Dne 21. října 1900

KATOLIC LITY.

Číslo 289. Strana 3.

dues podrobnosti o domnělých usneseních, která prý učiněna byla ve včerejší konferenci některých členů katolické strany lidové. Snažili jsme se o tom dostati zprávu a dovídáme se, že konference se usnesla za- chovat přísné tajemství o svém jednání a proto také se usnesla jednohlasně o všeobecném prohlášení; do- vídáme se, že ostatně nějaká usnesení učiněna ne- byla. a že tudíž sdělení některých ranních listů o jednohlasně učiněných zásadách potřebují ovšem opravy.« — Bude dobře, když veřejnost k podobným zprávám německo-liberálních listů bude chovati neji větší nedůvěru. Nejednalo se jim o nic jiného, nežli o poškození jejího dobrého jména. Tyrolský místodržitel hr. Merweldt ne- podporoval, jak píše dnešní »Vaterland«, dostatečnou měrou rakouského ducha v Tridentsku. Trpěl prý po dlouhá leta vypovězenému redaktoru časopisu »Alto Adige«, jakkoliv redaktor byl cizincem, protirakouské a protistátní agitace. Zpráva ta zní poněkud podivně. Došel totiž právě dnes z Tridentu telegram, že ty- rolský místodržitel hr. Mervaldt potvrdil vypovězení jmenovaného redaktora. Z potvrzení toho není žádného odvolání. Následky česko-polských slavností v Krakově. Z Krakova se oznamuje, že minister- stvo vyučování zaslalo z Vídně přímý dotaz profe- soru národního hospodářství na universitě jagellonské dru. Alexandru Czrkawskému, zda není ochoten ze služby odstoupiti. Příčinou tohoto trestu prý je, že dr. Czrkawski pořádal Čechům hostinu, která stála 700 zl., ale účet hostinskému Kirchnerovi dosud ne- zaplatil, ačkoliv byl několikrát upomínán.

Justiční výbor poslanecké uherské sně- movny rokoval včera o předloze zákona, jenž se týče deklarace arcivévody Františí ka Ferdinanda, vydané před uzavřením jeho sňatku. Ministerský předseda Széll prohlásil oproti několika řečníkům z oposice, že jest inartikulace této deklarace nutna. Řečník dovozoval pak, že se deklarace úplně srovnává se zákonem z r. 1723. Morganatický sňatek jest prý na celé pevnině přijatou institucí, jejímž právním účinkem jest, že ani choť ani děti manže- lova či otcova stavu nenabývají., Článek II. zákona z r. 1723 stanoví, že jenom »Austriae archiduces« (rakouští arcivévodové) následnické právo mají a ná- sledkem toho nebudou míti potomci z morganatického sňatku arcivévody Františka Ferdinanda ani v Ra- kousku ani v Uhrách níslednického práva. Minister- ský předseda prosí o příjetí předlohy, V rokování se dnes pokračuje. Nově jmenovaný německý říšský kan- cléř hrabě Bülow přijel včera z Homburku do Berlína. Ku změně kaneléřství německé říše budiž dodáno ještě toto: Chlodvík kn. Hohen- lohe byl prvním katolíkem, kterýž povolán byl v Německu k úřadu kancléřskému. Byl proto poli- tickým smýšlením mírný konservativec, sympatický také katolickému středu. Byl dále bratrem kardinála

Hohenlohe, jenž působíval ve Vatikáně vždy ve smyslu prusofilském. Jiný bratr knížete Chlodvíka jmenován byl své doby nejv. hofmistrem císaře Fran- tiška Josefa I Syn knížete Chlodvíka byl poslancem říšského německého sněmu a jako takový členem ně- mecké konservativní strany. Příbuznému býv. kancléře patří velkostatek Poděbrady, kdež býv. kancléř často dlíval návštěvou. Kancléřem, předsedou pruského mi- nisterstva a ministrem zahraničních záležitostí jmenován byl kn. Hohenlohe, jak ostatně již jsme pověděli, 29. října 1894, kancléřoval tedy skoro šest let. Ve vnitřní politice německé zanechal stopy blahé tím, že prosadil u Viléma II. nový, modernější soudní řád občanský, trestní řád vojenský, jakož i zrušení zápo- vědi sdružování se politických spolků; stopy ale pro poplatnictvo bolestné svým podvolováním se snahám V léma II a vojenských činitelův po silném rozmno- žení loďstva, na něž za jeho regimu nejméně miliarda povolena. Zajímavo jest, že hned při prvém rozpočtu, který říšskému (v prosinci 1894) podal kancléř Ho- henlohe, věstil a ohlásil nynější světovou politiku německou. Slíbil tehdy výslovně: »pevné setrvání. ano do jisté míry větší ještě rozmach v osadní poli- tice, již k vůli šíření křesťanství na »temné pevnině«.

Missiím musí se dostati výdatnější podpory. Osadní politika ale vyžaduje i silného leďstva. Dosavadní nedostačuje.« Tak končil tehdy. Dnes jest sám obětí tohoto »světového« rozmachu říše, jíž sloužil, a listy, jež jej dříve velebily, smýkají jej nyní blátem. Dožil se tedy býv. kancléř Hohenlohe stvrzení pořekadla, že nevděk světem vládne. Rumunská žaloba vznesená na Bulhary- Rumunské ministerstvo zahraničních záležitostí doru- čilo rumunskému diplomatickému zástupci ve Srědci k odevzdání bulharské vládě autentický překlad usne- sení státního zastupitelstva, jímž se vznáší žaloba na 22 Bulhary jako na materiální a intelektuální pů- vodce a spoluvinníky vraždy. Obžalovaní budou po- staveni před porotní soud. Ministerstvo zašle usnesení vyšetřujícího soudce, jakož i všechny ostatní listiny, záležitosti té se týkající, vládě bulharské. — Senát rumunský schválil osnovu zákona, týkající se změny daně z alkoholu 59 proti 13 hlasům. Sněmovna zase schválila 57 proti 27 hlasům osnovu zákona tý- kající se salinek.

Nově zvolený parlament anglický svolán doposud není, neboť byl prozatím na šest neděl od- ložen. Vykonané volby vynesly vládě sice většinu 132 hlasů, ale je to o 20 hlasů méně nežli o vol- bách, vykonaných r. 1895. Většina nynější obnáší také jen o 4 hlasy více, nežli obnášela při odročení minulého parlamentu dne 25. září, kdy většina uni- onistická klesla ztrátami, jichž utrpěla při doplňova- cích volbách, konaných během pěti let, na 128. Nej- větší nehodou liberálův jest,že udrželi si Skotsko, jež bylo kdysi jejich nepřemožitelnou baštou, sotva jen s polovice. Útočník na perského šacha, Salson, byl odkázán před porotní soud a bude souzen nejspíše k konci listopadu. Atentát na cara? »Times« a »Daily Te- legraph« přinášejí zprávu o zmařeném prý útoku na život carův. Zpráva »Daily Telegraphu« o tom zní: »Před 4 nedělmi přišlo se na stopu útoku, jehož úče- lem bylo vyhoditi do povětří železniční tunel, kterým

měl jeti zvláštní vlak s carem na cestě z Paly na poloostrov Krym. V jižním Rusku a v Moskvě bylo mnoho osob zatčeno. — »Times« oznamují, že útoč- ník jest studující moskevské university a syn námoř- ního důstojníka. Nedaleko Sebastopolu jede vlak dlouhým tunelem. Při jižním vchodu proti tunelu po- tloukal se po několik neděl jistý studující, který vzbudil podezření teprve před samým příjezdem ca- rovým. Na místě bylo hledáno, i byl nalezen pe- kelný stroj s neznámou výbušnou látkou, kterýž byl zakopán. Pekelný stroj byl na zkoušku nedaleko Sebastopolu pod širým nebem vypálen. Účinek vý- buchu byl tak silný, že v případě, kdyby se byl atentát na cara zdařil, byl by vlak jistě býval roz- tříštěn. Útočník byl zatčen spolu s několika spolu- vinníky.

Zprávy církewní. Jeho Milost nejdp. kníže-arcibiskup pražský Lev svobodný pán Skrbenský vrátil se včera o 11. hod. dop. ze svého letního po- bytu z Břežan do Prahy k trvalému pobytu. Dnes v neděli bude míti Jeho knížecí Milost o 11. hod. pontifikální mši sv. v kostele Svatovítském na pa- mátku posvěcení chrámu Páně. Zítra v pondělí, dne 22. října ráno bude míti sv. biřmování, a to v kostele sv. Václava na Smíchově, v úterý a ve středu ráno na Král. Vinohradech u sv. Ludmily, ve čtvrtek ráno pak v kostele sv. Cyrilla a Methoděje v Karlíně. Zprávy římské. Sv. Otec přijal ve čtvrtek dopo- ledne J. Em. kardinála Herreru, arcibiskupa z Compo- stelly a více biskudů španělských Zároveň pak přijal apo- štolského vikáře z Marokka a tyrolské poutníky. Ve středu před tím přijal výbor anglického poutnického vlaku, který předvedl msgr. Stonor a podal Jeho Svatosti čestný dar zá- roveň s adresou. Sv. Otec děkuje výboru, vyjádřil se, že je šťasten ustavičnými důkazy oddanosti, které ho docházejí z Anglie. Sv. Otec dodal, že od encykliky jeho k Angli- čanům pozoroval ustavičný přírůstek konversí ke katolické víře, a vyjádřil naději, že tento vzrůst bude pokračovati. Po té udělil poutníkům požehnání. Sv. Otci vede se nyní již lépe. V pátek a v sobotu nepřijímal audiencí. Encyklika o křesťanské demokracii. Z Říma oznamuje »N. Fr. Pr«, že encyklika o křesťanské demo- kracii vyjde v listopadu. Hlavní spolupracovníci jsou prý kardinálové Agliardi a Rampolla. Nevíme, co na této zprávě jest pravdy, čtenáři naši však vědí, že ohlašovaná encyklika má hlavní význam pro Belgii a částečně i pro Francii. Účel její bude, aby zamezila jisté proudy v an- archi mu, vkrádajícího se do řad katolíků, hlavně agitací ně- kolika nespokojenců nepokojné krve.

Vyznamenaná milosrdná sestra. V pátek 19. října v 10 hod. dop. odevzdal dr. Lueger v sl avnostní síni vídeňské radnice představené domu milosrdenství sestře Teresii Küpperové velikou zlatou záslužnou medalii sv Spasitele města Vídně. Dr. Lueger promluvil tato slova: „Obecní rada města Vídně usnesla se Vám, cti- hodná představená, veliký zlatý záslužný peníz sv. Spa- s tele odevzdati pro Vaši 25letou činnost v domě milo- srdenství ve Währingu. Ačkoliv se nepřejete veřejné oslavy, jest přece povinností jiných veřejné Vaší činnost uznati. A to tím více, poněvadž s jisté strany se jeví snaha činnost milosrdných sester snižovati. Dovoluji si Vás, ctihodná sestro, upozorniti, že zlatý záslužný peníz má na jedné straně vyražený obraz Spasitele, z lásky k němuž Vy všecky služby konáte. Vyznamenání tedy na to, kterak z vůle Boží konáte služby milosrdenství “ Jest to zajisté čestným znamením, že laik a hlava obce tak veliké veřejné uznává činnost řeholních sester, kdežto ne- znabozi činnost tu do bláta zatahují. Církevní slavnost. Dnes koná še památka sv.

Voršily a 11.000 panen a mučenic. Sv. Voršila byla dceron vévody Diviona z Kornwallisu a byla s několika tisíci panen poslána do Bretaňska, kde se měly provdati za nové britské osadníky. Bouří byly lodi zahnány k ústí Rýnu. I plavily se do Kolína, který byl obléhán Hunny, kteří se jich chtěli zmocniti. Avšak ctně panny bránily se hrdinně v udatném boji v čele se sv. Voršilou proti sve- řepým pohanům a padly čestně r. 451. Nad jich mrtvolami spatřili však nebeská vojska ku potrestání jejich, načež tito dali se na útěk. Vděční měšťané, osvobozeni byvše od jha hunnského, pohřbili mrtvoly udatných panen. Jich hrob stal se poutním místem všech národů. Universita ví- deňská, pařížská a koimberská zvolily si sv. Voršilu za patronku. Sv. Voršila se vzývá o dobrou volbu stavu, o šťastné manželství a šťastno u smrt. Značná část ostatků sv. Voršily a družek byla darována do Čech, hlavně do chrámu sv. Víta. Roku 1526 daroval kolínský arcibiskup ostatky jedné spolumučenice klášteru strahovskému. Svatá Benigna (Dobrotivá) náležela též do tohoto sboru. Ostatky její, přenesené do Říma, získal pražský kanovník Oldřich Zajíc z Valdeka a daroval je r. 1327 klášteru sv. Augu- stina na Ostrově u Hořovic. Klášter sv. Dobrotivé jest oblíbeným poutním místem. Ctitelka sv. Voršily sv. Angela Merici založila k její poctě řeholní kongregaci sv. Voršily, která byla r. 1612 povýšena za řád Voršliek.

Pobožnost slavnosti devítníku započne v farním chrámu sv. Apolináře na hoř. Novém městě v ne- děli, dne 28. t. m. následujícím pořádkem, a sice: ráno o čtvrt 7. hod. kázání, pak mše sv., o půl 11. hod. dopolední slavná mše sv. Odpůldne ve 3 hod kázání a sv. požehnání, při němž zpívány devítnické litanie, svatohorský zdrávas, po sv. požehnání píseň k Panně Marii Karlovské. Tento pořádek služeb Božích potrvá po ceý devítník. Sv. missie. Píše se nám z Kácova: Od 7. října do 14 října 1900, tedy po 8 dní konali v Kácově dpp. Fr. Zimmerbackl, J. Ostrčilík a Ant. Dvořák T. J. z Prahy svatou missii, která se za příznivého počasí úplně zdařila.

Najednou oči cvalíka postřehli kočku a jižjí držel za ohon. — Nechej kočičku — varuje ho dědeček — ta dětem není zvyklá. — Ale nežli to dořekl, již ho sekla přes prstíky. Kluk se trochu zajikl, ale nic neříkal. at — Vidíš, to ti patří — směje se mu jeho otec. V tom buclík zočil Cikána. Ten byl již lidštější. Ten nechal se chvilku chlapcem potahovati za uši a za ohon, konečně ale i on toho měl dost a jedním skokem vytratil se ze světnice. Haf, haf! — křičí po něm klučina. V tom ale postřehne šňůry od hodin. V okamžiku se jich chápe a škubá jimi. — Hi — hi — hi. — Necháš, kluku, hodiny, že dostaneš? — za- křikuje ho otec; — to je učiněný anarchista a tyran celého domu. na toho aby jen pořád pásl — ten vám dá ještě práce, jděte s ním někam ven — Mezi tím hosté ostatní se sešli. Na stůl se klade mísa s polévkou. Nyní je první povinností hospodáře hosty pobí- zeti. Děti zasedají mezi rodičemi, kteří jim jídlo na talíře kladou. — Jezte, jen jezte — proč nejíte? — Nedejte se pobízeti — nu tak, jen hodně jezte a píte také — ozývá se stálý refrain z úst hospodáře — vždyť máme jen jednon za rok posvícení! Mezi jídlem přichází opozděný host, který si sedá stranou na lavici. — Kam si to sedáte? — zve ho pantáta. — Děkuji, jsem již po obědě. —

— To jste byli brzo hotovi. Nu, tak jen pojďte. — Děkuji, jako by se stalo. Ale, budete vyvádět, — durdí se pantáta, pojďte a přisedněte si. — — Děkuji, děkuji. To konečně pantátu dožere. Zvedne se a milého hosta popadne za ruce a vleče ho ku stolu. Tak to vyžaduje etyketa, nechat se čtyři-, pět- kráte pobízet a pak ještě ke stolu dotáhnout. Největší radost má panímáma, když to hostům chutná a pantáta, když si pochvalují pivo. — Nu, však jsem to panu starému naostřil. — I čeládka má všeho dost: masa, koláčů i piva. Ba nejen dost, čeledín si hladí »nácka«, popouští opasek a pochvaluje si: To máme posvícení! Již i cikán na- táhl se vedle hromady kostí, jichž si již nevšímáa oddychuje těžce. Zdá se, jakoby Cikán hekal ze sebe: tohle nejsou psí, to jsou svinské časy. Večer jde se do hospody. Panímámy zasedají si kolkolem zdi v taneční síni a pantátové v šenkovně, v níž pro kouř není skoro ani vidět. To je pravý posvícenský kouř. Posvícení slaví se namnoze ještě v pondělí. Tu přicházejí hosté zase noví, vzdálenější příbuzenstvo, různí známí. Dochází na poslední koláče — — ko- mora je vyprázdněna — dojídají se zbytky. Mnohdy dojde v pondělí ještě na zářez několika kachena kuřat, nestačí-li zásoba, zejména zavítal-li host vzá- cnější, aby bylo něco čerstvějšího. — Pantáta oťu- kává sud — — zakroutí hlavou. — Vašku — vzkřikne — honem zapřáhni dojeď pro půl hektolitru, ale řekni, aby pan starý dal od toho samého — že mu vzkazuji — Do hospody chodí se ještě v pondělí. Neděle je pro chasu a v pondělí musejí pantátové zase provést panímámy, aby se jim nohy neskrčily. A v úterý panímámy utrmáceny říkají: zase jedno posvícení odbyto.

Účastenství lidu bylo veliké.

Dnešní číslo jest se zábavnou přílohou *Nedělí« o 12 stranách. Příští číslo vyjde zítra v pondělí v poledne.