tolienlioden Menolií

V Praze, ve čtvrtek dne 29. března.

ARUDN

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Přaze v administraci na měsíc 2. K —b ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 800

K číslu 87. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplacent a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakc a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. nb Osobní. Z Vídně, 29. března. Místodržitelským radům-referentům pro administrativní a kon- ceptní záležitosti zemské školní rady mar- krabství moravského, Kamilu N a zo v- skému a Frant. Navrátilovi, jakož i professoru německé techniky v Brně dru. Robertu Fleglovi udělen byl řád železné koruny III. třídy. Vzdá se mandátu? Z Vídně, 29. března. Poslanec za město Celovec, redaktor Dobernigg, pro- hlásil na schůzi živnostenských důvěrníků, že se chce vzdáti mandátu a vrátit se ke své žurnalistické činnosti, jakmile bude nalezen vhodný jeho nástupce. Pozůstalost bar. Ziemialkowského Z Vídně, 29. března. Podle policejní zprávy zůstavil bývalý ministr svob. pán Ziemialkowski majetku 90.000 K. které byly uloženy ve zdejší bance. Část těchto peněz věnuje vdova po něm na vydá- vání polské knihovny. jav eb Ruský delegát v Bulharsku. Ze Sofie, 29. března. Tajný rada ru- ský Kobeko byl na nádraží uvítán offici- álně delegátem knížete a zástupcem vlády. Na jeho počest uspořádána byla ve knížecím paláci hostina, na kterou byly pozvány četné osoby, mezi nimi také diplomatický agent ruský Bakretěv, al

Benedetti.e Z Paříže, 29. března. Generál Be- nedetti bude pochován v Bastě na Kor- sice. Politicky zajímavé pozůstalosti po ze- mřelém není. Nepatrný materiál anekdot bude uveřejněn v některé revui. Roku 1866 byl ve Vídni, kde měl audienci u císaře, který jej odkázal na kníž. Morice Ester- ház a. Tomuto zasílány také první zprávy ze zámku mikulovského. V jedné z nich se praví: »Slyšel jsem Bismarka v sousední sílni, an volal: toho chlapa mně tu čert byl dlužen«. es Ještě Bismarkova ulice v Linci. Z Lice, 29. března. Zdejší obecní zastupitelstvo zabývalo se opětně pojmeno- váním ulice třídou Bismarkovou, kteřé bylo, jak povědomo, zrušeno zemským vý- borem hornorakouským z toho dů- vodu, ježto opatření takové je s to, by urazilo vlastenecké city velké části obyvatel- stva. V obecním zastupitelstvu bylo prote- stováno proti takovému kantorování o vla- stenectví. Usneseno podati na zemský výbor žalobu u říšského soudu a u správního soudu zároveň. o eilimo Delegační rozpočet na r. 1901. Z Vídně, 29. března. Ve společných ministerstvech připravují horlivě roz po- čet pro delegace na rok 1901. Uher- ský ministrpresident Szell a ministr financí Lukacs sem v nejbližších dnech přijedou, by se zúčastnili porad společné vlády, na kterých budou stanoveny předlohy pro de- legace. Delegace sejdou se asi v po- lovici května, meritorní jich práce bu- dou však zahájeny teprve ve druhé polovině května. Myslí se, že v červnu bude možno kampaň delegační skončiti.

Nový uherský ministr a latere. Z Pešti, 29. března. Orgán bar. Bán fyho »Magyar Szó« oznamuje, že jmeno- vání hr. Julia Szechényia ministrem př osobě krále je hotovou událostí. Obstrukce v italské sněmovně. Z Říma, 29. března. (»Neue Freie Presse«.) Ve včerejší schůzi posl. Barzi- lai jal se mluviti tónem smírným. Připo- menul opětně debaty v dobách minulých, ve kterých přetřásána hlavně konstituanta. Ka- binety povolané z pravice neodporovaly roz- pravám takovým. Proč by mělo býti nyní zakazováno, co bylo jindy vždycky dovolováno? Giolitti táže se ministr-presidenta Pellouxa, zdali vzhledem na obstrukční zmatky neuznává po- třebu sám se ujmouti řízení parlamentárních věcí? Pelloux odvětil, že otázce té dobře nerozumí; vláda že může toliko prohlásiti, že sobě každé rozhodnutí zůstavuje. Po té udělil president slovo poslanci Venturimu; současně však voláno na krajní levici: »Sláva konstituantě! Pan- tano ať mluví! Pantano musí mluvit !« Tento počal. Na krajní levici voláno: »Ev- viva!« Na pravici a ve středu ozval se hluk a dupot, až předseda sněmovny pokryl hlavu a prohlásil schůzi za skončenou.

Dle doslechu sešel se výbor pro jednací řád, aby se radil o návrhu na udělení mimo- řádné policejní moci presidentovi. Z Říma, 29. března. V parlamentár- ních kruzích se věří, že vláda dnes ve pří- čině obstrukce podá pronikavé návrhy. »Tri- buna« doufá, že přece dojde ke sloučení všech ústavověrných stran. V Turině, Pavii a Palermu uspořádali studenti projevy pro konstituantu. V Janově shromáždění sociálně- demokratických a klerikálních studentů bylo rozbito jich monarchistickými soudruhy.

Telegrafické zprávy. Osobni. Z Vídně, 29. března. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Císař udělil řediteli ně- meckého státního gymnasia v Praze ve Ště- pánské ulici, vládnímu radovi dru. Ludvíku Chevallierovi, při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek řád železné ko- runy III. třídy. Z armády. Z Vídně, 29. března. »Wiene Zeitung« oznamuje: J. V. císař nařídil ohledně přidělování ročního platu 6000 korun osobám sedmé hodnostní třídy ve společné armádě: 6000 korun obdrží v hodnosti nej- starší čtvrtina důstojníků stavu vojenského, vojenských duchovních, auditorů, vojenských lékařů a úřadníků. Přiřknutí stane se říš- ským ministerstvem války počínajíc 1. lednem 1900 dle počtu vypadajících míst. Nařízení toto vztahuje se ovšem také na osoby c. k. zemské obrany. Mnoho-li je v Anglii ještě vojska. Z Londýna, 28. března. (C.-B.) Lord Wolseley měl ve schůzi miličních střelců, ve kteréž předsedal, chvalořeč na Kardwellem zavedený vojen- ský systém, bez něhož prý by nemožno bylo ve válce pokračovat. Milice dodala prý od počátku války řadovému vojsku 900 dů- stojníků. Řečník ví prý velmi dobře, že cizina soudí, jakoby Anglie byla prosta vojska. Avšak nikdy ne- byly prý kasárny tak plně ob- sazeny jako právě tou dobou. Ještě může prý býti do zbraní povoláno 50 praporů pěší milice. Tyto prapory budou prý svolány, jakmile tomu dovolí povětrnost. Lord Wol-

FEUILLETON. Z prázdninového zátiší. íi Črta od Ludvíka J. Soldáta. Byl jsem na prázdninách u svého bra- tránka v jižních Čechách. Bydlil v útulném pěkném domě staršího pána, velmi srdečného, hovorného a milého. Brzy jsem se s ním se- známil a jsem mu od té doby oddán z celé Nejdříve udělali se mnou malou proceduru. Chtěli věděti, jak mi půjde k duhu horský vzduch a proto, sotva že jsem přišel, hajdy na váhu. Musím se přiznati, že jsem sám nad vý- sledkem vážení užasl a proto, abych laskavého čtenáře příliš nerozesmál, zamlčím raději výkon onoho hrozného znaku bohyně spravedlnosti. K domu patřily dvě zahrádky. V jedné bylv vybrané růžové keře, jež vítaly mne svými roztomilými vonnými poupaty, v druhé rostlo ovocné stromoví, jež zastiňovalo velmi útulný altánek. Bylo to naše zamilované místečko, kde téměř denně jsme sedali. Byli jsme tři. Náš pan domácí, bratránek a já, jako host. Nemohu dosud zapomenouti na příjemné ony okamžiky, jež jsem v milé té společnosti ztrávil. Při zna- menité večeři, již nám naše dobrá hospodyně vždy velmi chutně upraviti dovedla, bavívali jsme se popíjejíce a pokuřujíce, zcela jsouce

duše. pohrouženi v půvab letní noci. Kouřiti jsme musili. Byl to zamilovaný požitek našeho do- brého hostitele. Sotva že ráno vyměnili jsme spolu první pozdrav a upřímně si ruce stiskli, již nabízel mi doutník. Když pak chlad- nější počasí nastalo a zahrádka nám večer útulku již skytati nemohla, zůstali jsme doma. Měli jsme již každý své místo u stolu. Já byl sem ve výhodě; měl jsem totiž k své dispo- sici pohovku — a bylo jí také potřebí, nebot každý týden vykazoval symbol bohyně sprave- dlnosti, když její zkoušce jsem se podroboval, ve prospěch můj značný přírostek. To bylo vždy slávy, musil jsem tedy trůnit na pohovce. A s jakou radostí jsem vždy bratránkovi ozna- moval. »Hleď, zase o tolík a tolik jsem se spravil.« O zábavu nebylo nouze. Když nebylo nie jiného, šli jsme do zahrádky krotit vrabce. Prá- šili jsme jim kabátky. I já, ač jako host měl Jsem se všelikému konfliktu vyhýbati, byl jsem přece s vrabci na kordy. Vždy, když nejlépe jsem studoval, nebo něco zajímavého četl, spu- stili nade mnou hrozný rámus. Chodili nám na višně a ještě za to, že nám je pozobali, takový křik tropili. A proto na ně! Nejdříve očesali jsme višně, abychom si pak sami na připravené višňovce pochutnávali, a pak náš hostitel sestře- loval vrabčáka za vrabčákem. Zvláště na staré měl spadeno. Rád jsem se na něho díval, když tak »lovil«. Sotva že se vrabčák ozval, ohledl

se po něm, namířil a ubožáček jako zralá hru- ška svalil se mi k nohoum. Měli jsme celý masný krám. Jednou jsme zase lovili, já však dělal jsem jenom honce a sbíral jsem střelenou zvěř. Chceme ztrestat jednoho křiklouna; vypálíme, vrabčík se svalí, vítězně jej zvedám — ale pérka zůstala mi v ruce a invalida vrabčík frrr, a již byl v roští. Vyzrál na nás. Hledal jsem sice raněného ubožáka, ale v tak velkém revíru bylo ho těžko nalézti. Večer jsem vždy oznamoval bratránkovi, jak šťastným byl lov, kolik kusů padlo, ba ně- kolikráte pochlubil jsem se i já svým úspěchem ne jenom jako honec, ale i jakožto lovec. Doma večer pěstovali jsme hudbu. Měli jsme herofon. Každý z nás měl jíž své zamilované písně, které zvlášť uloženy byly a jimiž se pravidelně hudební produkce končila. Žertovali jsme, roz- právěli a poslouchali při tom, jak herofon si bručel, smáli jsme se — až přišly ty naše za- milované. Tu již zbožněji jsme naslouchali, každý se zadumal a myslí táhly vzpomínky na minulé, uplynulé doby. Ano, byly to příjemné chvíle a kdykoli na ně vzpomenu, vždy cítím, jakými díky povinen jsem těm, kteří mi dovedli můj pobyt na venku tak zpříjemniti a tolik lásky a ochoty vstříc mi přinášeli.