2
masthead
24. května 1908.
4
title
Nedělní zábavná a poučná příloha „ Národních Listů k č. 148.
5
article
Svatopluka Čecha venkovská sídl.
Svatopluka Čecha venkovská sídl.
Vzpomínka jeho sestry Růženy.
Korespondence moje se Svatoplukem ne
byla hojná. Do smrti maminčiny bydlili jsme p
spolu, následující na to rozchod zcelovala čeln
dostavenička. Teprve odletem bratrovým z Prahy
r. 1896 pozdravy obapolné vyřizovala pošta.
Sledují památky drahé, rukopis pevný až
do nejposlednějšího lístku, psaného mi večer
v sobolu, den před smrtí. Střetly se bratrův po-
zdrav s telegramem z ruky sestřiny, nesoucím
hroznou zvěst o Svatoplukově ztížené nemoei.
V pravdě již uzamknuty byly blankyty drahé.
když zpráva se mi odesílula. —
Lel můj šílený k bratrovi nepřinesl mi vle
toužené shledánil
Svědomitý, vzorný hiospodář vedl si několik
přesných zápisků. Do jednoho ukládal zkuše
nosti své zahradnické, jiný věnoval poznámkám
povětrnosti, podškrtávaje si zvláštní sensace
přírodní. V den smrti zapsáno v něm: 23. Již
ve na 7 světlo. + 4°, později pršelo, jen
krátce. Vítr. Pak déšť a sníh, škaredo ..
Do jiného zápisníku řadil si dáta odesla-
ných dopisů. Zakončení zní: 22./II. Naší Ru-
žence, Dále shledáváme se v truchlé pracovně
s denníkem, zavedeným teprve v novější době,
do něhož trpitel zanášel pozorování o své zkázo
nosné chorobě. Závěrek jest: 23./2. Probudil s
v 1/41., bolení dosti prudké.
Čecho
Růžena
Svatopluk
Svatoplukův
Praha
6
article
.... Na to sehladla drahá ruka, nesoucí
květ lásky ze žiti v tu báseň, nikým ještě ne-
popsanou.
Zvoliv mil, vůdce náš vlídný domečel
v Labském snivém kraji za delší své sídlo, přáh
si mezi sestry a bratry rozdileti utěšené nov
své dojmy. Zval nás hojně, srdečně a důtklivě
Uvedu na příklad z dopisů památných několik
něžných řádek, kterými vzpomenul mne, když
v Praze stýskávalo se mi bez domova.
A přijeď mne hodně brzy zas navštívit do
Obříství — pak si o tom šíře promluvíme. Aa
se nechee náležitě rozjasniti, je zde jíž pěkně
a právě, co toto píši, začíná kukačka z ostrova
kukat až milo. Zde nebudu patrně potřebova
hodin si kukačkou.
30./4. 96.
Praha
Obříství
7
article
Zahrádka je ještě plna květů, ale podzin
již se začíná silně hlásit žloutnutím listů a zvlá-
ště červenou barvou divokého vína, což však
přispívá spíše ještě k poslednímu vyšperkován
mého malého sadu. Klematis na bosídce začíní
znovu kvěsti velikými fialovými hvězdami. H
lubi prospívají, to mládě má se k světu a stra-
katí mají opět nový párek holoubat. Tímn jsem
snad zodpověděl všechny Tvé dolazy. Téší mne
velmi, že se Ti prázdniny v Obříství libily; po
važuj toto místo jako za svůj nový domov, kan
můžeš přijeti, kdy se Ti hude líbit a kde budeš
vždy srdečně vítána. Přijeď ještě před Vánocemi
bude-li se Ti to některý den hodit. A na Vá-
znrn
noce očekávám Tě na jisto.
1./10. 96.
Píšu Ti, abys snad nemyslila, že jsem
ústní Tvůj slib zapomněl. Přijeď jistě na Va-
noce, potěšíš mne svým příjezdem. Zdeňka při-
jde teprve na boží hod, Milada pak právě mi
píše, že přijeti nomůže. Přijeď tedy již na štědrý
večer aspoň Ty, budem pak s Václavem a Van
dou právě rovné číslo, člyři.
21.112. 1896.
Zahrádka
Píša
Zdeňka
Milada
Václav
Van
Obříství
Virginie
8
article
Mohla bys sem tedy přijeti hned po ukon
čení školy s vědomím, že zde najdeš náš „sa
lón“ pro sebe úplně prázdný a klidný. Nyn
máme zde velmi krásné, někdy až příliš tepté
dni; senoseky jsou skončeny a za krátko na-
stanou žně. Zahrádka moje se sice letos trochu
opozdila, ale jest v ní přece již hezky květo
a zeleniny. Piš mi tedy dle možnosti brzo, kdy
určitě přijedeš.
3./7. 97.
Těším se již na Vánoce, kdy Tě zase u seh
uhlídám.
8./12, 97
Těším se, že mne navšuviš na svátky vel
konoční. Novinka z Obříství: Ty veliké stromy
na louce, hned za zdí mé zahrádky, šmahem vy
káceli; budeš jich asi také litovat. Chei si aspot
ve své zahrádce za to vysázet několik lipek.
1./2. 98.
Podniknu s Tebou nějakou větší cestu a
čtrnáctidenní, buď jen v Čechách, buď do ci-
ziny. I o tom bychom se domluvili. Máš prý již
ve středu prázdno, můžeš tedy hned ten den
sem do Obřiství přijeti. Těším se na Tvůj pří
jezd upřimně.
26./3. 99.
Přijeď, začíná tu býti krásně
3./5. 99.
Přikládám jednu macošku a jednu lobelku
by Té také vybídly, abys se přišla na mou za
lrádku podívat než zcela uvadne.
7./9. 99.
Odejel jsem, ani Tě nestihnuv, jelikož způ
sobilo mi starost právě přibývající voda. Dou
fám, že nezpůsobí mi škod. Navštiv mne co nej
dříve v Obříství, můžeš-li, tedy již v sobotu.
9./4. 1900.
Zahrádka
Obříství
Čechy
9
article
Přesídlením Svatoplukovým do Troje sblí
žila se mi k němu želaná cesta. Nezapomenutel
ny zůstanou mi ty krátké, rozveselené a opět
starostmi stísněné procházky k němu Stromov
kou a polem.
Mohla bych královská jména udíleti touze
která mé kroky popoháněla a vlastně křídla na
stavovala tlukoucímu srdci. .... Dnes tou tou
hou, vzpjatou nesmírně, nic již nevzmohu! Není
to již úsměv slibu tam na výšině trojské. Bělost
šalu Havránčina nemluví již na příchozí kyvem
šátečku milenčina. — — Starostlivě v osiřelost
pročítám Svatoplukův životopis. Jen poslední
strany knihy jeho žité jsou mnou pamatované.
On prvorozenec — já po něm jedenáctá. Čtua
pozastavuji se a uvažuji... Zde a zde mohla
více květů vykvésti, horoueněji slunce vypu-
četi — také trny u růží a také víry na hladině
klidu a spokojenosti! Zachvívám se... však ne-
zřím nikde květ stržený průvanem. Zakončuji
četbu utěšeným zabezpečením: že On byl sobě
ve svém žití mocné slunce, kolem něhož roz-
plývaly se přidružené stíny ze života!
Porovnávám dvě poslední venkovská sídl
Svatoplukova. Z Holešovického obydlí v Stroj
nické ulici, kam na zimu zajížděl z Obříství,
prvně zíral na sličnou Havránku. Netajil se před
námi, že jest očarován miniaturním zámečkem
a že by s chutí chtěl se stái jeho obyvateler
Snad si vynalezl za důvod, snad jej skutečny
poeiťoval, že od Prahy v milounkém svém
Obřiství je přiliš odtržen.
Svatoplukův
Havránek
Trója
nický ulice
Obříství
Praha
Havránčina
10
article
Polapila si slavika pějícího kouzelnice troj
ské výšiny.
Rád se k ní přivinul, však klidu svému
svým květům, svým přátelům v labské končiní
nerad dává s bohem.
Připomínám si první návštěvu na Havránce
Byla jeseň, slunné dny. Svatopluk vyšel m
vstříc ve svém oblíbeném zahradnickém obleku
hojně opálený, roztomilý. Pomlouval žertovně
jaké to bylo hrozné stěhování na ten vrchi a vy-
zval mne ke gratulaci, řka: „To všecko zde je
nyní moje práce,“ ukazoval na rozsáhlý poze
mek, „jménu měmu zahradnickému, jak vidís
kyne velkolepý postup!“ — Blankyt oka jeho,
měkce v opáleninu vepsaný, zalaškoval v dobro
míře.
Vyjmenoval mi všechny své předslibovano
podniky, maje v bohaté své hlavičce zabavený
již na čisto propracovaný plán budoucí Havránky
„Mám zde také lípu, to jsem rád,“ uvádě
mne ke kolosu, jehož odzelenávající se koš vřeh
křídly ptactva, „taková ptači Paříž, aa jaře bude
to koncertní sín!“
Vešli jsme do vily, uzřela jsem mil
Svatoplukovu pracovnu, vyzdobenou nejsvěžej-
ším obrazem Prahy, rozloženým na vyhlídce.
Svatopluk
Havránek
Havránka
Paříž
Praha
Svatoplukův pracovna
11
article
Duše básnikova uznávala i ty chudší rozhlody na
východ a na západ a přidávala jim dary ze svéh-
bohatství. Ukázal tam: kde pouze holý vrch, vy
šlapán lidskou nohou, s úsečným domkem na te
meni místo zlaté koruny, kde po stráních krávy bev
zvonců se pásají, pasáčkové neznající zlatých
ohničků z dlaní trnky srkají, kde ze šipků v
plašuje se ptactvo jako mladé bourky — děl
„Oprav si trochu obrázek a dej mu jměno Alp
ského zátiší.“ Na polední straně naznačil m
zase „moře“, když vlnila se v celé té báječní
koblině pod Prahou veliká jesení pružná mlha
„Celý život, o čem horuješ, zde si představ
Nejčarnější kouzlo uzřely však oči při slun
ce západu, kdy polibky záři a červánků roz
žehly slavnostné Hradčany a postupně dále celí
ten věnec budov, kladený na popelavé vstřicne
ohzory. Požáry polily okénka i té chaty nejpo
slednější, vyjmuté již z města, kde ve skuteč
nosti snad ani nikdy lojovka nezaplála.
Alpy
Praha
Hradčany
12
article
Úplnou spokojenost obyvatelů promitala
pouze starosť, „jak bude v závějích s do-
mácnosti?“ Hespodář sice ten kámen taky oce
ňoval, ale mluvě o tom, žert vyslal místo
stesku: „Musíme se státi zdejší a potom nep.-
leká nás žádný soudný den!
Kovová vůle milého vůdce v žití překonnla
tak mnohé překážky.
O prosincové návštěvě nalezla jsem na Ha
vránce neporušenou veselost. Svatíček zářící . ..
ani prý jej ještě nepoškádlila jedna strašidelná
noc... ačkoli v zimě slyší se zde ticho jako
na pouštil
„Máme se dobře,“ představoval se v no-
vém obrázku, „studujeme zde Fulínovy knihy
o pěstění kvítí r zeleniny a mluvíme „pa rusky“
Nyní již nozaklejí Havránku, loda růže na po-
čátku léta!“... Na Prahu se pošinul jeho po-
hled: „A tamto máš vánoční Betlehéml“
Pouze však jedin, rok byl darem štěstí
klidu pro zdejší obyvatele. — Potom již ve spo-
lečnosti Svatoplukově nebývalo jako ve věčně
jarní zahradě. Cítili jsme jeho únavu, jeho těžké
zamyšlení. Ještě si vyšel do zahrady i do svých
básní, ale v modrém zraku zacházel již do básně
té neproniknutelné — ode všeho milovanéhoa
milujícího jej... Neposkvrněně zlatou památkou
není ten vrch a ten bílý zámek ..
Fulínův
Havránek
Svatoplukův
Praha
13
article
Před oči klade se v smavějších barvách
obřístevské zátišíčko. Zde nezkalena ani jediná
hodina zlým osudem. Vitězně ještě hrál krále
dobrý hospodář! Onsy vzácných květů rozzaro-
valy se blahodárně v zahradě i na papíře. By
zbaven již zodpovědností redaktorské, byl
majitel velkého času a velkého klidu. Měl kolem
do kola venkov a srdce jej střežící od jakékol
pohromy. Zatoužil jen a již měl! Do ráje nepři-
vanuly vichřice bědné. — Jen v jednom snu
malounko prohrál vladař štěstí — ale malou
jízvu okamžitě vyhojila nová výhra: Přál si zí-
skati na pantatíčkovi chátku se sádkem, aby
spojiv ji s jměníčkem svým, vytvořil z ní pra-
vou českou chaloupku. Leč srdce tatičkovo hou-
ževnatě bylo vrostlé do stěn otcovských. Nebyl
možno žádati na něm odprodej. Však výtečný
stylista básník v rozpacích neuvázl... Proved
koupi o trochu dále ... vyhlídl si na výstavě
ryzí milou chatku a daroval ji za věrnou družku
svému obydlí. Novinku tajil před pražskými
sestrami a těšil se, co řeknou, až na své oči
uhlídají krásku ..
14
article
Nemohla to býti než velmi srdečná po-
chvala! Za to, že se ní vyjiskřily pohledy blan-
kytné, opět si ji připomínám celou krásnou
opět ji chválím:
„Věneček ze dřev, vonných po lese, seka
ných snad v první jarní don. Okénka tády i dvé
ře a zápraži dokola, aby si na něm zapohádko
vali miláčkové ptáci. Židle se srdcem, plína čer.
vená krojová a kraslice v proutěném košíčku.
Voničky v kořenáčích, suky v podlaze, sítě javo-
rové nad hlavou s ležntými dveřmi do zlalé
půdy, plné makovic ... Daloko k severu na vy-
hlídce modré a zelené barvy kraje a oblohy.
od východu tekoucí sem purpury dohořivajícíhe
slunce.“
Krásce dozajista buší ee
Pravím si, že v tom pozdravu krvavěm
slunečním, vtrhla k ní podvečer novina zoufal
v neděli... kdy odepjaly se od země perule
Jeho ... a ve volnost vylétly si nedohlednou!.
Snad žádná z obou usedlostí nezklamate
Miláčka, bratra, však ke své hádance hádal
budu: že labský útuleček byl se srdcem jeh
věrněji spoután, než ten bílý klenot na zele-
ném trůnu ... dnes tak smutný, jako opuštěnn
truchlá svatyně.
15
article
Jenom německy!
Jenom německy!
Črta z pošty od Julie Vlasákové.
V poštovní kanceláři městečka Chválkovi
vypracovávali ráno od půl sedmé dva zřízen
v noci dušlou poštu.
Listonoš roztřídíl materiál na čtyři hromád
ky: jednu pro sebe do města, druhou do ves
nie k dodávacímu okresu přidělených, třetí do
„fachů“ úřadních a továrních a čtvrtou malou
pro zásilky s neurčitými adresami, pro zásilk
převezené, dále pro zásilky bez udání pošty
a podobné nedoručitelné zásilky, které se posl-
lají buď jinam, nebo zpět s poznámkou, že
adresát se přestěhoval neznámo kam, že zemřel
nebo že vůbec na místě není.
Po roztřídění třískal listonoš na rub do-
pisů razítkem otisk nápisu „Chwalkowitz —
Chválkovice“ a telegrafní poslík Franta, sya
postilionův, kterého táta k vůli několika krej-
earům poselného nedal ničemu vyučit, psal no
nedoručitelná psaní nové adresy, nebo na druh
straně lakonické poznámky.
Při každém psaní dotazoval se listonoše
„Kde je ten Bureš?“ ozval se tenkým chlap
ckým hláskem.
„Napiš: gestorben“, odvětil listonoš přehlu
bokým basem vypitého hlasu.
„Kde jest ten Finěra?“ piskal Franta.
„Napiš: übersiedelt — unbekannt wohinío
bručel listonoš.
Frania psal. Psal velmi hezkým rukopisem
i českým pravopisem, ale před 20—15 lety
ještě každý listonoš i ve Zlámané Lhotě myslil,
že by psaní nedošlo do Lhoty Rovné a že by
tomu také nikdo nerozuměl, kdyby nepsal
adresy a poznámky německé. Ostatně si to my.
slilo i ředitelství a na dopisy se musily lepiti
malé cedulky s německo-francouzskými nápi
z jedné Lhoty do druhé, třeba tam uměli trochu
německy jenom poštmistr a kupec, žid.
Vlasák
Chválek
Franta
Bureš
zlámaný Lhota
Lhota Rovná
Lhota
16
article
Ale v Chválkovicích byli konservativní. Tan
na novoty nedrželi a proto nelepili německo-
Irancouzské lístky, nýbrž Franta psal dle diktátu
listonošova německé poznámky rukopisné a n
psal na dopis Burešův, který zemřel: „über
sidoli“ a na dopis Finěrův, který se odstěhoval
„gostorbn unbekant vohin
„Kde jest Stará Voda?“ kvikl Franln.
„Ilrom do Staré Vody! Těch je asi třicel
Napiš tu nejbližší „bei Nachod“ — burácel
listonoš.
„Tuhle je psaní do „Leipa, Provin
Böhmen“, hlásil Eranta.
„Připiš Bohmisch a to Provinz přetrhni
napiš Königreich. My nejsme provincie, my
jsme Königraich“ kázal listonoš, v němž přes
služební komisnost bylo přece ještě více náro
ního uvědomění, než nyní v tak mnohém, da
leko výše postaveném člověku české národnosti
bys nalezl.
„Tuhle je psaní na Herr Chvalkovitz i
Prag a přišlo to sem“, pípal Franta.
Franta
Burešův
Bohmisch
Provinz
Königreich
Herr Chvalkovitz
Praga
Chválkovice
Tana
Ilrom
Provinsko Böhmen
Eranto
17
article
„To je ta nová moda! Nahoře, kde od jak
živa se psal adresát, napišou nyní stanici a dole.
kde byla vždy stanice, napíše se odresál. Toí
se ví, že člověk, když třicet let kouká u každéh
psaní do pravého rohu obálky na jméno stanice
a pošty a vidí tam Chvalkovic, hodí to sem
Podškrtni dvakrát modrou tužkou to Prag a na
maluj k tomu brejle, aby se podruhé lépe kou
kali,“ vrčel listonoš, neuváživ, že dopis s brej
lemi dostane adresát a nikoli úřadník, který ho
do Chvalkovic poslal.
A tak „úřadovali“ tito dva lidé dle staréh
šimlu a svého rozumu, přes zákaz slečny expe-
ditorky, která chodila později do kanceláře, než
oni a Frantovi psaní adres a poznámek zakazo
„Já si to udělám sama — vy se mi do toho
žádný neplette! Co jste mohli dělat za slarého
teď to už nejde. Rozumite, maškary?“
Poslední slovo bylo jejím oblíbeným rče-
ním. Vyjadřovalo obyčejně nespokojenost a roz-
čilení a ozývalo se dost často, neboť na poštácl
je málo spokojenosti a hodně rozčilování. Jak
mile slečna přišla, nechal Franta psaní a šel
rozhazovat dopisy do „fachů“.
Praga
Franta
Chvalkovice
18
article
Slečna usedla u svého stolu, otřela zaječ
nožkou jeho desku, chopila se kupy poukáze
a rekomandovaných psaní a jala se psáti dodae
lístky.
„Už je to tu zas! Třotí psaní rekomando
vané a patnáct jednoduchých — která maškara
te piše?“ Franta honem přispěchal a nakloniv
se trochu přes rameno slečny, četl:
„Wenel Koudela, Ierrmanštadt.“
Tak a nejinak zněla adresa rokomandova
ného dopisu, který přišel jako nedoručitelný ze
Sibině v Sedmihradech s německo- francouzskou
poznámkou: „Adresáta bez bližší adresy nen
lze nalézti.
Dopis byl podán ve Chválkovicích a tak
vých dopisů nalézalo se zde již osmnáct!
Byly hozeny do sehránky na psaní, vyko
naly cestu do Sibině a zpět, byly pak zapsáný
do „Retourbriefprotokolu“, seznam vyvěšer
v čekárně, ale nikdo nepřišel se optati, nepři-
šel-li dopis s touto adresou zpět, nýbrž vždy
po 14 dnech nové psaní ze schránky se vybíralo
Jednou, když slečna nebyla chvíli v kan
coláři, nalezla na psacím stole rekomandovane
psaní, které v její nepřítomnosti přijal sám šel.
s adresou: „Wenel Koudela, Horrmanštadt“.
„Pane poštmistře! Nevšiml jste si, kdo to
psaní podával? Už tu máme čtvrt kopy psan
s tou adresou a nevíme, komu je vrátit a kd.
to píše,“ ptala se chtivě přednosty úřadu.
„Já jsem si nevšimi — mně se zdá, že t
byl nějaký kluk, nebo holka — ale nevím,
zněla odpověd.
Psaní jelo tedy do Sibině a zase ze Sibino
zpět jako jeho předchůdcové a bylo také tal
uléženo.
Nějaký čas na to šla slečna pomáhat pan
pošimistrové pěci koblihy a tím časem byla
v kaneeláři šefova deeruška.
„Příjala jsem jen jedno rekomando“, hlá
sila slečně, předávajíe jí službu.
„Wenel Koudela, Herrmaňštadt,“
slečna na obálce.
vala.
Franta
Wenel Koudela
Ierrmanštadt
Horrmanštadt
Herrmaňštadt
Sibina
Sedmihrady
Chválkovice
19
article
„Která maškara ...! Nevšimla jste si, B -
ženko, kdo to psaní podával?“ ptala se slečna
„Ani jsem nikoho neviděla, slečno. Nějaká
umouněná ruka vsunula psaní okénkem a rece-
pis zas z okénka sebrala, ale osoba zůstala ne-
viditelnou,“ odvětilo děvče, a psaní jelo jako
všechny a vrátilo se také.
A za nových 14 dní běžela se slečna podí
vat do kostela na svatbu své přítelkyně a v kan-
celáři zastupovala ji sama paní poštmistrová.
Po návratu nalezla slečna mezi přijatými
věemi rekomandovaný dopis s adresóu: „Wenel
Kcudela, Hlerrmanštadt
„Milostpaní. Milostivá paní! — Neráčite s
pamatovat, kdo tohle psaní podával?“ tázala se
slečna, vyběhnuvší za paní poštmistrovou až na
sehody.
„Nevím, slečno. Nevšimla jsemí si. Tak
jsem se pořád ohlížela do oken, aby mi svatb
neujela a lidí v čekárně jsem si nevšímla,“ od-
pověděla paní poštmistrová.
Slečna praštila dopisem o stů! — ale pal
ho poslala starou cestou a dnes se zase vráti
a slečna, zapisujíc jej do retourbriefprotokolu
řekla si:
„Teď se z té kanceláře nehnu, dokuds
nodočkám, která maškara toho Koudelu píšel
A také se z kaneeláře nehnula — nic j
nevylákalo. Jednou odpoledne podávala jí jakás
ruka z čekárny psaní a za okénkem ozvalse
hlac: „Pod recepis“
„Lébliche k. k. Postdírektion“, četla slečn
na adrese a — škubla sebou. Vysunula okénk
výše a vyhlédnuvši do předsíně, podívala se, kd-
to psaní přinesl.
„Ah! Pane Štandero, to vy píšete na řed“
telství?“ ptala se, vidoue tam pana Šlanderu
mistra sedlářského, v zeloné zástěře přes usmo
loný oblek
„Já.
píjít
Štandera
Šlandera
Wenel Kcudel
Hlerrmanštadt
20
article
„A co, prosím vás, od ředitelství cheeto?
ptala se slečna trochu poplašená a myslila si
„Co pro boha ta stará maškara má co psát ředi-
telství? Tohle je udání! Nic jiného, než udání!“
A slečna již napřed prožívala všechny hrůzy
vyšetřování, které se následkem tohoto psn
nad ní rozpoutá.
„Co chcete od ředitelství?
el o av
„To je má věc.
„Něco se vám stalo, ztratilo, či co?“
Standera zarazil ruce za „lacl“ zástěry, stisk“
úzké rty, že ani vidět nebylo, že má ústa, zvedl
nos jako pěnkava zobák proti dešti a dívalse
kamsi přes slečnínu hlavu a mlčel. on
„Nu tak — řekněte to přece — třeba vám
budu moci hned říci co a jak a nemusíte ředi-
telství ani psát.“
„Chcí to pod recepis,“ řekl Štandera
zvedl ještě výše nos.
Slečna zapsala psaníla dala mu recepis.
„Ale tohle psaní tam dojde,“ řekl Štan-
dera, spustiv na chivíli nos.
„Bodejť by nedošlo. Každé psaní přee
dajde,“ řekla slečna uraženě.
„To se nevi!“ zvedl Šinndera zas nos.
„Jen má-li dobrou adresu. Také jste j
mohl napsat česky, když nevíte, že se piše
lěblich s „5“. Mohl jste si říci, byla bych vám
to napsala.
„Já se nikoho o nie neprosím,“ sekl Šta
dera a šel.
„Táhni, maškaro!“ zabručela slečna
Třískla okénkem, polepila psaní známkami a c
dulkami a hodila ho mezi druhé.
Tak jako ona, byl i pošímistr přesvědčen
že to není nic jiného, než udání nějaké — jen
ale co?
Všichni čekali denně dopis od ředitelstv
neb návštěvu komisaře.
Stander
Štandera
Štan
Chký
21
article
Listonoš a Franta, potkávajíce někdy mistra
Štanderu, hleděli na něho jako na svého nej
většího nepřítele a on chodil s nosem vzhůru
jako vítěz.
Konečně jednoho jitra nalezla slečna mez
rekomandy dopis od ředitelství a když ho v při
temnosti celé poštmistrovie rodiny a celého per
senálu otevřela, zůstali všichni jako skoprněl“
neboť ředitelství poslalo rozkaz, aby poštovn
úřad Chvalkovice během tří dnů vyšetřil a jemu
oznámil, kam podělo se osmnáct dopisů, které
pod adresou: Wencl Koudela, Herrmanstadt po
slal pan Ignáe Štandera.
„Zatr... maškara!“ vykřikla slečna oxpo
ditorka, která během let naučila se jadrné maluvě
postiliona, listonoše a různých poslů a sluhů
Poštmistr posla! Frantu pro Štanderu.
Ten přišel — riy zatnuté, nos vzhůru.
Poštmistr zatím rozložil na stole asi čtrnác
dopisů. Druhé byly již svého času zaslány ředi
telství jako zásilky nedoručitelné
„To vy jste tohle psal?“ ptal se poštmist
kynuv rukou na čtrnáct adres Wencl Koudela
Herrmanstadt.
„Já.
Franta
Štandera
Wencl Koudela
Herrmanstadt
Igná
22
article
„A prosím vás, člověče, proč jste se ne
přišel oplat sem, když půl kopy dopisů jste po
slal a žádnou odpověď nedostával? Byli bychom
vám byli psaní vrátili a hned byste byl věděl,
že ten člověk tam není.
„On tam je!“ zvedl Štandera nos.
„Tak proč neudáte ulici? Sibiň jest přec
veliké město — jak tam mohou nalézti něja-
kého Koudelu bez bližšího označení?“ rozhorlo
val so poštmistr.
„Co pak já psal do Sibina? Já psal přec
do Heřmanova Městce!“ odsek! Štandera.
„Vždyt máte všude psáno Herrmansstad!“
„No dyť — přece po německu!
Všichni v kanceláři se na sebe překvapeně
podívali a pak na ráz hlasitě se rozesmáli.
„No to jste tomu dal! Herrmanstadt jes
Sibiň, město v Sedmihradsku, a Heřmanův Mě
stec jest v Čechách, po německu také Heřman
městoe,“ vysvětloval poštmistr.
Všichni se smáli — Štandera, spustiv nos
sbiral své dopisy a slečna zvolala
„Bodejt ho čert vzal, maškaru! A ješt
žaluje direkci a způsobuje mrzutost!“ a obrá-
tivši se k svému personálu, listonošovi a Fran
tovi, rozkázala:
„A vy, ať mi víckrát nečmáráte své do
plňky a poznámky německy! Pište česky, ma
škary zatr...“
čelle
Štandera
Herrmansstad
Heřmanův
Heřman městoe
Heřmanův Městec
Sedmihradsko
Čechy
23
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Obrovský projekt zavodnění Australie před-
ložil generální jednatel pro Nový Jižní Wales T. A
Cozhlan v zasedání král. anglického osadního ústavu.
Pravil, že asi 500.000 čtverečních mil australské pev-
niny lze pokládati za dobře a hojně zavodněnéa
400.000 mil za dostatečně zavodněné. Ostatní území,
zaujímající asi dva miliony čtverečních mil, jest pra
účely zemědělské zcela nedostatečně zavodněnoa
velká část tobolo území, asi 500.000 člverečních mil,
je úplně bez dešťů. Využitkování australské půdy a
veškerý blahobyt země závisi na tom, aby se téte
nedostalečně nebo nepravidelně zavodněné zemi do-
stalo dostatečné vláhy a učinila se tak úrodnou jaka
země s hojnými dešti. Coghlan chce dáti podnět
k zavodnění těchlo rozsáhlých krajů a jako příklad
uvádí projekt, jenž co do rozsahu nemá sobě rovna.
U Trawoolu, malého města asi 63 mile od Melbournu,
vyhloubila mchutná řeka Goulburn hlubokou kotlinu
a ta má býti mohutnou zdi z hrubých žulových bal-
vanů ohražena. Zed byla by 1700 slop dlouhá a
140 stop vysoká. Tim by se nahromadilo ohromné
množství 60 milionů krychlových stop vody a sic
v jezeře, jež by mohlo zaplaviti 28 akrů roviny.
Takto dosáhlo by se necbyčejné možnosli zavodnění,
v Australii však lze podobná zařízení provésli ještě
na mnohých jiných místech.
Coghlan
Austrálie
Wales
Melbourne
24
article
= Včaliny na střechách. Zajímaveu velkomičst-
skou novinkou jest chov včel a pěstování rojů na
domevních střechách. Mr. Abott, spolumajitel firmy
Abolt Co, jednoho z největších závodů včelařských
a obchodu s medem v Anglii, prohlásil, že nen
žáčné překážky, aby věely nemohly býti chovány
také v městech. Věelaření není zajisté obtížně a takto
lze si lacino opatliti med pro domácnost. Včely maa
ve zvyku zalélati často až pět kilometrů, aby si vy-
hledaly po-ravu, Londýn pak má, jak známo, velké
množství parků a zahrad, v nichž by mohly nalézti
právě tak hojnou potravu, jako na vesnicích. Aby
učinil první pokus, usadí Mr. Abott v nejbližsích
dnech na stieše budovy „Daily Mirror“ kolonii včel.
Anglie
Londýn
Abolt Company
Daily Mirror
25
article
Odtud muscjí včely dosti daleko letěti, než se do-
slanou de nejbližšího parku Rozent a St. James. Tam
nalexnou hojnou pastvu na květinách. Zdaří-li se
tentu prvňí pokus, budou umístěny úly na střechách
různých lendýnských domů. Vyslovují se však vážné
pochybnosti, že by se včelaření ve městech mohlo
daniti ve vělším rozsahu. V městských parcích pěstuje
se květin přece poměrně málo a na zelených trávní-
cíeli se polní květy dokonce ještě vytrhávají, takže
by včely setva nalezly dostatečnou potravu jen pro
sebe, natož aby zbylo medu ještě pro člověka!
— Lahádky z řiše živočišné. Gastronomická zá-
liba lidskí nepřestává u ssavce, pláka a ryby: říše
plazů a himyzu také přispívá svou dávkou k nestejno-
rode tabuli člověka, lohoto pána veškerého ivorstva.
Zelva jest základním kamenem při hostině a neni
nijak překvapujícím, že i pozemní želvy používá se
za polravu, kdekoliv se nalézá. V Asii, Africe. Ame-
rice a Australii požívají se ještěrky všeho druhua
každého tvaru — a co jiného jest krokodil, než je-
štěrem velkého vzrůstu? V Egyptě a poděl velkých
řek ostatních částí Afriky, Jižní Ameriky a jižní Asie
nemotorný plaz ten bývá pojídůn s nemalou chuti.
jít blízký parka
James
Lahádka
Asie
Afrika
Austrálie
Egypt
jižní Amerika
26
article
Evropaně sice jej až dosud nepřijali všeobecně na
jidelní líslek. ale tu a tam přijímají jej ze zvěda-
vosti. Člověk by nyslil, že u hadů se labužníci za-
staví, avšak následkem dábelské reputace, nabyté
ihned po stvoření světa a příchodu prvních lidí, ne-
může hadu býti dovoleno, aby vyhnul se svým zá-
vazkům. Číčan zužilkuje hady právě tak k výživě
své jako pro léky a američtí Indiáni, afričtí černoši,
Malajci a Japenci si na nich pochu návají. Ale ne-
musime choditi ani tak daleko; Italové na příklad
maji velice rádi taliř rosolované zmije a zvěčnělý
Frank Buckland, jehož zoologické nadšení neznalo
mezi, ujišťoval své plátele, že hroznýš královský
chutná jako telecí tízek. Záhy pojídány jsou o
Východu na Západ, od Číny až do Spoj. států. Fran-
couzi byli první v úpravě žab pro stůl, ale Yankeeové
s nimi s úspěchem závodí. Iilemýždí jsou známou
pochoulkou po celé Evropě, zvláště ale v Anglii; sliz-
natí plžové sbíráni jsou ženami a dětmi a chováni
v obedněných místech, kde je krmí výbranou rostlin-
nou polravou, aby dostali potřebnou přichuť. Jan
Indián
Italos
Buckland
Fran
Yankee
Jan
Čína
Evropa
Anglie
27
article
Křiitel kimil se kobylkami a dívokým medem a ne-
sčetní lidé libují si ještě dnes na téže potravě. Afri-
cká plemena zvláště požívají kobylek, tvolíce si tak
dielu, jež králi jejich věk o značný počet let. Když
dostavi se hlad. Arabové melou na prášek sušený
hmyz a misí jej s moukou, z níž pekou chléb. Med
těší se všeobecné oblibě, ale Čingalové pojídají do-
konce i včely, aby zpříjemnili svůj dech. V Brasilii,
ve Východní Indii, Mexiku a mezi Indiány Severn
Ameriky jsou mravencí valně pojídáni, právě tak
jako vělší termiti. Čtňané nezůslávají pozadu v poží-
véní hrnyzu. V Nové Kaledonii zvlášt? velcí pa-
vouci a v Brasilii osmnáct palců dlouhé stonožky
s velkou zálibou se pojídají. Ilousenky tvoří lahůdku
v mnohých krajích zemských, právě jako hedvábníe
na Madagaskaru a na Ceyloně.
Čingalová
Indián
Brasilia
Indie
Mexiko
Severn Amerika
Nová Kaledonie
Madagaskar
28
article
= Aslrologle a méda. Móda, která jako zrcadlo
života zobrazuje také všechny jeho kudrlinky a po-
šelilosti, ponechává volně pole i lantasiím pověry.
V Londýně byl nyní dokonce otevřen krejčovský
salon, jenž si vyjkl za úkol. vystihnouti tajné po-
kyny osudu také v oděvu a uspokojiti přání a na-
déje pověrčivých. Tenlo prozíravý závod zholovuje
pouze toilety, v nichž každá dáma musí míti štěslí,
všechny magické moudrosti astrologie napomáhaj
k tomulo účelu a od střeviců až po aulomobilistickou
čapku má na skladě všechny předhěty, bezpečně
přinášejicí štěstí. Damský klobouk na příklad, jchož
nositelka se narodila ve znamení Venuše, sestává
z malně zelené slámy s tmavozelenou sametovou
páskou kolem hlavy a ozdobou červených růží a rá-
žových listů na levé straně. Oděv, jenž jest v tajném
spojení s Merkurem, hotovi se z bílého sukna na
tailli s elezaniní černou ozdobou. Revers a knofliky
jsou z černého hodvábí. Klobouk k tomu jest z černě
a bílě slámy e černou hedvábnou ozdobou. Aulomo-
bilní plášt pro „dítě Jupilerovo“ odpovídá zvláštním
barvám této planety: sestává z purpurově lálky s jas-
ně červeným hedvábným reversem, knofliky jsou
pozlaceny a kromě toho jsou přišily také ozdobné
knolliky z amelystu. K tomu noší se tmavě purpu-
rový hedvábný klobouk, zdobený jasněji zbarvenými
máky. Která dáma podléhá v živolě a osudu vlivu
měsíce, nosí světlošedý „měsíční klobouk“ s šedými
pěry a matnou stříbrnou stuhou. Také měsíční oděv
udržuje se v siných svěllých tónech a neurčitém
přísvilu, jaký vychází z bledého strážce našich nocí.
Venuš
Jupilerův
Londýn
29
article
Světlešedý chiffon splývá přes spodní oděv z bledě-
žlutého hedvábí, stříbrné lemůvky a široké výšivky,
zobrazující mraky a měsíce dovršují fantastickou vý-
pravu télo toilelly. Diamanlové šperky zvýší ještě
dojem neklidného přísvilu, v jakém se dcera nocia
měsíce jeví. Všechny tyto kostymy viděl modní zpra-
vodaj „Daily Expressu“ u firmy na vlastní očia
závod dělá prý dobré obchody mezi damami, které
se kloní k myslice. Tento měsíc byly dámy astrolo-
gickými krejčími důtklivě varovány, aby nenosily
červené oděvy. A proč? Věc jest zcela jednoduchá.
Slunce bylo ve znamení býka a poněvadž jest známo,
jak zuřivě se býk vrhá na červenou látku, jest ne-
zbylně nutno, aby dámy, které nechtějí na sebe
uvaliti hněv hvězd, odstranily se svého oděvu všech-
no červené
= Vyloupené zřiceniny. Španělské listy uveřej-
ňují prudké články proti skutečně neslýchanému
případu, že ve zříceninách Ialicy byly zbytky řím-
ských slaveb Irhány dynamilem, aby se jich použilo
k opravě silnice. Ulalica byla bohaté kveloucí město,
založené Scipienovými velerány na Quadalquiviru
nad Sevillou a byla rozbořena za vpádu Maurů v do-
bě stěhování národů. Ve zeiceninách nalézalo se z-
jistě mnoho uměleckých pokladů, jak patrna z na-
lezených tam před několika lety nádherných soch.
zlomků sloupů, mosaik, reliefů, šperků, mincí a pod.
Nyní čnějí z trosek již jen zdi mohutného amfiteatru,
v němž při odborném prozkoumání lze ještě očeká-
vati cenné nálezy. Všeohecně vyslovuje se .az-
hořčení proti nynější konservativní vládě, že k ta-
kovému barbarskému pustošení kulturních památek
nečinně přihlízí
Maur
Sevilla
Daily Express