1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 235. ze dne 29. srpna 1903.
3
article
= Stoletý s černým vlasem. Z Milána se ozna-
muje: V okolí Motta Visconti zná kde kdo starce,
jemuž všeobecně říká »Il Lombardo« a jehož pravé
jmeno jest Antonio Friggi. Kdo jej vidí vzpříme-
ného, se vztýčenou hlavou a hojným jeho vlasem,
jenž jest dosud skorem úplně černý, nevěřil by, že
jest mu více než šedesát let. A přece slavil těchto
dnů svoje sté narozeniny v kruhu četných svých
známých. Jest již více než padesát let zpěvákem na
kůru a nechybí při žádné mší a při žádném pohřbu;
také na poli dosud pracuje. Minulého roku předsta-
ven byl kardinálu Ferrarovi, arcibiskupu milánské-
mu, jenž mu slíbil, že osobně bude sloužit zá-
dušní mši při jeho pohřbu, dosáhne-li Friggi více
než sta let.
Visconti
Friggi
Ferrara
Milán
Ilo Lombardo
4
article
= Romantické dědictví. Z Petrohradu se ozna-
muje: V Charkově vzbuzuje značnou sensaci roman-
tická historie dědictví. V železničných dílnách char-
kovských pracuje mladý strojnický zámečník Doro-
šenko, jenž se tam vyučil a pobyv nějakou dobuv
Sevastopolu, opět se tam vrátil. Vydělá si as 40 ru-
blů měsíčně a jest zcela spokojen. Skromný, klidný
mladík byl tudíž nemálo překvapen, když jej onehdy
navštívili dva advokáti a oznámili mu, že zdědil ně-
kolik millionů rublů. Prostý mechanik jest potomkem
slavného hetmana Dorošenka, který žil v 18. stoletía
jenž krátce před svou smrtí uložil v anglické bance
několik millionů rublů a ustanovil ve své závěti, aby
peníze zůstaly uloženy po 150 let a teprve po této
době spolu s úroky z úroků vydány zbývajícím ještě
členům rodiny. Stanovená lhůta nyní minula a po-
zůstalost, jež dosáhla slušné sumy 62 millionů ru-
blů, má být rozdělena mezi šest potomků hetmano-
vých, mezi něž náleží i mladý dělník. Jakmile se
roznesla zpráva o dědictví, dostával Dorošenko každo-
denně nabídky půjček od různých kapitalistů. Ale
mladý dělník je šmahem zamítá. Zachoval si ve svém
neočekávaném štěstí úplný klid a vyžádal si toliko
od chefa dovolenou, aby mohl navštívit svoje rodiště
Achtirok a opatřit si průkazy.
Dorošenka
Petrohrad
Charkov
Sevastopol
Dorašenko
5
article
= Italská vendetta v Americe. Z Nového Orleanu
se oznamuje: Těchto dnů byl zde spáchán zločin,
jehož pozadí sluší hledati v italské pomstychtivosti,
která datuje se několik roků zpátky a v níž dle všeho
Mafia má své prsty. Antonio Sparo, který vyhlédnut
byl Mafií za vraha, zastřelil totiž úkladně Antoni
Luciana, posledního člena tohoto rodu, když se byl
napřed do jeho přízně a přátelství vloudil a byl více
než týden neodlučným jeho soudruhem. Luciano, dů-
věřuje úpině zrádnému příteli, pozval jej k návštěvě
fotografického atelieru Suellova a Sparo, vyčkav zde
příhodného okamžiku, střelil Luciana do zad, okamžitě
jej skoliv Po spáchané vraždě, k níž náležitě se při-
pravil, podařilo se Sparovi utéci, avšak jsa policii do-
bře znám, byl záhy chycen. Luciano, na němž sou-
středily se operace vyznávačů krviny, byl posledním
svého rodu, neboť před časem zavražděni byli dva
bratři jeho ozbrojeným zástupem mafistů, kteří- pře-
padli je v Lucianově obchodě na Poydras streetu.
Jeden z útočníků byl tehdy peraněn a Antonio, který
se jim dovedl ubránit, byl jako svědek s několika
dopadenými čieny Mafie uvězněn. Jsa v průvodu
ozbrojené moci doveden v den pohřbu k mrtvole svého
bratra, zabil zde jednoho Itala, který nad mrtvolu
se skláněl a doprovázejícím jej policistům sdělil, že
Sparo
Mafia
Antoň Lucianus
Luciana
Lucianus
Lucianův
Antonio
Italos
Amerika
Suellov
6
article
to byl člen Mafie, který bratra jeno probodl. Jsa pro-
ouštěn po dlouhých soudech na svobodu, dlouho do-
vedl se ubrániti nástrahám Mafie, až konečně podlehl
úkladné vraždě.
= Srážka vlaku se slonem. Z Peraku na polo
ostrově Malacce se oznamuje: Onehdy udál se po-
blíže malého nádraží Chikusu v Dolním Peraku roz-
čilující výjev. Nákladní vlak vyjel o 3/47. hod. rann
z Teluk Ausonu a nalezal se as půl kilometru od
Chikusu, když se pojednou objevil slon, jenž po trati
klusal před samým vlakem. Poněvadž se zvíře ne-
mělo k tomu, opustit kolej, nezbylo řidiči vlaku než
zastavit. Zapískl co nejsilněji mohl parní píšťalou,
aby slona zaplašil, ale, výsledek byl, že se zvíře
obrátilo a zaměřilo přímo ke vlaku, jako by si chtělo
cestu vybojovat. Vlak poněkud couvl a jel pak plnou
parou slonu vstříc. Nárazem bylo zvíře sraženos
hráze a zůstalo ležeti dole polomrtvé s promáčknutou
lebkou a rozbitými kly. Domorodý vojín, jenž se na-
lezal v osobním vagonu, připojeném ke vlaku, do-
razil slona výstřelem z pušky.
Perak
Dolní Perak
Mafia
Teluk Auson
7
article
= O hrozné větrné smršti na ostrově Martini que
o níž jsme již přinesli zprávu, oznamuje časopis »La
Colonie« zprávy, jež došly do Paříže ze Sainte Marie,
jedné z nejtíže postižených obcí ostrova. O 11 hod.
dne 8. srpna zuřila smršť plnou silou. Všichni oby-
vatelé uchýlili se do domů, jež se zdály nejpevnějšía
zdánlivě poskytovaly největšího bezpečí. Poslouchali
ve smrtelné úzkosti, kterak se řítí tašky a krovya
kterak se sousední domy otřásaly. Neustále rozdíraly
blesky hrozící stěny mraků a vzbuzovaly všeobecný
postrach. Kolem půlnoci pocítěny silné otřesy země
a několik těch střech, jež dosud stály, řítilo se do
ulic. Pršelo plným proudem, že se člověk mohl uto-
pit. Pojednou ozvalo se zděšené volání: »Moře
stoupá!« Vysvětlujeme si to tím, že nám stříkala do
tváře ne již voda dešťová, nýbrž voda slaná. Záhy
jsme poznali, že vichřice způsobila na moři vodní
smršť a hnala ji přes vesnici. Uprostřed křiku a zdě-
šeného volání, zvýšeného hvizdotem bouře a zuřením
rozpoutaných živlů strávili jsme pět hodin, jež se nám
zdály jako rovněž tolik let. O způsobených škodách
se proslýchá, že zejmena obce SainteMarie, Gros-
Morne a Saint-Joseph hrozně utrpěly. Polovice domů
a chýží strhána bouří, devatenáct osob usmrcenoa
přes 40 těžce raněno, všechny domy, jež zůstaly stát,
mají strhané střechy a hrozí sesutím. 3000 osob je
bez přístřeší. Všechny ovocné stromy jsou vyvráceny
nebo polámány. Po tři léta nebude mít osada ovoce,
jež jest podstatou stravy obyvatelstva. Abychom si
učinili představu o prudkosti bouře, třeba připome-
nout, že velmi pevně stavěný chrám Saint Joseph
byl úplně pobořen a fara na Gros-Morne vytržena
ze základů a vržena do dálky padesáti metrů.
Martini
SainteMarie
Gros
SaintJoseph
Paříž
Sainte Marie
Le Colonie
Saint Joseph
8
article
= Kterak se labužník probudil k životu. Z Jo-
kohamy se oznamuje: V Hakodate v severním Ža
ponsku zemřel těchto dnů náhle vážený občan Ku-
radžiro. Případ úmrtí jest v žaponské rodině vždycky
příležitostí, nedělat po čtrnácte dnů nic jiného, než
navzájem se obdarovávat. Synové, vnukové a pří-
buzní nebožtíkovi dostávají od veškerých přátel hojné
dary jakožto útěchu za ztrátu v náhradu za výdělek,
jenž jim po dobu smutečních obřadův ujde. Později
pak musí se sic revanžovat, ale Žaponec pro tako-
véto ctihodné účely nalezne vždycky u krajanů úvěr.
Také při úmrtí pana Kuradžíra došly hojné darya
pozůstalí truchlící se odhodlali, že vystroji okázalou
Žaponec
Kuradžír
Jo
Hakodate
9
article
pohřební hostinu. Zamilovanou krmí pana Kuradžira
byl pečený úhoř a na počest nebožtíka nechyběla
při hostině ani tato lahůdka. Hosté si právě pochut-
návali na úboři a chválili dobré vlastnosti nebožtí-
kovy, když se dvéře posunuly — v Žaponsku mají
dvéře posunovací — a vešel pan Kuradžiro. Byl jen
zdánlivě mrtev a sympatická vůně tak příjemně po-
dráždila jeho čivy, že se probudil ze mdloby. Byl
velmi potěšen, že s takovou pozorností vzpomenuli si
na jeho lahůdku a vesele usedl, aby se účastnil
vlastní své pohřební hostiny. To trvalo tři hodiny,
až byli všichni syti a mnohými poklonami se rozlou-
čili. Pak pojedl ještě důkladný kousek úhoře a ulehl.
Ráno nalezli jej na loži mrtvého. Ale tentokrát byl
skutečně mrtev, bylť se přejedl. Žaponské listy pak
chválí pietu, jež se jevila při pohřební hostině a dá-
vají mezi řádky na jevo, že snad nebožtík vskutku
na krátkou dobu dostal dovolenou z podsvětí jen
proto, aby si ještě jednou se svou rodinou pochut-
nal jak náleží na pečeném úhoři.
Kuradžira
Kuradžiro
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
259. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Král
Praha
národní divadlo
11
article
V sobotu 29. srpna.
Cyklus českých oper VI.
Po 40.
Braniboři v Čechách.
Zpěvohra o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana
Text K. Sabiny, nově upravil V. J. Novotný. Diri
gent Karel Kovařovic. Režisér Robee Polák.
OSOBY: Olbram, rychtář pražský, V. Kliment. Junoš,
Jan Tausentmark, mladí měšťané pražští, O. Mařák,
B. Benoni. Oldřich Rokycanský, V. Viktorin. Warne-
mann, setník Braniborů, A. Krössing. Jíra, poběhlík,
R. Figar. Ludiše, dcera Olbramova, A. Bobkova. Bo-
huš, synek Olbramův, G. Horvátova. Děčana, jejich
chůva, M. Klánová. Kmet, E. Pollert. Biřic, R. Polák.
Poběhlík, A. Hlaváček. Rytíři a zbrojnoši, čeled
Olbramova, venkované, vojsko braniborské, poběhlíci
a žebráci pražští, soudcové. — Děj se konáv
Kundraticích u Prahy na statku pražského rychtáře
Olbrama, v Praze a na českém venkově roku 1279
v době bezkráloví na jaře.
Po prvním dějství přestávka.
Konec po půl 10. hod.
Začátek o 7. hod.
Odpoledne.
V neděli 30. srpna.
Excelsior.
Večer v předplacení
V panském čeledniku.
Koncert Mil. Černých z Chicaga.
Námluvy.
Smetan
V J Novotná
Kovařovic
Robee
Olbram
Tausentmark
O Mařák
Benon
Oldřich rokycanský
V Viktorin
A Krössing
Jíra
R Figar
A Bobkův
Olbramův
G Horvátův
M Klánová
Kmet
E Pollert
A Hlaváček
Rytíř
Excelsior
Čechy
Olbramov
Kundratice
Praha
Chicago
český oprat
12
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 3/48. hod.
V sobotu 29. srpna.
Ve prospěch invalidního fondu Ústředního spolku
jirchářů a jich spolupracovníků v Čechách.
Po páté
V předpeklí.
Žertovná hra o 3 jednáních. Napsali Getke a Engl.
Přeložil V. Budil. Režisér B. Lachman.
Getke
Engl
V Budil
Lachman
Praha
Čechy
lidový divadlo
13
article
Zavřevši a zapečetivši tabulky, princezna zavolala
Unu a odevzdavši mu je, přikázala mu, aby je doručil
na místo. Trpaslík okamžitě zmizel a Hišelat jako stín
vrátila se do pokojů otcových. Když nahlédla do pokoje
Apopiho, spatřila, jak farao přikládá pečeť k papyrusu,
jejž potom podal Josefovi.
»To stačí; v nejkratší době vyšetřování bude skon-
čeno a vinníci popraveni.«
»Ale jak řeknu ubohé Hišelat, že milovaný jí muž
odsouzen jest k smrti? Ničema! Ukradl srdce dcery, aby
pak tím bezpečněji usmrtil otee!« pravil Apopi, zatí-
naje pěsti.
»Až princezna zví pravé úmysly Armaisovy, vyrve
ze svých prsou nedůstojnou lásku,« odpověděl Josef.
Farao rychle vstal a odešel z pokoje, div že při
tom nenarazil do Hišelat, skryté v zásloně. Josef zádum-
čivě sklonil se nad stolem a začal si prohlížeti královský
podpis, když najednou ucítil, jak kdosi dotkl se jeho
ruky. Rychle se obrátiv, byl hrozně překvapen, když
spatřil před sebou Hišelat.
Jediný pohled na bledou a rozrušenou tvář prin-
cezny stačil, aby pochopil, že ví všechno, co se stalo;
osud i zde přál Josefovi a kořist, po níž toužil, sama šla
mu do rukou. Josef jako obyčejně chtěl padnouti tváří
k zemi, když poprvé princezna ho zadržela.
»Zanech těchto formálností, adone! Mám k tobě
prosbu. Náhodou zaslechla jsem všechno, co oznámil jsi
faraonovi. Chci tě upozorniti, že Armais jest bratrem tvé
nešťastné ženy; vydávaje ho do rukou katových zvýšíš
tím muka, jež zakouší její »Ka«, jelikož její mrtvola zů-
stala bez pohřbu!« pravila Hišelat chvějícím se hlasem.
Josef
Nič
Apopi
Armaisův
Josef záduma
Hišelat
Ka
Una
14
article
Josef neměl v lásce Hišelat, která jediná z celé
královské rodiny nikdy se neucházela o jeho přízeň, jako
činili bratři faraonovi, kteří chvěli se před hrozným ado-
nem, nebo princ Namurad s manželkou, kteří vždy cho-
vali se k Josefovi jako k sobě rovnému a nemajíce dětí,
hýčkali oba jeho syny. Pouze hrdá Hišelat nezapomínala
nikdy před adonem na svůj vysoký původ a nikdy blaho-
volným pokynem ruky nesprostila ho pokleknuti, jehož
vyžadovala etiketa.
Takž jednoho rána se rozhodl, že půjde do paláce;
dokumenty, které kdysi pomohly mu zdrtiti Armaisa, do-
nutivše ho ke svolení k sňatku se Serag, měly mu po-
sloužiti také dnes: měly zdrtiti Hišelat a zničiti trvale
všechny naděje jeho soka na úspěch.
V tu dobu Apopi bavil se se svou dcerou hrou; cítě
so býti unaveným zanechal hry a ulehl k odpočinku;
Hišelat přistrčila stoličku a posadila se u jeho nohou,
znepokojeně dívajíc se na bledou a ustaranou tvář
otcovu.
»Proč pak jsi tak mlčelivou a smutnou, mé dítě
Tvůj smích jest mou poslední radostí; když dívám se na
tebe, zapomínám na pochmurné přízraky, jež mne proná-
sledují,« pravil farao.
Princezna vyskočila a pokleknuvši vedle otce, ob-
jala ho.
»Ach, kdybys jenom chtěl, mohl bys mně dáti
takové štěstí, že smích nikdy neztrácel by se z mých
rtů,« pravila nerozhodně.
»Mluv otevřeně, drahá! Jsem rád, že budu moci
učiniti šťastnou aspoň svou vlastní dceru !« odpověděl se
smutným úsměvem farao.
Železný kanclář.
Josef
Namurad
Armaiso
Hišelat