1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 57. ze dne 27. února 1903.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Ke znovuzřízení zvonice sv. Marka oznamuje
se z Benátek: Interpellace ve zdejší městské radě.
co vlastně jest příčinou průtahů prací na kampanile
což uvádí cizince v úžas a domácí obyvatelstvov
rozhorlení, poskytla starostovi města hr. Grimanimu
vítanou příležitost, aby prohlásil, že dosud se čekalo.
až vláda splní svůj slib. O této pomoci vlády jest
dosud patrno jen jedno: zdlouhavost a neznalost.
s jakou se práce provádějí. Pokus, vykopati úplně
staré základy a práce s tím spojené byly by mohly
ohroziti povážlivé okolní budovy a učiniti znovuzří-
zení věže pochybným. Za všechny ty měsíce neby
podán ani plán stavby, ani rozpočet, vůbec nic pod-
statného nebylo provedeno. Milánský architekt Bel-
trami odmítl prováděti práce, poněvadž je mu známo,
kterak ředitel stavby bude obmezován vládou. Vzhle-
dem k těmto poměrům jsou toliko dvě cesty, aby
bylo docíleno rozhodnutí: buď čekati do nekonečna,
anebo jednati samostatně. Samostatný počin jest je-
diný prostředek, aby se tomuto nedůstojnému stavu
učinil konec. Po čilé debatě usnesla se městská rada
jednohlasně, aby vládě byl podán návrh, by pone
chala městské radě péči o znovuzřízení kampanilya
oprávnila ji, aby zvolila vhodnou osobnost, jíž by
provedení prací mohlo být svěřeno. Obec spolebá
ostatně na opětně slíbený státní příspěvek, jejž má
parlament povolit zvláštním zákonem.
Marek
Bela
Benátky
4
article
= Příšezný zločin. Z Moudonu, v kantonu vaud-
ském ve Švýcarsku se oznamuje: Veškeré obyvatel-
stvo údolí Brove jest rozhorleno příšerným zločinem.
Minulého čtvrtka odpoledne pohřbena byla v Ro-
prazu mladá dívka Rosa Gilliéronova, dcera býva-
lého člena velké rady a úřadníka civilní matriky.
V sobotu ráno nalezen hrob zhanobený, rakev ote-
vřená a mrtvola dívky hrozně zohavená. Tělo bylo
bez hlavy a bez srdce, trup rozpárán a vyprázdněn.
údy usekány. Později nalezena hlava v potoce. Pro
podezření z tohoto ziočinu zatčeni byli bratří Henri
a Louis Cailletovi z Vucherens a uvězněni na zámku
Oronu. Oba rodičové těchto bratří zemřeli v žaláři.
kde si měli odpykati pro loupež trest na dobu pěti
a šesti let. Vrchním porotcem, jenž tehdáž pronesl
výrok poroty, byl p. Gilliéron z Roprazu. Bratří
Cailletovi mu proto přísahali pomstu, tvrdíce, že on
byl vinen, že jejich rodičové dostali se do žaláře.
Henri
Caillet
Gilliéron
Moudon
Vucherens
Orona
5
article
= Zlaté doly zatopeny. Ze Seattle Wash. se ozna-
muje: Podzemní pramen vody, který zlatokopové u
Eidorado Creeku, v území Klondike na počátku tohoto
měsíce zjistili, působí při dolování zlata značné
obtíže. Vládním inženýrům se sice z počátku podařilo
přítok vody zastaviti, avšak před nedávnem pramen
vody opětně se vyskytl a působí nyní značnou škodu.
Z podzemí proudí značné množství vody a zatopuje
celé vůkolí
= Krysy v Londýně. Ve středu Londýna panuje
nyní záplava krys, jaké letopisy nepamatují. Na se-
verní straně Strandu bourá se nyní několik set sta-
rých domů, aby bylo umožněno zřízení velké spojo-
vací třídy mezi Holbornem a Strandem. Tím zbaveny
milliony krys svých starých útulkův a ocítily se bez
přístřeší. Rezumí se, že se krysy rozběhly po sou-
sedství a celá čtvrt s četnými svými restauracemi.
hotely atd., trpí hrozně návalem těchto hlodavců,
kteří již způsobili hrozné škody, aniž se podařilo
nalézti prostředky, kterak je důkladně vyplenit. za
šera, ba i za bílého dne, lze vidět krysy v hejnech
ve stokách, sklepních otvorech, na schodech, mezi
vraty, ba i na jedoucích nákladních vozech, kde si
hledají potravu. Ba mnozí lidé tvrdí již, že v do-
mech nejsou již bezpečni životem, poněvadž krysy
počínají si stále drzeji a ničí vše, k čemu se mohou
dostat a vyskytly se vskutku již případy, kde krysy
spícím lidem ohlodaly palce na nohou anebo prsty
a kde se nelekly ani lidí, střežících zásoby potravin.
Klondike
Londýn
Seattle Wash
Holborn
6
article
= Vesnice bez obyvatel. Některé alpské vesnice
ve Švýcarsku v posledních letech kvapně se vylid-
ňují, neboť mládež uchyluje se takřka šmahem do
měst, kde má snadnější živobytí. Tak na př. těchto
dnů obec Seranon, nalezající se na severu roviny,
kterou prochází silnice z Grasse do Castellane, byla
opuštěna posledními svými obyvateli. Dva devade-
sátiletí, manželé Charalatovi, bydleli tu po čtyřicet
let samotni, neboť nechtěli vylidněnou ves opustit.
Těchto dnů však Charalat zemřel a vdova odstěho-
vala se ke svým dětem na pobřeží Středozemského
moře. Nyní jest Seranon pustou osadou, jejíž prázdné
domy záhy se rozpadnou v trosky.
= Divadelní řoditel zmizel. Z Clevelandu, Ohio,
se oznamuje: Onehdy ráno objevily se na pol.
ústřední stanici tři sličné, nádherně oděné dámya
prosily, aby byly dopraveny zpět do Filadelfie. Byly
to slečny: Carrie Raymondova, Mary Richtrova a
Bessie Rondova, členové společnosti Aeroplane Comic
Opera, která dávala pohostinské hry v Kentu, O.
Společnost dlela na umělecké pouti již 8 neděl, ale
pojednou nechal pan ředitel členy divadla v bryndě
a zmizel. Tyto tři zpěvačky měly právě tolik peněz,
že měly aspoň na cestu do Clevelandu, kde se jich
ujala jakási milosrdná dáma a obstarala jim ve
»Whitakeru« na Huron streetu nocleh a ráno také
za ně zaplatila snídaní. Na policejní stanici poradili
jim, aby se obrátily na ředitele Cooleye. Týž se jim
v »Bethel« postaral o řádný oběd a postarav seo
železniční lístky, poslal je k večeru do Filadelfie.
Carrie Raymondův
Maro Richtrův
Rondův
Whitaker
Grass
Castellane
Cleveland
Ohio
Filadelfie
Kent
Bethel
Aeroplane Comic opera
Cooley
7
article
= V tajínnu. Z Tokia se oznamuje: Japonec
Ura Hatsuji, jenž se třemi soudruhy vydal se na ja-
ponské lodi ze Saseba blíže Nagasaki do Takešiki,
byl na cestě překvapen prudkým tajfunem, tak že
záhy bylo naprosto nemožno loď řídit. Loď, po dlou-
hou dobu bez pomoci zmítaná, byla konečně zpozo-
rována obchodním parníkem »Suevia«, plujícímz
Japonska do Šanchaje. Kapitán Hermann Buck spo-
zorovav, v jakém nebezpečí se japonská loď nalezá,
dal spustiti čiun, do něhož vstoupil první inženýrs
několika plavci. Ačkoliv prudkým vzedmutím moře
byly ohroženy životy mužstva ve člunu, podařilo se
zachrániti Japonce a dopraviti je bez pohromy na
palubu »Suevie«. Zde dostalo se zachráněným vše-
možné péče a když parník přistál v Šanchaji, byli
zachránění odevzdáni japonskému konsulu, abyje
dal dopraviti do vlasti.
Zemřelí v Praze.
Dne 23. února 1903. Egertová Eliška, man-
želka obchodníka, 47 roků, 359—II. Kmochová Marie.
dcera kočího, 6 měsíců, 72—VIII. Hanybal Josef, syn
dělníka, 3 a půl roku, 302—VIII. Jandova Antonie
dcera švadleny, 10 měsíců, 716—I. Stehlíková Anto
nie, vdova po soustružníku, 70 roků, 783—VII. Vo-
levecký František, 8 a půl roku, 59—VIII. Škach Lev
syn švadleny, 1 a půl roku, 505—VIII. — U milo-
srdných sester: Koubek Josef, dělník, 47 roků
Japonec
Uro Hatsovat
Hermann Buck
Egertová
Kmochová
Marie
Josef
Jandův
Antonia dcera
I Stehlíková
František
Škach
Tokio
Sasebo
Nagasaki
Takešiki
Japonsko
Šanchaj
Praha
Koubek Josef
8
article
Lasík Václav, zámečník, 66 roků. Kotchera Bedřich,
obuvník, 30 roků. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Mérová Antonie, hotovitelka kartonáže, 40
roků. Krausová Marie, vdova po zedníku, 76 roků.
Malina Václav, účetní, 34 roky. — U Alžbětinek:
Tonofová Anna, vdova po strážníku, 83 roky. —
V městském chudobinci: Viesnerova Anto-
nie, ošetřovanka, 83 roky. — V městském cho-
robinci: Rödlova Antonie, 29 roků.
Lasík
Bedřich
Krausová
Marie
Malin
Mérová Antonia
U Alžbětinka
Tonofová Anno
Viesnerův Anta
Rödlův Antonia
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 27. února
129. hra v předpl
(1. čtvrtka.)
Král
Praha
národní divadlo
10
article
Poupě.
Komedie o jednom dějství. Napsal Frant. X. Svoboda.
Režisér J. Kvapil.
OSOBY: Klán, vdovec, majetník dvorce, P. Řada.
Anežka, jeho dcera, I. Grégrova. Ladislav, medik
synovec, Fr. Matějovský. Kučina, majetník soused-
ního dvorce, J. Seifert. Děj na dvorci Klánově.
Plesové střevíce.
Komedie o 1 dějství. Francouzsky napsal Octave
Castineau. Přeložil Bedř. Frída. Režisér Jos. Šmaha.
OSOBY: Zuzana z Marcilly, Ludmila Danzerová. Mar-
kéta z Chatenay, Hanna Kvapilová.
Lapený Samsónek.
Fraška o jednom dějství. Napsal Frant. X. Svoboda.
Režisér Flor. Steinsberg.
OSOBY: Samsónek, zámožný občan, A. Sedláček.
Samsónková, jeho žena, M. Pštrosová. Liduška, je-
jich dcera, M. Štursová. Karásek, ženich Liduščin,
E. Focht. Rejšíl, Hrádek, Zajíček, Vítek, výboři čte-
nářské besedy, K. Mušek, R. Inneman. R. Kafka,
Fl. Steinsberg. Drdová, Plachá, herečky, I. Grégrova,
A. Červená. Fáček, Brabčík, Cicvárek, hosté, V.
Zinti, K. Váňa, J. Karásek. Hospodský, J. Havelský.
Hospodská, E. Volfova. Podomek, A. Hlaváček. Ho-
sté. Děj v českém městysi v zímě.
Po komedii »Poupě« přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 1/210. hod.
Poupě
František
Svoboda
J Kvapil
Klán
Anežka
Ladislav
Matějovský
J Seifert
Octave Castineau
Bedř
Frída
Šmaha
Zuzana
Marcilly
Danzerová
Hanna Kvapilová
Fraško
Steinsberg
A Sedláček
M Pštrosová
M Štursová
Karásek
Liduščin
E Focht
Zajíček
Vítek
R Inneman
R Kafka
Drdová
Plachá
A Červená
Fáček
Brabčík
Cicvárek
V Zinti
K Váňa
J Karásek
E Volfův
A Hlaváček
Francie
Klánov
Jos
Mar
Chatenay
Flore
11
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 27. února.
Začátek o 7. hod.
14. hra v předplacení
Novinka. Po druhé: Krejčí kavalír.
Fraška se zpěvy o 3 jednáních. Napsal K. Hora.
Režisér B. Kovář.
Konec před 10. hodinou.
Fraško
K Hora
Praha
lidový divadlo
12
article
Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově.
V pátek 27. února.
Začátek o 7. hod.
56. hra v předplacení (páteční).
Bandité.
na Král.
Král
Smíchov
Svandovo divadlo
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vnhrtok
Pištěkovo lidové divadlo vnhrtok
Začátek o 7. hod.
V pátek 27. února.
Lidové představení za poloviční ceny. —
Tři ženy na jednoho muže.
Fraška o 3 jednánich. Napsali Freunet a Dancour.
— 340 —
Fraško
Freunet
Dancour
Pištěkův lidový divadlo
14
article
V okamžiku tom Basju zavolali. Bylo již jedenáct
hodin, ale dům teprv začal se probouzeti. Když Basja se
vrátila, začal jsem se s ní loučiti.
Stala se najednou hrozně rozčilenou.
»Ach, Alexandře Petroviči! Což pak skutečně od-
cházíte? Bože můj! Ještě tolik bych vám toho ráda
řekla ! Již více ke mně nezajdete?«
Z očí vytryskly jí slzy.
»Najisto zajdu, Basjo,« pravil jsem vřele; »neod-
jedu, pokud s vámi se nerozloučím. Chcete-li, přijdu
zejtra.«
»Nu, počkejte, aspoň vás vyprovodím. Alexandře
Petřoviči, přijďte zejtra určitě, sice dopustil byste se
hříchu.«
»Přijdu, Basjo; vy víte, že přijdu.«
Byli jsme jiz na ulici. Stiskl jsem jí ruku a udělal
jsem již několik kroků po chodníku, když zaslechl jsem
výkřik Basji, plný prosby, ba skoro zoufalství.
»Alexandře Petroviči, vraťte se, pro boha!«
Běžel jsem rychle k ní.
Vzala mne za ruku a vlekla mne za sebou.
Prošli jsme přední dvůr jako poprvé a vstoupili
jsme do druhého, avšak Basja nevedla mne do kuchyně,
ale otevřela skleněné, z vnitřka zakryté dvéře, i octl jsem
se v maličkém pokojíku, čili spíše komůrce.
V pozadí stála železná postel — seznal jsem, že
jest to pokojík Basji — a u zdi nedaleko dvéři byla
kolébka.
Vedla mne k ní a odhrnula záslonu.
Spatřil jsem bílé čisté lůžko a maličkou, rusovlasou
hlavičku, zabořenou do podušky.
»Hoch,« šeptala radostně Basja.
Basja
Petrovič
Bož
Běžel
15
article
uschovány v punčoše pod slamníkem, aby to stará Sára
nevěděla, zavázala jsem do cípu šátku a na špičkách,
ani nedýchajíc, kradla jsem se ke dveřím. Dívám se —
jsou zavřeny na klíč a po klíči ani stopy. Srdce začalo.
mně bušiti, cítila jsem, jak nohy pode mnou klesají a
začala jsem hmatati po stěnách, nepříjdu-li na klíč,
ačkoliv vím, že klíč zůstává v zámku nebo Mojše strká
ho do kapsy. Vzpomněla jsem si na to; jdu zpěta
mám pouze jedinou myšlenku, jak bych odtud dostala se-
co nejrychleji. Vstoupím do kuchyně, jest tam taková.
tma, že nelze tam nic viděti a slyším pouze, jak Mojše
chrápe Sahám po něm rukama — v nohou leží jeho šaty,
všechny kapsy jsem obrátila, ale po klíči ani stopy. Nu,
myslím, nyní mám již jen jednu naději: strčila jsem
ruku pod podušku a našla jsem klíč. Vzala jsem ho a
dala jsem se na útěk. A podivná věc, Alexandře Petro-
viči! Nevadilo mně, že byla tma; doběhla jsem tryskem
ke dveřím a do ničeho jsem nevrazila, zrovna jakoby
mne nesla nějaká síla. Otevřela jsem dvéře a zavřela
jsem je zvenčí, aby hned nemohli nic dělati. Klíč poho-
dila jsem na ulici. Jdu na ustanovené místo. Dívám se —
můj námořník jest zde. Vzkřikla jsem udivením. Do po-
slední vteřiny jsem nevěřila, že přijde, i šla jsem, kam
mne oči ponesou, jen abych dostala se odtud. Půjdu tak
dlouho, pokud mé síly stačí a pak ať dopadne to jak-
koliv. Dívám se — stojí tam kočár. Jak jsem se do něho
posadila, jak jsem jela, co říkal můj námořník a kam
mne dovezl — nic se nepamatuji. Můj námořník strčil
mne do jakési temné komůrky a přikázal mně, abych se-
děla tiše a mlčela. Rozhlédnuvši se, shledala jsem, že se
nacházím v kautě. Malým okrouhlým okénkem bylo vi-
děti pouze vodu a černé těleso jiného velikého parníku.
„Zápísky emigranta.“
Sára
Petro