selev ukončil řeč svoji tvrzením, že budou musit vojáci napříště býti především dobrými střelci Nikoli do vyhnanství, nýbrž de sr švolnov ka sna pout. ZCařihradu. 28. března. (C.-B. Oproti szpřávě, že byl sekretář sultánského palácu Ki amil bej do vyhnanství poslán, prohlašuje »Agence de Constantinople«, že se vydal Kiamil bej na pouť do Mekky, ku kteréž ši dříve vymohl dovolenou. sožnbo válka jihoafrická. Z Londýna, 28. března. (C.-B.). V Ma- fekingu bylo dle soukromé zprávy jednoho zdej- šího večerníku dne 20. t. m. vše zdrávo. omZ Londýna, 28. března. (C.-B.) V ku- loárech dolní sněmovny se proslýchalo, že vé- voda z Norfolku složil už úřad generálního pošt- mistra, poněvadž se chce neprodleně vydati na cestu do Kapska. Ostatní ministři snaží se jej přiměti, aby od svého úmyslu upustil. livZ Lomdýna, 28. března. (C.-B.) »Reute- rova kancelář« oznamuje dnes ze Simonstownu: Včera v noci zemřel v nemocnici opět jeden Bur. Je to od neděle sedmý případ úmrtí. V ne- mocnici ošetřuje se ještě 30 nemocných osýp kami a 15 tyfem stížených zajatců. Na doprav- ních lodích je rovněž velký počet nemocných.

Praví se, že dopravní lodi odjedou koncem to hoto týdne ke sv. Heleně. Z Croonstadu, 29. března. (C.-B.) Reu terova kancelář oznamuje ze dne 28. t. m. Generál Delarey onemocněl chřipkou. Velen nad transvaalskými Bury má tou dobou generál Smuts. Velitel Crowther sděluje, že doby opět Ladybrandu, když tam byli Angličaně ho- dinu pobyli a landdrosta Van Gorkuma a Smitha zajali. Tři Angličané byli zajati, jeden zraněn. Angličané prchli směrem k Maseru. U Brand- fortu došlo k menšímu boji, v němž byli čtyř angličtí huláni zabiti a šest raněno. n Michael Dawitt přibyl do Pretorie, kdež byl uvítán státním podsekretářem záležitostí za- hraničníchov ova doZ Nottinghamu, 28. března. (C. - B.) V národně-liberálním sdružení mluvil sir Edward Grey, zastupuje ochuravělého Camphella Bau- nemanna, pravil, že ani duch, ani obsah po- slední Krügerovy nabídky míru nejsou dle toho, by je vláda mohla přijati. Dolní sněmovna prý bude vládu i na dále podporovati. Řečník nepovažuje rozpuštění sněmovny pravděpodob- ným, dokud obě republiky nebudou podrobeny, nebo pokud nad nimi nebude dosaženo vítězstvi.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 297—300. sv— Místopředseda sněm vny Prade o česko-německém vyrovnání. Jistý polský půblicista měl »onehdy rozmluvu s poslancem Prádem, který, ač jinak je rozhodným národním Němcem, právě proto, že stojí na stanovisku národním, je voinejednom ohledu přístupnější myšlence smíření, než jeho německo-liberální soudruhové. Byv tázán, co soudí o nezbytnosti té tak zvané německé státní řeči, odvětil Prade, že o té nemůže býti na konferencích, kde jde pouze o upravení poměrů mezi dvěma národnostmi v určité zlemi, ani řeči. O státní řeč německou že vůbec nejde, nýbrž o řeč dorozumívací, a ta že interessuje stát a ne národy, tak jako řeč armádní. Prade doznal, že nesouhlasí ohledně německé dorozumívací řeči s drem. Pergeltem, naopak, že trvá na tom, že by tato nemusila býti překážkou shody. Pokud se týče navrženého Němci rozdělení krajského, prý snad také bude docíleno dorozumění, dr. Mattuš prý se aspoň velmi horlivě za rozdělení takové přimlouval. V tom ovšem pan Prade poněkud se mýlí, nebot zástupci národa českého sotva k tomu svolí, co by uvolnilo jednotu a nedílnost země. Celkem má za to, že smír česko-némecký, dle toho, jak se nyní mají věci, nemožným není. Na otázku, co by nastalo, kdyby ke smíru nedošlo, odpo- věděl pan Prade, že by nezbytným stal se abso- lutismus, neboť na změnu ústavy nelze té doby pomýšleti. Tážeme se, proč ne? V otázkách jazykových by při široké autonomii království a zemí dalo se mnohem snadněji docíliti doroz- umění, než nyní při tendenci naskrze centra- listfcké.

— Opposice a radikalismus na Libo- chov cku! Píše se nám: V úterním odpoled- ním vydání Vašeho ct. listu přinášíte obrázky. iak ve skutečnosti smutně dopadá ta naše oppo- sice a radikalismus i v těch okresích, kde frakce radikální nalezá jakési opory. Zde příspěvek z našeho okresu, svými radikálními resolucemi proslulého: V minulých dnech konal se v Li- bochovicích vojenský odvod. Radikální okresní výbor propůjčil ochotně potřebné místnosti dal také svými zástupci podepsati bez odporu assentní německé protokoly. To by však již ani nepřekvapilo, ale prapodivně se vyjímalo, když po všem tom, čeho jsme zažili v otázce »hier«, obce našeho podřipského okresu vypravily tak jako každoročně před tím svoji mužskou omla- dinu v pestrých průvodech a s hudebními ka- pelami za hlučné oslavy k řízení odvodnímu,a prapodivně se vyjímá, vidíme-li radikálního sta- rostu obce jeti anebo kráčeti pyšně v čele ta- kového průvodu. Čím větší průvod a čím sil- nější kapela, tím větší čest pro obec a jeho starostu. Cos podobného najdeme již v Čechách málo kde, ale že na Podřipsku a v »nejradi kálnějšímě jeho okresu ještě tak jsou nadšení pro militarismus, to česká veřejnost sotva tušila.

1— Odvod branců v Mnichově Hradišti. V sezení okresního zastupitelstva v Mnichově Hradišti, konaném dne 27. března t. r., prohlásil vládní komisař p. Ad. Wunsch na učiněný k němu dotaz, že nemá vlivu na část komise odvodní, sestávající z osob vojenských, která při odvodě používá němčiny — prý jako řeči armádní. Okresní zastupitelstvo k návrhu p. Jos. Düricha, že komisi odvodní za výkon vojenský považo- vati nelze, že dosavadní způsob jednání komise odvodní pouze v řeči německé jest nepochopi- telný a příčí se citům práva a spra- vedlnosti obyvatel tohoto českého okresu který břemena vojenská nésti musí u větší míře, než okresy německé, zejmena sousední, usneslo se, aby zvoleným zástupcům okresním uložilo se nalehati, by při komisi odvodní ale- spoň rovnoprávnosti českého jazyka bylo še- třeno. Zvolení zástupci okr. zastupitelstva jako členové odvodní komise, pp. Václ. Šámal, okr.

starosta a Jos. Dürich, člen okr. zastupitelstva, dostavili se k odvodní komisi dne 28. března t. r. a žádali, aby jazyku českému bylo při celém jednání vyhraženo plné zákonem zaru- čené právo. Když však dostalo se jim odpo- vědi, že protokol opětně německy se povede, ba že podplukovník Edvard Müller ryt. z Elbleinu, vůbec českého jazyka mocen není, protestovali zástupci okresu proti platnosti celého řízení, opustili místnost odvodní a obrátifi se telegra- ficky ku předsedovi ministerstva dru. Körbrovi, ministru-krajanu dru. Rezkovi, klubu poslane- ckému a zemskému výboru v Praze s touto stížností: Vaše Excellencí! Při dnešním jed- nání odvodním v našem ryze českém okresu mnichovohradištském nejen nebylo vyhověno žádosti naší za šetření úplné rovnoprávnosti če- ského jazyka, ale k řízení odvodu byl vyslán podplukovník českého jazyka úplně neznalý, takže jednání mezi ním a členy komise odvodní tlumočiti musil c. k. okresní hejtman pan

Wunsch. Vidíme v tom úmyslné urážlivé jed- nání se strany c. k. ministerstva vojenství. Ná- sledkem toho byli jsme jakožto členové odvodní komise, vyslaní okresním zastupitelstvem, nuceni odmítnouti další své spolupůsobení. Stěžujícesi do tohoto nešetření rovného práva a rovnocen- nosti naší mateřštiny, ohražujeme se proti plat- nosti dalšího jednání odvodního se žádostí za okamžitou odpomoc. Členové odvodní komise Šámal, okresní starosta. Dürich, člen okr. za- stupitelstva. — A opět krvavý útok na Němce. Stal se tentokráte v Lanškrouně. Dle »Bohemie« opo- vážili se dva čeští dělníci v tomto arcigermánském městě zpívati si večer na ulici jakousi písničku, která proto, že byla česká, tou měrou rozčilila německého dělníka Wernera, že Čechům zpěv zakazoval. Tito prý se obrátili proti němua jeden z nich vrazil mu do zad nůž. Werner přes to pustil se za prchajícími, leč ti ještě jednou obrátili se proti němu a za- sadili mu ránu, kterouž mu prokláli plíce.

Policie s četnictvem jali se ihned pachatele, kteří zatím odjeli dráhou, pronásledovati i po- dařilo se jim vypátrati je v sousední obci, kde zaměstnáni byli u kamnáře Círnhanze. Šaty měli krví zbroceny. — Tak »Bohemias, kdežto »Pr. Tagblatt« líčí afféru poněkud jinak. Píše totiž: Předevčírem večer došlo v Landškrouně mezi třemi českými a několika něme- ckým i pomocníky v nádražní ulici ku rvačce. Příčina toho byly české písně. Při tom byl jistý hodinářský pomocník národnosti německé bodnut do prsou a nebezpečně zraněn. Pachatel byl ještě téže noci vypátrán. Rozdíl tu očívidný. Na jedné straně hulákající Čechové a klidně kolem jdoucí, napomínající je Němec. Na druhé tři Češi si prozpěvující a houf Němců. Na jedné straně český útok na jednoho bez- braného Němce, na druhé rvačka celé smečky Němců s Čechy, na něž patrně k vůli zpěvu bylo útočeno. Uvážíme-li, že i zpráva »Prager Tagblattu« je strannická, je patrna pravda, sdělena nám dopisem o této véci. Čeští dělníci, již vyjeli si v neděli na pivo, vraceli se večer drobet podnapilí na nádraží, aby odjeli domů. Při tom asi veseli hoši si česky zpívali, Toť se ví, že zpívali si jako Čechové česky. Uslyšev to hodinár Werner, vzbouřil ihned celou tlupu německých soudruhů, kteří na klidně ubí- rající se Čechy se vrhli a do nich klacky bušili a je noži ohrožovali. Napadení a při tom, jak již bylo řečeno, podnapilí chasníci čeští se bránili a při tom rovněž tasili nože. Při rvačce z toho vzniklé byl pak jeden z Němců a sice právě osnovatel útoku nebezpečně zraněn.

Odsuzujeme podobné rvačky s největší rozhod- ností a také neschvalujeme, když v obci, většinou německé příslušníci národnosti naší počínají si příliš okázale, okázaleji, než pokud káže mužná hrdost, odsuzujeme zejmena hrozný zlozvyk jistých lidí na české i německé straně, tasiti ihned nůž, však odsouzení hodnější je počínání si německého lidu, který každou rvačku, při níž náhodou zúčastněn Němec a Čech, klade na vrub nenávisti ná- rodní a pomocí svého tisku pak skandalisuje nás v celém světě i v zemích slovanských, je- jichž listy ne z našich, ale rovněž z něme- ckých žurnálů čerpají zprávy o událostech v Če- chách. Kdyby byl německý hodinář nechal Čechy klidně odebrati se na nádraží, nebylo by došlo ku krvavému výstupu, však germánská jeho krev, rozeštvána tou nekonečnou lží o německém útisku, se zpěnila, a sebrav druhy, vrhl se na lidi, jíž nečinili nic jiněho, než že v dobré ná- ladě si zpívali. Co by v Praze a v předměstích musilo procezeno býti krve, kdyby za každou německou »demonstrativně« zpívanou písničku měl býti zpěvák probodnut! A Praha je snad tak českou, jako Lanškroun německý. »Bo- hemia« se štvanicí již opět počala. Události zmocní se tisk videňský a potom půjde světem.

Tak soustavně ostouzí se pověst národa na- — Radikální nepravdy. Dochází nás následující přípis: »Slavná redakce! Dnešní orgán radikální strany na několika místech šíří o mně nepravdy. Především prohlašuje mou přátelskou a srdečnou rozpravu s drem. Ed. Grégrem ve sněmu za hádku a tvrdí, že jsme se rozešli v hněvu. Opak toho jest pravda. Dále tvrdí, že jsem se dotekl ve své pondělní řeči dra. Hliňáka jen, aby snad mohli dotknouti se mne. Oproti tomu konstatuji, že dr. Engel přečetl dotyčný telegram, aniž by ve své no- blesse jmenoval zasílatele a že jsem já, upřímně řečeno, nemohl ani tušiti, že zasílatelem tako- vého telegramu mohl býti dr. Hliňák. Již tím odpadají veškeré dedukce radikálního časopisu. Na osobní útoky, bez příčiny na mne činěné, neodpovídám. Posouzení toho, zdali dovedu oce- niti zápas českých menšin, přenechávám s kli- dem české veřejnosti a zejmena českým men- šinám, jež snad o tom více vědí, než radikální časopis dovede zapomenout. — Dr. Herold. — V Čechách nebylo dosud tak neslušného a pro- lhaného tisku, jakým jest orgán radikální frakce.

Vizme jinou jeho dnešní lež. V úterním odpo- ledním čísle přinesly »Nár. Listy« zprávu, že v okresu českobrodském všechny obce úsilím okresního hejtmana staly se členy spolku Červeného kříže. Orgán radikálů prohla- šuje ji za úplně vylhanou ovšem s obvyk- lou dávkou naivního sprostáctví, jemuž ob- vyklou polemikou novinářskou čeliti nelze. Připomínáme jen, že naše úterní zpráva čerpána jest z tištěné výroční zprávy, již vydal výbor zemského pomocného spolku Červeného kříže pro král. české. V této tištěné zprávě, do níž možno v naší redakci nahlédnouti a která má podpisy: Karel hr. Buquoy, dr. Ignac Rexa dr. V. B. Schedlbauer, čteme na stránce sedmé v odstavci pátém a šestém doslova; »V příčině zavedeného námi v roce 1893 při- zvání místních obcí ku korporativnímu zúčastněnt se na spolkovém životě Červeného kříže mohli jsme dosud každoročně zaznamenati značný pří- rostek. Přes to, že nyní v akci této, jelikož pro- zatím dostoupila vrchole svého, jak přiro- zeno, jakýsi klid nastal, jsme přece s to, i v tomto oboru působnosti zvláště zásluž- ných výsledků s potěšením i s díky vzpomenouti. Snahám pana c. k. okresního hejtmana. Josefa Schentze jakožto předsedy a p. MUDra. Bedř. Peli- kána, c. k. okr. lékaře, jakožto jednatele odštěpné- ho) spolku v Českém Brodě, podařilo se získati téměř veškeré obce tamního okresu

pro organisaci Červeného kříže“.