1
article
Loch, tajemník spolku: »Charity Organisation
Society« v Londýně.
Vykládá svůj nový názor v článku tak
určitém jako původním, kde větou ráznou ukon-
čuje celý smysl a dosah: »Nesmíme pohlížet
na chudáka,« praví pan Loch, »jako na jedno-
tlivce potřebného podpory, jako na schránku
pro jisté částky peněz neb jiných milodarů
každý uznává, že mu nemůže pomoci dosta-
tečně, nechápe-li jeho myšlenku a nezná
jeho charakter a právě na jeho myšlenku a na
jeho charakter má se působiti.«
Lidumilnost soukromá, kterou zejmena spi-
sovatel anglický na mysli má, zvláště a přede-
vším musí úkol společenský plniti, jest a má
býti školou samostatného jednání (self- governe-
ment) pro podporujícího i podporovaného a dle
toho má se vztahovati výhradně k prospěchu
chudých práce sehopný ch.
Pan Loch na počátku své zprávy nazna-
čuje jasným měřítkem odbor a meze působnosti
spolků podpůrných; na jedné straně sbledává
členstvo nenapravitelných a neschopných, které
vzbudily veřejné spolky; a na druhé straně
jsou chudí sehopní, kteří nejsou pouhými při-
hrádkami pro peněžité dárky, kteří jsou bytostmi
napravitelnými, způsobilými k trvalému polep-
šení. »Určitý účel soukromých podpor,« praví
zřejmě pan Loch, »jest úplná neodvislost indivi-
duální neb rodinná, jejich společenské zdraví.«
Tento názor lidumilství tvoří rozhodný
opak, jaký si mysliti lze o »panem et circen-
ces« úpadku římského a mezí i pout, do nichž
socialism chce vtěsnati bytost lidskou, udržova-
nou ve věčném dětství.
Loch
Londýn
spolek : » charita Organisation societa
2
article
Aby podpora byla vydatná, musí bedlivě
vystříhati se smělého a kvapného rozšiřování
se. Ani v Anglii ani jinde není třídy chuďasů
kterou podporovati stačilo by všeobecnou me
thodou a prostředkem jedním, jako jest rozdá-
vání uhlí, oděvu, chleba a p., jsou potřebn
lidé, kteří musí se studovati a seznati nejen
jednotlivě, ale ve svých rodinách. Znalost rodiny
usnadňuje znalost jedince a jest hlavní pod-
mínkou všech podniků k uzdravení poměrů
společenských.
Rodina jest pravý základ společnosti. Je-l
silná a moudře vedená, i když nějakou dobu
trpí jedním ze svých příslušníků, upraví se opět
malým nátlakem za pomoci lidumilů.
Takové vyzvání rodin k podnikům podpory
považují reformátoři angličtí za nejnutnější pod-
mínku morální a společenskou, naopak vyhas-
nutí smyslu rodinného považují za povážlivou
známku úpadku.
Může-li se žádati podpora chuďasů od obce
neb od státu, vším právem náleží tato povinnost
nejdříve rodině.
Místo aby byla společenskou silou, stává
se rodina společenskou slabostí, může-li se zba-
viti této povinnosti.
Však »Charity Organisation Society« neob-
mezuje se ani na tyto zásady, provádí je
prakticky a najde-li chuďasa, nejprve ob-
rátí se k jeho přátelům, pak k známým,
sousedům, předešlým zaměstnavatelům a tak
postupně přichází naposled k cizím osobám a
ústavům dobročinným. Objasníme příkladem
tento systém, abychom jím naznačili i odchylky,
snahy a směr.
Anglie
Organisation societa
3
article
Původ částky 645 liber sterlingů, určených
k podpoře osob věkem sešlých, takto se jevív
účtech:
12 procent pochází od příbuzných, 139
od přátel, 22% od předešlých zaměstna-
vatelů, 203 od duchovenstva, 16% od spolků
lidumilných a 17% od cizích dobrodinců. Z toho
lze seznati, že skoro polovina potřeb-
ného kapitálu k výplatě doživotní renty sebrána
byla od příbuzných, přátel, předešlých zaměst-
navatelů a že podpora nešťastného blížního pro-
vádí se vskutku na základě daných okolností
blížními šťastnějšími.
Idealem v chudinství jest tedy jednati na
základě znalosti původu. Příbuzní, přátelé, pře-
dešlí zaměstnavatelé obyčejně zcela určitě znají
původ a příčiny chudoby; záleží jim na tom,
aby našli pomoc přiměřenou již z ohledů, aby
zbavili se svých osobních dávek; tak místo aby
se almužna dávala na penězích neb v potravi-
nách, konají současně dílo k povznesení osob,
ano celé společnosti lidské.
Podporují a povznášejí nešťastné chuďasy.
odmítajíce tuláky z povolání.
Pan Loch nepřeje si centralisace spolků
k podpoře práce schopných, doporučuje decen
tralisaci tak, aby rozšiřovala se od středu ro-
diny a blízkého okolí do všech směrů dále na
obvod.
Provádění lidumilství vlastní pomocí jest
jen logické upotřebení všeobecně zavedeného
»self-governement« . . . které jest tajemstvím
Anglie.
Adolf Potůček.
Loch
Potůček
Anglie
4
article
Proč obvodní lékaři jsou nespoko-
jeni a co žádají.
III.
Proč obvodní lékaři jsou nespoko-
jeni a co žádají.
III.
V druhé řadě dalo by se našim steskům
odpomoci opravením instrukce slu-
žební pro obecníaobvodní lékaře.
Zákon ze dne 23. února 1888 o organisaci
služby zdravotní v Čechách ukládá nám, aby-
chom plnili povinnosti, jež obcím ukládá zákon
říšský ze dne 30. dubna 1870 v § 3. a 4. In-
strukce služební ukládá nám však mnohem více.
Tak hned § 2. ukládá nám, abychom vedli zá-
znamy o poměrech pohybu obyvatelstva, jako
jsou sňatky, porody atd. Nehledě k tomu, že
to není ani povinností obce dle zákona z roku
1870, nechápu nikterak, odkud zprávy k tomu
bráti, když ani ženich s nevěstou sňatek svůj,
ani šťastný otec rozmnožení rodiny své není po-
vinen hlásiti lékaři obvodnímu. V § 5. vedle
mnohých jiných věcí přerozličných náleží nám
spolupůsobiti po stránce odborné »v příčině po-
měrů stavebnictví, ohledně kterých se má zú-
častniti při dotyčných komisích a při povolení
k stavbě a koncesích k obývání podávati dobré
zdání své.« Zajisté náleží to samosprávě obcí,
nikoliv však podle § 3. a 4. zákona z r. 1870
a nemůže proto býti povinností obvodního lé-
kaře, aby bezplatně komisí těch se zúčastnil,
když dle stavebního řádu i obec oprávněna je
vybírati poplatky za komise ty. Dle téhož para-
grafu náleží nám spolupůsobiti po stránce od-
borné »v příčině zabránění všeho, co by zdraví
Čechy
Ina
5
article
nebezpečno bylo a co veřejnými zařízeními,
mravy, zvyky, zvláštními poměry místními, ne-
opätrným užíváním hospodářských a jiných
strojů atd. povstati může.« Těžko říci, kterému
odstavci § 3. a 4. zákona z r. 1870 to odpo-
vídá a ještě těžší všemu tomu dostáti. Mám z
to, že je to proto tak krásně řečeno, kdyby
snad obvodní lékař vymlouval se, že to neb
ono není jeho povinností, že to není ani v in-
strukci, aby mohlo se mu poukázati na tuto
větu, pod kterou dá se toho velmi mnoho
shrnouti.
Instrukce služební ukládá nám povinnosti
působnosti obce přenesené mezi povinnostmi
působnosti obce samostatné a zase naopak. Tak
na př. v § 5. náleží lékaři obvodnímu spolu-
působiti při opatřeních místních k zamezení za-
vlečení a k udusení nakažlivých nemocí zvíře-
cích a v § 9. náleží mu dohled nad různými
podniky, na něž patří obci dohlížeti jednak v
působnosti samostatné, jednak přenesené. To by
nevadilo, ale dle téhož paragrafu »jemu náleží,
aby v příčině zřízení a udržování, jakož i uží-
vání těchto objektů se stanoviska zdravotního
úřadu příslušnému navrhl přiměřená opatření.«
A to dle mé zkušenosti není pravda. Politický
úřad, který dává povolení ke zřízení většiny
těchto objektů, vezme si s sebou lékaře okres-
ního a obvodní se o tom ani nedoví, že se v
jeho obvodě něco takového zřizuje.
6
article
Instrukce služební uznává dvoje povinnosti
obce v působnosti přenesené, jedny, jež musíme
konati bez vyzvání, a druhé, které teprv smíme
konati, když delegováni jsme k tomu úřadem
politickým. Zajímavé je v té věci sestavení § 10.
11. a 12. Když nám § 10. uložil povinnosti
lékaře epidemického a §. 11. osobní prohlídku
mrtvol, oboje to povinnosti obce v působnost
přenesené, jež nám dohromady dají práce nej-
více, uvádí § 12., že obvodní lékař má »i při
všech zdravotně-policejních prohlídkách a ko-
misích, jež obeím v působnosti přenesené ko-
nati náleží, jest-li k tomu delegován úřadem po-
litickým, jako lékař epidemický, při dopravě
mrtvol, vykopání jich, při obdukcích, jako lékař
očkovací převzíti úkol jemu připadající.« K ostat-
ním povinnostem, uloženým obcím v působnosti
přenesené, instrukce se nezná, a poněvadž lé-
kaři obvodnímu, koná-li službu nějakou k naří-
zení úřadu politického, náleží náhrada útrat
komisionálních dle předpisů v příčině té plat-
ných (§ 17. odst. 2.), býváme delegováni pouze
k očkování, protože očkování ponecháno platiti
fondu zemskému, odměna za ně stanovená příliš
neláká a obvodní lékař, jsa ve středu obvodu,
odbude očkování nejlaciněji.
7
article
Ostatní vyhražené funkce vykoná si okresní
lékař sám, a lékaře epidemického děláme bez
delegování. A zmíníme-li se jen, že povinnosti
§ 10. a 11. nám uložené jsou hledě k našemu
služnému a hlavně paušalu povoznému přílišné,
že dalo by se to upraviti tím způsobem, když
konali bychom dozor při inřekčních nemocech,
dokud vyskytovaly by se jednotlivě, když však
prohlášena by byla epidemie, potom že bylo by
vhodno, aby si lékař okresní vedl dozor sám,
anebo nás podle § 12. lékaři epidemickými de-
legoval, a že prohlídka mrtvol osobní mohla by
býti žádána jen v případech úmrtí osob neléče-
ných, léčených fušerem, při náhlých umrtích,
u dětí nemanželských a když by obecní úřadz
jakékoliv důležité příčiny osobní prohlídku žádal,
tu necht ani slyšeti. Mám za to, že instrukce
služební nezná se k druhým povinnostem obce
v působnosti přenesené, protože přec jen se po-
ciťuje, že stát je povinen náhradou obcím za
konání povinností v působnosti přenesené, a
poněvadž povinnosti ty dají nám nejvíce práce,
měl by také na služné lékařův obecních a ob-
vodních dle toho připláceti.
A nehledě k tomu, že okresní lékař může
nám přejímati, co nám dle instrukce náleží, že
instrukce v zájmu jich třídí povinnosti obce
působnosti přenesené, jest tu ještě něco, co nás
tíží. Jest to možnost, dle zákona z roku 1870
a služební instrukce uložiti nám všechno možné
a v rozsahu jakémkoliv. Neděje se to sice všude
a hlavně mnozí starší okresní lékaří chovají se
k obvodním uznale. Máme však o tom přece
různé zkušenosti, my na našem okrese máme
také svou. Kam až možnost ta jde, dovolím si
doložiti příkladem.
8
article
Vynosem c. k. okr. hejtmanství na Kladně
ze dne 19. února 1895 nařízeno obcím, aby
každý týden podávaly zprávu zdravotní, i když
není žádné infekční nemoci v obci. Je to snad
prostředek vhodný učiti pořádku starostu, když-
opomíjí hlásiti skutečné případy infekčních ne-
mocí. Tady uloženo to všem. Konečně koncem
loňského roku omrzelo to pány starosty, odvá-
děti každý týden svůj písemný trest a oznámili
to úřadu politickému.
Ten však považoval podávání negativních
týdenních zpráv za velice důležité, »i svědčil
by v příčině té odpor nějaký o zneuznání bla-
hodárných a všeobecně prospěšných intencí vědy
a statistiky zdravotnické a péče o zdraví oby-
vatelstva«, a znal Staké hned pomoc v té.
věci. Páni starostové »oprávněni jsou žádati za
přispění pány obvodní lékaře dle služební
instrukce pro tyto«. Dle mého náhledu ani-
úřadník, který to koncipoval, ani úřadník, který
to podepsal, neměli svědomí.
Kdybych svých 11 obcí měl každý týden
objeti, abych za obecní úřad napsal, že tam
žádné infekční nemoci není, nevěděl bych,
mám-li svůj plat a paušál povozný za povoz,
nebo za harcování po obvodě jen za touto po-
vinností. (Že by snad obecní úřady raději hlá-
sily mně, že tam nic není, aby pro zprávu tu
si tam nemusil sám, na to nelze pomýšleti, po-
něvadž vzájemná naše úřadní korespondence
není ani poštovného prosta.) A to všecko
jen z té příčiny, že politleký úřad nežil
v dobré shodě s obecními úřady. Považte naše
příjemné postavení, když i c. k. místodržitelství
v Praze odvolání v té věci podané zamítlo.
Kladno
Praha
9
article
Když 22. dubna 1899 četl jsem, jak ve
školské komisi zástupce vlády příkře postavil se
proti požadavku, aby státní úřady podávaly
zprávu žádanou autonomními úřady, jak zasteskl
jsem si, že nemáme tak sebevědomého auto-
nomního úřadu, který zabránil by alespoň zby-
tečnému přetěžování úřadů nižších.
§ 17. instrukce neshoduje se s § 10. zá-
kona zdravotního z roku 1888 a je pro nás
horší. V § 10. zákona jest: »Lékař obecní neb
obvodní nesmí na stranách ani žádati, ani od
nich přijímati žádné odměny za výkony, kterými
jest povinen v obecní službě zdravotní«. § 17.
instrukce zní: »Lékař obecní (obvodní) nemá na
stranách ani žádati, ani od nich přijímati žádné
odměny za výkony, které předsevzal v plnění
samostatné nebo přenesené působnosti obce«.
Proto znění § 10. zákona (až na to, že nám
zbytečně zakazuje přijímati, když nám nikdo nie
nedává), nemáme nic; co jsme povinni, za to
věru odměny žádati nebudeme. Znění však § 17.
instrukce je mnohem širší a nám nepříznivější
a proto každý proti nám odvolává se na tento
§ a ne na § 10. zákona, jehož je pochybeným
výkladem. Již instrukce sama dělá rozdíl mezi
výkony, ku kterým jsme »povinni«, anebo které
»máme« plniti, a mezi výkony, které nám »ná-
leží«. § 17. však rozdílu toho nezná. A jest
zajisté veliký rozdíl mezi výkony, které obec
konati má ze svého popudu, bez vyzvání strany,
a mezi výkony, které podniká na žádost a
k dobru strany, a ke kterým aby obvodní lékař
povolán byl, jemu náleží. Jest to věru zvláštní,