ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 955d74c0-7129-11dc-ac56-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 36, person 55, org 4, work 1
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 3. června 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 152.
4 article
Fa ranní a odpol. listy přeďplácí se- v Praze v aáminist rt reta ř drojí done ás ko kei nnllaa : . : nsš ve Eualké rejteu nětí nklia . . drojí slanti
Praha
5 article Válka.
Válka. Z Tokia, 2. června. (Standard.) Ná- sledkem opětných zájezdů menších ruských oddělení v severovýchodui Koreji, japonské ženy a děti i staři lidé opouštějí Genzan. Mnozí při- byli již do Fuzanu, avšak situace nepokládá se za povážlivou. Z Hukdenu, 2. června. (Rus. Tel. Mg) Naše oddělení, ostavujíc číselně silnějšímu nepříteli 26. m. m. po Shodinném boji postavení u Kiněn — jak nyní zjištěno — zkazilo zbylá děla tak, že nebyla k dalši potřebě. Naše ztráty činily 30 dů- stojníkův a 800 poddůstojníkůva vojáků. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 5.)
Tokio Korea Rus
6 article Vytrvalosť mstitel náš!
Vytrvalosť mstitel náš! Našim bojujícím bratřím ruským přes všechinu jich chrabrost obdivuhodnou nesvědčí až dosud štěsti válečné. Bojujíť proti ohromné přesile nepřátelských vojsk za okolností velice nevýhodných. Kdežto Japonci z nedaleké vlasti své mohou své řady doplňovati vždy no- vými siiami a opatřovall hojné proviantem jako nábojem v několika málo dnech, Rusové potře- bují k tomu všemu dlouhé měsíce a vše dochází jen posporu. Než navzdor všemu tomu nezdaru a neštěstí posavadnímu není v národě ruském znamenati nižádné malomyslnosti, neozývá se nikde hlas pochybnosti a nedůvěry v sebe, naopak všude skalopevná stálost a vytrval o s zmužilého a statečného ducha ruského, všude nezdolná víra, že na konec přece jen sprave- dlivá vče ruská nade všemi vrahy zvítězí. A přítel nepřítel jest podmaněn úctou k této stálosti a vytrvalosti národa ruského, poznávaje v ní znamení neobyčejné mravní síly a záruku nezdolné mohutnosti Ruska i tehda, kdyby v tomto nerovném boji svém za poměrů tak výminečně zlých na konec snad utrpělo porážku. Sám ten Maďar Tisza neváhal onehdy moudře napomínat své maďarské ruso- žrouty, aby se neradovali a nesmáli predčasně; Rusko i v případě možné porážky na bojišti asijském, že zůstane nieméně vždy činitelem velice mohutným a silným.
Japonec Rus Maďar Tisza Rusko
7 article
Sotva by nepřítel Ruska mluvil podobně, kdyby zrak jeho postihoval v nitru Rusk známky nestálosti, vrtkavostl a ochablosti duch veřejného, kdyby mohl ukázati, že v infelligenei ruské mizí vytrvalost a sebedůvěra bojovná ozývají se skuhravé hlasy pochybovačů, naříka- jieích na strašné a marné oběti nešťastné války i radíeích, aby se v ní raději ustálo dříve než později, aby se uzavřel s nepřemožitelným ne- přitelem jakýkoliv mír, jen když bude po obětích, po vojně ! — Jak by drásalo a trhalo nám a všem Slovanstvu takovéto proradné skuhrání ru- ských Vestoňů srdce! A jak by zajásal nad ním šíro nepřátelé Ruska i všeho Slovan- stva! To by v pravdě byla pro Rusko rán nejtěžší a nejosudnější. Stokráte lépe čestně padnout v boji spra vedlivém, nežli ve chvíli neštěsti a protivenstv pozbýti mysli a vytrvalosti. Proto také první
Rusko Slovany
8 article
náš předbojník publicistický Karel Hav lí- ček k ničemu jinému nenabád a důtklivěji zápasící národ náš před více než půl stoletím, nežli ke stálosti a vy- trvalosti v opposici proti nespravedli- vým vládám vídeňským a nepoctivým nepřátelům našim národním. »Co platna všechna statečnost bez vytrvalosti a stálesti v boji?« Rozumný národ nepouští se do hoje z př- činy malicherné, nýbrž vždy jen pro příčiny velké a spravedlivé. Když ale po dobrém uvá- žení jednou v takový spravedlivý boj se dal, pak jest hlavní věcí, aby z něho pro několik utržených porážek a ztrát sebe větších neutíkal, nýbrž zmužile vytrval až do krajního napnutí sil, až do poslední možnosti své, pamětliv toho, že špatný voják, který hrdinsky smýšlí jen čas zdaru a výhry, ale hned klesá na mysli zbraň odhazuje, jakmile štěstí válečné ho opouští a slunce nepřátelům jeho svítí. — K této stálosti a vytrvalo st napomínáme pak také my dnes vroucně a dů- razně všechen náš zachovalý český lid, všechnu naši vlasteneckou intelligenci, neboť hodina roz- hodnutí v těžkém našem zápasu za právo pravdu, ba snad za celou budouenost našeho národa neklamně nadchází a tu přirozeně potmě- šilí škůdcové naši napnou veškeré síly a ve- škeren důmysl svůj, aby vyhledali cesty a pro- středky k oblomení naší sebedůvěry. naší stálosti a vytrvalos!i, Manévn již počíná známou, starou methodou.
Hav
9 article
Jednak nás budou hledět ustrašo v at, že prý na naši obstrukci dokonale vyzráli, takže jim ničeho nemůžeme udělat, kdežto oni nás mohou do nekonečna svírat a týrat jako Japonci Rusy v obleženém Port Arturu. Jednak opět domluvami, abychom zanechali marného nerovného boje, upustili od svých národních požadavkův a hleděli se smířit s osudem, t.j. s německou nadvládou doma jako ve Vídni, čekajíce, od klidného hospodářského vývoje dnův lepších, poněvadž prý hlavou zdi neprora- zíme, poněvadž »košile bližší než kabát«, do- sažitelná kůrka chleba lepší, než všechen nedo- sažitelný ideál. Ano, takoví kulichové počinají v přítm anonymity již u nás tu onde kvíkat svou starou morovou píseň demoralisace, v na- ději na nestálost a vrtkavost myslí u slabochův a sobeů, jichž v žádném národě pohříchu ne- scházívá. Vláda Körbrova prý si vzdor naší ob- strukci provede všechno co jen bude chtít, ani by padla: Obchodní smlouvy s cizinou, vyrov- nání a Uhry, dluhy a půjčky do set million prý naseká jednoduše svým absolutistickým pa- ragrafem 14., aniž by ji kdo v tom bránil my budeme tedy se svou obstrukcí na suchu. Nedosti však na tom, nejen že nám ne- povolí ani vnitřní úřadní češtiny, ani české uni- versity v Brně, ale ona prý nás potýrá nesvolá- váním sněmu českého, pokud jen Němci budou jej zahrožovati svou obstrukcl, ať jsou z toho pro zemi škody sebe větší. A Němci dnes hroz obstruovat český sněm, netoliko pokudmyse nevzdáme své obstrukce proti Körbrovi v parlamentě vídeňském, ale pokud oni nevynutí sobě na nás svolení ke svým národním politickým požadavkům v Čechách, čili jak vůdce jich Eppinger dne 30. května v německém »Vereinu« bramarbasoval: »pokud sobě nevydobudou toho právního postavení v Čechách, které by odpovídalo pravé m jejich významu.«
Japonec Rus Artur Němec Vídeň Uhry Brno Čechy
10 article
Všeho toho máme se moudře zaleknout honem všeho boje proti Körbrovi i Němcům zanechat, »aby nebylo ještě hůře«. Či prý stojí celá ta jazyková otázka i ta česká universita na Moravě za to, abychom pro ně tak vytrvale zápasili a tolik trpěli ? Vnitřní úřadní čeština týká prý se jen několika set úřadníkův, a ta moravská univer- sita? Ta prý bude skomírat nedostatkem poslu- chačův !! — Krev žene se člověku do tváře nad schátralostí mravní, jaká se tu obnažuje. Oteové naši měli by pro ni jediné místo pa- tričné : pranýř. Trefně odpověděl onehdy v delegacích dr. Fořt všem těm bídným sváděčům lidu če- ského: »Kdybychom dnes dali se na ústup před terroristickým votem Němců, osvěděili bychom tím, že j s me skutečně inferiorní a že nám ne- zbývá, než pokořiti se s hlavou schýlenou před: »Sic volo, sie jubeol« To je také naše odpověď. Jestli kdy, dne nejméně je na čase uvažovat o zmírnění opposice národa našeho: dnes čest jmena českého jako svatost věci české volá vytrvat, neohroženě, nepoddajně vytrvat v boji nám vnuceném do posledka. Však není ta síla a moc nepřátel našich taková jak se chlubí: Abssluusm Bachův byl jinak okován a přece se sřítil pod tíhou dluhů státních: Hle pak ty o hrom ne dnešní dluhy císlajtanismu a známe Achillovu patu Körbrova absolutismu. Vytrvalost mstitel nášl
Němec Fořt Bachův achillův Körbrův Morava
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 2. června. (Svolání s němu království českého.) Současný příjezd zemského maršálka kn. Jiří Lobkovice a pří- sedícího zemského výboru dra. Eppingra do Vídně uvádí se v souvislost s otázkou svolání sněmu království českého. Toutéž otázkou za- bývají se v Pešti též delegáti z Čech a soudě dlo zprávy, kterou v té věci obdržela z Pešit „N. Fr. Pr.“, nemají valna naděje, že by sněm byl svo- lán jaště e červnu, jakmile delegáce zakončí své práce. Němečtí přísedicí prohlásili, jak známo, v nedávné schůzi českého zemského výboru, že na klidné zasedání sněmu nelze pomýšleti dříve, dokud se česká delegace nevzdá obstrukce na říšské radě. Ježto pak z řečí českých členů ra- kouské delegace nikterak nevysvítá, že by Če- chové na říšské radě hodlali upustiti od ob- strukce, jest prý jisto, že také Němci budou po- kračovati v obstrukci, jakmile se sejde sněm krá- levství českého. Jest tedy pochybno, že by se vláda odhodlala svolati sněm hned nyní, leda že by chtěla poskytnouti Němcům příležitost, aby opčtně ukázali Čechům, že odstavení své ob- strukce činí závislým od odstavení obstrukce české. O klidném sněmování v Praze nemůže tedy na ten čas býti řeči. Nejisto jest, jak se vytváří poměry na podzim. „N. Fr. Pr.“ vy- světluje si ostré řeči českých delegátů proti vládě předtuchou, že dr. Körber na podzim říšskou radu skutečně rozpustí a že budou tedy nuceni předstoupiti před voliče. Jest to výklad hrozně naivný. Vláda dra. Körbra stará se bez ustání. aby zástupcové českého národa nemohli proti ní mluviti jinak, než tonem nejostřejším. Strašáky s novými volbami mohou snad působiti v Ha- liči, u nás pozbyly už dávno působivosti. V Praze, 2. června. (Banffova volb a. Výsledek doplňovací volby v Segedíně, při niž
Lobkovic doktor Němec Čecho Körber Praha Vídeň Pešť Čechy Francie Segedín český národ Banffov volb
12 article
bývalý předseda uherského ministerstva a vůdce liberální strany, bar. Desider Banífy jako opposiční kandidát zvítězil nad kandidátem liberálním, nepřekvapil v Pešti, poněvadž byl očekáván. Vládní listy uherské vítají dokonce škodolibě zvolení Banffovo, poněvadž — jak píše „Nemzet“ — bývalý ministerský předseda provozoval dosud celé měsíce různými agitač- ními hesly politiku nezodpovědnou, kdežto tato jeho neodpovědnost přestane nyní v týž okamžik, kdy jako poslanec zasedne v par- lamentě, kde prý nalezne jak přiměřeného oce- nění, tal i patřičné protiváhy. Poněvadž Banfíy jest špatný řečník, očekává se ve vládních kru- zích, že nedovede svého opposičního programu řádně obhájiti a že v parlamentě v brzku do- hospodaří. „Pester Lloyd“, bývalý oddaný orgán Banffův, diví se, jak tento chytrý člověk se ne- pozastavil aspoň nad tím, že z čelných jeho sta- rých přátel ani jediný ho nenásleduje na stezce, po které se ubírá nyní. Z přívrženců strany libe- rální ovšem nikdo se nyní nepřidá k Banffovi; na tuto pomoc on sám patrně nepočítá. Ale není vyloučeno, že se k němu přidruží někteří čle- nové strany Košutovy a Apponyovy, v nichž cbou jeví se už delší dobu značný rozlad, ba očekává se rozpadnuti těchto stran, vzdá-li se hr. Apponyi politické činnosti a nenastane-liv chorobě Košutově v brzku obrat k lepšímu.
Banífa Lloyd Banffův Košutův Apponyův Pešť
13 article
Z Vídně, 2. čorvna. (Reciprocita za- hřebské university.) Jedna z vídeňských korrespondencí sděluje, že ministerstvo osvěty, jest tomu několik neděl, rozeslalo všem rakou- ským universitám výnos, dle něhož studující práv, rodilí z Istrie neb z Dalmacie, jsou opráv- něni konati pravoplatně svá studia též na uni- versitě záhřebské. Vykonají-li pak na záhřebské universitě státní zkoušky dle předpisů, tam plat- ných, nabudou práva vstoupiti do služby kon- ceptní v celém Předlitavsku, podrobí-li se do- plňovací zkoušce. Zkouška ta má se konati vý- hradně jen v jazyku chorvatském ve Vídni před zvláštní komisí, sestávající z ministerských úřadníků.
Vídeň Istria Dalmacie Předlitavsko
14 article
Ze Lreva, 30. května. (Činnost »P ro- 3vlty«.) Přední osvětový spolek maloruský. »Prosvita«, měl o svátcích výroční schůzi, v níž podány zprávy o činnosti spolku v minulém roce. Spolek vydal svým nákladem, maje na to subvenci od zemského sněmu, 14 populárních spisků obsahu zábavného a poučného celkem ve 170.000 výtisků. Mimo to se usnesl, že bude pro lid vydávati laciná vydání předních malo- ruských spisovatelů Kotlarevského, Artemovského, Hrebenky, Holovackého, Šaškeviče, Kvitka Osno- vjamenka, Motlinského, Kostomarova a jiných. Tisknouti je bude v 3000 až 5000 výtisků. »Prosvita« měla v minulém roce přes 16.000 členů, z nichž okolo 2000 nově přistouplých. Čitáren pro lid založeno v posledních dvou létech 295 a všech jest nyní 1339; kromě čítáren jest po venkově haličském 30 filiálek spolku. Příjem spolku obnášel 28.915 K, výdaje 28 518 K. majetku má »Prosvita« 115.950 K. »Prosvita« spravuje mimo jiné také fond na stavbu malo- ruského divadla ve Lvově, obnášející nyn 68.000 K. Při ústřední správě ve Lvově na chází se knihovna, čitající na 10.000 svazků nevelké maloruské museum.
Kotlarevský Artemovský Hrebenka Holovacký Šaškevič Kostomarov Prosvita Lrevo Lvov Motlinský Kvitka Osno
15 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 2. června. Car v Moskvě. V Moskvě, v měsíci květnu 1904. (Dopi »Nár. Listů«.) V posledních letech bylo téměr
Dop Praha Moskva
17 article
pravidlem, že car s celou rodinou Velikonoce trávíval v Moskvě, což Rusové měli velmi rádi, letos však o Velikonocích cara tu nebylo. To- a pohnutá doba nynější byly zajisté příčinou, že obyvatelé Moskvy tak enthusiasticky a v tak obrovském počtu vítali svého cara, když krátkým pobytem v Moskvě zahájil svou cestu po Rusi. Jak známo, nařízena byla nová mobilisace a čeká se úplná. Car jede oduševnit a povzbu- dit bojovníky, povznést ducha ruského lidu vůbec a dát na jevo, že když veli povinnost otěčestva (vlasti), hlava imperie koná svou po- vinnost právě tak jako každý mužík. Car o 2. hod. odpoledne stihl do Moskvy. Již od 9. hod. dopol. valily se zástupy mo- skevského občanstva směrem k nikolajevskému nádraží a k polednímu část Kalančevské ulice, přiléhající k carskému pavillonu nikola jevské dráhy, naplnila se nepřehlednými zástupy Mo- skovanů, dychtících spatřiti a uvítati císařo svého. Pavillon carský a nejbližší okolí ozdobeno bohatě zlacenými stožáry a prapory národních barev (slovanské trikolory), které na našince i při officiálných ruských aktech mohutností a teplem působí zvláště proto, že na chvíli maně jakoby se ocital doma, ve vlasti — kde však tak mohulnou nádheru barvy své, bíločerveně, zřídka nalezne. Car Mikuláš II. přijel ve zvláštním vlaku zároveň s následníkem a velkoknižetem Michaj- lem Alexandrovičem v průvodu dvora. Officiálné uvítání líčiti nebudu, ono se rozumí samo sebou i se svou obřadností a leskem. Avšak zasluhuje zaznamenání, s jakou láskou a nadšením měl se k němu národ i když přijel, i když odjížděl.
Rus Mikuláš Alexandrovič Moskva Rus Kalančevský
18 article
Všechny třídy občanstva vyslaly své zá- stupce k uvitání. Mimo vysoké hodnosty všech úřadů a ressortů byla tu deputace šlechty. měsla, měšťanů, kupectva, řemeslníků a někte- rých spolků. Za šlechtu kníže Trubecký uvítal. cara, jenž odpověděl: »Srdečně děkuji za city. tlumočené vaším předvoditelem. Prosím, abyste šlechtě tlumočil mé díky; jsem rád v Moskvě, třeba jen na několik hodin, ve chvilích tak vážných zkoušek, postihnuvších drahou vlasť. « Potom kniže Golicyn, podávaje chléb a sůl, za město uvital případně imperatora. Car mu odvětil těmito slovy: »Děkuji vám za chléb a sůl i za výraz cítů. Jsem přesvědčen, že naše vojska vrátl se ozářena slávou vítězství, jak si toho přejí upřímně všichni skutečně ruští lidé« Na to vystřidali se ostatní zástupci, po- dávajíce dárky různé a proslovujíce řeči.“ Ze- jmena byly tu zvláštní deputace za kupectvo, za měšťanstvo, za řemeslnictvo, za bursua různé spolky. Na to byla přehlidka saperů 17. batajlonu, kteří se co nevidět odeberou na dalný Východ, již byl přítomen i štáb 17. armádního sboru. Car vyzval důstojníky před šik a pak k vojsku promluvil povzbudivě a prostě, daruje mu ikonu Mikuláše Cudotvorce od manželů carských. Car v konci řeči děkoval vojákům za přehlídku a za službu, čemuž v zápětí odezvalo se »rady starať sa« a hromové »urrát. Car odjel pak po Kalaučevském náměstí, Mljasnické ulici, Kitajským projezdem za zvuk zvonů k Iverské časovně (kapli), kde uvílán bi- skupem. Tu car polibiv ikonu, poklonil se lidy jenž s jásotem po celé pouti jej vítal a bou- řemi volání provázel.
Trubecký Golicyn Mikuláš Cudotvorka Iverský Moskva Kalaučevský náměstí Mljasnický ulice
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Zákony umění. Z cyklu »Krása, pravda, láska«. 9) Napsal Ninus Karo. Máme na mysli, po výtce, umění slovesné rebot na něm dají se zákony umění nejlépe po- stihnout i osvědčit. Týtýž ovládají sice i všeck ostatní umění, mají však při něm tu i tam po- lřebí zvláštního přizpůsobení (adaptace). Je to umění výtvarné, souvisící se slovesným skrze čramatické (živá plastika), zpěvné, jež na slo- vesném, hudební, jež na zpěvném a taneční, jež za hudebním spolehá. Zákony umění jsou stálé, věčně platné, jak všecky zákony světa, hmotného i duševního. Jen že ne každého zákona jest si člověk hned svě- dom, zákon zůstává druhdy dlouho nepoznán když si ho člověk i osvědomí, neosvědomí si ho hned ani správně, ani plně, v celém jeho roz- sahu i obsahu, všech jeho jevech a vztazích, celé jeho působnosti: poznání dostává se člo- věku jen po dosích. I lze řici, že zákon má v idei člověka různé doby, postupné fase. Vizme na př. zákon mravní, zvláště v praktickém jeho užití. zákoně právním: po věky jeden nepřetržitý vý- voj, postup a vzestup, nadnášení úrovně umrav- něnl, ale bytná podstata zákona, princip, slále táž.
Krása Ninus Karo
20 article
Říká se, že „krasověda“ odvozuje zákony umění z jeho děl. Přijde prý bohem nadaný umělec, stvoří dílo, jež se neřídí posavadními vzory a přec je krásné, po svém dokonalé a tím prý stvoří nový zákon o aesthetika se musí při- způsobit. Bůh zachraň! Mohlo se sice dlouh zdáti, že zákony umění odvádějí se z jeho děl, protože starší umění (antika, renaissance) známé mu zákonitosti pilně dbalo, ale je to mýlka, že je umění samo tvoří, nýbrž to umělec leda je uplatnil dokonaleji neb v jiné formě, než se dosud dělo. Jako všecky, tak i zákony uměni jsou přirozené, jsou dány a tudíž je ne stvořiti, nýbrž jen objeviti a poznati lze a to je úkol ne tak umění, jako spíše vědy. Vědu tu nazýváme my zde u měnovědo u (ne „krasovědou“, ne- *) Ze soutěže fenilletonů. Uveřejněny dosud: »Ruský román a ruské národní hoře« a »Drama staré i novés v č. 99 ze dne 9. dubna a č. 123 ze dne 8. kvělna t. r. boť krása není jediným zákonem umění) a užití jejích poznatků či pouček na dané umělecké dílo kritikou (praktická uměnověda). Kdežto umělec sám zákony ty více méně jen pudem vycituje, musí si jich kritika býti dokonale vě- doma, neboť mu musí očitě ukázat, že a kde chybil. Zákon je přirozená síla, jakou jev jeden vyvozuje jev druhý. Onen slove příčinou, tento následkem. Nutnost, s jakou jev následuje jevu, to zákon. Vině následuje trest, zní právní zákon. Člověka to nutí, aby zlo trestal. Je v něm síla, která ho pudí, potřeba duše, kde tkví zákon (sila). Všecky zákony psychické jsou nutnosti duše, jako zas fysické nutnosti těles, hmoty.
bůh
21 article
Také zákony umění, duševní tvorby, jsou nut- nosti duše. Avšak síly jsou mnohé a různé,tu souběžné, tu protichůdně, menší podlehá větší, stejné drži si rovnováhu, ve psychice jako ve fysice. Táž síla (příčina) nevyvodí tudíž ten který jev (účinek) vždy, anebo ne vždy v stejné inten- sitě, potud ne, pokud je paralysována protivnou silou, nýbrž vyvádí jej jen pravidelně nebo vý- jimečně: zákony na se na vzájem působí, ome- zují se, až i ruší, nejsou naprosté (absolutně) nýbrž jen poměrné (relativné). Toliko jediný, nej- vyšší, svrchovaný zákon jest absolutný, jenžv sobě zavírá všechny ostatní. Ty se jeví jen jako jeho různé formy, fase, applikace v době i místě- zákon všehomíra, jejž odkryjí toliko všeck vědy v sumě své, každá sama v sobě a všecky v harmonickém celku vyvršeny. Ten svrchovaný zákon ještě neznáme, je to síla boží, sám bůh, posud tajemný. Známe jen zákony relativné. Ani gravitace (přítažlivost) není zákon naprostý, jsouť hmoty (síly) i odpudivé, sic by vesmí dávno popadal na jednu hromadu. I zákon mravní, že vině následuje trest, je relativný, pů- sobíť proti síle jeho druhdy síla jiná, na př. láska, která jej přemáhá a následuje milost. I zákony umění jsou jen relativné nutnosti (po- třeby) duše. Jsou to: krása, pravda, dobro. Ony mohou působit souběžně, ale i protivně, jedna n úkor druhé. První a nejstarší zákon umění, jejž si člo- věk nejdřív uvědomil, potřeba duše, z jejíž po- citu umění přímo se zrodilo, jest krása a zní: budit libost, těšit mysl, bavit mile.*) Člověk po- *) Libost budí jen, co je nám milé a to j především krásné, kdezto ošklivost budí odpor
22 article
cítil potřebu projevit radost, mysl v zármutk potěšit i zpíval, tančil, hrál a tím zároveň těši i (prvotně jen nahodilé) diváky a posluchače. Umění bylo vejsknutím radosti, nebo náplasti na hoře. Ze zármutku i býk zaklokotá jako sla- vík, dí mužík v Gordějevu. Podnes všecko umnění rodí se hlavně z pudu poradovat sebe. Tvořit krásno působí rozkoš, t. zv. rozkoš tvůrčí, se kterou se mísi v úsilí vyššího umění i muka tvůrčí. Ale vedle pudu radosti působí ode dávna už i žádost slávy, pak i chtíč zisku, vypočítavý a seestný. Prvotné umění znalo jen zákon krásy. Ne že by zákon pravdy a dobra v něm byl nepůsobil vůbec, ale vědomé snahy, tendence po nich v něm nebylo, leda temný pud. Tak to bylo až skoro do našich dob. Pročež sama německá filo- sofie zná v umění jen krásno, odkudž její „kraso- věda“ a „krasocit“. I heslo „umění pro umění“ roz. pro krásno, je vyznáním té víry. Ale pravda hlásí se v prosledu věků pořád mocněji o svá práva, nutí umění od mythu a legendy (Homer, Virgil, Dante, Milton) pokročiti k historismu (historické drama a román) a životu bytnému. snášejíe ovšem trpělivě, aby je za účely krásna nemilosrdně upravovalo (romantism), až v minu- lém století vyráží živelnou silou: realism (ruský), naturalism (francouzský) a nejnověji přísný historism (český) s prvními průkopníky: Gogo- lem, Zolou, Jiráskem. I Flaubertův archeologism sem patří.
Homer Virgil Dante Milton Zola Jirásek Flaubertův
23 article
Druhý zákon umění tudíž jest pravda: i po pravdě, nejen po kráse, žizní lidská duše a čím dál, tím víc. Správná výslednice, drží-li si obě síly průměrnou rovnováhu, může tudíž býti jen: pravdivá krása a krásná pravda (dvě formy) neb aspoň krása ne lživá. pravda ne hnusná. U Gogola převažuje ještě krása, u Dostojevského zas už pravda, u Tol- stého balancují obě v harmonické rovnováze, k stáru převládá pravda. Mládí tihne ke kráse, zralý věk ku pravdě: proto pravda přicházív umění později. Leč nová idea ráda přestřeluje.
Gogol Dostojevský Tolo
24 article
Odpoutaná pravda, puštěná na svobodu, žene se jako býk utržený od řetězu. Zolu hroznou mocí táhne to k pravdě, až zapomíná krásya stává se hnusným. Když řkou jemu: „Oh, ty hnusný!“ „Já, páni?“ dí, „vždyť já jen libý = lieb (milý) a líbiti se říkáme o krásném, aě se přenáší na dobré: Liebe = lkslka pravdu!“ Jeho nevyrovnaná duše, zaplavená bahnitým nánosem pravdy, měla málo místa pro krásu, pročež je nevinná, jako chrobák, libujíeí si v smradu. U chrobáka je to přirozenost, ale u člověka odporná perversita, neštěstí, choroba. Odporné, ale zdravé — ano! Ale hnusné a ne- zdravé — díky! I pravda má svou hanbu, ktereu zakrývá a umění hází přes ni plášť pomlčení. A ona tím netrpí, neboť je to pravda, všem ode vždy známá, která nečekala teprv na umění, aby ji odkrylo. — Nejvyšší posud dostoupený vrchol zdravé pravdy jest Gorký: železný realism, nahý athlet, ale čistý, jenž se svlékl k zápasu, zmoci herkulské dílo. A hle, ty silné svaly, napjaté jako provazy, jaká to krásal Třetí zákon, jejž si umění uvědomuje skor současně s druhým, jest dobro, s prvými apo- štoly Dostojevským a Tolstým. Dobro. Či po dobru netouží lidská duše? Jako krásno s hnusnem r pravda se lží, tak dobro se zlem jsou ponětí vztažná, různé více méně krajní neb střední články téhož řetězu hodnot. Poměr dobra ke zlu jest poměr mravna. Třetí zákon umění je tedy zákon mravní a správná výslednice všech tří: pravdivá a mravná krása či krásná a mravná pravda. V širším smyslu dobro zahrnuje nejen pro- tivu zla, leč i krásu a pravdu a tak všecko tre jest zákon „mravní“ (= psychický: jeden pra- men, duše, vše souvisí).
Zola Lieb Dostojevský Tolstá
25 article
Arci musí umění předvádět i odporné, lživé a zlé, neboť těmi teprv krása, pravda a dobro stávají se tím, čím jsou, avšak krása, pravda, dobro musí být cílem, výslednice musí se klonit na jich stranu, aby lidská duše na tom mohla ukájet své potřeby, aspoň skrovně sytit svůj hlad krásy, pravdy, dobra. Jinak je to umění ne- dokonalé a neukojí-li ani jednu z těch potřeb, falešné. Neukájí-li, mučí duši, a k čertu s „umě- ním“, jež nás bere na skřipec: je to umění pe- kelné. Richard je „netvor“ a Maekbeth zločinec. Ale máme sympatii s tím netvorem a zločincem pro krásné rysy jich povahy. Neohroženost, energie, toť cnosti, krásy duše a břitká, hrůzo- krásná ironie netvorova, lehtající dýkami, roz- lévá tělem rozkošný mráz. Zdálo by se, že aspoň drama nemá potřebí hovět smyslu krásy, nebot předvádí zápas a tím už, působíc napjetí, vzru- šení, baví. Tím hůř. Baví, ale nelibě, jako tiseň, utrpení. Pohříchu moderní drama a románz velké části jsou výrobárny tortury. Pravda bez zřetele na krásno a dobro je předmět vědy, se zřetelem na dobro náboženství, se zřetelem na krásno a dobro umění. Věda a náboženství člověku nestačují, pročež je tu umění. Naobrat ale, by možné bylo vytrhnouti umění ze souvislosti se vším ostatním životem kulturním (vědeckým a mravním), mohlo by umění živu být jen pro umění (krásu). Ale to- možné není. Umění jest právě povýtečně ve službách kultury, neboť kultura, což to jiného, než právě věda, krása a umravnění? Pakliť ale ve službách, musí konatsvou povinno st. A nižádný člověk, ani umělec, nevyzuje se z po- vinnosti k celku (společnosti, národu), tak jako celek nevyzuje se z povinnosti k jedinci.
Richard
26 article
„Všichni jsme ve službách boha,“ jak dí Foma. Člověk tíhne k svrchovanému zákonu světa, síle boží, jen po provazech, spuštěných pro něj silou boží s týnu nebes a to jsou provazy kultury, náboženství, věda a umění a umění není nej- menší z nich: ono síly druhých v sobě spojuje a proto má i povinnosti obou. Leč zákon mravní, pokud upravuje pomě člověka k člověku (bližnímu), má různé fase, jež od naprosté sebelásky, jejíž zákon jest zákon tigra: „bij, morduj, neživ“, zákon pěstní, po- stupně vedou k vyšší a vyšší lásee k bližnímu: nečiň zlého, t. j. to; co nechceš, aby ti jiní činili, ale zlé odplácej zlým (zákon pomsty); ne- čiň zlého, však zlému se braň a odplácej je zlým, však jen co třeba na postrach (záken obrany); nejen nečiň zlého, ale i čiň dobré, t. j. to, co cheeš, aby ti jiní činili, dobré od- plácej dobrým (zákon rovností); miluj: odpouštěj zlé a netresci je, slitovávej se, čiň dobré i tomu, komu je nejsi dlužen, pomáhej trpícímu, měj smilování, soucit, milost, až odplácej zlé do- brým (zákon lásky). Zákon obrany a rovnosti je zákon spravedl- nosti či práva, které však ze zákona rovnosti má teprv kus. Obrana sluší slabšímu, odpouštění sil- nějšímu, soucit oběma a spravedlnost jich soudci. Není to jediná, ale jistě jedna z příčin, jestliže národní ruská povaha ráda odpouštía snadno zapomíná: vědomý pocit nezdolné síly. A národní povaha obráží se v povaze národního člověka a umění: odtud to, že umění ruské první vyneslo na jev a samojediné sobě za základní kámen položilo poslední a nejvyšší zákon umění: zákon lásky, slitování, soucit. V něm také záloží jeho výlučně národní povaha, nenapodo-