1
masthead
Ročník XXXVII.
2
masthead
V Praze, v neděli 17. února 1907.
Praha
4
article
Na ranns a odpol. llstr
předlelácía ne
Praze v adns inl
n.: : :. k=i
v drojí donánke
Praha
6
article
n ne saeek
Poštoni
nrkit-
sdvojí záalnoo
7
title
Dnešní čisle pro Prahu la a 18 stranácl.
Praha le
8
article
„Nejostřejšími zbraněmi!
„Nejostřejšími zbraněmi!
Liberecké »vavříny Miltiada Prada« ne-
daly patrně spáti »Themistoklu« pražskéh
německého kasina dru. Karlu Urbanovi
proto pospíšil si rovně do Liberce, aby tam
vůči vypsaným právě volbám do vídeňského
parlamentu ukázal libereckým fabrikantům.
jak jsou němečtí pokrokáři v Praze možnoli
ještě bojovněji a zuřivěji rozkohouténi proii
nám Čechům nežli sami němečtí nacioná-
lové i s jejich »Miltiadem« Pradem. Ba p-
dobalo se, jakoby chtěl malostranský rek o
»Herrmannů« přímo přebíti nedávnou radi-
kální řeč Pradovu. Neboť polemisoval s pra-
vou chutí proti »nebezpečnému ná-
zoru, ovládajícímu, bohužel, tak mnohe
vídeňské kruhy« a způsobivšímu prý již
v politice několikráte neštěstí: totiž proti
názoru, »jenž hledí snížiti význam
národního sporu mezi Němci
Čechy na plošinu pouhých úřadnický ch
otázek, nebo na rozpor v oboru ja-
zykoprávném . . . Oproti tomu staví
pan Urban význam národního sporu v Če-
chach »na vyšší hledisko«: Je prý to za-
pas o moc v zákonodárství i v
správě země, — v němž Němci čeští na-
lezají se v obraně proti výbojným sna-
bám českým. »Denně — horlil pan Urban
můžeme sledovati pokroky téchto českých
rozmachů (»czechische Expansionsbestrebun-
gen«) a proti nim jest výhradně fronta na-
šeho obranného postavení obrácena«
Miltiades
Themistoklés
Urban
Čecho
Herrmann
Němec
Liberec
Praha
Prado
9
article
»Poněvadž se však Němci ociťují napořá
v ohroženější defensivě, musejí
tento boj věsti zbraněmi nejostřej-
šími a politická zkušenost dala za pravdu
tém stranám, které hájily náhled, že b oj
ten musí býti se strany Něme
veden prostředky nejrázněj ší m
bez ohledu na sťátní potře by
V tom pak ani na budoucně nenadejde
k žádné polevě, dokud nebudou spl-
něny naše nároky na zřízení ná
rodní samosprávy v Čechách v čá-
stečném spojení s právem vlastníh
sebezdanění. Že pak tyto naše poža-
davky nezrodily se ze žádného jednostran-
ného národnostního chauvinismu, nýbrž že
jsou i od politikův, stojících podál ná-
rodního zápasu, uznávány za nejsprávnější
cestu k rozřešení národnostního problému, vy-
svítá z toho, že též — strana soči álné-
demokratická ve svém volebním pro-
gramu spatřuje jediný prostředek k doctlení
národního míru v národní autonomii.« —
Němec
Čechy
10
article
Adler je tedy p. Urbanovi a německým
pokrokářům autoritou a korunním svědkem
pro pravost jejich »státnické myšlenky«, pro
výbornost jejich svrchovaného ideálu a ko
nečného cíle, za nějž se hodlají bíti »nej-
ostřejšími zbraněmi« a »nejradikálnějšími
prostředky« beze všech ohledů na stát
jeho potřeby životní. A ten cíl slove : »na
rodní autonomie«,
Jedno z těch hesel, s nímž tropí Něme
zdejší podobný humbug, jako s jménem
svobody. V Tvrolsku nechtějí z a ži vy
svět dopřáti Vlachům národní autonomii
v jižním vlašském Tyrolsku, ačkoliv je tam
oblasť vlašská samým útvarem hor mar-
kantně oddělena od oblasti živlu německého.
Ale zde v Čechách, kterým sama přiroda
vtiskla nejvýslovenější ráz nedílného celku,
kde obyvatelstvo německé a české nežije od-
děleno horami a řekami, chtějí uměle zříditi
separovanou, národně uzavřenou zemi něme-
ckou ve jménu »národní autonomie«. Že b
v té »německé uzavřené zemi« žilo na
200.000 umlčených, majorisovaných, porobe-
ných, odsouzených k osudu pariův Čechův
— to »svobodomyslnosti« německé nevadí
S těmi by byli již časem po prušácku »ne
Adler
Urban
Čechův
vlašský Tyrolsko
Čechy
11
article
NAR
NAR
ráznějšími prostředky« hotovi. — Dobrá po-
lovina jižního Štvrska jest slovinská. Nuže,
jsou Němci ochotni uznati zásadu národní
autonomie také ve Štvrsku a rozděliti Štvr-
sko na část německou a slovinskou? Kolena
by si dali raději štyrští němečtí nacionálové
navrtat, než by rozdělili národně Štyrskoa
dopřali Slovincům v něm národní autonomii.
Totéž platí o Slezsku.
Slyšel kdo posud, že by Němci slezští
chtěli rozdělit vévodství slezské na oblast
německou, českou a polskou a dopřát Če-
chům i Polákům národní autonomie? Zuby
nehty by se tomu zajisté opavšti páni brá
nili. Pouze a jediné Čechy mají tedy býti
»pokusným králíkem« pro splnění německých
choutek. Proč? »Poněvadž zde Češi svými
výbojnými rozpínavými snahami čím dále
tím více Němce ohrožují a do defensivy za-
tlačují..« odpovídá pan Urban, aniž by
se zarděl. Nálezi( právě drzá neprav da
a vědomá lež k těm »nejráznějším zbra
ním a prostředkům«, jimiž od věků v šude
Germánstvo bojovalo proti Slovanům. Zrovna
tak hakatisté prušti od Bismarka až po Bu-
lowa vysvětlují cizině svůj vyhlazovací zápas
proti Polákům poznaňským: Poláci jsou ži-
vlem rozpínavým, výbojným, který ohrožuje
ubohé Němce a proto musí býti potírána
huben na potkání právem sebeobrany ohro.
ženého Němectva. Na stejné brdo usilují od
60 let Němci zdejší naraziti svůj zápas
s námi ve vlastech našich. My jim kalíme
vodu, my je tísníme a ohrožujeme v jejich
pravlasti, my jsme ježky, kteří ostny svými
vypuzují ubohého německého sysla z jeho
brlohu.
Němec
Slovinec
Polák
Čech
Urban
Nálezi
Slovan
Nara
Slezsko
12
article
A zatím tisícileté dějiny jsou svědkem,
kterak národ český na odvěké této vlasti
své od nepaměti zápolí v neustále
sebeobraně, v ustavičném hájení krbů
svých proti dotirajícímu naň živlu něme
ckému z ciziny. Stačí jediný pohled na bi
storickou mapu říše české za Karla IV.
stačí srovnati její tehdejší rozsáhlost na
sever a severovýchod s mapou dnešních
zemí koruny české, aby každý viděl: kdo
tu výbojným a dravým podmanitelem na po
stupu a kdo tu bránícím se a ztracejícím
vlastníkem Ale k čemuž zabíhati myslí az
do časů založení Karlova mostu pražského.
Karel Iva
Karlův most
13
article
Stačí konstatovati hrozný skutek, že od bitvy
bělohorské ztratil národ náš toliko v krá-
lovství českém — 200 čtvereéních mil své
druhdy české půdy, jíž zmocnil se živel ně-
mecký
Tím věru nejzřejměji charakterisována
jest dějinná povaha našich zápasů národ-
ních, tím jest nejdrastičtěji zjištěna pravda
kdo tu živlem výbojným rozpí
najícím, druhého ohrožujícím
a kdo se tu nalezá ve vlasti rodne
od věků v sebeobraně, v postavení
a zápasu defensivním. Praví li pn
dr. Urban, že se tu vede zápas o mo o
(v zákonodárství a správě), má pravdu po-
kud se týče Němeův. Ti, jako všud
ve stvcích se slovanskými národy, i zde
bojovali a bojují s tále jen o sv ou mo
nad námi, kdežto my stále jen o s vo
bodu a dobré své právo ve vlasti
praotcův svých. A také s tím nynějším svým
heslem: »národní autonomie«, nemyslí to
naprosto a nikterak loválně vůči nám, nýbrž
jde jim při tom opět jen o etapu moci
a síly své na úkor našeho národa. To
autonomní německé území, které si chtějí
vydobýt a které usilují »očistit ode všeho
slovanského«, má jim toliko sloužiti za pev-
nou německou tvrz, pošinutou až po ústí
Labe a Vltavy jako klín do naší české
oblasti, aby odtud mohli pohodlněji a úspěš-
něji pokračovati u svém postupu výbojném
dále a dále do středu země české. Čím
bylo výbojným Britům před věky jejich ohra-
zené přímořské území v Irsku, zvané »Pale«.
doktor
Urban
Brito
Labe
Vltava
Irsko
14
article
z kteréhož odtud všemi možnými úklady dál
a dále se drali do nitra Irska, až je celé
sobě podmanili: tím má býti nyní to »ná-
rodně autonomní území německé« v plánech
německých. Pevnou oporou pro další výboje.
»Proč chtějí míti uzavření svého území?«
tázal se na sněmu českém 30. května 1890
náš starý poctivý dr. Pravoslav Troj an
a odpověděl: »Abychom tam nemohli a ti
z nás, co tam jsou, aby byli udu-
šeni.« Ano, udusit těch 200.000 rodáků če-
ských v krajích převahou německých, za-
strčit rozdvojením správy veřejné závoru
proti každé budoucí restituci státu českého
a získati tvrz, z níž by se dalo neustálými
nájezdy a výpady rušit a znepokojovat území
české, v němž by i nadále zůstala Vídni
podřízená státní německá byrokracie se svou
úřadní státní němčinou, to jest vtip té krásné
»národní autonomie«, po níž pp. Pradové
Urbanové a Eppingrové touží
Byla před 58 lety chvile, kde i náš Pa-
lacký pomýšlel na přetvoření Rakouska na
základě národní autonomie. Ale jak zcela
jinak si ji mysli!
doktor
Troj
Pradová Urban
Irsko
Vídeň
Rakousko
15
article
Tak poctivě po slovansku, dle přiroze-
ného práva každého uvědomělého národa na
samostatnost, jak mu dal výrazu svobodo-
myslný státník anglický, Jiří Canning, a
pravil: »Každý národ má výhradné právo
rozhodovati sám o sobě a podle své libosti
zvoliti si vládu svou i formu vlády své.«
Navrhoval tedy, aby každý národ (Čecho-
slované, Poláci, Malorusové, Maďaři, Němci,
Jihoslované, Vlachové i Rumuni) měl svou
vlastní svézákonnost, vlastní národní vládu
a svého národního ministra, jenž byl by ve stá-
lém styku s ústřední vládou říšskou. Avšak
celý tábor Němectva zvedl se rázem proti
tomuto projektudovozuje jeho nemožnost,
dokazuje, jaký by z toho povstal bohopustý
zmalek, čirá desorganisace veškeré správ
státní a boj všech proti všem, ponévad
isou v Rakousku národnosti ve všech zemíe
tak mezi sebou promíseny, že nelze jich na-
prosto od sebe hranicemi národními odděliti.
Jakže by bylo lze si pomysliti, aby Němei
v Praze patřili pod vládu německou a Čes
zdejší pod vládu českou, aby Slezané patřil
pod oboje vlády atd. atd.
Nevime, jak si představují »národní
autonemii« sociální demokraté s Adlerem.
ale že Němci od Přada až po Urbana t a ko-
vouto národní autonomii naprosto
necktějí, nebrž že bažilgpět jen po o b my
slném její zpitvořuní, jen po sv
bodě pro sebe a po nesvobodě pr
nás, to dokazují všechny jejich posavadní
nárysy a návrhy od časův Plenerových až
po dnes. Národ český však jest bohudí
již přiliš politicky vyspělý, než aby se da
tou německou šidbou ošáliti.
Canning
Polák
Malorus
Maďar
Němec
Jihoslovan
Vlach
Rumun
Němectva
Slezan
Adler
Urban
Plenerův
Rakousko
Praha
16
title
Sněm království českého.
17
article
Zejtra sejde se ku pětinedělnímu zasedán
Zejtra sejde se ku pětinedělnímu zasedán
sněm královatví českého. Byl tentokráte vynu-
cen. Vláda nelajila se tím, že jí jarní zasedání
nijak není po chuti, také nejvyšší zemský mar-
sálek nebyl prý nadšen rozhodným vystoupením
poslancův českých, již na svolání našeho zem-
ského parlamentu neustupně trvali, a že valná
část Němců zuby nehty se vzpírala snémovn
kampani, jež zejíra bude zahájena, obecněje
známo.
Vlády vůbec nikde nejeví zvláštní touhu
po parlamentní práci, i ve státech, v nichž
normální panují poměry, tim měně divíme seu
nás pěnům z vysoké byrokracie, nejsou-li
nadšeni cisařskými patenty, jimiž zákonodárné
sbory u nás z pravidla se svolávají. Vzdyť za-
sedání nemá pro pány z exekutivy v následcíe
nic než námahu a nepříjemnost. A že Němci
sněmům vůbec nepřejí, že by nejraději uvedl
je ad absurdum, rovněž není žádným tajem-
stvím. A můžedi býti význam jejich důkladněj
Němec
18
article
stlačen, než tm, že nesvolávají ? Provádíse
tim indirektně důkaz, že jsou vlastně zby
tečny.
Tentokráte však se národní odpůrci naši.
pokud jde o taktiku naproti sněmu tohoto krá-
lovství, rozcházeli. Většina — mezi nimi nej-
radikálněji tvářili se stoupenci německého ka-
sina — jak již řečeno, o svolání sněmu ne-
chtěla ani elyšeti, kdežto menšina, a sice při-
slušníci strany »svobodně-všeněmecké«, vy-
slovila se pro svolání. Nejsme dosti naivními,
abychom vyvodili z této disonance nějaké dů-
sledky, víme dobře, že oba tábory německé
sledovaly při tom jeden a týž cíl, založitisi
obrázek u voličů pro přišu volby, jenom že ve
sledování tohoto cile různé volily cesty. Jedni
se domnívají, že lépe pochodí u voličů, zne-
možní li vůbec nenáviděný sněm, druzí chtěji
využitkovat vhodné přiležitosti a učinit ze sněmu
agitační volební tribunu.
Pro nás, pro věrné syny této země, pro
bojovníky za její samostatnost a rozkvět ovšem
nemohlo býti jiné volby, než s největším důra-
zem o to se zasaditi, co káže ne pouze slušný
zřetel k významu tohoto království, nýbrž co
vehi zároveň polřeba a předpisuje s na prostou
určitostí zákon.
19
article
Bylo povinností všech činitelů, v jejich
rukou spočívá řízení politických věcí našeho
národa, s největší rozhodností zasaditi se o to.
aby po rozpusténí rady říšské svolán byl sněm
tohoto království a dopřáno mu času ku práci
Tak jednati bylo jim bez zřetele na to,
jak se ten či onen tváří, i bez zřetele na to.
plodno li bude zasedání, či skoněl-li opšt bez
úspěchu jako tak mnohé před nim.
Šlo tu o význam a vážnost instituce, kter
— byť by nebyla tou, na jakou národ nás má
nároky — jest přece té doby jediným zákono-
dárnou moci opatřeným representantem porušene
samostatnosti tohioto královstvl.
Saěm je svolán a veliké, dalekosáhlé jsou
ákoly, jež řešiti je povolán. Je ovšem velice
skrovná jen naděje, že by vyřídil byť by jen
čásť svého pensa.
Již dnes oznamují německé listy, že do
pořadu jednacího pranic nesmí býti pojato.
o čem by Němci již napřed nevyslovili svůj
souhlas. A že by nejvyšši maršálek jako před-
soda sněmovní jevil chuť pustiti se v zápas
s případnou německou obstrukcí, nedá se oče-
kávati. Jednak si nepřeje vláda bouřných výjevů
v pražské sněmovní síni a potom — nemám
příčiny s tim se tajiti — nejvyšší maršálek ne-
osvědčil se nijak jeko energieký, šťastný, krotitel
německé obstrokční bestie, za jakého původně
byl pokládán. Týž nejvysší maršálek, který jen
náním svým a sice tlm, že v době punktačnl
proti jednacímu řádu o své vůli vsunouti chte
do debaty rozpočtové, jež v plném nalézala se
proudu, jednání o krajský soud trutnovský.
vzbudil spontanní obstrukci českou, submitoval
ihned na své právo stanoviti pořad jednací, na
nějž vždy tak byl žárlivým, jakmile do ob-
strukce pustili se Němci. A jakkoli nejsme ni-
kterak obhájci tohoto privilegia, máme přece za
to, že tak přilis ochotně nejvyšší maršálek pře
německým terorem ustoupiti neměl.
Němec
20
article
Jinými slovy, Němci budou si dnes dikto-
vati, o čem na sněmu má býti jednáno a o čem
ne. Stane-li se něco v příčině této, co by jim
bylo proti srsti, spustí s obstrukel.
Taková je situace, kterouž doporučujeme
ke zvlášť pozornému studiu tém, již fabuluji
o jakémsi novém smiřovacím jednání a dokázat
se snaží, že nastávající zasedaci obdobi stane
se příštimu vyrovnání aspoň průpravou.
Trvajíce na tom, že je dobře, když stržena
bude nyní na sněmu škraboška, za niž skrývá
se veliká ta lež o jakýchsi smiřovacích přípra-
vách, tvrdime, že snad nikdy nebyl
jsme odmožnosti národního smiru
v Čechách tak vzdáleni, jako dnes
Důkazy k tomu, četné a výmluvné, nepře-
stávají sháněti naši národní odpůrci. I tážeme
V drobném proueji
pl. . . . i
Va nllalkách na venkorě
epnl, šerlo.
Inseraty
plati so hotově nepřel
Předplacení a lnrerty plijíná sdnlal-
strace v Marianské ulicl č. 3.
urlrm eotronics tívase
Bpkonisy so aovrsos.
Němec
Čechy
Virginie
21
article
se optimistů a fanatiků smíru, zdali věří, zo
uskuteční se jejich sen na základě podmínek,
jež nám národní odpůrci předkládají? Zdáli do-
spěti možno ke smíru na základě administrativního
rozdělení země, jež by v následku mělo vyhu-
bení našich národních menšin a takové postavení
národa našeho v zemi, že by každý jeho pří-
slušník studem a hněvem se propadl, kdyby.
skutkem se stalo.
Ovšem že se vysvětluje do šílonství stup-
ňovaný nacionální radikalismus německý tak-
likou nutnou oproti nastávajíeím volbám do par-
lamentu vídeňského, však pěkně to připravená
půda pro národní smír, když takovým způso-
bem jedině dá se získati přízeň německého
lidu ..
Nedá se tedy mysliti, že by z velikých
otázek dala se vytíditi v nastávajieím zasedání
šněmovním jediná. Práce obmezena bude na
věci druhého řádu a na záležitosti hospodářské,
z nichž vyloučeny budou i ty, na něž lze po-
hližeti pod zorným úhlem národního prospěchu.
Nicměně klidnou a nehlučnou tato perioda sně-
movní asi solva zů stane.
Politický vzduch je plný elektřiny a nej-
menší jiskřička stačí k výbuchu. Máma za to,
že průběhem těch několika třiceti dnů, co sněmn-
bude zasedati, tak mnohá bouře otřese základy
vetchého zemského domu.
22
article
Volební reforma a české poselstvo.
Volební reforma a české poselstvo.
Píše dr. Kramák.
Kramák
23
article
II.
II.
V říšské radě bude nynl 108 českých po-
slanců. Sporný 108 mandát přes náhodné stati-
stické cifry dostane český socialista. Pro poža-
davky národní, pro požadavky jazykové spra-
vedlnosti a kulturní potřeby národa českého mů-
žeme dojista počitati na všech 108 českých
mandátů. Nebot čeští sociahisté proti národním
naším požadavkům dojista hlasovati nebudou,
třeba v taktickém postupu šli svou, zvláštní
cestou. Za to povné douřám, že velká většina
nesocialistiekých poslanců českých v taktickém
postupu vůči vládě i drubým stranám tvořiti
bude jeden mohutný, imponující šik. Bídeme-li
rozdrobeni, pak ovšem nám vzrůst českých hlasů
málo pomůže — ale pak vůbec zůstanemhe ve
Vidní faktorem, s kterým naposled nikdo počí-
tati nebude.
24
article
Národ sám je svého osudu strůjcem. Jak
vyvolí si svě poselstvo, takými budou jeho poli-
tické osudy. Posle-li zástupce své do Vidně
s kategorickým příkazem, aby přes rozdily sta-
vavské, přes odstíny strannické vo Vídni všichní
ve společném klubu spofečně vedli českou poli-
tiku, pak budou čeští poslanci na radě říšské
opravdu mocí, rovnocennou s druhými. Baz nich
a proti nim dá se v budouenu těžko vládnouti,
V parlamentě, v kterém organisovaná většins
bude skoro naprosto vyloučena, v kterém nej-
silnější element, německý, sotva dovede se v
dozírné době sloučiti v jedno téleso, nanejvýš,
podaří-li se koncentrační snahy německé spo-
jili dvě skoro stejně silné německé skupiny jen
dost povrchně k jistým obranným účelům, zna-
mená okolo sta českých hlasů, volných, svobod-
ných, nevázaných principialným programem v
rozbijení řišské rady, víe, než dovede si maohý
dnes představiti.
Namitá se ovšem, že zisk mandátový není
velký, poněvadž jsme dnes mezi 425 poslanci
měli kromě svých národních poslanců ještě 19
hlasů velkostatkářských. Myslím, že námitka ta-
je víe než neoprávněna. Necitím v sobě nej-
mynšího nepřátelství ke šlechtě nebo k velko-
statkářům, naopak rád uznávám, že svými hlasy
vždy podporovali naše spravedlivé požadav ky
kulturní, ale poměry utvárily se tak, že velko-
statkářské hlasy znamenaly něco jenom pro
vládu, a sice ve všech záležitostech t. zv. stát-
ních nezbytností, pro nás však pramálo. Byly
ovšem dříve jiné poměry. V dobách Taaffových
hlasy ty ovšem měly pro nás veliký význam,
a rozdělením velkostatku v 5 skupin volebních
Posl
Vídeň
26
article
V Praze, 16. února.
Praha
27
article
5— (Kronik a.) Skoda, že Alexan
Puškin zůstavil svého »Fausta« poubým zlom-
kem! Nové divadlo na Král. Vinohradech bud-
mit jistě scénicko-technický svůj aparáť v nej-
modernějším pořádku a když by jednou nadešl
chvile potřeby s pěkným titufem do plného třpytu
a lesku jej rozehráti: byla by tu filosofická bá-
seň divadelní a k tomu slovanská ! Jaks
— naše
»Faust« je všelidská tragedie. Moderní in-
teligent nosí svého Fausta v sobě, každý odbý-
váme si osobně svůj souboj s Mefistem svého nitra.
Věc všelidská a zároveň individuálná. Proto má
»Scéna z Fausta« mezi spisy A. S. Puškina
také zvláštní zejímavost Goelhe pojal. svého
reka idey pod dojmem staré lidové hry, mlade
posta »Oněgina« pod dojmem Goethovy básné.
Ucltil hned ponuk, sám se vyjádřit k thematu
osobně tak blízkému. Kdyby byl dále žil, je
pravděpodobno, že by byl svoji iden dopověděl.
Také Gocthe dokončil svého Fausta až u vy-
sokém věku.
Výmarský olympník měl čilé styky do všech
končin vzdělaného světa. Zajímal se také o li-
terární červánky slovanské, jež právě vycházely.
Zvěděl brzo o pokusu mladého ruského poely-
Dal si veršovaný úryvek ztlumočit. Z dalek
zajižděli etitelé a nadšenci poklonit se slav-
nému ministru-poelovi. Po nějakém ruském ná-
vštěvníku poslal starý mistr ruskému blíženci
svému na Parnase symbolický pozdrav na pa-
mátku: vlastní — svoje péro! Lichotný vý-
rez uznání1 Puškin nemálo si vážil památky.
Dal zhotovit drahocenné pouzdro s nápisem
»dar Goelhův« a choval je na svém psacím
stolku. Přátelé básnikovi často prý za návště
vídali památku na stole.
Alexan Puškin
Faust
Král
A S Puškin
Goelh
Oněgin
Goethův
Parnas
Nová divadlo
Puškin
28
article
Co u Goetha zůstává jen naznačeno, Pus
kinův rek básně plně vyslovuje. L.áskou Markétk
nedosáhl Faust ukojení své touhiy. Prahne p
vyšší, po věčné rozkoši.
Výjev odehrává se na břehu mořském
Faust rozmlouvá s Mefislem. Nálada asi jako
ve známé scéně na ulici před první návštěvou
u Markétky v zabradě.
Faust k Mefistovi :
Ty zůstaneš jen sofistou a lhářkou
A čert nia to
— Líp seznámen jsem s lásky kalendářeml
Ty zejtra ve vší počestnosti
Markétku přísah výmluvnost
ujistís láskou, jež tvá duše hostir
A před tím v »lese a sluji«! Faust ná
podobně
A Mefisto
— To nezdá se vám správně.
vy máte právo na vše plivat mravně.
V sluch cudný říci ret se bojí,
bez čehož cudná srdce neobstojí
A zkrátka, já mu přeji potěšení
si nalhat něco k občerstvení,
však dlouho on to nesnese.“)
*) Goethův Faust. Přeložil Jaroslav Vreh
ický. Nové vrdánt. Světová Biblioteka. Nakl.j
Olto 190
U Puškina jde spor víe do živého. Epi-
sodka s Markétou už je tu vzdálená pouze
vzpominka Faust se nudí. Mefisto ať mu zjedná
kratochvili! Oslovený ukazuje na zákon přírody
vozumná bytost se musí nudit.
Goethe
Markétk
Faust
Mefisl
Markétka
Mefisto
Goethův Faust
Vreh
Puškin
Markéta
29
article
Etoj ot leni, tot od děl,
kto věrit, kto utratil věru
tot nastadit sa (užit rozkoše) něuspěl,
tot nasladil sa — čeres (přes) měrul
Kdy pak Faust sám se nenudil ? Dábel mu
opatřil vše, co život sladkého podává, leč marně.
Faust se necítil nikdy spokojeným. Už je M
tisto těch jeho věčných choutek svt.
Faust se domnivá, že snad by. přece lá-
ska mohla vykonat svůj div! Snad sloučení
dvou duší?
— Snad nevzpomínáš Markétky?
A protože Faust vskulku se začne rozplývat
lyrismem, přeruší ho dábel.
— Ty brediš (blouzníš). Faust, najavu!
Uslužlivym vospominanjen
sebja obmanivajes (klames)ty
Což jsem ti sám ten výlupek krásy neo
patřil? Krasavice tvoje všecka ještě tonul
v rozkoši a tvůj neklidný duch zatím už se
zase obíral rozmanitými myšlenkami ! A to je
dokázaná věc, myslenk a, je začátek —
Faust
Markétka
32
article
— I znaješ - li, Bilosoť moj.
čto dumal ty v takyje vremja (čas)
Kazda nědumajeť nikto
Skazať li
— Govori. Nu, čtor
Kazda
33
article
A Mefisto paroduje jeho hlas: ovečko
sladká! Jak jsem po tobě toužil vroucně! Jak
lstivě roznitií isem žsr v tvém čístém srdeil
A ona uvěři! Odevzdá se všecka své nevinné
lásce . . . A mně je tak hnusno, tak nudno,
tak prázdno! A proč? Na oběť rozkoše své
pohlížím s ošklivostí, jak na . ..
Tak na prodažnuju krasu,
nasytjas jeju toroplivo
razvrat (prostopach) kosit sja (hledí úkosem)
boja zlivo . .
Faust nechce dále poslouchat. Dábel —
má pravdu. Uprostřed požitku přepadá
rozkošníka vzpomínka nastávajícího rozvratu.
Zde je osobitý moment Puškinova Fausta-
Goethův dochází vědomí své ničemnosli ješte
dlouho před skutkem, v lese, v přírodě.
U Puškina, psychologicky věrněji, až v rozru-
chu, fysickém a duševním.
Puškinův Faust zůstal nedokončen. Všal
rozervanec »Oněgin« sám — není-li vlastně z téhož
dřeva?
Trápí se »myšlenkami« i za chvíle a přl-
ležitosti, kdy z pravidla kdejaký tvor, jenžs
»rád na světě cítí« nejraději — nic nemyslíl
O úkolech dramatu na seéně prones
Puškin, na svoji dobu, názory zcela zajímavě
samostatné.
— Dramatické umění vzniklo na veřejném
prostranstvu — pro lidovou zábava! výkládá.
Co se zamlouvá lidu? Co jej zdrcuje? Jaká
řeč je mu srozumitelná? . . . .)
Otázky přímo z naší moderní psychologie
davu! Poeta časů byronských sám o své újmě
uvědomuje si podstatu divadla jako dav o ve-
ho zřízení. Upozorňuje, že v divadle počílati třeba
Faust
Puškinův Faust
Goethův
Puškin
Oněgin
34
article
) Cotnenia. Ioanoe coópanie. S. IIerepóypr
Str. 1442.
s vlastnostmi a schopnostmi duše davové. Kda
nepočitá, marně se namáhá a kejkly na jevisti.
— Lid, jako dítě, má zapotřebí zajímavá-
ho děje — drama představuje mu neobyčejnou
pravdivou událost; lid má zapotřebí silných
vzruchů ( poprava je mu — divadlem) . .
Leč návyk otupuje city, obraznost navykne při-
hlížet lhostejně i vraždám a popravám; za t
představa vášně a nitra lidského vždy jej
upoutá, povznese a poučí .
Původně přadstavovalo drama nejra ději
krutou bolest, třeba i fyaickou (Filoktět, E dip,
Lear). Záhy však se obrátilo k rozboru vášně a
duše člověka.
— Drama opustilo veřejné prostran ství a
přeneslo se v okruh vzdělané, vybrané společ-
nosti. Přes to však zůstává věrno původnímu
svému úkolu, působit na mno žst ví,
upoutat jeho zvědavost.
A zde básník »Borise Godunova« dostává
se k úkolu a významu dramatu h i s t o r il c k á-
h o, jež ho nejvice zajímalo. Srovnává Cornail-
lovy a Racinovy hry, Shakospeara i současné
pokusy o historickou tragédii ruskou. Táže se,
proč tou dobou (kolem 1830) Rusové nemají
jestě »své« tragédle a dává si zajímavou od-
— Viděli jsme, kterak národní tragédie-
původně se zrodila na veřejném prostranstvu,
zde vzdělána byvši přenešena teprve do vybrané
společnosti. U nás bylo naopak. My jsme chtěli
dvorní sumarakovské*) drama provozovat
na veřejném prostranství a to — nešto
A moderní tak zvané drama individualist
né? Provozováno před širokým obecenstven
— nedopouští-li se podobné nesrovnalosti?
*) Sumarakov, skladatel divadelních her z doby
carovny Jelisavety.
pověd.
S IIerepóypr
Godunov
Racinův
Shakospear
Rus
Lido
Filoktět
E dip
Lear