Z Vídně, 29. srpna. (C.-B.) Ministr zahra- ničních záležitostí hr. Goluchowski a ministr financí dr. ryt. Böhm- Bawerk přijeli sem včera večer z Pešti a uherský mi- nistr financí dr. Lukacs dnes ráno. Z Kaselu, 28. srpna. (C.-B.) Při dnešní hostině poděkoval císař Vilém obyvatelstvu kaselskému za radostné přivítání, vzpomenul svých studentských dob v Kaselu, velebil pak zásluhy hr. Zedlitze o Kaselsko a ujistil provincii, že se postará o nástupce hr. Zed- litze, který bude stejně pro její blaho pra- covati. Z Kragujevce, 28. srpna. (C.-B.) Při při- jetí důstojníků, jichž mluvčí prohlásil, že dů- stojníci nabízejí králi své služby, odpověděl král Petr: »Žijeme skutečně v době osudné a je třeba velké rozvahy, práce a odvahy k dobrému a šťastnému řízení srbské státní lodi. Vlasť naše bude snad záhy potřebovati našich služeb. Dou- fám, že budete vy všichni povždy dbáti přede- vším zájmů národa.« Večer byl uspořádán na počest krále po- chodňový průvod. Professor Marjanovič oslovil krále řečí, v níž dovozoval, že král musí býti nositelem myšlenky slavného Karaďordě, musí rozvinouti na Balkáně prapor osvobození, poněvadž jen tak bude moci Srbsko v budoue- nosti vykvétati. Král odvětil, že všichni musí pracovati na blahu národa, všichni občané že jsou jeho milými přáteli a že nečiní mezi nimi žádného rozdílu. Každý musí jednati dle svého uznání, neboť on si přeje míti a miluje občany svobodné. Budou-li král a lid svornými, pak budou dány veškeré podmínky pro velkoua šťastnou budouenost.

Z Bostonu, 28. srpna. (C.-B.) Zdejší mis- sionářská správa obrátila se opětně na státní departement, poněvadž obdržela z Cařihradu te- legrafickou zprávu, že se fanatismus v Char- putu už nedá asi potlačiti a že jsou další prů- tahy nebezpečny. Z Cařihradu, 28. srpna. (C.-B.) Porta pro hlašuje, že nedostala o zavraždění ame- rického místokonsula v Bejrutě dosud žádné oficiální zprávy. Z Cařihradu, 28. srpna, (C.-B.) Mezi obětmi dynamitového attentátu v Kulelju Burgasu není žádný Evropan. Z Cařihradu, 28. srpna. (C.-B.) Německý velevyslanec svob. pán Marschall a ruský velevyslanec Zinověv byli přijati dnes po selamliku sultánem ve slyšení. Z Londýna, 28. srpna. (C.-B.) Při doplňo- vací volbě do dolní sněmovny v Argyllshire byl zvolen liberální kandidát Ainsworth 4326 hlasy proti unionistovi Stewartovi, kterýž obdržel 2740 hlasů. Liberálové dobyli tím opět jednoho místa. Z Tangeru, 28. srpna. (C.-B.) Koluje zde pověsť, že sultán je se svým vojskemu Alety v kritickém postavení. Nedostává se mu potravin a munice. Má se za to, že se vrátí do Fezu. Také ministr války El Menehbi, který jest v Tazze, má nedostatek vody a munice. Situace je stále vážnější. Z Washingtonu, 28. srpna. (C.-B.) Státní departement vyslovil se proti vydání čínských žurnalistů, v Šanchaji se nalezajících a zpravil o tom zástupce v Číně. Z Kristianie, 28. srpna. (C.-B.) Americký místokonsul, v Bejrutě zavražděný, jmenuje se Magelsen a jest norského původu. Z Washingtonu, 28. srpna. (C.-B.) Te- legram o zavraždění amerického mí- stokonsula v Bejrutě jest následkem omylu v šifrování nesprávný. Nejedná se o zavraždění místokonsula, nýbrž jen o vražedný pokus. Neznámé indi- viduum na něj vystřelilo, ale kulkagho ani ne- zasáhla.

Balkánské zmatky.

Z Vídně, 29. srpna. (A. C.) V zdejších di plomatických kruzích posuzuje se stav věl cí v Makedonii následkem posledního dynami- tového attentátu na konvencionální vlak východní dráhy mnohem vážněji. I při docela klid- ném uvažování okolností vnucuje přesvěd- čení, že Turecko navzdor všem opatřením, jež činí, neschopným se jeví, aby povstání potlačil o. Rozmluva bulharského diplomatického jed- natele s ministrem zahraničních záležitostí hr. Goluchowským měla, přese všechno zapírání, ráz politický. Jednáno při ní o nastáva- jícím návratu bulharského knížete Ferdinanda do Sofie a o událostech v Make donli i. Bulharský jednatel vyčkal po své rozmluvě s hr. Goluchowským jen ještě pří- chodu pobočníka plukovníka Markova ze Sofie, aby se s ním odebral ke knížeti do Uher. Po návratu knížete Ferdinanda do Sofie očekávají se důležitá roz- hodnutí stran dalšího vývoje věcí na Balkáně.

Nejchudší z chudých.

Z kraje cvočkářského. Podává Petr Fink. Celý jihozápadní pruh rozkošného podbrd- ského kraje poset jest osadami a místy, jichž obyvatelé valnou většinou provozují živnost cvočkářskou, v prvé polovici minulého století tolik ještě výnosnou a kvetoucí, dnes pak zni- čenou téměř nadobro. Strašice, Mýto, Rožmitál, Cheznovice, Olešná, Sv. Dobrotivá a jiné, až k Hostomicům roztroušené dědiny, obývány jsou výhradně muži drobné té práce, prozrazující se od časného jitra jednotvárným klepotem kladiv z rozháze- ných i částečně ztulených dílen a pracoven. Jsou to z pravidla chaloupky jednoho střihu a velikosti s přízemní (často též podzemní) oča- zenou dílnou, v níž do plamene »koksem« ži- veného dýmá stejnoměrně měch a kde míhaj se otužilé, mrštné pravice, jimž neuprosná mo- derní doba urvala lepší bydlo i ovoce dávné Nebezpečné a frappantní krise, jež prodě- lávati jest občas nynějším cvočkářům, sdružily tyto poslední dobou v pevně organisovaný šik. jehož ústředí za názvu »Všeodborný spolek pro království české« jest sídlem ve Sv. Dobrotivé, Tuť již od roku 1850, vedle ostatních stálých professí, měli cvočkáři svůj zvláštní cech. Tehdy bylo řemeslo v nejbujnějším roz- květu — dnes, po padesáti letech, chvějí se jeho příslušníci i o ty již zbývající pouhé drobty chleba. Zhotovují se doposud sice všeliké druhy hřebíků a cvočků, jak káže právě potřeba, leč pracovní tepna dávno již nejde tak bujaře čile, zejmena letní doby jsouc jako ztrnulou. Ano, v létě umlká v některých dílnách veselý klepot naprosto, měch stává se proza- tímnou obětí pavučin, kladivo i kovadlinka zvolna rezavějí.

Nastává nucený klid, jemuž pouze jistá čásť cvočkářů vzdoruje, věrna svému zaměst- nání. Ostatní rozprchávají se na jiné pole čin- Nabražují buď dělníky při opravě cest silnic, zastávají lesní sekáče, vrhají se do řep ných a chmelných krajů, aneb z nedostatku toho všeho — houbaří. A že i toto poslední zaměstnání bývá cvo- kařiny výnosnější, vidno na příklad z okolnosti, že následkem veliké letošní úrody hub, kdy každodenně z Prahy dojíždějící překupník toliko 32 haléře za kilo syrových hříbků platil — pouze ve Sv. Dobrotivé nasbíráno hub za 6000 korun, kterýžto obnos v chudých cvočkářských rodinách značí pravé terno. Ovšem, chodily na tu »práci« takřka celé rodiny, takže hrubý denní přinos až na 6 ko- run u některé se čítal. A šest korun za den na cvočkách dnes vydělati, zůstane přece jen uto- pickým přáním i toho nejpřičinlivějšího ramene. Cvočkářská mzda řídí se z pravidla dle denně zhotoveného množství (za 1000 kusů)a kvality vyrobených hřebíků. Výrobky obyčejně v sobotu dodávají se zaměstnavateli, buď místnímu nebo přespol- nímu, jenž platívá je z části hotově, z části po travinami. Většina těchto výrobků putuje mimo naši vlast, ponejvíce do Němec a alpských krajů. Cvočkáři jsou líd agilní, v jádru svém cl- kem dobrý, třeba že velmi chudý. Ačkoliv ny nější bídné a trvale neutěšené poměry vehnaly většinu jich v náruč sociálně-demokratické strany lze přece míti za to, že střízlivé nazírání na svět neopustilo dosud jejich řady a že případné, třeba i pozvolné otupování nynějšího ostří sociálních poměrů a neutuchající drobná národní práce tu vykonají plně svoji blahodárnou povinnost.

Denní zprávy. — Ozdoby Prahy. Namaháme se všemož- ným způsobem, aby ta naše Praha, které přiklá- dáme tolik lichotivých přidomků, nějak vypa- dala. A je to přirozeno. Vždyť je jakoby sa- lonem naší české domácnosti. Co platno ale všechno snažení v tomto směru, když žijí mezi námi lidé a máme úřady, jimž je všechno náramně lhostejno a kteří řídí se zásadou těch, kteří ne- dbalost svou a bezohlednost omlouvají slovy

»Komu se to nelíbí, ať k nám nechodí.« — Kde by na př. trpěli, aby na nejkrásnější poloze velkého města, tam, kde se stříbrnou hladinou vody splývá úpatí zelené hory, zvedající se z města samého, trčelo po dlouhá léta k nebi Odkolkovo spáleniště, jež čím dále, tím více opadává, tím více oprýskává a ohyzdnějším se stává? Snad přece je kdesi instance, jež by dovedla působiti na vlastníky této pamětihod- nosti pražské, jež pomalu stane se přívlastkem tohoto města a nabude práva býti chráněna. Nejinak má se to s pověstnými domkyu severozápadního nádraží. Také tam všechno volání je marné! Což nezbytně nutno, aby tyto mizerné, prostitucí prožrané baráky vítaly příchozí a hyzdily čásť města, která by po jejich odstranění jinak vypadala. U nás provo- zují se se zvláštní zálibou vzájemné vzdory, při nichž nepochodí z pravidla dobře ani ta ani ona strana, při kterých ale dojista nejhůř má se interess veřejný. Co pomohl dlouholetý vzdor, když šlo o odstranění Lannovy pily? Měl za následek, že asi o patnáct let později došlo na regulaci Rejdiště. Nejínak je to se smetištěm na Marianském náměstí. Na Příkopě jest dům, který tam ostudu tropí již padesát let. Jest to pověstný »palác« slečny Grohmannovy. Také na tuto paličatou dámu mohlo se jíti původně jinak než dnes. Teď postavila si hlavu a ne. dát zbořit chalupu, která by tropila ostudu v nejodlehlejší rumunské vesnici, natož pak na representační třídě velkého hlavního města.

Dům ten není ale jen ošklivý, nýbrž i nebez- pečný, kopnout do něho důkladněji rozlétne se na všechny strany. Trámy a stropy v něm jsou prohnilé, střecha pod krytem rovněž na padrt prohnilá. Dům ten nemá vlastně žádných zá- kladů, jest postaven dnes v pravém toho slova smyslu na chodníku a nemá také massivního zdiva. Je to tak zvané »věkopamátné zdivo« pražské, cihla napřed, cihla v zadu, uvnitř pak ze sta- rého štěrku náplň, která, kopne-li se do takové zdi, vyběhne jako náplň z protržené jaternice. Ale dům ten se svou pitoreskní před třemi lety zeleně-červenou střechou nenalézá se pouze v ochranných rukou sv. Floriana, nýbrž i ji- stých velmožných pánů v kompetentních úřa- dech, kteří tuto dámu před jakýmikoli změnami, pokud jde o její majetek, chrání, Jak by ne, vždyť to hlavní fedrovatelka německých výboj- ných spolků a vřelá podporovatelka všech ně- mecko-národních snah. Co ale říci stížnostem na pražský stavební úřad, který, jak nyní te- prve vychází na jevo, nemá podnes uvnitř města některé regulační čáry schváleny a jenž pro Libeň nemá vůbec plánu regulačního. Jaký je toho následek? Že po celých pět let nebude možno v Libni vůbec sta- vět, neboť tak dlouho bude prý to trvat, než dílo to bude provedeno. Dovedný civilní inženýr byl by s tím hotov sice za dvě léta, u obce ovšem musí trvat všechno čtyřikrát tak dlouho. To ale zdá se býti pánům na radnici jen tak hračkou, za- stavit na tak dlouhou dobu stavební ruch v ži- vém průmyslovém okresu.

— Konstatujeme, že ani poslední číslo »Obrany Zemědělců« ze dne 28. srpna nepři- neslo ani udání onoho čísla našeho listu,v němž obviňujeme prý tisíce českých agrárníkůz vlastizrady a z touhy po pruské přenosné vlasti, tím méně doslovný citát takového obvinění, dále, že toto poslední vydání agrárnického listu neob- sahuje ani jediného slova důkazu nařknutí svého, ze dne 14. srpna, že prodáváme prospěch ná- roda českého za pár zlatých do »N. Fr. P.«a do »Inf.«, že jsme přijali od dosavadního posl. dra. Dyka úplatky, že jsme za pruské marky pomohli maďarské opposici k jejím úspěchům, konstatujeme konečně, že »Obrana Zemědělců« nepřinesla ani včera odvolání těchto svých nařknutí listu našeho, ani od redakce, ani od jejího družstva. Blabol a blekot, který k záležitosti této čteme ve včerejším čísle orgánu posl. Kubra, prozrazuje přesvědčivěji než kdy před tím, že nemůže citovati, ani dokazovati, a že nemá tolik zmužilosti aby odvolal. Musíme dále za to míti, že se ani lidem »O. Z.« píší- cím, ani členům »tiskařského a vydavatelského družstva rolnického« list vydávajícího, v jehož čele stojí pan posl. Kubr nedostává tolik soud- nosti, aby uvážili dosah obvinění s největší lehkomyslností proti nám pronesených, ze skutků neexistentních, pro něž nemají ani zdání něja- kého důkazu, neboť nestrpěli by jinak, aby skutek takové nízkosti, jakého dopustil se na nás jejich list zůstal neodčiněn. Zavazovali jsme pány tyto vlastní jich ctimilovností a citem pro spravedlnost, aby se postarali o zadostučinění,