1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 20. října 1904.
Praha
4
article
da ranní a odpol. Hlsty
předplácí eni
v Prare v adelulstrsel
s ně . . . . . . 2 e
n dsst hla . . . . 6 K —
s dvojí doní žke
n nnne
naotita . . . . 7 K 50h
ve mlisliách:
2 K 00h
za měele . . .
Poštou:
odone
ntia. . . . 9 K
s ojí zi-ilko
s po
luvrí leta . . . . 11 K e0
5
title
Onešní číslo pro Frahu Je o 10 stranách.
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 19. října. V 8 hod.
40 minut večer. (Původní telegram zvláštního
zpravodaje »Nár. Listů«.) Dopisovatelé listů
moskevských sdělují ze dneška, že
pravé křídlo ruské postu-
puje.
Podle pověsti oddíl Rennen-
kampfův obklíčil tři pra-
pory japonské na jisté vý-
šině. Vzdání jich očekává s
každé chvíle.
Japonci ustupují směrem
k Jantaji. Plameny hořících obeí
značují směr ústupu jejich.
Nepřítel spaluje za sebou veliké
zásoby svoje.
(Ostatní telefonické a telegrafieké zprávy viz
na straně 4.)
Petrohrad
7
article
Mezi Vídní a Peští.
Mezi Vídní a Peští.
Po velikém zápase o vojenské požadavky
Maďarů zůstalo na obou stranách, ve Vidn
i v Pešti, jakési roztrpčení; vzplanulý zápa
byl sice přijetím podmínek Tiszových ve Vídni
a smírem s opposicí ve sněmovně peštské zdán-
livě ukončen, ale mnoho nasvědčuje tomu,že
žádný z kompaciscentů není s vyřízením daným
náležitě spokojen. Za Vídeň opětně promluvily
roztrpčené hlasy vojenské (baron Beck, generál
Albori), ba nejnověji dostalo se Maďarům i zvlášt-
ního výkladu »o stanovisku Vídně«.
Z uherské strany překvapena pak byla ve-
řejnost známým listem předsedy ministerstva
hraběte Tiszy, kterýmž ohlášena byla takoná
změna jednacího řádu sněmovny, aby se zne-
možnila obstrukce malých skupin poslaneckých,
zvláště ve věcech vojenských a v projednávání
rozpočlu.
Chceme-li porozuměti tomuto vystoupení
hraběle Tiszy, kterým zdánlivě svévolně se roz
rušuje dosažený klid smírem sněmovny uherské
a podněeují se nové zápasy, musíme se dřív
obeznámiti se stanovisky Vídně a Pešti.
Maďar
Tiszový
Beck
Albori
Tisza
Vídeň
Pešť
Tisza
8
article
Počneme s prvým. V zápasu o vojenské
požadavky prohlásil prý baron Beck, náčelník
generálního štábu: »Proč by na základě vyrov
nání se mělo dostati Uhrám více práv než Ra-
kousku?« Tehdy odpověděli Maďaři: »Rakousko
má tolik práv, mnoho-li mu bylo císařem da-
rováno, kdežto práva krále uherského dána
jsou ústavou s národem smluvenou; chtějil
míli v Rakousku více práv, nechť si je dobudou
jako my.«
Z této odpovědi jest s dostatek zřejmo sta
novisko Maďarů, neuznávajících nikoho mez
sebou a uherským králem, neuznávajících rov
nost obou polovin soustáti. Tento názor jest
spolu pramenem stálého postupu Maďarů, kteři
srou ústavu, svou moc v duchu samostatného
státu promyšleně a důsledně rozvijejí, kdežto
Rakousko pozbývá i těch práv — darova-
ných.
Jak daleko a jak dlouho bude tento rozvoj
madarský možný? Uherské časopisy právě uve-
řejnily výklad magnáta, stojícího blízko trůnu,
jenž dává odpověď na tuto otázku a zároveř
charakterisuje »vídeňské stanovisko« způsobem
i pro nás Čechy velice pozoruhodným. Vzpomí
se tam důležitého vlivu bar. Becka v radě pa-
novnické a vysvětluje se tím: že není politikem
a má jen jediný eil, zabezpečiti dynastiia
nonarchii před každou pohromou. Ne že by
cslatní rádcové koruny neměli na mysli stejný
cíl, ale nemohou viděli tak jasně, prolože ne-
stojí opodál denních události a jsou
dolčeni všelikými případy běžné politi ky.
Přieházejí prý těžké časy a jen pán bůh ví, c
bndouenost skrývá ve svém lůně. A v takové
čobě jsou nezbytní mužové, věrní tradicím dy-
nastie a monarchie, jejichž ruce nejsou vázány
vdálostmi dne.
V obou polovinách soustátí rozmohl se
cbrovský rozruch mezi různými národy a t
Beck
Maďar
Čecho
Uhry
Rakousko
9
article
jest dle »vídeňského názoru« — výsledek agi
tace. Ale marný prý jest všecek hluk a hřmot.
Právě proto nelze dost často a hlasitě říci Ma-
darům, že jednota říše rakousko-uherské
není pochybná a kdo staví se proti této j ed-
notě, že vzpírá se dynastii, což trpěti nelze.
protože se tím ohrožuje i její bezpečnost. Jak
nelze jedněmi ústy foukati teplo i chlad, tak
nelze současně dynastii velebiti a státní jednolný
celek napadati (jako se to děje v Uhrách.
Všecka království a země soustátí tvoři jakoby
řetěz, z něhož nelze vymknouti některý článek
aby se řetěz nerozpadl a nestal se bezcenným
Každý ví, kdož to věděti chce, že takto smýšl
každý člen dynastie, protože splynula úplně
v jedno se s tátním celke m.
Maďaři prý stále zapomínají, že u Moháče
Turky byli zničeni a dynastií osvobozeni. O
oné chvíle stali se zemí dobytou, splynul
s oslatní říši, jejíž součástí se stali. Uhry na-
dále neuzavíraly nijakých mezinárodních smluv,
ale činil to panovník rakouský za všecka svá
království a země.
V novější době dostalo se v rakou-
ských základních zákonech Uhrám
názvu druhé poloviny říše. Jejichi vnitřní,
autonomní samostatnosti nikdo nepřekáží. Ale
Uhrám nepřináleží právo, aby z čista jasna se
chtěly vyloučiti z jednoty a takto
státní celek a jeho jednotu brát
v pochybnost. Jest přirozeno, že se takovým
snahám postaví — veto. Divati se dále se
založenýma rukama na toto podkopní dílo, bylo
by rovno se zemězradou. Odtud také prý po
cházl, že se tu šeplem, onde již hlasitě mlu
o slabosti a spoluvině — »Vídně«.
Maďar
Turek
Uher
Ma
Uhry
Vídeň
10
article
Pokládá se ve Vídni za dějinný fakt, že
tato monarchie vznikla splynutím různých ná-
rodů v jednotu, jejímž představitelem je dynastie
Kdo je takový pošetilec, jenž by se chtěl do-
mnívati, že by se našel pomocník k rozrušení
této jednoty?
Nejmocnější a nejbezpečnější oporou stát
ního jednotného celku jest však jednotn
vojsko; o tom jsou prý ve Vídni i za hrani-
cemi stejného mínění. Čím více se bude státn
jednota napadati, tím nutnější bude s e sílen
armády a jeji tradic. V mezinárodním
koncertu také nikdo nedovede velmocenské po-
stavení říše lépe zabezpečiti nežli obrovská
osvědčená armáda.
Z důvodů usnadnění správy tohoto obrov-
ského vojska může se vzíti ohled na přání
jednotlivých království a zemí, ale to se nesmí
týkati ducha armády; tu platí pouze jediná
vůle nejvyššího vůdce. To jest dynastick
dogma, jímž se všickni v Rakousku řídí ..
V dobu tohoto poučení z Vídně vpadl záměr
hr. Tiszy, změniti jednací řád uherské sněmovny.
Proč se to stalo? Snad aby se na novo roz-
proudil zápas v Uhrách s opposicí, či aby si
Maďaři ještě lépe zabezpečili sněm proti všem
mimořádným případnostem?
Ti, kdož dnes jménem uherského království
mají ve sněmovně moc, postihli při zápase o po-
žadavky vojenské, že vytrvalou hrstkou poslanců
každá činnost sněmu nejen se dá staviti, ale
i všecko ústavní položení Uhe
uvésti v pochybnost. Tak tomu bylo
když hr. Tisza převzal otěže vládní. Madař
patrně se lekají toho, že by v příhodné době
mohla se ve sněmovně vyskytnouti podobná sku-
pina — jež by nevedla boj za »samostatnoue
armádu uherskou, ale sloužila někomu za před
voj — proti nim.
Maďar
Uh
Tisza
Vídeň
Rakousko
Uhry
Tisza
uherský sněmovna
11
article
Doba současná jest všestranně spletitá i tím,
že panovník dosáhl vzáeného věku a dějiny ra-
kouské vykazují nejednou se změnou na trůně
i změnu — politického kursu. Po liberálním
dostavuje se obyčejně méně pokrokový.
A právě historickě vzpomínky jsou to, jež
po nedávných zápasech o požadavky vojenské.
se opět v Uhrách hojně vyrojily — a ty doka-
zují, že všecky zápasy tamní se vedly o mo
sněmu. Dvě položky této moci jsou to hlavně.
jež vedly ke srážkám někdy až osudnými totiž
branná síla a státní měšec. Podivu-
hodno jest, že i v záměru Tiszovy opravy jed
nacího řádu obě tyto položky se vyskytují,
jakožto obmezení lhůty rokovací pro povolen
braneů a pro schválení státního
rozpočtu.
Ale nynější ústavní postavení Uher jevi se
býti pro Maďary přiliš cenným a vzácným ma-
jetkem, než aby se někdo mohl domnívati, že
se nalezne vláda, kteráž by samovolně chtěla
zbaviti sněm práva, rozhodovati o povolení braneů
a stavu státní pokladny.
A přece vyslovil předseda ministerstva b
Tisza velmi jasně takovýto záměr, a jak vše
stranný odpor opposice a na mnoze i vládn
strany dokazuje, podařilo se mu nejen na důle
žitost tohoto práva v čas upozorniti, nýbrž i sobo
zachovati zadní dvířka k ústupu.
Uher
Maďar
Tisza
Uhry
12
article
Co se týče povolení branců, již nyní pro-
jevil při slavnosti památce století narozenin
Deákových, že na požadavku o změnu jednacího
řádu v ohledu tom trvati nehodlá. A proč by
také na něm trval? Vždyť i Maďarům zálež
velmi na tom, aby jejich honvédstvo se rozví
jelo a ve společné armádě nabyli právě vzáe
ných práv. Dokud bude panovati proud Mada
rům příznivý, není se obávati, že by se kdy
zamítlo povolení branců, kdyby však nadešly
proudy jiné — zachováno zůstane rozhodnuti —
sněmovně.
Na omezení rozpočtové debaty sice hr
Tisza ještě trvá, ale nebudiž zapomenuto, že
rozpočet schvaluje sněm uherský především —
pro vlastní své království; že postavení krá-
lovství toho spočivá na správném finánčním
podkladu a že tudíž sněm vždy podrží v rukou
svých moc nad — uherskou státní pokladnou
Proto se nám nezdá, že by hr. Tisz
svým záměrem opravy sněmovního řádu chtě
opravdovému boji s opposicí, chtěl zmenšit
právomoc uherského sněmu. Co tedy vlastn
zamýšlí?
Upevniti ústavní práva Uher a zabezpečit
je proti všem možným mimořádným událostem
a překvapením.
Deákův
Maďar
Tisza
Uhry
Tisza
13
article
Práva lidu na Moravě a sociální
demokracie.
Porada, jež se dne 12. t. m. konala v Brn
mezi zástupcí stran dělnických se strany jedné
a pak jednak se zástupci Němců a s poslane-
českými se strany druhé o změně volebního
řádu na sněm zemský, zasluhuje zvláštní pozer
nosti, neboť dává úplně prohlednoutí taktiku
kterou vůči změně volebního řádu zahájili mo-
ravšti Němci a — řekněme hned — k úžasu
všech pokrokových živlů také brněnští s o ci
ální demokraté.
Není pochyby, že jest to především zá-
sluhou českých poslanců svobodomyslných na
sněmě zemském, že již po více než dese
let (od známého návrhu nebožtika dra. Tučka)
na zem. sněmě činí se pokusy, aby nejširším
vrstvám lidovým dostalo se práva volebního.
A druhé faktum jest nepopíratelné, že každé
demokratické opravě volebního řádu příčí se
zuby nehty Němci, aby zachovali své výsadn
postavení, svou, řekněme, po vládní nomenkla-
tuře — národní državu. Odpor německý ve
směru tomto byl dosud bezohledný, poněvadž
této demokratické opravy domáhala se důrazně
až do letoška pouze jediná politická strana,
česká strana lidová (svobodomyslná). Letos však
bylo cítiti obrat: demonstracemi vnitř i vně
sněmovny, mohutným hnutím lidu, jež vedlo až
ke krveprolití na ulieích brněnských, bylo do-
kázáno, že i lid chce opravu volebního řádu.
Němec
Tuček
Morava
Brno
14
article
Kdo situaci bedlivě pozoroval, musil viděti, že
jednak tímto hnutím, jednak tím, že i v jiných
zemích a to německých, v naší polovici zaří-
zeny byly kurie všeobecné, nastala v zemském
domě brněnském nálada jiná, přinášející jakousi
ochotu vyhověti požadavkům lidu aspoň do té
míry, pokud se to stalo i v jiných zemích. Ne-
pravíme, že toto ochotnější smýšlení se rozšířilo
mezi lidovými poslanei německými; jisto jest
že na jiných — neslovanských — stranách sně
mu zemského bylo, a že by si lidoví poslanci ně
mečtí už ze strachu byli dali říci, poněvadž by
vlastně byli musili.
Byla tedy letos situace tak příznivá, jak
dosud nikdy nebyla a hned tak brzo z ase
nebude. Bylo jen třeba, aby čeští poslanei
ve své akci byli vytrvale a poctivě pod-
porováni lidom, resp. těmi, kteří se vydávají za
15
article
vůdce lidu a kteří bez odporu ovládají široké
vrstvy dělnického lidu brněnského. Myslíme tín
především brněnské vedení strany sociálně-
demokratické.
A zatím zmíněná porada ze dne 12. t. m
přinesla nám bolestné zklamání. Vůdcové so
ciálně-demokratičtí sice na schůzi s Němci pře
svědčili se, že strana tato jich chce použiti jako
beranů proti Čechům, domáhajícím se práva
volebního pro široké vrstvy lidové; nicmén
přišedše na schůzi českou, akceptoval
úplně stanovisko Němců a ještě žá
dali, abý české strany spolupůsobily při prová-
dění plánů německých. Prohlásiliť vůdcové so-
ciálně-demokratičtí, že
1. spokojují se se zamýšlenou změnou obec-
ního statutu brněnského, kterou se zřizuje pro
obecní volby v Brně všeobecná kurie
s 9 mandáty, které by eventuálně připadly soci-
álním demokratům, proti 48 mandátům, jež by
měli Němci. Toť věc místní sice, ale dosti zá-
važná, a právě čeští poslanci (posl. dr. Přikryl
a Novák) zasazovali se, aby mnohé ostrosti no
vého statutu oproti lidu, jakož i mnohá úskočná
ustanovení byla odstraněna nebo zmírněna. Ale
sociálním demokratům jest i tato změna vhod;
2. spokojují se s uzákoněním návrhu
Fuxova, aby v kurii venkovských obe
zavedeny byly přimé volby na sněm. místo
dosavadních nepřímých. A tímto drobečkem
má býti oprava volebního řádu na sněm zatím
ukončenal
Uvažujme, jaké by byly následky této v-
lební „reformy“. Především ten, že by každá
další změna volebního řádu ve směru pokreko-
vém byla odročena do dálky nedozírné.
Němec
Čecho
doktor
Přikryl
Novák
Fuxův
Brno
16
article
Tolik zkušeností a vzdělání politickéh
přece u vůdců sociálně-demokratických musíme
předpokládati, že vědí, že se změny ústav a
zřízení zemských nedělají rok co rok. Odhla-
suje-li sněm moravský obě „reformy“ výš uve-
dené, jest po další činnosti „stálého“ výboru
po dalších opravách.
Za druhé: změna volebního řádu, týkajíeí
se voleb ve venkovských obcích, není reformou
materiální, nýbrž jen formální; není tedy
žádným ziskem pro vrstvy lidové — aspoň ne
značným — poněvadž volební právo nijak ne
rozšiřuje, nýbrž jen upravuje způsob volení.
Ale pro Němce obě změny mají význa
dalekosáhlý. V Brně se jaksi tím otevře po-
jišťovací ventil, kterým ztratí se napjetí lidu,
přece bude tak ještě lépe, nežli dosud zabez
pečena majorita a rozhodující moc Němců
Brně. Přímé volby v kurii venkovské pak ne
mohou Němeům přinésti škodu; oni nemohou
ztratiti ani jeden mandát na sněm, což jim za
jišťuje známá volební geometrle Schmerlingova.
vypočítaná rafinovaně na potlačení lidu če
ského.
A právě touto geometrií může se státi,že
by při přimých volbách mohli Němci ještě ně-
který mandát vyrvati Čechům. A tak by „re
forma“ Fuxova“ mohla věsti k tomu, že by ne
spravedlivé rozdělení politických práv na Mo
ravě se stupňovalo ještě více v neprospěch
Čechů. Ani o tom se nezmiňujeme, že by snad
některý mandát český případl sociálním demo-
kratům, ale německý žádný! Ale snad by zvolen
byl aspoň socráiní demokrat Čech — vážná jes
však obava před ztrátami ve prospěch Němců
která v našich poměrech, jak jsme řekli, jes
vždy možna, vždyť některé mandáty venkovské
byly teprve po dlouhých bojích dobyty od nás
proti vůli a očekávání politiekých geometro
schmerlingovských. A že by naděje klerikálů
vzrostly, není pochybnosti.
Němec
Schmerlingův
Čecho
Fuxův
Brno
Čechy
17
article
Tušíme však, že sociálním demokratům
o sněm zemský ani valně nejde, nýbrž spíše
o volby do řišské rady, poněvadž by pak
volby v V. kurii na radu říšskou musily se ko-
nati také přímo, když by byly zavedeny ve
venkovské kurii na sněm. Ze změny té doufá
sociální demokracie těžiti. Cítíme to, a takéto
přímo vyslovujeme.
Výsledek reformy Fuxovy tedy shrnujeme
zachování a zezpečení majority
Němců a bezohledné jejich nad
vlády na zemském sněmě, snad zí
skání 1 nebo 2 venkovských man-
dátů Němci proti Čechům, neb
aspoň veliké stížení voleb pro
Čechy; možné získání 1 mandátu
V drobném prodeji
ranní číslo o solě . . . za 9
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve flialkách na veukově
ranní číslo. . . .
odpolední . . . . . . . . 3h
Inserá ty
plati se hotevě napřei
Přežplaoení a inserty přijísá aěmini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí ne těž rrdake
tlskárna a expodice „ Národnich Li istů“.
Eukopisy se novraceji
Fuxův
Němec
Čecho
Čechy
18
article
na sněm a 1 neb 2 mandátů pa říš-
skou radu socišlními demokroty.
Toť vše! A k tomu mají čeští poslanci spolu-
pracovati, v tom mají na dlouhá léta utopiti
svoje snažení o práva národa českého, o práva
širokých vrstev lidu, jenž jest přec na Moravě
z 902% českýl
Ano, kdyby se zavedením přímých voleb
odstranily se zároveň nejkřiklavější aspoň ne-
spravedlnosti volební geometrie Schmerlingovy!
Ale to prý Němci nechtějí, a proto čeští poslanci
mají hlasovati pro to, co chtějí Němci — p ro
sebe.
Poznáváme vůdce sociální demokracie, která
vystupuje u nás vždy jako strana, jež zásadně
nedělá ústupků? Pánové Eldersch a Czech pro-
vozují tu ne zásadovou politiku své strany,
nýbrž opportunismus, ale nejcha-
bějšího rázu. A přece oni vidi tak dobře
jako my, že nyní byla doba vhodná, jako už
dávno ne. Sociální demokracie ochotna jest při-
jmouti drobty se stolu dra. Wiesera a dra.
Schmerlingův
Němec
Eldersch
Czech
Wieser
Morava
19
article
Fuxa, a spokojuje se s tím! A proč? Není jiného
vysvětlení, než že jsou úplně v rekou německé
politiky brněnské; buď se dali slepě do léčky té
vlákati anebo — je tu komplot tajný proti nám
mezi nimi a Němci brněnskými, mezi Chlume-
ckým a Elderschem, který Chlumeckéh, věšel
na lucernu. Třetí možnosti není. Případ druhý
jest pravděpodobnější, neboť po poradě mozi
Němci a soctálními demokraty dr. Fux pospíšil
si podati návrh svůj na zavedení přímých voleb
ve venkovských obcích.
A změnu tu chtějí Němei provésti úsko-
kem. Před týdnem ve „stálém“ výboru sám
Chlumecký navrhl a bylo též usneseno, že se
výbor nemá schválně scházeti, aby přidělil došlé
petice a návrhy referentům, nýbrž že předseda
výboru má jednotlivé kusy sám přiděliti refe-
rentům, v jejichž obor spadají. Měl by se tedy
návrh Fuxův přiděliti posl. dru. Žáčkovi a dru.
Götzovi. Ale vedení německé stará se, aby návrh
Fuxův nedostal se dru. Žáčkovi, nýbrž zvlášt-
nímu referentu německému, za kterého vyhled-
nut jest posl. Oberleithner. Proto proti dřívěj-
šímu usnesení má býti svolán „stálý“ výbor
na úterek před zasedáním sněmovním, na ho-
dinu, ve kterou ještě nedojdou do Brna vlaky,
jež dovážejí české poslance venkovské! A ae
návrh na přímé volby ve venkovské kurii ob-
sažen jest též v širším návrhu dra. Stránského
na zavedení všeobecného práva hlasovacího i ve
starších také návrzích jiných stran, má býtr
takto dru. Fuxovi úskočně zabezpočena priorita
a jeho návrh má býti prosazen bez všech zlep-
šení, bez nichž „reforma“ tato jest jen větším
ještě nebezpečím pro nás, národ utlačený.
A sociální demokraté podávají k tomu ruku
pomocnou. Nezbude, než aby čeští poslanci jako
dosud, lépe než sociální demokraté hájili
práv lidu.
Spor o české školy ve Vídni
před říšským soudem.
Z Vídně, 19. října.
Fuxa
Němec
Eldersch
Chlumeckéh
doktor
Fux
Chlumecký
Fuxův
Žáček
Götz
Oberleithner
Stránský
Chlum
Brno
Vídeň
Němei
20
article
Po dlouhých zápasech u dolních instancí do-
stala se tato věc konečně dnes k říšskému soudu.
Též u tohoto tribunálu měla býti projednán
již z jara. Následkem kompetenčního konfliktu
však položena byla na jednací pořad teprve ny-
nější podzimní kampaně.
Co jest řišský soud říšským
soudem, nebylo takového líčení
ani tak dlouhého — trvalo déle5
hodin — ani tak hlučného a bouř-
l:vého. Dostavilo se četné poslu-
chačstvo, které jakkoliv vydalo
parolu zachovati naprostý klid,
nemohlo potlačiti posměch za vý-
kladu vládního zástupce.
Senátu předsedal president nejvyššího sou-
du, bývalý ministr financí a zároveň místopřed-
seda říšského soudu dr. Emil Steinbach,
referentem byl presidení senátu nejvyššího soudu
dvorní rada A ull. Stížnost podanou vídeňskými
Čechy zastupovali dr. Seifert z Uherského
Hradiště, dr. Meisner z Prahy, dr. Herol
z Prahy a dr. Němeček z Vídně.
Když byla přečtena stížnost a protispis mini-
sterstva vyučování, nastala přestávka, poněvadž
bylo třeba místnost vyvětrati. O 1/412. hodině
polední ujal se slova dr. S eifer t, který pravil:
doktor
Steinbach
Seifert
Meisner
Herol
Němeček
Čechy
uherský Hradiště
Praha
Vídeň
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Drořákova rukopisná symfonická báseň.
Z umělecké pozůstalosti Antonína Dvořáka
zasluhuje zvláštní pozornosti skladba, která do-
sad všeobečně i od důvěrných přátel zesnulého
mistra byla pokládána za rhapsodit. Jdeo
skladbu, kterou složil Dvořák v druhé poloviei
nku 1874, když byl před tím pracoval od
1. ledna do 26. března téhož roku na své sym-
fenii z D-moll, op. 18, a která nebyla vůbee
sikdy provedena, kdežto scherze ze symfonie
předehozi provedl v jednom ze slovanských kon-
certů Smetana a pak sám skladatel celou sym-
fonii před svým odjezdem do Ameriky r. 1892.
Když ve shodě s dirigentem Oskarem Nedbalem
požádal jsem letos v záři zetě Dvořákova, skla-
datele Josefa Suka, o některé skladby z Dvořá-
kovy pozůstalosti, aby byly provedeny v prvním
řidném koncertě České jednoty pro orchestrální
hudbu, věnovaném paměti Dvořákově, sám jsem
ješté a právě tak i Oskar Nedbal mluvli
o rhapsodii, neboť neměli jsme nikdy před tím
v ruce rukopisné partitury mistrovy. Omyl, v
kterém dosud jsme byli všichni, kdo jsme se
o Dvořáka a jeho tvorbu zajímali, objevil se te-
prve, když Nedbal vrátiv se do Prahy s Českou
Filharmonií z Pavlovska, probíral se sám po-
zůstalosti a povšiml si, že dílo dosud rhapsodii
nazývané je v rukopisné partituře nadepsáno;
Drořákův
Dvořák
Smetan
Nedbal
Dvořákův
Suk
Amerika
Praha
Pavlovsk
Český filharmonie
Dmoll
22
article
„Symfonická báseň pro velký orchestr“. Zá-
Kveň však velmi pečlivé rasury v notovém sy-
stému spodnějším, který byl pak lineárně vy-
spraven, upozornily jej, že byl kdysi k slovům
„symfonická báseň“ připojen dodatek, později
pečlivě vyhlazený. Což tu bylo jiného na snadě,
nežli domnívati se, že tam vepsáno kdysi bylo
bližšt určení skladby podle jejího programového
obsahu? Jednotliví členové rodiny Dvořákovy
ihned se pokoušeli o rozluštění této záhady, ale
marně. Písmo bylo velmi pečlivě ve všech ry-
sech vyhlazeno nožíkem. Nedbal zklamán, od-
nášel si partituru 9. října domů. Při odpoledním
setkání v populárním koncertě vyprávěl nám
interessovaným o této záležitosti a přímo se
ke mně obrátiv, žádal mne, abych se na parti-
turu příšel podívat. —
Dvořákova symfonická báseň z roku 1874
— to vskutku již stálo za zvědavost a proto
ihned jsem si smluvil návštěvu na druhý den
— a jak u Nedbala mnohostranně zaměstnaného
je pro jeho přátele pravidlem — na velmi čas-
nou, totiž sedmou hodinu ranní. Když jsem
druhý den přišel, nalezl jsem již u přítele
Nedbala časnějšího hosta: mistra Ondrůška, za-
městnaného před plátnem, nesoucím obraz Če-
ského kvartetta. Ačkoli obraz zrovna lákal,
přece jsem zvědavěji sáhl po svazečku noto-
vého papíru, v černých deskách svázaném, který
mi podával Nedbal. Na titulním listě vskutku
jsem čell „symfonická báseň“ i datum r. 1874
se shodovalo, známé tahy Dvořákova podpisu
rovněž byly připojeny i s poznámkou, že skladbu
komponoval, když bydlil na Rybníčku číslo 14.
Dvořákův
Nedbal
Ondrůšek
23
article
Zvědavě jsem prohlížel pak zmíněné rasury a
poznal jsem, jak pečlivě Dvořák všechny stopy
snažil se z písma vyhladiti, avšak poznal jsem
i zároveň, že přílišná péče o zahlazení taho
obrátila vlastní účel této pečlivé práce nožíku;
Dvořák totiž zejmena hluboce škrabal v papíře
místa, kde byla linearní stopa písma, tak že
vlastně svým nožíkem psal nápis, vyhlazovaný
do papíru znova, a bylo na snadě zjistiti poměr
těchto hlubších rasur k síle notového papíru
proti světlu, jak u rukopisů je obyčejem. Vý-
sledek však se nedostavil, protože rasury nebyly
tak hluboké, aby papírem prosvitaly. Musil jsem
se tedy uchýliti k jinému prostředku: dal jsem
světlu dopadnouti na plochu papíru, doufaje, že
hlubší rýhy objeví se nějak na jeho osvětlené
ploše — a vskutku se mi podařilo zjistiti, že vy-
hlazený nápis zněl: „Rhapsodie, op.“, číslo
opusové pak je zcela nezřetelné. Výsledek tento
nás do jisté míry zklamal, protože jsme si slíbo-
vali zvěděti název symfonické básně, avšak
přece jsme měli raději jistotu nežli odvážný do-
had. Slo však také ještě dále o vysvětlení zjevu
samotného. Proč Dvořák vyhladil slovo
rhapsodie, když je byl vepsal do partitury
své pod slova symfonická báseň? Jaký
je poměr mezi těmito dvěma názvy, z nichž je-
den potírá druhý? I tu nám pomohl zase Dvořák
sám: maje ve zvyku psáti do partitur rozmanité
poznámky, připojil na vnitřní desku, do nížje
symfonie z D-moll z roku 1874 vevázána, se-
znam svých skladeb s čísly opusovými. Seznam
je z doby po roce 1874, protože obsahuje díla
později složená, a v něm uvedena je při čísle
18. symfonie z Dmoll s poznámkou, že je dosud
netištěna, a při čísle 19. symfonická básen.
Dvořák
Dmoll
symfonický báseň
Dmoll
24
article
rhapsodie, s poznámkou, že je dosud v rukopise.
Dvořák sám tedy ještě později kolisal mezi
označením skladby své a patrně teprve ještě po-
zději po zhotovení tohoto seznamu se rozhodl
slovo rhapsodie z partitury vyhladiti. Proč
však kolísal a proč se konečně rozhodl pro
jméno symfonická báseň? Pokouším se zde vy-
sloviti výklad ten, že původní označení je „sym-
fonická báseň“. Jednak je to týž inkoust stejně
charakteristické přižloutlé barvy, kterým je
psáno na celém titulním listě, který svědčí, že
nápis byl v souvislosti s dalším textem titulního
listu, a jediný zbytek ze slova rhapsodie: část
kloboučku nad velkým r, zdá se mi vykazo-
vati barvu znatelně odchylnou. Dvořák asi na-
psal do své partitury slovo rhapsodie pod vliven
Brahmsovým, který moderním tehdy proudům
representovaným Berliozem, Lisztem a Wagne-
rem, rozhodně nepřál a tudíž i symfonické básn
byl nepřízniv, klada váhu na tvorbu symfoni
ckou absolutní s ideálem Beethovenovským
Dvořák jako třiatřicetiletý mladý muž, rozhlíže
jící se po současné tvorbě hudební, nemohl zu
stati nedolčen zjevy tak mocnými, jako byli tř
skladatelé shora jmenovaní a je zcela přirozeno
že pokusil se o symfonickou báseň ve známém
slohu. S jakým úspěchem, ještě bude pověděno.
Avšak v téže době již zde stál u Dvořáka Brahm
s nadějí na státní stipendium. Brahms přísný
symfonik a Dvořák podlehl jeho vlivu a oddal
se zcela tvorbě absolutní. Nesvědčí to o jeho
nesamostatnosti v nazírání na vlastní sílu umě-
lecké tvořivosti, svědčí to jen o síle neblahých
nutností, t. j. poměrů, ve kterých tehdy Dvořák
Dvořák
Brahmsův
Berlioz
Liszt
Wagne
Brahm
Brahms
25
article
žil. Dvořák musil se odhodlati ke skladbě absu-
lutní, k níž jej vedl Brahms, protože toužil vy-
váznouti ze skrovných, ba neutěšených svých
poměrů. Neztratil však samostatnost svoji: vi-
díme, že slovo rhapsodie ve své partituře ničí.
ponechávaje tam označeni: symfonická báse,
vidíme, že hmotně jsa zabezpečen, obrací se
k dráze kdysi začaté a pak na dlouho opuštěné:
k zpěvohře a hudbě programní. Nelze nepo-
střehnouti této souvislosti! Avšak tvrzení, že
označení symfonická báseň je původní ozna-
čení, musí nám podepříti i její hudebni ráz: je
to jednovětá skladba, motivicky pracovaná, s ně-
kterými známkami, charakterisujícími motivi-
ekou výstavbu Lisztovu, skladba značné rozlohy,
které by mohl býti podložen program podobný
jako pozdější „Písni bohatýrské“: boje, strasti,
zápasy, vedoucí ke konečnému vítězství, jež
téměř hymnicky vyvrcholuje závěr skladby do
slavnostního lesku. Určitého sujetu ovšen, udati
nemůžeme, nemáme pro vyklad žádných po-
můcek, ani sebe stručnějšího pokynu skladate-
lova. Tato skladba nemůže býti rhapsodií, o tom
nemůže býti pochybnosti, jakmile bude dne
27. října poprvé jako rukopisná novinka v kon-
certě České jednoty pro orchestrální hudbu sly-
šena, protože rhapsodie Dvořákovy dle jeho
vlastních slov, často opakovaných, jsou zideali-
sované tance. Ona však vrhá nové světlo na p
suzování charakteru Dvořákova jako korrektiv
pro ty, kdo v něm vidí rozeného symfonika,
absolutního hudebníka, a tyto řádky chtěly býti
jen upozorněním na tuto závažnou novou okol-
Dr. E. H.
nost.
Dvořák
Brahms
Lisztův
Dvořákův
doktor
E H