ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 95d82950-71f5-11dc-b627-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 32, person 81, org 6, work 3
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 20. října 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 290.
4 article
da ranní a odpol. Hlsty předplácí eni v Prare v adelulstrsel s ně . . . . . . 2 e n dsst hla . . . . 6 K — s dvojí doní žke n nnne naotita . . . . 7 K 50h ve mlisliách: 2 K 00h za měele . . . Poštou: odone ntia. . . . 9 K s ojí zi-ilko s po luvrí leta . . . . 11 K e0
5 title
Onešní číslo pro Frahu Je o 10 stranách.
6 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 19. října. V 8 hod. 40 minut večer. (Původní telegram zvláštního zpravodaje »Nár. Listů«.) Dopisovatelé listů moskevských sdělují ze dneška, že pravé křídlo ruské postu- puje. Podle pověsti oddíl Rennen- kampfův obklíčil tři pra- pory japonské na jisté vý- šině. Vzdání jich očekává s každé chvíle. Japonci ustupují směrem k Jantaji. Plameny hořících obeí značují směr ústupu jejich. Nepřítel spaluje za sebou veliké zásoby svoje. (Ostatní telefonické a telegrafieké zprávy viz na straně 4.)
Petrohrad
7 article Mezi Vídní a Peští.
Mezi Vídní a Peští. Po velikém zápase o vojenské požadavky Maďarů zůstalo na obou stranách, ve Vidn i v Pešti, jakési roztrpčení; vzplanulý zápa byl sice přijetím podmínek Tiszových ve Vídni a smírem s opposicí ve sněmovně peštské zdán- livě ukončen, ale mnoho nasvědčuje tomu,že žádný z kompaciscentů není s vyřízením daným náležitě spokojen. Za Vídeň opětně promluvily roztrpčené hlasy vojenské (baron Beck, generál Albori), ba nejnověji dostalo se Maďarům i zvlášt- ního výkladu »o stanovisku Vídně«. Z uherské strany překvapena pak byla ve- řejnost známým listem předsedy ministerstva hraběte Tiszy, kterýmž ohlášena byla takoná změna jednacího řádu sněmovny, aby se zne- možnila obstrukce malých skupin poslaneckých, zvláště ve věcech vojenských a v projednávání rozpočlu. Chceme-li porozuměti tomuto vystoupení hraběle Tiszy, kterým zdánlivě svévolně se roz rušuje dosažený klid smírem sněmovny uherské a podněeují se nové zápasy, musíme se dřív obeznámiti se stanovisky Vídně a Pešti.
Maďar Tiszový Beck Albori Tisza Vídeň Pešť Tisza
8 article
Počneme s prvým. V zápasu o vojenské požadavky prohlásil prý baron Beck, náčelník generálního štábu: »Proč by na základě vyrov nání se mělo dostati Uhrám více práv než Ra- kousku?« Tehdy odpověděli Maďaři: »Rakousko má tolik práv, mnoho-li mu bylo císařem da- rováno, kdežto práva krále uherského dána jsou ústavou s národem smluvenou; chtějil míli v Rakousku více práv, nechť si je dobudou jako my.« Z této odpovědi jest s dostatek zřejmo sta novisko Maďarů, neuznávajících nikoho mez sebou a uherským králem, neuznávajících rov nost obou polovin soustáti. Tento názor jest spolu pramenem stálého postupu Maďarů, kteři srou ústavu, svou moc v duchu samostatného státu promyšleně a důsledně rozvijejí, kdežto Rakousko pozbývá i těch práv — darova- ných. Jak daleko a jak dlouho bude tento rozvoj madarský možný? Uherské časopisy právě uve- řejnily výklad magnáta, stojícího blízko trůnu, jenž dává odpověď na tuto otázku a zároveř charakterisuje »vídeňské stanovisko« způsobem i pro nás Čechy velice pozoruhodným. Vzpomí se tam důležitého vlivu bar. Becka v radě pa- novnické a vysvětluje se tím: že není politikem a má jen jediný eil, zabezpečiti dynastiia nonarchii před každou pohromou. Ne že by cslatní rádcové koruny neměli na mysli stejný cíl, ale nemohou viděli tak jasně, prolože ne- stojí opodál denních události a jsou dolčeni všelikými případy běžné politi ky. Přieházejí prý těžké časy a jen pán bůh ví, c bndouenost skrývá ve svém lůně. A v takové čobě jsou nezbytní mužové, věrní tradicím dy- nastie a monarchie, jejichž ruce nejsou vázány vdálostmi dne. V obou polovinách soustátí rozmohl se cbrovský rozruch mezi různými národy a t
Beck Maďar Čecho Uhry Rakousko
9 article
jest dle »vídeňského názoru« — výsledek agi tace. Ale marný prý jest všecek hluk a hřmot. Právě proto nelze dost často a hlasitě říci Ma- darům, že jednota říše rakousko-uherské není pochybná a kdo staví se proti této j ed- notě, že vzpírá se dynastii, což trpěti nelze. protože se tím ohrožuje i její bezpečnost. Jak nelze jedněmi ústy foukati teplo i chlad, tak nelze současně dynastii velebiti a státní jednolný celek napadati (jako se to děje v Uhrách. Všecka království a země soustátí tvoři jakoby řetěz, z něhož nelze vymknouti některý článek aby se řetěz nerozpadl a nestal se bezcenným Každý ví, kdož to věděti chce, že takto smýšl každý člen dynastie, protože splynula úplně v jedno se s tátním celke m. Maďaři prý stále zapomínají, že u Moháče Turky byli zničeni a dynastií osvobozeni. O oné chvíle stali se zemí dobytou, splynul s oslatní říši, jejíž součástí se stali. Uhry na- dále neuzavíraly nijakých mezinárodních smluv, ale činil to panovník rakouský za všecka svá království a země. V novější době dostalo se v rakou- ských základních zákonech Uhrám názvu druhé poloviny říše. Jejichi vnitřní, autonomní samostatnosti nikdo nepřekáží. Ale Uhrám nepřináleží právo, aby z čista jasna se chtěly vyloučiti z jednoty a takto státní celek a jeho jednotu brát v pochybnost. Jest přirozeno, že se takovým snahám postaví — veto. Divati se dále se založenýma rukama na toto podkopní dílo, bylo by rovno se zemězradou. Odtud také prý po cházl, že se tu šeplem, onde již hlasitě mlu o slabosti a spoluvině — »Vídně«.
Maďar Turek Uher Ma Uhry Vídeň
10 article
Pokládá se ve Vídni za dějinný fakt, že tato monarchie vznikla splynutím různých ná- rodů v jednotu, jejímž představitelem je dynastie Kdo je takový pošetilec, jenž by se chtěl do- mnívati, že by se našel pomocník k rozrušení této jednoty? Nejmocnější a nejbezpečnější oporou stát ního jednotného celku jest však jednotn vojsko; o tom jsou prý ve Vídni i za hrani- cemi stejného mínění. Čím více se bude státn jednota napadati, tím nutnější bude s e sílen armády a jeji tradic. V mezinárodním koncertu také nikdo nedovede velmocenské po- stavení říše lépe zabezpečiti nežli obrovská osvědčená armáda. Z důvodů usnadnění správy tohoto obrov- ského vojska může se vzíti ohled na přání jednotlivých království a zemí, ale to se nesmí týkati ducha armády; tu platí pouze jediná vůle nejvyššího vůdce. To jest dynastick dogma, jímž se všickni v Rakousku řídí .. V dobu tohoto poučení z Vídně vpadl záměr hr. Tiszy, změniti jednací řád uherské sněmovny. Proč se to stalo? Snad aby se na novo roz- proudil zápas v Uhrách s opposicí, či aby si Maďaři ještě lépe zabezpečili sněm proti všem mimořádným případnostem? Ti, kdož dnes jménem uherského království mají ve sněmovně moc, postihli při zápase o po- žadavky vojenské, že vytrvalou hrstkou poslanců každá činnost sněmu nejen se dá staviti, ale i všecko ústavní položení Uhe uvésti v pochybnost. Tak tomu bylo když hr. Tisza převzal otěže vládní. Madař patrně se lekají toho, že by v příhodné době mohla se ve sněmovně vyskytnouti podobná sku- pina — jež by nevedla boj za »samostatnoue armádu uherskou, ale sloužila někomu za před voj — proti nim.
Maďar Uh Tisza Vídeň Rakousko Uhry Tisza uherský sněmovna
11 article
Doba současná jest všestranně spletitá i tím, že panovník dosáhl vzáeného věku a dějiny ra- kouské vykazují nejednou se změnou na trůně i změnu — politického kursu. Po liberálním dostavuje se obyčejně méně pokrokový. A právě historickě vzpomínky jsou to, jež po nedávných zápasech o požadavky vojenské. se opět v Uhrách hojně vyrojily — a ty doka- zují, že všecky zápasy tamní se vedly o mo sněmu. Dvě položky této moci jsou to hlavně. jež vedly ke srážkám někdy až osudnými totiž branná síla a státní měšec. Podivu- hodno jest, že i v záměru Tiszovy opravy jed nacího řádu obě tyto položky se vyskytují, jakožto obmezení lhůty rokovací pro povolen braneů a pro schválení státního rozpočtu. Ale nynější ústavní postavení Uher jevi se býti pro Maďary přiliš cenným a vzácným ma- jetkem, než aby se někdo mohl domnívati, že se nalezne vláda, kteráž by samovolně chtěla zbaviti sněm práva, rozhodovati o povolení braneů a stavu státní pokladny. A přece vyslovil předseda ministerstva b Tisza velmi jasně takovýto záměr, a jak vše stranný odpor opposice a na mnoze i vládn strany dokazuje, podařilo se mu nejen na důle žitost tohoto práva v čas upozorniti, nýbrž i sobo zachovati zadní dvířka k ústupu.
Uher Maďar Tisza Uhry
12 article
Co se týče povolení branců, již nyní pro- jevil při slavnosti památce století narozenin Deákových, že na požadavku o změnu jednacího řádu v ohledu tom trvati nehodlá. A proč by také na něm trval? Vždyť i Maďarům zálež velmi na tom, aby jejich honvédstvo se rozví jelo a ve společné armádě nabyli právě vzáe ných práv. Dokud bude panovati proud Mada rům příznivý, není se obávati, že by se kdy zamítlo povolení branců, kdyby však nadešly proudy jiné — zachováno zůstane rozhodnuti — sněmovně. Na omezení rozpočtové debaty sice hr Tisza ještě trvá, ale nebudiž zapomenuto, že rozpočet schvaluje sněm uherský především — pro vlastní své království; že postavení krá- lovství toho spočivá na správném finánčním podkladu a že tudíž sněm vždy podrží v rukou svých moc nad — uherskou státní pokladnou Proto se nám nezdá, že by hr. Tisz svým záměrem opravy sněmovního řádu chtě opravdovému boji s opposicí, chtěl zmenšit právomoc uherského sněmu. Co tedy vlastn zamýšlí? Upevniti ústavní práva Uher a zabezpečit je proti všem možným mimořádným událostem a překvapením.
Deákův Maďar Tisza Uhry Tisza
13 article
Práva lidu na Moravě a sociální demokracie. Porada, jež se dne 12. t. m. konala v Brn mezi zástupcí stran dělnických se strany jedné a pak jednak se zástupci Němců a s poslane- českými se strany druhé o změně volebního řádu na sněm zemský, zasluhuje zvláštní pozer nosti, neboť dává úplně prohlednoutí taktiku kterou vůči změně volebního řádu zahájili mo- ravšti Němci a — řekněme hned — k úžasu všech pokrokových živlů také brněnští s o ci ální demokraté. Není pochyby, že jest to především zá- sluhou českých poslanců svobodomyslných na sněmě zemském, že již po více než dese let (od známého návrhu nebožtika dra. Tučka) na zem. sněmě činí se pokusy, aby nejširším vrstvám lidovým dostalo se práva volebního. A druhé faktum jest nepopíratelné, že každé demokratické opravě volebního řádu příčí se zuby nehty Němci, aby zachovali své výsadn postavení, svou, řekněme, po vládní nomenkla- tuře — národní državu. Odpor německý ve směru tomto byl dosud bezohledný, poněvadž této demokratické opravy domáhala se důrazně až do letoška pouze jediná politická strana, česká strana lidová (svobodomyslná). Letos však bylo cítiti obrat: demonstracemi vnitř i vně sněmovny, mohutným hnutím lidu, jež vedlo až ke krveprolití na ulieích brněnských, bylo do- kázáno, že i lid chce opravu volebního řádu.
Němec Tuček Morava Brno
14 article
Kdo situaci bedlivě pozoroval, musil viděti, že jednak tímto hnutím, jednak tím, že i v jiných zemích a to německých, v naší polovici zaří- zeny byly kurie všeobecné, nastala v zemském domě brněnském nálada jiná, přinášející jakousi ochotu vyhověti požadavkům lidu aspoň do té míry, pokud se to stalo i v jiných zemích. Ne- pravíme, že toto ochotnější smýšlení se rozšířilo mezi lidovými poslanei německými; jisto jest že na jiných — neslovanských — stranách sně mu zemského bylo, a že by si lidoví poslanci ně mečtí už ze strachu byli dali říci, poněvadž by vlastně byli musili. Byla tedy letos situace tak příznivá, jak dosud nikdy nebyla a hned tak brzo z ase nebude. Bylo jen třeba, aby čeští poslanei ve své akci byli vytrvale a poctivě pod- porováni lidom, resp. těmi, kteří se vydávají za
15 article
vůdce lidu a kteří bez odporu ovládají široké vrstvy dělnického lidu brněnského. Myslíme tín především brněnské vedení strany sociálně- demokratické. A zatím zmíněná porada ze dne 12. t. m přinesla nám bolestné zklamání. Vůdcové so ciálně-demokratičtí sice na schůzi s Němci pře svědčili se, že strana tato jich chce použiti jako beranů proti Čechům, domáhajícím se práva volebního pro široké vrstvy lidové; nicmén přišedše na schůzi českou, akceptoval úplně stanovisko Němců a ještě žá dali, abý české strany spolupůsobily při prová- dění plánů německých. Prohlásiliť vůdcové so- ciálně-demokratičtí, že 1. spokojují se se zamýšlenou změnou obec- ního statutu brněnského, kterou se zřizuje pro obecní volby v Brně všeobecná kurie s 9 mandáty, které by eventuálně připadly soci- álním demokratům, proti 48 mandátům, jež by měli Němci. Toť věc místní sice, ale dosti zá- važná, a právě čeští poslanci (posl. dr. Přikryl a Novák) zasazovali se, aby mnohé ostrosti no vého statutu oproti lidu, jakož i mnohá úskočná ustanovení byla odstraněna nebo zmírněna. Ale sociálním demokratům jest i tato změna vhod; 2. spokojují se s uzákoněním návrhu Fuxova, aby v kurii venkovských obe zavedeny byly přimé volby na sněm. místo dosavadních nepřímých. A tímto drobečkem má býti oprava volebního řádu na sněm zatím ukončenal Uvažujme, jaké by byly následky této v- lební „reformy“. Především ten, že by každá další změna volebního řádu ve směru pokreko- vém byla odročena do dálky nedozírné.
Němec Čecho doktor Přikryl Novák Fuxův Brno
16 article
Tolik zkušeností a vzdělání politickéh přece u vůdců sociálně-demokratických musíme předpokládati, že vědí, že se změny ústav a zřízení zemských nedělají rok co rok. Odhla- suje-li sněm moravský obě „reformy“ výš uve- dené, jest po další činnosti „stálého“ výboru po dalších opravách. Za druhé: změna volebního řádu, týkajíeí se voleb ve venkovských obcích, není reformou materiální, nýbrž jen formální; není tedy žádným ziskem pro vrstvy lidové — aspoň ne značným — poněvadž volební právo nijak ne rozšiřuje, nýbrž jen upravuje způsob volení. Ale pro Němce obě změny mají význa dalekosáhlý. V Brně se jaksi tím otevře po- jišťovací ventil, kterým ztratí se napjetí lidu, přece bude tak ještě lépe, nežli dosud zabez pečena majorita a rozhodující moc Němců Brně. Přímé volby v kurii venkovské pak ne mohou Němeům přinésti škodu; oni nemohou ztratiti ani jeden mandát na sněm, což jim za jišťuje známá volební geometrle Schmerlingova. vypočítaná rafinovaně na potlačení lidu če ského. A právě touto geometrií může se státi,že by při přimých volbách mohli Němci ještě ně- který mandát vyrvati Čechům. A tak by „re forma“ Fuxova“ mohla věsti k tomu, že by ne spravedlivé rozdělení politických práv na Mo ravě se stupňovalo ještě více v neprospěch Čechů. Ani o tom se nezmiňujeme, že by snad některý mandát český případl sociálním demo- kratům, ale německý žádný! Ale snad by zvolen byl aspoň socráiní demokrat Čech — vážná jes však obava před ztrátami ve prospěch Němců která v našich poměrech, jak jsme řekli, jes vždy možna, vždyť některé mandáty venkovské byly teprve po dlouhých bojích dobyty od nás proti vůli a očekávání politiekých geometro schmerlingovských. A že by naděje klerikálů vzrostly, není pochybnosti.
Němec Schmerlingův Čecho Fuxův Brno Čechy
17 article
Tušíme však, že sociálním demokratům o sněm zemský ani valně nejde, nýbrž spíše o volby do řišské rady, poněvadž by pak volby v V. kurii na radu říšskou musily se ko- nati také přímo, když by byly zavedeny ve venkovské kurii na sněm. Ze změny té doufá sociální demokracie těžiti. Cítíme to, a takéto přímo vyslovujeme. Výsledek reformy Fuxovy tedy shrnujeme zachování a zezpečení majority Němců a bezohledné jejich nad vlády na zemském sněmě, snad zí skání 1 nebo 2 venkovských man- dátů Němci proti Čechům, neb aspoň veliké stížení voleb pro Čechy; možné získání 1 mandátu V drobném prodeji ranní číslo o solě . . . za 9 odpolední . . . . . . . za 2h Ve flialkách na veukově ranní číslo. . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inserá ty plati se hotevě napřei Přežplaoení a inserty přijísá aěmini- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí ne těž rrdake tlskárna a expodice „ Národnich Li istů“. Eukopisy se novraceji
Fuxův Němec Čecho Čechy
18 article
na sněm a 1 neb 2 mandátů pa říš- skou radu socišlními demokroty. Toť vše! A k tomu mají čeští poslanci spolu- pracovati, v tom mají na dlouhá léta utopiti svoje snažení o práva národa českého, o práva širokých vrstev lidu, jenž jest přec na Moravě z 902% českýl Ano, kdyby se zavedením přímých voleb odstranily se zároveň nejkřiklavější aspoň ne- spravedlnosti volební geometrie Schmerlingovy! Ale to prý Němci nechtějí, a proto čeští poslanci mají hlasovati pro to, co chtějí Němci — p ro sebe. Poznáváme vůdce sociální demokracie, která vystupuje u nás vždy jako strana, jež zásadně nedělá ústupků? Pánové Eldersch a Czech pro- vozují tu ne zásadovou politiku své strany, nýbrž opportunismus, ale nejcha- bějšího rázu. A přece oni vidi tak dobře jako my, že nyní byla doba vhodná, jako už dávno ne. Sociální demokracie ochotna jest při- jmouti drobty se stolu dra. Wiesera a dra.
Schmerlingův Němec Eldersch Czech Wieser Morava
19 article
Fuxa, a spokojuje se s tím! A proč? Není jiného vysvětlení, než že jsou úplně v rekou německé politiky brněnské; buď se dali slepě do léčky té vlákati anebo — je tu komplot tajný proti nám mezi nimi a Němci brněnskými, mezi Chlume- ckým a Elderschem, který Chlumeckéh, věšel na lucernu. Třetí možnosti není. Případ druhý jest pravděpodobnější, neboť po poradě mozi Němci a soctálními demokraty dr. Fux pospíšil si podati návrh svůj na zavedení přímých voleb ve venkovských obcích. A změnu tu chtějí Němei provésti úsko- kem. Před týdnem ve „stálém“ výboru sám Chlumecký navrhl a bylo též usneseno, že se výbor nemá schválně scházeti, aby přidělil došlé petice a návrhy referentům, nýbrž že předseda výboru má jednotlivé kusy sám přiděliti refe- rentům, v jejichž obor spadají. Měl by se tedy návrh Fuxův přiděliti posl. dru. Žáčkovi a dru. Götzovi. Ale vedení německé stará se, aby návrh Fuxův nedostal se dru. Žáčkovi, nýbrž zvlášt- nímu referentu německému, za kterého vyhled- nut jest posl. Oberleithner. Proto proti dřívěj- šímu usnesení má býti svolán „stálý“ výbor na úterek před zasedáním sněmovním, na ho- dinu, ve kterou ještě nedojdou do Brna vlaky, jež dovážejí české poslance venkovské! A ae návrh na přímé volby ve venkovské kurii ob- sažen jest též v širším návrhu dra. Stránského na zavedení všeobecného práva hlasovacího i ve starších také návrzích jiných stran, má býtr takto dru. Fuxovi úskočně zabezpočena priorita a jeho návrh má býti prosazen bez všech zlep- šení, bez nichž „reforma“ tato jest jen větším ještě nebezpečím pro nás, národ utlačený. A sociální demokraté podávají k tomu ruku pomocnou. Nezbude, než aby čeští poslanci jako dosud, lépe než sociální demokraté hájili práv lidu. Spor o české školy ve Vídni před říšským soudem. Z Vídně, 19. října.
Fuxa Němec Eldersch Chlumeckéh doktor Fux Chlumecký Fuxův Žáček Götz Oberleithner Stránský Chlum Brno Vídeň Němei
20 article
Po dlouhých zápasech u dolních instancí do- stala se tato věc konečně dnes k říšskému soudu. Též u tohoto tribunálu měla býti projednán již z jara. Následkem kompetenčního konfliktu však položena byla na jednací pořad teprve ny- nější podzimní kampaně. Co jest řišský soud říšským soudem, nebylo takového líčení ani tak dlouhého — trvalo déle5 hodin — ani tak hlučného a bouř- l:vého. Dostavilo se četné poslu- chačstvo, které jakkoliv vydalo parolu zachovati naprostý klid, nemohlo potlačiti posměch za vý- kladu vládního zástupce. Senátu předsedal president nejvyššího sou- du, bývalý ministr financí a zároveň místopřed- seda říšského soudu dr. Emil Steinbach, referentem byl presidení senátu nejvyššího soudu dvorní rada A ull. Stížnost podanou vídeňskými Čechy zastupovali dr. Seifert z Uherského Hradiště, dr. Meisner z Prahy, dr. Herol z Prahy a dr. Němeček z Vídně. Když byla přečtena stížnost a protispis mini- sterstva vyučování, nastala přestávka, poněvadž bylo třeba místnost vyvětrati. O 1/412. hodině polední ujal se slova dr. S eifer t, který pravil:
doktor Steinbach Seifert Meisner Herol Němeček Čechy uherský Hradiště Praha Vídeň
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Drořákova rukopisná symfonická báseň. Z umělecké pozůstalosti Antonína Dvořáka zasluhuje zvláštní pozornosti skladba, která do- sad všeobečně i od důvěrných přátel zesnulého mistra byla pokládána za rhapsodit. Jdeo skladbu, kterou složil Dvořák v druhé poloviei nku 1874, když byl před tím pracoval od 1. ledna do 26. března téhož roku na své sym- fenii z D-moll, op. 18, a která nebyla vůbee sikdy provedena, kdežto scherze ze symfonie předehozi provedl v jednom ze slovanských kon- certů Smetana a pak sám skladatel celou sym- fonii před svým odjezdem do Ameriky r. 1892. Když ve shodě s dirigentem Oskarem Nedbalem požádal jsem letos v záři zetě Dvořákova, skla- datele Josefa Suka, o některé skladby z Dvořá- kovy pozůstalosti, aby byly provedeny v prvním řidném koncertě České jednoty pro orchestrální hudbu, věnovaném paměti Dvořákově, sám jsem ješté a právě tak i Oskar Nedbal mluvli o rhapsodii, neboť neměli jsme nikdy před tím v ruce rukopisné partitury mistrovy. Omyl, v kterém dosud jsme byli všichni, kdo jsme se o Dvořáka a jeho tvorbu zajímali, objevil se te- prve, když Nedbal vrátiv se do Prahy s Českou Filharmonií z Pavlovska, probíral se sám po- zůstalosti a povšiml si, že dílo dosud rhapsodii nazývané je v rukopisné partituře nadepsáno;
Drořákův Dvořák Smetan Nedbal Dvořákův Suk Amerika Praha Pavlovsk Český filharmonie Dmoll
22 article
„Symfonická báseň pro velký orchestr“. Zá- Kveň však velmi pečlivé rasury v notovém sy- stému spodnějším, který byl pak lineárně vy- spraven, upozornily jej, že byl kdysi k slovům „symfonická báseň“ připojen dodatek, později pečlivě vyhlazený. Což tu bylo jiného na snadě, nežli domnívati se, že tam vepsáno kdysi bylo bližšt určení skladby podle jejího programového obsahu? Jednotliví členové rodiny Dvořákovy ihned se pokoušeli o rozluštění této záhady, ale marně. Písmo bylo velmi pečlivě ve všech ry- sech vyhlazeno nožíkem. Nedbal zklamán, od- nášel si partituru 9. října domů. Při odpoledním setkání v populárním koncertě vyprávěl nám interessovaným o této záležitosti a přímo se ke mně obrátiv, žádal mne, abych se na parti- turu příšel podívat. — Dvořákova symfonická báseň z roku 1874 — to vskutku již stálo za zvědavost a proto ihned jsem si smluvil návštěvu na druhý den — a jak u Nedbala mnohostranně zaměstnaného je pro jeho přátele pravidlem — na velmi čas- nou, totiž sedmou hodinu ranní. Když jsem druhý den přišel, nalezl jsem již u přítele Nedbala časnějšího hosta: mistra Ondrůška, za- městnaného před plátnem, nesoucím obraz Če- ského kvartetta. Ačkoli obraz zrovna lákal, přece jsem zvědavěji sáhl po svazečku noto- vého papíru, v černých deskách svázaném, který mi podával Nedbal. Na titulním listě vskutku jsem čell „symfonická báseň“ i datum r. 1874 se shodovalo, známé tahy Dvořákova podpisu rovněž byly připojeny i s poznámkou, že skladbu komponoval, když bydlil na Rybníčku číslo 14.
Dvořákův Nedbal Ondrůšek
23 article
Zvědavě jsem prohlížel pak zmíněné rasury a poznal jsem, jak pečlivě Dvořák všechny stopy snažil se z písma vyhladiti, avšak poznal jsem i zároveň, že přílišná péče o zahlazení taho obrátila vlastní účel této pečlivé práce nožíku; Dvořák totiž zejmena hluboce škrabal v papíře místa, kde byla linearní stopa písma, tak že vlastně svým nožíkem psal nápis, vyhlazovaný do papíru znova, a bylo na snadě zjistiti poměr těchto hlubších rasur k síle notového papíru proti světlu, jak u rukopisů je obyčejem. Vý- sledek však se nedostavil, protože rasury nebyly tak hluboké, aby papírem prosvitaly. Musil jsem se tedy uchýliti k jinému prostředku: dal jsem světlu dopadnouti na plochu papíru, doufaje, že hlubší rýhy objeví se nějak na jeho osvětlené ploše — a vskutku se mi podařilo zjistiti, že vy- hlazený nápis zněl: „Rhapsodie, op.“, číslo opusové pak je zcela nezřetelné. Výsledek tento nás do jisté míry zklamal, protože jsme si slíbo- vali zvěděti název symfonické básně, avšak přece jsme měli raději jistotu nežli odvážný do- had. Slo však také ještě dále o vysvětlení zjevu samotného. Proč Dvořák vyhladil slovo rhapsodie, když je byl vepsal do partitury své pod slova symfonická báseň? Jaký je poměr mezi těmito dvěma názvy, z nichž je- den potírá druhý? I tu nám pomohl zase Dvořák sám: maje ve zvyku psáti do partitur rozmanité poznámky, připojil na vnitřní desku, do nížje symfonie z D-moll z roku 1874 vevázána, se- znam svých skladeb s čísly opusovými. Seznam je z doby po roce 1874, protože obsahuje díla později složená, a v něm uvedena je při čísle 18. symfonie z Dmoll s poznámkou, že je dosud netištěna, a při čísle 19. symfonická básen.
Dvořák Dmoll symfonický báseň Dmoll
24 article
rhapsodie, s poznámkou, že je dosud v rukopise. Dvořák sám tedy ještě později kolisal mezi označením skladby své a patrně teprve ještě po- zději po zhotovení tohoto seznamu se rozhodl slovo rhapsodie z partitury vyhladiti. Proč však kolísal a proč se konečně rozhodl pro jméno symfonická báseň? Pokouším se zde vy- sloviti výklad ten, že původní označení je „sym- fonická báseň“. Jednak je to týž inkoust stejně charakteristické přižloutlé barvy, kterým je psáno na celém titulním listě, který svědčí, že nápis byl v souvislosti s dalším textem titulního listu, a jediný zbytek ze slova rhapsodie: část kloboučku nad velkým r, zdá se mi vykazo- vati barvu znatelně odchylnou. Dvořák asi na- psal do své partitury slovo rhapsodie pod vliven Brahmsovým, který moderním tehdy proudům representovaným Berliozem, Lisztem a Wagne- rem, rozhodně nepřál a tudíž i symfonické básn byl nepřízniv, klada váhu na tvorbu symfoni ckou absolutní s ideálem Beethovenovským Dvořák jako třiatřicetiletý mladý muž, rozhlíže jící se po současné tvorbě hudební, nemohl zu stati nedolčen zjevy tak mocnými, jako byli tř skladatelé shora jmenovaní a je zcela přirozeno že pokusil se o symfonickou báseň ve známém slohu. S jakým úspěchem, ještě bude pověděno. Avšak v téže době již zde stál u Dvořáka Brahm s nadějí na státní stipendium. Brahms přísný symfonik a Dvořák podlehl jeho vlivu a oddal se zcela tvorbě absolutní. Nesvědčí to o jeho nesamostatnosti v nazírání na vlastní sílu umě- lecké tvořivosti, svědčí to jen o síle neblahých nutností, t. j. poměrů, ve kterých tehdy Dvořák
Dvořák Brahmsův Berlioz Liszt Wagne Brahm Brahms
25 article
žil. Dvořák musil se odhodlati ke skladbě absu- lutní, k níž jej vedl Brahms, protože toužil vy- váznouti ze skrovných, ba neutěšených svých poměrů. Neztratil však samostatnost svoji: vi- díme, že slovo rhapsodie ve své partituře ničí. ponechávaje tam označeni: symfonická báse, vidíme, že hmotně jsa zabezpečen, obrací se k dráze kdysi začaté a pak na dlouho opuštěné: k zpěvohře a hudbě programní. Nelze nepo- střehnouti této souvislosti! Avšak tvrzení, že označení symfonická báseň je původní ozna- čení, musí nám podepříti i její hudebni ráz: je to jednovětá skladba, motivicky pracovaná, s ně- kterými známkami, charakterisujícími motivi- ekou výstavbu Lisztovu, skladba značné rozlohy, které by mohl býti podložen program podobný jako pozdější „Písni bohatýrské“: boje, strasti, zápasy, vedoucí ke konečnému vítězství, jež téměř hymnicky vyvrcholuje závěr skladby do slavnostního lesku. Určitého sujetu ovšen, udati nemůžeme, nemáme pro vyklad žádných po- můcek, ani sebe stručnějšího pokynu skladate- lova. Tato skladba nemůže býti rhapsodií, o tom nemůže býti pochybnosti, jakmile bude dne 27. října poprvé jako rukopisná novinka v kon- certě České jednoty pro orchestrální hudbu sly- šena, protože rhapsodie Dvořákovy dle jeho vlastních slov, často opakovaných, jsou zideali- sované tance. Ona však vrhá nové světlo na p suzování charakteru Dvořákova jako korrektiv pro ty, kdo v něm vidí rozeného symfonika, absolutního hudebníka, a tyto řádky chtěly býti jen upozorněním na tuto závažnou novou okol- Dr. E. H. nost.
Dvořák Brahms Lisztův Dvořákův doktor E H