řečených ústupků — potřebí, aby v nové vládě soustředěny byly hlavní vynikající síly liberální strany, kteréž by zemi daly vládu imposantnía pevnou. On sám však, hr. Csáky, že by žádným způsobem a za žádných podmínek v sestavení ministerstva se neuvázal. Hrabě Albert Apponyi vyložil prý císař v delší řeči, že jest — kromě řečených ústupků v armádní otázce — nutně potřebí, aby z ve- řejného života v Uhrách odstraněno bylo vše, co on sám opětně již označil jako dvojsmyslnost čili dvojakost. Zejmena musí prý býti odklizeny všechny momenty, jež působí třenice mezi ná- rodem a korunou. Také prý poukázal hr. Ap- ponyi na potřebu, aby byla konečně rozřešena otázka zvláštního uherského králov- ského dvora. Rozřešením takovýchto otázek byly prý by odklizeny všeliké choulostivé »ci- tlivosti«, jež jsou pozůstatkem z dob dávno již minulých. Císař vyslechl prý výklad hr. Appo- nyia »velmi milostivě«. S jiné strany se však sděluje, že je císa následkem odbytých včera audi- encí velmi stísněn a rozmrzen a že možno se nadíti nějakého překvapujícího roz- hodnutí, jestliže další audience a výklady ne- budou příznivější. O čemž arci lze pochybovat, neboť tónina uherských požadavků bude spíše stupňována, než aby se zmírnila. V táboře op- posičních stran je totiž velká bouře proto, že žádný z předáků strany nezávi- slosti dosudk císaři povolán ne- byl a dle poslední zprávy vládní »Uherské te- legrafní a korrespondenční kanceláře« ani povo- lán nebude.

Toto »nebude« musí se čísti jako »snad asi nebude«, neboť dle jiné a také z dobře zpravené strany plynoucí zprávy zavá z ali se politikové, kteří už pozvání k císaři mají, že doporučí císaři, aby také poslance Košuta a Seder- kenya k sobě pozval a jejich mí- nění vyslechl. Prozatím není prý arci naděje, že by hla- váři maďarských »nesmířitelných« k soukromým audiencím do hradu byli pozváni, avšak v ma- ďarských věcech stalo se už tak mnohé skut- kem, co za nemožné, ba za naprosto a navždy nemožné bylo prohlašováno, že možno se při- praviti i v tomto případě na nějaké — malé překvapení. V táboře osmačtyřicátníků a nezá- vislých se aspoň hlásá, že nebude naděje na zdárné rozřešení krise, dokud se Uherskema Rakouskem nerozlehne zpráva: »Košut u cí- saře !«

Výstavy. Výstava v Hořicích. Program pro neděli dne 23. t. m. Bude-li počasí jen poněkud příznivo, bude tato neděle asi opět pravým svátkem výstavy hořické, neboť jest přihlášena celá řada hromadných výprav, svědčících o tom, že hořická výstava stala se již milým a lákavým cílem těch, kdož pravil ku příbuzným v R..., o nichž zemřelá choť jeho někdy vypravovala, co od své matky věděla. Přítel vyhověl po úmrtí malířově této prosbě, dovezl děvčátko z Paříže do R.. ., ale do domu neznámého nevešel, zazvonil jen u dveří a pak kvapně se vzdálil — snad se obával, aby prosba umírajícího nebyla oslyšena a on nebyl nucen, vzíti děvčátko zase nazpět — bylť asi o málo bohatší svého mrtvého přítele. To vše zvěděla slečna Louisa z dopisu a z vypravování přibyvšího děvčátka a nyní přemýšlela, stojíe u lůžka, na němž klidně spal její nenadálý host. V hlavě jí hučelo, vířily tam neurčité, ale zne- pěkojující upomínky na tetu, která tento klidný dům svévolně opustila, na dceru její, která pro- vdala se za malíře; dojímala ji opuštěnost a bída děvčátka i neštěstí jeho rodičů .. Bílý den prodral se záclonami a nalezl slečnu Louisu ještě sedící na kraji lůžka a pře- mítající o celé té příhodě, kterou nijak nemohla ve své staré hlavě srovnati. Po chvíli probudilo se děvčátko a usmálo se na ni a pak čile ovinulo jí ručky kolem šíje. Slečna Louisa rázem byla zbavena muk přemýšlení a pochybností, přitiskla malou vetřelkyni k sobé a po chvilce poslušně šla pro snídani i Mineta, když se host začal po obém shánět . ..

Druhého dne znalo celé městečko příhodu slečny Severstovy a přátelé se divili, že chce si podržeti tuto malou neť, přišlou, bůhví, odkud. — Kdo ví, co ji nyní čeká? říkají všichni. Coji čeká? Trochu radosti, mnoho starosti a mnoho nepředvídaného — konečně je už takový život rádi cestují a něco pěkného rádi vidí. Tak bude to den Jičínska (večer provede ve výstavním divadle dělnický spolek „Barák“ z Jičína Stroupežnického historickou hru „Hrobčický z Hrobčic“ jako 6. hru závodní), den města Vysokého Vesell, sje zd banderií, výpravy hospodářských spolků z Li- báňska, Kopidlna, Sobotky, Královéhra- decka a Hořicka, Řemeslnické besedy z Nym- burka, Živnostenského spolku z Libčan, sjezd mistrů klempířských, sjezd mládene- ckých spolků, manifestační den národního dělnictva, sjezd Ústřední školy dělnické, sjezd Ústřední jednoty pro ochranu a chovdrobného zvířectva (spojený s odbornou výstavou v pavillonu pro občasné výstavy), sjezd ky- nologů, sjezd králíkářů a j. v. Výstava hořická bude pod vlajkou lidovou, hospodářskou a dělnickou a bude den ten mít tedy opět svůj zvláštní, zajímavý ráz! A proto vzhůru do Hořicl

Výstava v Pardubicích. V neděli dne 23. srpna o 8. hod. večerní uspo- řádá damský odbor Národní jednoty severočeské pro Pardubice a okolí ve výstavní aréně přátelský večer na počest účastníků sjezdu odborů Nár. jednoty severočeské za laskavého účinkování p. Fr. Koláře, kapelníka pana Vojty Lautnera, skladatele p. K. Moora a pp. členů výstavního hudebního sboru. Pořad: 1. Čajkovský Arie Oněgina z opery »Eugenij Oněgin«, zapěje p. Fr. Kolář, u piana p. K. Moor. 2. Spolek proti vdavkám. Kom. výstup od Švába, přednesou slečny A. Bartá- kova, R. Machova, J. Svobodova a Aug. Štumfova (čl. odb.) 3. a) Zd. Fibich: Róže (z rukopisu Králo- dvorského), b) Tak mne kouzlem ondy jala, zpívá p. Fr. Kolář, doprovází pan K. Moor. 4. Z doby Ro- koko. Operní scéna od Jar. Gallata. Hudba od J. Waltera. Pro orchestr upravil a diriguje kapelník p. V. Lautner. Po vyčerpání programu taneček.

Denní zprávy. — Dobrá! Včerejší vydání agrárnického listu, v článku pozoruhodně snížené temperatury. ozývá se na naši odvetu v příčině infámních ob- vinění naší redakce z prodávání českých národ- ních zájmů vídeňské »N. Fr. Fresse« a »Infor- mation«, z dykovských úplatků, z přijímání pru- ských marek za pomoc úspěchům maďarské opposici i dlužno konstatovati, že nevysvětlitelná sápavost orgánu p. posl. Kubra ve značné míře se uklidnila, ale stejně nevysvětlitelnou zůstává, neboť agrárnický list nejen že až dosud zůstal dlužen důkazy obvinění našeho listu, i jména obviněných, nýbrž také jednu z nejdůležitějších okolností svého výpadu, totiž jeho pro- střední anebo bezprostřední pří- činu. Praví sice i včera, že úkolem »Obrany zemědělců« jest, hájiti a chrániti čest národní i politickou i karakter všech příslušníků, ve straně zorganisovaných »ustavičně napadanou »Národními Listy« „podezříváním z vlastizrady a z touhy po přenosné pruské vlasti« i dodává, že prý toto naše — udánlivě naše — »obvinění tisíců českých agrárníků z vlastizrady jest da- leko povážlivějším, nežli obvinění, jež redakce

»Obrany zeměděleů« z vlastní inici ati vy následkem fakt, zjištěných samotnými »Národ- ními Listy« vnesla na mladočeské těleso«, ale redakce tato dosud ani slovíčkem nenaznačila, kde a kdy jsme obvinili buď ji samu, aneb tisíce českých agrárníků z vlastizrady, aneboz touhy po přenosné pruské vlasti. Píše-li tudíž »0. Z.«, že je-li její povinností dokázat, anebo odvolat, tím větší a přednější povinností že jest, abychom my své obvinění dokázali, poněvadž jsme dali podnět ke »zprávám« jejím, pravíme dobrá, budiž! Nejsme od toho, abychom na- stoupili tuto cestu a podmínku, za jakou se za- vazuje orgán agrárníků ku podání důkazů svých nařknutí, ale k tomu konci jest nevyhnutelně nutno, aby »0. Z« s veškerou zevrubností uvedla nejen číslo a místo našeho listu s udánli- vým obviněním, nýbrž i citovala doslovně a ne- zkráceně znění těchto našich obvinění tisíeů agrárníků z vlastizrady a touhy po přenosné pruské vlasti. Bereme tedy list pana poslanc

Kubra za slovo, i myslíme, že jak věci stojí, není možno naprosto žádné vykroucení ze splnění těchto proposic, daných samou »0. Z.« Citujte, můžete-li, my dokážeme, budete-li citovati, pak budete dokazovati vy! Dokud se tak nestane, musíme svůj výrok ze dne 17. srpna »0 bídné lži a podlém na cti utrhání«, jehož se dopustilo číslo »0. Z.« ze dne 14. srpna na nás, roz- šířiti a vztáhnouti i na tento nový případ, nebot lhala-li »0. Z. 2« dne 14. srpna v hrdlo své, lže včera až do svého žaludku, do nějž my ovšem velice jasně nahlížíme, arci se stále zatajeným dechem! Je-li »vypořádání možno docela v klidu a bez rozčilování« — nuže, k práci! Ujišťujeme však, že zůstane-li nám »0. Z.« dlužna citát našich obvinění, s ve- škerým klidem a beze všeho rozčilování sklidí její hřbet „bouři, ke které zasela vítr.“ Nemohla věru úvésti žádného pořekadla oprávně- něji než toto, neboť, co zasela, není skutečně nic jiného, než pouhý vítr. Zsinalost ostudy, které neodvratně spěje vstříc, vyzírá ostatně už ze včerejšího rozpačitého jejího mnutí rukou, zvláště z výhrady, že redakce „O. Z.“ sama prý „z vlastní iniciativy“ vznesla svá na- řknutí „na mladočeské těleso“. Jest jasno, že vedení strany nechce s iniciativní svou redakcí nic míti. To je také jediná narážka „O. Z.“' na náš důkaz, podaný ve středu, že vedení strany agrárníků její neslýchaný útok odsuzuje. Ini- ciativa tato přijde ovšem nešťastné „O. Z.“ draho!

— Německý vztek. Jak důkladně Sokolové v Budějovicích minulou neděli Němcům, v první řadě ale tamějším mizerným odřezancům zato- pili, patrno ze zuřivosti, s jakou ve svých li- stech vrhají se na ty, kteří neposlechli na ko- mando páně Taschkovo a nesnížili se na vyzý- vavé uličníky, jimiž domníval se bernardický ro- dák před červenou záplavou zachrániti »něme- ckou metropoli« na českém jihu. Na téže straně, kde přináší »Aussiger Tagblatt« — budiž uveden zde jeden německý list za všechny — referát o řeči Eppingrově v Praze, v níž vyzývá ně- mecké studenty ku práci a praví: »Nedáme se svésti, abychom národní odpůrce své podceňo- vali a je tupili« — přináší týž list o budějo- vické slavnosti referát, v němž nalezá se násle- dující místo: »Zdali slavně či neslavně dopadl výlet sokolských halamů, o tom nechceme pro- zatím rozhodovati. Tolik ale budiž konstatováno, že aspoň jeden člověk na výlet ten bude co živ pamatovati. Ubohý hostinský Hahn, jemuž Sokolové na vítězné cestě na památku odnesli zlaté hodinky a 1600 korunv hotovosíi! Dále vypravuje ctihodný listo tom jak jen uličníci a uličnice Sokoly vítali, jak Poláci před »hymnou knuty« z »Besedy« vytáhli a jak přijel plzeňský starosta dr. Peták jako Sokol do Plzně koňmo v čele s přestroje- nými krejčovskými a ševcovskými tovaryši atd.

Nejvíce ale pálí zmíněný list generál Regens- purský, že byl s několika důstojníky na so- kolském cvičení. Chce prý se patrně státi če- ským generálem, až Maďaři jednotu dosud ně- mecké armády rozbijí — s tím pánem prý si »Aussiger Tagblatt« účet ještě vyrovná. Jsme pře- svědčeni, že generál ten jedinou noc nyní nespí. Jedovatou slinou sprostáctví neušetřil »Assige Tagblatt« ani dámy, které ze soudní budovy Sokoly vítaly. Co prý by se stalo, kdyby v če- ském městě tak jednaly paničky a dcery něme- ekých radů a adjunktů naproti německým tur- nérům? Jakým městem jsou České Budějovice než českým? Což to za- bedněný mozek německý až dosud nepocho- pil, že nerozhoduje o národním rázu města po- čet plnomocenství odevzdaných při volbě, ani ostatní volebni švindle, nýbrž počet obyvatelstva dle toho, ke které národnosti se hlásí. A mohou popřít, že v Č. Budějovicích, přes německé počítání žije dvoutřetinná většína česká? Budějovice jsou dnes českým městem a jim zůstanou, aby ale pan Taschek nezůstal v městě tom německým ko- mandantem, o to se v Č. Budějovicích postará právě toto — české obyvatelstvo.

— Nový lékař. Pan MUDr. Miloš Borsony, dlouholetý lékař všeobecné nemocnice atd., zahájil praxi na Král. Vinohradech, Palackého tř. 76 n. — O počasí. Z jižních Čech, 20. srpna. Již třetí prázdniny provázeny jsou nepohodami, zimou, de- štěm a větry, ubozí »vzduchopasi« zahaleni v teplý oděv odcházejí na procházku do blátivých cest, vo- dou prosáklých lesů, bahnitých luk a vracejí se ke vyhřátým kamnům, jež jediným jsou útočištěmv zimách, ba mrazích letošních. Pravé sluneční kou- pele, nejzdravějšího a nejvýdatnějšího profylaxčního prostředku proti počátkům různých neduhů, jsme do- sud neužili; ještě nám slunko neprohřálo záda, ještě jsme nezažili blahodárného účinku výdatného potu, jen promáčená obuv, promoklý oděv a násled- kem toho mrazení po celém těle prozatím výsledkem letošního pobytu na venkově. V přírodě vše smutné ; ptactvo umlklo trápeno hladem, vlaštovky vyvedly

druhá hnízda a nemají, kde by nalezly pro ně po- travy. Loví jen letmo a nelze jim sbírati kořisti se- dící, proto nyní v chladnu a dešti dlouho trvajícím, kdy hmyz schován jest ve svých skrýších, namá- hají se úzkostlivě, aby sedící živočichy, letíce těsně mimo ně, vyplašily a přinutily ke vzlétnutí. Neodletěly však ani z nejstudeněj- ších našich krajů dosud na jih, přelétají jen v hej- nech, hledajíce snad jinde snadnější výživy. I ostatní mílá naše havěť ptačí po delší dobu truchlivě si vede a nebude divu, zkrátí-li pobyt svůj u nás o ně- kolik neděl. Sedmihlásek ze zahrad našich a ze křů bezových i šeříkových odletěl; nevábily ho ani stromy obsypané ovocem; hlavní jeho potrava, zále- žející z broučků a jiných malých létajících umyzů, zmizela a proto do teplejšího jihu! Roztomilá osvě- žovatelka stinných lesů, červenka, byla již se vype- lichala a odchází do velehor jižních a středních Spaněl. Ze stromořadí a zahrad zmizel rehek za-