ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 927f5170-681d-11dc-bf73-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 10 celkem · entity: place 18, person 30, org 4, work 2
1 masthead
rýmž se mění hranice mezi král. hlavním městem Prahou a obcí karlínskou.
Praha
2 article Boje v Číně.
Boje v Číně. Z Berlína, 5. září. (C.-B.) »Norddeutsche Allgemeine Ztg.« uveřejňuje zprávu velitele tře- tího námořního praporu o účastenství tohoto praporu v bojích u Tjencinu, z níž vysvítá, že ruský vrchní velitel německé námořní vojáky pro jich statečnost opětně chválil a jim z účinnou podporu děkoval. Z Petrohradu, 5. září. (C.-B.) Dl zpráv, došlých dnes generálního štábu, vyklidilo čínské vojsko starý Nint-švang a odtáhlo smě- rem severovýchodním k Lice-jangu, kde se opev- ňuje. Osada Tang-čvang-tai na řece Liao je jen slabe Číňany obsazena. A-san-tsian (?) je nepří- tele úplně prost. Z Londýna, 5. září. (C.-B.) »Reuterova kancelář« oznamuje ze Simly: Rozkazy, jimiž bylo odeslání čtvrté brigády do Číny zadrženo, byly odvolány. Brigáda ode- béře se tedy neprodleně do Činy. Z Washingtonu, 5. záři. (C.-B.) Ha rison projevil ochotu, že vstoupí do stálého výboru mezinárodního rozhodčiho soudu v Hagu. Cleveland projevil také ochotu, ale s vý- hradou. Z Washingtonu, 5. září. (C.-B.) »Reu- rova kancelář« oznamuje: Státní departement sděluje ruskému správci ministerstva zahranič- ních záležitostí hr. Lamsdorfovi, že jenom úřadní zpráva z Pekinu, obsahující zvěst, o odchodu rüského vojska z města, bude moci pro Spojené státy býti podnětem, aby také ame- řické vojsko z Pekinu bylo odvoláno.
Číňan A san Čína Berlín Petrohrad Lika Liao Londýn Washington Cleveland Peking spojený stát Norddeutsche Allgemeine Ztg Reuterův
3 article Český koncert v Petrohradě.
Český koncert v Petrohradě. Že česká hudba nikdy neměla na Rus zstláno na růžích, jest u nás přiliš dobře známo, než aby bylo nutno dlouze a široce na smutný ikaz tento znovu obraceti pozornost. Tři deseti- etí téměř uplynula od uvedení Smetanovy »Pro- tané nevěsty« na jeviště carské opery petro- nradské, než se tam (letos) dostal »Dalibor«, ale osud tohoto arcidíla nikterak nelíšil se od osudu onoho, přes to, že v mezičasí celý vzdě- laný svět středoevropský změnil svoje stano- visko k Smetanově a české hudbě vůbec, pro- dělav postup od naprosté k ní nevšímavostia od její neznalosti k opravdovému pro ní zájmu, ba tu a tam k nelíčenému nadšení. Jednotlivci, na věci interessovaní pátrali a po svém způsobu si vysvětlovali toto — až na Francii snad — ojedinělé dnes odříkání se nejpokročilejšího umění našeho v největší slovanské zemi, z níž každému, v náš střed zavítavšímu osvědčovali jsme až dosud vždy tolik lásky. Jedni z nás horlili, že z ruské strany stala se zpronevěra na vzájemnosti slovanské, přehlížejíce, že umění je vždy majetkem jen jistého dílu společnosti každého národa; pročež bere se svými, od po- litických konstellací neodvislými cestami. Jiní váhu kladli na jakous uměleckou reciprocitu, jež prý dokonce z naší strany byla porušena — polemiky nedávné o otázku tuto jsou jistě ještě v dobré paměti čtenářstva — a domáhali se dle sil svých dohody mezi ruským a českým hudebním světem. (Sem spadají publicistické pokusy p. Boleslava Kalenského, jenž v idea- lismu uznání hodném rusky psanou, vyčítavou brožurku o osudech »Dalibera« rozšířil ve zdej ších hudebních kruzích.)
Smetanův Dalibor Kalenský Petrohrad Rus Francie
4 article
Jinak bude usuzovati o věci té, kdo měl příležitost, byť jen zběžně, nahlédnouti v petro- hradské poměry hudební a u samého pramene o nich se informovati. Hudebníci po dlouhá leta zde žijící ujišťují, že vznešená společnost ruská nepokročila tak dalece ve svém rozhledu po hudebním umění, aby jí dostupným byl genre jinaký než salonní. A kritikové jednotliví — mluvím tu jen o skribentech zaručené odborné kvalifikace — v soukromé rozmluvě netají se s doznáním, že české hudbě dosud nepřišli na chuť a že psáti proti svému přesvědčení ne- mohou přes sympatie, jež jinak cíti k národu našemu. Konečně sluší tu popřáti místa mínění krajanů našich, kteří našli v hudebním povolání svou existenci na Rusi. Ti všechny pokusy pro- pagační pokládají za marny, pokud učiněny bu dou z naší strany a véru, kdo má poněkud jasný pojem, ba jen představu, jak těžko je zvířit k pozornosti veliký národ, nebude mocn nepřidati se na jejich stranu.
5 article
Za těch okolností musíme vážitil si každého jednotlivce i ruských kruhů, jenž má nejen zájem o naše umění a vůli je podporovat, ale také moc upravovati mu cestu na této těžce dobytné půdě. Osobností oběma vlastnostmi tě- mito se vyznačující, je člen carské opery paní Marie Gorlenko-Dolina od těch dob, co velikým úspěchem provázené pohostinské hry její na Národním divadle poskytly ji příležitost, aby sblížila se s naším životem a probudila v sobě veliké sympatie k našim snahám. Zna- menitá dáma tato — v soukromých stycích ne- méně než jako umělkyně — za krátkého po- bytu svého v Praze s obdivuhodnou bystrostí prohlédla naše umělecké poměry, že je v nich zběhlá s jistotou pravé naší sourodačky. Jsme-li přizváni od ní k rodinnému diner v jejím let- ním bydlišti Petěrgofě — onom čarokrásném carském sidle, jež se svými fantastickými fon- tánami, svými přírodními sady, na mořském pobřeží baltickém nadmíru malebně se rozklá- dajícími, nemá sobě rovna kromě Versaillů — shledáme se tu se členy české společnosti pe- trohradské, a mezitím, co hostitelka pečujeo nás s pravou slovanskou srdečností, padnou nám do oka rozvěšené po stěnách stužky s če- skými nápisy z věnců v Praze jí podaných a
Praha paní Marie Gorlenko
6 article
Smetanovy opery po klavíru rozloženě. Z ma- ličkostí těchto ihned vycítíme, že jest nám co činiti s osobností, na niž krátký pobyt mezi námi nezůstal bez trvale milého dojmu. Pí. Doliná zpívá často před carským dvorem a je attrakčním bodem vznešené petro- hradské společnosti, která v plném počtu do- stavuje se k pořádaným od ní koncertům za dobročinným účelem. K těm náleží výroční koncert na prospěch podpůrné a úsporné po- kladny dráhy carskoselské v Pavlovsku. Če- skému čtenáři dlužno pověděti, že Pavlovsk je 40.000 osobami osazenou »dačou« (letním sídlem) v malé vzdálenosti od Petrohradu, a zároveň letním hudebním střediskem veškeré společnosti. Dráha tam vedená poskytuje kupei (přiměřeně drahého) jízdního lístku volný vstup ke každodenním koncertům symfonického orchestru v obrovské dvoraně koncertní, v bu- dově nádražní (»vauxhall«), jež má velikost oproti našemu Rudolfinu více než čtyřnásobnou (1346 pevných sedadel a přes 3000 míst k stání). Aby se k dobročinnému koncertu za vstupné 11—5 rublů dostavilo také širší obe- censtvo, uvyklé jinak bezplatné návštěvě každého večera, musí býti pečováno mimořádnými lá- kadly o jeho zábavu, v přestávce ohňostrojem v přilehlém velikém parku, a po vyčerpání programu tancem.
Smetanův Pavlovsk Petrohrad Rudolfinum
7 article
Letošním koncertem tímto pí. Dolina chtěla odvěčiti se nám za přijetí, jehož se ji v Praze dostalo, celým českým programem a vyzvala za tím účelem pana Oskara Nedbala k ří- zení orchestru a členy Národního divadla pí. Maturovou a p. Ptáka k opatření čísel solových. Ježto oběma posléze zmíněným sílám nemohlo býti uděleno svolení z ohledu na re- pertoir, převzali úlohu jich s pí. Dolinou známí u nás pěvci carské opery pp. K. T. Serebrja- kov a A. V. Smirnov, k nimž přibráni ještě k výplni druhé části pořadu v poslední chvíli virtuosové pp. Edvard Jacobs (violencello) a J. Smitt (housle). Pí. Dolina zapěla s velikým uměleckým porozuměním ukolébavku z »Hubi- čky« a Dvořákovu biblickou píseň »Slyš,o Bože«, obé po česku, pak dvě zajímavé písně od krajana našeho Vladislava Aloise (Muzi- kanta); pp. Serebrjakov a Smirnov písně jod Nápravníka. Obecenstvo vynucovalo si od všech pěvců po ruském způsobě četné přídavky, mezi nimiž Greminovu arii z »Oněgina« zpíval pan Serebrjakov po česku.
Dolina Nedbal Maturův Pták Serebrja A V Smirnov Jacobs J Smitt Dvořákův Bož Vladislav Alois Muh Serebrjakov Smirnov Nápravník Greminův Oněgin Praha národní divadlo biblický píseň
8 article
Těžisko koncertu po stránce komposiční uloženo bylo v orchestrálních číslech pod říze- ním Oskara Nedbala. Pí. Dolina osvědčila veli- kou organisatorskou dovednost, jak našemu dirigentu připravila půdu k zaslouženému úspěchu. Již na nádražích viděli jsme vyvě- šeny podobizny Nedbalovy, jichž reprodukci přinesly »Novoje Vrejma« i »Novosti« ve svých týdenních illustrovaných přílohách, ve všech listech upozornéno bylo vřele psanými notickami na význam koncer tu a na jeho dirigenta a na programech (v sále prodávaných, českými bar- vami okrášlenými, solistkami carského baletu s prima ballerinou slč. Marii Petipou v čele) přičinila pí. Dolina ke každé skladbě příslušné programní vysvětlení. Přes vydatnost průprav těchto nebyl by konečný výsledek mohl dopadnouti tak skvěle, kdybychom nebyli zastoupeni na koncertu uměl- cem zrna Nedbalova, jenž ve svém oboru ne- musí se báti zápasu se světovými veličinami a při své znalosti celého světa jest schopeni osobními vlastnostmi důstojně nás před cizinou representovati. Krátce po osmé hodině vstoupil Nedbal do sálu naplněného skvělou společností, elegantními damami, ozdobenými třpytnými démanty, vyso- kým úřadnictvem a důstojnictvem — mezi čet- nými generály seděl také známý ruský skladatel generál Cesar Cui — a byl ihned uvítán potle- skem obecenstva, při čemž orchestr tloukl smyčci o nástroje a spustil trojnásobný tuš, po němž hlediště obnovilo ovaci. Po Dvořákově symfonii »Z nového světa«, jež náleží k parádním číslům Nedbalova reper- toiru, vedli našeho dirigenta za ruce pánové Smirnov a Serebrjakov před obecenstvo a podali mu čtyři věnce se stuhami v českých a slovan- ských barvách, vesměa a ruskými nápisv:v
Nedbal Dolina Nedbalův Petipa Cui Smirnov Serebrjakov
9 article
s člověkem, jenž jest nám protivným, a jehož nechceme uraziti. A když někdy nějaká taková povrchní a bezcenná otázka přetrhla spojení jejich myšlenek, bylo jim, jakoby jim někdo rozkazoval, aby šli, okamžitě šli. A on vstal — vyšel z dusna ven, tam ven, kde volnost a svoboda zpívala nejkrásnější písně o svých výsadách a přednostech. Vesnička malá již spala, stříbrné mlhy roz- věsily nad krajem svá kalná světla. Ticho mdlé, unavené mlčelo v ovzduší, z něhož stoupala do duše jakási zvláštní nálada, která nedovede se sbratřiti se starostmi denních bojů a znavených myšlének, nálada, která povznáší výše, než kam dosahuje vědomí masa, země, močálů, blát — Bylo mu tak smutno a divil se, že tu stojí sám. A vracel se zpět a přisedl zase k ní a nepři- praven, bez úmyslu, jakoby mu někdo neznámý a silnější než on slova ona vnutil na rty, za- šeptal: »Já na vás čekal.« A ona ubledlá, sklo- něná a zadívána za něčím, čeho on nepozoro- val, tiše mu odpovídala: »Čekejte dál — já přece jednou přijdu.« Vpil se do ní svým zra- kem — a jako na rozkaz poslušen odcházel zase do těch království, která vystavila svou krásu na odiv prázdnotě a tichu, která poručila rozvíti se svým nejdivočejším květům teprve tenkráte, když člověkbarbar usnul a neviděl. Čekal na ni rozechvělý, rozbojácněný. A dvéře zaskřípěly — ozvaly se tiché, ne- smělé kroky. Zima jakási ho pronikla a třásla celým jeho tělem, ruce se horečně napjaly a rozepjaly. — Ticho. — Pak se kroky vracely zpět — dvéře zase zaskřípěly. Zapadla zase tam, odkud ji vyhnala jeho touha. Šla rozehnána jeho tichým slovem, šla nerozhodnuta ještě pro to, co se mělo státi. Otevřela zvolna dvéře a prudce, jakoby chtěla zatarasiti za sebou všecky východy, je zavřela. Za ní ozval se surový, slušností neohrani- čený smích.
10 article
Zapomněla na všecko, jen ten smích slv- šela znít celou dušl, křečovitě trhat celým tělem, — a něčím nižším než byla její vůle a její vzdor uchvácena, rozevřela zase rychle skřípající dvéře. A on zatím čekal. Nuž dobře, vrátila se. Víra se v něm zlomila, a vzdorně, s čelem za- chmuřeným odcházel domů. Mlhy mu jaksi vstoupily do očí a nalily je horkou vláhou. A přešly dny soumračných myšlenek, mlčení, takového nekonečného mlčení — — Čekal na mahčkém, venkovském nádraží. Podzim sípal své příšerné pověsti o koncích, pohrbech a pokáních v sesmutnělém kraji, deš bil těžkými kapkami do okna malé čekárny, ta- ková těžká nálada, která bouří vzpomínky na nenadálé loučení, na zapadlé hroby, na odkvetlé naděje, táhla krajem. Lesy v dálkách stiskly svá čela do mlhových závojů, a celý kraj ja- koby se byl rozslzel, rozplakal. A kapky těžce bily o zem, o okna, o střechy. A on ukryt, čekal na ni. Dnes měl se s rozloučit bez rozloučení, bez stisku ruky, bez jistoty shledání, dnes odjížděla ona, která byla pohádkou jeho mládí. A přijela — zachmuřená, zahleděná někam do neurčita — zda do minulosti? Vsedla do vlaku. Vlak trhaně, jakoby lítost přerývala jeho ostrý hlas, zapískal a hnul se — teď teprve vystoupil. V celém těle ho to bi- čovalo k rozběhu za tím hučícím, surovým ko- losem. A ona se rozdívala naposled z okna. Okno se sesunulo — bílý šátek zavlál. Vlak zatím shrnul husté kotouče černého dýmu mezi ně. Jen jako v mlhách ještě zahlédl bílý šátek, přitisknutý na oči a křečovité otřesy plavé jej hlavy.