V Praze, v sobotu dne 22. srpna.

K číslu 228

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Uherští státníci u císaře. Z Vídně, 22. srpna. »Neues Wiener Tagblatt« sděluje o včerejší audienci uher- ských parlamentníků: »Kdežto hr. Czáky. Apponyi a Karolyi ve slyšení hájili stanovisko, že též jazykové koncese v otázce armádní jsou nezbytnými, prohlá- sil hr. Julius Andrassy, že otázkou ja- zykovou se nesmí hýbat, připojil se však též k mínění všech tří jmenovaných státníků, že se musí hledati kombinace, aby obstrukce byla pohnuta k odzbrojení, poněvadž nyní je možnou toliko cesta kompromi sstu. Císař, jenž několikráte vyslovil polito- vání nad obratem věcí, informoval se ze- vrubně o smýšlení v parlamentě a — aniž by se byl pouštěl do podrobností, neopo- menul poukázati k tomu, že národní ústupky v nynějším rozšířeném obsahu dílem vůbec provésti se nedají, dílem pak že musí byti dříve učiněny předmětem podrobných studií a úvah. Jakkoli je jisto, že skoro všichni parlamentníci k císaři povolaní doporučovali větší míru národních ústupků, jest na druhé straně rovněž tak jisto, že koruna nehodlá povoliti ústupky v otázce jazykové, poněvadž císař ve včerejším slyšení poukázal na to, že otázka jazyková není jenom vojenskou, nýbrž též politickou a že se musí vzíti též ohled na poměry rakouské.

Nelze popříti, ze smýšlení zasvěcených kruhů politických vzhledem na včerejší au- dienci není ani trochu jistější. Možno dnes v příčině příštího ministerského předsedy po- kládati za jisté, že hr. Albin Čzáky jest odhodlán, nebrati účastenství v příští vládě a dále jest jistým, že jako on, tak hr. Julius Andrassy a hr. Alexander Karolyi doporučo- vali hr. Alberta Apponyia jako státníka, je- muž by se mělo svěřiti sestavení kabinetu a rozřešení krise parlamentní vůbec.« S jiné strany se sděluje: »Čtyři státníci, kteří včera byli císařem přijati, odešli z dvorního hradu v náladě velmi špatné a stísněné. Jest dle nich málo naděje, uzdraviti politickou situaci v dozírné době. To jest facit dnešního dne. Císař

prý si stěžoval, že jest mu nevolno a že jeho nervy jsou zničeny, vyslechl prý však přednášku povolaných státníků klidně a da se zevrubně informovati. Zvést, že císař při šel »s vojenským programem«, jak se zda není správná. Že by byl slíbil ústupky ve příčině slu- žebního jazyka maďarského, jakož i maďar ského jazyka při velení, je prý úplně vylou čeno. O koncesích se vůbec nemluvilo (? Je pravdě nepodobno, že kabinetní a parla- mentní krise vůbec bude za krátkou dobu pobytu císařova rozřešena. Dojem celé audi ence byl nesmírně deprimující. Alliance řecko-turecká. Z Londýna, 22. srpna. »Daily Teleg.« sděluje z Cařihradu: Tři řečtí dů stojníci sem přibyli. Poslání jejich prý zá- leží v uzavření alliance Řecka Tureckem ve smyslu tajné klausule ne- dávné konsulární smlouvy, ve které Řecko slíbilo, že uzavře s Tureckem smlovu na obranu i výboj, kdežto Turecko se z- vázalo upustiti od odporu proti sjedno cení Krety s Řeckem.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 22. srpna. (C.-B.) Ministr vyučo- vání jmenoval hlavního učitele na učitelském ústavě v Příbrami Emanuela Ruffera hlav ním učitelem na českém ústavě pro vzdělání učitelek v Praze. Ministr vyučování jmenoval supplujícíh učitele na českém učitelském ústavě v Praze Františka Zachystala hlavním učite l'em extra statum na tomto ústavě. Z Bělehradu, 21. srpna. (C.-B.) Dle zpřáv došlých ze Skoplje jest mezi tamějším obyvatel stvem velké rozčilení z toho, že Turci pořádaj od nějaké doby v mešitách schůze. Jsou obavy že se připravuje vraždění křesťanů. Vali dosta rozkaz, aby mobilisoval redify vilajetu skoplj ského. Z Mnichova, 21. srpna. (C.-B.) »Münchener Allgemeine Ztg.« oznamuje ze spolehlivého pra- mene, že v souvislosti s nastávající reformou říšských financí lze očekávati v krátké době odstoupení Thielm a n nl o vo.

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3 h. Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Kolina n. R., 22. srpna. (C.-B.) „Kölnische Ztg.“ oznamuje z Berlína: Proslýchá se, že státní tajemník Thielmann zamýšlí co nejdříve od- stoupiti. Důvod leží prý v obtížích s provedením říšské finanční reformy. Z Paříže, 22. srpna. (C.-B.) „Ag. Havas““ oznamuje: Ruská staniční loď „Teretz“ projela Dardanelami. Pluje do Soluna, aby převezla tě- lesné pozůstatky konsula Rostkovského do Ruska. Z Kodaně, 21. srpna. (C.-B.) Vůdce libe- rální strany v Kodani a člen sněmu Oktavian Hansen dnes odpoledne zemřel. Z Washingtonu, 21. srpna. (C.-B.) Ačko- liv státní departement s čilou účastí události v Turecku sleduje, nezúčastní se vláda přece — jak se ze spolehlivé strany oznamuje — žádného projevu proti Portě.

Pešťské audience. Uherští státníci vykládají už císaři, jeden za druhým, svoje mínění o situaci a také o prostředcích, jimiž by krise asi zažehnána nebo rozřešena býti mohla. Političtí zpravodajovéz Pešti hlásají, že jest povšechnou známkou ny- nějšího stavu věcí v Uhrách naprostá a prý také trapná nejistota spojená s opatrným tápá- ním na všechny strany. My v takovouto »trap- nou nejistotu« nevěříme, dle našeho mínění pa- nuje na rozhodujících místech spíše »trapná ji- stota«, že bude maďarským požadavkůmv armádních věcech musit býti vyhověno, »neji- stota« pak že trvá snad jenom v příčině účinků a následků, jež budou mít uherské úspěchy na smýšlení a poměry v předlitavském Rakousku. Důvěrné zprávy z Pešti oznamují, že sice státníci, kteří včera u císaře audienci měli, o- svých rozmluvách s panovníkem mnoho mluviti nechtí, že však se navzdor tomu určitě ví, že- všichni bez výminky panovníkovi vykládali nutnost národnostních ústupk v armádní otázce jakožto nezbyt- nou předchozí podmínku pro zdárné odklizení krise. Jenom v příčině míry těchto ústupků a o větší nebo menší rychlosti v jich provádění prý se pánové poněkud rozcházejí. Hrabě Csáky, předseda panské sněmovny uherské, vykládal prý císaři, že jest — kromě

FEUILLETON. Dobrodružstvi. Napsal Armand-Blanc, přel. Boř. Slívová. Slečna Louisa Severstova říkávala o sobě s úsměvem svým přátelům, že je jako šťastní národové, o nichž dějepis nic nevypráví, o nichž pouze uvádí, že byli a jsou. O ní také nedalo se o mnoho více říci. Narodila se v malém mě- stečku R..., žila tam již padesát šest leta pravděpodobně tam i zemře tak klidně, jak žila. V celém dosavadním jejím životě nepotkaly ji ani žádné velké štěsti ani veliký zármutek. Osiřela ve věku tak útlém, že nechápaia bolest té ztráty a byla vychována svou babičkou a tetou, starší sestrou zesnulé matky; obě staré ženy milovaly ji oddaně a snažily se jí nahraditi ro- diče. Žila mezi nimi dlouho, šťastně a klidně, a když se obě ve vysokém již věku, jedna po druhé se světem rozžehnaly, byla ona již sama také skoro stařenkou. Když jí bylo dvacet pět let, ucházel se o jej ruku mladý lékař, který se nedávno před tím v R... usadil, ale ona ho odmítla, pravíc předně, že se jí dosti nelíbí, aby se chtěla státi jeho ženou a za druhé, že ho ani vlastně nikdo v R.... pořádně nezná. Stařenky byly s roz hodnutím jejím úplně spokojeny a život plynu všem klidně dále. I později ještě činěny jí tu a tam nabídky ale ona říkala: Je mi dobře takto a zůstanu tak Její život byl jednotvárný, ale nikoli ne- činný. Její domek se zahrádkou skýtal dosti

zaměstnání pro ni i pro starou její služku; trochu četla, byl-li kdo v městečku nemocen, šla ho navštívit a celý rok šila do zásoby prádlo pro nemluvňata, které potom dávala dle potfřeby chudým matkám. Příjmy její nebyly veliké, ale její potřeby byly ještě menší a proto žila bez- starostně. Udržovala přátelské styky se všem lepšími rodinami v městě a jednou v týdnu scházela se s nimi buď u nich nebo je vítala u sebe, po řadě, dle ustáleného zvyku. Znali ji všichni, věděli podrobně vše o je- jím životě a říkali o ní, že je šťastna, protože jí život nepřinesl žádnou bouři, žádné dobro- družství.

Jednoho večera vracela se po desátě hodině z přátelské besedy u lékárníků v průvodu notáře a jeho choti, kteří bydlili v jejím sousedství. Byla velmi udivena, když spatřila v předsíni světlo- její služka spala v podstřešní světnici, nečekala nikdy na svou paní a na schodech svítila z pra- vidla jen olejová lampička. Myšlénka na zlo- děje, vloupavší se do domu, probleskla hlavou staré slečny, ale v tom už vyšla z kuchyně služk a zvěstovala, všecka pomatená: — Podívejte se, slečno; co jsme dostaly! — Co jsme dostaly? opakovala slečna Louisa v údivu. Neočekávala přece nic, žádnou zásilku, žádný dar... A také to nebylo nic po- dobného, jak se převsěčilv když nahledla do kuchyně. Byla to malá, as osmiletá dívčinka, černě oblečená, s rusými vlásky a modrýma očima. Obrátila k staré slečně důvěrně svůj hezounký bledý obličej a pravila:

— Dobrý večer! To jste vy, moje tetičko? Přišla jsem k vám... byla jsem unavena, ale Anna mi dala mléka a Minet je roztomilý . .. Minet opraveu vypadal roztomile a spo- kojeně mhoural očima po nenadálém hostu i po své paní s lavice u kamen, kdež byla seděla před tím i dívčinka. Vedle kocoura leželo psaní, které Anna nyní rychle své velitelce podávala: — Ten dopis přinesla ta slečinka; přišla nedávno zcela sama, zazvonila a já se věru bála jít otevřít, bylo již tak pozdě! Slečna Louisa počala čísti a mezi čtením několikrát zvolala: Můj bože! je-li možná! Ale co s tebou počnu, ubožátko?! — Kdo tě ke mně dovedl, maličká, kdo? ptala se pak. Tu se děvčátko dalo do pláče. Klie tohoto domu byl porušen na vždy a stará slečna měla již svou příhodu. Nejprvé snažila se upokojiti dítě, pak ulo- žila je na své vlastní lůžko a když usnulo, četla osudný dopis ještě jednou. List tento pocházel od manžela sestřenice slečny Louisy. Mladší sestra matky Louisiny odešla do Paříže proti vůli svých rodičů dříve ještě, než Louisa sama se narodila. Provdala se tam, aniž si byla vyžádala dříve svolení z domova, rozhněvala se nadobro se všemi svými a víc nikdo o ní nevěděl a ne- mluvil, jenom po létech se kdosi zmínil, že ze- mřela a zanechala dceru. A tato dcera provdala se později za malíře, jak stálo v dopise a vedlo se jí špatně; malíř churavěl, málo vydělávala žena jeho před několika roky zemřela. Sám na smrt nemocen, ležel v nemocnici a své jediné dítě, které nyní klidně spalo na loži své tety, ne- měl komu svěřit. Prosil tedy přítele, aby je do-