1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 14. července.
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Z mandžurského bojiště.
Z Čifu, 14. července. Generál Oku táhne
s 50.000 muži na Dašičao. Japonští zvědové
byli viděni již 6 anglických mil od tohoto místa.
Rusové tam mají 30.000 mužů. Spolehlivé
zprávy sdělují, že Kuroki od východu postupuje
k Mukdenu.
Z Petrohradu, 14. července. Z Liaojanu
se dne 12. t. m. sděluje, že sbor generála
Kellera táboří u Liaotešanu naproti armádě
Kurokiově. Jen údolí řeky odděluje nepřátelská
vojska. Očekává se co nejdříve bitva.
Nový výjezď vladivostockého
loďstva.
Z Tokia, 14. července. Několik torpédo-
vých lodí vladivostockého loďstva plulo okolo
ostrova Hokaido. Též ruské válečné lodi
byly prý viděny na pobřeží japonském.
Anglické loďstvo na špehách.
Z Londýna, 14. července. Z Čifu se sdě-
luje: Anglické loďstvo, které dne 7. července
opustilo náhle Vejhajvej, křižuje stáleu
zálivu Jungči 30 mil od Vejhaj-
veje. Myslí se, že pozoruje Por
Artur.
Postup generála Oku.
Z Londýna, 13. července. (C.-B.) Lloydu
došla dnes z Nučvanu přes Čifu depeše, ve kte-
réž se oznamuje: Dnes ráno zpozorováni 6 mil
na jihu od Nučvanu japonští zvědové. Generál
Oku postupuje s 5000 muži rychlými pochody
ku předu mezi Nučvanem a Dašičaem.
Velkokníže Boris odvolán carem
z bojište.
Z Paříže, 14. července. V kruzích dobře
informovaných se tvrdí, že odvolání velkokní-
žete Borisa z bojiště nestalo se z ohledů
zdravotních, jak publikováno, nýbrž z důvodů
docela jiných. Po odvolání jeho není tedy na
bojišti žádný člen carské rodiny. Velkokníže
Cyrill zažil značné dobrodružství na »Petro-
pavlovsku« a velkokníže Boris opětně pro
Rus
Keller
Artur
Lloyd
Boris
Čif
Petrohrad
Tokio
Hokaido
Londýn
Vejhaj
Paříž
Petra
5
article
DNl
DNl
dobrodružství, avšak docela jiného rázu, jest
odvolán z bojiště. Byl to spíše dobrodružný
jeho život, než dobrodružství v pravém slova
smyslu, jenž vzbudil nelibost generála Kuropat-
kina, jenž marně prý jej napomínal k lepšímu
životu v táboře, kde třeba především tuhé dis-
cipliny a předcházení dobrým příkladem ostatní
armádě. Toho u velkoknížete Borisa prý nebylo.
Byl zvyklý z Petrohradu na dobrý života
nebral dokonce vážně své povolání na bojiště.
Krátce po příchodu jeho do Charbina bylo
známo v petrohradských kruzích, že nevedev
táboře ruském žádný spartánský život a že
snaží si zpříjemniti pobyt svůj v nevlídných
krajích mandžurských všemožným způsobem.
V Charbině pořízena divadla a zábavné míst-
nosti, jak někteří zpravodajové již dávno byl
vylíčili, upozorňujíce na to, že Charbin stal se
jakýmsi Montmartrem . ..
Zprávy o veselém, až o výstředním životu
velkoknížete dostaly se do Petrohradu k sluchu
carevny-vdovy. Když pak k tomu přistoupila
stížnost Kuropatkinova, že velkokníže nezná po-
jem subordinace, rozhodl se car z bojiště jej
odvolati. Také zdá se, že zástěrka »ze zdra-
votních příčin« nebyla volena dosti šťastně,
neboť velkokníže poslán byl do Archangelska,
kde má vyčkávati dalších rozkazů. Pokud zná-
mo, Archangelsk nebyl nikdy žádným lázeňským
ani léčebným místem.
Kuropat
Montmartre
Petrohrad
Charbin
Archangelsko
Archangelsk
Charbina
6
article
K námořní bitvě v úžině korejské
Z Petrohradu, 13. července. Ruský kapitán
Korolenko, velitel jedné vladivostocké tor-
pédovky, líčí způsobem velice zajímavým a do-
cela opačným než Kamimura srážku vladivosto-
ckého loďstva v úžině korejské. Týž oznamuje:
Musím s veškerou určitostí a s dobrým svědo-
mím vystoupiti proti zpřávám japonského admi-
rála Kamimura, že srážka s jeho loďstvem stala
se za bouře a mlhy. Naopak, byla úplně jasná a
krásná noc, plná hvězd, tak že Japonci mohli
docela snadno prověsti pronásledování našeho
loďstva. Ale zdá se, že spíše byli nezdařeností
svého útoku ne nás a pak hlavně tou okolností.
že sami omylem stříleli na svoje torpédové lod-
stvo, odstrašeni od pronásledování. Admirál
Togo vyslal proti naší eskadře třikrát tak silné
loďstvo, jež nás mělo v úžině korejské napad-
Korolenko
Japonec
Petrohrad
Togo
7
article
Čislo v Praze za 2b
a na venkově za 3h
Praha
8
article
RSII
RSII
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
nouti. Aby zcela jistě došlo k rozhodné bitvě
s námi, ukázala se nám jer menší síla japon-
ského loďstva, zatím co hlavní jádro bylo ukryto
za ostrovem Čusima. Jen že Japonci spletli se
ve svých rozpočtech. Nezdařilo se jim zdržeti
vladivostocké loďstvo, jež se utkalo s torpédov-
kami na tak dlouho, až by ostatní ze zálohy
mohlo připlouti. Potopili jsme jim dvě lodi a te-
prve, když se ukázalo daleko nové jejich loďstvo,
jež bylo viděti v nesmírné vzdálenosti právě
proto, že byla měsíčná a jasná noc,
ustoupili jsme s největší parou zpět. Nejzajíma-
vější jest však, že potopené lodi nebyly z loďstva
admir. Kamimury, jak se všeobecně za to má a
jak i Togo chytře nechal tvrditi, nýbrž z eskadry
admirála Toga.
K veliké nedělní porážce Japonců
před Port Arturem.
Japonec
Port
Togo
10
article
Z Petrohradu, 14. července. Zprávy o ne-
smírných ztrátách Japonců u Port Arturu vy-
volaly zde značný rozruch. Věří se jim, zejmena
když došel výklad o explosi min, jež prý v ce-
lém řetězci byly položeny. Zprávy, že počet
padlých u Port Arturu obnáší třicet tisíc mužů,
potvrzují se současně z Mukdenu, Liaojanu,
Čifu, Šanchaje a Nučvanu. Z Charbina bylo
odesláno třicet poštovních holubů do Port Arturu,
aby odtud přineseny byly podrobnosti nedělní
události.
Tvrdí se, že Alexějevovi byla odeslána
z Port Arturu pomocí telegrafie bez drátu gene-
rálem Stesselem obšírná zpráva, na jejíž podáni
do Petrohradu se s dychtivostí čeká.
Z Berlina, 14. července. Ve zdejších vojen-
ských kruzích se tvrdí, že ohromná číslice 30.000
padlých u Port Arturu, třeba že jen přibližná,
může býti pravdivou, jestliže velká část její způ-
sobena byla vyhozením do povětří. Jest známa
škola podkopnická v Rusku a ví se, že Rusové
kladou podkopy z pravidla ve čtverci, jenž křížen
úhlopříčnami. Dle místa, kde výbuch se udál,
dá se souditi, že užito průkopu křížem.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Japonec
Šanchaj
Nučvan
Artur
Port
Rus
Petrohrad
Mukden
Liaojan
Berlín
Rusko
Port Artur
11
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“
Uherská garda trabantů.
Z Pešti, 14. července. Za několik dní po
schválení předlohy o civilní listě bude uveřej-
Pešť
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Numismatik.
Své dcerušce — Lea Ostrovská.
Takové mrtvé nedělní odpoledne, kdy člověk
nudou a horkem neví, kam by se vrtnul, aby
nezíval.
V prázdné téměř kavárně, jejíž nejmoder-
nější zařízení s malou, chladící fontánou upro-
střed, k upoutání návštěvníků v parném létě ne-
stačilo, seděli dva přátelé, z nichž jeden, ne-
dbale natažen, doutník pokuřoval, kdežto druhý
zvolna v denních listech se přehraboval.
Pojednou zvedl čile hlavu.
„Koukej, Karle, něco pro tebe: U Jindři-
chova Hradce vyhrabaly děti při hře na louce
starou nádobu, různými mincemi naplněnou.
Nález odevzdán vrchnostenskému správci panu
Hořejšímu, horlivému numismatiku, který již
mnoho vzácných starožitností našim musejím za-
choval. Týž je ochoten, každému, c věc se za-
jímajícímu, nalezené ukázati, po případě mince
za jiné vyměniti, aby tak doplniti mohl sbírky,
jež pro školy svého okresu chystá.“
„A co je to zač, to tam není?“ vyhrkl
oslovený, nohy znovu překládaje.
„No, vždyť slyšíš, že správce na panství
a k tomu můj kollega, dal bych ti doporučení.“
„Děkuji předem, zatím myslím na mince
ne na správce. Abych se zase nenahřál, jako
tenkrát, kdýž jsem se tlouk' až za Plzeň pro pár
grošů a za výlohy, co mne to stálo, byl bych jich
tady koupil putnu.
„Nesplaším se tak honem,“ pravil a uložil
Ostrovská
Karel
Hradec
hořejší
Plzeň
U Jindr
13
article
se do pohodlnější ještě posice, an zatím přítel
jeho pokračoval:
„Před hodinou stěžoval's si, že nevíš, jak
strávit dneškem počínající ti dovolenou. Jeti
lhostejno, kam pojedeš a proto jsem myslil, že
by neškodilo, příjemné spojit s užitečným.
Správce Hořejší je také takový blázen, pardon,
nadšenec pro staré mince a já ti zaň ručím, že
přijal by tě s otevřenou náručí, jako každého,
kdo hoví jeho koníčku.
A potom, má takovou hezounkou ženušku,
kuchařku, non plus ultra, jaká se jenom vždy
za deset let narodi. Kapr v rosolu, od ní při-
pravený — —
„Už to nevydržím, Fricku, nepovídej dále
Je-li pravdou, co mi povídáš, zazvoň na Ferdi-
nanda, ať sem dá jízdní řád, jedu nejbližším
vlakem do té Arkadie — — —
Nejbližším vlakem sice nikoli, ale následu-
jícího dne odjel pan Karel Hrdlička na lov za
starožitnými mincemi.
Přítei jeho Bedřich Zákoutský, magistrátní
oficiál, darmo očekával slíbenou pohlednici.
Nešla právě tak jako Karel, slibivší, že v
dvou dnech se navráti. —
Až po týdnu obdržel Zákoutský dopis,
z jehož zmateného obsahu vyrozuměl, že má se
odebrat do bytu Hrdličkova, sbírku mincí, tam
se nacházející, zaobalit a poslati na adresu
správcovu.
„Co říkám vždycky, jeden blázen udělá
deset jiných. Nemoh' to hned vzít s sebou?“
bručel si, odnášeje sám žádané na poštu. —
Od tohoto dne byl bombardován pohledni-
cemi, na nichž Karel v nadšených dithyrambec
opěval krásu kraje, vlidnost hostitelů atd.
Hořejší
Fricek
Hrdlička
Zákoutský
Karel
Hrdličkův
14
article
„Darmo člověku dělá laskominy! Nebýt to
daleko, hned bych se za ním rozjel. Ostatně
jsem osel, mohl jsem mlčet a ztrávit tam po-
zději „svou“ dovolenou,“ resonoval oficiál
často v kanceláři, když jej nad archy únava
zmáhala.
Poslední zpráva jej pobouřila nejvíce. Karel
psal, „že lituje, že dovolená jeho chýlí se ke
konci, aspoň čtyři léta kdyby trvala — —.
„Vida ho, vomáčku, napřed fňuká, že
neví, co se čtyřmi nedělemi a teď by se tam
chtěl uhnízdit. To není jenom tak samo sebou,
v tom něco vězí. Aby ho tak ty starožitnosti byly
posedly — možná — no, uvidíme!
Ještě lístek v rukou obracel, když do kance-
láře vešel sluha s expressním dopisem, jemu
určeným.
„Mně se zdá, že se přece jenom Karlovi ty
staré čtyráky vrazily ne mozek,“ bručel pro sebe,
psaní otvíraje.
Stálo v něm krátce:
„Kamaráde, máš-li mne rád, poskytneš mi
na týden pohostinství. Postupuji totiž na ten čas
svůj byt rodině správcově, která se mnou přijede
dnes večer do Prahy. Čekej u Donáta. Tvůj
Karel.“ —
Jako na trní seděl oficiál toho večera v ře-
čené restauraci, netrpělivě se ohlížeje po dve-
Konečně toužebné vysvětlení přicházelo
v podobě Karlově.
„Jak že, sám?“ letělo tomuto vstříc míst
pozdravu.
„Za půl hodiny tu budou, správce i dámy.
Chtějí se trochu umýt a převléci po cestě — —
„Jaké dámy?
řích.
Karel
Donát
Praha
Karlov