ve kterém se dle všeho nalezají. Již měsíc minul od hrozné katastrofy, hlasy na veřejnosti umlkají, ztichla už znenáhla ochota, tak tiše by se všecko uspalo, jakoby nebylo do set tisíců lidí ožebračeno; jenom doma, v těch vesničkách vidite sestaralé tváře a slyšíte ještě nářek a bědování, které časem vzroste v zoufalství. Ale to nepronikne korou lhostejnosti, která popiná i tu dobrou vůli, jež zprvu se byla ukázala. Či ne- utuchlo všecko, je slyšet ještě o nějaké pomoci, která by rovnala se ohromnému zlu? Mimo jednotlivé obnosy soucitných lidí slyšeli jsme jmenovati jenom těch 600.000 kor. jako milost od vlády. Čas prchá, ubozí hledí ku Praze, hledí k Vídni, plni očekávání i pochyb- ností, ale páni ve Vídni mají dosti času. Zdlou- havě se vyšetřuje a zbytečně. Č myslí vláda, že by škodu přeplatila, kdyby hned na rychlo hodila do rukou natažených ně- kolik millionů? Nepochopení, neochota a ještě něco horšího jest v tom otálení. Vláda měla se postaviti v čelo akce hned nazejtří a hned měla sušit slzy, nečekat, až ubozí budou se věšet a ze statků utíkat, jako už mnoho případů se stalo. Vláda není na výši hrozné situace, vláda nepo- chopila svoji povinnost. Zde by měla být a slyšet ty nářky a bědování! Proč nesvolala už vláda — když sama počinu se chopiti nechce — český sněm? To přece jí nestálo nic a mohl už týden, čtrnáct dní zasedat a vyřídit věci nejnutnější.

Neméně však, než pomoc peněžitá, pomohou stavby potřebných dráh, čímž při- činlivému lidu dostane se výdělku a kraji mrtvému šťávy k oživení. Právě krajiny, které nejvíce byly postiženy, ne- mají dráhy, jsou jako odříznuty od světa a za- padlé; není tu průmyslu proto, že není doprav- ních prostředků. Jediný pohled na železniční mapu postačí, aby nás přesvědčil, jak v té věci jest tato krajína zanedbána proti německé části severních Čech. Dva dni, t. j. celých 24 hodin můžete jít jedním směrem od Stupčic k Jihlavě nebo k Humpolci, aniž přijdete na železniční trať. Bez spojení jsou tu města a městyse Vožice, Ml. Hory Ratibořské, Neustupov, Načeradec, Lu- kavec, Popovice, Kamberk, Louňovice, Čechtice atd., bezpočet vesníc a panství na prostoře 68 kilom. délky a 46 km. šířky. Zde by mohly pro- sperovati různé továrny, síly pracovní jsou tu v dostatečném množství a pracují levně, jsou tu načaté doly stříbrné u Staré Vožice, uhelné u Lou- ňovic a mnohé jiné prameny se zde již nalezly ale není dopravy a tak každý pokus dolování zů- stává pouhým pokusem. Dráha by tu měla značný vliv, podnítila by podnikavost, lid by pracoval rád a bylo by po bídě. Za krátko celý kraj by se vzpamatoval ožil by a také státu by se dostalo na daních bnedle náhrady za poskytnutou pomoc. Projekty jsou dva: odbočka od Sudo- měřic do MI. Vožice, novější pak elek- trická dráha jež by spojila Tábor Vožici a Vlašim. Pro Tábor mluví několi- keré pohnutky: 1. V Táboře stojí již elektrická

Ale odvolal tuto smlouvu brzy na to. R. 1814 mohl se vrátiti do Říma. Zemřel ve stáří 81 le následkem pádu. Pius VIII. (Xaver František hrabě de Ca- stiglione) narodil se v Cingolii r. 1761, zemřel v Římě r. 1830. Následník Lva XII. v r. 1829. Povstal proti karbonářům a jiným tajným spol kům republikánů italských, dovolil biskupům francouzským složiti slib králi Ludvíkovi Filipov po revoluci v r. 1830 a zemřel po vládě dvaceti měsíční. Pius IX. (Jan Maria hr. Mastai-Feretti), na- rozený v Sinigaglii 13. května 1792, zvolen pa- pežem 16. června 1846, zemřel r. 1878. Udá losti, do kterých Pius IX. a papežství bylo zaple- teno, jsou ještě v příliš živé paměti, aby bylo třeba dlouze je připomínati. Je známo, jak jeho ministerstvo v r. 1848 roznítilo krvavou řež mezi lidem římským a Švýcary, jak se vzdal u Gäety, jak se uchýlil pod ochranu krále Neapol- ského. Byla prohlášena římská republika. Pius IX. žádal o zakročení vlády francouzskou, rakouskou a španělskou. Generál Ouidot, vyslaný Ludvíkem Napoleonem, vešel do Říma 5. čer- vence 1849, okupace trvala dvacet let. Papež vrátil se do Říma. Předělal od základu řád cír- kevní. Ale Italové pracovali dále na díle sjedno- cení, přišel Garibaldi a po několika měsících byl zvolen Viktor Emanuel za krále a sněmovna pro- hlásila Řím za hlavní město nového království V r. 1868 Pius IX. prohlásil dogma o osobn neomylnosti papežské, jež vzbudilo úžas po ce lém vzdělaném a myslícím světě.

centrála, pohánějící trať bechyňskou a stačila by i na trať projektovanou, 2. Tato trať spojovala by tři větší města a as 8 městysů i projektované doly, šla by údolím Blaničky, která stačila by zá- sobiti vodou menší podniky. 3. Náklad nesly by spolu 3 okresy: Tábor, Vožice, Vlašim. Tomuto projektu nepřeje však železniční ministerstvo, že prý jest paralelní s Františkovou dráhou. Námitka je bezpodstatná, Kdo jede z Prahy do Tábora, nebude jistě přesedati v Benešově na vlašimskou odbočku a pak ještě na elektrickou dráhu, také ne proto, že by dojel mnohem později a nikoli asi levněji! Rovněž tak z Vídně do Benešova. Ostatně, kdyby náklady snad z Vídně do Vlašimi šly přímo a levněji elektrikou, tato by jinak do- voz státní dráze nahradila čilejší dopravou a ko- nečně — což jest úkolem státu zdražovati po- třeby poplatnictva na svůj zisk? Námitky p. mi- nistra Wittka tedy padají. Druhý projekt, odbočka do Sudo- měřicz Vožice, sám o sobě jest nedostatečný už proto, že trať malé území by spojovala a n- klad hradil by pouze okres vožický. Měl-li b dojíti uskutečnění, pak bylo by nutno protáhnouti jej dále buď zase do Vlašimi, neb do Humpolc aneb na jiné připojení pomýšleti. Komitét již k tomu cíli se ustanovil, jest záhodno, aby pospíšil si s přípravami a aby také doznal podpory vlády a to brzké podpory, která by umožnila stavbu ještě v zimě, kdy hlad dolehnenejkrutěji. Ať už jeden či druhý směr bude zvolen, nechť se už jen pracuje k na- sycení tisíců lačných! F. Pigl-Vožický.

Denní zprávy. Kandidatura pana JUDra. Heřmana Janovského, statkáře z Trpoměch, v obcích sku- piny pardubické upoutala hned, jak byla vyhlá- šena, obecnou pozornost. Vznikl také zájemo původ této kandidatury. Je zcela normální Dů- věrníci z okresů volební skupiny sešli se dne 15. srpna v Pardubicích a usnesli se nabídnouti kandidaturu p. dru. Janovskému, Na to zvolili čtyřčlennou deputaci, která dne 17. t. m. přijela do Slaného a ústně, na základě usnesení dů- věrníků nabídla dru. Janovskému kandidaturu, žádajíc, aby ji přijal. Dr. Janovský chvíli se zdráhal, níkoli však z důvodů principiálních, po krátké pak úvaze prohlásíl, že kandidaturu při- jímá. Poněvadž vše provedeno bylo správně a korrektně, byla kandidatura p. dra. Janovského dne 20. t. m. vyhlášena. — Některé časopisy ohřívají známou osobní diversi, která svého času se odehrála mezi p. JUDrem. Janovským a předsedou říšského poslaneckého klubu národní strany svobodomyslné, p. drem. Pacáke m. Vzhledem k této historii jsme s to, na základě authentické informace prohlásiti, že záležitost, o níž se stala zmínka, byla mezi oběma pány zavčas vyřízena způsobem pro oba čestným a ve formě zeela přátelské.

— Kam se mají vrinouti čeští právníci? Z kruhů právnických píše se nám: Poměryv Čechách a na Moravě kvapem spějí tam, že ne- bude pomalu pro českého právníka kromě ad- vokacie žádné jiné dráhy. Státní služba bude co nevidět úplně blokována úřadníky původu ně- meckého a zvláště německo-nacionálního vyznání, čehož velice pozoruhodným dokladem bylo ne- dávné, v listě našem tak trefně zkritisované po- výšení ve službě justiční, jímž dáno se strany ministerstva spravedlnosti tak skvělým způsobem za pravdu německým štváčům proti úřadníkům české národnosti. Německým protekčním dětem, štvavou žurnalistikou nacionální, jimž všichni němečtí poslanci jsou společnými kumulativními strýčky, hrozbou a prosbou u vlády se přimlou- vajícími, byla dána místa náležející jejich pře- dákům národnosti české, bez veškerého jiného důvodu, leč toho, že šťastnější jich kollegovév úřadu jsou národnosti německé, s povýšením tímto dokonce vyčkáváno, ačkoli opomenutí čeští předáci již dávno byli na řadě. Správa justiční marně dávala toto svoje počínání oficiosní žurna- listikou ospravedlnovati, v myslech českých soudců zanechalo jednání to nezahladitelný do- jem, že nejhorší konduitou, jaká se může soudci dostati, jest jeho zrození z české matky. U všech ostatních oborů státní správy panují tytéž po- měry, nejkřiklavější příklad poskytuje v té pří- čině c. k. zemské finanční ředitelství pražské z éry Terschovy. V poslední době zaveden tu vlastně systém naprostého vylučování Čechů z finanční služby, neboť finanční ředitelství při- jímá už jen výhradně za konceptní praktikanty Němce a židy, jak o tom každého interesenta pře- svědčí pouhý pohled do právnického kalendáře. Docela mlčky, s němou bezohledností provádí se tu v praxi zásada německého privilegovanéh

prvorozenství ve státě, německý úřadník, slabší o celou polovinu kvalifikace než český, jest v Če- chách vždycky přední před sobě rovnými Čechy. Češti právníci stojí před nejpovážlivější existenční otázkou: Kam se mají obrátiti, když ve vlastní demovině není pro ně místa? Jaká je očekává ve státní službě budoucnost, když jejich národ- nost jest pro ně nejen příhanou, ale i úhonou jich postupu a tedy i blahobyt, může-li se tak říci, ohrožující?? — Dozvuky k budějovickému sletu sokol- skému dosud zaznívají z německo-nacionální žurnalistiky, zvláště budějovické a plzeňské. Na- mnoze počínají si rozezlení šriftlajtři prako- micky v seslabování dojmu sokolské manifestace a v té příčině palma náleží rozhodně osobnímu žurnálu p. Josefa Taška, který ve svém referátu o sletu pod titulem »sokolský vpád« ujišťuje, že sokolská slavnost nezanechala toho dojmu v Č.

Budějovicích, jaký očekávali sami pořadatelé této slavnosti a to proto, že se Němci — před slavností schovali. Píšeť »Bud. Kr.« doslovně: Po oněch ohromných masách sokolských, kteréž nám české listy přislíbily, nebylo poměrně mnoho potuchy, a to musí s tím větším důrazem podo- tknuto býti, že s německé strany ulice byly Sokolům nejúplnější měrou ponechány a německá slavnost od samého počátku (!) v užším rozměru zamy- šlená přeložena byla do místností a zahrady německého domu.« Konejší se tedy budějovi- cké němectvo blažeností pštrosovou, který strčil hlavu do písku zahrady v německém domě, aby neviděl sokolské massy, při čemž se ovšem mimoděk vystavuje němectví budějovickému nej- kompetentnější vysvědčení, že v rozhodném oka- mžiku bylo nuceno couvnouti do německého domu, aby české manifestaci učinilo místoa takovým způsobem pomoženo bylo poměru obou národních živlů v Budějovicích k vý- razu takřka číselnému, neboť Němců bude v Budějovicích proti Čechům asi také tolik, kolik bylo turnérů proti Sokolům, to jest

72 : 3000! Jinak německý tisk »wacker« de- nuncuje. Každý český student, zvláště právník, který na sletu se ujal slova, vylíčen jako pan- slav, slídiči v redakci Taškova listu neušla ani jediná deputace sokolská deputace z německé říše, aby ji s přiměřeným vykřičníkem nedopo- ručil příslušným kruhům v jejím sídle, ba neostýchá se ani uváděti jednotlivce, kteří z Německa přišli, uváděti jmenem. To se rozumí, že vypátrán i nejmenší poštovní vý- pomocný úřadník, který opovážil opatřiti svůj dům praporem na oslavu sjezdu. Stačí uvésti, že se pomýšlelo se strany Ta- škovců, dát vypáčiti dvéře místností obchodní komory v obecní budově umístěné za účelem odstranění praporů z oken vystřených, že ne- ušetřeny ani dámy rodin českých úřadníků soud- ních za to, že z oken svého bytu mávaly šátky Sokolům na pozdrav, že se udávají správě krajského soudu budějovického i osoby, které se dívaly z oken soudní budovy na průvod, neboť to všechno leží v ničemné povaze šrift- lajtrovské už od přírody. Obzvláštní rozkoše dopřál si »Pilsner Tagblatt«, který s dare- báckou úmyslností přinesl zprávu o krádeži, která se přihodila v jistém budějovickém ho- stinci po sjezdu, tak jako kdyby byla ve spo- jení se slavnostními hosty. Rozumí se, že tato drzost byla co nejenergičtěji odmítnuta i budě- jovickým i plzeňským tiskem národním a k oči- vidnému zahabení listu páně Schreinerova, tím zaslouženějšímu, že list tento vlastně slouží v Plzni živlu, který má ruce v kapsách českého lidu v Plzni i v okolí.

— V našich horách. Jsou skutečně naše Podíváte-li se do nich, věru vám to nenapadne. Tak jako byste se nalezali v nižších poněkud Alpách anebo ve vyšším Durynském lese, Spess- artu nebo Oedenwaldě. Všude samý Němec. A o tamním domácím obyvatelstvu nemluvíme, ne, pouze o turistech, o cizincích, již vyhledávají krásy našich Krkonoš. neboť partie nepo- měrně krásnější na české nalezají se půdě. Na Šumavě je procento českých cestovatelů ovšem poněkud vyšší, však ani tam ne daleko takové, aby německému nějak se ublížilo. A přece je Šumava s české strany schůdnější a spojenís vnitřní zemi pohodlnější než na straně bavorské. Kde u všech všudy naši lidé se zdržují? Vždyt u nás turistický sport už také mohutní a těch, kteří na jedné straně byli nejdál v Brandýse n. L. a na druhé na Zbraslavi, také již po málu. Vysvětlení této záhady, tak aspoň píše se nám z kruhů znaleckých, není obtížné. Především se jen tak zdá, jakoby u nás všechno cestovalo. Nedá se popříti sice, že pecivalství u nás není už tak domovem, jako před padesáti a jestě