1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 3. června 1904.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. listy
přeďplácí se-
v Praze v aáminist
rt reta
ř drojí done ás ko
kei
nnllaa : . :
nsš ve Eualké
rejteu
nětí
nklia . .
drojí slanti
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Tokia, 2. června. (Standard.) Ná-
sledkem opětných zájezdů menších
ruských oddělení v severovýchodui
Koreji, japonské ženy a děti i staři
lidé opouštějí Genzan. Mnozí při-
byli již do Fuzanu, avšak situace
nepokládá se za povážlivou.
Z Hukdenu, 2. června. (Rus. Tel.
Mg) Naše oddělení, ostavujíc číselně
silnějšímu nepříteli 26. m. m. po
Shodinném boji postavení u Kiněn
— jak nyní zjištěno — zkazilo
zbylá děla tak, že nebyla k dalši
potřebě. Naše ztráty činily 30 dů-
stojníkův a 800 poddůstojníkůva
vojáků.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 5.)
Tokio
Korea
Rus
6
article
Vytrvalosť mstitel náš!
Vytrvalosť mstitel náš!
Našim bojujícím bratřím ruským přes
všechinu jich chrabrost obdivuhodnou nesvědčí
až dosud štěsti válečné. Bojujíť proti ohromné
přesile nepřátelských vojsk za okolností velice
nevýhodných. Kdežto Japonci z nedaleké
vlasti své mohou své řady doplňovati vždy no-
vými siiami a opatřovall hojné proviantem jako
nábojem v několika málo dnech, Rusové potře-
bují k tomu všemu dlouhé měsíce a vše dochází
jen posporu. Než navzdor všemu tomu nezdaru
a neštěstí posavadnímu není v národě ruském
znamenati nižádné malomyslnosti, neozývá se
nikde hlas pochybnosti a nedůvěry v sebe, naopak
všude skalopevná stálost a vytrval o s
zmužilého a statečného ducha ruského, všude
nezdolná víra, že na konec přece jen sprave-
dlivá vče ruská nade všemi vrahy zvítězí.
A přítel nepřítel jest podmaněn úctou k této
stálosti a vytrvalosti národa ruského,
poznávaje v ní znamení neobyčejné mravní síly
a záruku nezdolné mohutnosti Ruska i tehda,
kdyby v tomto nerovném boji svém za poměrů
tak výminečně zlých na konec snad utrpělo
porážku. Sám ten Maďar Tisza neváhal
onehdy moudře napomínat své maďarské ruso-
žrouty, aby se neradovali a nesmáli predčasně;
Rusko i v případě možné porážky na bojišti
asijském, že zůstane nieméně vždy činitelem
velice mohutným a silným.
Japonec
Rus
Maďar
Tisza
Rusko
7
article
Sotva by nepřítel Ruska mluvil podobně,
kdyby zrak jeho postihoval v nitru Rusk
známky nestálosti, vrtkavostl a ochablosti duch
veřejného, kdyby mohl ukázati, že v infelligenei
ruské mizí vytrvalost a sebedůvěra bojovná
ozývají se skuhravé hlasy pochybovačů, naříka-
jieích na strašné a marné oběti nešťastné války
i radíeích, aby se v ní raději ustálo dříve než
později, aby se uzavřel s nepřemožitelným ne-
přitelem jakýkoliv mír, jen když bude po
obětích, po vojně ! —
Jak by drásalo a trhalo nám a všem
Slovanstvu takovéto proradné skuhrání ru-
ských Vestoňů srdce! A jak by zajásal
nad ním šíro nepřátelé Ruska i všeho Slovan-
stva! To by v pravdě byla pro Rusko rán
nejtěžší a nejosudnější.
Stokráte lépe čestně padnout v boji spra
vedlivém, nežli ve chvíli neštěsti a protivenstv
pozbýti mysli a vytrvalosti. Proto také první
Rusko
Slovany
8
article
náš předbojník publicistický Karel Hav lí-
ček k ničemu jinému nenabád a
důtklivěji zápasící národ náš před více
než půl stoletím, nežli ke stálosti a vy-
trvalosti v opposici proti nespravedli-
vým vládám vídeňským a nepoctivým nepřátelům
našim národním. »Co platna všechna statečnost
bez vytrvalosti a stálesti v boji?«
Rozumný národ nepouští se do hoje z př-
činy malicherné, nýbrž vždy jen pro příčiny
velké a spravedlivé. Když ale po dobrém uvá-
žení jednou v takový spravedlivý boj se dal,
pak jest hlavní věcí, aby z něho pro několik
utržených porážek a ztrát sebe větších neutíkal,
nýbrž zmužile vytrval až do krajního napnutí
sil, až do poslední možnosti své, pamětliv toho,
že špatný voják, který hrdinsky smýšlí jen
čas zdaru a výhry, ale hned klesá na mysli
zbraň odhazuje, jakmile štěstí válečné ho opouští
a slunce nepřátelům jeho svítí. —
K této stálosti a vytrvalo st
napomínáme pak také my dnes vroucně a dů-
razně všechen náš zachovalý český lid, všechnu
naši vlasteneckou intelligenci, neboť hodina roz-
hodnutí v těžkém našem zápasu za právo
pravdu, ba snad za celou budouenost našeho
národa neklamně nadchází a tu přirozeně potmě-
šilí škůdcové naši napnou veškeré síly a ve-
škeren důmysl svůj, aby vyhledali cesty a pro-
středky k oblomení naší sebedůvěry.
naší stálosti a vytrvalos!i, Manévn
již počíná známou, starou methodou.
Hav
9
article
Jednak nás budou hledět ustrašo v at,
že prý na naši obstrukci dokonale vyzráli,
takže jim ničeho nemůžeme udělat, kdežto oni
nás mohou do nekonečna svírat a týrat jako
Japonci Rusy v obleženém Port Arturu. Jednak
opět domluvami, abychom zanechali marného
nerovného boje, upustili od svých národních
požadavkův a hleděli se smířit s osudem, t.j.
s německou nadvládou doma jako ve Vídni,
čekajíce, od klidného hospodářského vývoje
dnův lepších, poněvadž prý hlavou zdi neprora-
zíme, poněvadž »košile bližší než kabát«, do-
sažitelná kůrka chleba lepší, než všechen nedo-
sažitelný ideál.
Ano, takoví kulichové počinají v přítm
anonymity již u nás tu onde kvíkat svou starou
morovou píseň demoralisace, v na-
ději na nestálost a vrtkavost myslí u slabochův
a sobeů, jichž v žádném národě pohříchu ne-
scházívá. Vláda Körbrova prý si vzdor naší ob-
strukci provede všechno co jen bude chtít, ani
by padla: Obchodní smlouvy s cizinou, vyrov-
nání a Uhry, dluhy a půjčky do set million
prý naseká jednoduše svým absolutistickým pa-
ragrafem 14., aniž by ji kdo v tom bránil
my budeme tedy se svou obstrukcí na suchu.
Nedosti však na tom, nejen že nám ne-
povolí ani vnitřní úřadní češtiny, ani české uni-
versity v Brně, ale ona prý nás potýrá nesvolá-
váním sněmu českého, pokud jen Němci budou
jej zahrožovati svou obstrukcl, ať jsou z toho
pro zemi škody sebe větší. A Němci dnes hroz
obstruovat český sněm, netoliko
pokudmyse nevzdáme své obstrukce
proti Körbrovi v parlamentě vídeňském,
ale pokud oni nevynutí sobě na
nás svolení ke svým národním
politickým požadavkům v Čechách,
čili jak vůdce jich Eppinger dne 30. května
v německém »Vereinu« bramarbasoval: »pokud
sobě nevydobudou toho právního postavení
v Čechách, které by odpovídalo pravé m
jejich významu.«
Japonec
Rus
Artur
Němec
Vídeň
Uhry
Brno
Čechy
10
article
Všeho toho máme se moudře zaleknout
honem všeho boje proti Körbrovi i Němcům
zanechat, »aby nebylo ještě hůře«. Či prý stojí
celá ta jazyková otázka i ta česká universita
na Moravě za to, abychom pro ně tak vytrvale
zápasili a tolik trpěli ?
Vnitřní úřadní čeština týká prý se jen
několika set úřadníkův, a ta moravská univer-
sita? Ta prý bude skomírat nedostatkem poslu-
chačův !! — Krev žene se člověku do tváře
nad schátralostí mravní, jaká se tu obnažuje.
Oteové naši měli by pro ni jediné místo pa-
tričné : pranýř.
Trefně odpověděl onehdy v delegacích dr.
Fořt všem těm bídným sváděčům lidu če-
ského: »Kdybychom dnes dali se na
ústup před terroristickým votem
Němců, osvěděili bychom tím, že j s me
skutečně inferiorní a že nám ne-
zbývá, než pokořiti se s hlavou
schýlenou před: »Sic volo, sie
jubeol«
To je také naše odpověď. Jestli kdy, dne
nejméně je na čase uvažovat o zmírnění
opposice národa našeho: dnes čest
jmena českého jako svatost věci české volá
vytrvat, neohroženě, nepoddajně
vytrvat v boji nám vnuceném do
posledka. Však není ta síla a moc nepřátel
našich taková jak se chlubí: Abssluusm Bachův
byl jinak okován a přece se sřítil pod tíhou
dluhů státních: Hle pak ty o hrom ne
dnešní dluhy císlajtanismu a známe
Achillovu patu Körbrova absolutismu. Vytrvalost
mstitel nášl
Němec
Fořt
Bachův
achillův
Körbrův
Morava
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 2. června. (Svolání s němu
království českého.) Současný příjezd
zemského maršálka kn. Jiří Lobkovice a pří-
sedícího zemského výboru dra. Eppingra do
Vídně uvádí se v souvislost s otázkou svolání
sněmu království českého. Toutéž otázkou za-
bývají se v Pešti též delegáti z Čech a soudě dlo
zprávy, kterou v té věci obdržela z Pešit „N. Fr.
Pr.“, nemají valna naděje, že by sněm byl svo-
lán jaště e červnu, jakmile delegáce zakončí své
práce. Němečtí přísedicí prohlásili, jak známo,
v nedávné schůzi českého zemského výboru, že
na klidné zasedání sněmu nelze pomýšleti dříve,
dokud se česká delegace nevzdá obstrukce na
říšské radě. Ježto pak z řečí českých členů ra-
kouské delegace nikterak nevysvítá, že by Če-
chové na říšské radě hodlali upustiti od ob-
strukce, jest prý jisto, že také Němci budou po-
kračovati v obstrukci, jakmile se sejde sněm krá-
levství českého. Jest tedy pochybno, že by se
vláda odhodlala svolati sněm hned nyní, leda že
by chtěla poskytnouti Němcům příležitost, aby
opčtně ukázali Čechům, že odstavení své ob-
strukce činí závislým od odstavení obstrukce
české. O klidném sněmování v Praze nemůže
tedy na ten čas býti řeči. Nejisto jest, jak se
vytváří poměry na podzim. „N. Fr. Pr.“ vy-
světluje si ostré řeči českých delegátů proti vládě
předtuchou, že dr. Körber na podzim říšskou
radu skutečně rozpustí a že budou tedy nuceni
předstoupiti před voliče. Jest to výklad hrozně
naivný. Vláda dra. Körbra stará se bez ustání.
aby zástupcové českého národa nemohli proti ní
mluviti jinak, než tonem nejostřejším. Strašáky
s novými volbami mohou snad působiti v Ha-
liči, u nás pozbyly už dávno působivosti.
V Praze, 2. června. (Banffova volb a.
Výsledek doplňovací volby v Segedíně, při niž
Lobkovic
doktor
Němec
Čecho
Körber
Praha
Vídeň
Pešť
Čechy
Francie
Segedín
český národ
Banffov volb
12
article
bývalý předseda uherského ministerstva a vůdce
liberální strany, bar. Desider Banífy jako
opposiční kandidát zvítězil nad kandidátem
liberálním, nepřekvapil v Pešti, poněvadž byl
očekáván. Vládní listy uherské vítají dokonce
škodolibě zvolení Banffovo, poněvadž — jak
píše „Nemzet“ — bývalý ministerský předseda
provozoval dosud celé měsíce různými agitač-
ními hesly politiku nezodpovědnou,
kdežto tato jeho neodpovědnost přestane nyní
v týž okamžik, kdy jako poslanec zasedne v par-
lamentě, kde prý nalezne jak přiměřeného oce-
nění, tal i patřičné protiváhy. Poněvadž Banfíy
jest špatný řečník, očekává se ve vládních kru-
zích, že nedovede svého opposičního programu
řádně obhájiti a že v parlamentě v brzku do-
hospodaří. „Pester Lloyd“, bývalý oddaný orgán
Banffův, diví se, jak tento chytrý člověk se ne-
pozastavil aspoň nad tím, že z čelných jeho sta-
rých přátel ani jediný ho nenásleduje na stezce,
po které se ubírá nyní. Z přívrženců strany libe-
rální ovšem nikdo se nyní nepřidá k Banffovi;
na tuto pomoc on sám patrně nepočítá. Ale není
vyloučeno, že se k němu přidruží někteří čle-
nové strany Košutovy a Apponyovy, v nichž
cbou jeví se už delší dobu značný rozlad, ba
očekává se rozpadnuti těchto stran, vzdá-li se
hr. Apponyi politické činnosti a nenastane-liv
chorobě Košutově v brzku obrat k lepšímu.
Banífa
Lloyd
Banffův
Košutův
Apponyův
Pešť
13
article
Z Vídně, 2. čorvna. (Reciprocita za-
hřebské university.) Jedna z vídeňských
korrespondencí sděluje, že ministerstvo osvěty,
jest tomu několik neděl, rozeslalo všem rakou-
ským universitám výnos, dle něhož studující
práv, rodilí z Istrie neb z Dalmacie, jsou opráv-
něni konati pravoplatně svá studia též na uni-
versitě záhřebské. Vykonají-li pak na záhřebské
universitě státní zkoušky dle předpisů, tam plat-
ných, nabudou práva vstoupiti do služby kon-
ceptní v celém Předlitavsku, podrobí-li se do-
plňovací zkoušce. Zkouška ta má se konati vý-
hradně jen v jazyku chorvatském ve Vídni před
zvláštní komisí, sestávající z ministerských
úřadníků.
Vídeň
Istria
Dalmacie
Předlitavsko
14
article
Ze Lreva, 30. května. (Činnost »P ro-
3vlty«.) Přední osvětový spolek maloruský.
»Prosvita«, měl o svátcích výroční schůzi, v níž
podány zprávy o činnosti spolku v minulém
roce. Spolek vydal svým nákladem, maje na to
subvenci od zemského sněmu, 14 populárních
spisků obsahu zábavného a poučného celkem
ve 170.000 výtisků. Mimo to se usnesl, že bude
pro lid vydávati laciná vydání předních malo-
ruských spisovatelů Kotlarevského, Artemovského,
Hrebenky, Holovackého, Šaškeviče, Kvitka Osno-
vjamenka, Motlinského, Kostomarova a jiných.
Tisknouti je bude v 3000 až 5000 výtisků.
»Prosvita« měla v minulém roce přes 16.000
členů, z nichž okolo 2000 nově přistouplých.
Čitáren pro lid založeno v posledních dvou létech
295 a všech jest nyní 1339; kromě čítáren jest
po venkově haličském 30 filiálek spolku. Příjem
spolku obnášel 28.915 K, výdaje 28 518 K.
majetku má »Prosvita« 115.950 K. »Prosvita«
spravuje mimo jiné také fond na stavbu malo-
ruského divadla ve Lvově, obnášející nyn
68.000 K. Při ústřední správě ve Lvově na
chází se knihovna, čitající na 10.000 svazků
nevelké maloruské museum.
Kotlarevský
Artemovský
Hrebenka
Holovacký
Šaškevič
Kostomarov
Prosvita
Lrevo
Lvov
Motlinský
Kvitka Osno
15
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 2. června.
Car v Moskvě.
V Moskvě, v měsíci květnu 1904. (Dopi
»Nár. Listů«.) V posledních letech bylo téměr
Dop
Praha
Moskva
17
article
pravidlem, že car s celou rodinou Velikonoce
trávíval v Moskvě, což Rusové měli velmi rádi,
letos však o Velikonocích cara tu nebylo. To-
a pohnutá doba nynější byly zajisté příčinou,
že obyvatelé Moskvy tak enthusiasticky a v tak
obrovském počtu vítali svého cara, když
krátkým pobytem v Moskvě zahájil svou cestu
po Rusi.
Jak známo, nařízena byla nová mobilisace
a čeká se úplná. Car jede oduševnit a povzbu-
dit bojovníky, povznést ducha ruského lidu
vůbec a dát na jevo, že když veli povinnost
otěčestva (vlasti), hlava imperie koná svou po-
vinnost právě tak jako každý mužík.
Car o 2. hod. odpoledne stihl do Moskvy.
Již od 9. hod. dopol. valily se zástupy mo-
skevského občanstva směrem k nikolajevskému
nádraží a k polednímu část Kalančevské ulice,
přiléhající k carskému pavillonu nikola jevské
dráhy, naplnila se nepřehlednými zástupy Mo-
skovanů, dychtících spatřiti a uvítati císařo
svého. Pavillon carský a nejbližší okolí ozdobeno
bohatě zlacenými stožáry a prapory národních
barev (slovanské trikolory), které na našince i
při officiálných ruských aktech mohutností a
teplem působí zvláště proto, že na chvíli maně
jakoby se ocital doma, ve vlasti — kde však
tak mohulnou nádheru barvy své, bíločerveně,
zřídka nalezne.
Car Mikuláš II. přijel ve zvláštním vlaku
zároveň s následníkem a velkoknižetem Michaj-
lem Alexandrovičem v průvodu dvora. Officiálné
uvítání líčiti nebudu, ono se rozumí samo sebou
i se svou obřadností a leskem. Avšak zasluhuje
zaznamenání, s jakou láskou a nadšením měl
se k němu národ i když přijel, i když odjížděl.
Rus
Mikuláš
Alexandrovič
Moskva
Rus
Kalančevský
18
article
Všechny třídy občanstva vyslaly své zá-
stupce k uvitání. Mimo vysoké hodnosty všech
úřadů a ressortů byla tu deputace šlechty.
měsla, měšťanů, kupectva, řemeslníků a někte-
rých spolků. Za šlechtu kníže Trubecký uvítal.
cara, jenž odpověděl: »Srdečně děkuji za city.
tlumočené vaším předvoditelem. Prosím, abyste
šlechtě tlumočil mé díky; jsem rád v Moskvě,
třeba jen na několik hodin, ve chvilích tak
vážných zkoušek, postihnuvších drahou vlasť. «
Potom kniže Golicyn, podávaje chléb a sůl,
za město uvital případně imperatora. Car mu
odvětil těmito slovy: »Děkuji vám za chléb a
sůl i za výraz cítů. Jsem přesvědčen,
že naše vojska vrátl se ozářena
slávou vítězství, jak si toho přejí
upřímně všichni skutečně ruští
lidé« Na to vystřidali se ostatní zástupci, po-
dávajíce dárky různé a proslovujíce řeči.“ Ze-
jmena byly tu zvláštní deputace za kupectvo,
za měšťanstvo, za řemeslnictvo, za bursua
různé spolky.
Na to byla přehlidka saperů 17. batajlonu,
kteří se co nevidět odeberou na dalný Východ,
již byl přítomen i štáb 17. armádního sboru.
Car vyzval důstojníky před šik a pak k vojsku
promluvil povzbudivě a prostě, daruje mu ikonu
Mikuláše Cudotvorce od manželů carských.
Car v konci řeči děkoval vojákům za přehlídku
a za službu, čemuž v zápětí odezvalo se »rady
starať sa« a hromové »urrát.
Car odjel pak po Kalaučevském náměstí,
Mljasnické ulici, Kitajským projezdem za zvuk
zvonů k Iverské časovně (kapli), kde uvílán bi-
skupem. Tu car polibiv ikonu, poklonil se lidy
jenž s jásotem po celé pouti jej vítal a bou-
řemi volání provázel.
Trubecký
Golicyn
Mikuláš Cudotvorka
Iverský
Moskva
Kalaučevský náměstí
Mljasnický ulice
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zákony umění.
Z cyklu »Krása, pravda, láska«. 9)
Napsal Ninus Karo.
Máme na mysli, po výtce, umění slovesné
rebot na něm dají se zákony umění nejlépe po-
stihnout i osvědčit. Týtýž ovládají sice i všeck
ostatní umění, mají však při něm tu i tam po-
lřebí zvláštního přizpůsobení (adaptace). Je to
umění výtvarné, souvisící se slovesným skrze
čramatické (živá plastika), zpěvné, jež na slo-
vesném, hudební, jež na zpěvném a taneční, jež
za hudebním spolehá.
Zákony umění jsou stálé, věčně platné, jak
všecky zákony světa, hmotného i duševního. Jen
že ne každého zákona jest si člověk hned svě-
dom, zákon zůstává druhdy dlouho nepoznán
když si ho člověk i osvědomí, neosvědomí si ho
hned ani správně, ani plně, v celém jeho roz-
sahu i obsahu, všech jeho jevech a vztazích,
celé jeho působnosti: poznání dostává se člo-
věku jen po dosích. I lze řici, že zákon má v idei
člověka různé doby, postupné fase. Vizme na př.
zákon mravní, zvláště v praktickém jeho užití.
zákoně právním: po věky jeden nepřetržitý vý-
voj, postup a vzestup, nadnášení úrovně umrav-
něnl, ale bytná podstata zákona, princip,
slále táž.
Krása
Ninus Karo
20
article
Říká se, že „krasověda“ odvozuje zákony
umění z jeho děl. Přijde prý bohem nadaný
umělec, stvoří dílo, jež se neřídí posavadními
vzory a přec je krásné, po svém dokonalé a tím
prý stvoří nový zákon o aesthetika se musí při-
způsobit. Bůh zachraň! Mohlo se sice dlouh
zdáti, že zákony umění odvádějí se z jeho děl,
protože starší umění (antika, renaissance) známé
mu zákonitosti pilně dbalo, ale je to mýlka, že
je umění samo tvoří, nýbrž to umělec leda je
uplatnil dokonaleji neb v jiné formě, než se
dosud dělo. Jako všecky, tak i zákony uměni
jsou přirozené, jsou dány a tudíž je ne stvořiti,
nýbrž jen objeviti a poznati lze a to je úkol ne
tak umění, jako spíše vědy. Vědu tu nazýváme
my zde u měnovědo u (ne „krasovědou“, ne-
*) Ze soutěže fenilletonů. Uveřejněny dosud:
»Ruský román a ruské národní hoře« a »Drama staré
i novés v č. 99 ze dne 9. dubna a č. 123 ze dne
8. kvělna t. r.
boť krása není jediným zákonem umění) a užití
jejích poznatků či pouček na dané umělecké
dílo kritikou (praktická uměnověda). Kdežto
umělec sám zákony ty více méně jen pudem
vycituje, musí si jich kritika býti dokonale vě-
doma, neboť mu musí očitě ukázat, že a kde
chybil.
Zákon je přirozená síla, jakou jev jeden
vyvozuje jev druhý. Onen slove příčinou, tento
následkem. Nutnost, s jakou jev následuje jevu,
to zákon. Vině následuje trest, zní právní zákon.
Člověka to nutí, aby zlo trestal. Je v něm síla,
která ho pudí, potřeba duše, kde tkví zákon
(sila). Všecky zákony psychické jsou nutnosti
duše, jako zas fysické nutnosti těles, hmoty.
bůh
21
article
Také zákony umění, duševní tvorby, jsou nut-
nosti duše. Avšak síly jsou mnohé a různé,tu
souběžné, tu protichůdně, menší podlehá větší,
stejné drži si rovnováhu, ve psychice jako ve
fysice. Táž síla (příčina) nevyvodí tudíž ten který
jev (účinek) vždy, anebo ne vždy v stejné inten-
sitě, potud ne, pokud je paralysována protivnou
silou, nýbrž vyvádí jej jen pravidelně nebo vý-
jimečně: zákony na se na vzájem působí, ome-
zují se, až i ruší, nejsou naprosté (absolutně)
nýbrž jen poměrné (relativné). Toliko jediný, nej-
vyšší, svrchovaný zákon jest absolutný, jenžv
sobě zavírá všechny ostatní. Ty se jeví jen jako
jeho různé formy, fase, applikace v době i místě-
zákon všehomíra, jejž odkryjí toliko všeck
vědy v sumě své, každá sama v sobě a všecky
v harmonickém celku vyvršeny. Ten svrchovaný
zákon ještě neznáme, je to síla boží, sám bůh,
posud tajemný. Známe jen zákony relativné. Ani
gravitace (přítažlivost) není zákon naprostý,
jsouť hmoty (síly) i odpudivé, sic by vesmí
dávno popadal na jednu hromadu. I zákon
mravní, že vině následuje trest, je relativný, pů-
sobíť proti síle jeho druhdy síla jiná, na př.
láska, která jej přemáhá a následuje milost.
I zákony umění jsou jen relativné nutnosti (po-
třeby) duše. Jsou to: krása, pravda, dobro. Ony
mohou působit souběžně, ale i protivně, jedna n
úkor druhé.
První a nejstarší zákon umění, jejž si člo-
věk nejdřív uvědomil, potřeba duše, z jejíž po-
citu umění přímo se zrodilo, jest krása a zní:
budit libost, těšit mysl, bavit mile.*) Člověk po-
*) Libost budí jen, co je nám milé a to j
především krásné, kdezto ošklivost budí odpor
22
article
cítil potřebu projevit radost, mysl v zármutk
potěšit i zpíval, tančil, hrál a tím zároveň těši
i (prvotně jen nahodilé) diváky a posluchače.
Umění bylo vejsknutím radosti, nebo náplasti
na hoře. Ze zármutku i býk zaklokotá jako sla-
vík, dí mužík v Gordějevu. Podnes všecko umnění
rodí se hlavně z pudu poradovat sebe. Tvořit
krásno působí rozkoš, t. zv. rozkoš tvůrčí, se
kterou se mísi v úsilí vyššího umění i muka
tvůrčí. Ale vedle pudu radosti působí ode dávna
už i žádost slávy, pak i chtíč zisku, vypočítavý
a seestný.
Prvotné umění znalo jen zákon krásy. Ne
že by zákon pravdy a dobra v něm byl nepůsobil
vůbec, ale vědomé snahy, tendence po nich
v něm nebylo, leda temný pud. Tak to bylo až
skoro do našich dob. Pročež sama německá filo-
sofie zná v umění jen krásno, odkudž její „kraso-
věda“ a „krasocit“. I heslo „umění pro umění“
roz. pro krásno, je vyznáním té víry. Ale pravda
hlásí se v prosledu věků pořád mocněji o svá
práva, nutí umění od mythu a legendy (Homer,
Virgil, Dante, Milton) pokročiti k historismu
(historické drama a román) a životu bytnému.
snášejíe ovšem trpělivě, aby je za účely krásna
nemilosrdně upravovalo (romantism), až v minu-
lém století vyráží živelnou silou: realism (ruský),
naturalism (francouzský) a nejnověji přísný
historism (český) s prvními průkopníky: Gogo-
lem, Zolou, Jiráskem. I Flaubertův archeologism
sem patří.
Homer
Virgil
Dante
Milton
Zola
Jirásek
Flaubertův
23
article
Druhý zákon umění tudíž jest pravda:
i po pravdě, nejen po kráse, žizní lidská duše
a čím dál, tím víc. Správná výslednice, drží-li
si obě síly průměrnou rovnováhu, může tudíž
býti jen: pravdivá krása a krásná
pravda (dvě formy) neb aspoň krása ne lživá.
pravda ne hnusná. U Gogola převažuje ještě
krása, u Dostojevského zas už pravda, u Tol-
stého balancují obě v harmonické rovnováze,
k stáru převládá pravda. Mládí tihne ke kráse,
zralý věk ku pravdě: proto pravda přicházív
umění později. Leč nová idea ráda přestřeluje.
Gogol
Dostojevský
Tolo
24
article
Odpoutaná pravda, puštěná na svobodu, žene
se jako býk utržený od řetězu. Zolu hroznou
mocí táhne to k pravdě, až zapomíná krásya
stává se hnusným. Když řkou jemu: „Oh, ty
hnusný!“ „Já, páni?“ dí, „vždyť já jen
libý = lieb (milý) a líbiti se říkáme o krásném,
aě se přenáší na dobré: Liebe = lkslka
pravdu!“ Jeho nevyrovnaná duše, zaplavená
bahnitým nánosem pravdy, měla málo místa pro
krásu, pročež je nevinná, jako chrobák, libujíeí
si v smradu. U chrobáka je to přirozenost, ale
u člověka odporná perversita, neštěstí, choroba.
Odporné, ale zdravé — ano! Ale hnusné a ne-
zdravé — díky! I pravda má svou hanbu, ktereu
zakrývá a umění hází přes ni plášť pomlčení.
A ona tím netrpí, neboť je to pravda, všem ode
vždy známá, která nečekala teprv na umění, aby
ji odkrylo. — Nejvyšší posud dostoupený vrchol
zdravé pravdy jest Gorký: železný realism, nahý
athlet, ale čistý, jenž se svlékl k zápasu, zmoci
herkulské dílo. A hle, ty silné svaly, napjaté
jako provazy, jaká to krásal
Třetí zákon, jejž si umění uvědomuje skor
současně s druhým, jest dobro, s prvými apo-
štoly Dostojevským a Tolstým. Dobro. Či po
dobru netouží lidská duše? Jako krásno
s hnusnem r pravda se lží, tak dobro se zlem
jsou ponětí vztažná, různé více méně krajní neb
střední články téhož řetězu hodnot. Poměr dobra
ke zlu jest poměr mravna. Třetí zákon umění je
tedy zákon mravní a správná výslednice všech
tří: pravdivá a mravná krása či
krásná a mravná pravda.
V širším smyslu dobro zahrnuje nejen pro-
tivu zla, leč i krásu a pravdu a tak všecko tre
jest zákon „mravní“ (= psychický: jeden pra-
men, duše, vše souvisí).
Zola
Lieb
Dostojevský
Tolstá
25
article
Arci musí umění předvádět i odporné, lživé
a zlé, neboť těmi teprv krása, pravda a dobro
stávají se tím, čím jsou, avšak krása, pravda,
dobro musí být cílem, výslednice musí se klonit
na jich stranu, aby lidská duše na tom mohla
ukájet své potřeby, aspoň skrovně sytit svůj
hlad krásy, pravdy, dobra. Jinak je to umění ne-
dokonalé a neukojí-li ani jednu z těch potřeb,
falešné. Neukájí-li, mučí duši, a k čertu s „umě-
ním“, jež nás bere na skřipec: je to umění pe-
kelné. Richard je „netvor“ a Maekbeth zločinec.
Ale máme sympatii s tím netvorem a zločincem
pro krásné rysy jich povahy. Neohroženost,
energie, toť cnosti, krásy duše a břitká, hrůzo-
krásná ironie netvorova, lehtající dýkami, roz-
lévá tělem rozkošný mráz. Zdálo by se, že aspoň
drama nemá potřebí hovět smyslu krásy, nebot
předvádí zápas a tím už, působíc napjetí, vzru-
šení, baví. Tím hůř. Baví, ale nelibě, jako tiseň,
utrpení. Pohříchu moderní drama a románz
velké části jsou výrobárny tortury.
Pravda bez zřetele na krásno a dobro je
předmět vědy, se zřetelem na dobro náboženství,
se zřetelem na krásno a dobro umění. Věda a
náboženství člověku nestačují, pročež je tu
umění. Naobrat ale, by možné bylo vytrhnouti
umění ze souvislosti se vším ostatním životem
kulturním (vědeckým a mravním), mohlo by
umění živu být jen pro umění (krásu). Ale to-
možné není. Umění jest právě povýtečně ve
službách kultury, neboť kultura, což to jiného,
než právě věda, krása a umravnění? Pakliť ale
ve službách, musí konatsvou povinno st.
A nižádný člověk, ani umělec, nevyzuje se z po-
vinnosti k celku (společnosti, národu), tak jako
celek nevyzuje se z povinnosti k jedinci.
Richard
26
article
„Všichni jsme ve službách boha,“ jak dí Foma.
Člověk tíhne k svrchovanému zákonu světa, síle
boží, jen po provazech, spuštěných pro něj silou
boží s týnu nebes a to jsou provazy kultury,
náboženství, věda a umění a umění není nej-
menší z nich: ono síly druhých v sobě spojuje
a proto má i povinnosti obou.
Leč zákon mravní, pokud upravuje pomě
člověka k člověku (bližnímu), má různé fase, jež
od naprosté sebelásky, jejíž zákon jest zákon
tigra: „bij, morduj, neživ“, zákon pěstní, po-
stupně vedou k vyšší a vyšší lásee k bližnímu:
nečiň zlého, t. j. to; co nechceš, aby ti jiní
činili, ale zlé odplácej zlým (zákon pomsty); ne-
čiň zlého, však zlému se braň a odplácej je
zlým, však jen co třeba na postrach (záken
obrany); nejen nečiň zlého, ale i čiň dobré,
t. j. to, co cheeš, aby ti jiní činili, dobré od-
plácej dobrým (zákon rovností); miluj: odpouštěj
zlé a netresci je, slitovávej se, čiň dobré i tomu,
komu je nejsi dlužen, pomáhej trpícímu, měj
smilování, soucit, milost, až odplácej zlé do-
brým (zákon lásky).
Zákon obrany a rovnosti je zákon spravedl-
nosti či práva, které však ze zákona rovnosti má
teprv kus. Obrana sluší slabšímu, odpouštění sil-
nějšímu, soucit oběma a spravedlnost jich
soudci. Není to jediná, ale jistě jedna z příčin,
jestliže národní ruská povaha ráda odpouštía
snadno zapomíná: vědomý pocit nezdolné síly.
A národní povaha obráží se v povaze národního
člověka a umění: odtud to, že umění ruské první
vyneslo na jev a samojediné sobě za základní
kámen položilo poslední a nejvyšší zákon umění:
zákon lásky, slitování, soucit. V něm také
záloží jeho výlučně národní povaha, nenapodo-