ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 95a65bf0-8d75-11dc-b881-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 24 celkem · entity: person 51, place 18, work 3
1 masthead
15. srpna 1909.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha , Národních Listů k č. 224.
3 masthead
Strana 9.
4 article Na palubě „Thalie
Na palubě „Thalie (Poetický krajan lodní lékař. — Vzpominka na »Imperatrix«. — Za- stávka na ostrově Kytheře. — See- nerie z Bludného Holanďana. — V Naupliji. — Sídlo katů. — Pře výpravou do Mykěn. — Řecké eky- páže. — Vymřelá ženská krása řecká.) Onoho dne 7. dubna, kdy bylo moře nej- nepokejnější a kdy »Thalia« tančlla místy nad hlubmou větší 2000 metrů, objevili jsme na palubě nového krajana — v osobě lodního le- kaře Mně vlastně byl skoro od samého počátku »podezřelý«. Kmitl se častěji mimo naši sku- pinu, častěji blíže nás postál a ač se nikterak neprojevil, přece mi připadalo, že nám rozumí a že hovor náš — třeba od nás odvrácen — s jistým zájmem sleduje. Byl to Žid vysoké po- stavy, snědé tváře, kaštanového, kučeravého plnovousu. V naší blízkosti vždy se mi zdál nějak ostýchavým. Pronesl jsem jedně chvíle domněnku, že je nejspíše z Čech. Trvalo cely týden, než se domněnka má potvrdila. Toho dne z rána usadili jsme se jak vždy po pravé straně paluby, téměř uprostřed v kouté chráněném před jedovatým větrem, aby. chom pozorovali vzedmuté moře. Dlouho však jsme neseděli. Pojednou otevřely se dvéře, ve douci do vnitra lodi a dva neb tři camerieři vynášeli na palubu sličnou divku, která byla na této plavbě příjemnou společnieí jistého mla- dého kavalírka z Vídně. Stonala — těžce sto- nala mořskou nemocl. Byla bleda, zlomena, vy padala, jakoby jí nastávala poslední hodinka Provázel ji lodní lékař, jenž byl nařídil, ab byla vynesena na čerstvý vzduch a teď se obl žel, kde by ji nejlépe uložil. Nejlepší ten kou tek byl právě námi obsazen Uhodnuvše, o běžl, rychle jsme se vzehopili a uprázdnili la- vici pro nemocnou.
Holanďan Žid Čechy Vídeň
5 article
»Děkují vám, pánové!« pronesl po česku Podestlali nemoenou dívku huňstými, teplými plédy, jinými šátky ji ukryli — jen bledá, ny jiel tvář zůstala nepokrytu. Nesnesla pohledu n moře, upírala zraky na oblohu a vypadala jako Dolorosa. Po chvili dostavilo se mladé hrabátko. přimlouvalo společnici, těšílo ji, avšak nemocn neodpovídala. Trpěla. Naše malá úsluha, jež sama sebou se roz- uměla, seznámila a sbližila nás s lékařem, V klubal se z něho krajan z krajiny votické a zi krátko seznali jsme v něm i horlivého čtenáře české poesie. Později s ostýchavým úsměvem pochlubil se nám s dvěma rukopisnými svazky německých veršů, čistě, kabgraficky psaných téměř typografieky upravených. Přihlédl jsem, a hle — byly to překlady českých básní, Svato pluka Čecha, Vrchlického, Machara a jiných. »Mám na lodi dosti času,« řekl, »mnoho nemesných nebývá, těžkých vůbec ne, a tak překlědám z českých básniků, co se mi zvlást zalibí . .« »Otiskl jsle taky již některé ze svých pře kladů, pane doktore ?« »Ne,« odpovidal. »Činím to pro vlastní zá bavu. Popadne mne to časem, a pak překládám celé dny.« Na všechen způsob zajímavý zjev. Nena dáli jsme se, že kajuta lékafova skrývá české básně v německém rouše, ve svazeích s piétou chovaných, a že tyto české basně plaví se všem moři, jichž hladinu Thalia brázdí.
Svata Čecho Vrchlický Machar
6 article
Potom již co den jsme se bavili s kra- janem lékařem a vyprávěl nám taky mnoho o jiném Lloydovém lékaři, souvérci svém doktoru Jarovi Flašnerovi, který vzbudil pozornost ně- kterými črtami cizokrajnými, k nimž čerpal ná měty na cestách svých námořních. Vzpomínal jsme zejména na indickou črtu jeho »V K derpur Docku«, již přinesly Nár. Listy 15. listo- padu loňského roku. Vzpominali jsme i jiného krajana lékaře kdysi ve službách Lloydových, doktora Fialy, který byl na palubě nešťastného parníku »Imperatrix«, jenž asi před dvěma léty se ztroskotal na skalisku blíže Kandie, k níž jsme právě směřovali. Tehda všem pasažerům »Im- peratrix« bylo čekati čtyryadvacet hodin na vraku, než byli zachráněni. Avšak arabští to piči — asi třicet mužů — přes všechno úsil kapitánovo a důstojníků nedali se zdrželi n lodi, aby vyčkali pomoci, nýbrž vrhli se do moře, chlíce doplavati ke břehu ostrova. Ni je- diný však nedospěl pevné země — všichní utonuli. K oněm končinám blížili jsme se, avšak nedopluli jsme. Odpůldne oznámil kapitán, že by přistání na Kandii bylo zcela beznadějně že směřuje s lodi k ostrovu Cerigu (Čerigu) čili starodávné Kytheře, kterýž náleží k nei- větším ve skupině ostrovů Ionských a leží po třetím, nejdelším prstem Řeckého »drápu« severozšpadně nad Krétou. Již se taky tyčily na severovýchodním ob zoru šedivé, skalnaté břehy jeho, a kolem páté hodiny odpolední veplula Thalia do chráněného přístavu Nikola (Nikolaos).
Jara Flašner Lloydová Fiala Cerig Nikola Nikolaos Kandia Imo Kréta starodávný Kythera
8 article
Parní barkason a dvěma čluny byli cestu jící dopraveni na břeh, aby si prohlédli mě slečko, jehož obyvateli s obecní radou v čel byli vlídně uvitání a provázeni. Byla již čírá noc, někdy po sedmé hodině když se čluny vrátily k lodi, v jejímž drátěném lanoví skučel a bvízdal vítr stále divočejší. Z oběda i po něm bylo rokováno, máme li přečkati noc v tomto přistavě anebo plouti dále — ka pitán prohlásil, že vyhovi přání cestujících,O devátě hodině podána kapitánovi listina, pode- psaná většinou cestujících, aby plul dále. O po desáté zdvižena kotva, o čtvrt hodiny později vyplouvá Thalie z přístavu. Vysoko na obloze svit ubývající měsíc (úplněk byl dva dny před tím), ale pod ním přehánějí se černá, straši delná mračna jako o závod, která chvílemi za- temňují celou krajinu. Viehr skuči, temné moře bije do boků a šumí, po pravé straně lodi vy stupují obrysy obrovitých skalisk. Večer nesko nale tesklivý, scenerie téměř příšerná, ale úchvatná — vzpominali jsme tu na sceneri prvého jednání »Bludného Holanďana«. Zde by divadelní malíř byl nalezl velkolepý vzor pro příslušnou dekoraci.
Thalie Holanďan
9 article
Ale čím výše jsme pluli směrem severo- východním a později zatáčeli směrem severozá- padním k zálivu Nauplijskému, ubývalo bouřlivě nálady a noc byla klidna. Probudivše se za jitra plujeme mořem již klidným, po levé straně vystupují skalnatě břehy a v dáli objevuje se nám věnec pohoří, jehož vrcholky sněhem po- kryté svíti v záři slunečné jak stříbro. O sedmé hodině ranní všuměla Thalia do přístavu — před námi leží Nauplie, kteráž z prvních dob nové řecké samostatnosti byla mě- stem sídelním, residencí krále Ottona.
10 article
Parník vyhodil kotvu právě před bývalou tvrzí na vysoké skále, nyní trestnicí. Generál hrabě Ludolf, stojící při naši skupině, upozor ňuje, že v Řecku zločinci na smrt odsouzení jsou ještě stínáni. Na nepatrném ostrůvku těmě v samém středu přístavu, vlastně na pouhé skále z moře vyčnívající, stojí maličká pevnůstka spustlá tvrz na pohled zcela opuštěná, pocháze jící snad z časů benátského panství. Toliko ně- jaké kusy rozvěšeného prádla nebo jaké cáry nad nejvyšší hradební zdí nasvědčují, že tam přece bytuje nějaká lidská existence. Ano, tato schátralá, zřícenině podobná tvrzička jest při- bytkem zdejších kalů, kteří jsou vybíráni z bý valých trestánců. O půl desáté, když zatím lodní komisař byí podle svého úřadu učinil v přístavu sdělen o připlutí a účelu plavby Thalie, vyloďují, nás čluny parníku na břeh a hned jsme tu obklo peni prodavači pohlednic, vyřezávaných hol a jiných drobností. Ř-cké i vlašské výkřiky naplňují vzduch. Z řeckých zapamatovali jsme si tu jediné slovo. »Kyrios, kyrios ! « pane, pane Současně s námi nakládány byly do člunů koše potravy a čerstvého pečiva, za noci v lodne pekárně napečeného, a láhve vína, a tlupa ca- merierů připojila se k našemu zástupu. Nastává nám výprava do země, do nedalekých hor, do Argosu a Mykén, táhne tedy »sbor zásobnl- s námi.
Ludolf Kyrios Řecko Argos Mykény
11 article
Na nábřeží, které se rozšiřuje v náměstl upoutává naši pozornost především stihlá bil zvonice, jako cukrářem zhotovená, učiněná práce řezbářská. Kolkolem vidíme staré opev- nění z časů benátských, zdobené okřídleným Ivem sv. Marka. Na přístavním náměstí vypíná se bílý pomník s francouzským nápisem asi tohoto znění: »Hellas Gallii. Na pamět generáln Fabiera a vojínů i námořníků francouzských. padlých za neodvislost hellenskou, vlast a svo- bodu Na přátelství Hellady a Francie.« Ozýva se práskání biči, dusot kopyt, brčení kol. Se všech stran sjíždějí se naše kočáry, které nás maji dopraviti k cíli cesty dnešního dne, do Mykén. Ale kočáry jsou tu jen asi dva neb tři — hlavně pro dámy a vlastně jen pro několik dam — všechno ostatní jsou dvoukole. vysoké káry o pevných nápravách, bez »per« káry, jaké vídáme na obrazech, znázorňujíclei dopravu odsouzenců na popraviště. Pouhé čiver- cové bedny na kolech, v jakých se jinde do- pravuje stavební materiál, něco, co se podobá našim »korbám« na plsek. Poněkud zklamáni hledíme na tyto řecké »dil gence«, mnohého pasažéra přebihá lehké mrazení při pohledu na tvrdě, hrkavé káry, při pomyšlení na tříhodinnon jizdu. Páterb otřásk se již nyní. Avšak »pan Cook« obihá své kli- enty a ujišťuje, že na těchto hopsadlech poje deme jen asi půl hodiny a »tam« že pak nás očekávají povozy jiné, pohodlné. Pouhé půl hodiny — nu, vzal to da- Hlavní věc, že nám jiného nezbývá. Společnost již se rozdělila na skupiny po třech, po člyřech a skupinky ty obcházejí nyní káry, zkoumajíce, která z nich jest asi nejpohodlnější, nejměkč a který vozka se zdá nejspolehlivějším.
Ive Marek Hellas Gallie Cook přístavní náměstí Francie Mykény Hellas
12 article
Obešli jsme střídavě všechny — každá skupina každou káru — a všichni tuším shle- dali jsme totéž: že je čert jako dábel a že jsou všechny káry stejně tvrdy a všichni vozkově stejně řečtí. Zubí se na nás přívětivé a zae ozývá se volání: »Kyrios, kyrios !« Co pak bylo konečné nám starým Sokolům a noháčům! Rázem jsme se vyšv hli na káru. Hůře bylo krátkonohým a damám v úzkých moderních toaletách. Bylo třeba všech rukou na pomoc, abychom je šťastně naložili, bez úrazu pro údy a sukně, a bychom v každé káře čtyry páry noh praklicky srovnali. Zatím nás obklo- pily zástupy zvědavých Nauplijanů, z jejichž tlumu časem zazní polohlasné: »Iaglézi!« No bodejť, jakoby cizinec nemohl být ni- kým jiným než Inglézem, Aňgličanem. Kočové obracejí se s primitivních kozlik a podávají nám všeliké houně a pokryvky, na značujíce posunky a nesrozumitelnými výkřiky, abychom si postřeli tvrdá sedadla a zařídili se co nejpohodlněji. Trochu podezřelé jsou ty houně, ale prkna jsou ještě tvrdší — a tak tedy vystýláme lavice a poroučíme se do ochrany nebeské. Biče zapráskaly, koníci zabrali a z každé skoro káry málem by byl vypadl, kdo se teprv chystal usednouti. Kdo jak dopadl na prkno, tak dopadl, a »dlůhým tahem« rozjely se káry úzkými ulicemi a z města do širého. Kde jaké okno, kde jaký balkon, všady bylo plno diváků zejmena ženských. Díváme se, díváme do oken, zkoumáme ty ženské tváře. Staří řečti sochaři robili krásné sochy ženské, překrásné, ještě dnes se do nich zamilováváme. Ale jestliže byly tehda v Řecku ženy, které antickým sochařům sloužily za mo- dely — dnes by takových modelů staři ti vý tvarníci nenašli. To je nějaká docela jiná raga. Dávno umřeli ti starověcí umělci — zdá se nám, že s nimi taky vymřela někdejší zenská krása řecká Ač neshledáme li se s ní později kdesi. xIv.
Koč Řecko
13 article Dobrodružství odhadce Birka
Dobrodružství odhadce Birka Napsal Gustav Opočenský Ondřej Birk byl vyslovený misogyn; nemi loval žen a vyhýbal se jim již z daleka. Oslovi- la-li jej některá dáma ve společnosti, odvrátil se od ní negalantně, aniž by ji odpověděl a už už hleděl, aby se ocitl aspoň sto kroků odsud. To se ostatně málo kdy stávalo, poněvadž Birk z pravidla nikam nechodil; povaloval se doma na starém, koženém sofa a vařil si her batu — neslazený čáj, kouře při tom nesčislno množství papirosek. Dovedl tak proležeti celé odpůldne i celý večer, nebyl-li právě na cestách. Myslil při tom na to i na ono, a začasté se stávalo, že klidně usnul, v levé ruce svíraje uhaslou cigarettu. Lampa na stole hořeta a samovar bublal tak dlouho, dokud měly dosti potravy. — Potom rozhostilo se v pokoji pokojně temné ticho. O ženy se tedy Ondřej Birk vůbec nestaral věděl o nich, že jsou zlé, úskočné a potměšilé a to stačilo, aby se jim po cělý život vyhýbal Jen jednou učinil výjimku z tohoto pra- vidla a mrzelo jej to po celý život dost a dost Ostatně budu vám tu historii vypravovati. Birk byl ze selského rodu. Jeho otec mě slušný statek v kterési větší vesnici záápadní Ha- liče. Ondřeje dal vystudovati na hospodářské akademii; po studilch vyplacil mu zbytek jeho podílu ze statku, který zatím převzal starší bratn Ondřejův a poslal jej, aby si hledal chléb mez cizími lidmi. Birk tloukl se léta v panských službách p celé Haliči; posléze v třicátém třetím roku své- ho věku stal se přímluvou jakéhosi vysoko po- staveného strýčka u krakovské filiálky kterést cizozemské pojišťovny taxatorem pro obor ho- spodářský! Jezdil ve službách pojišťovny p celé zemi a odhadoval škody, způsobené na obilí krupobitím, vodou i ohněm.
Birk Opočenský Ondřej Ondřejův Halič
14 article
Jeho povolání docela se mu líbilo — ne- musil s nikým příliš dlouho rozmlouvati — urči škodu, jak za dobré uznal a jel zase po svých. Byl už od přírody samotářské, skoro uza vřené povahy. S přáteli ještě jakž takž slovíčko promluvil — ale s cizinci mluvil nerad a teprv v případě nejnutější potřeby. S ženskými pak. jak jsme už nahoře řekli, vůbec nemluvil. Ještě dokud byl hospodářským úřadníkem na panství, musil dělnicím na poli aspoň rozkazy uděliti činil tak stručně a jak se řiká na půl úst, takže až na něho roby po straně hubovaly. Posluhovačky neměl — pokoj svůj uklízel si sám — to jest nechal celý měsíc každý před mět tam, kde zůstal ležeti — teprve když ná bytek i okna pokrývala hustá vrstva prachu, ode- šel na celý den z domu, rozkázav před tím do- movníkovi, aby pokoj přivedl do pořádku. Jak a a čí pomocí to tento dobrý muž činil, o to se nestaral. Ve svém samotářství a ve své nechut k ženám dosáhl až dovětatřicátého roku. A přece nebyl ošklivý tento bručavý, ne- motorný chlepík. Leckterá mladá, hozká dívka ze známých rodin ráda by byla spojila svůj osud s osudem Birkovým, kdyby —- kdyby jen on býval ehtěl... A přece tento vy- trvalý morouš jednou podlehl krásným ženským očím, ovšem jenom na den a docela provisorně Ale přece podlehl. To bylo tak: Kdysi na počátku září povolal si řelitel filiálky Birka k sobě: „Ve Psakov vyhořely tři stohy pšeníce statkáři Edelweinovi Pojedete tam a vyšetřitev škodu.
Birkův Birk
15 article
Ale dejte si pezor! Edelwein je prohnaný lišák — ať vás nějak neošál. .. Ostatně — vím, že se o vás nemusím báti — jste zkušený muž a rozumíte své věci dokonale. Birk jel. Psakov ležel až kdesí v Mazursku pod samým předhořím taterským, čtyři hodiny od železniční stanice. Na nádraží čekal už te legraficky objednaný vůz; lehká koleska s pěk- nými kočárovými koňmi — majetek statkáře Edelweina. Birk usedl a jeli. Rozemletými polrími ce stami, místy docela po úhorovité zemi, řídil kočt Mazur své spřežení, aby si nadejel. Několikráte obrátil se k pánovi, snaže se navázati rozprávku — ale Birk choulil se mlčky do kouta pryčky Od hor vanul už ostrý podzimní vítr, ačkoliv slunce ještě dosti tepla vydávalo; Birk se třás ve svém letním svrehníčku a to jeho náladu nh jak nezlepšovalo. V duchu proklinal všecky ži dovské statkáře, kterým hoří stohy na objed návku, všechny Mazury, nepříjemný vítr a ne schůdné polní cesty. Do Psakova dojeli na večer; před útulným obytným stavením dvorce čekal sám statkář stětný čtyřicátník silně semitského typu v jezde ekém oděvu. Bodře podával odhadcí ruku n uvítanou a zval dále. „Rád bych se ihned podíval na škodu,“ po vídal Bírk skrze zuby. „Není možná, pane taxatoře. Stohy jso dobrou hodinu vzdáleny — dojeli bychom veče- a neuviděl byste ničeho. Až zejtra.“ „Nechte mne tedy dovězti do nějakého ho stince. Edelwein se zasmál.
Birk Mazur Mazursko
16 article
„Žertujete asi, pane taxatoře; nejbližší ves nice je vzdálena půl druhé hodiny a nenalez byste tam jistě ani vhodného lože. — Buďte na ším hostem a přijměte, co vám naše skromne obydlí může poskytnouti.“ Birk skřípal zuby. Ne, na to nebyl připra- ven. Nikdy nepřijímal pohostinství toho, k ně muž přicházel v úřadní své povinností. Byl ve svém povolání přisný a svědomitý. Ale ce dělat — nezůstane přece v tomto chladu přes noc na poli! Poděkoval se tedy s nechutí; jedině, co jej dosud trápilc, byla myšlenka, že zajisté setká se tu s nějakými ženskými. Představovals v mysli, jak budou asi vypadati. Haličská ži- dovka, jak je známo, nedrží příliš na čistotu zvláště v pokročilém věku není zrovna vábivou pastvou mužským očím. Že statkář byl vystro- jen pansky, až skoro elegantně, Birka nemátlo — věděl, že častějí přichází do města, a že musí se přizpůsobiti své vážnosti a svému jmě- ní. Ženy, jsou-li jaké na statku, jistě ani z da- leka nebudou se mu svým zevnějškem rovnati. Ale to bylo Birkovi vlastně tím milejší — nebude s nimi ostatně vůbec hovořiti — požádá jen o kus pokrmu a trochu čaje a pak půjde spat do pokoje, který mu vykážou — — Prošli temnou chodbičkou; statkář otevřel dvéře: útulné teplo komnat přivítalo prokřehlé- ho Bírka; na stole vysoká lampa s temným stí nidlem naplňovala pokoj příjemným přítmím. Z pohovky vstala ženská postava. „Má sestra Sefka,“ představoval. Edelwein Birk z nucené zdvořilosti pohlédl na divku jež stála před ním. Kdyby nebyl člověk tak otrlý k ženským půvabům, byl by jistě musil ucouv- nouti překvapením. Tak krásná byla Sefka Edel
Birk Sefek Edelwein Birk Sefek Edel
17 article Ypsiton.
Ypsiton. weinova; ztepilá, vnadná postava v půvabné póse ukláněla se Birkovi, snědý, podivuhodně modelovaný obličej, věnčený huslými pletenei černých vlasů usmíval se mu vstříc. A oko, pře- krásné, temné oko Orientalky pátravě spočinul na něm. Birk sklopil zrak; zakoktal cosi, co člo věku jeho způsobů a jeho chování v prvé chvíl napadne, a usedl ke stolu — mezi Sefkou a je- jím bratrem. Jedlo se dlouho a vybraně; Dírk ani ne věděl, co vlastně jedl, ačkoliv nikdy nebyl ne- přítelem dobrého sousta; prožluklé sousedstv mladé krasavice uvádělo jej v podivný neklid. Několikráte musil na ni pohlédnouti a vždycky jeho oči setkaly se s temným, lesklým, pohád- kovým zrakem jejím, takže ve zmatku musil je opět rychle sklopiti. „Proklatě, co se to se mnou dnes děje! opakoval si stále, snaže se své myšlenky uvésti alespoň poněkud do pořádku. Po jídle odešel Edelwein za záminkou, že musí šafáři a kočím na zejtřek uděliti rozkazy Birk zůstal s dívkou samoten. A ku podivu — sotva statkář zavřel dvéře bylo Birkovi, jako by s něho pojednou aspon stokilová tíže spadla. Mohl nyní docela klidně pohleděti Sefced očí — a hlo — starý morous sám sobě musil přiznati, že krásnějších dosud nevidél. Lesklá. zahnědlá pleť její tváře, rudé rty a lehké vlněn pevně upjatých ňader naplňovalo jeho staro- mládenecké srdce pojednou divným, blahým teplem. Bylo mu, jakoby tuto dívku již vídal kdysi dávno — snad ve svých mladistvých snech, dokud ještě nebýval takovým bručounem a opovrhovatelem žen.
Birk
18 article
Odpovídal bystře a vtipně na její otázky dokonce i sám se jí na různé věci tázal. Ani nepozoroval, že malá nožka Sefčina pošinula se poněkud blíže k jeho noze; až teprve když intensivní, nezvyklé teplo jejího dívčího těln projelo mu jako elektrická jiskra tělem a zacu- kalo jím vášnivě, povšimnul si toho. Za chvíli byli už v důvěrném hovoru; Bik znovu nepozoroval ani, že drží Sefčinu ruku ve své, že se Sefčina tmavá hlava naklání blíž a blíže k jeho prsům, že její oko vpíjí se do jeho oči a že konečně jejich rty splývají v několika dlouhých pocelech. Než se toto všecko státi mohlo, minuly snad dvě, tři hodiny — Birk aspoň nevěděl; statkář se nevracel, patrně unavený celodenním zaměst náním odešel na lože a svěřil zábavu hostovu docela sestře. Teprve když nástěnné hodiny od- bily jedenáctou, vyvinula se Sefka něžně z Bi kova náručí a řekla: „Již dost, miláčku — mu- sím jiti spat — bratr by mne hledal! Bud zdráv a napiš mi někdy několik slov! Přijedu snad brzy do Krakova, a pak tě vyhledám v tvém obydlí!“ Birk nevěděl ani, jak se vypotácel ze svět nice. U schodů do prvního patra čekal na něho kočí s rozžatou svící. Doprovodil jej do jeho ložnice a odcházel s polměšilým úsměvem. Nahoře Birk vrhl se oblečený do podušek. Zdálo se mu, že dosud líbá Sofčina ústa,že dosud drží v náruči její sladké tělo; úmyslně zastavil všecky svoje myšlenky, aby tento krásný sen trval co nejděle. Za několik okamžiků umdlený cestou a unavený nezvykle sladkým a nedávnými vzpomínkami, tvrdě usnul.
Sefek Birk Buda Krakov
19 article
Druhého dne časně z rána byl odhad. Birk vyšel ze své ložnice růžový a veselý, jeho srdce naplněno bylo tolika blahými a něžnými pocity že by byl nejraději hlasitě zavýskl. V jídelně, kde dosud po včerejšku nebylo uklízeno (bylo půl šesté z rána) přijal radostno z rukou statkářových studenou snidani — šunku a dvě skleničky koňaku. Pohled na místa, kde včera tolik krásných okamžiků prožil, naplni nitro jeho novým blahem; křepce a rychle vy skočil do bryčky, mazurský kočí práskl do kon a povoz vylétl ze dvora. Birk se ještě jednou ohlédl; v okně do za hrady obráeeném uviděl tmavou hlavu Sefčinu její oči, temné a vášnivé, kynuly mu na roz loučenou. Birk si zapálil papirosu; vzpomínal na po slední Sefčina slova — v Krakově sejdeme se opět... Brzy, snad za měsíc nebo za dva .. doplňoval si v mysli Birk, přeslýchaje Edel welnovo upozornění, že kočár bliží se už k spáleništi. Škoda byla dosti značná; statkář cenil j však nejméně dvakráte více, než skutečněči nila. Birk potřásl hlavou; jsa opět ve svém po volání, chtěl profestovati. Vždyt ani šířka stohu nesrovnávala se s čísly, jež statkář udával a pak — Edelwein tvrdil, že pšenice byla nejlepší jakosti a pln dozrálá. Birk přihlédl blíže ke spálenisti Z dlouholeté své praxe věděl, že obilí dozrálé shoří docela — vzal tedy kus troudu na zem ležícího — nerozsypal se, jak očekával, nýbrž rozmazával se lepkavě po jeho ruce. Pšenice n byla uzrálá — byla vzrostlál Již již chtěl se ohraditi proti podvodným údajům statkářovým, když v tom sladká vzpo- mínka na včerejší večer, ztrávený s luznou Sef kou znovu vynořila se mu v mysli.
Birk Edel Edelwein Krakov
20 article
Zaváhal na okamžik. Jeho srdce poprve bylo v rozporu s jeho povinností. Ale dojem včerejšího štěstí byl příliš silný a čerstvý, než aby Birk jej mohl neuposlechnouti. Mávl rukou „Eh co, pojišťovně těch několik set zlatých ne uškodí a jí prospějou...“ Napsal do odhadu údaje statkářovy. Nepovšiml si ovšem, jak oči Edelweinov spokojeně a potměšile zamžikaly. S mnohým díky podával Birkovi ruku a loučil se s ním vraceje se pěšky do statku. Birka ale odváže kočár k nádraží. Třetího dne po návratu ze Psakova na vštívil Bírka jeho přítel inženýr Chelminski, od hadce škod, vzniklých požárem budov. Birk byl jaksi celý rozveselen; neohrabaně ukrýval před přítelem jakési drobné psaníčko, doposud nedo- psané. Chelminski se usmál. „Ty jsi byl u Edel- weina v Psakově? Škoda, že jsem se o tom dříve nedověděl; byl jsem právě na opačném konci země při odhadu. Byl bych ti mohl dobře poraditi! „Jak to myslis?“ tázal se Birk roztržitě S jeho úst dosud neodeházel nezvykle šťastný úsměch.
Birk Edel
21 article
„Takhle. Poslyš, spal to psaní! Chceš ho poslati Sefce Edelweinové, viď! Bláhový ho- chu“ Birk otevřel široce oči na Chelminského. — Jak může ten proklatý chlap vědětí, komu on píše? Ale další slova Chelminského, dopadající na jeho ubohé, poprvé štěstím lásky dotknuté srdce mu všecko vysvětlila. Všecko. „Co se na mě tak udiveně díváš? Pravím ti, že jsi hlupák, jako jsem byl jím já přede dvěma léty, když jsem vyšetřoval škody, vzniklé Edelweinovi požárem jeho baráků dělnických. Ten rajský večer, prožitý se Sefkou, to je Edelweinův trik — vi dobře, že by musil býti chlap ne z kostí a masa, ale ze železa a mědi, aby té čertovské ženě odolal! Ostatně Sefka není ani jeho sestrou. Je jeho milenkou, s níž se setkal před pěti léty kdesi ve Vídni, kde právě jakéhosi korutan- ského šlechtice připravila o pěkný statek. Edelwein je prý zvláštní chlap; má na tuto svou čistou společníci neobmezený vliv — za peníze, které ona na svém kavalíru vylákala, koupil prý si právě onen psakovský statek . ..
Edelweinová Birk Edelweinův Sefek Vídeň
22 article
Čert ho vem, ničemníka, vlezli jsme mu do pasti oba. Psia krev! Birk, poslouchaje kletby přítelovy, cítil, jak padá s výšin svého výsněného štěstí. Bylo mu, jakoby se v něm cosi příliš bolestného hroutilo, cítil, že ztrácí cosi, co mu bylo v posledních dnech nejdražší a nejmilejší. Tedy konec, ko- nec ... Všechno byl podvod a klam, proklatě! Chtěl vyskočiti a cosi divoce vykřiknouti, ale jeho údy malomocně klesly na pohovku. S očí jeho lily se veliké, těžké slzy, dlouho, bez ustání. Boz hlasu, tiše třásl se na pohovce. Chelminski čekal, až se docela uklidní. Pak naklonil se k němu a řekl svým hrubým způsobem: Psia krev! Ale přece je zpropadeně hezka ta ochechule! Viď starý brachul Birk zdvihl zvolna hlavu a podíval se Chel- minskému do očí. Jeho pohled byl tak nejistý a stydlivý, že se Chelminski musil upřímně za- smáti. A od těch dob zanevřel Ondřej Birk na ženy definitivně.
Birk Chelminski Psia krev
23 article Už se stmivalo.
Už se stmivalo. Nenadálé setkání s ní působilo na dra. Máru jako rána bičem. Ale na lázeňské pro- menádě nebylo vyhnutí a pak, také ona už jej spozorovala a šla mu vstříc s rozpačitým úsmě- vem na tváři. „Vy zde, pane doktore?“ prohodila po t- chém jeho pozdravu, nevědouc, jak jinak začít rozhovor. „Ano, milostivá, už po kolik let zde v létě bývám; jsem lázeňským-lékařem. A vy náš nový host, není-liž pravda. Na dlouho?“ Pokrčila rameny a řekla: „Nevím — jak se mi tu bude líbit. Jsem svou paní.“ Mladý lékař šlehl okem po její ruce a pak se tázal: „Jakže — vy dosud svobodná?“ Usmála se lehec a s nádechem ironie od- větila: „Ano — dosud svobodná — a myslím zůstanu — A vy?. „Nemáme si čeho vyčítat! Jsem volný jako pták a také myslím zůstanu při zlaté svobodě. Ale vás je, slečno, škoda. Proč se nevdáváte?“ „A proč vy se neženíte? Také je vás škoda!“ „Nevěděl byeh! Neslyšel jsem posud, ž by se kdo pro mě trápil. Mně je při tom zceln b e dobře!“ „Shodujeme se úplně, pane doktore. Ně- kolikrát už mě naši chtěli provdat, ale odmítla jsem všechny ženichy. Než manželství bez lá- sky, radši starou pannou. „Oh — do toho máte, slečno, ještě velmi daleko,“ namítl galantně. „Mýlite se, pane doktore. Je mi plných dvacet devět let.o Mára na chvíli se zamyslil; pak řekl: „Tedy tenkráte vám bylo asi šestnáct let —. Zahořela prudce ve tváři. „Proč mi to vyčítáte? Vždyť jsem byla dítě...“ „Nevyčítám, slečno — ta domněnka by mě od vás bolela. Vzpomněl jsem tak náhodou, jako vůbec často a rád na tu chvíli vzpomínám.
Mára
24 article
„To nepravite vážně —“ řekla tónem, ve kterém se chvěla nedůvěra- „Zeela vážně, slečno Julčo a opakuji — rád na tu chvíli vzpomínám .. Zavrtěla hlavou a odmítala: „Nevěřím vám — neboť kdybyste až po dnes vzpomínal, ne- byl byste tehdy tak divně se zachoval. To bylo prostě od vás novysvětlitelno; rodiče jste velmi urazil... Dnes už je to arci dávno pryč a je to v celku lhostejno nám oběma — ale, řekněte mi proč, proč jste už vícekrát nepřišel a svedl to na studium? Mohl jste mi prostě říci, že ne- máte pro mě žádných sympatií, že snad milu- jete jinou — „Ne, slečno Julčo, byl bych lhal, kdybych to byl řekl — zcela jiná příčina mě rozloučila s vaší rodinou. „Pak doopravdy nerozumím. Jiná příčina? Kdo? Mluvie! „Netažte se, prosím — je to dávno pryč, jak před chvíli jste sama pravila, nač obnovovat starou bolest? „Ne tak, milý příteli! Napověděl jste mi cosi, co až dosud pro mě bylo tajemstvím, po třinácte let nechal jste mě žit v domněnce, že jsem byla příčinou vašeho odchodu, a nyní, kdy náhoda nás svedla opět dohromady, chtěl byste mě opět nechat v nejistotě? Mluvte bez obalu, snad můžeme přece býti upřímný mi. Vešli při těch slovech do parku, kde vládlo lehké pološero hasnoucího dne. „Nuže —? Lékař váhal. „Mluvte, Karle, mluvte, nemučte mě darme! Zkusila jsem pro svou lásku k vám už dostl Mára udiveně vzhlédl. Její oči byly za- roseny. Nebylo v nich falše... právě tak zaní- ceně tenkráte k němu hleděly... Blahá vzpo- mínka jím projela. „Nuže — řeknu vám vše upřímně. Když jsem k vám přišel do rodiny za domáciho učitele vašeho bratra, byla jste ještě děvčátkem asi třináctilotým. Hrála jste si s panonkami, ani
Julča Mluvie Karel