1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k čislu 252. ze dne 12. září 1900.
2
article
= Shakespeare je živí. Stratford on Avon
žije hlavně ze Shakespeara. »Windsor Magazine«
vypočítává, že minulého roku navštívilo rodiště Sha-
kespearovo 26.510 osob. Poněvadž každý navštěvo-
vatel rodného domku Shakespearova platí půl shil-
lingu vstupného, činí to slušnou sumičku 662 1. st.
a 15 shillingů. Výnos vstupného, jež zaplaceno ve
chrámě sv. Trojice, kdež Shakespeare pohřben, činil
575 lib. st. Od chrámu viditelný na březích Avonu
stojí pomník Shakespearův. Ze 26.510 lidí, kteří město
navštívili, přišlo k pomníku toliko 13.085 tedy méně
než polovina; poněvadž pak návštěva pomníku stojí
rovněž půl shillingu, vyneslo vstupné 327 l. st. 212
shillingu. Návštěva domu na New Place vynesla to-
liko nepatrnou sumu 11 l. st. 17 shillingů. Před ne-
dávnem zakoupilo Kuratorium Shakespearova rodiště
letní sídlo Anny Hathawayovy na Shottery za 3000
1. st. Návštěva zde páčila se na 10.489 osob, což
při vstupném půl sbillingu vyneslo 262 1. st. 41
shillingu. K tomu se druží ještě některé drobnější
prameny příjmů. Celkem má Stratford jen ze vstup-
ného značný příjem více než 2250 l. st.
Shakespeare
Shakespearův
Hathawayův
Shotter
Stratford
Avon
Windsor
New Place
3
article
= Palác Torloniů. Tato historická, nádherná
palácová budova na Piazza Venezia má býti zbořena.
Ciní se již přípravy, aby ctihodná tato budova, jež
obsahovala tolikeré skvosty umění, byla odstraněna.
Pozemek, na němž budova stojí, byl dědici knížete
de Torlonia prodán za 1,700.000 lir jakési akciové
společnosti. Drahocenná obrazárna, skládající se vět-
šinou z obrazů slavných flámských mistrů, jež vzbu-
zovala obdiv veškerých cizinců, byla již přestěho-
vána, rovněž jako proslavené mosaiky, objavenév
Portu. Římané těžce nesou zmizení této budovy, tím
spíše, jelikož v závěti zesnulého knížete de Torlonia
obsaženo ustanovení, že čásť paláce má býti určena
na prospěch lidu římského. Za rok neb za dva budou
se zvedati na místě bývalého paláce Torloniů mo-
derní činžáky.
jít Torlonio
Říman
Torlonia
Piazzo Venezia
Torlonia
4
article
= Ohtěl skočiti s mostu. Wm. Van Lynts,
alias William Ryan, 28letý rytec, bytem v Millsově
hotelu na Bleecker streetu v Nov. Yorku, sedl si na
novoyorské straně brooklynského mostu na vůz Wil
liama Hunta z Jersey City, uprostřed mostu však
zase seskočil a vylezl na zábradlí. Když se však
chtěl do hlubiny vrhnouti, zadržel jej policista Ach-
temeyer a dopravil jej na stanici mostní policie. Zde
Ryan vypravoval, že následkem domácích různic
chtěl spáchati sebevraždu, ale že to dříve nebo po-
zději přece učiní, poněvadž se života nabažil. U něho
byl nalezen členský lístek Metropolitan klubu na
jmeno William Ryan a dopis s adresou »William
Ryan, č. 105, Broadwav«.
Van
Ryan
Millsův
Hunt
Broadwav
York
Jersey Cita
Wil
5
article
= K vůli věštkyni. V Algaibě ve španělské
provincii Murcia strhly se těchto dnů povážlivé vý-
tržnosti, poněvadž místní úřady tak zvané »osvícené
věštkyni« zapověděli kázat. Čtyřiadvacetiletá selk
Teresa Guillenova, jež patrně trpí náboženským ší-
lenstvím, vydává se za věštkyni a za to ji považují
nejen její rodina, ale i velký počet nevědomých
sedláků z Algaiby a sousedních obcí. Celé davy
venkovanů putovaly ku prorokyni a odehrávaly se
výjevy nauejvýš pohoršlivé, až konečně gouverneur
murcijský dal domnělou prorokyni zavříti do blá-
zince. Avšak před několika dny opustila Guillenova
— neznámo dosud, kdo ji propustil — ústav choro-
myslných a vrátila se do Algaiby, kde svými domně-
lými viděními a mystickým kázáním vzbuzovala
obdiv svých krajanů. Onehdy večer naslouchal na
náměstí četný dav v uctivém mlčení výkladům věšt-
kyně, když na rozkaz úřadů státních a na přání
církevních úřadů objevilo se pět policistů, aby po-
horšlivému výjevu učinili přítrž. Sedláci ulevovali
si divokými výhrůžkami vůči policii a nechtěli se
hnouti s místa. Snad by se bylo policistům, kteří
se z počátku chovali velmi zdrželivě, předce poda-
řilo, obnoviti pořádek, kdyby příbuzní »věštkyně«
nebyli popuzovali dav k odporu proti »rouhačům«.
Guillenův
Sedlák
Murcia
Algaiba
6
article
Zfanatisovaní sedláci vrhli se na policisty a ztýrali
je. Konečně nezbylo policistům, jichž životy byly
ohroženy, než užíti zbraně. Strhla se hotová bitva.
Otec a bratr »věštkyně« byli usmrceni. Čtyři poli-
cisté byli odnešeni s bojiště umírající a 16 osob více
méně těžce zraněno. »Prorokyně« mezi bojem utekla
a byla později zatčena ve svém bytě, kde se byla
zatarasila, takže musilo býti pobořeno půl domu.
Druhého dne ráno vtrhlo do Algaiby silné oddělení
četnictva a zatklo četné osoby.
= Město z papíru. Při měnivých rozmarech
anglického jara jest zajisté dosti pochybným po-
žitkem, bydleti v domech, zrobených z papíru.
A předce nalezá se v Netlingu nedaleko Londýna
celá čtvrť města, kdež v budovách, zrobených z pa-
píru, žije as 450 obyvatelů. Podivné toto město jest
filiálkou nemocnice Netleyovy a zrobeno úplně
z lepenky. Zřízeno tu 45 baráků, z nichž každý
pojme 10 osob. Vojáci zranění na bojišti dopravují
se nejprve do nemocnice Netleyovy. Když se jich
rány v nemocnici zahojily, tráví rekonvalescenti
ještě asi 14 dnů v barákách, aby se úplně zotavili.
= Drzá loupež. Z Watertownu, N. Y., se ozna-
muje: Zdejší policie pátrá po lupiči, který za bílého
dne v jedné z nejživějších ulic v městě přepadl
sl. Jennii Jewettovu, svázal jí ruce, a oloupil ji
o tobolku, v které se nalézala větší částka peněz,
načež beze stopy zmízel. Sl. Jewettova byla tak po-
děšena, že omdlela a trvalo delší dobu, nežli se
zase zotavila. Má se za to, že loupež spáchal před
nedávnem propuštěný trestník, který byl pro po-
dobný zločin k delšímu trestu odsouzen.
Netleyův
Jewettův
Londýn
Watertown
N . Y
8
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 5. září 1900: Siňková Barbora, vdova
po obchodníku, 65 roků, čís. 1171—II. Goldberg Leo-
pold, soukromník, 70 roků, čís. 1502—II. — „ Ve
všeobecné nemocnici: Kolínská Anna, děl-
nice, 58 roků. Papst Petr, nádenník, 24 roky. Anderle
Václav, obuvník, 24 roky. — U milosrdných
bratří: Richtermoc František, sklepník, 34 roky.
Petr
Anderle
Praha
Goldberg Leo
Siňková Barbora
Richtermoc František
9
article
Divadlo, Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Divadlo, Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Ředitol V. Suk.
Začátek o 1/27. hod.
Ve středu 12. září.
Po třetí:
Zlý duch Luupacivagabnudus aneb:
Ludrácký trojlístek.
Kouzelná fraška se zpěvy o 3° jednáních od Nestroje
V Suk
10
article
Arena na Smíchově.
Arena na Smíchově.
Ve středu 12. září.
— Cyklus frašky XVIII.
Rozpustilý nápad.
Smíchov
11
title
Začátek o 1/27. hod
12
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 12. září.
Odpoledne o třetí hod.
Zkušební kandidát.
Hra o čtyřech dějstvích. Německy napsal Max Dreyer.
Přeložil Bohdan Kaminský.
2. hra v předpl.
Začátek o 7. hod.
(2. čtvrtka. )
V studni.
Komická opera o jednom dějství. Složil Vilém Blodek.
Komedianti.
Lyrické drama o dvou dějstvích. Slova i hudbu
napsal R. Leoncavallo. Z vlaského přeložil
V. J. Novotný.
Po opeře »V studni« delší přestávka.
Konec o půl 10. hod.
Král
Dreyer
Kaminskij
Blodek
R Leoncavallo
V J Novotná
Praha
Německo
národní divadlo
13
article
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 1/27. hod.
Ve středu 12. září
člena měst. divadla
Pohostinská hra sl. Petrusovy,
v Plzni.
Devatenácté lidové představení za polovičních cen
Dva sirotci.
21159
Král
Petrusův
Plzeň
Pištěkův letnit divadlo
14
article
Jčebnic
Jčebnic
(školní knihy)
15
article
a knihy pomocné pro všecky naše školya
ústavy v Praze i mimo Prahu, jako jsou
obecné, měšťanské, střední (gymnasia, re-
álky, realná gymnasia a „Minerva“), ústavy uči-
telské, čkoly obchodní (jako českoslovanská
obchodní akademie), státní průmyslová
škola, Ženský výrobní spolek český,
městská prům. škola pokračovací, vyšůí
dívčí škola a její přípravka, ústavy pě-
vecké a hudební, hud. konservatoř, vy
soké školy (universita a technika) a j. v.
má vždy v hojné zásobě na skladě nebo
2459
je rychle opatřuje
nakladatel Fr. A. Urbánek, český knihkupec
v Praze, vedle Národního divadla.
Minerva
A Urbánek
Praha
Francie
státní průmyslový škola
ty soký škola
národní divadlo
17
article
J. Novák v Praze,
J. Novák v Praze,
Vodičkova ulice, „U Štajgrů“.
cenník franko. — Vyznamenán čestným
Illustrovaný
2599
diplomem za vzornou práci.
J Novák
Praha
Vodičkův ulice
19
article
blázni, kdybychom to zamítli, pokračoval pohlížeje na
slečnu de Verneuil. V nepřítomnosti své matky přijímám
to, dodal, udeřiv zkoprnělému hostinskému na rámě.
Roztomilá lehkovážnost mládí zakryla osobivou vy-
pínavost těchto slov, jež přirozenou měrou upoutala po-
zornost všech, kteří při výjevu tomto byli účastni, na no-
vou osobu. Hostinský se tvářil jako Pilát, když si umyl
ruce své na znamení, že není vinen smrtí Ježíšovou,a
couvl na dva kroky k své tlusté ženě šeptaje jí do ucha:
— Jsi svědkyní, stane-li se nějaké neštěstí, že ne-
bude to mojí vinou. Kromě toho však, dodal ještě tišeji,
jdi to vše oznámit panu Marche--Terrovi.
Cestující, mladý muž prostřední postavy, byl oděn
v modrý kabát a v soukenné spodky téže barvy, přes něž
měl zapjaty vysoké černé kamaše, kteréž mu šly přes
kolena. Jednoduchý tento stejnokroj bez epaulet nosili
žáci školy polytechnické. Jediným pohledem rozeznala slečna
de Vernenil pod tímto tmavým oblekem uhlazené formya
ono »cosi«, jež prozrazuje vrozené šlechtictví. Tvář mla-
dého muže, zdající se na prvý pohled dosti všední, vy-
značovala se při bedlivějším pozorování ušlechtilostí ně-
kterých rysů, v nichž se zračil duch schopný k velikým
činům. Osmáhlý obličej, světlý kadeřavý vlas, modré, ji-
skřící se oči, jemný nos, nenucené pohyby: vše to svěd-
čilo o životě řízeném city a snahami vznešenými a o tom,
že zvyklý je vládnouti. Nejvýznačnější známky jeho ducha
však se jevily ve bradě tvaru bonapartského a v dolením
rtu, kterýž se přimykal k hořenímu, opisuje onu vděku-
plnou křivku listu akanthového, jakou shledáváme při hla-
víci sloupu korintského. Příroda vdechla do obou těchto
rysů kouzlo neodolatelné.
jít Verneuil
Pilát
Ježíšův
March
jít Vernenit
20
article
— Cosi nyní počneme, ženo ? pravil hostinský. U dasa,
kdo by si byl pomyslil, že dostaneme za nynějších po-
měrů tolik hostů? Tato paní ztratí trpělivost, než jí budu
moci předložiti patřičnou snídani. Na mou věru, napadá
mi dobrá myšlenka: ježto jsou to lidé, jak se sluší a
patří, nabídnu jim, aby se sjednotili s osobou, kterou
máme nahoře, což? Když se hostinský sháněl po nových
příchozích, spatřil už jen Francinu. Zavedl ji do zadu do
kuchyně ke stěně sousedící se dvorem, aby ji vzdálil od
případných naslouchačů, a pravil jí po tichu:
— Přejí-li si dámy stolovati zvláště, o čemž nepo-
chybuji, mám právě výtečnou snídani připravenu pro ja-
kousi dámu a jejího syna. Tito cestující bezpochyby ne-
budou proti tomu, sdíleti svoji snídani s vámi, dodal
s tajupinou tváří, jsouť to lidé vznešení.
Sotva domluvil hostinský poslední slova, ucítil lehký
úder bičištěm do hřbetu. Obrátil se kvapně a uzřel za
sebou malého zavalitého muže, který sem vešel pouichu
ze sousední světnice a svým ohjevením proměnil tlustou
hostinskou, kuchaře a kuchtíka ve ztrnulé sochy. Také
hostinský zbledl, obrátiv se. Malý muž odhodil zpět vlas,
který mu zakrýval úplně čelo a oči, stoupl na špičky
nohou, by dosáhl k uchu hostinského a pravil mu:
— Víte, co stojí nerozvážnost, udavačství a jaké
barvy je mince, kterou vyplácíme. Jsme štědří . .
Slova svá provázel posuňkem, který byl jejich stra-
šlivým komentářem. Ačkoliv pohled na osobu tuto byl
zamezen otylostí hostinského, zaslechla Francine přece
několik slov a stanula jako bleskem ohromená, slyšíc
drsné zvuky bretoňského hlasu. Uprostřed všeohecného
zděšení blížila se k malému muži, ale tento, pohybuje se
hbitostí divokého zvířete, vyšel již postranními dveřmi, ve-
Francin