Románová přiloha

„Národnich Listů“ k číslu 150. ze dne I. června 1900.

Různé zprávy. = W. J. Stead o vlastenectví. Z Londýna se oznamuje: Známý publicista a apoštol míru W. J. Stead, jenž jest ovšem také rozhodným protivní- kem války v Africe, zaslal policejnímu komisaři obce Havant, blíže Portsmouthu, k jehož obvodu náleží též lázeňské místo Hayling Island, kdež mr. Stead má svou villu, následující dopis: »Právě jsem dostalz právu, že v sobotu večer o půl 11. hodině shlukla se divoká rota zlodějů a tuláků, jichž jmena mi nejsou známa, před mým domem Holly Bush na Hayling-Islandu, kdež nyní bydlí moje správcová domu a její dcera. Rota vytloukla okno zadních dveří, vypáčila dvířka plotu zadní zahrady a ukradla zahradní válec. Předpokládám. že byli opilí a při tom se domnívali, že jednají vlastenecky Nehodlám tudíž naléhati na to, aby byli potrestáni. leda proto, že ukradli zahradní válec. Vlastenectví uvádí se v nynější době zajisté za omluvu množství zlodějství v záležitostech mezinárodních, ale myslím. že by měla býti položena mez, užije li se téže zá sady na zahradní válec. Doufám tudíž, že se vyna- snažíte vypatrati zloděje, jenž anektoval můj válec doufám též, že se brzy dovím, že byl odsouzen. — Ale snad se mr. Stead ve své naději klame. Není tomu dávno, co jakýs londýnský soudce propustil z obžaloby pachatele, kteří byli vyplenili kráma ztýrali majitele, z důvodu, že jednali z pohnutek vlasteneckých.

= Spor o hlavní výhru. Z Pešti se ozna- muje: Zajímavá, dosud dostatečně nevysvětlená aféra zaměstnává právě uherské ministerium financí, policii a soudy. Jde tu o hlavní výhru uherských premie vých losů, taženou minulého roku, jejíž vyplacení ústřední státní pokladna odepřela, poněvadž o tuto hlavní výhru se hlásí dvě strany. Historie této sporné hlavní výhry jest následující: Počátkem listopadu minulého roku přišel do účtárny ministeria financí nadporučík v průvodu jednoho z úřadníků uherské komerční banky a předložil účetnímu radovi Ignáci Poljakovi premiový los, na nějž při posledním tahu připadla hlavní výhra 150.000 zl., žádaje, aby mu los byl vyplacen. Účetní rada Poljak vyzval důstoj- níka a úřadníka, aby se legitimovali. Na to se účetní rada Poljak osobně odebral do banky a tam ozná- mil, že soukromý inženýr August Albach v Cáchách podal protest proti vyplacení výhry. Albach udal ná- sledující: U příležitosti milleniové výstavy r. 1896 přijel do Pešti a navštívil při této příležitosti též město Požegu. Tam ocítil se v dočasných peněžitých nesnázích a zastavil u požežské spořitelny onen pre- miový los. Avšak ještě téhož roku spáchána byla v požežské spořitelně krádež vloupáním. Mezi ukradenými cennými papíry nalezal se též los zastavený Alba- chem, jehož amortisace, jak se zdá, byla opomenuta.

Albach na doklad svého tvrzení předložil též zá stavní list. Nadporučík naproti tomu prohlásil, že koupil los u jakés terstské banky, což také vyšetřo- váním potvrzeno, avšak jakým způsobem bankovní závod terstský stal se majitelem losu, nemohlo býti zjištěno Tímto vysvětlením musili se prozatím ma- jitelé losu a peštská komerční banka, jež výplatu vý. hry prostředkovala, spokojit. Nadporučíku bylo při- pomenuto, aby se po šesti měsících opět přihlásila nebude-li do té doby učiněna soudní zápověď, bude mu hlavní výhra vyplacena. Tato zápověď podána vskutku dne 26. t. m. soudem požežským a zpra- veni o tom ihned důstojník, jenž má svoje bydliště v Rakousku a uherská komerční banka. Inženýr August Albach v Cáchách od listopadu minulého roku neučinil žádných dalších kroků.

= Nový válečný vynález. Z Washingtonu se oznamuje: Ve zdejších vojenských kruzích vy- volala sensaci zpráva, že vynalezena byla zvláštním způsobem sestrojená dělová střela, jež prorazí nej- silnější Kruppovy lodní pancéře, považované až dosud za neproniknutelné. Na vládním pozemku v Indian Heads konány byly zkoušky, jimiž se to skutečně dokázalo. Nejen že byly Kruppovy pancéře proraženy, ale dva z projektilů, ovšem z menší vzdálenosti vystřelené, proletěly skrze desky. Vyná- lezu tomuto připisuje se velká důležitost a vše, co s tím souvisí, tají se co nejpečlivěji. = Sedm osob pokousáno vzteklým psem, Ze Záhřeba se oznamuje: Dne 27. května přiběhl do Sávské třídy vzteklý pes, jenž pokousal hocha Franja Vrsiče, dále Viktora Veseliče a pokousal pak ještě slepice a čtyři psy. Ze Sávské třídy běžel vzteklý pes ke kasárnám zemské obrany odtud do středu města, obrátil se na Sreduju cestu, běžel od- tud k jižnímu nábřeží a dostav se na Željeznicku cestu, veběhl do dvora domu Pongratzova, kdež byl policajtem a několika lidmi ubit, pokousav v této části města ještě pět osob. Šest psů, jež zde vztek- lým zvířetem pokousáno, bylo odevzdáno pohod- nému. Zdechlina zabitého psa byla ohledána a zji- štěno, že byl vzteklý. Pokousané osoby byly dopra- veny do Pasteurova ústavu v Pešti.

= Domácnost sultánova. Z Cařihradu se oznamuje: Turecké časopisy přinášejí důkladné ci- ferní výkazy o značných úsporách, jež za vlády sul- tána Abdula Hamida zavedeny v domácnosti sultá- nově, jakož i o značných sumách, jichž užito ke zřízení veřejných dobročinných ústavů a jiných pod- niků všeobecně prospěšných. Tak na př. věnoval sultán z vlastních svých příjmů na zlepšení státních financí ročně 504.882 tureckých liber (as po 11 zl.), tedy celkem 10,802.522 tureckých liber. Když sultán nastoupil na trůn, vydána mimo million tureckých liber civilní listiny, stejná suma na různé potřeby sultánského dvora. Na tento million vzdal se sultán navždy nároků ve prospěch státní poklaany a během let snížena civilní listina na 450.000 tureckých liber. Během let vydal sultán z civilní listiny a z výnosů sultánských statků od svého nastoupení vlády na stavbu vojenských ústavů, mešit, nemocnic, chudo- binců a jiných prospěšných ústavů sedm millionu tureckých líber. Teprve těchto dnů rozhodl se sultán, že vlastním nákladem dá zřídit telegrafní trať v Hed- žasu a věnoval sumu 30.000 tureckých liber na opa- tření hlavního města pitnou vodou. = Hotel v plamenech. Z Geneseo, N. Y. se oznamuje: Onehdy ráno vyhořel zde »American ho- tel« a v plamenech zahynuli dva hosté, Lafayette Erney a Sherman Deboray z West Sparta. Dle všeho se udusili, neboť jejich mrtvoly byly jen málo opá- leny. Panují obavy, že při požáru zabynula též jakás paní, ačkoliv její mrtvola nalezena nebyla. Všichni hosté — počtem 30 — zachránili se jen s velkým namaháním a někteří z nich utrpěli vážná poranění. Všeobecně se soudí, že byl požár založen. Číšnice, slečna Schreinerova udala, že se k ránu probudilaa slyšela, jak si dva muži na ulici pod oknem její lož- nice výpravovali o založení požáru a když vyhlédla

z okna, viděla, jak pryč utíkali. Hned na to zpozo- rovala, že v hotelu vypuknul požár. S nebezpečím vlastního života spěchala na to od jednoho poschodí ke druhému a budila hosty. Zemřelí v Praze. Dne 25. května 1900: Antonín Schentz, syn úřadníka, 4 roky, 1633—II. Drnovcová Anna, mo- distka, 32 roky, 273—I. Musílek Jan, mlynář, 60 r., 857—I. Stübchenova Marie, dcera pošt. úřadníka, 2 r., 66—III. — Ve všeobecné nemocnici: Luková Marie, manželka pekařského dělníka, 54 r. Merzová Marie, švadlena, 61 rok. Zeman František, nádenník, 46 roků. — U milosrdných sester: Tesařová Marie, manželka strojníka, 56 roků. — U Alžbětinek: Bolechová Julie, vdova, 42 roky. Dne 26. května 1900: Kořenářová Anna, manželka obuvníka, 45 roků, 437—III. Hübsch Vá- clav, hotelier, 52 roky, 416—I. Seidlová Marie, býv. drůbežnice, 79 roků, 33—I. Doležalová Kateřina, dcera typografa, 9 dní, 352—II. Vašintová Alžběta, choť c. k. poštovního kontrolora, 66 roků, 1161—II. Stadníkova Milada, dcera sluhy, 3 měsíce, 1422—1i. Zalabák Jaroslav, syn úřadníka, 11 měsíců, 1446—II. Říhova Aloisie, dcera dělníka, 21 měsíc, 1928—II. Šestáková Eliška, soukromnice, 721/2 roku, 191—II.

Seyssová Marie, soukromnice, 77 roků, 953—II. — Ve všeob. nemocnici: Šťastná Apolonie, krámská, 61 rok. Šporka Jan, sluha, 55 roků. Hu- dečková Marie, manželka dělníka, 25 roků. Posavcová Antonie, manželka nádenníka, 17 roků. Maťátková Antonie, manželka hudebníka, 60 roků. Novotná Fran- tiška, služka, 20 roků. Vošahlík Jindřich, kovář, 21 rok. — U milosrdných sester: Hlubůč- ková Anna, soukromnice, 64 roky. Doležalová Marie, vdova, 71 rok. Dražil Isidor, bednář, 51 rok. Dne 27. května 1900. Töpfer Ignác, klempíř, 58 roků, 186—V. Czurbová Koleta, vdova po správci, 72 roky, 1866—II. Kráčmerová Rosalie, vdova po obchodníku, 60 roků, 1467—II. Němečková Viktorie, manželka vrch. fin. rady v. v., 71 rok, 1333—II. Miraniová Marie, spolumajitelka domu, 36 roků, 913—I. — Ve všeobecné nemocnici: Zim- mermannová Anna, obchodnice, 53 roky. Vodrážková Barbora, vdova, 64 roky. Včelák František, náden- ník, 52 roky. Boháč Hynek, vrch. fin. respicient v. v. 82 roky. Šona Václav, nádenník, 44 roky. — U mi- losrdných sester: Habada František, náden- ník, 49 roků. — V josefovské nemocnici: Chýbík Jan, hlídač, 67 roků.

jako duševně mravně málomocného! Proč jste ke mně přišla?« zvolal chraptivě a sípavě. Leč ona pouze vztáhla k němu ruce a pravila: »Protože vás miluji!« »Co pravíte ?« Chvěl se bolestí. »Miluji vás a vždy jsem vás milovala, a vy mne milujete — vy to víte, že ano — vy mne milujete posud!« »Glory !« »Jene !« »Pro boha! Glory!« S divokým jásotem radosti vrhl se k ní, sevřel ji do své náruče a pokryl její tvář i ruce polibky. Za chvíli šeptal: »Ne zde, ne zde!« a ona také cítila, že komnata je dusí, a že musí jíti ven na volný vzduch, do širých polí, do parku. Někdo klepal na dvéře. Byla to paní Pineherová. Muž nějaký čeká, chtěl mluviti s Otcem. Našli jej na rohu uličky. Byl to Jupe, sklepník. Jeho prostá tvář měla podivný výraz radosti a strachu, jakoby se chtěl smáti a neodvážil se. »Má panička chudák byla propuštěna a ehce se vrátiti domů, pane, a já jsem si myslil, jak jste mi řekl, co bych měl dělati.« »Vemte ji zpět a odpusťte jí, milý muži, to je po křesťansku.« Láska jeho byla nyní bez mezí; jeho veliká dobro- tivost objímala vše, a když odcházel, pozdravoval všechny, »Dobrý večer, paní Pincherová. Dobrou noc, Lydie.« »Ba on je Otec, o tom není pochyby!« řekl kdosi za ním, když odcházel s Glory.

soud, ježto spáchal útok na Otce Storma, a když byl odsouzen k týdennímu vězení, ačkoliv Otec odvolával ža- lobu a nabízel záruku, vinil duchovního z poměrů s jeho milenkou (byla to Agatha Jonesová). Hněv Gloryin na svět, že tak zachází s Janem Stor- mem, prohloubil se ve velkou lásku k nepochopenémua potupenému muži. Viděla ohlášení o jeho posledních bohoslužbách a rozhodla se, že půjde. Chrám byl na- tlačen, většinou chudými, a vzduch byl těžký zápachem pomerančů a piva. Byl večer všedního dne, a když chor vyšel, následován Janem Stormem v černé klerice, ne- mohla se Glory ubrániti záchvatu fysické radosti, že je mu na blízku. Text byl: »Běda vám zákonníci a farizeové po- krytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž sic zdají se zevnitř krásní, ale uvnitř jsou plní kosti umrlčích i vší nečistoty!« První polovicí kázání byla ža- loba na mravnost mužů. Čistíme zevnitř mísy, avšak tak zvaná čistota Anglie je strojený podvod, založený na hni- lobě a hříchu! Jsou mezi námi muži prokletí smyslníci, již zůstávají netknuti zpozdilostí veřejného mínění, kteří nevědí, kde by našli svých dítek. Nechť sestoupí do stok životníeh, a pátrají po jejich vlastních tvářích, a — bůh jim odpusť! — po tvářích jejich matek, mezi vyvrheli a zločinci. Druhá polovice kázání byla obranou ženy. Hříchy světa proti ženám jsou nejkřiklavějšími křivdami doby. Uvažovalo-li se někdy o heroismu žen, o jejich sebeza- pření, neodměněné práci? Oh, proč je žena považována za takovou fatku jako v tomto dnešním nemravném Lon- dýně? Jen velmi zřídka byl porušen zákon přírody že- nami, a ani jednou, aby muži nebyli tím hlavně vinni. Muži je svádějí zálibou, láskou k šatům, pohodli, pe- Křostan. — 469 —