3
masthead
28. srpna 1901.
5
article
umí vlastnímu prospěchu. Nedávno byla zalo
žena česká záložna v Duchcově, aby byla oporou
českých menšin a posilou školství místního
zvláště, ale mimo Duchcovsko málokde Čechove
za členy záložny se přihlásili. Nyní utvořilo s
v Duchcově Družstvo pro stavbu dělnickýeh
domků, ale dělňíci sami málo zájmu k vlast-
nímu podniku jevl.
Pan Vaněk z Lomu mluví o tamní
škole, která, ač má přes 600 dětí, jest již třet
rok pouze dvoutřídní. Děti kupí se na hromadě.
mnozí rodičové nechtějí do takové školy děti po
silati. Obec nečiní přípravy k otevření nových
tříd, proto žádá řečník, aby příslušné kruhy
obec ke konání povinnosti donutily. Též jevíse
potřeba české skoly měsťanské v Lomu. Řeční
uvádí, že Lom s 8000 obyvateli má nejméně
dvě třetiny Čechů, ale tito chovali se netečně,
když byli vyzváni, aby při obecních volbách
české kandidáty volili. Tak se stalo, že jsme
opět padl.
Čechov
Vaněk
Čecho
Duchcov
Duchcovsko
Lom
6
article
Pan JUDr. Horlivý, advokát z Mo-
stu, žádá, aby české menšiny postavily se n
stanovisko svépomoci, na jiného nespoléhaly
snažily se, hospodářsky sesíliti. Nechť spořl.
zakupují se zde Čechové, pak budou vyhledá-
váni a Němci nebudou jich moci vypovídati.
Žádá, aby znovu stal se pokus se založením
menšinového fondu, když první kroky se ztrosko-
taly o netečnosť vůděích kruhů.
Řečník omlouvá Mostecko, že k záložně
duchcovské chová se netečně; jedná tak z mlst
ního patriotismu, neboť uvažuje se o zřízení
české záložny v Mostě.
Pan dr. Horlivý jest rovněž proti návrhu,
aby zdejší Čechové při volbách do sněmu samo-
statně se sčítacími kandidáty vystoupili. Jest zde
málo těch, kdož mají volební právo a počet n
ještě klesne, když odečteme voliče odvislé, kteří
z obavy k volhě nepůjdou, a sociálně demokra-
tické. S návrhem by souhlasil, kdyby sociální
domokratě s námi se spojili, nedoufá ale, že se
tak stane. Za to přimlouvá se za návrh, aby
české strany společně kandidovaly v některém
českém okresu volebním některého Čecha ze
zněmčeného území.
JUDr
Čecho
Němec
Most
7
article
Pan V. Dvořák, horník, předsed
odboru N. J. S. z Ledyic, ostrými slovy
bičuje nelečnost české veřejnosti k českým men-
šinám a k Národním jednotám, které pak ne-
mohou dostáti svým povinnoslem. Když jieh
žádáme za větší obnos na školské potřehy če-
ských menšin nebo za podporu k jiným účelům,
odpoví se nám, že pokladna jest prázdná. Řečník
žádá, aby české menšiny své české školy střehly
jako oko v hlavě, aby se přičinily o hojnou
návštěvu. Nechť není jednoho horníka, dělníka
českého vůbec, aby své dítky posílal do školy
německé. Vytýká českým stranám nehybnost
k menšinám. Nebude lépe, dokud se nedomů-
žeme českého státního práva. Horlí proti so-
ciálním demokratům, kteří českou věc poškozují
podrobně líčí nepěkné zjevy v bratrské pokladně,
na niž dělnictvo vlivu nemá a důrazně, pro-
vázen bourlivým souhlasem, žádá, aby čeští p-
slanci se přičinili, aby nepřátelé dělnictva v této
pokladně nerozhodovali, ale tatáž dostala se do
správy skutečných dělníků.
Pan Koutek, předseda odbor
N. J. S. z Hostomic žádá rovněž, aby
české menšiny na nikoho nespolehaly, ale saniy
na vlastní nohy se postavily a svým. poža-
davkům hleděly platností získati. Zejmena jesl
nutno, aby lid zdejší jiným způsobem než
dosud se dálo a opravdověji byl vychováván
zejmena nabádán, aby všech voleb pod českým
praporem samostaíně se zúčastnil. Dejme li
dobré základy. Založme pro české menšiny
zvíáštní čazopis.
Pan Koutek mluví dále o škole hosto-
mické, která, ač má přes 400 dětí a pře
dávnou dobou bylo zemskou školní radou na
řízeno, aby se stala veřejnou, stále jest ve
správě Matice. Diví se, proč tak liknavě se po-
slupuje, když Čechům kousek práva má se do-
stati a žádá, aby Ústřední Matice školská zá-
ležitost tuto snažila se popohnati.
V Dvořák
Koutek
Čecho
Ledyice
Hostomice
Matica
8
article
Děbatv účastní se pp. Čihal z Dl u ch-
cova, Lukeš z Čouše, Maleček
z Kopist, který podobný případ uvádí z této
obce. Zde má škola matiční přes 500 dítek,
v říjnu r. 1898 konalo se šetření v příčině
zřízení veřejné školy, toto pro naši stranu pří-
znivě dopadlo, ale akta někde uvízla. Zemská
školní rada po tři léta neměla času rozhodnouti
a zřízení veřejné školy v Kopistech naříditi.
A Matice klidně nese veliké břímě dále, aniž
by se snažila zhaviti se ho a ušelřené v Ko-
pistech peníze věnovati na zřízení školy nové.
Pan Pokrupa z Trnovan: Jsme
sami vinní své malomoci. Mnoho se zde žádá
od dělnictva; my zde nasazujeme vlastní exi-
stenci za národní věc a co po dlouhé době
útrapách nesnesitelných vybojujeme, to jiní
ničí. Řečník s rozhorlením, stálým souhlasem
provázen, uvádí, jak liknavě jedná se o zřízení
veřejných škol. V Trnovanech má česká škola
na 700 dítek, před třemi lely čeští rodičové
vydali zde v šane vlastní existenci, dali se vy-
povídat z práce a bytů, chicanovat, ale přece
nepovolili; při výslechu, přejí-li sí české školy,
většinou vytrvali. Měli jsme radost — dí pan
Pokrupa — že neústupnosti vybojovali jsmesi
veřejnou školu, Matici ulevili, aby zase jinde
školu zříditi mohla. Ale nyní po třech lelech
jsme pořáde tam, kde byli jsme na počátku
Škola posud zřízena není, my nevíme, na čem
jsme, kde jsou akta o výslechu rodičů, pro
otáli zemská školní rada s rozhodnutim
Jedná-li se o německou školu, jest nařízen
přes noc, ale na českou školu nestačí tři léta.
Lukeš
Čouš
Maleček
Kopist
Pokrupa
ko
Trnovany
Matica
9
article
Řečník dotýká se případů podobných v Ko-
pistech, v Hostomicích a trpce vytýká Ústřední
Matici, že v té věci nezakroči, ač jest to také
její zájem, ale vše ponechává do vůle boží.
Tak nikdy nie nesvedeme. Na Matici stále
stále se nalehá, aby nové školy zaliládala, kde
jest sta ditek, ale tato odpovídá, že není peněz
na školy nové. Kdyby Matice rázně věci se
ujala, hleděla zbavíti se řady vícetřídních škol
jako v Hostomicích, Trnovanech, Kopistech,
Záluží, Kosťanech a j., měla by rázem mnoho
tisíc po ruce na školy nové. Lid jest rozhořčen,
když vidí v Praze netečnost a pak nemáme
chuti k další práci. Na jedné straně se šetrí,
na druhé oknem vyhazuje.
Dále žádá p. Pokrupa, aby zdejší Čeii
všech voleb, zvláště sněmovních, vždy se
zúčastnili. Napneme-li stly, nebude výsledek
tak chabý, jak myslí p. dr. Stejskal. Postavme
vlastní kandidáty české, agitujme od muže
k muži, aby každý Čech šel k volbě. Tíms
otužíme a hlasů nám stále bude přibývat. Každy
počátek bývá těžký.
Páni Gabriel a Král z Horního Li-
vínova mluví o tamní veřejné škole. Byla ote-
vřena loni jako jednotžidka, dětí se přihlásilo,
ač zápis pozdě se konal, na poprve 150. Al
obec ani paralelku zříditi nechtěla a nařídila
vyučování polodenní. Českých dilek jest zde
asi 500 a není vidět přípravy k otevření druh
třídy. Potrvá-li dosavadní stav, nebudou rodičové
dětí do české školy posílati. Tato zúmyslně
umístěna na nevhodném místě, kde jest porážk
dobytka C), tak že ve škole pro puch ani okn
otevírati se nemohou.
Mluví dále pp. Horák, dr. S tejs k al
dr. Horlivý, Pokrupa a j. o školství
o povznesení menšin, o volbách do snému, pr
čemž náhledy se různí.
Pokrupa
doktor
Stejskal
Gabriel
Král
Al
ko
Hostomice
Trnovany
Kopist
Záluží
Praha
Čechy
Matica
Lido
10
article
Pan Bohusla v, předseda odboru N. J.S.
a starosta »Sokola« z Ervěnie, žádá, aby urych-
lilo se založení české školy v Ervěnicích, kde
jest 150 českých dítek. Dále činí různé dotazy
v záležitostech Nár. jednoty severočeské.
Ostatní řečníci pro pokročilost času musil
se vzdáti slova. Na to p. K. Macháček z Dol.
Litvínova navrhl k přijetí tuto resoluci:
Čechové z okresu mosteckého, jirkovského.
chomutovského, bílinského, duchcovského
teplického, shromáždění 25. srpna 1901 ve
schůzi v Mostě, porokovavše o tužbách
nedostatcích českých menšin v Podrudohoři.
zvláště na Mostecku, žádají
Aby české strany národní, jež ve svůj
program pojaly ochranu a podporu českých
menšin, konečně přikročily od slov ke skut-
kům, ač-li nemáme stále býti utiskováni, prá
zbaveni a krásná slova i sliby, obsažené
v programech těch kterých stran, za planá,
parádní, agitační hesla nemáme považovati.
Potřebujeme zvláště mravní posily v boji
tak dlouho trvajícím, krutém a nerovněm,
v němž tolik českých existencí hyne a živořl,
avšak té posily dostává se nám stále skrovnou
měrou jako léku a to pouze v úvodníh
článcích a lokálkách časopiseckých. Z čelných,
vlivuplných osohností všech českých stra
zřídka kdy někdo mezi nás zavítá, aby naše
postavení osobně seznal, přání naše vyslechl
a pak snažil se průchodu jim získati.
Četná místa, kde žije tisíce Čechů a kde
z českých dílek, postrádajících vyučován
v řeči mateřské, vychovávají se čeští janičáři,
potřebují nevyhnulelně českých škol. Ústředn
Matice školská, přetížená staršími břemeny.
nemůže je zříditi a cesta k dosažení veřej-
ných škol jest daleká a trnitá. Matiční školy.
jež vykazují až 700 ditek, jako v Kopistech.
Bohuslo
K Macháček
Čecho
Ervěnice
Dolo
Litvínov
Most
Kopist
odbor N . J
Sokol
11
article
Košťanech, Záluží, Hostomicích, Trnovanech
a j. stále nestávají se veřejnými, ačkoliv še-
tření v té věci namnoze dávno se konalo
to s výsledkem pro nás příznivým, ale z po-
volaných kruhů snad nikdo se nestará, aby
vyšetřil, proč otázka převzetí těchto škol do
správy veřejné dosud není rozhodnuta.
Voláme po rovnoprávnosti v úřadech, na
dráhách, na poštách, v chrámu páně, avšak
volání naše nedolehá na místa příslušná
když tyto žádosti, opatřené řádnýmí doklady,
zašleme po druhé, po třetí, vyřízení se ne-
dočkáme. Jsme zde jak ti psanci práv zba-
veni, ochrany nikde dovolati se nemůžeme,
spravedlnosti jakoby pro české menšiny ne-
bylo. A česká veřejnost bez rozdílu stran
nemá pro nás leč sliby, slzy, slova útěchy
nějaký groš — jiné pomoci od ní dovolati
se nemůžemo.
Košťany
Záluží
Hostomice
Trnovany
12
article
Voláme po českém kapitálu, aby se umísti
v krajinách národně smíšených a ohroženýc
a my se vymanili ze jha kapitálu nepřátelského.
jenž náš dusí, volnosti v jednání nám nepo-
skytuje. Voláme k zámožným kruhům českým.
žádáme stále české peněžní ústavy, hledáme
stále lidi dobré vůle, kteří by českou věe
v zněmčeném území hmotně a mravně pod-
pořili — kéž hlas náš v národě konečně jest
vyslyšán — než bude pozdě a my pod
tlakem germánským nezhynemel
Zároveň žádáme, aby české strany politick
při volbách do sněmu král. českého svorně
kandidovaly za poslance v některém českém
okresu volebním některého Čecha v zněm-
čeném území žijíeího, jenž poměry českých
menšin důkladně zná, s českými menšinami
jest v stálém styku, aby jako poslanec a zá-
stupce českých menšin ve sněmu král. če-
ského (užby těchto mohl tlumočiti.
Resoluce přijata byla jedno-
hlasně.
Slova chápe se p. Kukaň, aby odpovědě
na četné dotazy. Rozhovořil se v delší řeči
o českém školství v Podrudohoří, o menšinovém
časopise, o agitatoru menšinovém, o volbách do
sněmu, o svépomoci atd. a slíbil na opětovne
žádosti, všecky stesky zde pronesené na při-
slušných místech předněsti.
Čecho
13
article
Ku přání přítomných zahájen znovu roz-
hovor o volbách do sněmu zemského a po
důrazných řečích pp. Pokrupy, Horáka, Staňk
z Mostu a j. usneseno, voleb činně se zúčastniti
a se samostatnými kandidáty českými vystoupiti
a to jak ve městech, takli v obcích venkov-
ských, kde voličové poprvé přímo budou voliti.
Zároveň zmocněn Politický spolek
»Baráke pro Teplice a okolí, aby
přípravné kroky v celém Podrudohoří v té věc
učinil.
Když p. Fel. Nový z Louky přednes
ještě dotaz ohledně české školy v Louce, byl
sehůze pozdě po poledni skončena.
Politické zprávy domácí.
Těšínská porada Poláků proti
Čechům.
Porada polská proti Čechům, svolaná Liso-
číkem Frydlem na neděli dne 24. t. m. do Te
sína, skutečně se konala. Varovného hlasu »Glosu
Narodu«, jenž radil ke svolání společné konfe-
rence česko-polské, neuposlechnuto. Porada byla
důvěrná, přístup měli pouze pozvaní hosté ze
všech zemí polských. Sjelo se jich 75. Polské
zprávy naříkají na nedostatečné účastenství.
Naopak, toto účastenství dlužno nazvati neoby-
čejně hojným. Nejvíc účastníků bylo ze samého
Těšínska, mezi nimi zástupci tamního polského
tišku : kněz Fr. Michejda z Návsi, prof. kněa
Pokrupa
Staňk
Fel
Čecho
Lisa
Michejda
profesor
Most
Teplice
Těšínsko
Francie
14
article
Lodzin, redaktor Frydel, prof. Kukuč a prok.
Farník z Těšína, dr. Věluch z Těšína a j. Po-
měrně dosti mnoho osob dostavilo se z ruského
Polska. Z Haliče přijeli: Edm. Libanský za je-
den z denníků Ivovských, Řehoř Smolský z
»Novou Reformu« a několik jiných žurnalistů,
předseda školského spolku krakovského prof. dr.
Arnosť Bandrovský a tajemník toho spolku No-
vický. Mezi účastníky bylo také několik paní ze
Slezska a z ruského Polska.
Za předsedu schůze zvolen byl prof. Bau-
drovský, jenž udělil slovo referentovi.
Referent vyložil nejprve, proč bylo třeba
poradu svolati. Myšlenka ta vznikla v lůně mladé
strany, kupící se kolem »Glosu ludu slaskiego«,
po schůzí slezské v Zakopaném. »Gtos ludu«
vyzval ke společné akcí »Gwiazdku Tésínskou«
a »Přeglond političný« v Návsi. Tyto tři lísty
nivořily svolavací komitét. Ale již v lůně toho
komitétu ukázala se nesjednocenost jak co do
účelu porady, tak i co do resoluce, jaká by
měla poradě předložena býti ke schválení. Zá-
stupči »Glosu ludu« stáli na stanovisku krajním,
jehož se ten list drží několik let, veda na Frý-
štácku vzteklý boj naproti. Čechům. Druhé da
listy vedly si mírněji. Představitelé jejich byl
pro to, aby boj s Čechy omazil se na jedno-
tlivá místa a obce tak, aby ani nejostřejší místné
spory nenabyly povahy velké války Poláků
s Čechy, neboť Poláci nesmějí zapomínati, ze
Češi přece jsou přirozenými spojenci Poláků na-
proti odvěkému nepříteli Němci.
Frydel
profesor
kukuč
Farník
doktor
Věluch
Libanská
Smolský
Bandrovský
Gwiazdka Tésínska
Čecho
Polák
Čech
Němec
Těšín
Polsko
Halič
Slezsko
Bao
Zakopané
Frý
Čechy
15
article
Ale obě strany shodly se v tom, že P-
lákům v jisté části Slezska skutečně hrozí po-
češtění a že je jim zapolřebí obrany pro
agresaivnosti (l) české.
Referent přečetl resoluci, na které se ob
strany shodly a odůvodňuje ji postavil se na
krajní stanovisko »Glosu ludu«. Germanisace,
pravil, jest ode dávna na Slezsku a historik
Šujský měl Slezsko již za ztraceno pro pol-
skou národnost. Není docela tak. Poláci n
Slezsku ztratili šlechtu, měšťanstvo a intelli-
genci, ale zůstal jim lid. Lidi tento mluví ja-
zykem polským, ale nemá duše polské. Opětné
získání toho lidu pro Polsku bylo od r. 1848
myšlenkou Pavla Stalmacha a od jeho časů
šíří se po Slezsku polské národní vědomí, ale
nikoli tak, jak by býti mělo. Proti Něm-
cům nelmů žeme ničie hio. Oni mají ka-
pitál,úřady, školy, velký statek a průmysl.
Šujská
Polák
Pavel Stalmach
Slezsko
Polsko
Německo
16
article
Chceme-li se štřiti, je to možn
pouze na účet Čechů, kteří maj
na Sřezsku silnou inte lligenc i
tím jsou nám nebo z plečni, ba nebez-
pečnější než sami Němci. Němcli dá vl aj
zemli zevnější nátěr, ale Čelši dá-
va jílidu tu duši, ktoré dosud ne-
měl, dávají mu uvědomění, pře-
svědčení a charakter. Tim se nám
Češi stávají nepřítélem hroznějším než. Němci,
hrozným jako Moskalé. Každý lékaři v po-
kladně bratrské, každý inženýr v báních, každý
český úřadník, kdekoli jest, počašťuje lid pol-
ský. Řečník uvedl několik ž přikladů a skonči
reklamou pro»Glos ludu slajskiego«i: teprve
prý od jeho založení datuje se obrat.
Na to přečtena resoluce, v jejímž úvodě
opakuje se vylíčení boje národností ve Slezsk
ze stanoviska svolavatelů. Povšimnutí zaslu-
huje, že Poláky znepokojuje i to, že na Slez-
sku šíří se historické vědomi české
vědomí, že Slezsko je částí koruny sv. Václava.
To snad by mohlo Polákům nejméně překážet.
Resoluce uznává sice, že je zapotřebi společ-
ného boje Polákův i Čechů proti hegemonii ně-
mecké, avšak s podmínkou vzájemného šetření
práv. Co se týče prostředků boje naproti do-
mnělému počešťování, resoluce jich uvádí ně-
kolik set. Jsou to, slovem, prostředky všecky
možně.
Někteří řečníci vytkli referentovi jeho krajní
stanovisko, k němuž sám se přiznává. Odsou-
dili lebkomyslné tvrzení, že by od Čechů hro-
zilo Polákům větší nebezpečí, než od Němců,
jejichž zuřivost vidíme v Poznaňsku a Prusech
Západních. Ukázali na směšnost toho všeho
poplachu naproti Čechům, kteří vlastně jev
známky života jen v několika slezských obeích.
Čecho
Němec
Čelša
Čech
Glos
Polák
svatý . Václav
Polákův
Poznaňsko
17
article
Takový boj o jednotlivé obce byl od jakživ
mezi všemi sousedními národy, proto netřeba
porušovati shodu českopolskou. Shoďy té je
zapotřebí i ve slezském sněmu, kde zasedaj
3 Poláci a 3 Češi, kteří dohromady mají vět-
šinu v selské kurii a tím způsobem vysílají
jednoho člena do zemského výboru. Dříve byl
členem zemského výboru Polák, nyní Čech. Ne-
zapomínejme, že i Češi mohou se spojiti
Němci proti nám a to by byl spolek pro nás
hrozný. Právo koruny svatováclavské Polákům
nehrozí ani hroziti nemůže a než bude realiso-
váno, můžeme utrpěti velké ztráty. Lid a r-
presentace česká nevystupují proti nám nepřá-
telsky, a proto vše nemůže býti vystupování
naše proti Čechům bezohledné.
Volební ruch v Haličl.
»Gros Narodu« má za možnou věc, že
polská národní strana v Krakově dobude pouze
jednoho mandátu do zemského sněmu. Tři jiné
mandáty dostanou se jak se podobá, kandidá-
tům, nemajícím s polskou národní myšlenkou
nic společného: Židu Leibu (Lvu) Horowitzovia
Ignáci Dašinskému, kosmopolitickému internacio-
nalistovi, a pak c. k. vládnímu radoví Janu
Rotterovi, vídeňskému centralištovi. Teprve
čtvrtý mandát může obdrželi národní Polák,
nebude-li kandidátů tolik, že by se hlasy
rozbíly.
Čech
Polák
Němec
Čecho
Gros Naroda
Dašinský
Rotter
Čechy
Krakov
polský národní strana
Polák
Žid Leib
18
article
Chorvatské přímoří proti maďarsko
nadvládě. My Slované, jsouce přiliš zaměst-
náni národní a politickou svojí obranou, z pra-
vidla snadno přehlédneme velké úspěchy sou-
stavné, promyšlené a vytrvalé obchodní, finanční
a hospodářské politiky vůbec, kterou naši od-
půrci zajišťují si dnešní své politické a národ-
nostní předáctví. Tak jsme jmenovitě přehlédli
houževnatou maďarskou politiku, kterou si
z Pešti dovedli pojistiti již převládající vliv na
Kvarneru a na celém Adriatickém moři. V té
své poiitice používají maďarští státníci chytrácké
diplomacie, brdého sebevědomí a brutální drzost
zároveň.
Jeden z jejich diplomatických čínův jest
utvoření uhersko-chorvatské paroplavební společ
ností, nazývané stručně »Ungaro-Croatá«.
eUngaro-Croata« sestává z parniků býva
lých dvou ryze chorv a ts kýc ho spoleě
ností (společnosti senjské a společnosti. Krajsě
a spol.). Zároveň celý personál na parnícich
jest přirozeně výlučně chorvatský. Duševní
hmotný kapitál »Ungaro-Croaty« jest tedy vý-
bradně chorvatský. Maďarská vláda svěřila spo-
lečnosti (jako společná vláda uhersko-chorvatská)
poštovní dopravu, a přiřkla ji značnou roční
subvenci ze společných prostředkův uhersko-
chorvatských. Za obojí dobrodiní »Ung. -Croatae
má se státi společností ryze maďarskou.
Slovan
Kvarner
Pešť
UngaroCroatý
19
article
Cestující Maďaři žádali na parnících po-
sluhu madarskou, pročež nejednou přišlo asi
k takovýmu výstupu: Cestující volá kapitána,
aby si mu stěžoval na sklepníka, že neumí
madarsky. Kapitán začne mluviti chorvalsky,
potom italsky, polom anglicky, polom fra-
couzsky a konečně začne lámati němčinu před
udiveným Maďarem, který s rostoucím roz-
hořčením poslouchá kapilánovu produkci ve
všech řečech, vyjma Arpadovu. Poněvadž se
mu asi něco podobného stalo se sklepníkem,
píše ihned rozhorlený dopis do maďarských
novin a ličí věc tak, že nikdo maďarsky nechice
mluviti i když umí, poněvadž prý před chor-
vatským terrorismem nikdo si to netroufá a při-
pojuje k tomu, že sloužící personál jest vůbee
nevzdělaný a neschopný domluviti se jináče než
chorvatsky. Podobné »informace« dosti přispěly
k tomu, že ústřední pešťská vláda »přitáhla
úzdu« »Ungaro Croaty«, že totiž od ní žádala,
aby se všude representovala jako maďarská
společnost. A tak »Uogaro Croata« dle nového
kursu vyvěsila 20. t. m. na svátek sv. Štépána
krále pouze maďarské prapory, což.
se jmenovitě stalo na parníku »Velebit«,
z něhož na prvém stožáru vlál prapor ma-
darský, kdežto po chorvatském praporu nebylo
ani stopy. To bylo již příliš. Positivní zákony
naprosto vylučují totiž každý jiný prapor z ce-
lého chorvatského území, vyjma prapor červeno-
bělo-modrý (chorvatský), takže hr. Khuen-Héder-
váry po známém spáleni maďarského praporu
r. 1895 zákonnost jeho »nedovedl hájiti než
zák. čl. XXI. z r. 1848, ač právě zákony z r.
1848 přivedly k roztržce a k válce mezi Uhry
a Chorvats kem.
Maďar
Arpadův
Uogaro
svatý . Štépat král
Khuen
Velebit
Uhry
Ungaro Croata
Héder
20
article
Ale přece povolní Chorvaté spokojili se
s maďarským a chorvatským praporem zároven.
Vidonc však, jak se k Senji přibližuje oblibený
parník »Velebit«, propuklo množství v bouřl
vou demonstraci, která se stupňovala tím více
čím určitěji každý věděl, že týmž parníkem
přijel poslanec senjský, na chorvatském a uher-
sko-chorvatském sněmu Ladislav šl. Krajaez (l.
který jest zároveň podpředsedou »Ungaro-Cro-
aty«. Když »lídový poslanec« objevil se na
břehu, uvítali jej s takovou ovací, která zna-
mená úplnou porážku maďaronstva v Senji. De-
monstrace zúčastnili se totiž veškeré vrstvy
měšťanstva a politický její význam vzrosti úfm.
že na Rěce byly maďarskými přívrženci připra-
veny protidemonstrace, které po celěm chorval-
ském přímoří vyvolaly velikou a přirozenou re-
akci, A tak nedávná triumfální cesta rěckého
guvernera, který se osmělil přijímati deputace
autonomníeh chorvalských úřadův, mínula se
svým účelem a chorvatské přímoří staví se jako
kdysi do popředí protimaďarské opposice s tou
důležitou změnou, že jeho dnešní radikalism
opírá se již na hluboké uvěďomění chorvatssé
a s pevným přesvědčením, že vítězství jest jisté,
jen v naprosté shodě se Srby a v nejtěsnější
vzájemnosti jak s ostatními jižními tak i se
západními Slovany.
Chorvat
šl
Srba
Slovan
Senj
Velebit
Rěce
Krajaez
UngaroCro
21
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 27. srpna.
Stoletý jubilej spojení Gruzie
s Ruskenl-
Za měsíc Gruzie slaviti bude stoletou pa-
mátku svého dobrovolného slití s Ruskomn.
Malý národ kavkazských horalů po mnohé
věky hrdě třímal křesťanský prapor uprostře
pohanských a mohamedánských národův okol-
ních. Byly doby, kdy nerovný boj Gruzie byl
požehnán úspěchem a ona měla nejen svobodu
a slávu, nýbrž i sílu a moc, jsoue jediným
nositelem kultury mezi Černým mořem a Kaspij-
ským. Avšak politické nebe málokdy bývalo
čísto a bezmračno; mnohokráte asijští pronáro-
dové, divoce se deroucí z Asie do Evropy,
Gruzii poplenili; ale co tito barbaři učinili
mnohokrát, mohutní sousedé Gruzie, Peršanéa
Turci, učinili nesčíslněkrát. Zemi pustošilia
žehli, tisíce zajatcův odváděli do otroctví, gru-
zinskými krasavicemi naplňovali své harémy.
Malému kavkazskému národu konečně nedostalo
se sil na tento věčný a beznadějný boj a tak
se před sto lety rozhodl dobrovolně se vzdáti
Rusku a slíti se s ohromnou carskou říší.
R. 1801 jest obratníkem v gruzínských
dějinách. Válečné pokřiky a řinčení zbraní ustou-
pily mírné kulturné práci. Za hradbou přátel-
ských bodáků nebyly Gruzinům strašny hrozby
odvékých vrahův, tak že mohli zcela se věno-
vati kulturné a hospodářské práci.
Turek
Gruzin
Praha
Gruzie
Asie
Evropa
Rusko
22
article
Ruská civilisace, opírajíc se o důvěru
obyvatelstvo a jeho národní zvláštnosti, brzy za-
pustila pevné kořeny ve vědomí gruzínské spo-
lečnosti i národa. To je tím, že osudy gruzin-
ského národa v XIX. stol. byly v rukou vladařů
humanných a osvícených, chovajících vážnost
k národním zvláštnostem, jazyku, historii i tra-
dicím, a zakládajících svou působnosť na důvěře
obyvatelstva. Tito vladaři, zavádějící v Gruzii
každý pokrok, který se v Rusku osvědčil, stále
pevněji přivazovali vzdálenou kavkazskou krajinu
s ústředím ruského života. Zvláště ve vděčné
paměti Gruzíni chovají velikého knížete Miehala
Nikolajeviče, za něhož byla na Kavkaze zave-
dena soudní reforma z r. 1864, městská samo-
správa, osvobození sedlákův atd. Byli vladařii
opačného druhu, kteří na Kavkaz přicházeli
s policejní mocí a omezovali všelikou osobnou
i společenskou samočinnost atd. Není divu, že
za takových vladařů Gruzíni uzavírali se v sebe
a chovali nedůvěru k takovým představitelům
Ruska.
Gruzie dostala od Ruska zemstvo (zemský
sněm), porotní soudy, vyšší školy; avšak mnoho
ještě zbývá, aby byla srovnána s vlastním Rus-
kem co do stupně civilisace. Tak na příklad
gruzinská šlechta nejednou vysílala do Petro-
hradu deputace, aby jí vymohly srovnání ve
právech s vlastní šlechtou ruskou, avšak místným
politickým úřadům vždy se podařilo to zmařit,
ačkoli vláda nebyla hlucha k tužbám šlechly
gruzinské, Mysli se, že se to stane nyní a ž
Gruzín
Miehal Nikolajevič
Gruzie
Rusko
Kavkaz
Petra
23
article
jubilej rusko gruzínský bude označen i zřízením
kathedry gruzínské řeči a literatury při unive-
sitě moskevské. Rusové mají znamenitého
učence, jenž věnoval se studiu gruzínského ja-
zyka. Je to A. S. Chachanov, jenž mimo jiné
nedávno vydal historii gruzínské literatury ve
třech objemných dílech.
Gruzíni jsou starý kulturný národ. Kř-
sťanství přijali ve IV. století. Ještě dlouho před
tím měli obchodní a politické styky s Byzanci.
Po pokřestění tyto styky byly ještě hojnějšía
měly za následek hlavně vliv Byzancie na gru
zinskou duchovnou literaturu i na pozdější zá-
konodárství. Politické pak svazky s Byzanci
dosáhly takového stupně intensivnosti, že cařice
Tamara, dobivší trebizondské provincie, darovala
ji byzantskému císaři Alexeji Komnenovi.
Gruzie také s Italií ode dávna měla styky.
Římští mnichové sepsali prvé gremmatiky gru-
zínského jazyka. Náhoženský vliv Říma zůstavi
stopy i v plodech gruzínské literatury. Jako
Arabové, Peršané a Turci měli vliv na politické
osudy Gruzie, tak literatury prvých dvou národů
nezůstaly bez vlivu na literaturu gruzinskou.
Tím způsobem gruzínský jazyk a literatura
vzdělávaly se účinkem literatur východnícha
proto studium jejich mnoho přispěje k osvětlení
historie východních národů vůbec.
Styky Gruzie s Ruskem začaly v stolet
XVI. a v století XVII. začaly pravidelné diplo-
mutické styky mezi oběma carstvy. Z téch dob
chovají se v moskevských archivech přemnohé
dokumenty, jež čekají na probadání. Od století
XVIII. Moskva byla sídlem gruzínské dynastie,
jež doma necítila se bezpečnou. Odtud datuje
se její přilnutí k Rusku.
Ruska
Rus
A S Chachanov
Gruzín
Tamara
Komnenův
Peršan
Byzanc
Gruzie
Řím
Turec
Rusko
Moskva
24
article
Násilná germanisace v Poznani.
Školní inspektor Winter vymyslil originálny
způsob, jak nutit polské děti, aby neutíkaly ze
škol před německými výklady náboženství. Ro-
zeslal rodičům školních dítek polských kurendu,
datovanou 12. srpna t. r. Vní hrozi, nabude-l
jejich dítě pořádně navštěvovati německé hodiny
náboženství, že mu bude školní povinnost pro-
dloužena do patnáctého rolu
Kdo jaký násilnický nápaď, byť byl zřej-
mým zpoličkováním zákona, Němce uvádí a
vytržení. Myšlenka inspektora Wintera zalibila
se jistému hamburskému listu tak, že doporu-
čuje vládě, aby si tento prostředek osvojilaa
nutila jím Poláky vůbec učiti se německy a
dělati v němčině pokroky. Který Polák něměinu
ve škole zanedbává, ať je povinen školu navště-
vovati tak dlouho, až úřady školní uznají, že
se v německám jazykuo dostatečně zdokonalil, a
byť to bylo do jeho 50. roku.
Winter
Němec
Polák
Poznaň
25
article
Prine Čun.
Poselstvo čínské s princom Čunem v čele,
kteréž mělo v Berlině vysloviti politování nad
zavražděním vyslance Kettelera a tak dovršit
zadostučinění dané, stanulo v Basíleji a nejede
zatím dále. Pověsti, že stalo se tak k vůli no-
vým zápletkám v Čině, nelze příliš víry dáti,
jelikož současně se oznamuje, že císař čínský
vydal již skorem všechny edikty, podmíněně
vou o mír, takže nelze mu přičítati snahu,
že by nehodlal spory skoncovati. Pravděpodobnějet
jeví se verse druhá, dle níž Vilém II. chtěl
přijati prince Čuna způsobem, jenž nehoví dů-
stojnosti jeho, pročež prý zatím o jiném způ-
sobu přijetí se vyjednává. Aspoň skutečně děje
se mezi Berlinem a Basilejí čilá výměna de-
peší. Přes to ale, že co do dvorních obřadnost
přáním prince Čuna se až posud nevyhovělo,
chce dvůr berlínský při této návštěvě z pr o-
kání rozvinouti lesk a nádheru, u Viléma II
tolik oblíbenou. Neodvislý tisk beriinský ale po-
ukazuje již k tomu, jak málo srovnává se.
tento vnějši lesk s úkolem poslání prin cova.
Čím méně budeme si, praví na př. »Voss. Zíg.«,
prince všímati, tím lépe. Jiné listy pak varují
před tm, aby nebyl princ oblehán soukromými
interessenty, jako své doby Lichiunčan, slovem,
aby čínský »barbar« nepoznal, s jak malou
vážností pojímá civilisovaný národ třagiku bou
pekinských a jich obělí!
Ketteler
Vilém
způsob
jítpešit
Čun
Vilém II
Voss
Berlín
Basilej
26
article
Kritické poměry v Kapsku.
»Rh. westph. Ztg.« uveřejňuje z Kapského
města zprávy, dle nichž povstání v Kapsku sa-
motném a jihoafrická válka činí poměry
v Kapsku přímo již kritickými. Demoralisace.
v osadě neusťále roste ; obyvatelstvo opoušt
hromadně zemi, role se nezorávají, censura
ničí všechny cizí noviny, ano vylučuje i nepo-
hodlné anglieké listy z oběhu. Také dráhy
smějí dopravovati obecenstvo jen na výslovné
povolení vojenských úřadů. Burské čely -lnou
ale nechroženě k vůdcům svým a jsou od-
hodlány země až do posledního muže hájiti.
Jihoamerické zápletky.
Předseda venezuelské republiky Castro dává
prohlašovati tajemníkem svým, že ačkoli Ko-
lumbie nepodala žádného uspokojivého vysvě-
tlení o nedávném vpádu Kolumbanů do Vene-
zuely, že on přes to nechce Kolumbii válku
vypověděti. Venezuelská armáda soustřeďuje pr
se jen k vůli obraně. Castro prý se ovšem ale
obává, že revoluce v Kolumbii, denně se vzmá-
hající, na konec zvítězí. Toto prohlášení Castrovo
ovšem odporuje všem jeho dosavadním s kut-
kům, mezi něž řaditi lze i podporování po-
vstalců kolumbijských; i jest nepochybně také
jen výsledkem silného tlaku, jehož Spojené
státy použily, aby válku odvrátily.
Castro
Castrův
Kapsko
ko
Kolumbie
27
article
Protievropské nepokoje v Ale-
xandrii.
Tyto dny udály se v Alexandrii v Egyptě
pouliční nepokoje, jež jasně ukazují, jaké ji-
tření jest napořád v arabských kruzích prot
Evropanům, representovaným tam dnes zvláště
bezohlednou velitelkou Anglií a jež věští mnohá
ještě nemilá pro ni překvapení v budoucnost.
Arabský jeden policista byl v hádce zabit a
obyvatelstvo arabské zaujalo ihned hrozivé po-
stavení. Ozbrojené čety, počtem 8000 až 10. 000
mužů celkem, procházely ulicemi volajíce:
»Zabili mohamedána, zabte křesťany!« Ve mno-
hých ulicích krámy byly zavíráný, neboť davy
počaly vytloukati okna a rozbíjeti svítilny. Hon
po křesťanech počal a mnoho jieh, zbroceno
krví a ztýráno, jen divokým útékem se zachrá
Evropan
Alo
Alexandrie
Egypt
Anglie