2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 23. listopadu 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přodplácí nee
v Praze v zdminisíraei
na měsle
na čtrrt leta . . . .
s dvojí donáškoe
měsk
ndvit lata . . . . 7 K 50k
ve filialkáchn
2Kn
na měsle . . . . ..
Poštont
na něsle
el
n aint leta“ . .
s dvojí zásilkou
na měsí
n dtrrt leta . . . k ek
Praha
Kněžná
5
title
Dasšní čisle pro Prahu le s 10 stranách
Praha
6
article
Půjde to i u nás po — „vzoru
moravském“?
Půjde to i u nás po — „vzoru
moravském“?
Na Moravě je osudné dílo „smiřovaček“
právě zkoncováno a u nás — počíná
Vyslovujeme to a upozorňujeme na to v čas
veškeru naši vlasteneckou veřejnost po bedli-
vém sledování porad v příslušných komisích
sněmu českého. Totiž v širším jako v užším
výboru pro revisi volebního řádu a zřízení zem-
ského.
Postup velkostatkářsko-německé většiny v
třchto komisích (kde je český národ v nehodné
menšině jediné třetiny!), je čím dále, tím svor-
nější proti nám a sleduje týž cíl jako na Mo-
ravě: odstranit a zmařit naše poža-
davky po rozšíření autonomie
zemské a po spravedlivé opravě volební na
základě rovného práva všeho obyvatelstva
země české, za to ale zachránit a utužit
nadále zabořilý, středověký kuj
riátní systém a tím posavadne
državu velkostatkářův i Němcův
Cechách.
Čím dále objevuje se zřetelněji, že všechen
nedávný hluk a „zásadný“ odpor Němcův proti
Gautschově předloze volební a
kuriátní byl holou taktickou 1stí a kome-
dií, pro zmýlení nás o pravých jejich plánech,
a že pánové Němci a velkostatkáři již dnes
svorně pracují k tomu, aby Gaut-
schovy „smiřovačky“ právě tak hladce
prošly ve sněmu českém, jako prošly Fuxovy
Skénovy ve sněmu moravském. Do zejířka či
do pozejtřka, kdy sněm bude odročen, ovšem
se to již provést nedá, ale v lednovém
sněmu, doufají Němci, se to již „šťastně
podařil
Pozorujme a sledujme celou tu podezřelou
hru krok za krokem.
Němcův
Gautschův
Němec
Fuxův
Morava
7
article
Veškery naše, vládní i německé reformní
návrhy (úhrnem 9 na počet) přikázány 24člen-
né komisi (8 Němců, 8 velkostatkářů, 8 Čechů).
Hned v první schůzi plného volebního výboru
Němci a velkostatkáři plec na pleci bojoval
proti našemu požadavku všeobecného, rovného
hlasovacího práva. Hrabě Thun varuje před
skokem do nejista, varuje před všeobecným,
rovným právem hlasovacím, jímž by vše, co
trvá, bylo přetvořeno a navrhuje proto, aby
vládní předloha byla vzata za základ: „O n
vyhovje kompromissu, uzavře
nému ve velkostatku a to vítám s radostí. Ne-
jinak kn. Fürstenberg s radostí uvital
kompromis ve velkostatku a také na dvéře tlu-
keucí otázka rozšíření volebního práva lidu
řeší prý se nejlépe IV. kurií vládní osnovy.
Proto volá vůči rostoucím hnuti národnímu
za rychlé přijeti vládní osnovy, „aby se vlno
biti všeobecného práva hlasovacího nepře-
valilo přes naše hlavy“ ...
Čecho
Němec
Thun
Fürstenberg
Němec
8
article
Tolikéž všichni němečtí řečníci dr. Ri-
niger, Peters, Bachmann a dr. Schreiner har-
eují proti myšlence všeobecného, rovného hla-
sovacího práva, ze strachu, že by byli námi
přealasováni, bojí se vůbec každé opravy vo-
lebního řádu, dokud není provedeno národní
rozdělení territoriální a správní. Marně naši
řečníci (dr. Herold, Baxa, Kramář
dr. Podlipný) s veškerým důrazem upozor
ňují panstvo na vážnost a velikost doby světo-
dějné, kdy nelze uvědomělý, historický národ,
rozhořčený staletým protivenstvím, odbýti polo-
vičatým nedočinem, přídavkem několika man-
dátů, které mu pořád ještě nesjednávají spra-
vedlivého zastoupení na sněmu odvěké vlasti
své, marně upozorňují, jaká by v tom byla ne-
srovnalost pošetilá, kdybychom na sněmu če-
ského království zamitli princip všeobecného,
revného práva v tu chvíli, kdy jej vláda slibuje
uskutečnit pro nejbližší již volby říšské. Jak
bychom vypadali, kdybychom zde, v nejpokro-
čilejší zemi říše, si znovu utvrdili to feudální
haraburdí různě privilegovaných volebních sbo-
rův, zatím co vláda v říšském volebním řádu
všechny kurie rušl. Marně posléze dr. Podlipný
konservativcům nadhodil myšlenku, kterak by
staroslavnému království českému zcela dobře
slušel sněm český o dvou komorách, lidovéa
magnátské, jako jej má království uherské, čímž
by otázka velkostatkářské kurie byla odklizena.
Ri
Peters
Bachmann
doktor
Schreiner
Herold
Baxa
Kramář
Podlipná
9
article
Pánové by se odstěhovali do sněmovny „pan-
ské“, národu českému a lidu německému by
zůstala vyhražena sněmovna „dolní“, složená
všeobecným, rovným hlasovacím právem. Než,
„naší“ šlechtě přijít s novou myšlenkou! Ani
slovem na ni nereagovali, nýbrž šmahem, po-
spolu s Němci — 12 hlasy proti 9 — za-
mítli náš návrh na všeobecné, rovné právo
hlasovací a limine.
Ani ku podrobné debatě o něm nechtěl
přivolit! To stalo se dne 3. listopadu t. r.
naše skromné mínění jest, že by byli našine
po tomto hlasováni učinili nejlépe, kdyby byl
šmahem z komise vystoupili. Situace již byl
jasna. Co tam ještě dělat?
Vládní předloha je pro ná
nepřijatelna a k takovému předělání
ji, aby byla pro nás aspoň snesi-
telna: k takové fundamentální opravě její se
panstvo německo-velkostatkářské po té ukázce
ducha svého ještě dlouho nerozhoupá! To by
musil přijít ještě ostřejší vítr. —
V druhé schůzi velkého výboru dne 9.
t. m. přiznal se za Němce p. Pacher bez
mučení, že „veškeré návehy něme-
cké cílí jen ku pojištění dnešní ně-
mecké državy v Čechách“, druhý ně-
mecký řečník Pergelt nás poučil, že olázk
velební je Němcům otázkou další je-
jich — moci v Čechách i v říši, ho-
roval opět pro rozdělení Čech dle národnosti
vyslovil se rozhodně proli rozšířen
zemské samosprávy, to prý by bylo ne-
štěstím pro říši i pro zemi českou!! — Když
byl ještě velkostatkář p. Damm vy-
stoupil jako politický embryolog a našel svým
bystrozrakem šťastně ve vládní předlo ze
pozoruhodné „zárodky miru (!), které
dlužno vzíti v úvahu“ a když byl udatně pří-
sahal, že „my velkostatkáři budem
až do posledního okamžiku há-
jiti — zájmy své kurie...“ vyrušil dr.
Němec
Pacher
Damm
Čechy
10
article
Herold panstvo, strojící se po návrhu kn.
Ferd. Lobkovice již již do podrobné de-
baty o vládní předloze, kaustickou po-
známkou: „Dnes radí se vláda o nov
úpravě práva volebního a tím již
vládní předloha je vlastně — od-
velána.“ Upozornění mělo svou váhu. Kníže
Lebkovic se počal omlouvat, že opravdu ne-
známe té doby stanovisko vlády, pročež, aby
se mu prominul jeho návth na podrobnou de-
batu o vládním návrhu, a též předseda ko-
mise, Němec Eppinger uznal, že rozhod
nutí o tom, který návrh (zda český neb vládní)
má býti vzat za základ porad volební komise.
bylo — vlastně pochybeno.... To vypa-
dalo na pohled skoro jako malé „pater pec
cavi“ po pohřbu našeho návrhu na všeobecné.
rovné hlasovací právo, a jako slib, že pánové
chtějí svůj hřích v subkomitétu napravit.
A zatím nevězela za celou tou kajícností líče-
ncu než opět válečná lest: udržet nás při na-
ději a dostat nás dále do subkomitétu, kde
jsme ovšem se octli ještě v bezmocnější men-
šině: dvou proti čtyřem; totiž, za české po
slance dr. Herold a Žďárský, za německé
dr. Eppinger a Prade, za velkostatkáře
hr. Buquoy a dr. Damm.
Herold panstvo
Lobkovic
Eppinger
doktor
Herold
Žďárský
Buquoy
Damm
11
article
Nuž a co se dělo v tomto užším vý-
boru? O tom po třech schůzích podává dnes
dr. Eppinger na veřejnost tuto pozoru
hodnou zprávu:
Hned v první schůzi užší výbor za-
mítl návrh dra. Herolda a Ždárského
na všeobecné, rovné hlasovací právoa
usnesl se: vzíti za základ dalšíhe
jednání osnovu vládní o změně vo
lebního řádu — ovšem, že „s výhradou zá
sadních námitek, jež učinili j edno tliv
členové proti ní.“
V dalších schůzích pustil se již do po-
drobného rokování o paragrafech vládní
předlohy a přijal blez námite k čl. 5.
o zastoupeni velkostatku, jakož
další paragrafy 16.—65.; nedošel ku
dohodě toliko o výměře počtu posl an-
cův městských a venkovských
o závěrečném § 66. stran kvalifikovaně většiny.
Usnesl se proto požádat vládu, aby ohledně
těchto sporných otázek osnovu svou ještě po-
opravila a doplnila, zároveň pak subkomitétu
potřebný statistický materiál dodala.
Tedy sedmdesátihlasová výsada kurie
velkostatkářské, přijata bez ná-
mitky. To úplně stačí, aby se poznalo hrozie
nebezpečí. Neboť to znamená prostě: Vzdej se.
národe český, naděje na dosažení spra-
vedlivé většiny na sněmu českém.
která je při potrvání sedmdesštihlasové kurie velko
statkářské naprosto nemožna a vyloučena!
doktor
Eppinger
Herold
Ždárský
12
article
Sněm království českého.
Sněm království českého.
V Praze, 22. listopadu.
Šest plných neděl to trvalo, než dostalse
sněm tohoto královatví do rychlejšího tempa.
Dvou- a třířádkové jednací pořady zmizely a je-
jich místo zaujaly programy tak dlouhé, že by
byly na počštku sněmu stačily na pět schůzl...
Škoda jen, že píle ta dostavila se na sněm
teprve při jeho skonu. Dodatkem k referátu
o schůzi minulé budiž ještě uvedeno, že vedle
některých záležitostí menší důležitosti, o nichž
byli jsme se zmínili, vyřízena byla věc, pro hlavní
město této země a jeho hospodářský vývoj vele-
důležitá — předloha o holešovickém pří-
s t a vě.
Ona veliká nádržka na holešovické pláni
jež stála milliony a jež po léta byla terčem
žíravého posměchu, bude konečně tedy vypravena
tak, aby hověla účelu svému a stala se tím, čím
měla býti — jestli se nevyskytnou zase nové
překážky, finanční a technické. Referentem v
věci, jemuž přičísti sluší nepopíratelnou zásluhu
že věc vůbec dostala se do proudu a byla v nv
nějším tak málo plodném zasedání vyřízena, by
poslanec Kaftan.
Kaftan
Praha
13
article
O zřízení nového okresního soudu okresu
v Hostomicích rozpředla se dost živá
debata. Poslanec Kubr navrhl, aby předloha
byla vrácena zemskému výboru za tím účelem,
aby ji doplnil po případě nově vyšetřenými
okolnostmi. Ve smyslu tom velmi rozhodněa
vřele mluvil též posl. Anýž, jenž sice nijak
se nevyslovil proti zřízení okresního soudu
v Hostomicích, ale žádal, aby dbáno bylo při
tom oprávněných interessův mnohých obef, přes
něž nemělo by se jen tak ledabylo překročiti
k jednacímu pořadu. Poslanec Němec naproti
tomu velmi důrazně přimlouval se za návrh
okresní komise, jejž důkladně byl odůvodni
ref. dr. Formánek. Když se byli pak pří-
sedíci zemského výboru dr. Škarda a něme-
cký poslanec Posselt rovněž vyslovili pro
návrh výboru, přijat týž většinou hlasů.
Velice rozvláčná debata rozpředla se, jak
ostatně přirozeno a jak očekávati se dalo,
finančních otázkách zemských,
zejmena o zatímném opatření finančním pro
dobu od 1. ledna do 1. července 1906. Refe-
rentem byl posl. dr. Fořt, jenž obmezil se na
stručný výklad předložených návrhů a na pří
mluvu, aby sněm učiněným návrhům dal schvá-
Prvním řečníkem v debatě, jež byla suro
gátem debaty rozpočtové, byl všeněmecký posla-
nec Kasper. Mluvil, jak to jinak stoupene
Schönererovi na jedné a Wolfovi na druhé straně
neumějí. Ličil bídu zemských financí a jal se
dokazovati, že původci této mizerie jsme my
Čechové a čeští poslanci, ti prý zavínili, že na-
lézá se dnes česká »provincie« nad bankrotem.
Kubr
Anýž
Němec
doktor
Formánek
Škarda
Posselt
Fořt
Kasper
Wolf
Čecho
Hostomice
14
article
Český chauvinismus stavěl prý zbytečné dráhy,
jejichž vydržováním země se vykrvácí a vůbec
prý milhony zemských peněz vyhozeny byly na
větší slávu čechisace, jež odevšad z instifucí
zemských Němce vyštvala. Pan Kasper zapo-
mněl při tom jmenovati sněmecké« místní dráhy,
jež se vyplácejí a na něž země nopřiplácí.
Ostatně zemský rozpočet, o kterýž vlastně
jde, jest nejvýmluvnějším k tomu dokladem.
jak se Němcům ubližuje a nám nadržuje. Roz-
počet sám o sobě je největší nespravedlivost
naproti obyvalelstvu českému, jemuž, jakkol
tvoří v zemi dvoutřetinovou většinu, vyměřuje
se dle zásady parity, ba nejeden titul vykazuje
na německé instituce větší vydání, než na
české.
Toť se vl, že rozházená argumentace Ka-
sprova končila, jako všechny výklady této
strany, německo-nacionálním ego aulem censen-
němčina musí býli zákonem povýšena na ře
státní a »provincie« česká musí býti rozdělen
na dvě » provincie«.
Nyní je ovšem nejvhodnější doba na ta-
ková politická allotria, v jakých liboval si pan
Kasper.
Poslanci dru. Baxovi, jenž větší část
svě řeči věnoval událostem pražským, podařilo
se zbouřiti Němce, kteři dokázali tím opětně,
s jakou vášní stotožňují se s policií a jak dne
zrovna tak, jako bylo vždy, interes policie je
totožný se zájmy německého kasina.
Jakkoli neútočil naproti nim, jakkoli nade
vši pochybnost prokázáno, že demonstrace dne
4. a 5. listopadu nečelily proti Němeům, jak-
koli z poškozených soukromníků utrpěli Česi
mnohem větší škody než Němci — přeces
počínali němečtí poslanci při řeči Baxově jako
kdyby je byl šidlem bodsl.
Němec
Kasper
Baxa
Něme
Baxův
Ka
16
article
V drobném prodejt:
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolední
. . na lk
Ve alislkích sa veskově
ranní česle, . . . . . . . r0
odpolední . . . . . . . . Bb
Inserát
platí se hotově napře
Přečplacení a Inaerty příjímá sdminl-
strace v Marlamské uliel č.s
Tam nscházalí ss tél redakee
tiskárna n erpačica „Károdních Listě
Rukopisy ze norracoji.
Tama
17
article
S divokosti, jako by šlo o nejdůležitějs
německonárodní zájem, burácela německá vášeň,
když dr. Baxa líčil události krvavé neděle
marně snažil se nejvyšší maršálek pány ztišiti
Bylo zcela zbytečno, že k slovu přihlásil se
mistodržitel, aby dr. Baxovi odpověděl přečte-
ním známého a již uveřejněného communiquá
policejního, vždyť Němci obstarali obranu policie
sami a důkladněji, než on. Že při této příleži-
tosti pan místodržitel mimoděk snad ostřejších
užil akcentů, se nedivímo. Ale také on nesm
se diviti, že jeho výklad, jenž vypracován byl
jako obhajovací spis obžalovaného úřadu bez-
pečnosti, neučinil pražádného dojmu. Tvrzení
naproti tvrzení a pan místodržitel nesmí se di-
viti, že po smutných zkušenostech z doby mi-
nulé poslanci nevěří tomu, čím omlouvá se
policie, jež ovšem pociťuje potřebu zhostiti se
výčitky, že ona vlastně události ze dne 4.
a 5. listopadu vyvolala a že za ně je zodpo
vědna.
doktor
Baxa
Němec
18
article
Posl. dr. Kindermann věnoval sve
výklady po většině polemice s německým agrár-
níkem Lipkou, jenž vyslovil se onehdy prý ne-
uclivě o nejnovějších pokrocích vědy lékařské.
Mimo to zabýval se otázkami veřejného zdra-
votnictví, jež na škodu obyvatelstva bůh vi jak
dlouho již čekají na zákonné vyřízení.
Posl. Lipka polemisoval navzájem zase
s drem. Kindermannem a potom snažil se do-
kazovati, jak mizerně je v tom německá krá-
lovská hospodářská akademie v Libverdě u po-
rovnání s tímže ústavem českým v Tábore.
Porovnával-li pan Lipka stará stavení, v nicht
umístěn je ústav německý, s novou loni ota-
vřenou budovou v Táboře, pak zapomněl na to.
pověděti tém, kteří to nevědí, jakými místnostm
spokojiti se musila česká akademis po celou
řadu let od svého založení.
Nejvyšší zemský maršálek na to debatu
přerušil. Zapsáno je ještě 7 řečníků proti ná-
vrhům výboru a 11 pro návrhy. Jest ostatně
oprávněna naděje, že na obou stranách několik
jich ještě přibude.
Posl
doktor
Kindermann
Lipka
Lipka
Libverda
český v Tábor
Tábor
19
article
Nsivyšší mazšálek zemský zahájil schůzi
11. hod. 15 min
U vládního stolu: místodržitel král. českého hr.
Coudenhove a dvor. rada Vojáček.
Pelic podáno bylo celkem 98, mezi nimi 9 z
zavedení všeobecného, přímého a tajného práva hla-
sovacího, 31 za úpravu poměrů samosprávných úřad-
níků, 3 za zřízení zemské pojišfovny. 7 proti zvýšení
zemské dávky z piva, 15 za úpravu bytových poměro
učitelů, 1 za udělení 15 proc. aktivního přídavku
venkovským učitelům a j. v.
Došlých spisů bylo 7, mezi nimi: zpráva ko-
mise pro záležitosti okresní a obecní a komise roz-
počtové o návrhu poslance dra. Al. Maška, o návrhu
poslance dra. Jaksche a soudr. a o zprávě zemského
výboru, týkající se úpravy výslužného obecních
obvodních lékařů v království českém a zaopatřova
cích požitků jich rodin.
Po odbytí bezvýznamných formalit přikračuje se
k dennímu pořadu, jehož prvním předmětem je druhe
čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského
výboru stran změny § 11. pravidel, jimiž ze upravují
osobní poměry učitelů na hospodářských školách
v království českém zemi podporovaných
Příslušný návrh zní: § 11. Pro řádné učitele
ustanovují se dvě třídy základního služného totiž
2400 K a 2600 K ročně.
2. Tato úprava služného učitelů rolnických škol
nabývá platnosti dnem 1. ledna 1906
Zpravodaj posl. Prášek přimlouvá se za to, aby
učitelé na hospodářských školách, kteří mají s ředi
teli stejné vzdělání, slejnou práci a stejné povinnosti
měli také s nimi stejný plat, žádaje za přijetí na
vrhu komise, což se po poznámce posl. dr. S chre
ner a také stalo.
Coudenhove
Mašek
Jaksch
Prášek
doktor
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Krvavá neděle petrohradská.
(Ze zápisků otce Gapon a.)
(Dokončení.)
Brzy na to nastoupili jsme výpravu svou
Bylo to jitro mrazivé, suché; pravý ruský zimní
den; ale přes krutou zimu kráčeli jsme všichn
s hlavami obnaženými.
»Máme postupovati zamříženým průchodem
aneb učiniti okliku, abychom se vyhnul
vojákům?« tázal se mě někdo. »Nikoliv,e
odvětil jsem spěšně. »Jen odvahu
Smrť nebo svobodu!« (Gapon ovšem zůsta
živ a jest podnes zdráv jako ryba! Pozn.
překl) Lid odvětil na to hlasitým urá! Vytrhl
jsme nyní v před i zplvali jsme moe-
ným, slavnostním sborem carsko
hymnu: »Bože, chraň svůj lidl«
Průvod pohyboval se v kompaktní masse; po
straně běžely děti. Některé ženy chtělv
všl mocí táhnouti v prvých řadách, aby, jak
řekly, chránily mne tělem svým, i musili jsme
užiti násili, abychom je odvedli. Tak dostihli
jsme narvského mřížovi; lidu po cestě stále
přibývalo, zpěv byl stále dojemnější a celá
seéna stále dramatičtějši. Na konee
byli jsme vzdáleni již jen dvě sté krokův od
mista, kde stálo vojsko. Čety pěchoty za-
mezovaly nám cestu a před nimi stála
selnina jízdy, jejíž šavle se v slunci leskly.
Lido
Gapon a
21
article
Náhle rozjela se kozácká četa tryskem
k nám. Tak mělo tedy přece k řeži dojíti! Vý-
křík zděšení ozval se, když kozáci přímo na
nás udeřili. Předni řady (kde byl Gapon
v předních řadách, jak sliboval v manifestu
svěm? ?), roztrhly se pod úfokem jich i otevřely
se v pravo, v levo. Viděl jsem, jak šavle se
zvedly a opět dopadly a muži, ženy a dě-
ti káceli se jako kůly k zemi, zalím
co steny, kletby i střelba ovzduší naplňovaly.
Táhlí jsme ale dále se slavnostním odhodláním
a s rostoucí odvahou v srdci. Kozáci obrálili
koně i počali si od zadu množstvím cestu ra-
ziti. Projeli celou kolonou a jeli pak tryskem
zpět k narvskému mřížovi, kdež se opět seši-
kovali, když byla pěchota otevřela řady svéa
je propustila. Kráčeli jsme stále ješté dále
ačkoliv se bodáky hrozivě pozvedly.
Kozák
22
article
Nebyli jsme vzdálení více již než třice
metrů od vojáků a byli jsme odloučeni od nich
již jen mostem tarokonovského průplavu, když
síyšeti bylo náhle bez nejmenší výstrahy nepře-
tržitě rachot mnohých výstřelů puškových. Va-
siljev, s nímž jsem kráčel ruku v ruce,
pustil náhle ruku mou i sklesl do sněhu.
Rovněž tak padl jeden z dělníků, kteří
nesli prapory. Obrátil jsem se rychlě k zástu-
pům a volal, by se vrhli na zemi, já
sám jsem se na ni vrhl. Když jsme tak
leželi, byla vypálena druhá salva, polom
opět jedna a ještě jedna, až se mi
zdálo, jakoby střelba vůbec již neustávala. Zá-
stupy poklekly nejprve a vrhly se pak
na břicho, skrývajíce hlavy před de-
štěm kuli. Stařec Lavrentev, kterýž nesl obraz
carův, padl jako první oběť. Jiný starý muž
zachytil obraz, když onomu z ruky padal,
nesl ho, až i on nejbližší salvou byl usmrcen.
S posledním vzdechem ještě zvolal: »Che
zemříti, ale chci viděti caral« Jed-
nomu z praporečníků byla ruka rozdrcena kull.
Malý hoch, jenž nesl svítilnu kostelní, padl,
zasažen kulí, ale držel svítilnu stále ještě pevně
a pokoušel se opět povstati, když tu druhá
kule ho dobila. Tělesný strážce můj,
kovář, byl rovněž usmreen, rovněž tak
všlchni, kdož nesli obrazy svatých a pra-
pory a tyto odznaky samy byly rozmetány nyní
po sněhu. Nebyl-liž to tedy přímo — zázrak, jak
Gapon vyvázl živ a zdráv. Kde byl? Jistě
dle výzvy svojí v předních řadách obětí
své obratné akce. Poz. překl.) Na konec střelba
přestala. Povstal jsem s několika
málokterými, kteří zůstali nezraněni,a
pozoroval jsem těla kol sebe ležící. »Po-
vstaňte« ! zvolal jsem. Ale zůstali ležeti. P otom
jsem pochopil. Bylo to strašlivé! Vasiljev můj
ležel mrtev u nohou mých. Hrůza schvá-
tila srdce moje . .
Che
Gapon
Vasiljev
Hrůza
Virginie
Poza
svatá a přít
23
article
Náhle, uprostřed největšího zoufalství mého
chytl mne někdo za rameno i táhl mne
bleskurychle(?) do malé příční ulice, několik
kroků od dějiště řeže vzdálené. Každý dalš
protest byl zbytečný (??) V příčni ulicí při-
stoupili ke mně ihned tři neb čtyři mojí děl-
níci; v zachránci svém poznal jsem inženýra.
jejž jsem předešlého večera byl vy
hledal, a jenž vzal nůžky z kapsy. (Ejhle
inžený r měl již nůžky v kaps e připr
veny !) a ustříhl mne dlouhé vlasy moje, ježsi
lidé ihned mezi sebou rozdělili.
Jeden z nich strhl mně rychle roucho mojea
čapku mou i dal mi za to ihned vlastní svrchník
svůj, kterýž byl ale zkrvácen. Proto svlékl
jiný nebožák roztrhaný kabát svůj a trval na
tom, že si ho musím obléci. To vše stalo se
ve dvou až třech minutách. Inženýr požádal
mne, abych šel s ním do domu jednoho přitole,
i rozhodl jsem se pro to. Zraněný muž jakýs
ležel na ulici (Staral se Gapon i jen minutku
raněných ošetření ?) když jsme kráčeli kolem.
Obličej jeho nejevil ni bolesti, ni útrap; naopak
hleděl vesele na nás. Cítil zajisté, že trpí pro
velikou věc. Jiný dělník, jenž se k nám na ulici
připojil, sdělil s námi, že se ulice hemž
vojáky a špicdy: Řekl jsem průvodcům
svým, aby se různými směry rozptýlili. My první
srazili jsme se ihned s vojenskou hlídkou, ale
byli jsme propuštění. Nékolik kroků
dále přišli jsme k jiné hlídee, mohlí jsme
ale i tentokráteneobtěžovánipro-
jiti. Dostihli jsme baltské a varšavské sta-
nice. Obě hemžily se četníky. Dali jsme se
oklikou a narazili jsme však na lidi, kteří za
24
article
živých projevů nevole a zděšení mluvili o udá-
lostech jitra. Na každém kroku viděli jsme
srdcelomné seény. Konečně jsme do-
sáhli eíle svého. Byla asi jedna hodina s po
ledne. Když jsem seděl s pokoji svého přílele,
přemýšlel jsem o tom, co se stalo. Teprve tr
hodiny byly uplynuly od počátku projevů. Jaké
smrtelné úzkosti byl jsem mez
tím vystál! Mohli jsme býti na to připra-
veni, že vojsko nás zadrží, ale kdo(?) mohl po-
mysliti na tak lehkovážný, ukrutný a zcela
bezdůvodný zločin? Hodlal jsem (odkud? ze
zadních řad? Pozn. překl.) mluviti k vojsku
také lidem svým dal jsem pokyny, aby se
oni tolikéž pokusili k vojsku promluvitia
sympatie jeho vzbuditi pro přípa d(!), že by
nás zadrželo; ale byli jsme přepadeni bez vý-
strahu a byli jsme bezmocni vůči tomuto ne-
očekávaném u(?) úloku. (Před tím byl za-
znamenal Gapon, že čekal, že ministr poradi
caru, aby dal stříleti ! Pozn. red.)
Pani přítelova uvedla mne po jednoho po-
koje i přinesla mně jídlo, které jsem
k vlastnímu podivu svému s chutí
snědl. Potom dali mně studentský oblek
i převedli mne do jiného domu; zde musil jsem
Pan
25
article
opět šaty změniti i oholili mně tu
i vous. Potom uvedli mne do domu slavného
ruského spisovatele X. Byl velmi rozčilen, když
mne spatřil, objal mne i počal plakati.
Podal mi sklenici červeného vína i prosil mne
bych u něho zůstal, náhle ale překonala mne
v tomto okamžiku myšlenka mukyplná.
že v tomto okamžiku umírají lidé venku
ieltil jsem, že musím ven a rovněž zemříti
X. mne — zadržel. Jeli jsme do domu svobodné
hospodářské společnosti pobliže Něvského pro-
spektu. Když jsme vstoupili do předsíně, nalezl
jsme ji naplněnu rozčileným množstvím. Řečník
jeden po druhém vystupovali na tribunu a sdě-
loval krátce, co z událostí dne v různých čá-
stech města viděl. Na zvěst, že okna v palác
velkoknížete Sergěje byla rozbita, propukli při-
tomní v hlasité »Urá«, kteréž se při jiných ještě
místech opakovalo. Ale bylo mně ná-
padno, že ani jeden nenavrhl, že
by měli jíti na ulici a páže k pá ž
s dělníky bojovati.
pobliže Něvský
26
article
(A Gapon sám ? Otázka překlad. !)
Nejprve vstoupil X. na tribunu. »Zde, pravil
jest posel otce Gapona, i prosí o dovolení.
aby směl k vám promluviti « Takto uveden,
vystoupil jsem na tribunu a promluvil jsem ně-
kolik jen slov. Když jsem mluvil, stál X. u dveř
na stráži. Náhle slyšeti bylo sepot: »Po-
licie«. Spisovatel jeden, jenž byl ve shromá
ždění, přistoupil rychle ke mně, vzal mnezu
rameno a vyvedl mne z budovy. Do
vedl mne do svého domu, kterýž byl ve ve-
dlejší jedné ulici a zde napsal jsem — jednu
proklamaci k dělníkům a jednu k vojákům
Potom usedl jsem zarmouceně, když mne tu
hlasitý hluk z ulice vyplašil. Když jsem se
podíval z okna, viděl jsem, jak zástupy pádlly
k Něvskému prospektu. Mnozí lidé zdéšeně kři-
čeli. Potom slyšel jsem opět temný rachot pušek
Nemohl jsem déle zde nečinně otálet
i spěchal jsem přes prosby hostitele svého ven
Ještě když jsem dům opouštěl, cítil jsems
v nových svých šatech velmt nevolným a cizím.
Brzy dostal jsem se na Něvský prospekt, kdez
zavledla chmurná samota. Kozáci byli zřejmě
třídou projeli i zanechali hrůzu a poušť za se-
bou. Když přišel jsem ke kostelu, nalezl jsem
saně i poručil jsem kočímu, aby mne dovezl na
nároží Obvodného a Drovjanného kanálu, kdež
byl hlavní stan našeho spolku. Celá čtvrt, kte-
rou jsme jelí, byla tichá jako hřbitov. Setkávali
jsme se jen s hlidkami a s vojáky, táboří-
cimi jako za války.
Opustil jsem saně, přibližil jsem se k mřiži
a vyhledal jsem dvorníka. Byla nyní tma jako
v pytli i měl jsem k větší bezpečno st
ještě i brejle (»nečinné otálení?4). Řek
jsem muži, že jsem zpravodajem novinářským
a prosil jsem ho, by mně vyprávěl, co se stalo
s odborem spolkovým. Odvětil mi, že jest vše
klidno a v pořádku.
Gapon
Něvský
Kozák
27
article
»Nejsou vojáci uvnitř?« táza
jsem se.
»Nikoliv, pane, žádní !
V okamžiku tom objevil se hošik za dvo
níkem a přerušil ho křiklavě:
»Ale strýčku, dvůr jest plný vojáků a dům
také !«
Chtěli zřejmě nastražiti mně aneb vůdeům
spolku léčku. Odešel jsem proto rychle, řka-
»Nu, nemohu li dostati žádné zprávy, nemá t
pro mne též žádného účele, prodlévati«
I usedl jsem rychle opět v saních
odjel . . «
Zde zalím zápisky končí. Jedni budou při-
chvalovati si je, jiní ostře posuzovati. Jedno jest
ale jisto: takhle nedělá se revoluce, jež chce
opravdově zvítěziti. Prolo stále se vnucuje
olázka: čemu vlastně Gapon sloužil ? Vědomky
či nevédomky. V pravdě po jeho — revolu
přišla na vrch reakce a Trepov!
Nám pak zvláště stále jedno s mysli ne-
jde: Otec Gapon ve chvíli, kdy se měly hrou-
titi celé sociální systémy, kdy několšk jen me-
trův od něho mřelo sta jeho druhův ať s písní
ať s kletbou na rtech, měl čas pojísti a měl
vlažnost silnou dost s chutí pojísti!
Jsem věru z těch, kteří pociťovali vždy
vnitřní sympatie ke skutečným revolucionářům,
ať v jich úspěchu neb fiasku, ale kdybych po-
tkal tohoto mnohomluvného imitátora . . . Win-
kelrieda a Baudina, tohoto velikého zákulisního
lomozitele, pochybuji, zdaž bych — smekl před
ním klobouk. Měl bych stále na mysli, že zatím
co tisíce oběti jeho na ulici rukou mozolnou
stíralo si ze spánkův krev, on v salonu stiral
si ze rtův — omáčku. Ar otíral je už ubrou-
skem jemným či jen hladoučkou rukou
svojíl
Joset P achma y e .
Win
Baudin