Strana 18.

„NOVÝ JIHOČESKÝ DĚLNÍK

Číslo 51—52

Nejlaciněji nakoupíte když vyžádáte si zdarma Vánočního rádce

Svátkova Jhočeského lidov. knihkupec obchodu obrazy a papírem s5 Čes. Budějovice, Sternekova ul., roh pied sady.

Dopis z Ameriky k našemu

V Chicagu, 4. pros. 1912. Ct. redakci „Jihočeského Dělníka“ Milí soudruzi! žádám Vás za laskavé uveřej- nění těchto řádek v slavnostním čísle Vašeho listu a podotýkám, že do výstavy poslal jsem Vám také pohled na Chicago. Zajisté s opravdovým zájmem oslaví jiho- české dělnictvo patnáctileté trvání svého listu. nejlepšího bojovníka za svá práva. Také i my, které osud zahnal za oceán, jsm v tuto chvíli s Vámi a pozdravujem v še- chny ty drahé hlavy, které se staraly, aby tento list byl založen a rozšířen tak, aby byl dokonalým činitelem za osvobození toho dobré- ho lidu jihočeského z poroby duševní i hospo- dářské. Pozdravuji všechny odběratele „Jihočeského Dělníka“ Josef Sedlon, 1709 Kimball Ave Chicago. Poz. red. Soudruh Sedloň pochází z Tábor- ska, povoláním koželuh, byl před drahnými lety z naší „vlasti“ vyštván táborskými vlastenci, kterým byl trnem v oku, jako propagátor odbo- rové organisace kožedělníků. Odejel, nemoha zde nikde dosíci existence, za moře, kde se mu dobře daří. Loni v letě navštívil svou starou domovinu a byl také návštěvou v naší redakci. Je stálým naším odběratelem a pilným pozoro- vatelem našeho hnutí. Přinášíme jeho pozdrava jménem celé naší čtenářské veřejnosti posílám i my jemu a všem naším zámořským čtenářům srdečné „Na Zdar!

DĚTI — JEJICH RODIČE A UČITEL Přišel ke mně tatik se stížnosti. Holk prý mu přišla ze školy s brekotem, že do- stala na vysvědčení „trojku“ z náboženství „Ale já jí přece jednotku dát nemohu- Kdyby mi dával teď velebný pán také známku — dostal bych jistě pětku — ne-li šestku!“ namítám. „Vědí, vo to nejni!“ na to tatík. Je to holka, tak je to jedno, jest-li ji dají z ná- boženslví jedničku nebo desítku, holka se s ní vždyčky protluče — ale do novin by to mělo přijit, jakej ten farář je! Celej rok na holku nedá, ani s ní nemluví — a dá ji trojku!“ „No, když tedy známkuje podle kabátu, tak to do těch novin musíme dát!“ povídám. „A do které třídy ta vaše holka dhodí? Tatik se drbe ve vlasech, přešlapuje vzpomíná. — Teprve po dlouhé chvili otevře ústa: Viděj — abych jim správně řek, to jim říct nemůžuy „Tak vy ani nevíte do které třidy vám chodí děvče?“ divim se. „Přece musiteto vědět, jako otec!“ „Eh, vo to já se nestarám, je to holk ale musím se jí na to zeptat! Ale, co na tom záleží — do těch novin to dají, a si dodí kam dhce!“ Vyhověl jsem tedy jeho žádosti —

Fr. Antal.

Nezapomínejte na sbírky milionového fondu!

ZPRÁVY Z KRHJE.

Z VESELÍ NHD LUŽ. P. MUDr. Cízek z Prahy, vystavěl u nás továrnu na výrobu lé- ků a léčiv, kde se má již po Novém roce za- počít s výrobou. Z těchto důvodů najímá již dnes jednotlivé pracovní síly a sjednává s ni- mi případnou mzdu. Jelikož tato převyšuje o nějaký haléř stávající obvyklé denní mzdy v mí- stě, viděli se již ohroženi na svém majetkup. Frant. Šašek, mistr truhlářský a p. Vojtěch ža- hour, hospodář, a proto hajdy k p. dr. Číž- kovi se skromnou žádostí, by prý neplatilž tak velké mzdy, že pak by byli také nuceni na mzdě svým zaměstnancům přidati. Zde již pře- stává pouhá lidskost a začíná se uplatňovati turecké barbarství. Sami tito horliví stoupenc strany agrární a prvnější také maloživnostník, hledí náležitě zpeněžit své zemědělské produk- ty, případně řemeslné výrobky, ve své zaujato- sti staví se ale proti tomu, by úplně nema- jetný dělník domohl se vyšší mzdy, by mohl nárokům na něm žádaným plně dostáti. Jistě

podařená dvojice soukromokapitalistického re- žimu. — Pojem veřejného dobrodiní chudinství už sám sebou stává se nesympatický, jelikož o tom dobrodiní, v době privilegovaných voleb- ních řádů do našich obcí, dá se po čertech hrozně málo mluvit. Už sám § 10. ob. zř. v od- stavci třetím zvlášť vztyčuje výsady měšťáků, kdežto fundament celé lidské společnosti, děl- ník a vůbec nemajetný člověk, který nemělo- sudem doby dopřáno vyrůstati v prostředí, jež poskytuje plné doušky rozkoše a radosti, ten dle toho samého §, odst. druhého, může prý žádati. Jak ty žádosti, podávané k našim slav- ným obecním zastupitelstvům se vyřizují, o tom máme dosti trapné zkušenosti. Když ale již někdo používá tohoto dobrodiní zákona, pak ale nemá se ještě mu ztrpčovati poslední cesta jeho života, neb jsou to lidé staří aneb ti, jež dle logiky pravého křesťana nemají již da- leko ku branám nebeským. To jest naše mí- nění a s námi bude zajisté souhlasit každý.

kdo není pokrokovým jenom tam, kde by jeho reputace doznala újmy, jinak jest s pokrokem na štíru. Jinak ovšem soudí pánové na naší rad- nici, kteří 73letého starce, který jest tím šťast- ným občanem, býti osobním hostem veřejného chudinství v místním obecním chudobinci, tre- stají tím, že mu z dosavadních šesti, praví- me doslovně „šesti“ korun almužny měsíčně. tři koruny strhli, prý pro jeho výstřední cho- vání. Chováme oprávněnou domněnku, že ti pá- nové a učitelé veřejné morálky, kteří umí ta- kovému starci nadiktovati takový citelný trest, až budou osmdesát tři roky staří, že nebudou výstřední, nýbrž hotoví blázni, dožijí-li totiž to- ho stáří. Jest to ostrý výraz, nemůžeme si ale pomoci, poněvadž se proti nám postupuje ne o- strým, nýbrž drzým a provokativním způsobem. Bylo před časem soudně prokázáno, že se s chovanci tohoto ústavu nešetrně se strany do- zorčího orgánu zachází, ale náprava nebyla zjed- nána. Dne 4. září 1910 byl dotyčný stařec u ústavu samotném jedním občanem do krvava holí zbit, aniž by se byla širší veřejnost p tom něco dověděla. Tehdy pánové nepřišli udě- lat pořádek a pohnat onoho násilníka před fo- rum soudu, ač bylo jejich povinností hájit čest ústavu pod jejich patronací

Z MEZIMOSTÍ. Ještě jsou pamětníci, kdy se říkalo, že v jedné obci vystavěli školu bez oken a pak bylo obecními konšeli usneseno, že za dnů slunečních má se světlo nachytat do pytlů a donášet do školy. U nás vystavěli ve- likou moderní školu, udělali široké chodníky kolem školy a obehnali plotem. Tak máme v zahradě školy krásné široké chodníky, co za- tím po silnici a zrovna proti škole, toneme po kotníky blátem. Pak že prý jen v dobách zámeckých Franců dělaly se kotrmelce. Ale ta- kový novodobý kotrmelec, ten už stojí za na- močení péra do inkoustu. KLIKOV. (Vývoj sociální demokracie v kl- kově a její osudy.) Jako světlo mihotavé blu- dičky zalétla k nám jiskérka socialismu vr. 1890, kdy pokusil se tehdejší pokrok. zaměstna- vatel p. Šauer, majitel hrnčířského závodu sorganisovati dělnictvo z Klikova a okolí to- hoto odboru v „Unii“, Jako první zasévate socialismu byl porván na důvěrnou schůzi „Na žabárnu“ právě zesnulý soudr. Jan Dolejší. Nadšení jevilo se tehdy přímo elementární. První děl. věneček „Na žabárně“ těšil se tak obrovské návštěvě, jakou Klikov nikdy před tím, ba dosud neviděl. Leč bohužel, bylo to jen světélko bludičky. Organisace, jak rázem se ustavila, tak najednou v témže roce ještě úplně zanikla. Bylo to nadšení chvilkové, které postrádalo třídního podkladu. Vše“ uložilo se pak ku klidnému spánku na dlouhou řadu roků.

Teprve v r. 1905 zaznamenáváme v dějinách místní organisace první počátky probouzení se myšlenky soc. dem. Zásluhou soudruhů z Chlu- mu založen zde všeodborový spolek "„ Jednota prac. lidu“. Humanní ustanovení, jako podpora v nemoci, v tísni a pod., uvolnily příliv člen- stva, kterémuž neúnavně horlivou činností spol- ku vštěpovány byly zásady socialismu. I akc politické byly v něm propagovány. V roce 1906 založena pak skupina hrnčířů, která provedla velice značné obrození v tomto odboru. Zvlá- ště v paměti utkví přes půl roku trvající stáv- ka, s úspěchem skončená. Roku 1907 zrodila se v lůně všeodborového spolku organisace pol- tická. Tato také přejala pak na se veškeré akce vzdělavací, což mělo ovšem za následek přirozeně úpadek všeodbor. spolku, který roku loňského byl rozpuštěn. Organisace tato vystou- pila na veřejnost jako opravdový bojovník so- cialismu. Kdo znal Klikov před několika letv. vídal ohromné proudy v neděli táhnouti do ko- stela, ten dnes stane údivem, což nejlépe ai cítí p. farář. O tom již není rozporu, že zd vykonala organisace soc. dem. veliký kus prá- ce, vymaníc obec ze tmy klerikální. Nejlépe zračí se pokrokovost obecenstva, jedná-li seo říšské volby a podobné projevy, neb jde té- měř 99 procent se stranou soc. dem. Než do- sud konstatujem samé úspěchy a bolí nás, že právě v této době 15letého výročí probuzení českého jihu, zaznamenáváme v dějinách míst- ní organisace krisi. Je opravdu bolestné takto uzavírati konec dopisu, že byli to členové, kteří stáli u kolébky místní organisace a kteří pod- lehnuvše osobním nesnášenlivostem, byli by m- lem povalili toto velkolepé dílo, pracně po

dlouhou řadu let budované. Než však budova tato měla velmi dobré základy, takže i tuto krisi překonala a mocným krokem jde se dál ku svým metám. Stálý příliv členstva věští bu- doucnost soc. dem. v Klikově. A nyní soudruzi, maličkou poznámku. Každému z nás dostane s slavnostní číslo „N. J. D.“, které zajisté při- nese kus dějin soc. dem. na českém jihu. Proto musí nám být číslo toto cennou a milou upo- mínkou a v příštích cestách našich krajinský časopis hlavním naším vůdcem. Jediné poučení pro příští org. život budiž pro nás to, že je- den je hlavní základ každé dobré organisace, a ten sluje „solidarita“. Bez této nelze si my- sliti ádný společenský život. Zdar další čin- J. P. nosti TRHOVÉ SVINY. Patnáct let, poměrně krátká to doba, a jak mnoho za tu dobu se změnilo. Ano, patnáct let je tomu, co símě socialismu bylo u nás zaseto. Vyskytovali se sice jednotlivci hlásící se k soc. dem. již před tím, ale ti ztráceli se ve všeobecné ignoranci a neporozumění zdejšího pracujícího lidu. Az volby do všeobecné kurie v r. 1897 konané, znamenají obrat k lepšímu. Tehdejší kandidát na našem voleb. okresu soudr. Němec získal pro sebe většinu voličů, takže bylo zvoleno 7 vo- litelů, kteří rukou dáním se zavázali tohoto voliti. Dva z těchto ale nedodrželi daného slo- va a volili dr. Zátku, nad čímž roztrpčeni, tři jiní volitelé volili při užší volbě německého kan- didátá Herbsta. Ne snad ze zásadního stanovi- ska, lneboť nenechá se o nějaké zásadnosti tehdejší době mluvit, ale čistě ze vzdoru, byv- še vyprovokováni nepěkným jednáním prvých dvou. Za to stali se předmětem zběsilých- toků jisté části občanstva v Trhových Svinech