V Praze, v pátek dne 27. února.

K číslu 57. Číslo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. „Česká spořitelna“ v poslanecké snémovně. Z Vídně, 27. února. Ve smýšlen skutečně popelcovém sestoupí se dnes opětně poslanecká sněmovna. Německá strana po- kroková podá dotaz k ministerskému před- sedovi v příčině »České spořitelny« pražské a dr. Körber — tak se ohlašuje — neprodleně odpoví. Kromě toho němečtí poslanci z království českého chtějí promluviti o návalu vkladatelů s po- řitelny v rozpravě o návrhu prof. dra. Fiedlera v příčině zákona, panskou sněmov- nou schváleneho, stran hospodářských spo- lečenstev. Co ministerský předseda již včera for- málně odpověděl na dotaz dvor. rady prof. Czyhlarze, dle »Neue Freie Presse« u Němců v království českém nemůže vzbudit ani uspokojení, ani upokojení. Dle jmenovaného listu žádoucí uspokojení a upokojení mohlo by nastati, jenom kdyby několik set Čechů se oběsilo, v první řadě poslanec Bře- znovsky. Co tento žurnál o afféře »České spoři telny« dnes píše, způsobiti může jenom ve- selost, při které se člověk popadá za břicho. Slyšme jen! Celá pražská policiei s panem Oličem v čele, ba s dvorním radou Křikavou jest vesměs proti spořitelné a při Češích. Větší křivda zajisté praž- ské policii nikdy ještě učiněna nebyla. Ona prý ví, kdo jest původcem všeho, co sev Praze děje, ale z přátelství k Čechům az nepřátelství k Němcům nepovídá ! Když hrála afféra Omladiny, tu prý pražská policie slyšela růst trávu a měla nejbdělejší konfidenty, znala každého, kdo pomazal sehránky na psaní, anebo v noci spáchal nějaký kousek. Ovšem její vševě doucnost utrpěla povážlivou ránu nyní, když přepaden jest německý úvěrní ústav od Čechů nenáviděný. Tu prý stojí před

nevyjasněným temnem a ztratila, jak se zdá, všechnu orientaci. Nic se neslyšelo, že by byla policie vyslýchala vkladatele, kdoje přiměl vydat se na cestu do Prahy pro své pe- níze? Avšak jedna véc ze včerejška jest prý nade vši pochybu. Když p. Václav Březnovský — »Neue Freie Presse« píše zůmyslně Václav — před budovou spoři- telny u revírního inspektora nenalezl ochoty pro své požadavky a tužby, vrhl se na po- licejního ředitele. Pan dvorní rada Křikava se ani dost málo nezajímal o to, zdali česko-antisemitský rukavičkář jest vkladatelem a zdali vůbec má co hledat ve spořitelně, neboť to jsou s politického stanoviska věci mimotné. Z to se postavil do služeb pana Březnovského a chvátal k budově spořitelny, aby tam ne- prodleně vykonal zařízení českého poslance Není to povážlivé? Není tu zcela oprávněna otázka, zda policie správnou orientaci nema a nenalezá-li se vůči nevyjasnitelným tem- nostem? Ta pražská policie, která nedo vede vypátrati pachatele attentátu na Českou spořitelnu, tento ústav zbavuje veškere ochrany, neboť vydává sama prémii na bez trestné opakování útoků proti tomuto ústavu. nebo ústavu jinému. Potvrzený branný zákon. Z Vídně, 27. února. Zákon o kontin- gentu na rok 1903, včera panskou sněmov nou přijatý, vyhlášen jest dnes již v úřad ním listě potvrzený. O »jednotě« armády. Z Vídne, 27. února. Řeči, které pro mluveny byly v panské sněmovně v debatě o branném zákonu pro jednotu armády vykládá německý tisk na prospěch státn němčiny a německých požadavků nacionál ních a proti jakémukoli zřeteli na neně mecké národnosti armády. »Neue Freie Presse« hr. Bedřichu Schönbornovi vytýká, že jeho strana Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

to byla, která podporovala všechny snahy po roztříštění armády, pravíc, že kromě Ma- ďarů působí k němu zejmena Čechové. Kdo prý stojí na stanovisku, že není třeba státní němčiny, nemůže se prý diviti, že dějí se útoky na jednotu armády. Zejmena byla vydána v šanc jednota justice, administra- tivy atd. Nerozpakujeme se o jednotě armády pronést jednou zřejmé, určité a přesné slovo. Žádné jednoty armády není! Jako není žádné jednoty říše, žádné jednoty justice a administra- tivy, tak nemůže být žádné jednoty ar- mády, když zeměbrana jest podstatnou částí řadového vojska, tato zeměbrana však v Uhrách má velení maďarské a v Chorvat- sku chorvatské. Jednota armády musí býti něčím jiným způsobována, nežli německou řečí. Čím, nepotřebujeme dokládati. Mají se věci s jednotou armády zrovna tak, jako s jednotou veškeré administrativy. Není pravda, že byli to politikové pravice, kteří jednotu administrativy porušili, naopak, byly to kabinety levice, kabinety německo- ústavácké strany, kabinety německé. Dualismus jest dilem něme- ckým. Polskou vnitřní úřadní řeč a vlaš- skou vnitřní řeč zavedly vlády německé. Jednota říše dualismem neutrpěla — dle vý- kladů německých. Jednota správy s vnitřním úřadním polským a vlašským jazykem neu- trpěla také. My proto právem domáháme se vnitřního jazyka svého pro úřady v zemích království českého, majíc pevné přesvědčení, ba majíce pro sebe zkušenosti, jakých bylo dosaženo v jižním Tyrolsku, že vnitřní jazyk není na újmu jednotne správě a justici, jejížto jednota spočívá v něčem jiném, než v uniformitě jazykové.

Telegrafické zprávy. V obstrukci se pokračuje. Z Pešti, 26. února. (C.-B.) »Uherská telegr. a korresp. kancelář« oznamuje: Ná-

FEUILLETON. Vzpomínky z Berlína. Šel jsem jednou v Berlíně třídou „Pod lipami“ a z dlouhé chvíle se díval do výklad- ních skříní. U jedné jsem překvapen, stanul. Prosím, kdo by z vás nebyl překvapen. Zde, uprostřed Berlína, na nejživější ulici, kde všecko kolem vás hlučí německy, kde se na v s výše pomníku dívá vzteklá tvář Velkého Fridricha, kde za každým rohem naleznete ně- jakou upomínku na to, že u Králové Hradce ne- vyhrál Benedek, ale Moltke, a že ten Moltke vy- hrál také Sedan a Gravelotty, v tom Berlinějá uviděl dvě česká, správně psaná, respectiveti štěná slova. Divíte se, co? Někde v Kladsku, v Chu- době, Dušníku není o české slovo nouze, ale zde. Unter den Linden! Za skříní bankovního závodu byla krásná nová, fialová rakouská pětka a na ní napsáno deset korun. Nu, čekali jste něco víc, ale — tohle člověku, jenž už, bůh ví, jak dlouho ne viděl českého slova, veřejně vystaveného — mimo „Naródny Lísty“ v kafé Bauer, stačilo. Přivedlo mě to do dobré nálady: taková maličkost, řeknete, ale člověka někdy maličkost dovede zaujmouti, zvláště příjemná. Šel jsem vesele dál, zasmál jsem se do ztrnulé tváře Fri- covy a myslil si, nu, ty's už mrtev, nemusíme se tě báti, ostatně i ty's dostal svůj Kolín. Snad se pamatuješ. A v rozpustilé náladě jsemsi polohlasně intonoval nápěv nějakého čtverači- vého kupletu. Přešel jsem kolem bibliotéky, uni- versity, zbrojnice, a podíval se na pravo. Bylo po náladě. Stranou tu stojí improvisovaný po- mník: tři velká pevnostní děla, prostřední chromné, francouzská, každé s pyšně koruno- vaným „N.“, r. 1871 ukořistěná, hlásají slávu a zpupnost sedanskou. Nic už mě netěšilo. Za- padl jsem zas do smutných reminiscencí, jež budí se v každém Čecháčkovi v Berlíně a v těch vzpomínkách zahloubán, došel jsem do kavárny Bauerovy.

Řekl jsem sklepníkovi o „Národní Listy“ Za chvilku je přinesl, a já je přečetl od začátku do konce, každou lokálku z každé vsi, každou maličkost, a všechno mne těšilo, inu, bylo to z Čech. Přečetl jsem je, zapálil si cigarettu — také pozdrav z vlasti, zde v širším smyslu, nebot pruské cigaretty nemožno kouřit, a zase jsem si vzpomněl na ona dvě slova: Deset korun, vida. nebýt té koncesse, neměl bych dnes radost. Je to sic sentimentálnost, ale člověk má někdy chvilky, kdy se jí neubrání. Když jsem do Berlína přijel, bylo mi ne- volno. Pruská pýcha a zpupnost mě deprimo- valy, oslňující lesk militarismu mě oslepoval. pak mě rozteskňoval; když jsem viděl vojáky. v piklhaubnách pyšně kráčející, sebevědomě, za zvuku píšťal a bubínků nebo ohlušujících, roz- plihlých, nerázných pochodů, vždy jsem si my- slíval: až tihle jednou budou šlapat českou zemi, až — až, nu, bohdá, že se toho nedočkáme. Tím jsem se utišil. Měl jsem chvíle, kdy mi bylo děsně. A tu jsem se schválně trápil, deprimoval, vystupoval na Siegessäule a díval se dolů: to je všecko Berlín sužoval jsem se myšlénkou na to, že my jsme bezmocní proti té ohromné masse, připomínal si důtklivě, že Elsass-Lotrinky nevyplňují zúplna německý žaludek, že by se tam vešlo ještě leda- cos. Útěchou mi tu bylo, že Francouzům v Ber- líně je ještě hůř než mně: Sedan zdůrazňují Pru- sové víc než Sádovou. V takových chvílích tesk- nosti jsem chodil do Zeughausu, zbrojnicea díval se na všelijaké ty trofeje z let slávy Mol- kovy, a pohled na ně mě svíral, ale já naschvál se mučil myšlénkou na naši slabost. A tu mi připadaly z dálky naše zápasy stran- nické tak malicherné, zbytečné, hazardní a za- slepené, kdyžtě na nás blýskají oči šelmy Bo- russie. Vše jsem viděl černější, než bylo.

Chéradama jsem si tehdy oblíbil a jej svým přátelům vykládal, jím se těšíval. Těšíval jsem se i tím, že Prusko ve své zpupnosti a pýše se pustí zaslepeně jednou do něčeho, na čem si zuby vyláme, jež najednou vyrostly a hrozivě se zahrotily. Ale to je vše daleko, daleko. Máme skutečnost, ta je ošklivá. Všude v Ber- líně se na tebe dívá a šklebí, každý ten pomník ti připomíná něco ne zrovna radostného z historie. Samý Fridrich, Moltke, Bismark, Siegessäume, Nationaldenkmal, Siegesallee. — A v Siegesallee, chloubě, jaké je schopna jen procovská, zpupná a šosácká mysl Němce, který chce ukázati lidem, že mu na hrsti marek ne- sejde — stojí Karel IV., chudák usmívá se, jakoby říkal: příteli, odpusť, nevím sám, jak jsem se sem dostal! Smutně vypadá jeho do- brácká tvář mezi přísnými a vzteklými tvářemi ostatních brandeburských kurfürstů. — Z myšlenek mi vyrušil hvizdot píšťalek, ko- lem oken šli vojáci. Všiml jsem si, že k mému stolu přisedl nějaký starší pán s chlapcem. Starý pán byl hovorný, ptal se mne, jsem-li Čech — viděl, že mám „Národní Listy“ — a vypravoval, že byl také v Čechách, že je dobrým Prusema vnuka také tak vychovává. Obrátil jsem se k chlapci a řekl mu česky: Pamatuj, že, přijdeš-li k nám do Čech jednou s piklhaubnou a bajo- netem, zdráv se domů nevrátíš, za to ti ručím. Sklepník, jenž stál opodál, se usmál. Když jsem platil, děkoval a pozdravil česky; ptal jsem se ho: byl od Berouna. Jr.