1
masthead
rýmž se mění hranice mezi král. hlavním
městem Prahou a obcí karlínskou.
Praha
2
article
Boje v Číně.
Boje v Číně.
Z Berlína, 5. září. (C.-B.) »Norddeutsche
Allgemeine Ztg.« uveřejňuje zprávu velitele tře-
tího námořního praporu o účastenství tohoto
praporu v bojích u Tjencinu, z níž vysvítá, že
ruský vrchní velitel německé námořní vojáky
pro jich statečnost opětně chválil a jim z
účinnou podporu děkoval.
Z Petrohradu, 5. září. (C.-B.) Dl
zpráv, došlých dnes generálního štábu, vyklidilo
čínské vojsko starý Nint-švang a odtáhlo smě-
rem severovýchodním k Lice-jangu, kde se opev-
ňuje. Osada Tang-čvang-tai na řece Liao je jen
slabe Číňany obsazena. A-san-tsian (?) je nepří-
tele úplně prost.
Z Londýna, 5. září. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje ze Simly: Rozkazy, jimiž
bylo odeslání čtvrté brigády do
Číny zadrženo, byly odvolány. Brigáda ode-
béře se tedy neprodleně do Činy.
Z Washingtonu, 5. záři. (C.-B.) Ha
rison projevil ochotu, že vstoupí do stálého
výboru mezinárodního rozhodčiho soudu v Hagu.
Cleveland projevil také ochotu, ale s vý-
hradou.
Z Washingtonu, 5. září. (C.-B.) »Reu-
rova kancelář« oznamuje: Státní departement
sděluje ruskému správci ministerstva zahranič-
ních záležitostí hr. Lamsdorfovi, že jenom
úřadní zpráva z Pekinu, obsahující zvěst, o
odchodu rüského vojska z města, bude moci
pro Spojené státy býti podnětem, aby také ame-
řické vojsko z Pekinu bylo odvoláno.
Číňan
A san
Čína
Berlín
Petrohrad
Lika
Liao
Londýn
Washington
Cleveland
Peking
spojený stát
Norddeutsche Allgemeine Ztg
Reuterův
3
article
Český koncert v Petrohradě.
Český koncert v Petrohradě.
Že česká hudba nikdy neměla na Rus
zstláno na růžích, jest u nás přiliš dobře známo,
než aby bylo nutno dlouze a široce na smutný
ikaz tento znovu obraceti pozornost. Tři deseti-
etí téměř uplynula od uvedení Smetanovy »Pro-
tané nevěsty« na jeviště carské opery petro-
nradské, než se tam (letos) dostal »Dalibor«,
ale osud tohoto arcidíla nikterak nelíšil se od
osudu onoho, přes to, že v mezičasí celý vzdě-
laný svět středoevropský změnil svoje stano-
visko k Smetanově a české hudbě vůbec, pro-
dělav postup od naprosté k ní nevšímavostia
od její neznalosti k opravdovému pro ní zájmu,
ba tu a tam k nelíčenému nadšení. Jednotlivci,
na věci interessovaní pátrali a po svém způsobu
si vysvětlovali toto — až na Francii snad —
ojedinělé dnes odříkání se nejpokročilejšího
umění našeho v největší slovanské zemi, z níž
každému, v náš střed zavítavšímu osvědčovali
jsme až dosud vždy tolik lásky. Jedni z nás
horlili, že z ruské strany stala se zpronevěra
na vzájemnosti slovanské, přehlížejíce, že umění
je vždy majetkem jen jistého dílu společnosti
každého národa; pročež bere se svými, od po-
litických konstellací neodvislými cestami. Jiní
váhu kladli na jakous uměleckou reciprocitu,
jež prý dokonce z naší strany byla porušena —
polemiky nedávné o otázku tuto jsou jistě ještě
v dobré paměti čtenářstva — a domáhali se
dle sil svých dohody mezi ruským a českým
hudebním světem. (Sem spadají publicistické
pokusy p. Boleslava Kalenského, jenž v idea-
lismu uznání hodném rusky psanou, vyčítavou
brožurku o osudech »Dalibera« rozšířil ve zdej
ších hudebních kruzích.)
Smetanův
Dalibor
Kalenský
Petrohrad
Rus
Francie
4
article
Jinak bude usuzovati o věci té, kdo měl
příležitost, byť jen zběžně, nahlédnouti v petro-
hradské poměry hudební a u samého pramene
o nich se informovati. Hudebníci po dlouhá
leta zde žijící ujišťují, že vznešená společnost
ruská nepokročila tak dalece ve svém rozhledu
po hudebním umění, aby jí dostupným byl genre
jinaký než salonní. A kritikové jednotliví —
mluvím tu jen o skribentech zaručené odborné
kvalifikace — v soukromé rozmluvě netají se
s doznáním, že české hudbě dosud nepřišli na
chuť a že psáti proti svému přesvědčení ne-
mohou přes sympatie, jež jinak cíti k národu
našemu. Konečně sluší tu popřáti místa mínění
krajanů našich, kteří našli v hudebním povolání
svou existenci na Rusi. Ti všechny pokusy pro-
pagační pokládají za marny, pokud učiněny bu
dou z naší strany a véru, kdo má poněkud
jasný pojem, ba jen představu, jak těžko je
zvířit k pozornosti veliký národ, nebude mocn
nepřidati se na jejich stranu.
5
article
Za těch okolností musíme vážitil si každého
jednotlivce i ruských kruhů, jenž má nejen
zájem o naše umění a vůli je podporovat, ale
také moc upravovati mu cestu na této těžce
dobytné půdě. Osobností oběma vlastnostmi tě-
mito se vyznačující, je člen carské opery paní
Marie Gorlenko-Dolina od těch dob, co
velikým úspěchem provázené pohostinské hry
její na Národním divadle poskytly ji příležitost,
aby sblížila se s naším životem a probudila
v sobě veliké sympatie k našim snahám. Zna-
menitá dáma tato — v soukromých stycích ne-
méně než jako umělkyně — za krátkého po-
bytu svého v Praze s obdivuhodnou bystrostí
prohlédla naše umělecké poměry, že je v nich
zběhlá s jistotou pravé naší sourodačky. Jsme-li
přizváni od ní k rodinnému diner v jejím let-
ním bydlišti Petěrgofě — onom čarokrásném
carském sidle, jež se svými fantastickými fon-
tánami, svými přírodními sady, na mořském
pobřeží baltickém nadmíru malebně se rozklá-
dajícími, nemá sobě rovna kromě Versaillů —
shledáme se tu se členy české společnosti pe-
trohradské, a mezitím, co hostitelka pečujeo
nás s pravou slovanskou srdečností, padnou
nám do oka rozvěšené po stěnách stužky s če-
skými nápisy z věnců v Praze jí podaných a
Praha
paní Marie Gorlenko
6
article
Smetanovy opery po klavíru rozloženě. Z ma-
ličkostí těchto ihned vycítíme, že jest nám co
činiti s osobností, na niž krátký pobyt mezi
námi nezůstal bez trvale milého dojmu.
Pí. Doliná zpívá často před carským
dvorem a je attrakčním bodem vznešené petro-
hradské společnosti, která v plném počtu do-
stavuje se k pořádaným od ní koncertům za
dobročinným účelem. K těm náleží výroční
koncert na prospěch podpůrné a úsporné po-
kladny dráhy carskoselské v Pavlovsku. Če-
skému čtenáři dlužno pověděti, že Pavlovsk je
40.000 osobami osazenou »dačou« (letním
sídlem) v malé vzdálenosti od Petrohradu, a
zároveň letním hudebním střediskem veškeré
společnosti. Dráha tam vedená poskytuje kupei
(přiměřeně drahého) jízdního lístku volný
vstup ke každodenním koncertům symfonického
orchestru v obrovské dvoraně koncertní, v bu-
dově nádražní (»vauxhall«), jež má velikost
oproti našemu Rudolfinu více než čtyřnásobnou
(1346 pevných sedadel a přes 3000 míst
k stání). Aby se k dobročinnému koncertu za
vstupné 11—5 rublů dostavilo také širší obe-
censtvo, uvyklé jinak bezplatné návštěvě každého
večera, musí býti pečováno mimořádnými lá-
kadly o jeho zábavu, v přestávce ohňostrojem
v přilehlém velikém parku, a po vyčerpání
programu tancem.
Smetanův
Pavlovsk
Petrohrad
Rudolfinum
7
article
Letošním koncertem tímto pí. Dolina chtěla
odvěčiti se nám za přijetí, jehož se ji v Praze
dostalo, celým českým programem a vyzvala za
tím účelem pana Oskara Nedbala k ří-
zení orchestru a členy Národního divadla pí.
Maturovou a p. Ptáka k opatření čísel
solových. Ježto oběma posléze zmíněným sílám
nemohlo býti uděleno svolení z ohledu na re-
pertoir, převzali úlohu jich s pí. Dolinou známí
u nás pěvci carské opery pp. K. T. Serebrja-
kov a A. V. Smirnov, k nimž přibráni
ještě k výplni druhé části pořadu v poslední
chvíli virtuosové pp. Edvard Jacobs (violencello)
a J. Smitt (housle). Pí. Dolina zapěla s velikým
uměleckým porozuměním ukolébavku z »Hubi-
čky« a Dvořákovu biblickou píseň »Slyš,o
Bože«, obé po česku, pak dvě zajímavé písně
od krajana našeho Vladislava Aloise (Muzi-
kanta); pp. Serebrjakov a Smirnov písně jod
Nápravníka. Obecenstvo vynucovalo si od všech
pěvců po ruském způsobě četné přídavky, mezi
nimiž Greminovu arii z »Oněgina« zpíval pan
Serebrjakov po česku.
Dolina
Nedbal
Maturův
Pták
Serebrja
A V Smirnov
Jacobs
J Smitt
Dvořákův
Bož
Vladislav Alois
Muh
Serebrjakov
Smirnov
Nápravník
Greminův
Oněgin
Praha
národní divadlo
biblický píseň
8
article
Těžisko koncertu po stránce komposiční
uloženo bylo v orchestrálních číslech pod říze-
ním Oskara Nedbala. Pí. Dolina osvědčila veli-
kou organisatorskou dovednost, jak našemu
dirigentu připravila půdu k zaslouženému
úspěchu. Již na nádražích viděli jsme vyvě-
šeny podobizny Nedbalovy, jichž reprodukci
přinesly »Novoje Vrejma« i »Novosti« ve svých
týdenních illustrovaných přílohách, ve všech
listech upozornéno bylo vřele psanými notickami
na význam koncer tu a na jeho dirigenta a na
programech (v sále prodávaných, českými bar-
vami okrášlenými, solistkami carského baletu s
prima ballerinou slč. Marii Petipou v čele)
přičinila pí. Dolina ke každé skladbě příslušné
programní vysvětlení.
Přes vydatnost průprav těchto nebyl by
konečný výsledek mohl dopadnouti tak skvěle,
kdybychom nebyli zastoupeni na koncertu uměl-
cem zrna Nedbalova, jenž ve svém oboru ne-
musí se báti zápasu se světovými veličinami a
při své znalosti celého světa jest schopeni
osobními vlastnostmi důstojně nás před cizinou
representovati.
Krátce po osmé hodině vstoupil Nedbal do
sálu naplněného skvělou společností, elegantními
damami, ozdobenými třpytnými démanty, vyso-
kým úřadnictvem a důstojnictvem — mezi čet-
nými generály seděl také známý ruský skladatel
generál Cesar Cui — a byl ihned uvítán potle-
skem obecenstva, při čemž orchestr tloukl
smyčci o nástroje a spustil trojnásobný tuš, po
němž hlediště obnovilo ovaci.
Po Dvořákově symfonii »Z nového světa«,
jež náleží k parádním číslům Nedbalova reper-
toiru, vedli našeho dirigenta za ruce pánové
Smirnov a Serebrjakov před obecenstvo a podali
mu čtyři věnce se stuhami v českých a slovan-
ských barvách, vesměa a ruskými nápisv:v
Nedbal
Dolina
Nedbalův
Petipa
Cui
Smirnov
Serebrjakov
9
article
s člověkem, jenž jest nám protivným, a jehož
nechceme uraziti. A když někdy nějaká taková
povrchní a bezcenná otázka přetrhla spojení
jejich myšlenek, bylo jim, jakoby jim někdo
rozkazoval, aby šli, okamžitě šli.
A on vstal — vyšel z dusna ven, tam
ven, kde volnost a svoboda zpívala nejkrásnější
písně o svých výsadách a přednostech.
Vesnička malá již spala, stříbrné mlhy roz-
věsily nad krajem svá kalná světla. Ticho mdlé,
unavené mlčelo v ovzduší, z něhož stoupala do
duše jakási zvláštní nálada, která nedovede se
sbratřiti se starostmi denních bojů a znavených
myšlének, nálada, která povznáší výše, než kam
dosahuje vědomí masa, země, močálů, blát —
Bylo mu tak smutno a divil se, že tu stojí sám.
A vracel se zpět a přisedl zase k ní a nepři-
praven, bez úmyslu, jakoby mu někdo neznámý
a silnější než on slova ona vnutil na rty, za-
šeptal: »Já na vás čekal.« A ona ubledlá, sklo-
něná a zadívána za něčím, čeho on nepozoro-
val, tiše mu odpovídala: »Čekejte dál — já
přece jednou přijdu.« Vpil se do ní svým zra-
kem — a jako na rozkaz poslušen odcházel
zase do těch království, která vystavila svou
krásu na odiv prázdnotě a tichu, která poručila
rozvíti se svým nejdivočejším květům teprve
tenkráte, když člověkbarbar usnul a neviděl.
Čekal na ni rozechvělý, rozbojácněný.
A dvéře zaskřípěly — ozvaly se tiché, ne-
smělé kroky. Zima jakási ho pronikla a třásla
celým jeho tělem, ruce se horečně napjaly a
rozepjaly. — Ticho. — Pak se kroky vracely
zpět — dvéře zase zaskřípěly.
Zapadla zase tam, odkud ji vyhnala jeho
touha. Šla rozehnána jeho tichým slovem, šla
nerozhodnuta ještě pro to, co se mělo státi.
Otevřela zvolna dvéře a prudce, jakoby chtěla
zatarasiti za sebou všecky východy, je zavřela.
Za ní ozval se surový, slušností neohrani-
čený smích.
10
article
Zapomněla na všecko, jen ten smích slv-
šela znít celou dušl, křečovitě trhat celým
tělem, — a něčím nižším než byla její vůle a
její vzdor uchvácena, rozevřela zase rychle
skřípající dvéře.
A on zatím čekal. Nuž dobře, vrátila se.
Víra se v něm zlomila, a vzdorně, s čelem za-
chmuřeným odcházel domů. Mlhy mu jaksi
vstoupily do očí a nalily je horkou vláhou.
A přešly dny soumračných myšlenek, mlčení,
takového nekonečného mlčení — —
Čekal na mahčkém, venkovském nádraží.
Podzim sípal své příšerné pověsti o koncích,
pohrbech a pokáních v sesmutnělém kraji, deš
bil těžkými kapkami do okna malé čekárny, ta-
ková těžká nálada, která bouří vzpomínky na
nenadálé loučení, na zapadlé hroby, na odkvetlé
naděje, táhla krajem. Lesy v dálkách stiskly
svá čela do mlhových závojů, a celý kraj ja-
koby se byl rozslzel, rozplakal. A kapky těžce
bily o zem, o okna, o střechy.
A on ukryt, čekal na ni. Dnes měl se s
rozloučit bez rozloučení, bez stisku ruky, bez
jistoty shledání, dnes odjížděla ona, která byla
pohádkou jeho mládí.
A přijela — zachmuřená, zahleděná někam
do neurčita — zda do minulosti?
Vsedla do vlaku. Vlak trhaně, jakoby lítost
přerývala jeho ostrý hlas, zapískal a hnul se
— teď teprve vystoupil. V celém těle ho to bi-
čovalo k rozběhu za tím hučícím, surovým ko-
losem.
A ona se rozdívala naposled z okna. Okno
se sesunulo — bílý šátek zavlál. Vlak zatím
shrnul husté kotouče černého dýmu mezi ně.
Jen jako v mlhách ještě zahlédl bílý šátek,
přitisknutý na oči a křečovité otřesy plavé jej
hlavy.