Strana 2. Číslo 289.

KATOLICK LY.

Dne 21. října 1900.

pryč od Říma! Za tímto účelem mají rakouští kato- líci býti o katolickou víru oloupeni. Veliké množství Prušáků v nejrůznějších postaveních v Čechách a na Moravě sprostředkuje stále spojení s Německem. Jako před r. 1866 bylo mnoho Prušáků v Čechách, hlavně vysloužilých vojínů, o nichž později bylo dosvědčeno, že byli vyzvědači Pruska; tak jich je i dnes u nás avšak o mnoho více, kteří se vetřeli do služeb u ně- mecké šlechty, do služeb u velkoobchodníků, velko- průmyslníků, majitelů dolů a pod. a kteří vesměs dě- lají propagandu Všeněmecku pod Pruskem. Oni tvoří jádro protestantismu ve větších městech, kdež domá- hají se německých škol a vymáhají podpory ku pro- testantským účelům Německa. Jim ani ve snu nena- padne sbližovati se ku českému živlu, nebo přizpůso- bovati se našemu životu, oni stále tvoří živel zvláštní, vždy jen pro sebe, za to ale agitují horlivě, aby ne- přátelství mezi oběma národnostmi vzrůstalo až k po- žáru, o čemž jmenovitě svědčí štváčské dopisy do ně- meckých listů z Rakouska, o němž rozšiřují tu nej- držejší lež, že Němci jsou v něm utlačováni. Agitační činnosti těchto lidí nikdo si nevšímá. Jejich spole- čensky vynikající postavení poskytuje jim tu výhodu, že se na ně nikdo neodváží. Oni na oko dovedou býti i galantními, ale ve skutečnosti jsou živlem štváčským. V každé čtvrti města lze jejich činnost stopovati, oni vlastně jsou tmelem a organisatory ně- meckých obcí v Praze. Jména jejich přece časem vyplovávají na povrch při různých peticích k obec- nímu zastupitelstvu, k vládě, při osvědčeních a pod.

Kolik ale z těch jmén uvedených na podpisech mohlo by se vykázati pražským anebo vůbec rakouským příslušnictvím? Zdaž by vůbec Prusko tolik cizích příslušníků ve své zemi trpělo, a zdaž se vůbec koho ptá, chce-li je ze své země vyhostiti? Teprv nyní začínají se u nás mnohým oči otví- rati, jak výborně je organisováno to hnutí pryč od Rakouska pod zástěrou pryč od Říma. Otví- rají se oči mnohým, kteří uprostřed té agitace žijí, ale nikoliv těm, kterým by se otevříti měly. Agitace evangelického bundu a Wolfovců nesou se především proti katolickému kněžstvu, jehož čin- nost má býti v lidu podlomena. V letácích evangelického bundu nejčastěji líčí se, jak jsme nedávno uvedli, kterak nemravně pů- sobí celibát kněžský a ku podivu, že ihned se najde české péro, jež to převádí z němčiny do českých listů pod zahlavím: »Z kruhů duchovenských se nám píše«. Nám je s podivením, že se o tom u nás dříve nevědělo, a že až teprve teď evangelický bund mnohým u nás oči otevřel. Druhým předmětem útoků je zpověď, o níž stále se tvrdí, že je úrazem počestných dívek. O očistci se tvrdí, že je nejvýnosnějším zdrojem katolického kněž- stva, kteréž se vší síly se přičiňuje, aby co nejvíce mešních nadací bylo. (To však se chytře zamlčuje, že katolická církev má vedle toho nesmírný počet nadací charitativních a že kněží ze svých peněz po- měrně nejvíce takových nadací založili. Žádná, ani ruská církev nemá tolik studentských nadací, jako katolická).

V jiných letácích evangelického bundu ohřívá se stará lež, že církev katolíkům čtení bible zapovídá a to proto, aby čtoucí se nedovídali, že mnohé její učení v bibli není odůvodněno. Spletitějšího přediva lží nelze si ani pomysliti, jakým působení katolického kněžstva a biskupů je ostouzeno a tu je věru s po- divením tím větším, že se u nás i mezi kněžstvem nacházejí lidé, kteří ve (zvláštních orgánech autoritu biskupů podrývají — jako by již na tom zboží, pa šovaným k nám z Německa, nebylo dosti. Opět jiný leták nese název: Dvanáct otá- zek svědomí, v němž na začátku se praví: Kdo by jen na jednu troufal si odpověděti kladně ten nechť zůstane katolíkem; kdo by ale na všecky odpovídal: nikoliv, pak mu nezbude nic, než pryč od Říma. Na otázky by u nás dovedl odpovídati každý čipernější školáček. Uvádíme z nich na ukázku prvních šest: 1. Má církev právo jmenovati se samospasitelnou, když Bůh ve své všemohoucnosti a dobrotě nechává miliony lidí žíti mimo papežskou církev? 2. Věříte v neomylnost papežovu? 3. Má člověk zde na zemi právo, zasahovati do zásvětí, do výhradného práva Boha a svatořečiti zemřelé? 4. Považujete půst z správný, když boháč může si dopřáti lahůdky z ryb a mouky, kdežto chuďas má sotva peněz na chleba 5. Je správné zapovídati kněžím ženění, když apoštol praví: Biskup má jen jedné ženy býti mužem? 6. Je to křesťanské, když katolická církev nechává si za mše platit a ve svých klášteřích a v Římě hromadí poklady, kdežto lid nechává o bídě?

Ostatních šest otázek týká se zpovědnice a ka- licha, laiků (Iška), pak i prodeje odpustků. Jen o jedné se ještě zmíníme, jež čtenáře pohne k úsměvu. Poslední otázka totiž zní: Platí u vás po- vrchní víra italského cizince více, nežli čistá evange- lická víra největších německých mužů: Bismarka, Moltka, Götha, Schillera atd.? Škoda, že neuvedl pi- satel i jméno Mommsena a těch pruských kultuträgrů ve střední Africe! Papež svatořečit nesmí, a zde ně- mecký pisálek svatořečí na př. Götha, jenž ani v bož- ství Krista nevěřil. Takovou slátaninou má ohrožené němectví v Rakousku býti spaseno! Pisatelé těchto letáků počítají na náboženskou nevědomost a ještě více na neuvědomělost lidu, která ovšem dnes jest veliká, a tu se agitátorům ovšem po- daří uloviti mnohé nahnilé ovoce, ale přece ne v té míře, v jaké dojista doufali. Máme to krásného spojence v Německu! Prosté pokojné české a polské dělníky ze svých zemí vypo- vídá, a u nás se to německými agitátory jen hemží.

Volební ruch. Čechy. Politické družstvo pro die- cési královéhradeckou odporučuje svým členům a katolickému lidu, aby se příštích voleb sú- častaii a svými hlasy zamezili volbu kan- didátů mravně a nábožensky pokle- slých. Ponechávajíc bližší pokyny pro příští dobu, odporučuje politické družstvo účast již při volbách volitelů pro IV. a V. kurii, ježto volitelé rozhodnou o budoucích kandidátech. Zemský komitét strany křesťan- sko-sociální v Čechách konal dne 17. října

za předsednictví dp. faráře dra. R. Horského poradu o taktice v příštích volbách. Hlavní předmět roko- vání a jeho výsledek vylíčen jest v úvodním článku »Našich Listů«. S organisacemi v těch místech, kde své kandidáty postavíme, zachováme co nejčilejší spo- jení. Kde mimo to našinci by si přáli postavení na- šich kandidátů, nechť nám to v brzku oznámí. Všichni pak pamatujtež svými příspěvky na volební fond. aby naši agitátoři mohli rozvinouti činnost co nej- úsilovnější. Příspěvky na volební fond přijímá po- kladník zemského komitétu, dp. Tomáš Škrdle, Praha č. 570—II. Dále čten přípis, oznamující vydávání nového čtrnáctidenníku pro dělnictvo zemědělské. Přípis vzat na vědomí a vysloveno přání, aby nový časopis prospíval dobré věci, kterou hájiti slibuje. Po různých intimních sděleních a debatě o nich schůze byla skončena. Důvěrníci Mladočeští a delegáti ze všech spolu- volících měst a okresů skupiny mladobolesl av- ské pro volbu poslance V. kurie navrhují za kan- didáta pro nastávající říšskou volbu p. Ferdinanda Šrámka, truhlářského dělníka v Lounech, který tuto kandidaturu také již přijal.

Pan M. Vachek, redaktor »Budivoje«, pro- hlašuje, že nekandiduje za V. kurii na Táborsku, ale že požádá za to své tamní přátely, aby působilia odevzdali své hlasy kandidátu národně-sociálnímu, po- vadž se mu zdá ze všech uchazečů nejvhodnějšíma tím zabráněno bude tříštění hlasů. Morava. V městské skupině Mikulov- Hodonín-Kyjov- Vyškov, již dosud zastu- poval německý liberál dr. Götz, kandidovati bude z české strany nejspíše p. Al. Holubička, místo- předseda zemské jednoty živnostenských společenstev pro Moravu v Brně. Slezsko. Volby volitelů pro kurii všeobec- nou a pro kurii venkovských obcí konati se budou ve dnech 29. října do 20. listopadu. Dolní Rakousy. Konservativní velko- statkáři dolnorakouští konali poradu ve Vídni, v níž zvoleni byli do výboru volebního hrabě Montecuccoli, bar. Walterskirchen, hr. Jan Harrach, hr. Karel Haugwitz, baron Gudenus, prelát Schimolk, opat Dungl, a opat Zach. Členové někdejšího sdružení nlé- meckých pokrokářů shromáždili se včera do- poledne pod předsednictvím posl. Funke k poradě o volebním provolání.

Zprávy politické. V Praze, 20. října. Schůze předáků katolické lidové strany, o níž jsme se již zmínili, neměla takového průběhu, jak vylíčily jej listy německo-liberální. Potázali jsme. se s dobrou, když podávajíce jejich zprávu, vyslovili jsme svou pochybnost o její pravděpodobnosti. Na celé schůzi nebylo jednáno o české jazykové otázce vůbec, tím méně pak o českém státním právu. Ná- sledkem toho nemohla konference postaviti se také na protičeské stanovisko. Že zprávy německo-liberál- ních listů byly vymyšleny, vysvítá nejlépe z následu- jících řádků »Vaterlandu«: »Některé listy přinášejí

nemilosrdně řádí. Marné je tu kejhání houserů a krá- kání kuřátek. Po vraždění nastane oškubávání drů- beže, což trvá obyčejně do pozdní noci. V sobotu od- poledne jde pantáta s děvečkou k řezníkovi pro maso. K večeru nastane rozesílání koláčů k nejbližším pří- buzným. — Že se nechají tatínek a maminka poroučetia pozdravovati a že posílají pár koláčů. A máte zítra do- jista přijíti na posvícení, — tak vyřizuje domácí dce- ruška, případně i služka. — Že necháme pěkně děkovati a že dojista při- jdeme, — zní zpáteční vzkaz. Bylo by nemalou urážkou příbuzných, kdyby se jim koláče neposlaly. Komu přestaly se koláče posí- lati, tam přestalo již příbuzenské přátelství. Konečně nadešla posvícenská neděle. Všecko připraveno, drůbež na pekáče uložena — jen je hodit do trouby. Egyptské hrnce masa stojí na plotně. Ani na to hospodář nezapomněl: Na čtrnácte dní napřed objednal si u pana starého hektolitr — — ale to vám pane starý, povídám, dejte mi z toho svého. Já do- stanu hosty z daleka a nerad bych váš pivovar za- hanbil. — Jen se nestarejte — těší ho pan starý — dám pivo jako malvaz. — — To víte, přijde taky p. farář a ten tomu rozumí. Důvod tento je ovšem rozhodující. Ráno hospodář vychází a dívá se na východ slunce, jaké asi bude počasí.

— Když už člověk všecko připraví, přeje si, ab bylo hezky. A tu již z daleka je hosty viděti, hned časně z rána. Je jich jako kobylek — žebráků. Na míli cesty, kde jaký žebrák je, hodí na sebe hadry, vezme si pytel na koláče, ženské nůše a děti hluboké pytlíky a jdou na žebrotu. Žebráci o posvícení jsou nutným a nezbytným zlem. Jeden človek jen aby odbýval žebráky. Několik bochníků je již připraveno. Známějším dá panímáma po koláčku, anebo vaří-li se již, maso, kapet polévky. Nedat almužnu o posví- cení, bylo by hanbou. — Ale poslouchejte, vy zatrolený dědku — osopí se panímáma na jednoho žebráka — vždyť vy jste tu byl před chvílí, ale to jste měl čepici a ted máte na hlavě kloboučiště. Snad jste ho vzal někde z hastroše? Dědek zaklíná se, že to není pravda, avšak čeládka ho usvědčuje. Spekulace se tentokráte ne- zdařila. — Odkud pak jste? — táže se panímáma. — Prosím ze Lhoty — — — A odkud jste vy? — táže se druhého. — Prosím taky ze Lhoty. — A odkud vy? táže se třetího. Prosím, taky ze Lhoty. — No, to si vyšel dnes i pan představený na žebrotu. Brzo-li pak ten přijde? — O posvícení ze vzdálených končin chodí prý i chalupníci do kraje na žebrotu. Konečně blíží se poledne. Hostů nezvaných bylo již na sta, pantáta začíná vyhlížeti, jdou-li, anebo je- dou-li již hosté zvaní. — Ještě nejedou? — volá panímáma otevřeným oknem. Je-li panímáma již stará, očekává svou dceru, provdanou za rolníka, a je-li mladá, očekává ma- minku. Vidívají se sice často, ale na posvícení mu- sejí přijeti přece, měli by jinak posvícení pokažené.

Aha, již jedou, — houkne pantáta do okna. — Již vyjíždějí tamhle z »nádělků«. — Již se blíží. Cikán poznává zvonky pod chomou- tem podsedního. Běží naproti a vítá hosty štěkáním. Zná ještě dobře mladou panímámu, když se vyvdá- vala, zná i zvonky koňů, jež občas přivážejí hosty. Již vjeli na dvůr. Panímáma čeká na náhrobni — (přede dveřmi) — oči se jí svítí slzami radosti, že opět vidí svou dceru. Mladý hospodář s hospodyní líbá rodičům ruce. V kočáru ale něco se hrabe a křičí, až uši zaléhají. Je to sotva tříletá odnož — kluk těžký jako centa tvrdý jako kámen. — Pojď sem, ty kluku, — vítá ho babička — ukaž se. — — — Ale je ten kluk těžký, zrovna ruce pod ním klesají. — Tone, tone — křičí kluk — a bič — Dostaneš je hned — odpovídá kočí a již vyndavá z kočáru dřevěného koně s bičem. Staří si vedou mladé do světnice a ta malá od- nož již se tuží — Hi — hi — hi — křičí na koníka. — Jen prosím dejte pozor — varuje před ním matka — aby vám něco nerozbil. — To je hrozný neposeda — stěžuje si ma- minka, ačkoliv je ráda, že se kluk má k světu. Babička má radost z těch buclatých a čer- vených tvaříček a z jeho vrávoravého, širokého krůčku. — Nu nu jen dej pozor, abys sebou nepraštil — A sotva to dořekla, již kluk sklesl na zadní svou tvář. — Bác! — No, to ti neškodí. Staří mají radost, jak kluk již umí chodit jako demokrat na nejširších základech.