Ludvík Steiner 2 Polné, který udává, že denně chodil do Baschovy hospody poněvadž se tam úplně stravoval. Předseda: Kdy jste tam obyčejně večen chodil? a v sle O 7. hodině a zůstal jsem tam do godm sl. Předseda: Chodil tam také Basch? Svědek: Ano, denně. Svědek udává dále, že dělnický spolek pořádal několik výletů, z nichž poslední byl r. 1898, protože se rozešel. Svědek byl také na výletě. Předseda: Viděl jste tam Hilsnera? Svědlek: Při svém prvním výslechu řekl jsem že jsem jej tam viděl. Myslím, že jsem se mýli v příčině šatů, jež měl na sobě. Předseda: Pamatujete se na den, kdy Hru- zovabyla zavražděna Svědek: An Předseda: Pamatujete se také na to. zdal tenkráte byl Hilsner vámi viděn v templu? Svědek: Já při bohoslužbách stojím v předu a jsem k židovské obci obrácen zády. Vím sice, že chodil Hilsner často do templu, a věřím také, že tam byl, ale určitě to říci nemohu. Votant Danzer: Po vašem prvním výslechu, který se konal 5. neb 6. dubna, židé prý vám pro výroky vaše činili výtky? Svědek: To není pravda. Votant Danzer: Ale jsou tu svědkově, kteř řekli, že židé vám na ulici činili výčitky tyto, jelikož jste neudal, že Hilsner v templu byl. Svědek: To není pravda, naopak, páni mě upozorňovali, když jsem šel k soudu, že potřebuji říci jen pouhou pravdu. sPrávní zástupce dr. Baxa! Kteří páni to byli mSvědek: Mluvili jsme tak o věci, když jsme se sešli k bohoslužbám. vle Dr. Bax a; Nezáleží přece na tom nic, udáte- jmena těch pánů. Ale slyšeli jsme tady jiné svědky a ti neřekl o tom nic. Obhájce dr. Anředníček: Víte, kdo ti pá- nové jsou-? on BBenj

Svědek: Ne. sObhájce dr. Auředníček. Nemůžete tedy také věděti, co právě ti pánové, kteří tu byli vy slechnuti, řekli, tns Obhájce dr. Vodička: Tancoval Graf na výletěl? sna Svědek Ptal jsem se ho, proč netancuje a pn mi řekl, že neumí. Před seda sděluje, že svědkyně Matilda Basehoá je nemocna. mol Obhájcové vzdávají se výslechu, žádají však. aby byli vyslechnutí svědkové, kteří s Heřm- Baschiém seděli na výletě v hospodě. Státní zástupce: Tady nejedná se v tomto procesu o Heřmana Basche. Basoh je svědkem a nikoli obžalovaným. on Dr. Pevný: Je věcí porotců, komu chtějí více věřiti.n Obhájce dr. Auředníček: Obžaloba dovolává se také svědka Ant. Langa, třeba se zda, že není tuze věrohodný. Proto je nezbytně třeba, by věro- hodnost Langova byla postavena do náležitého světla. Vím, že tady svědectví žida neplatí tolik jako svědectví křesťana. (Velký rozruch v posluchačstvu a na lávici porotců.) Dr. Auředníček (pozoruje repot): Trvám proto na předvolání oněch svědků, aby se věrohod- nost Ant. Langa charákterisovala. Předseda: Prosím, abyste nepředbíhal posu- zování procesního materiálu jíž nyní. (Repot na la vici porotců, kteří spatřují ve slovech obhájce dra. Auředníčka výčitku proti sobě.) uObhájce dr. Auředníček (pozoruje to patrně) Nemínil jsem pp. porotce, nýbrž velkou veřejnost (Hlasy na lavicích porotců: To tady nerozhoduje.) Dr. Baxa? Tady nesedí veřejnost, nýbrž porot cové. (Souhlas u porotců.) Tady nestojí jeden žic proti jednomu křesťanu, nýbrž deset židů proti jed- nomu křesťanu! e Předvolán dále adjunkt krajského soudu kutno- horského pan aia

Pilař, který vypovidal o výslechu svědkyň Filomény a Be- dřišky Brožovy v přípravném řízení. Předseda: Jedná se, pane adjunkte, o věc následující: Bedřiška Brožova tvrdila při výslechu, že ve výslechu vámi provedeném za přípravného ří- zení udala ještě leccos jiného, nežli se nalézá v. pro- tokole, a že jste vý, pane adjunkte, se zdráhal tytc její výroky vzíti do protokolu. Svědek: Pamatuji se na mladší Brožovou (Bedřišku) a vím, že byla tenkráte velmi rozčílena Opravovala své výroky, tak že vyzval jsem ji, aby konečně řekla, co je vlastně pravda. Co potom vy- pověděla, bylo také do protokolu pojato. Předseda: Svědkyně tvrdí, že jste některé její výroky uznal nedůležitými a že jste proto ode- přel jejich zapsání do protokolu. Svědek: To není pravda. Obh. dr. Auředníček: V protokole je psáno že svědkyně udala, že okno jejího bytu bylo za vřeno, když poslouchala rozhovor židů. Tady řekla, že okno bylo ötevřeno. Byvši upozorněna na tuto různost svých výpovědí, odpověděla svědkyně, že protokol je falešný. Svědek: Svědkyně opravovala často své vý- povědí, ale že bych já byl něco jiného psal, než co řekla, je nemožno. Dr. Baxa: Jedná se o to, zdali jste, pane svědku, něco nevzal do protokolu, o čem jstesi b3é myslil, že to k věci nepatří. Svědek: Ja jsem vzal do protokolu vše, co se týkalo vyšetřování. Po té vyslechnat ld dr. Václav Schenk, soudní adjunkt v Meziříčí, který vykonal prohlídku bytu u Marie Hilsnerové v Meziříčí. Předseda: Pamatujete se ještě na podrob nosti oné prohlídky?

Svědek: Pamatují se na ní dosti dobře. První prohlídka se konala dopoledne. Paní Hilsnerová ne- byla doma, když jsme k ní přišli. Když potom přišla, vyzval jsem ji, aby dala nám všechny šaty svého syna. Vyndala je a řekla, že už nic nemá. Přes to jsme hledali dále a nalezli jsme ve velké bedně, ve které jindy byly šaty ženské, ještě světlošedou vestu a pod tou ještě několik hadrů. Koncem dubna bylo nám dopsáno, že buď ve staré synagoze nebou sluhy židovského templu se nalezá ještě něco. Šli jsme podruhé tam, přišli jsme k synagoze po 12. hodině a vykonali jsme novou prohlídku. Skutečně nalezli jsme tam v bedně, kterou jsem u Hilsnerové viděl při první prohlídce, světlošedé kalhoty. Vykonali jsmě ještě prohlídku v bytě matk Hilsnerovy a potom sepsán u soudu protokol. Na kalhoty se pamatují velmi dobře. Vím, že na nich byla vzadu skvrna na pravé straně. Nebyla to však skvrna určitě ohraničená. V předu byla skvrna jedna, možná, že také dvě, Kalhoty byly vzadu zcela suché, ale v předu vlhké. Jeden knoflík byl poplesnivělý. Předseda: Nemluvila paní Hilsnerová sama o těch kalhotech? d Svědek: Ano; řekla, že některé věci leží v sy nagoze a mezi nimi nejspíše také kalhoty. Vot. rada Danzer: Bylo řečeno, že skvrna či- nila dojem, jakoby si tam byl někdo utřel ruku. Bylo tomu tak? Svědek: Na mně činila věc také takový dojem. inšnsno ilidet jiv

Předstupuje svědek le Aron Aufrecht, 61letý obchodník z Polné. Předseda: Pamatujete se ještě na zavražděn Hrůzové? Svědek: Dlouho jsem o tom nic neslyšel Starám se jen o svůj obchod. oli Předseda: Mluvil jste snad o tom se svým souvěrci? Svědek: Mluvil jsem často se svými souvěrci avšak o vraždě ne. Předseda: Několik svědků tady vyprávělo jak jste pravil: »Hilsnerovi se nemůže nic státi, ne- přizná-li se.« Svědek: Přísáhal jsem už, že to není pravda. Předseda: Někomu jste prý něco šeptal do Svědek: Co jsme mluvili, mluvili jsme tiše. Předseda: Viděl jste Hilsnera po vraždě? Svědek: Ne. Předseda: Dva svědci to tvrdí. Svědek: Není to přece pravda, a kdyby to tvrdilo 20 svědků, není to pravda! Přísahal jsem co jsem přísahal, to jest jako Pánbůh na nebi, svata pravda. Votant Danzer: Vy prý jste na Hod bož velikonoční v příčině Hrůzovy řekl: Ta jest »trejfes«? oSvědek: Nikdy jsem to neřekl. Jsem starý 62letý a jsem zachovalý. Nebudu tady mluvit tedy nepravdu. Předseda: Víte jak byl předvolán kantor jako svědek? Svěde k: Můj ty bože, o tom nevím ani slova. Předseda: Ale tvrdí se, že jste jej peskoval pro jeho výroky. aou Svědek: To není ani slovo pravdy. Předseda: Mluvili prý jste německy. Svědek: Mluvíme jen česky. Protože jsme tak tuze utlačováni, mluvíme jen česky mezi sebou. Dr. Baka: Byl jste o velkonočním Hodu božím v templu ? Svědek: Nejsem pobožným, ale chodím do templu také, když mám čas. Dr. Blaxa: Mluvili židé s vámi o vraždě? Svědek: Nestarám se, jen o svůj obchod. OmiDr. Baxa vPrávě jste řekl, že nyní jste utla- čováni. Mluvil jste snad tenkráte o tom, že utlačo- vání toto se děje, protože jest na jednoho z vašich souvěrců domněnka, že se dopustil vraždy ? Svědek: Ne, o tom jsme nemluvili nic.

soo Denní zprávy. — Jediný prostředek na zachránění Rakouska. Rozevřete jakýkoliv německý list, vycházející v této říši, v každém najdete dnes recept, jak jedině lze zachrániti Rakousko před »neodvratnou zkázou«. A ku podivu : všechny tyto recepty jsou psány tak, jako by je psal jeden a týž doktor, jedna a táž ruka. A nedá se tvrditi, že by byl předpis ten složitý, nikoli, je dosti jednoduchý. Je to týž, kterého použili proti nám v ústavní éře již Schmerling, po něm Beust, Giskra, Herbst, Auersperg prvý a druhý .. »Vezmi jednou rukou zeď, druhou Čecha a při- tlač ho k ní.« Nic více. Jen energii, sílu a ne- uprosnou přísnost naproti zbujníkům. Pak to půjde. Jiného nevědí nic. Ubožáci ! Oni nevědí, jak se činí směšnými a jak směšně vedle nich vypadají i ti, kteří těchto německých hrozeb se děsí. Před třicetipěti a dvaceti- pěti lety bylo Něme ctvo v této říši jinou moci, než je dnes. A my dnes, bez chlouby a bez přepínán také něčím jiným jsme, než jsme byli tehdy. A co pořídili němečtí od- půrci naši, kteří tehdy měli bílý list a mohli s námi dělat co se jim zlíbilo a kteří mohli nás dáti třeba postřílet? Jak skončily všechny experimenty nás zdolat mocí surovou a mno- ho-li uskutečnili Němci z těch plánů, na jichž základě vrhli se v boj s námi, po vydání úno- rového patentu, po fiasku Potockého, po pora- žent Hohenvarta? A tolik s námi pořídíi nejsilnější vláda, kdyby odvážila se na nás dle vzorů minulých. Leda že by se dočkala po- někud horších věcí než tehdy, neboť trpělivost lidu českého, třeba to hlučně neprojevoval, je té doby již vyčerpána. — Úmrtí. V Luži zemřel dnes pan Václ av Novák, městský tajemník.

Německý tisk a české umění. Virtuos Kubelik koncertoval těchto dnů ve Štyrském Hradci s úspěchem nejskvělejším. Tamější německo- nacionální »Grazer Tagblatt« nemohl vzdor svému fanatickému záští ke všemu českému úspěchu toho ignorovati, nýbrž musil svému hudebnímu kritikovi dru. Kienzlovi dopřáti, aby mistrnou hru Kubelíkovu spravedlivě ocenil a nad virtuosním výkonem svůj obdiv projevil. Ale ctihodná redakcc »Grazer Tag- blattu« musila ši přece ulevit a tak připojila ku kri- tice Kienzlově tuto jedovatě hrubou poznámku: »Po- žádali jsme sice svého hudebního referenta, abyo koncertu českého virtuosa podal umělecký úsudek, neboť nechceme se pochybným těm surovým národům odemstívat za nízkou nenávisť, s jakouž oni shlížejí na umění německé, avšak musíme si posvítit na podivnou smělostčeského houslisty, který svým uměním neslouží toliko svému národu, nýbrž také němcožroutským spolkům v Praze a Brně, ale nicméně troufá si přijíti de ryze německého Štyrského Hradce, aby zde trpělivé lidi oblažoval. Kdo hraje první housle v Národním dom (v textu: Narodni dom), toho houslí oželíme, byť je i sv. Cecilie byla posvětila.« — Osudy kaple sv. Lazara. V kruzích znalců a přátel staré Prahy vzbudilo podiv, že měst- ská rada v příčině kaple sv. Lazara přidržela se úsudku, jejž před 1á iléty učinil arcbitekt Mocker, aniž by bývalo dbáno novějších dobrozdání zna- leckých, čelících ku zachování kaple sv. Lazara.

Se zřetelem k tomu, že nyní konají se schůze ko- mise o projektované stavbě justičního paláce, zaslala Společnostpřátelstarožitností če- ských v Praze starostovi měst pražských, panu dru. Vlad. Srbovi, ještě v poslední chvíli následující přípis: Slovutný Pane! Podáním ze dne 5. srpna 1900 žádala v úctě podepsaná Společnost slavnou radu král. hlav. města Prahy, aby opřela se zboření kaple sv. Lazara na Novém městě pražském. Podle souhlasných zpráv v denních listech byl ve schůzi slavné rady dne 2. října t. r. za znalecký uznán úsudek, jejž před čtrnáctiroky (r. 1886) po- dal zesnulý architekt Jos. Mocker. Podle tohoto úsudku neměla by kaple sv. Lazara ceny ani histo- rické, ani umělecké; o tento výrok se opírajíc usnesla se slavná rada doporučiti vládě, aby v městském museu byly uchovány jednotlivé, dosud dobře za- chované části kaple! ostění hlavního vchodu, svor- níky, konsoly a žebra s případnými nákresy — kdyby celá kaple nemohla býti zachována. Nehodla- jíc uvedený posudek podrobně rozebírati, prohlašuje v úctě podepsaná Společnost, že jest neoprá v- něným v příčině ceny historické, i že jestukvapeným oocéně uměle- cké. Historická cena kaple jest zcela doká- zána, o ceně umělecké pak lze ještě dnes přesvědčiti se z jednotlivých detai l ů.

Jest jisto, že kapli sv. Lazara lze při dobré vůli ne- jen zachovatí, ale i upraviti bez přílišných nákladů k účelnému užívání jako kaple vězeňské. Společnosti není známo, kterak bylo naloženo s její protestem; dnes k nemalému podivu shledává, že zkoušení plánů a udělení povolení ku stavbě dělo se dne 7. listopadu 1900 bez jakékoliv zmínky o kapli sv. Lazara. Majíc obavu, že snad také tato památka bude smetena s povrchu staré Prahy, dovoluje si žádati Vás, slovutný pane, jako starostu král. hlav. města Prahy, abyste z úřadni moci Své uložil zá- stupcům obce při komisi, aby zachování kaple sv. Lazara, 1 přiměřené upravení její, jež by odpo- vídalo náležitě požadavkům historicko-uměleckým, učinili podmínkou ku započetí sbořením budov na místě budoucího paláce justičního. Nastupuje čestný úřad Svůj, prohlásil Jste, že »těžká a zodpovědná úloha při úpravě starobylých částí města, otázka zachování památek stavebních, neméně i šetření umělecky rázovitého slohu při nutných přestavbách může jen účinnou pomocí a radou našich architektů a umělců zdárně býti rozřešena.« — Pamětliva těchto slov spolehá v úctě podepsaná Společnost, že ráčíte vyhověti její žádosti, směřující na zachování staré historické i umělecké památky. Za Společnost přátel starožitností českých v Praze, dne 8. listopadu 1900: Starosta Jan Herain, jednatel A. B. Černý.s m — Oheň v kasárnách. Dnes o 10. hodině dopolední vzňaly se ve vojenských kasárnách v Brusce v I. patře ve světnici 4. setniny 28. pěšího pluku z příčiny dosud neznámé slamníky. Oheň oznámen ústřední stanici, načež vypravila se ihned do kasářen stráž z ústřední stanice s p. řed. Vejdělkem, jakož i odbočka malostranská. Oheň byl záhy uhašen, Shořely 4 slamníky, takže škoda není značná.

— Zjištěný mladistvý sebevrah. Pan Eme- rich Kabát, bydlící v č. 1909—II., dnes dopoledne v chlapci, který se předevčírem odpoledne ve vino- hradských sadech oběsil, poznal svého sýnka Eme- richa Kabáta, dne 1. listopadu 1887 narozeného. Hošík byl stížen mozkovou chorobou a kdykoli se příznak choroby té objevil, vždy z bytu rodičů uprchl. Posledně stalo se to dne 19. října; toho dne z domova zmizel a ačkoliv zmizení jeho bylo oznámeno poli- cejnímu úřadu, přece nebyl hošík nikde k nalezení. Emerich Kabát navštěvoval prvou třídu měšťanské školy na Hrádku. Sebevraždu patrně spáchal v ná- valu choromyslnosti. Také 17letý bratr jeho Ferdinand zahynul otravou. — Podlehl střelnému poranění. Eduard P. 27letý litograf z Mostecké ulice na Malé straně, který se předevčírem v sebevražedném úmyslu postřelil do pravého spánku, dnes ráno ve všeobecné nemocnici zemřel. Mrtvola sebevraha byla přenesena do patho- logického ústavu.