2
masthead
V Praze, ve středu dne 14. srpna.
Praha
4
article
Na »Národní Listys
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Mlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíe 2 K 30h
Pošton
na měsíe 3 K 20
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80b
Praha
Pošton
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Z Vídně, 14. srpna. Císař povýšil cí-
sařského radu a velkoprůmyslníka Leopolda
Alexandra Haupta šlechtice z Buchenrode
do stavu baronského.
Z Vídně, 14. srpna. »Neu es
Wiener Tagblatt« hájí německou
stranu lidovou proti výtkám proneseným
vůči ní z té příčiny, že na nedávné schůzi
v Mostě nebylo učiněno žádného usne-
sení v otázce dvojdílnosti král.
českého. Od které doby, táže se list.
jsme v Rakousku zvyklí dosáhnouti v šeho
najednou? Proč by měla právě německá
strana lidová jako Minerva vyzbrojená vy
skočiti z hlavy Jupittera ještě neznáméhoa
neznámo kde meškajícího.
Německá strana lidová se ještě nevyslo-
vila o dvojdílnosti. Proč tak neučinila ? Snad
z té příčiny, že vzhledem na tehdejší slo-
žení schůze pokládala za nevhodné podati
závazné prohlášení, protože o věci tak dů-
ležité nemůže býti jednáno jen tak mimo-
chodem a protože dle jejího mínění nepřišel
ještě okamžik, ve kterém by se mělo pro-
mluviti poslední slovo o otázce, která se
ještě nachází ve stadiu agitace. Ale
tím ještě není řečeno, že by strana ta ode-
přela zaujati stanovisko v otázce té, j ak-
mile bude otázka ta zralou, a jak-
mile bude předložena v zákonné formě
k rozhodnutí zastupitelstva lidu.
Haupt
Jupitter
Vídeň
Buchenrode
Most
Rakousko
Wiener Tagblatt
7
article
Prozatím mohou pánové z německé
strany lidové ponechati německým poslancům
z Čech v otázce té vedení.
Prohlásivši se slavnostně za solidární
s čelným bojovníkem pro dvojdílnost země
s vicepresidentem poslanecké sněmovny
Pradem, německá strana lidová přece
také indirektně jeho působení schválila.
Ani jediné slovo v telegramu zaslaném
posl. Pradovi nenasvědčuje, že by souhlas
s jeho politickou činností byl nějak omezo-
ván, i kdyby v německé straně lidové byli
rozhodní odpůrci dvojdílnosti.
Čeho by se tím získalo, kdyby se
z otázky té učinilo nevyhnutelné heslo a
kdyby se z ní učinila podmínka, od jejíž ne-
splnění by závisela součinnost německé
strany lidové s umírněnými stranami něme-
ckými.
To by znamenalo prostě rozbití také
této strany.
Z Vídně, 14. srpna. Posl. Prade
zaslal včera posl. dru. Beurlovi te-
legram, ve kterém mu děkuje za čestný pro-
jev důvěry se strany poslanců německé
strany lidové a zároveň prohlašuje, že tr vá
neochvějně při svém rozhod-
nutí vzdáti se hodnosti místo-
předsedy poslanecké sněmovny.
Z Cařihradu, 14. srpna. Veliký po-
čet úřadníků v různých minister-
stvech podal telegraficky sultánovi stíž-
nost, že již několik měsíců jsou bez platu
a se svými ženami a dětmi vystaveni smrti
hladem. Se stěžovateli bylo zavedeno vyše-
třování.
Posl
Beurl
Čechy
Prado
Vídeň
Cařihrad
poslanecký sněmovna
strana lidový
8
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 14. srpna. (C.-B.) Císař do-
volil komořímu Bohuslavu hraběti K olo-
wratovi-Krakowskému v Praze, aby
přijal a směl nositi čestný rytířský kříž
suverenního rytířského řádu maltézského.
Z Londýna, 13. srpna. (C.-B.) »Reu-
terova kancelář« oznamuje: Mezi vládou
gambijskou a náčelníkem Mouson Mollahem,
který bydlí na francouzském území a má
veliký vliv, byla uzavřena smlouva, dle
které jest veškeré území na obou
březích řeky Gambie až ke hra-
nicím anglicko-francouzským
nyní anglickým. Francouzské úřady
daly schválení k vyjednávání náčelníka se
zástupci anglickými. Cena smlouvy té spo-
Císař
Bohuslav hrabě
Mouson Mollah
Vídeň
Praha
Londýn
Gambi
9
article
Číslo v Praza za 2b
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
10
article
čívá v tom, že Angličané nemají nyní nad
celým poříčním územím náčelníkovým kon-
trolu jenom nominální, nýbrž skutečnon a že
jest vyloučeno, aby si nyní mohli Francou-
zové zříditi na řece Gambii své stanoviště.
Z Londýna, 13. srpna. (C.-B.) V dol-
ní sněmovně za speciální debatyo
osnově ve příčině titulu královského navrhl
W. Redmond dodatek, aby se zrušil ti-
tul »obhájce víry«, poněvadž bylo pojmeno-
vání to propůjčeno Jindřichovi VÍII. jako
obhájci vyznání katolického papežem Lvem X.
Balfour hájil tento titul z důvodů histo-
rických. Návrh Redmondův byl pak za-
mítnut 188 hlasy proti 60. V menšině
byli irští nacionálové a dva radikálové.
Angličan
Franca
Jindřich Víie
Redmondův
Gambi
Londýn
katolický papež Lev X . Balfour
11
article
Němci v českém kraji a Čechové
ve smíšeném.
Němci v českém kraji a Čechové
ve smíšeném.
Utrží-li si kdesi v českém kraji vyzývavý
Němec štulec anebo šlápne-li mu kdo, třeba
ne zúmyslně na kuří oko, je plamen na
střeše a žurnalistickým lesem německým nese se
divoká bouře. Brutálnosti německé, jichž do-
pouštějí se Němci na soukmenovcích našich
tam, kde doma se cítí, soustavně se umlčujía
nemožno-li tak učiniti, jako v případu karlovar-
ském, tu snaží se omluviti výbuchy vzteku,
k jakým výjimečně strhnouti se dá jen přísluš-
ník národa nižšího řádu, »bezmezným znepoko-
jením«, jakéž uchvátilo Němce následkem české
výbojnosti. »Co by se stalo nám, kdybychom se
opovážili houfně zajeti si do ryze českého mésta
a tam pořádati německý koncert a zpívati »Das
deutsche Lied« a »Die Wacht am Rhein«?
Ubili byste nás a nedivte se, když také německá
krev se zbouří nad vaší smělostí !« Tak odvážil
se napsati liberecký list, pověstný svou přímostí.
Co by se stalo Němcům v městě českém? Co
se jim děje v Praze, co v Plzni? Co děje se jim
v městech ryze českých, kde nicotnou jsou men-
šinou a kde nikdo dosud jim nebránil baviti se
mezi sebou po německu, německy deklamovat
Němec
Čecho
Praha
Plzeň
13
article
Na Řipu.
Na Řipu.
Dlouho nebylo mi osudem popřáno spatřiti
to posvátné místo našeho pravěku, až konečně
stanula jsem u cíle své tužby.
Ah, ano, ten český, milý kraj kolem !
Slunce smálo se na modré obloze, pod ní
skřivánkové zpívali a větérek pohrával chvílemi
se sytě zeleným osením. Bělaly se stezky a
silnice, modraly v dáli hory a řeka leskla se
jako obrovské zreadlo přírody. Řip opětně ob-
jevil se zrakům našim, ale nebyl to již ten
šedivý stařeček, jak z dáli se nám jevil, byl
to bůh svěží a silný, oděný v zelený háv. Na
hlavě měl bílou přílbici a hnědé, obnažené
svaly slunce líbalo. U paty jeho tulily se vísky
jako holubice a ve splývajícím, zeleném rouchu
hnízdili ptáci.
Zvolna jsme se blížili k němu. Kraj da-
leký rozvíral se před námi, plný zeleněa
slunce. Úzká stezička lákala nás vzhůru, volil
jsme ji, až octli jsme se pod prvými korunami
jeho stromů.
Ale, bohužel, vy nešťastní výletníci, i zde
musili jste zanechat stopy své prósy a neše-
trnosti ! Kam zraky patří, všude plno papírů
odpadků. Kdy je má vítr roznésti ?
A vyjdeme z lesíka, na začátku cesty ta-
bulka! V tom okamžiku byl to pro mne hrozný
dojem. Jakže, již i zde, na tomto majetku če-
ského národa? Což by se někdo našel, kde
by toto místo poškozoval?
Leč záhy zkonejšila mne známá vůně pry
skyřice a tlícího listí, stoupali jsme vzhůru, za-
stavujíce se, bychom si oddechli a pokochal
se rozvírající se krajinou. Hrdličky houkaly
nám nad hlavou, kukačka nedaleko volala —
bylo to v máji!
Stanuli jsme na vrcholi; zrak se mi za-
rosil.
Hrdlička
14
article
Jak mladá, svěží je ta moje vlast a mo-
žno-li, že tolik zkusila?
Zraky mé bloudily od místa k místu, zdálo
se mi, že ze středu dívám se v lupeny obrov-
ské, vonné růže. Na každém tom lístku tolik
pelu — a tolik rosy a krve! Stín za stínem
vystupuje v mé duši; ty slavné stíny minulosti
Tolik bohatýrů padlých leží tu před zrakoma
mýma, tolik reků, činů! Nezřím na tu zemi
mlčelivou, klidně se usmívající, vidím dějiny
její. Můj duševní zrak napjat je víc a více
překvapen.
Každý ten v dáli zámek, sřícenina hradu,
co všecko tají v sobě! Ta širá pláň, kypící
úrodou, co krve vypila! Co viděly mnohé zdi
měst, co slyšely řeky!
Oh, nechci, aby počalo to všecko mluvit.
nesla bych si trpký dojem odtud !
A přece, moje země, ty stojíš zde velká
a slavná svou minulostí, neklesající nikdy a
vzrůstající k nové slávě a mohutnosti. Dost
synů posud máš a bohdá že neseřídnou řady
jejich!
Motýli tančili mi kol hlavy v reji divokém
ptáci zpívali tak pěkně, jakoby uspati chtěli
tu matičku drahou v luzný sen. Kdesi daleko
hřmělo, sousední nepřátelská zem slyšelatu
smavou píseň mojí vlasti a hlučí plna nespo-
kojenosti.
A Řip mlčí.
Srdce jeho jakoby necítilo, nebilo.
Vzpomínám báje o praotci Čechu, dívám
se na tu půdu, kde stál pln radosti a nadšení.
Zrak můj zabloudí ke křoví a hle! Dva vousy
sv. Ivana vlály větérkem. S takovou blouznivou
radostí jsem je utrhla, zdálo se mi, že Čechovy
to jsou. Budou mi drahou relikvil
Čech
Ivan
Čechův
Dosta
15
article
Jakési židovské děti se závistí na mne po-
hlížely, marně potom hledaly, pro ně již ne
bylo jediného.
A divoce honily motýle, zabíjely je a nej-
raději byly by se pustily v les. Již jsem se
nehněvala na výstražné tabulky na cestách;
ubohý Řipe, jak bys to vypadal, kdyby jich
nebylo! Hle, kde se najdou škůdcové!
A zase taková smutná nálada se mne
zmocnila, zřela jsem, že země moje rozhlodána
je červy, tiše, pomalu, však stále pracujícími.
Zůstal mi ten pocit, marně usmíval se kraj,
marně nořily se hory z mlhy v pozadí jako
strážcové.
Červi rozežírají ode středu.
S tím teskným pocitem, tísnivým a zoufa-
lým, vracela jsem se dolů. »Chraň tu zemi,
svatý Jiří!« volala jsem v duchu, opakujíe
pouze mechanicky, co před chvílí pronášela
jsem plna důvěry v malém kostelíku.
Zase ubírali jsme se šťavnatou zelení, ale
mně bylo smutno. V tom zazněl hlas zvonu.
Na Řipu!
Zvučel jakoby ze stříbra byl a zdálo se
mi, že kdosi mluví ve zvuku tom, bylo to jako
spása, naděje, vítězství. Každým tím úderem
jakoby mi kámen padal se srdce, až oči se mi
zalily a já mohla se usmáti zase štastna a
doufající.
O Řipe, Řipe! Koho to máš v lůně svém,
či srdce to bije ve tvém zvonu?
O, pokud On bude mluvit ke svému ná-
rodu, neztratí se, nezhyne, a přestane-li, ne-
umlkne v srdcích, do nichž napadaly písně
Jeho. Vždyť je to Lumír sám l
Je to píseň národa mého, básník pravěku,
jenž žije v srdcích Čechů, ve zvuku zvonu,
v lůně bájné mohyly, v niž vešel kdysi, by
stal se strážcem země své!
Řipe
Lumír
Čecho
svatá Jiří