1
masthead
soe
Hanosoh modovd. Hlane
2
masthead
r sgu ci se jai dlabo
5
masthead
V Praze, v sobotu dne 10. listopadu.
Praha
6
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administrac
na měsíc 2 K — l
ve filiálkách
Praha
7
article
NA
NA
na měsíc 2 K 30b
Poštou;
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Haličské poměry.
Ze Lvova, 10. listopadu. V redakci
a administraci denníku, »Kurjera lwowského«,
jehož redaktor Revakowicz vystupuje
jako kandidát proti ministru Pientakovi,
vykonána prohlídka bytu. V soukromém bytě
spoluredaktora Wysloncka, který vydává
také orgán strany demokratické »Pryacie
ludu«, vykonána taktéž prohlídka bytu, př
kteréž zabaveno několik soukromých dopisů.
Studentské skandály ve Lvově.
Ze Lvova, 10. listopadu. Posluchači
zdejších vysokých škol konali schůzi
o známých zdejších událostech. Bylo usne-
seno vyslati dvě deputace : jednu k místodrži-
teli hr. Pininskému se žádostí, aby vlastní
vinníci byli vypátráni a potrestáni, druhou pak
k ministru vyučování dru. Hartlovi do
Vídně, aby mu zevrubně vyložila příhody v
noci ze 3. na 4. listopadu, zároveň pak aby
uvedla na přetřes právní otázku, týkající se
veškerého posluchačstva na vysokých školách
rakouských, t. j. platnosti a ceny akademi-
ckých legitimací.
Proti dru: Fournierovi.
Z Vídně, 10. listopadu. »Ostdeutsche
Rundschau« uveřejňuje obšírnou zprávu
z Děčína, podle které posl. prof. dr.
Fournier také tam úplně pohořel. Jeho
kandidatura byla zamítnuta, přijata pak kan
didatura německého radikála Tschaua.
Anglická vláda proti italštině
na Maltě.
Z Říma, 10. listopadu. Anglická vláda
obmezila platnost vlaského jazyka na ostrově
Maltě. To způsobilo zde velkou nevoli.
Časopis »Italia« v té věci píše: »Anglie
zasadila ránu věrnému příteli.
Revakowicz
Pientak
Wyslonck
Hartl
Fournier
profesor
doktor
Lvov
Vídeň
Děčín
Malta
Řím
Anglie
Ostdeutsche Rundschau
Italia
8
article
DNl
DNl
Je velkého národa nedůstojno, užívati pro-
středků tak malicherných.«
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Pešti, 9. listopadu. (C.-B.) Fi-
nanční výbor sněmovní projednával
dnes návrh ministerstva a přijal jej beze
změny. Na poznámky, učiněné během de-
baty, odpověděl ministr spravedlnosti delší
řečí, v níž mezi jiným objasnil, že záležitost
trestního vojenského řízení bude
projednána mezi oběma ministry zemské
obrany a u společného ministra vojenství.
Jakmile se ministři dohodnou, bude jejich
elaborát odevzdán ministru spravedlnosti. Co
se koupě obilí týká, dal ministr vyhotoviti
návrh, avšak přece některé příslušné otázky
nejsou ještě objasněny. Ve spojení s tím
bude také nutno zákon o lichvě zrevidovati.
Z Terstu, 9. listopadu (C.-B.) Řeck
král Jiří a řecký princ Mikulá š přibyli
sem na zapřenou.
Z Londýna, 9. listopadu. (C.-B.) Při
dnešním banketu v Guilad-Hallu měl lord
Salisbury řeč, kterouž odpověděl na
přípitek, pronešený ministerstvu. Salisbury
projevil nejprve radost nad úspěchy angli-
ckých zbraní v ji žní Africe a politování
nad ztrátami lidských životů, jichž válka
tato si vyžádala. Lordu Robertsovi projevil
vroucí soustrast nad vážným onemocněním
jeho dcery. Na to bránil lord Salisbury mi-
nisterstvo války proti činěným mu výčitkám,
připomínaje, že toto ministerstvo vy pra-
vilo armádu 300.000 mužů do v zdá-
lenosti 6000 mil a prohlásil, že je vláda
ochotna, odstraniti nedostatky, jež se ve vo-
jenské správě objevily. Válka rozmno-
žila koloniální državy anglické
říše. V dalších vývodech vzpomenul Sa-
lisbury přátelského poměru mezi Angliía
K číslu 3ll.
čislo v Prazo za 29
a na venkově za 3u.
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
jítbat
Jiří
Hall
Roberts
Pešť
Terst
Londýn
Guilad
Salisbury
Afrika
Prazo
10
article
Spojenými státy a projevil uspokojení nad
opětným zvolením Kinleyovým. V příčině
Číny pravil Salisbury, že anglo-německá
shoda dle jeho soudu vyhovuje přáním vět-
šiny velmocí. Spojenci usilují o obnovení
spořádaných poměrů v Číně. Na výboje
v Číně nelze prý mysliti. K sociálním opra-
vám v zemi jest prý především potřebí míru.
Kinleyův
spojený stát
Čína
Salisbury
11
article
Tajemství Anglie.
Tajemství Anglie.
Tajemství Anglie, velestátu britského, jest,
že všechna zřízení hledí buditi a rozvinovati
veškerou snaživost, skrytou v duši každého ob-
čana neb v hlubinách národa; účelem všech
ustanovení jest alespoň až do dnešního dne vy-
chovávati nikoliv učence, ani literáty, avšak
lidi, to jest lidské bytosti vlastní vůle a uvyklé
spolehati se na svou vůli k svépomoci — bez
pomoci jiného — a bez nejmenšího přispění
státu. Angličané místo aby pohlíželi na stát jako
na prozřetelnost aneb jako na »služku ke vší
práci«, považují jej za poslední prostředek, je-
hož má se dovolávati každý jedině z nutnosti
uznané a dokázané.
Slovu písma svatého: »buďte muži«, která
vnukla věhlasnému řečníkovi Lacordairovi tak
úchvatné kázání, jest duší a pohnutkou všech
britských závodů, zvláště oněch, které nepo-
vstaly z přetvářky, ale vytryskly přirozenou ce-
stou z půdy, z rozumu a z duše. Jest to idea
vedoucí massy, slučující je v těleso jednolité
tvrdé, v balvan nepodajný a silný, tvořící ná-
rodnost anglickou.
Angličané stali se sobě nevěrnými jedině
v zařízení podpůrném, prosáklém socialismem
státním, avšak již objevuje se snaha i v od-
boru lidumilství kráčeti širokou kolejí vlastí,
národní tradicí, rozmnožující úkol soukromé
podnikavosti, které by pak připadla povinnost
tvořiti lidi ze zbytku bytostí lidských. Vynikají-
cim reformátorem veřejného lidumilství jestp.
Angličan
Anglie
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Vláda lži.
13
article
Americký humorista Mark Twain napsal
kdysi črtu: »O úpadku umění lháti«. Dokazuje,
že mnohdy lež nejen že není hříchem, ale do-
konce záslužnější než pravda sama. Jen račte
si, prosím, představit, že některá, vám milá osoba
jest tak nemocna, že není pomoci. A osoba ta
ptá se vás, co řekl lékař. Ten právě sdělil vám
důvěrně, že lidské umění jest již vyčerpáno,a
pomoc že není žádná. — Nuže, budete mluvit
pravdu? Řeknete nemocnému, co víte? Jistě
ne. Řeknete snad nemocnému, že lékař radil
býti trpělivým a vyčkati, až choroba pomine,
že ale ovšem není nebezpeči pražádného. Ten
nemocný snad sám cítí, ba ví dobře, že lžete,
a přece je mu lépe, než kdybyste byl mluvil
pravdu.
Jsou ještě jiné lži, bez kterých se v ži-
votě neobejdeme. To jsou lži konvencionální,
lži ze zdvořilosti. Ani doma, ve svém útulném
koutku nezbavíte se jich. Svůj společenský šat
svléknete, obléknete župan a trepky, jste zcela
jiným člověkem, než ve svém úřadě, nebo ve
společnosti, ale lež neodkládáte nikdy docela.
Vždyť celé vaše okolí, váš byt, vaše zařízení
bytu, až ku drobnůstce na psacím stole, vše
to je z velké části personifikace lži. Váš ná-
bytek tenounkou slupkou jemného fornýru kryje
praobyčejné měkké dřevo, ornamenty na něm
nevyřezávala pilná ruka umělce, nýbrž na tisíce
jich, stejných na vlas vychrlily stroje, které
pracují pro každého, kdo práci zaplatí.
Kniha, ze které čtete, zdá se býti vázána
do kůže — nic než papír, pouhá imitace, ko-
berec pod vaší nohou napodobenina perského,
střenka vašeho perořízku napodobená želvovina,
pouzdro, z něhož právě vyňal iste doutník.
Twain
14
article
který mým feuilletonem hodláte zapáliti — je
z napodobené krokodilí kůže, špička, do níž
doutník zasazujete, je napodobený jantar, ele-
gantní pouzdro na zápalky, které jste právě
otevřel — napodobená slonovina — — a právě
teď, když všechny ty předměty vám lhaly, že
jsou z lepší, vzácnější suroviny, právě teď, kdy
chystal jste se obhájiti proti mně svoje pěkné
věcičky, právě teď, kdy měl byste sto chutí
promluvit plamennou řeč o esthetickém významu
dobrých kopií — — přichází přítel a vy hbitě
seskakujete s lenošky, vítáte jej srdečně a hro-
madíte lež na lež. »Těší vás nesmírně,« že se
jednou také u vás zastavil . . . (prokletý chlap
ani po obědě nemá člověk pokoj!) — je vám
srdečně líto, že tak brzy odchází (zaplať bůb
že je venku !)
Odpoledne v kanceláři »gratulujete srdečněe
kollegovi k postupu (hlupák, kdyby neměl pro-
tekce, nebyl by ničím!), pan šéf je právěv
dobré míře a vypravuje po šestadvacáté svou
jedinou anekdotu. Smějete se, až slzíte, do-
volíte se zeptati, směl-li byste anekdotu večer
povědět svým přátelům jako výbornou novinku
— pak soucitným hlasem vyslovíte kollego
upřímnou soustrast za příčinou úmrtí jeho tety.
po které dědil dům, večer v hostinci »s nej
větší radostí« zastupujete šefa při hře v karty
prohrajete s veselou tváří citelně velký obnos
a poroučíte se konečně pánům zdvořilým: »slu-
žebník, mne těšilo «.
15
article
Kdybyste byl mluvil celé půldne pravdu.
poctivou pravdu, byl byste přítele po obědě
vyhodil, kollegovi řekl, že avancoval bez zásluh.
šefovi dopověděl anekdotu sám, v hostinci vůbec
karty nehrál za jiného, a konečně snad byste
pánům pověděl, jak jste rád, že budete mi
doma od nich pokoj. — Pochybuji velice, zdali
byste pod praporem pravdy jen jediný den pře
čkal bez úrazu.
I v pouhém pozdravení na ulici, mimo-
chodem prosloveněm. lžete. »Ruku líbám« —
a ani vám nenapadne políbiti. Klobouk smek-
nete před člověkem, kterému byste raději do
tváře plivlí, »na shledanou« voláte za protiv-
ným dotěrou — zkrátka lež na lež hromadíte
po celý den. Jen proberte celé své konánía
vše, co jste za den promluvili, a hledejte,
mnoho-li z toho všeho bylo docela tak myšleno!
Jednotlivec lže, applauduje-li z pouhé ga-
lanterie po nezdařených výkonech v koncertu
ochotnickém, a jako jednotlivec, tak i celí ná-
rodové lhou.
Celá Evropa skoro rozplývala se v citu-
plných projevech sympatie pro nešťastný národ
Burův. A celá Evropa docela klidně se dívala,
jak chrabrý ten hlouček podlehá přesile Angli-
čanů. Celá Evropa tvrdí, že žádá si klid a mír,
a zatím obětuje milliardy na vražedné nástroje.
Burův
Angl
Evropa
16
article
Celá Evropa tvrdí, že v Číné chce jenom ob-
noviti pořádek, a při tom již každý národ pře-
mýšlí, kde by co pro sebe urval.
Byl čas, kdy národové potírali se pro růz-
nost náboženství, dnes různý jazyk, různá ná-
rodnost je vítanou příčinou k boji. A tenkrát
i dnes je to přece jenom boj o existenci, je to
prostě boj živočicha s živočichem, v němž
každý hledí opanovati pole pro sebe a žít,
třeba na úkor druhého. Hesla se mění, však
ona odvěká lež, že jsou to vysoké ideály, pro
které národové se vraždí, není o nic lepší ani
horší, než ujišťuje-li nás obchodník, že zboží
»nám k vůli« prodává pod cenou, a že jen náš
prospěch chce míti na zřeteli. Byl by skutečně
hlupák, kdyby na svůj úkor sledoval prospěch
druhého.
Lež provázeti bude člověka, pokud bude
obyvatelstvem zeměkoule, a kdyby někdosi
troufal tvrditi, že nikdy nelhal, lže již tím tvr-
zením, přečte-li si tyto řádky, snad odpustí
nám, že jsme jej tak dlouho zdržovali, a snad
zdvořile si zalže: O, prosím, feuilleton váš mne
zajímal. Zvláště zná-li pisatele osobně. — Nuže
F. Bouchar.
tedy, ať žije ležl
F Bouchar
Evropa