Strana 256.

HOSPODÁŘSKÝ LIST

Ročník XXXVI.

úplné suchý, vyschlý, hladký, stejnoměrně veliký, svěží barvy, slupka budiž co možná jemná a tenká. Každý jednotlivý hrášek budiž kulatý, moučnatý, bez vrásek. Nažraná zrnka dosvědčují, že hrách není nejlepším, špatný jest hrách vyklíčený a plesnivý. Dobrá čočka je hladká, moučnatá, vyklenutá, bělavo-zelená; červenavé, tvrdé, ploché, vrásčité nebo za- páchající zboží není dobré. Vaříme-li kteroukoliv luštěninu ve vodě dešťové nebo studničné, k níž přidali jsme na špičku nože dvojuhličitanu sodnatého, musí za hodinu změknouti a zmoučnatěti. Staré luštěniny je radno dříve na několik hodin dáti do studené vody, aby nabotnaly, čehož není potřeba u čerstvého semene činiti. Voda nesmí obsahovati vápna ani sádry, neb tyto vápenaté sloučeniny se srážejí, jak- mile kyselina uhličitá byla vařením vypuzena, na povrchu luštěnin, pokrývajíce jej vápen- ným obalem, který překáží vlivu vody na semeno. Nemáme-li tedy vody měkké, mu- síme přidati k tvrdé, vápno chovající vodě něco dvojuhličitanu sodnatého. Při vaření čočky dlužno bráti zření k barvivu, kteréž ji zbarvuje. Za tím účelem postaví se čočka ve studené vodě na plotnu a nechá se zvolna vařit až změkne, načež se černavě hnědá voda, která má nepříjemnou chuť a vůni, sleje a čerstvou, vřelou vodou nahradí. Ztrácí sice čočka něco svého kaseinu a solí, ale jiným způsobem nedá se nepříjemné barvivo odstraniti. — Luštěninové mouky lze stejně jako mouky obilné užívati k přípravě polévek

Nedostatek masa a nynější pro- dukce píce. Dle prof. J. F. Wagnera (Ettelbrück), podává J. V. Ždánsky. iž častokráte a s velkým důrazem bylo poukázáno k tomu, že rolník v našich krajích měl by přeložiti těžiště svého hospodaření ze sýpek spíše do stájí, t. j., že by měl poněkud omeziti výsev obilí a starati se více o pícniny. První podmínka většího a četnějšího odchovu dobytka bez odporu spočívá v opatření hojnější a lepší píce. Luční seno jest právě nejjistějším zá- kladem výživy hovězího dobytka a násled- kem toho lze tvrditi, že větší produkce do- bytka jest v prvé řadě závislá na většt produkci lučního sena. Proto musíme hlavně lepší péči věnovati lukám k docílení vyššího výnosu píce. Většina našich luk poskytuje sotva 2400 kg sena po 1 ha, ač by se snadno dal dosíci dvojnásobný, ano i trojnásobný výnos. Prů- měrný výnos luk v celém Německu není an pna

PUMPY VODOVODY studnič., močůvkové ai. obecní, hospodářské ai. Pekař a Vačkář, Praha-Karlín továrna čerpadel. Karlova 34.

Jistá smríl všem myšíma krysám! 3000 kg po 1 ha. Z praxe známe však nes- četné případy, že následkem lepší péčea racionelnějšího hnojení stoupl výnos na 10.000, ano i na 12.000 kg po 1 ha. Avšak náležitou péčí a správným hno- jením získáme nejen na množství, ale i na jakosti sena, a to ve značné míře. Za příklad budiž uvedeno, že množství stravitelných bílkovin, které jsou nejdůležitější součástí píce, obnášelo v seně se špatné louky sotva 3%, kdežto v seněls dobře pěstěné a hno- jené louky stouplo až na 9%, tedy trojná- sobně. Seno s pokusné louky při zkouškách dalo tento výsledek: V stravitelných součástech 100 kg sena s nehnojené parcely bylo zjištěno 3.9 kg bílkovin, 0.8 kg tuku a 0.9 kg fosforečnanu vápenatého. Po náležitém pohnojení Tho- masovou moučkou a kainitem vzrostlo množ- ství výživných látek na 11 kg bílkovin, 2.97 kg tuku a 1.20 kg fosforečnanu vá- penatého. Poněvadž pak mimo to žeň sena a otavy na pohnojené louce proti nehnojené jest téměř trojnásobná, můžeme s určitostí říci, že hnojením docílená výživná cena sena jest více než třikrát větší, než cena sena z luk nehnojených. Jinými slovy: Kdežto dříve senem z louky nehnojené 1 kus do- bytka jen s nouzí mohl býti vyživen, nyní 3 kusy úplně dobře můžeme vykrmiti.

Přirovnáváme-li tento nepochybný výsle- dek hnojení draselnato-fosforečného, spoje- ného s částečným hnojením dusíkatým, co se týče zvýšení výnosu a zlepšení luk, s dnešním stavem dobytkářství v Německu, musíme nesporně uznati, že až do nynějška získaný výnos z luk správným hnojením a péčí může bez odporu býti nejméně dvoj- násobný. Následkem toho zcela jistě bylo by možno stav dobytka, v Německu na 18,940.000 kusů určovaný, značně zvýšiti, ano i zdvojnásobiti, jestliže rozloha 5,956.100 ha luk v Německu poskytne budoucně prů- měrně 6000 kg sena po 1 ha, místo dosa- vadních 3000 kg. Nyní ovšem nastává otázka, jak máme o louky pečovati a jak je hnojiti, abychom svrchu uvedeného cíle dosáhli.

Jak známo, nejdůležitější prostředky pro zlepšení luk jsou: a) upravení způsobu zavlažování; b) správné hnojení; c) vláčení a válcování, po případě i do- datečné osetí. Co se týče prvého bodu, jest dnes vše- obecně známo, že jednak přilišné množstv vody v půdě luční, obzvláště však zasta- vená vlhkost, vývoji rostlin jen na závadu jsou a že největší škody způsobují. Naopak zase jest k dobrému vzrůstu rostlin lučních a k rozpuštění výživných látek, v půdě se nalézajících, náležité množství vody ne- zbytno. Zavodňování luk jest všude tam výhodno, kde jest dostatek vody, bohaté výživnými „Rattol“ rádi žerou všichni hlodavci a vysvobodi nás na raz od všech krys a mýší. Rattol jiným domácím zvířatům naprosto neškodí. Výsledek přímo překvapuje. Cena 1 krabice K 120, při předem zaslaných K 1.30 zásilku frankujem sami. Proti polním i domácím myším, vystupují-li ve větší míře, takže se jim po jednotlivu „na tipec“ ne- může, jako na polich, lukách, stodolách, spižírnách, sýpkách a velkých budovách dopo- ručují svůj bacil myší „MIROL“, který v skleněných rourkách se zasilá. MIROL“ vy- volá mezi myšmi nakažlivou nemoc a způsobí tak morové vymírání myší, Jediná trubička stačí pro celé jitro, neb větší budovu. „Mirol“ ostatnímu zvířectvu ne- škodí. 1 kultura stojí 2 K, 2 kusy 3 K, 10 kusů 10 K, 100 kusů 80 K.

ONDŘEJ HUBER, lékárna v GARS 40. ..................... látkami, takže bez velkých výdajů můžeme jí k zavódňování použiti. Avšak též i za nejpříznivějších podmínek nastává často na zavodňovaných lukách nejen snižování vý- nosu žně, ale klesá i jakost nabyté píce. Tekoucí voda obsahuje totiž jen určité množství výživných látěk různým rostlinám potřebných, avšak žádná voda nemá všechny látky výživné, pro rostliny potřebné. Ná- sledkem toho nastává nutnost i na zavod- ňovaných lukách časem hnojiti, totiž přidá- vati kyselinu fosforečnou, draslík a dusík. Ovšem, jest samozřejmé, že louky neza- vodňované vesměs hojněji hnojíti se musí než zavodňované. Máme-li nyní zodpověděti otázku, jakým způsobem a kdy se má hnojiti, musime pře- deslati, že hnůj stájový nehodí se pro louky, ale za to dobře pro pole, kde jeho užití se nepoměrně lépe vyplatí. Příčiny toho jsou četné. Hnůj chlévský působí znamenitě humu- sem, který tvoří, a svým dusíkem. Na lukách však není prsti (humusu) a jen časem jest dusík potřebný. Výživné látky, které louka hlavně potřebuje, totiž kyselinu fosforečnou, draslík a též vápník, můžeme si mnohem laciněji opatřiti v umělých hnojivech, jako v Thomasově moučce a kainitu.

Nezbytná potřeba dusíku může se kom- postem, hnojůvkou nebo chilským ledkem nahraditi. Hnojení dusíkaté stává se ve vět- šině případů mnohem jednodušší a příjem- nější užitím chilského ledku, než užitím vět- šiny známých hnojiv hospodářských. Připo- meňme si jen, že dusík z ledku jest pro rostliny nejsnadněji přijatelný a že jej ve 100 kg chiiského ledku je téměř tolik jako v 3100 kg dobré mrvy chlévské. Abychom však 3100 kg mrvy rozvezli a rozházeli, máme více než 31 násobnou práci a námahu, než se 100 kg chilského ledku, Hnojůvky musíme též užíti aspoň 10.000 kg, abychom louce přidali tolik dusíku, kolik je ve 100 kg chilského ledku. V prvé řadě přichází zde k platnosti rychle působící dusík a vzhledem k tomu musíme, jak známo, dáti přednost ledku před ústroj- nými hnojivy. Humus totiž, získaný přiro- zeným hnojením na lukách, je pro ně vět- šinou takřka bezcenný, ano i často přímo škodlivý. Velkým a nesčetněkráte dokáza- ným bludem jest věřiti, že chilský ledek ničí jeteliny na louce. Nesčíslnými, pokusy bylo zjištěno, že tomu tak není, ale mohlo by se to státi jen tím, že by nastal silnější vzrůst travin, chilským ledkem způsobený, čímž by luštěniny poněkud byly zatlačeny. Při užívání Thomasovy moučky a kainitu ku hnojení luk jest především zjištěno, že jednostranné a stálé přidávání pouze jednoho z uvedených hnojiv nepodmiňuje stálou a náležitou žeň. Kdo častého avydatného vý- nosu sena chce dosáhnouti, nesmí žádného ze jmienovaných hnojiv vynechati. Nutnost