V Praze, v pátek dne 21. srpna

K číslu 227. Číslo v Praze za 2 a na venkově za 3

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštov: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU Nl ln Odpolední vydání-

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Parlamentní smírové konference Z Vídné, 21. srpna. Na sjezdě par lamentní smírové konference, která — jak známo — bude zasedati ve Vídní od 7.—9. září, navrhne rakouská skupina Petrem bar. Pirguetem tuto re soluci: »V uvážení úspěchů dosud docí lených konstatuje konference s potěšením, že dosavadní práce nebyly marny a žádá, aby všecky státy, podepsavší konvenci haag skou, přijaly klausuli o smírčím soudu a v otázkách sporných obracely se na stály soud smírčí. Hlavnímu sekretáři meziparla- mentního sjezdu smírčího dru. Gobatovi, ná- rodnímu radovi v Berně se ukládá, aby tuto resoluci sdělil všem interesovaným státům.« Dosud přibylo na sjezd do Vídně 514 parlamentárníků a to 133 Vlachů, 70 Fran- couzů, 50 Rumunů, 46 Němců z říše, 45 Rakušanů, 42 Belgičanů, 35 Uhrů, 25 Angli- čanů, 20 Portugalců, 15 Švýcarů, 11 Dánů, 1 Holanďan, 7 Norvéžanů, 4 Švédové a 1 ze Spojených států severoamerických. Oběti záhřebských výtržností. e Záhřeba, 21. srpna. Včera odpo- edne konal se pohřeb sedláků, padlých při posledních výtržnostech v Zapřešici. Z okolí přišlo několik tisíc osob. Též ze Záhřeba přibyli účastníci. Nad hrobem promluvil dr. Radič a udály se při tom srdcervoucí scény Vdova jedna s 10 dítkami vrhla se na rakev a všichni hlasitě naříkali a plakali.

Námořní demonstrace. Z Cařihradu, 21. srpna. Část an- glického válečného loďstva do- stala právě rozkaz, aby odplula do zálivu Besického, vjezdu do Dardanell. Turecko dává zadostučinění. Z Cařihradu, 21. srpna. Dnešní mi- nisterská rada se usnesla, bezpodmí nečně přijati všecky požadavky ruské v příčině zadostučinění za vraždu konsula Rostkovského. Vyslanec ruský příští pátek bude přijat carem ve slyšení. Z Balkánu Ze Sofie, 21. srpna. Sděluje se sem, že na konferenci vyslanců v Cařihradě bylo usneseno žádati na vel mocech, aby do tureckých vod bylo vysláno loďstvo na ochranu přísluš- níků těchto států. Z Berlína, 21. srpna. »Berliner Tag blatt« sděluje, že nedaleko Drinopole byl povstalci zajat oddíl ture ckého vojska, záležející ze dvou dů- stojníků a 60 mužů, Když byli zajatí od zbrojeni, byli propuštěni na svobodu.

Telegrafické zprávy. Z Pešti, 20. srpna. (C.-B.) Dnes byla zde zahájena výstava pomocníků a učn za přítomnosti předsedy ministerstva hraběte Khuen- Hédervára a ministra obchodu Langa. Z Pešti, 20. srpna. (C.B.) Dnes sešel se zde první zemský sjezd pekařů, na jehož jednacím pořadu jest rokování o změnách ustanovení o nedělním klidu a o revisi zákona živnostenského. Z Paříže, 20. srpna. (C.-B.) Některé ge nerální rady vyslovily se pro uzavřen smlouvy o zřízení rozhodčího soudu mezi moc- nostmi, jež podepsaly konvenci haagskou. Ně které přimlouvají se opět za uzavření obchodn a přátelské smlouvy s Anglií. Ze Sofie, 20. srpna. (C.-B.) »Agence tele- graphique Bulgare« prohlašuje pověsti o mobi- lisaci části bulharské armády za bezdů- vodné. Z Cařihradu, 20. srpna. (C.-B.) S ruské strany se ještě žádá, aby byli také potrestáni oni vojáci, kteří stříleli po zavraždění konsula Rostkovského na vojenský pekařský vůz a koně vozu zranili, ale dosud nebyli vypátráni. Z Cařihradu, 20. srpna. (C.-B.) Zprávyo zavraždění ruského konsulárního agenta Man- děljstama v Monastýru a o zmizení ruského generálního konsula v Soluni Giersa, jsou stejně, jakož i zprávy o zastavení dopravy na trati Skoplje—Soluň a o vyhození celého vlaku na této trati do povětři, naprosto vymyšleny. Z Athén, 20. srpna. (C.-B.) Předseda mi- nisterstva Ralli sdělil zástupcům mocností zprávy řeckých konsulů v Makedonii, v nichž se oznamuje, že v Kruševu byly chrám a řecká škola dynamitem zničeny, 322 řeckých domů zapá- leno a četní Řekové zabiti. Ralli žá-

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

dal mocnosti, aby učinily přítrž výtržnostem, jimiž trpí Řekové více než ostatní křesťané a Turci. Z Londýna, 20. srpna. (C.-B.) Koloniální úřad obdržel od správního úřadníka severní Ni- gerie ze Zunguru ze dne 16. t. m. telegram, dle něhož anglický oddíl 30 bělochů a 500 domo- rodců s 6 děly dne 27. července ráno dobyl města Burmi a úplně je zničil. Nepřítel kladl tuhý odpor a bojoval až do soumraku. Na straně Angličanů padl jeden dů- stojník a deset domorodců a tři důstojnícia 69 domorodců bylo zraněno. Ztráty nepřítele obnášejí 700 mrtvých, mezi nimi jest bývalý sultán sokotský a velký počet náčelníků. Ze Šanchaje, 20. srpna. (C.-B.) Jak se proslýchá, usnesl se konsulární sbor jednohlasně, že zatčené čínské žurnalisty čínským soudům nevydá.

Jihočeská katastrofa. (Původní dopis z Tábora.) Nemá-li utuchnouti zájem ve veřejnosti pro nešťastné naše jihočeské malorolníky, živnost- níky a lid vůbec, ten lid, který je vždycky skromný a mírný a vždycky náš, nutno jest opět a opět poukazovati na přemíru bídy, která už obchází malé chatrče i velké selské statky, která nahlíží do chudých světniček, ba již dere se do nich dveřmi i okny. A jest tře ba stále volati i k srdcím dobročin- ným i tlouci tam, kde slova oplývají medem, ale srdce se zavírá citu, ruka neochotně vydává, co dříve nashromáždila od týchž ubohých, kteří teď jsou na pokraji zoufalství. Ke vládě v první řadémusí zníti hlas národ a velkým výkřikem, který by otřes způsobil tam, kde nedoslýchají: »Pomozte! Když jste v letech úrody vymáhali a brali, dejte v době hladu A ne jako milost neb milosrdenství abyste dávali. chlubili se a ztrpčovali sousto, které není vaše, které jste měli z našich rukou a do nich vra- cíte!« Povinnosti státu jest pomoci — povin- nosti opakujeme a nikoli dobrou vůlí, jak vládci a správcové státu rádi by na rub pojmy obrátili a snad ze své ochoty ještě těžiti chtěli a za povinnou, nepatrnou pomoc ještě ústupky vy- máhali! Ne vláda, ne pan dr. Körber jest státem. toť nutno připomenouti a vyvésti pány z bludu,

FEUILLETON. Papežové jména Pius. Napsal V. R., přel. B. Slívová.

Svatý Pius I. byl papežem od r. 142 do 157. narodil se v Aquilei. Byl nástupcem Hygina, za vlády Antoniů. O jeho životě neví se nic určitého. Pius II. (Aeneas Sylvius Picolomini) narodi se v Cossignanu v Toskánsku r. 1405, zemřel v Aneoně r. 1464, právě, když se chystal vy- plouti s novou křížovou výpravou, v jejíž velen osobně se uvázal. Bohoslovec, řečník, diplomat děje- a zeměpisec, latinský básník — vše to byl Pius II., který se vyznamenával ve všech od větvích lidského vědění. Pius III. (Antonín Tadeschini), synove Pia II., následník Alexandra VI. v r. 1503, na- rodil se v Sieně r. 1439, zemřel ve Veroně r. 1503. Jeho panování trvalo dvacet pět dní. Vyhnal Francouze z Říma k vůli ochraně, kte- rou poskytl Ludvík XII. Césarovi Borgiovi. Pius IV. (Jan Angelo Medici neb Medichino) narodil se v Miláně r. 1449, zemřel v Římě r. 1565. Následoval po Pavlu IV. v r. 1559 zvolen po čtyřměsíčním zasedání konklava. Jed ním z prvních jeho činů bylo, že dal popraviti Caraffy, synovce svého předchůdce. Potom vy- dal bullu proti Kateřině de Medicis, která svo- lala ve Francii národní radu a nabízela kalvini- stům jakousi amnestii.

Pius V. (Michael Ghislieri), následník Pia IV. v r. 1566, narodil se r. 1504 z chudé rodiny blíže Alexandrie, zemřel v Římě r. 1572. Byi povahy přísné, extaticky zbožný a vyznamenal se vroucí horlivostí v práci ve prospěch církve. Uží- val násilných prostředků proti protestantům v Německu, Polsku, Prusku, Francii a Nizozem- sku. Usiloval o zlepšení mravů, vyhnal z Říma kurtisány, zakázal býčí zápasy v cirkách. Jeho liga proti Turkům měla malý úspěch, přes vítěz- ství lepantské. Klement XI. prolásil jej v 1. 1711 za svatého. Pius VI. (Jar. Angelo Braschi) narozen v Césěně (Románsko) ze šlechtické rodiny roku 1717, zemřel ve Valencii (Drome) r. 1799. Byi doktorem práv a bohosloví. Následoval po Kle- mentu XIV., zvolen jsa 14. února 1775. Panov- ník hodný trůnu, papež zbožný a milosrdný. Podnikl vysušení bažin pontinských, opravil cestu appienskou, okrašloval Řím, rozšířil při- stav anconský. Jeho zakročení u Josefa II. nedo vedlo zabrániti zrůšení klášterů a řádů v Ra- kousku. Pius VI. pokoušel se bojovati proti re- voluci francouzské, která skládala volbu biskupů do rukou národa. Jakmile hořejší Italie byla zbraněmi francouzskými pokořena, musil odvo- lati své bully proti revoluci; viděl Napoleon« opa- novati Bolognu a byl přinucen smlouvou valen- cienskou postoupiti Ferrarú, Bologni, Romaňu a zaplatiti dan v obnose 30 millionů. O dese měsíců později zavraždění generála Duphota uvedlo francouzské vojsko do věčného města. Berthier dobyl ho 15. února 1798; papežství bylo zrušeno a papež dostal rozkaz, zříci se své

hodnosti. Žil potom ve Valencii. Po uzavření ko nkordátu r. 1801 býlo tělo jeho převezeno do Říma a pohřbeno ve chrámu sv. Petra. Pius VII. (Gregorius Barnabáš Chiaramonti) násleďoval po něm v r. 1800, zvolen byv v Be- nátkách. Narodil se v Césěně r. 1742, zemřel v Římě r. 1823; byl synem hraběte Scipiona Chiaramonta. Po bitvě u Marenga sdělil mu Napoleon, že hodlá znovu zavésti náboženství katolické ve Francii i ústanoveny základní rysy konkordátu, který byl 4. srpna 1801 schválen. 2. prosince 1804 pomazal Pius VII. Napoleona za císaře francouzského v chrámě de Notre Dame v Paříži. Ale brzy propuklo nedorozumění mezi oběma mocnými panovníky. Napoleon žá- dal zbavení Angličanů, Rusů, Švédů a Sardinců hodností církevních a když Pius VII. to ode- přel, zmocnil se Beneventu a Ponte-Corva, ob- sadil vojensky Řím a konečně převedl světskou moc církevní na císařství francouzské. Vypra- vuje se, že Napoleon vyslal důstojníka, aby na- posledy pokusil se o vyjednávání s papežem, než dostoupí vše do krajnosti; papež večeřel, dva talíře ryb byly celou jeho hostinou. „Pane, řekl svatý otec, panovník, kterému stačí denně tolar příjmů, nelekne se tak snadno.“ Když nechtěl se vzdáti a podříditi, byl generálem kadetem zajat a odveden z Quirinalu jako vězeň do Grenoblu, později do Savonu a držen jako skutečný státní vězeň. Zápas vedl se dále. R. 1812 před taže- ním na Rus, dal Napoleon převézti Pia VII. do Fontainebleau a zde papež svolil konečně ku podepsání nového konkordátu, kterým se vzdával světské vlády a zavazoval k sídlení ve Francii.