Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 227. ze dne 21. srpna 1903.

= Zámek Marcotte. Znamenitá paní Tereza Humbertová, jež byla hotovou virtuoskou pokud se týče půjčování, vypůjčila si mimo jiné okrouhlou sumičku několika millionů na zámek Marcotte a pre- sident soudu byl dosti zlomyslný, že popíral exi- stenci tohoto cenného objektu. Nuže, zámek Mar cotte existuje skutečně a sice uprostřed uhelné obla- sti belgické v starobylém městečku Mons v Henne- gavsku. Nedaleko nádherné gotické katedrály sv. Waltrudy táhne se ulička des Marcottes a zde na- lezá se stará budova polo sesutá, jež má na svém štítu hrdý nápis »zámek Marcotte«. Pochází z 18. století a jest již tak chatrná, že by se zajisté na- dobro sbořila pod břemenem hypothek, jež paní Hum- bertová dovedla na ni uvalit. Jestliže tedy zamek Marcotte skutečně existuje, způsobí to přece jen ralé potěšení věřitelům pí. Humbertové. = Leštění obuvi k dobročinnému účelu. Dámy ve Spojených státech užívají mnohdy podivných pro- středků, aby sehnaly peníze k dobročinným účelům. Tak na př. dámy v South Seavillu, New Jersey, chtěly opatřit peníze na uhražení dluhů kostela. Jedna z nich otevřela holičský krám, kde vlastní něžnou ručkou zraňovala tváře southseaviliské »zlaté mlá- deže« hůře než jejich srdce. Jiná dáma prodávala na ulici koláče vlastní výroby, třetí dala se najmout ke štípání dříví. Rozumí se, že netrvalo dlouhoa potřebná suma byla sehnána. Americká krasavice miss Edna Maxwellova podnikla před nějakou dobou na prospěch missionářské společnosti »tournée« vel- kými americkými městy a cídila obuv. Neöpome- nula jediného elegantního hotelu a všude měla ohromný nával. V Chicagu čekaly dlouhé řady mla- díků trpělivě a všichni velmi štědře platili, tak že Edna Maxwellova získala na prospěch svého účelu tisíce.

= Pomocná loď pro Nordenskjoeldovu výpravu k jižní točně. Ze Štokholmu se oznamuje: V ponděli odplul parník »Frithjof«. Mezi posádkou 23 mužů jest 6 učenců. Velitelem výpravy jest kapitán vá- lečného loďstva švédského Gylden. Loď odebere se nejprve do Bremerhavenu pro zásoby a odtud přes Plymouth, Máděiru, Buenos Ayres a Ohňovou zem na jih k zimní stanici Nordenskjoeldova parníku Antarktis«. Návrat lodi nelze očekávati před dub nem příštího roku. = Papež dědicem. Terstský »Piccolo« oznamuje. že papežskou kurii čeká v Neapoli proces o dědictví Neapolský farář Miloni odkázal 400.000 lir »vládnou- címu papeži« a když kardinál Rampolla jmenoval advokáta Galda plnomocníkem papežské stolice, ze- mřel farář po čas uprázdnění papežského stolce. Pří- buzní farářovi popírají platnost závěti, poněvadžv době, kdy farář zemřel, nebylo papeže a poněvadž plná moc kardinála Rampolly jest neplatna. Kurie domáhá se dědictví pro Pia X., poněvadž farář by povinen odkázati jmění, získané ze svého obročí, dle práva církevního k účelům církevním.

= O zemětžesení v Lissaboně oznamují se násle- dující podrobnosti: Prudké zemětřesení postihlo náhle Lissabon a způsobilo mezi obyvatelstvem paniku. na niž tak snadno nezapomene. Kolem pů 11. hodiny v noci na 10. t. m., byla to jasná, hvězdnatá, svěží letní noc — ozval se podzemní prudký hromový rachot a několik vteřin potom po- čala se půda prudce otřásat. Nastala panika tak hrozná, že ji jedva lze líčit. Úzkostlivé výkřiky ozý- valy se odevšad, polonahé ženy a děti prchaly z do- mů, jež v základech praskaly a otřásaly se a hro- zily každé chvíle sesutím. S některých střech řítily se cihly a skla v oknech s třeskem pukala. Upro- střed ulice klečely husté davy lidu a modlily se, jiní prchali a snažili se dostat se na volné prostranství. jiní zachváceni byli křečmi. Policisté sami pozbyli rozvahy a běhali jako posedlí, na místě aby pomá- hali zjednat pořádek a uklidňovat obecenstvo. Trvalo as hodinu, než se obyvatelstvo poněkud upokojiloa přesvědčilo se, že způsobené pohromy nejsou v ni- jakém poměru ke vzniklé panice. Všechny domy do- sud stály, třeba že některé jevily povážlivé trh- liny a některé sloupy se sřítily. Nábyteka domácí náčiní, otřesem pokácené a zpřeházené. mohly být snadno opraveny a o život nepřišel nikdo Otřesy země byly nějsilnější v hořejších částeci města, v ostatních částech byly nestejnoměrné. Ná- razy byly nejprve kolmé a hned na to vodorovné silnější a trvaly as dvanáct vteřin.

= Podivnou příhodu na dráze vypravuje jakýs londýnský list železniční. Mezi obcemi Lutonema Hertfordem jest trať velké severní dráhy anglické proťata ve stejné rovině jinou tratí. Na trati velké severní dráhy jel onehdy dlouhý nákladní vlak, jehož řidič pojednou zpozoroval, že na druhé trati blíží se ke křižovatce osobní vlak rychlostí sesílenou svahem trati. Dal nejprve znamení, aby se brzdilo, ale pak změnil svůj úmysl a dal plnou páru. Avšak brzdai na zadním konci vlaku měl již brzdy utaženy. tak že se vlak roztrhl na dvě části a sice právě tak. že osobní vlak projel mezerou, aniž způsobil škodu. — To je zcela pěkné, ale čpí to poněkud příliš ky selými okurkami.

= O větrné smršti na Jamaice oznamují »Times- z Kingstonu: Jest nyní zjištěno, že první zprávy škodu. způsobenou větrnou smrští podceňovaly a že Jamaika utrpěla ohromné škody, které se podle mírného od- hadu páčí na million 1. st. První předzvěst smršti přibyla 8. srpna, kdy meteorologická kancelář ve Washingtoné oznámila do Kingstonu, že poruchy se verovýchodně od Barbadosu směřují k severozápadu a bezpochyby nebudou nebezpečné síly. Takovéto výstrahy došly v posledních letech častěji, aniž se co stalo, tak že ani tentokrát neměli na Jama ice obav. Nedělní večer byl dokonale tropicky krásný, měsíc vystupoval na nebi bez mraků a vzduch byl klidný. V pondělí ráno bylo neobyčejné vedro a dusno, temperatura v Kingstonu vystoupila na 35° ve stínu. Odpoledne oznámila metebrologická kance- lář, že poruchy nabyly značné síly a že směřují k San Domingu. Tlakoměr stále klesal a od severo- východního konce ostrova hlášena již bouře, jež způ- sobila značně škody, telegrafní spojení přestalo, pršky byly čím dál tím častější a mezi půlnocí a sedmou hodinou ranní přihnal se vír cyklonu přes východní část ostrova. Orkán vanul nejprve přudce od severu, otočil se pak na západ a vanul hroznými nárazy od jihu. Byl provázen lijáky, jež půdu rozmočily, tak že rostlinstvo se stalo snadnou kořistí bouře. Střechy strhány, okna rozbita poletujícími troskami, zdi ploty pobořeny a velké stromy vyvráceny. Kingston utrpěl těžké pohromy. Velké lodi ve přístavu utrpěly menší škody, ale menší lodi vesměs potopeny anebo těžce poškozeny. Silnice na mnoho mil poskytovály

Různé zprávy.

druhého jitra obraz spousty. Jinde byly pohromy ještě horší. Port Antonio, středisko amerického obchodu s ovocem utrpělo největší pohromy: celé město jest jedinou ssutinou. Celá obec Portland byla zpustošena, všechny kostely a školy sbořeny. Města na severním pobřeží rovněž těžce postižena Celá východní a se- verovýchodní polovice ostrova jest zpustošena, koko- sovníky a banany, jichž plody se obyvatelstvo živí, byly úplně pokáceny. Banany byly většínou staré a jest naděje, že mladší výhonky se zotaví. Ale na každý způsob bude obchod s banany aspoň devět. měsíců váznout. Tisíce lidí přišlo o přístřeší a o ma jetek, tak že jsou obavy, že vypukne hlad.

Dětské svědomí. Tragedie dítěte o jednom dějství. Napsal Robert Saudek. Režisér Jaroslav Kvapil OSOBY: Lékař, F. Steinsberg. Slečna Beřtensova, L Danzerová. Karel, L. Dostalova. Jindra, I. Grégrova. Eliška, M. Matějíčkova. Nezabiješ. Drama o jednom dějství. Napsal Lothar Suchý. Režisér Jaroslav Kvapil. OSOBY: Jan Hujer, J. Vávra. Jeho matka, M. Ry- šavá. Milan Krása, F. Matějovský. Alena, jeho sestra, L. Dostalova. Konec. Hra o jednom dějství. Napsal Josef Jekler. Režisén Jaroslav Kvapil. OSOBY: Karel, básník, K. Želenský. Anna, mladá vdova, H. Kvapilová. Její strýc, R. Inneman. Po druhé aktovce přestávka. Začátek o 7. hod. Konec před půl 10. hod.

vyzvěděti všechno. Kvapně vytáhl pohár a chtěl naplniti jej vodou, když najednou se zachvěl, zbledl a temně vzkřikl; kouzelný kámen roztrhl se v celé své délce. Josef se zapotácel a klesl bez vědomí k zemi, jako by mu někdo podrazil nohy. Z tohoto otřesu zotavoval se jen pomalu, ale jeho ocelová povaha nebyla takovou, která se zlomí nebo poddá po přvní ráně a jelikož s druhé strany pomsta Šebnova dosud nijak se neprojevovala, Josef zase se upokojil. Hrdost a vědomí vlastní všemohoucnosti vrátily mu sebe- vědomí a spousta práce pomalu oslabila dojem toho, co se stalo; v duši zůstalo mu pouze temné zděšení, které časem vyvolávalo v něm smutek a neklid. Josef, jenž zbohatl za let úrody a zasypán byl kromě toho dary od Apopiho, s nastalým hladem opatřil si obrovské jmění; jestliže i úřadně odváděl do pokladny faraonovy značnou část pokladů Egypta i Asie, jež pro- cházely jeho rukama, přece vždy lví podíl podržel pro sebe. V strachu o budouenosť byl Josef úplně zabrán myšlenkou, jak skryl by na bezpečném místě část těchto pokladů. Dle náhledu Jakubova tyto poklady byly by ve větší bezpečnosti u kmene nežli v jeho paláci, jenž při prvním povstání lidu mohl býti snadno vyloupen; za pří- činou tou, aby poklady byly úplně zabezpečeny před zlo- bou a nenávistí Egypťanů, bylo nutno vyvézti je ze země a ukrýti je na místě ještě bezpečnějším. Cítě svůj blížící se konec patriarcha rozhodl, že nej- lepším k tomu místem bude jejich rodinná hrobka neda- leko Hebronu a že Josef, doprovázeje mrtvolu otcovu za tím účelem, aby byla pohřbena v rodinné hrobce, bude míti plnou možnost, aniž by vzbudíl nějaké podezření, převézti sem všechny své poklady. 268 —

mlhou, kterou nepodařilo se mně rozptýliti. Nezapomínej. že člověk může používati, ale nikdy zneužívati darů Osudu a že zneužití jich může mu býti záhubným. Já, vycvičiv a vyzbrojiv tě k tomuto zápasu, dal jsem ti veliký talis- man, bez něhož nikdy nedosáhl bys té výše, na které na- cháziš se nyní; myslím, že mám právo takto s tebou mluviti !« Zavraždění Serag, které bylo jako by předzvěstí pří- chodu Šebnova a drsná lekce, kterou právě vyslech! — vše to zdálo se Josefovi zlověstným a hrozilo mu bezpro- středním nebezpečím. Bude moci pokračovati v boji, za- nechá-li v růkou svých nepřátel tento mu nebezpečný ná- stroj, jehož podařilo se žrecům nějakým způsobem se do- moci? Na tváři Šebnově objevil se sotva pozorovatelný, záhadný úsměv. »Máš pravdu: od tebe jsem povinen všechno vy- slechnouti a pohostinství v mém domě náleží ti vším prá- vem«, pravil konečně. »Následuj mne; nasytím tě a pak si odpočiň.« Šebna mlčky ho následoval. Dlouhou galerií, vnitř- ním dvorem a pak klenutou chodbou Josef dovedl svého hosta do pokoje, jehož stěny byly pokryty policemi se svitky papyrusů a tabulkami. Usadiv Šebnu, adon vzal ze skříně pohár, malý košíček s pečivem a amforu s vínem, jež postavil na stůl. »Víno jest výborné a slibuje mně hluboký, zdravý spánek!« pravil s úsměvem stařec, okusiv vína. »Pij, jez a odpočiň si a kéž požehnají bohové tvému spánku! Zejtra se shledáme,« pravil Josef při odchodu. »Děkuji ti za pohostinství; nezapomenu na ně,« volal za ním Šebna. Železný kaneléř. — 265