ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 900c0c60-75a3-11dc-85a6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 66, place 52, org 9, work 1
1 masthead
olrooo
2 masthead
24. května 1908.
3 masthead
Strana 9.
4 title
Nedělní zábavná a poučná příloha „ Národních Listů k č. 148.
5 article Svatopluka Čecha venkovská sídl.
Svatopluka Čecha venkovská sídl. Vzpomínka jeho sestry Růženy. Korespondence moje se Svatoplukem ne byla hojná. Do smrti maminčiny bydlili jsme p spolu, následující na to rozchod zcelovala čeln dostavenička. Teprve odletem bratrovým z Prahy r. 1896 pozdravy obapolné vyřizovala pošta. Sledují památky drahé, rukopis pevný až do nejposlednějšího lístku, psaného mi večer v sobolu, den před smrtí. Střetly se bratrův po- zdrav s telegramem z ruky sestřiny, nesoucím hroznou zvěst o Svatoplukově ztížené nemoei. V pravdě již uzamknuty byly blankyty drahé. když zpráva se mi odesílula. — Lel můj šílený k bratrovi nepřinesl mi vle toužené shledánil Svědomitý, vzorný hiospodář vedl si několik přesných zápisků. Do jednoho ukládal zkuše nosti své zahradnické, jiný věnoval poznámkám povětrnosti, podškrtávaje si zvláštní sensace přírodní. V den smrti zapsáno v něm: 23. Již ve na 7 světlo. + 4°, později pršelo, jen krátce. Vítr. Pak déšť a sníh, škaredo .. Do jiného zápisníku řadil si dáta odesla- ných dopisů. Zakončení zní: 22./II. Naší Ru- žence, Dále shledáváme se v truchlé pracovně s denníkem, zavedeným teprve v novější době, do něhož trpitel zanášel pozorování o své zkázo nosné chorobě. Závěrek jest: 23./2. Probudil s v 1/41., bolení dosti prudké.
Čecho Růžena Svatopluk Svatoplukův Praha
6 article
.... Na to sehladla drahá ruka, nesoucí květ lásky ze žiti v tu báseň, nikým ještě ne- popsanou. Zvoliv mil, vůdce náš vlídný domečel v Labském snivém kraji za delší své sídlo, přáh si mezi sestry a bratry rozdileti utěšené nov své dojmy. Zval nás hojně, srdečně a důtklivě Uvedu na příklad z dopisů památných několik něžných řádek, kterými vzpomenul mne, když v Praze stýskávalo se mi bez domova. A přijeď mne hodně brzy zas navštívit do Obříství — pak si o tom šíře promluvíme. Aa se nechee náležitě rozjasniti, je zde jíž pěkně a právě, co toto píši, začíná kukačka z ostrova kukat až milo. Zde nebudu patrně potřebova hodin si kukačkou. 30./4. 96.
Praha Obříství
7 article
Zahrádka je ještě plna květů, ale podzin již se začíná silně hlásit žloutnutím listů a zvlá- ště červenou barvou divokého vína, což však přispívá spíše ještě k poslednímu vyšperkován mého malého sadu. Klematis na bosídce začíní znovu kvěsti velikými fialovými hvězdami. H lubi prospívají, to mládě má se k světu a stra- katí mají opět nový párek holoubat. Tímn jsem snad zodpověděl všechny Tvé dolazy. Téší mne velmi, že se Ti prázdniny v Obříství libily; po važuj toto místo jako za svůj nový domov, kan můžeš přijeti, kdy se Ti hude líbit a kde budeš vždy srdečně vítána. Přijeď ještě před Vánocemi bude-li se Ti to některý den hodit. A na Vá- znrn noce očekávám Tě na jisto. 1./10. 96. Píšu Ti, abys snad nemyslila, že jsem ústní Tvůj slib zapomněl. Přijeď jistě na Va- noce, potěšíš mne svým příjezdem. Zdeňka při- jde teprve na boží hod, Milada pak právě mi píše, že přijeti nomůže. Přijeď tedy již na štědrý večer aspoň Ty, budem pak s Václavem a Van dou právě rovné číslo, člyři. 21.112. 1896.
Zahrádka Píša Zdeňka Milada Václav Van Obříství Virginie
8 article
Mohla bys sem tedy přijeti hned po ukon čení školy s vědomím, že zde najdeš náš „sa lón“ pro sebe úplně prázdný a klidný. Nyn máme zde velmi krásné, někdy až příliš tepté dni; senoseky jsou skončeny a za krátko na- stanou žně. Zahrádka moje se sice letos trochu opozdila, ale jest v ní přece již hezky květo a zeleniny. Piš mi tedy dle možnosti brzo, kdy určitě přijedeš. 3./7. 97. Těším se již na Vánoce, kdy Tě zase u seh uhlídám. 8./12, 97 Těším se, že mne navšuviš na svátky vel konoční. Novinka z Obříství: Ty veliké stromy na louce, hned za zdí mé zahrádky, šmahem vy káceli; budeš jich asi také litovat. Chei si aspot ve své zahrádce za to vysázet několik lipek. 1./2. 98. Podniknu s Tebou nějakou větší cestu a čtrnáctidenní, buď jen v Čechách, buď do ci- ziny. I o tom bychom se domluvili. Máš prý již ve středu prázdno, můžeš tedy hned ten den sem do Obřiství přijeti. Těším se na Tvůj pří jezd upřimně. 26./3. 99. Přijeď, začíná tu býti krásně 3./5. 99. Přikládám jednu macošku a jednu lobelku by Té také vybídly, abys se přišla na mou za lrádku podívat než zcela uvadne. 7./9. 99. Odejel jsem, ani Tě nestihnuv, jelikož způ sobilo mi starost právě přibývající voda. Dou fám, že nezpůsobí mi škod. Navštiv mne co nej dříve v Obříství, můžeš-li, tedy již v sobotu. 9./4. 1900.
Zahrádka Obříství Čechy
9 article
Přesídlením Svatoplukovým do Troje sblí žila se mi k němu želaná cesta. Nezapomenutel ny zůstanou mi ty krátké, rozveselené a opět starostmi stísněné procházky k němu Stromov kou a polem. Mohla bych královská jména udíleti touze která mé kroky popoháněla a vlastně křídla na stavovala tlukoucímu srdci. .... Dnes tou tou hou, vzpjatou nesmírně, nic již nevzmohu! Není to již úsměv slibu tam na výšině trojské. Bělost šalu Havránčina nemluví již na příchozí kyvem šátečku milenčina. — — Starostlivě v osiřelost pročítám Svatoplukův životopis. Jen poslední strany knihy jeho žité jsou mnou pamatované. On prvorozenec — já po něm jedenáctá. Čtua pozastavuji se a uvažuji... Zde a zde mohla více květů vykvésti, horoueněji slunce vypu- četi — také trny u růží a také víry na hladině klidu a spokojenosti! Zachvívám se... však ne- zřím nikde květ stržený průvanem. Zakončuji četbu utěšeným zabezpečením: že On byl sobě ve svém žití mocné slunce, kolem něhož roz- plývaly se přidružené stíny ze života! Porovnávám dvě poslední venkovská sídl Svatoplukova. Z Holešovického obydlí v Stroj nické ulici, kam na zimu zajížděl z Obříství, prvně zíral na sličnou Havránku. Netajil se před námi, že jest očarován miniaturním zámečkem a že by s chutí chtěl se stái jeho obyvateler Snad si vynalezl za důvod, snad jej skutečny poeiťoval, že od Prahy v milounkém svém Obřiství je přiliš odtržen.
Svatoplukův Havránek Trója nický ulice Obříství Praha Havránčina
10 article
Polapila si slavika pějícího kouzelnice troj ské výšiny. Rád se k ní přivinul, však klidu svému svým květům, svým přátelům v labské končiní nerad dává s bohem. Připomínám si první návštěvu na Havránce Byla jeseň, slunné dny. Svatopluk vyšel m vstříc ve svém oblíbeném zahradnickém obleku hojně opálený, roztomilý. Pomlouval žertovně jaké to bylo hrozné stěhování na ten vrchi a vy- zval mne ke gratulaci, řka: „To všecko zde je nyní moje práce,“ ukazoval na rozsáhlý poze mek, „jménu měmu zahradnickému, jak vidís kyne velkolepý postup!“ — Blankyt oka jeho, měkce v opáleninu vepsaný, zalaškoval v dobro míře. Vyjmenoval mi všechny své předslibovano podniky, maje v bohaté své hlavičce zabavený již na čisto propracovaný plán budoucí Havránky „Mám zde také lípu, to jsem rád,“ uvádě mne ke kolosu, jehož odzelenávající se koš vřeh křídly ptactva, „taková ptači Paříž, aa jaře bude to koncertní sín!“ Vešli jsme do vily, uzřela jsem mil Svatoplukovu pracovnu, vyzdobenou nejsvěžej- ším obrazem Prahy, rozloženým na vyhlídce.
Svatopluk Havránek Havránka Paříž Praha Svatoplukův pracovna
11 article
Duše básnikova uznávala i ty chudší rozhlody na východ a na západ a přidávala jim dary ze svéh- bohatství. Ukázal tam: kde pouze holý vrch, vy šlapán lidskou nohou, s úsečným domkem na te meni místo zlaté koruny, kde po stráních krávy bev zvonců se pásají, pasáčkové neznající zlatých ohničků z dlaní trnky srkají, kde ze šipků v plašuje se ptactvo jako mladé bourky — děl „Oprav si trochu obrázek a dej mu jměno Alp ského zátiší.“ Na polední straně naznačil m zase „moře“, když vlnila se v celé té báječní koblině pod Prahou veliká jesení pružná mlha „Celý život, o čem horuješ, zde si představ Nejčarnější kouzlo uzřely však oči při slun ce západu, kdy polibky záři a červánků roz žehly slavnostné Hradčany a postupně dále celí ten věnec budov, kladený na popelavé vstřicne ohzory. Požáry polily okénka i té chaty nejpo slednější, vyjmuté již z města, kde ve skuteč nosti snad ani nikdy lojovka nezaplála.
Alpy Praha Hradčany
12 article
Úplnou spokojenost obyvatelů promitala pouze starosť, „jak bude v závějích s do- mácnosti?“ Hespodář sice ten kámen taky oce ňoval, ale mluvě o tom, žert vyslal místo stesku: „Musíme se státi zdejší a potom nep.- leká nás žádný soudný den! Kovová vůle milého vůdce v žití překonnla tak mnohé překážky. O prosincové návštěvě nalezla jsem na Ha vránce neporušenou veselost. Svatíček zářící . .. ani prý jej ještě nepoškádlila jedna strašidelná noc... ačkoli v zimě slyší se zde ticho jako na pouštil „Máme se dobře,“ představoval se v no- vém obrázku, „studujeme zde Fulínovy knihy o pěstění kvítí r zeleniny a mluvíme „pa rusky“ Nyní již nozaklejí Havránku, loda růže na po- čátku léta!“... Na Prahu se pošinul jeho po- hled: „A tamto máš vánoční Betlehéml“ Pouze však jedin, rok byl darem štěstí klidu pro zdejší obyvatele. — Potom již ve spo- lečnosti Svatoplukově nebývalo jako ve věčně jarní zahradě. Cítili jsme jeho únavu, jeho těžké zamyšlení. Ještě si vyšel do zahrady i do svých básní, ale v modrém zraku zacházel již do básně té neproniknutelné — ode všeho milovanéhoa milujícího jej... Neposkvrněně zlatou památkou není ten vrch a ten bílý zámek ..
Fulínův Havránek Svatoplukův Praha
13 article
Před oči klade se v smavějších barvách obřístevské zátišíčko. Zde nezkalena ani jediná hodina zlým osudem. Vitězně ještě hrál krále dobrý hospodář! Onsy vzácných květů rozzaro- valy se blahodárně v zahradě i na papíře. By zbaven již zodpovědností redaktorské, byl majitel velkého času a velkého klidu. Měl kolem do kola venkov a srdce jej střežící od jakékol pohromy. Zatoužil jen a již měl! Do ráje nepři- vanuly vichřice bědné. — Jen v jednom snu malounko prohrál vladař štěstí — ale malou jízvu okamžitě vyhojila nová výhra: Přál si zí- skati na pantatíčkovi chátku se sádkem, aby spojiv ji s jměníčkem svým, vytvořil z ní pra- vou českou chaloupku. Leč srdce tatičkovo hou- ževnatě bylo vrostlé do stěn otcovských. Nebyl možno žádati na něm odprodej. Však výtečný stylista básník v rozpacích neuvázl... Proved koupi o trochu dále ... vyhlídl si na výstavě ryzí milou chatku a daroval ji za věrnou družku svému obydlí. Novinku tajil před pražskými sestrami a těšil se, co řeknou, až na své oči uhlídají krásku ..
14 article
Nemohla to býti než velmi srdečná po- chvala! Za to, že se ní vyjiskřily pohledy blan- kytné, opět si ji připomínám celou krásnou opět ji chválím: „Věneček ze dřev, vonných po lese, seka ných snad v první jarní don. Okénka tády i dvé ře a zápraži dokola, aby si na něm zapohádko vali miláčkové ptáci. Židle se srdcem, plína čer. vená krojová a kraslice v proutěném košíčku. Voničky v kořenáčích, suky v podlaze, sítě javo- rové nad hlavou s ležntými dveřmi do zlalé půdy, plné makovic ... Daloko k severu na vy- hlídce modré a zelené barvy kraje a oblohy. od východu tekoucí sem purpury dohořivajícíhe slunce.“ Krásce dozajista buší ee Pravím si, že v tom pozdravu krvavěm slunečním, vtrhla k ní podvečer novina zoufal v neděli... kdy odepjaly se od země perule Jeho ... a ve volnost vylétly si nedohlednou!. Snad žádná z obou usedlostí nezklamate Miláčka, bratra, však ke své hádance hádal budu: že labský útuleček byl se srdcem jeh věrněji spoután, než ten bílý klenot na zele- ném trůnu ... dnes tak smutný, jako opuštěnn truchlá svatyně.
15 article Jenom německy!
Jenom německy! Črta z pošty od Julie Vlasákové. V poštovní kanceláři městečka Chválkovi vypracovávali ráno od půl sedmé dva zřízen v noci dušlou poštu. Listonoš roztřídíl materiál na čtyři hromád ky: jednu pro sebe do města, druhou do ves nie k dodávacímu okresu přidělených, třetí do „fachů“ úřadních a továrních a čtvrtou malou pro zásilky s neurčitými adresami, pro zásilk převezené, dále pro zásilky bez udání pošty a podobné nedoručitelné zásilky, které se posl- lají buď jinam, nebo zpět s poznámkou, že adresát se přestěhoval neznámo kam, že zemřel nebo že vůbec na místě není. Po roztřídění třískal listonoš na rub do- pisů razítkem otisk nápisu „Chwalkowitz — Chválkovice“ a telegrafní poslík Franta, sya postilionův, kterého táta k vůli několika krej- earům poselného nedal ničemu vyučit, psal no nedoručitelná psaní nové adresy, nebo na druh straně lakonické poznámky. Při každém psaní dotazoval se listonoše „Kde je ten Bureš?“ ozval se tenkým chlap ckým hláskem. „Napiš: gestorben“, odvětil listonoš přehlu bokým basem vypitého hlasu. „Kde jest ten Finěra?“ piskal Franta. „Napiš: übersiedelt — unbekannt wohinío bručel listonoš. Frania psal. Psal velmi hezkým rukopisem i českým pravopisem, ale před 20—15 lety ještě každý listonoš i ve Zlámané Lhotě myslil, že by psaní nedošlo do Lhoty Rovné a že by tomu také nikdo nerozuměl, kdyby nepsal adresy a poznámky německé. Ostatně si to my. slilo i ředitelství a na dopisy se musily lepiti malé cedulky s německo-francouzskými nápi z jedné Lhoty do druhé, třeba tam uměli trochu německy jenom poštmistr a kupec, žid.
Vlasák Chválek Franta Bureš zlámaný Lhota Lhota Rovná Lhota
16 article
Ale v Chválkovicích byli konservativní. Tan na novoty nedrželi a proto nelepili německo- Irancouzské lístky, nýbrž Franta psal dle diktátu listonošova německé poznámky rukopisné a n psal na dopis Burešův, který zemřel: „über sidoli“ a na dopis Finěrův, který se odstěhoval „gostorbn unbekant vohin „Kde jest Stará Voda?“ kvikl Franln. „Ilrom do Staré Vody! Těch je asi třicel Napiš tu nejbližší „bei Nachod“ — burácel listonoš. „Tuhle je psaní do „Leipa, Provin Böhmen“, hlásil Eranta. „Připiš Bohmisch a to Provinz přetrhni napiš Königreich. My nejsme provincie, my jsme Königraich“ kázal listonoš, v němž přes služební komisnost bylo přece ještě více náro ního uvědomění, než nyní v tak mnohém, da leko výše postaveném člověku české národnosti bys nalezl. „Tuhle je psaní na Herr Chvalkovitz i Prag a přišlo to sem“, pípal Franta.
Franta Burešův Bohmisch Provinz Königreich Herr Chvalkovitz Praga Chválkovice Tana Ilrom Provinsko Böhmen Eranto
17 article
„To je ta nová moda! Nahoře, kde od jak živa se psal adresát, napišou nyní stanici a dole. kde byla vždy stanice, napíše se odresál. Toí se ví, že člověk, když třicet let kouká u každéh psaní do pravého rohu obálky na jméno stanice a pošty a vidí tam Chvalkovic, hodí to sem Podškrtni dvakrát modrou tužkou to Prag a na maluj k tomu brejle, aby se podruhé lépe kou kali,“ vrčel listonoš, neuváživ, že dopis s brej lemi dostane adresát a nikoli úřadník, který ho do Chvalkovic poslal. A tak „úřadovali“ tito dva lidé dle staréh šimlu a svého rozumu, přes zákaz slečny expe- ditorky, která chodila později do kanceláře, než oni a Frantovi psaní adres a poznámek zakazo „Já si to udělám sama — vy se mi do toho žádný neplette! Co jste mohli dělat za slarého teď to už nejde. Rozumite, maškary?“ Poslední slovo bylo jejím oblíbeným rče- ním. Vyjadřovalo obyčejně nespokojenost a roz- čilení a ozývalo se dost často, neboť na poštácl je málo spokojenosti a hodně rozčilování. Jak mile slečna přišla, nechal Franta psaní a šel rozhazovat dopisy do „fachů“.
Praga Franta Chvalkovice
18 article
Slečna usedla u svého stolu, otřela zaječ nožkou jeho desku, chopila se kupy poukáze a rekomandovaných psaní a jala se psáti dodae lístky. „Už je to tu zas! Třotí psaní rekomando vané a patnáct jednoduchých — která maškara te piše?“ Franta honem přispěchal a nakloniv se trochu přes rameno slečny, četl: „Wenel Koudela, Ierrmanštadt.“ Tak a nejinak zněla adresa rokomandova ného dopisu, který přišel jako nedoručitelný ze Sibině v Sedmihradech s německo- francouzskou poznámkou: „Adresáta bez bližší adresy nen lze nalézti. Dopis byl podán ve Chválkovicích a tak vých dopisů nalézalo se zde již osmnáct! Byly hozeny do sehránky na psaní, vyko naly cestu do Sibině a zpět, byly pak zapsáný do „Retourbriefprotokolu“, seznam vyvěšer v čekárně, ale nikdo nepřišel se optati, nepři- šel-li dopis s touto adresou zpět, nýbrž vždy po 14 dnech nové psaní ze schránky se vybíralo Jednou, když slečna nebyla chvíli v kan coláři, nalezla na psacím stole rekomandovane psaní, které v její nepřítomnosti přijal sám šel. s adresou: „Wenel Koudela, Horrmanštadt“. „Pane poštmistře! Nevšiml jste si, kdo to psaní podával? Už tu máme čtvrt kopy psan s tou adresou a nevíme, komu je vrátit a kd. to píše,“ ptala se chtivě přednosty úřadu. „Já jsem si nevšimi — mně se zdá, že t byl nějaký kluk, nebo holka — ale nevím, zněla odpověd. Psaní jelo tedy do Sibině a zase ze Sibino zpět jako jeho předchůdcové a bylo také tal uléženo. Nějaký čas na to šla slečna pomáhat pan pošimistrové pěci koblihy a tím časem byla v kaneeláři šefova deeruška. „Příjala jsem jen jedno rekomando“, hlá sila slečně, předávajíe jí službu. „Wenel Koudela, Herrmaňštadt,“ slečna na obálce. vala.
Franta Wenel Koudela Ierrmanštadt Horrmanštadt Herrmaňštadt Sibina Sedmihrady Chválkovice
19 article
„Která maškara ...! Nevšimla jste si, B - ženko, kdo to psaní podával?“ ptala se slečna „Ani jsem nikoho neviděla, slečno. Nějaká umouněná ruka vsunula psaní okénkem a rece- pis zas z okénka sebrala, ale osoba zůstala ne- viditelnou,“ odvětilo děvče, a psaní jelo jako všechny a vrátilo se také. A za nových 14 dní běžela se slečna podí vat do kostela na svatbu své přítelkyně a v kan- celáři zastupovala ji sama paní poštmistrová. Po návratu nalezla slečna mezi přijatými věemi rekomandovaný dopis s adresóu: „Wenel Kcudela, Hlerrmanštadt „Milostpaní. Milostivá paní! — Neráčite s pamatovat, kdo tohle psaní podával?“ tázala se slečna, vyběhnuvší za paní poštmistrovou až na sehody. „Nevím, slečno. Nevšimla jsemí si. Tak jsem se pořád ohlížela do oken, aby mi svatb neujela a lidí v čekárně jsem si nevšímla,“ od- pověděla paní poštmistrová. Slečna praštila dopisem o stů! — ale pal ho poslala starou cestou a dnes se zase vráti a slečna, zapisujíc jej do retourbriefprotokolu řekla si: „Teď se z té kanceláře nehnu, dokuds nodočkám, která maškara toho Koudelu píšel A také se z kaneeláře nehnula — nic j nevylákalo. Jednou odpoledne podávala jí jakás ruka z čekárny psaní a za okénkem ozvalse hlac: „Pod recepis“ „Lébliche k. k. Postdírektion“, četla slečn na adrese a — škubla sebou. Vysunula okénk výše a vyhlédnuvši do předsíně, podívala se, kd- to psaní přinesl. „Ah! Pane Štandero, to vy píšete na řed“ telství?“ ptala se, vidoue tam pana Šlanderu mistra sedlářského, v zeloné zástěře přes usmo loný oblek „Já.
píjít Štandera Šlandera Wenel Kcudel Hlerrmanštadt
20 article
„A co, prosím vás, od ředitelství cheeto? ptala se slečna trochu poplašená a myslila si „Co pro boha ta stará maškara má co psát ředi- telství? Tohle je udání! Nic jiného, než udání!“ A slečna již napřed prožívala všechny hrůzy vyšetřování, které se následkem tohoto psn nad ní rozpoutá. „Co chcete od ředitelství? el o av „To je má věc. „Něco se vám stalo, ztratilo, či co?“ Standera zarazil ruce za „lacl“ zástěry, stisk“ úzké rty, že ani vidět nebylo, že má ústa, zvedl nos jako pěnkava zobák proti dešti a dívalse kamsi přes slečnínu hlavu a mlčel. on „Nu tak — řekněte to přece — třeba vám budu moci hned říci co a jak a nemusíte ředi- telství ani psát.“ „Chcí to pod recepis,“ řekl Štandera zvedl ještě výše nos. Slečna zapsala psaníla dala mu recepis. „Ale tohle psaní tam dojde,“ řekl Štan- dera, spustiv na chivíli nos. „Bodejť by nedošlo. Každé psaní přee dajde,“ řekla slečna uraženě. „To se nevi!“ zvedl Šinndera zas nos. „Jen má-li dobrou adresu. Také jste j mohl napsat česky, když nevíte, že se piše lěblich s „5“. Mohl jste si říci, byla bych vám to napsala. „Já se nikoho o nie neprosím,“ sekl Šta dera a šel. „Táhni, maškaro!“ zabručela slečna Třískla okénkem, polepila psaní známkami a c dulkami a hodila ho mezi druhé. Tak jako ona, byl i pošímistr přesvědčen že to není nic jiného, než udání nějaké — jen ale co? Všichni čekali denně dopis od ředitelstv neb návštěvu komisaře.
Stander Štandera Štan Chký
21 article
Listonoš a Franta, potkávajíce někdy mistra Štanderu, hleděli na něho jako na svého nej většího nepřítele a on chodil s nosem vzhůru jako vítěz. Konečně jednoho jitra nalezla slečna mez rekomandy dopis od ředitelství a když ho v při temnosti celé poštmistrovie rodiny a celého per senálu otevřela, zůstali všichni jako skoprněl“ neboť ředitelství poslalo rozkaz, aby poštovn úřad Chvalkovice během tří dnů vyšetřil a jemu oznámil, kam podělo se osmnáct dopisů, které pod adresou: Wencl Koudela, Herrmanstadt po slal pan Ignáe Štandera. „Zatr... maškara!“ vykřikla slečna oxpo ditorka, která během let naučila se jadrné maluvě postiliona, listonoše a různých poslů a sluhů Poštmistr posla! Frantu pro Štanderu. Ten přišel — riy zatnuté, nos vzhůru. Poštmistr zatím rozložil na stole asi čtrnác dopisů. Druhé byly již svého času zaslány ředi telství jako zásilky nedoručitelné „To vy jste tohle psal?“ ptal se poštmist kynuv rukou na čtrnáct adres Wencl Koudela Herrmanstadt. „Já.
Franta Štandera Wencl Koudela Herrmanstadt Igná
22 article
„A prosím vás, člověče, proč jste se ne přišel oplat sem, když půl kopy dopisů jste po slal a žádnou odpověď nedostával? Byli bychom vám byli psaní vrátili a hned byste byl věděl, že ten člověk tam není. „On tam je!“ zvedl Štandera nos. „Tak proč neudáte ulici? Sibiň jest přec veliké město — jak tam mohou nalézti něja- kého Koudelu bez bližšího označení?“ rozhorlo val so poštmistr. „Co pak já psal do Sibina? Já psal přec do Heřmanova Městce!“ odsek! Štandera. „Vždyt máte všude psáno Herrmansstad!“ „No dyť — přece po německu! Všichni v kanceláři se na sebe překvapeně podívali a pak na ráz hlasitě se rozesmáli. „No to jste tomu dal! Herrmanstadt jes Sibiň, město v Sedmihradsku, a Heřmanův Mě stec jest v Čechách, po německu také Heřman městoe,“ vysvětloval poštmistr. Všichni se smáli — Štandera, spustiv nos sbiral své dopisy a slečna zvolala „Bodejt ho čert vzal, maškaru! A ješt žaluje direkci a způsobuje mrzutost!“ a obrá- tivši se k svému personálu, listonošovi a Fran tovi, rozkázala: „A vy, ať mi víckrát nečmáráte své do plňky a poznámky německy! Pište česky, ma škary zatr...“ čelle
Štandera Herrmansstad Heřmanův Heřman městoe Heřmanův Městec Sedmihradsko Čechy
23 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Obrovský projekt zavodnění Australie před- ložil generální jednatel pro Nový Jižní Wales T. A Cozhlan v zasedání král. anglického osadního ústavu. Pravil, že asi 500.000 čtverečních mil australské pev- niny lze pokládati za dobře a hojně zavodněnéa 400.000 mil za dostatečně zavodněné. Ostatní území, zaujímající asi dva miliony čtverečních mil, jest pra účely zemědělské zcela nedostatečně zavodněnoa velká část tobolo území, asi 500.000 člverečních mil, je úplně bez dešťů. Využitkování australské půdy a veškerý blahobyt země závisi na tom, aby se téte nedostalečně nebo nepravidelně zavodněné zemi do- stalo dostatečné vláhy a učinila se tak úrodnou jaka země s hojnými dešti. Coghlan chce dáti podnět k zavodnění těchlo rozsáhlých krajů a jako příklad uvádí projekt, jenž co do rozsahu nemá sobě rovna. U Trawoolu, malého města asi 63 mile od Melbournu, vyhloubila mchutná řeka Goulburn hlubokou kotlinu a ta má býti mohutnou zdi z hrubých žulových bal- vanů ohražena. Zed byla by 1700 slop dlouhá a 140 stop vysoká. Tim by se nahromadilo ohromné množství 60 milionů krychlových stop vody a sic v jezeře, jež by mohlo zaplaviti 28 akrů roviny. Takto dosáhlo by se necbyčejné možnosli zavodnění, v Australii však lze podobná zařízení provésli ještě na mnohých jiných místech.
Coghlan Austrálie Wales Melbourne
24 article
= Včaliny na střechách. Zajímaveu velkomičst- skou novinkou jest chov včel a pěstování rojů na domevních střechách. Mr. Abott, spolumajitel firmy Abolt Co, jednoho z největších závodů včelařských a obchodu s medem v Anglii, prohlásil, že nen žáčné překážky, aby věely nemohly býti chovány také v městech. Věelaření není zajisté obtížně a takto lze si lacino opatliti med pro domácnost. Včely maa ve zvyku zalélati často až pět kilometrů, aby si vy- hledaly po-ravu, Londýn pak má, jak známo, velké množství parků a zahrad, v nichž by mohly nalézti právě tak hojnou potravu, jako na vesnicích. Aby učinil první pokus, usadí Mr. Abott v nejbližsích dnech na stieše budovy „Daily Mirror“ kolonii včel.
Anglie Londýn Abolt Company Daily Mirror
25 article
Odtud muscjí včely dosti daleko letěti, než se do- slanou de nejbližšího parku Rozent a St. James. Tam nalexnou hojnou pastvu na květinách. Zdaří-li se tentu prvňí pokus, budou umístěny úly na střechách různých lendýnských domů. Vyslovují se však vážné pochybnosti, že by se včelaření ve městech mohlo daniti ve vělším rozsahu. V městských parcích pěstuje se květin přece poměrně málo a na zelených trávní- cíeli se polní květy dokonce ještě vytrhávají, takže by včely setva nalezly dostatečnou potravu jen pro sebe, natož aby zbylo medu ještě pro člověka! — Lahádky z řiše živočišné. Gastronomická zá- liba lidskí nepřestává u ssavce, pláka a ryby: říše plazů a himyzu také přispívá svou dávkou k nestejno- rode tabuli člověka, lohoto pána veškerého ivorstva. Zelva jest základním kamenem při hostině a neni nijak překvapujícím, že i pozemní želvy používá se za polravu, kdekoliv se nalézá. V Asii, Africe. Ame- rice a Australii požívají se ještěrky všeho druhua každého tvaru — a co jiného jest krokodil, než je- štěrem velkého vzrůstu? V Egyptě a poděl velkých řek ostatních částí Afriky, Jižní Ameriky a jižní Asie nemotorný plaz ten bývá pojídůn s nemalou chuti.
jít blízký parka James Lahádka Asie Afrika Austrálie Egypt jižní Amerika
26 article
Evropaně sice jej až dosud nepřijali všeobecně na jidelní líslek. ale tu a tam přijímají jej ze zvěda- vosti. Člověk by nyslil, že u hadů se labužníci za- staví, avšak následkem dábelské reputace, nabyté ihned po stvoření světa a příchodu prvních lidí, ne- může hadu býti dovoleno, aby vyhnul se svým zá- vazkům. Číčan zužilkuje hady právě tak k výživě své jako pro léky a američtí Indiáni, afričtí černoši, Malajci a Japenci si na nich pochu návají. Ale ne- musime choditi ani tak daleko; Italové na příklad maji velice rádi taliř rosolované zmije a zvěčnělý Frank Buckland, jehož zoologické nadšení neznalo mezi, ujišťoval své plátele, že hroznýš královský chutná jako telecí tízek. Záhy pojídány jsou o Východu na Západ, od Číny až do Spoj. států. Fran- couzi byli první v úpravě žab pro stůl, ale Yankeeové s nimi s úspěchem závodí. Iilemýždí jsou známou pochoulkou po celé Evropě, zvláště ale v Anglii; sliz- natí plžové sbíráni jsou ženami a dětmi a chováni v obedněných místech, kde je krmí výbranou rostlin- nou polravou, aby dostali potřebnou přichuť. Jan
Indián Italos Buckland Fran Yankee Jan Čína Evropa Anglie
27 article
Křiitel kimil se kobylkami a dívokým medem a ne- sčetní lidé libují si ještě dnes na téže potravě. Afri- cká plemena zvláště požívají kobylek, tvolíce si tak dielu, jež králi jejich věk o značný počet let. Když dostavi se hlad. Arabové melou na prášek sušený hmyz a misí jej s moukou, z níž pekou chléb. Med těší se všeobecné oblibě, ale Čingalové pojídají do- konce i včely, aby zpříjemnili svůj dech. V Brasilii, ve Východní Indii, Mexiku a mezi Indiány Severn Ameriky jsou mravencí valně pojídáni, právě tak jako vělší termiti. Čtňané nezůslávají pozadu v poží- véní hrnyzu. V Nové Kaledonii zvlášt? velcí pa- vouci a v Brasilii osmnáct palců dlouhé stonožky s velkou zálibou se pojídají. Ilousenky tvoří lahůdku v mnohých krajích zemských, právě jako hedvábníe na Madagaskaru a na Ceyloně.
Čingalová Indián Brasilia Indie Mexiko Severn Amerika Nová Kaledonie Madagaskar
28 article
= Aslrologle a méda. Móda, která jako zrcadlo života zobrazuje také všechny jeho kudrlinky a po- šelilosti, ponechává volně pole i lantasiím pověry. V Londýně byl nyní dokonce otevřen krejčovský salon, jenž si vyjkl za úkol. vystihnouti tajné po- kyny osudu také v oděvu a uspokojiti přání a na- déje pověrčivých. Tenlo prozíravý závod zholovuje pouze toilety, v nichž každá dáma musí míti štěslí, všechny magické moudrosti astrologie napomáhaj k tomulo účelu a od střeviců až po aulomobilistickou čapku má na skladě všechny předhěty, bezpečně přinášejicí štěstí. Damský klobouk na příklad, jchož nositelka se narodila ve znamení Venuše, sestává z malně zelené slámy s tmavozelenou sametovou páskou kolem hlavy a ozdobou červených růží a rá- žových listů na levé straně. Oděv, jenž jest v tajném spojení s Merkurem, hotovi se z bílého sukna na tailli s elezaniní černou ozdobou. Revers a knofliky jsou z černého hodvábí. Klobouk k tomu jest z černě a bílě slámy e černou hedvábnou ozdobou. Aulomo- bilní plášt pro „dítě Jupilerovo“ odpovídá zvláštním barvám této planety: sestává z purpurově lálky s jas- ně červeným hedvábným reversem, knofliky jsou pozlaceny a kromě toho jsou přišily také ozdobné knolliky z amelystu. K tomu noší se tmavě purpu- rový hedvábný klobouk, zdobený jasněji zbarvenými máky. Která dáma podléhá v živolě a osudu vlivu měsíce, nosí světlošedý „měsíční klobouk“ s šedými pěry a matnou stříbrnou stuhou. Také měsíční oděv udržuje se v siných svěllých tónech a neurčitém přísvilu, jaký vychází z bledého strážce našich nocí.
Venuš Jupilerův Londýn
29 article
Světlešedý chiffon splývá přes spodní oděv z bledě- žlutého hedvábí, stříbrné lemůvky a široké výšivky, zobrazující mraky a měsíce dovršují fantastickou vý- pravu télo toilelly. Diamanlové šperky zvýší ještě dojem neklidného přísvilu, v jakém se dcera nocia měsíce jeví. Všechny tyto kostymy viděl modní zpra- vodaj „Daily Expressu“ u firmy na vlastní očia závod dělá prý dobré obchody mezi damami, které se kloní k myslice. Tento měsíc byly dámy astrolo- gickými krejčími důtklivě varovány, aby nenosily červené oděvy. A proč? Věc jest zcela jednoduchá. Slunce bylo ve znamení býka a poněvadž jest známo, jak zuřivě se býk vrhá na červenou látku, jest ne- zbylně nutno, aby dámy, které nechtějí na sebe uvaliti hněv hvězd, odstranily se svého oděvu všech- no červené = Vyloupené zřiceniny. Španělské listy uveřej- ňují prudké články proti skutečně neslýchanému případu, že ve zříceninách Ialicy byly zbytky řím- ských slaveb Irhány dynamilem, aby se jich použilo k opravě silnice. Ulalica byla bohaté kveloucí město, založené Scipienovými velerány na Quadalquiviru nad Sevillou a byla rozbořena za vpádu Maurů v do- bě stěhování národů. Ve zeiceninách nalézalo se z- jistě mnoho uměleckých pokladů, jak patrna z na- lezených tam před několika lety nádherných soch. zlomků sloupů, mosaik, reliefů, šperků, mincí a pod. Nyní čnějí z trosek již jen zdi mohutného amfiteatru, v němž při odborném prozkoumání lze ještě očeká- vati cenné nálezy. Všeohecně vyslovuje se .az- hořčení proti nynější konservativní vládě, že k ta- kovému barbarskému pustošení kulturních památek nečinně přihlízí
Maur Sevilla Daily Express