Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 228. ze dne 22. srpna 1903.

= Prodala manžela za 6000 korun. Z Pešti se oznamuje: Zde způsobuje značnou sensaci nanejvýš podivný trestní případ. V podstatě jde o to, že jakás žena prodala svého manžela jakés služce za 6000 korun, ale nyní to zapírá. Žena užila oněch 6000 korun, jež ostatně byly kradeny, k tomu, aby si se svým manželem několik dní dopřála dobrých časů. Historie této afféry jest následující: Služka Kateřina Bosnyakova ukradla v lednu t. r. obchodníku Sala- mounu Banksteinerovi, u něhož sloužila, tři tisícovky a uprchla. Když později byla zatčena, zapírala svůj čin. Manželka poštovního sluhy Karla Hausera, je od několika let byla s ní spřátelena, byla zároveň s ní v podezření, ale dovedla spoluvinu se sebe sva lit. Služka byla zdejším trestním soudem odsouzena na rok do vězení, avšak tento rozsudek zrušen krá lovskou tabulí s odůvodněním, že proti Bosnyakově není nijakých důkazů viny, načež propuštěna na svo- bodu. Těchto dnů nastal v této afféře sensační obrat Zdejší policie dostala totiž od Bosnyakovy dopis, ve kterém se přiznává ke krádeži oněch tří tisícovek a udává, že spáchala tuto krádež z lásky k poštovnímu sluhovi. Ukradených šest tisíc korun odevzdala prý Hauserové, aby se dala od svého manžela rozvěst. Hauserová byla prý s tímto prodejem svého manžela srozuměna. Jakmile dopis došel, vykonána v bytě manželů Hauserových prohlídka, avšak ukradené pe- níze nebyly nalezeny. Manželé Hauserovi tvrdí, že toto udání Bosnyakovy je činem pomsty a pouhou pomluvou. Naproti tomu tvrdí Bosnyakova, jež na novo byla zatčena, co nejrozhodněji, že Hauserové peníze vskutku odevzdala. Když byla propuštěna z vazby, žádala, aby Hauserová svůj slib splnila, ale marně a Hauserovi zatím ukradené peníze pro- býřili.

= Humbertovský šprým. Pověstná afféra Hum- bertových právě nyní, když se blíží svému konci, zavdává podnět ke šprýmům. Tak dostali těchto dnů předseda soudu Bonnet a veškeří porotcí při pro- cesu Humbertových dopisy stejného obsahu z Nového Yorku, v nichž se praví: »Budou-li členové rodiny Humbertovy odsouzeni do vězení na určitou dobu, dovoluji si učinit vám následující návrh. Na místě, abyste ty lidi zavřeli do nějakého vězení, svěřte je mné. Umístím je v zamřížovaném vězeňském vozea budu je vozit po Americe, kdež jejich vystavováním získá se hromádka millionů, jež bezpochyby stačí, aby věřitelé byli uspokojeni a náklad řízení soudního uhražen. Žádám toliko 10% z příjmů. Dostatečný po- čet detektivů učinil by každý pokus útěku nemožným Jinak bych dal vězeňské vozy pohodlně zařídita budu s vězni dobře nakládat.« — Byla by to myšlenka ryze americká, ale podpis nasvědčuje zřejmě, že tu jde o šprým. Dopisy jsou totiž vesměs podepsány »Crawford« = Nanejvýš rozčilující nehoda při vzletu balo- nem udála se v sobotu odpoledne o 6. hod. v Lige Na oslavu místního svátku mělo vystoupit pět ba lonů po sobě. První byl již vypuštěn, druhý »Aeoluse v jehož člunu seděli dr. Delcommine a medik Tii baut, počal stoupat spolu s větroplavcem Ducháte auem, jenž se držel visuté hrazdy pod košem. Po- jednou mrštil prudký náraz větru balonem o hromo- svod starého biskupského paláce. Hedvábný obal balonu roztržen v délce as tří metrů, načež balon

Různé zprávy. počal se divoce zmítat a narazil konečně na okno ja- kéhos krámu v ulici du Palais. Náraz byl tak prudký, že větroplavec sletěl s visuté hrazdy na dlažbu utržil hrozné rány na lebce a zlomil si nohu. Byl umírající dopraven do nemocnice. Ve chvíli srážky podařilo se dru. Delcomminovi bez nehody seskočit. ale hned na to balon značně odlehčený vzletěl s ne- obyčejnou prudkostí a zmizel s Thibautem, jenž byl poprvé podníkl vzlet balonem, s oči ustrnulého obe- censtva. Dav byl hrozně rozčilen, několik žen omdlelo. Konečně došel telegram od německých hranic, že Thibaut zázračným způsobem bez pohro- my sestoupil několik mil od Cách na jednom poliu Wardenu. Osvědčil při tom podívuhodnou chladno- krevnost. Prázdný balon vznesl se znovu a odléti směrem západním. = Pro křivé svědectví. Z Paříže se oznamuje Těchto dnů zatčeni zde na žádost amerických úřadů dva Francouzi, Mauranne a Masse, poněvadž jsou značnou měrou v podezření, že v procesu o dědictví po manželech Fairových — zahynuvších, jak jsme již oznámili, při výletu na automobilu z Trouvillu do Paříže blíže Passy sur Eure — dopustili se kři- vého svědectví. Dědictví páčí se na 50 millionů fr. a vedou o ně spor příbuzní mr. Faira a Vander- biltovi, příbuzní jeho manželky. Jediná otázka, o níž tu jde, zakládá se v tom, který z obou manželů byl dříve mrtev. První proces byl právě na základě vý- povědí obou svědků, nyní zatčených, rozhodnut ve prospěch rodiny Fairovy. Oba byli sice po několika dnech na zakročení několika poslanců propuštěni. ale ve vyšetřování pokračováno a vyšly na jevo mnohé velmi přitěžující okolnosti. Bylo zjištěno, že vůbec nebyli přítomní katastrofě a že dali se podpla- tit agenty rodiny Fairovy, aby svědčili ve prospěch Fairových.

= Souostroví bez pána. Z Paříže se oznamuje Asi 40 kilometrů od tunisského pobřeží objeveno sou ostroví, jež nikomu nenáleží. Těchto dnů obsadil pan d'Anthouard ostrovy jmenem Francie. Na ostrově Ga- litu, největším z celé skupiny, nalezl bývalého fran- couzského poddůstojníka Clémenta, jenž tam po čtr- nácte let sidlí ve společnosti asi sta více méně zdi- vočilých lidí. Byla ihned organisována jakás takás správa a pan Clément pověřen úřadně funkcemi po někud různorodými konsulárního agenta, dozorce nad rybářstvím, správce přístavu, úřadníka civilní matriky a... učitele. Později správa státních statků hodlá upraviti majetkové poměry. = Zajímavý žebrácký úskok líčí londýnský jeden list. Kolovrátek slepého kolovrátkáře, právě když před jedním hotelem v předměstí dokončoval písničku, po- jednou se zarazil hučivým zvukem. Majitel hotelu vyběhl, aby se podíval, co se děje a než dozněly po slední vrzavé tóny, shromáždilo se 17 mužů, 8 žen a 44 děti. Dva muží nabídli se, že kolovrátek opět uvedou do pořádku. Slepec stále ještě otáčel křečo- vitě klikou, zatím co děvčátko, jež ho provázelo. marně se snažilo, bránit mu v tom, poněvadž to ted bylo beztoho marno. Zatím oba muži jali se ohle- dávat kolovrátek a dav čím dál tím více vzrůstal. Rozšířila se pověst, že jakýs opilec pokazil kolovrá- tek, jenž jest jedinou obživou slepcovou a jeho čtr- nácti dětí. Ženy zvedaly oči k nebi a volaly: »To je hanebnost!« Konečné prohlásili oba znalci, jichž po- čínání dav bedlivě pozoroval, že kolovrátku nelze již používat. Hřídel, jenž spojoval válec s klikou, byl

pryč a bezpochyby vězel uvnitř: především třeba opatřiti nový hřídel. Tu pojednou jeden z přítomných navrhl sbírku; vylíčil v krátké řeči, kterak čtrnáct dětí rodiny slepcovy musí zemřít hlady. Nemeškal, poněvadž dav se chystal rozptýlit se do postranních ulic a započal ihned sbírku, k níž hotelier sám při- spěl sbillingem, »poněvadž se před jeho dveřmi ko- lovrátek splašil.« Na konec odevzdal sběratel kolo- vrátkáři 6 shillingů a 3 pence, slepec osušil si slzy z očí, poděkoval 17krát obecenstvu a táhl dále. Tři minuty potom přišel jakýs pán a tázal se několika těch lidí, kteří tu ještě lelkovali: »Nebylo tu sbíráno na kolovrátkáře?«— Kdosi přisvědčil. — »To je dnes již čtvrtá sbírka,« prohodil pán, »vyndá hřídel, strčí jej do kapsy a jeho společník vezme pak klobouka vybírá ...«

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V sobotu 22. srpna. 252. hra v předpl. (4. čtvrtka.)

Cyklus českých oper. III. RUSALKA. Lyrická pohádka o třech dějstvích od Jar. Kvapila. Hudbu složil Ant. Dvořák. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. OSOBY: Princ, B. Pták. Cizí kněžna, M. Kubátova. Rusalka, R. Maturová. Vodník, V. Kliment. Čaroděj- nice, M. Klánová. Hajný, A. Krössing. Kuchtík, V. Hájková. Lesní žínka, A. Bobkova. Jiná žínka, K. Fabiánová. Třetí žínka H. z Towarnických. Lovec, F. Šír. Družina princova, hosté, lesní žínky, rusalky. Tance v 2. dějství uspořádal baletní mistr Achille Viscusi. Po prvním i druhém dějství přestávka Začátek o 7. hod. Konec po 10. hod

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy, V zahradě I. pražského měšť. pivovaru V sobotu 22. srpna. Začátek o 3/48. hod Ve prospěch tělocvičné jednoty Sokol na Starém městě v Praze. Po čtvrtě: Zvíkovský rarášek. Veselohra o jednom dějství. Napsal L. Stroupežnický. Režisér Fr. Šipek. Po prvé. Vzletem sokolím. Po prvé. Veselohra o jednom dějství. Napsal Zika- Borotínský.

Aréna na Smichově (bliže Palackého V sobotu 22. srpna. Začátek o 7. hod. Vystoupení paní Mařenky Zieglerovy. Novinka. Božská Ivetta. Po prvé.

Pištěkovo lidové divadlo vna.rsčcok na Král.

V sobotu 22. srpna.

Začátek o 7. hod. Lidové představení za poloviční ceny. Zelené mládí. 18974 Velká burleskní fraška se zpěvy o čtyřech jednáních od Otty Fasíra.

Dvě neděle ustavičných starostí a zápasů o život zmořily konečně Majju i Asnat. Jednou, když Ranofrit usnula, Asnat, přemluvivši matku, aby si lehla, sama ode- brala se do saďu, aby nadýchala se čerstvého, aromati- ckého nočního vzduchu. Když prošla se po sadu a cítila se unavenou, posadila se u samotného domu na lavici, napolo zakrytou křovinami jasmínu, několik kroků od okna pracovního kabinetu otcova. Dlouho seděla takto ani sebou nehýbajíc, když na- jednou zaslechla, jak Potifera v průvodu kohosi vstoupil do pokoje; hned na to světlo rozsvícené lampy zalilo na- červenalým světlem listí a bylo slyšeti hlasy. Rozmluva málo zajímala Asnat; jméno Šebny nikdy neslyšela a co jí bylo po tom, že otec byl velice nespokojen s jeho pří- tomností a hněval se na něj, že k vůli postům a mo- dlitbám skryl se kdesi v tom okamžiku, kdy jeho přítom- nost byla nezbytnou. Asnat chtěla se již vzdáliti od nu- dící ji rozmluvy, když najednou zaslechla, jak otec její s hostem vstal a v pokoji ozval se třetí hlas, hlas vrch- ního žrece chrámu Pta, jenž pobouřeně se otázal: »Jste si tim jisti, že nikdo nás neslyší ?« »Mluv beze strachu,« odpověděl Potifera. »Otroei na tvou žádost byli vzdáleni; žena spí a Asnat sed u nemocné.« »V tom případě mohu vám oznámiti, že hodina osvo- bození udeřila a že pes smrdutý, jenž nám se posmívá, nevrátí se více do Tanisu.« Asnat vyskočila a začala rozechvěně naslouchati. Ačkoliv žrec mluvil tiše, přece její pobouřená po- zornost zachytila každé slovo. Mladý žrec-obětník, jménem Rachotep, jenž zuřivě nenáviděl Josefa, dostavil se tajně k nejstarším chrámovým a oznámil, že jest ochoten obě- 272 —

Učiniv toto rozhodnutí, Jakub svolal své syny, vy- světlil jim, oč se jedná a zavázal je hroznou přísahou, pod hrozbou svého prokletí, že nikdy nedotknou se těchto pokladů, které nejen že byly vlastnictvím Josefovým, ale byly předurčeny za základ jmění Israela, jako poslední prostředek, k němuž mohli se utéci buď oni nebo jejich potomci v krajní nutnosti. Zařizování a pořádání těchto věcí tak upoutalo Jo- sefa, že nepřikládal zvláštního významu té okolnosti, která jinak neměla ujíti jeho pozornosti, a sice sblížení Hišelat a Armaisa. Pokud tento byl ženichem, princezna držela se stranou, ale po smrti Serag stala se znovu častým ho- stem v paláci adonově, současně s ní skoro vždy přicházel Armais. Z toho Josef usoudil, že žena jeho podporuje jejich sblížení. Tu adon začal častěji docházeti do pokojů Asnat a brzy se přesvědčil, že jeho domněnka jest správnáa že sňatek Armaisův s dcerou faraonovou jest úplně možný. Začal přemýšleti, jakým způsobem mohl by zabrániti to- muto sňatku, když smrť Jakubova znovu upoutala jeho mysl. Josef byl skutečně hluboce zarmoucen, neboť v ote ztřácel jediného, nezištně jej milujícího a nejvýš oddaného přítele. Dav s přepychem nabalsamovati mrtvolu otcovu objednav pro něj pozlacený sarkofág s inkrüstacemi, adon, vzav na sebe smuteční šat, odebral se do paláce farao- nova. Apopi přívětivě ho uvítal a vyslovil mu svou sou- strast. Poděkovav mu, Josef klesl na kolena. »Chci, pane můj a dobrodinče, poprositi tě o milost. Přísahal jsem umírajícímu otci, že pohřbím ho v naší ro- dinné hrobce nedaleko Hebronu; dovolíš mně vyplniti mou synovskou povinnost? Jelikož však zesnulý byl otcem člo- véka tebou povýšeného, rozkážeš také milostivě, aby nosen Železný kaneléř.