1
masthead
V Praze, v sobotu dne 9. července.
Praha
3
article
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Námořní boj v korejském průlivu.
Námořní boj v korejském průlivu.
Z Petrohradu, 9. července. »Novoje
Vremja« uveřejňuje z Vladivostoku obšírnou
zprávu o srážce ruského loďstva
s japonským v korejském průlivu.
Účelu, který sledovalo ruské loďstvo, dosa-
ženo skvěle, poněvadž musil Togo část
svého loďstva — také tři řadové lodi — poslat
od svého loďstva v Port Arturu proti ruským
křižákům.
Plán japonský byl dobrý, ale jeho prove-
dení bylo chabé. Japonské lodi torpedové, které
vypluly proti ruským křižákům, byly by musily
učinit zoufalý útok, aby je zadržely, ale neod-
vážily se přijíti na dostřel torpéd a dostaly se
do ohně ruských lodí. Když byly dvě japonské
lodi potopeny, rozjely se ostatní proti
vlastnímu loďstvu, jež považovaly
za torpédové čluny ruské a něko-
lik jich (tedy vlastních lodí) poto-
pily. Srážka ta podala důkaz, že j a ponské
loďstvo nemá dřívější rychlosti
Artur
Petrohrad
Vladivostok
Togo
Novoj Vremja
6
article
Posádka v Port Arturu.
Posádka v Port Arturu.
—ch. Z Londýna, 9. července. Z Čifu
telegrafují: Tři Francouzi, kteří opustili Por
Artur a sem přistáli, vypravují, že posádka port-
arturská čítá 30.000 mužů, mezi nimi 10.000
námořníků. Rusové umístili celkem 400 děl na
pahorcích nad Port Arturem.
Car gratuluje Bezobrazovu.
—ch. Z Paříže, 9. července. Z Petrohradu
se oznamuje: Car nařídil admirálu Skrydlovu.
aby veliteli loďstva vladivostockého Bezobrazovu
blahopřál jménem jeho ke skvělému výsledku.
Generál Štaklberk churav.
—ch. Z Petrohradu, 9. července. Dle zpráv
sem došlých onemocněl generál Štaklberk
neduhem břišním. Stav jeho se však zlepši
již tou měrou, že může opustiti lože.
Nové ruské válečné loďstvo na
bojiště.
—ch. Z Paříže, 9. července. Petrohradsk
dopisovatel časopisu „Echc de Paris“ telegrafuje
Francouz
Artur
Rus
Bezobrazův
Skrydlův
Štaklberk
Port Artur
Londýn
Čif
Paříž
Petrohrad
Echce jít Paris
7
article
svému listu tuto sensační zprávu: Dne 6. čer-
vence dvoje váleičné loďstvo, sestá-
vajicí každé z 3—4 křižáků, které
Rusko objednalo v německých loděnicích, o pu-
stilo loděnice za velení bar. Nel-
pena a pluje do východní Asie. Má
úkol, aby obdržíc v Chile posilu zakoupením
nových lodí, plulo k pobřeží Japonska
a ohrožovalo bombardováním jeho přístavy.
Potom se má spojiti s Vladivostockým loďstvem.
Kuroki a Ojama.
Z Londýna, 9. července. Přes Řím došla
tato zpráva z Tokia: Po nějakou dobu již
generál Kuroki churaví. Zdráhá se
však odstoupiti a řídí dále operace armády, dá-
vaje se voditi před frontu přese všechno napo-
mínání lékařů. Dle posledních zpráv stav jeho
se valně zlepšil. Kuroki odpíral také jmenování
Ojamy vrchním velitelem, kteréžto hodnosti sám
se domáhal.
Demonstrace v Tokiu.
Z Petrohradu, 8. července. »Novému
Vremeni« sdělují dále z Tokia, že dne
2. července došlo tam k velkým demonstracím.
Dav lidu obořil se na dům admirála Ka-
nimury a rozbořil jej. Rodina ad-
mirálova před tím prchla. Policie je
málomocna.
Kuroki
Ojama
Rusko
Asie
Chile
Japonsko
Londýn
Řím
Tokio
Petrohrad
Ka
8
article
Generál Keller — mrtev?
Londýnskému denníku »Daily Expresse
oznamují z Petrohradu: Zde udržuje se
neustupně pověsť, že byl generál hrabě K ell er,
nástupce generála Zasuliče v komandu nad voj-
skem, jež na řece Jalu s Japonci známé těžké
boje svedlo, ve strašných zápasech
o průsmykDalinský nepřátelským
granátem zabit a že s ním ještě padli
tři důstojníci jeho štábu. Dále vypravuje pověsť.
že byla jeho mrtvola dopravena do Liaojanu.
Poptávky v ministerstvu války zůstaly bez vý-
sledku. Pověsť se ani nepotvrzuje ani nevyvrací.
Anglické výzvědy pro Japonsko,
Anglie, neprohlášený, ale zřejmý spojene
Japonska, nezachovává příliš rigorosně čili
přísně svoji předstíranou nestrannost, jak z celé
řady drobných událostí a zjevů už známo jest.
Nejnověji vychází na jevo, že Anglie, jako v
Keller
Petrohrad
Jal
Japonsko
Anglie
Daily Express
9
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
10
article
dánské válce r. 1864, také zde Japoncům koná
různé přátelské ochoty a — služby vyzvědač-
ské. Rusové zpozorovali, že »neutrální« lodi
anglické na význačných místech mandžurského
pobřeží se zastavují a tam nečinně, jako beze
všeho účelu na kotvách stojí, zatím ale bedlivě
pozorují, co kolem se děje, zprávy z dalekého
okolí přijímají a je pak docela nenápadným
způsobem, jakožto nezúčastněný a nestranný
činitel, Japoncům zasílají, nebo všelikým pro-
střednictvím dodávají. Poslední dobou stala se
Rusům důvodně podezřelou anglická loď »Espiegle«
která se zdržovala v Inkau. Byla ruskými úřady
vyzvána, aby přístav opustila a odplula potom
do Činvantaa, kdežto ruská dělová loď při ústl
řeky Liao stanula, aby »Espieglu« návrat do
Inkau zamezila. Anglické loďstvo vejhajvejské,
jež ze čtyř lodí obrněných a 4 křižáků sestává,
odplulo dne 7. »z neznámé příčiny a nepově-
domo kam.« Však se brzy asi ukáže, kama
za jakým účelem z Vejhajveje odešlo.
Rodina Tolstého proti jeho spisu.
Z Londýna, 8. července. List „Globe“ ozna-
muje z Petrohradu, že rodina Tolstého prohlá-
sila, že nikterak nesouhlasí s brožurou svého
otce proti válce rusko-japonské. Syn jeho Ondřej
nalézá se v armádě na bojišti, syn Lev je vá-
lečným zpravodajem a dva mladší synové ho-
dlají nyní vstoupiti jako dobrovolníci do vojště,
aby tak dali demonstrativně na jevo, že s názory
otce svého nesouhlasí. Rovněž choť Tolstého jest
proti tendenci jeho spisu. Brožura, kterou Tol-
stoj v Anglii vydal, objevila se ve stotisíci vý-
tiscích. Tolstoj věnoval práci na ni plné dva
měsíce. V Rusku vzbudila všeobecnou nevoli.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Japonec
Rus
Tolstý
Ondřej
Lev
Tolstoj
Londýn
Petrohrad
Tolo
Anglie
Rusko
Glob
11
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Italská otázka v Rakousku.
Z Vídně, 9. července. Za letního klidu vy-
rostla vládě nová afféra vlašská. Je to
vlastně jenom obnovené, rozmnožené a zostřené
vydání starého boje, který vedou Vlachové
tyrolští proti dru. Körbrovi od té doby, co zaslal
baronu Malfatiovi známý svůj list proti auto-
nomii Tridentska. Zápas děje se nyní o univer-
situ, ale jeho pozadí je přece je-
nom politické. Došly o tom tyto tele-
gramy:
Vlach
Malfati
Rakousko
Vídeň
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Paní komisarka.
Napsal Viktor Janota.
Vždy s úctou pohlížel jsem na tu ženu.
Nevím, byla-li to pouhá úcta, nebyla-li spojena
s trochou bázně.
Byla to padesátiletá žena s kočičíma očima
s poněkud placatým nosem a velikými ústy. Byla
ženou ševce, bačkoráře. V městečku jí říkal
krátce „komisarka“. Její otec byl totiž kdys
policejním komisařem v městečku X.
Vše to mi u ni pramálo imponovalo. Ale
bylo něco, co ozařovalo její postavu jako nim-
bem. A to byla pověst o jejím jazyku!
„Koho si vezme jednou do huby, s tím je
amen,“ slýchal jsem o ní mluviti se všech stran
„Ta překřičí každého, s kým se chytne.
kdyby měl hubu jako vrata u stodoly a hlas jako
hrom,“ tvrdil každý.
A to ji dělalo v mých očích velikou. Kdy
koliv jsem ji potkal, sejmul jsem klobouk s hlavy.
nahrbil hřbet a uctivě ji pozdravil. Moje pokora
zjednala mi u ní zvláštní milost. Nepromluvila
prý o mně nikdy nic hanlivého, ačkoli věděla
o mně dosti věcí, jež mohla přiměřeně zveličiti
Ba ani moje milostné aventury nebrala nikdy na
přetřes, no — o ty se starali jiní, či spíše jiné.
Něco však mne mrzelo. A to, že jsem nijak
nemohl seznati moc jejího slova ve skutečnosti.
Nikdo totiž neodvažoval se pustiti se s ní do
hádky, všichni její sousedé a sousedky snažili
se býti s ní za dobré. „Škoda, že nemohu po-
znati sám výmluvnost veliké té ženy!“ vzdechl
jsem si často.
Až jednoho rána!
Jednoho rána zaslechl jsem křik.
Janota
13
article
„Komisarka se hádá s Petrovským,“ slyšel
jsem venku volati jakousi ženu.
Chvatně jsem vyskočil a z úst vydral se m
jásavý výkřik: „Konečně!“
Ve spěchu byl bych si dal na hlavu míst
klobouku aquarium se zlatými rybičkami. Ne-
moha klobouku nalézti, vyběhl jsem bez něho.
Můj běh byl téměř šílený. Brzy jsem byl u pa-
stoušky, odkud křik zazníval. Tam jsem stanul.
Užasl jsem. S rukama hrozebně vztaženýma
proti pastoušce stála paní „komisarka“. Kolem
ní veliký zástup žen s rozhorlenými obličeji.
Jedním proudem chrlila „komisarka“ proti pa-
stoušce strašlivá slova, jež rozléhala se dalek
široko.
„Vylez ven, ty lumpe, ty mordýři! Ani nám,
poctivým lidem, nechceš přijít na oči, viď,ty
darebáku! V tobě nebylo od jakživa nic dobrého,
už mého bratra jsi v hospodě přizabil. Víte,
co se stalo, lidičky? (S těmi slovy obrátila se
k zástupu.) Nožem vám pích' Moravcovo dítě!
A myslíte, že jen pích'? Mozek mu uříz', kre
mu tekla z havy potokem! Je to svědomí! A nůž
má takovejhle! (Při tom rozpřáhla ruce.) Ten si
přines' z Bosny, chce nás jím všechny pomor-
dovat, nejdříve začal s dětma. O, ty lumpe,
škoda, že tě už dřív' nezavřeli, teď tě ale zavřou,
ty mordýři!“
Petrovský vyšel ven z pastoušky. Jeho vy-
soká postava chvěla se zlostí.
„Ze tak mluvěj', voni sprostá osobo, brousi
Komisarek
Petrovský
Moravcův
14
article
jsem nůž, dítě se připletlo, trochu jsem je
škráb' do tváře, vyteklo něco krve, nevídáno!“
„Slyšíte ho, lotra? Lže, jako když tisknei
(„Komisarka“ zrovna řvala.) To by byl Moravec
běžel hned s dítětem k doktorovi, ne? Ani chu-
dinka jít nemohlo, do náručc je vzal. (Ženy ko-
lem utíraly si slzy z očí.) Myslíš, že ti to od-
pustíme, ty mordýři? Děti nám budeš zabíjet?!
Počkej, já tě naučím!“
S těmi slovy vrhla se „komisarka“ se za-
ťatými pěstmi proti Petrovskému. Všechny ženy
s křikem za ní. Petrovský, vida nebezpečí, vsko-
čil rychle do pastoušky a zavřel dvéře. Ženy
mlátily do dveří pěstmi a spílaly mu.
V tom objevil se Moravec. Dítě vedl za
ruku. Ženy nechaly nadávek a shrnuly se kolem
„Chudinko malinká, co ti udělal ten da-
rebák, ukaž mi, ukaž,“ pokud mohla, promlou-
vala „komisarka“
„I nic se mu nestalo, fakaněti, křičelo,
jakoby ho na nože bral, tolik jsem se polekal,
běžel jsem s ním k doktorovi a tu máš, on řek',
že je to jen nepatrné škrábnutí a dal mu na to
kousek flastru,“ místo dítěte ozval se Moravec.
„Inu, když to dítě nezabil, zabít' ho moh?,
ten je všeho schopen!“ ozvala se „komisarka
a jala se znovu nadávat Petrovskému.
Já jsem stál po celou tu dobu nepohnut a
poslouchal jsem dychtivě. Když posléz „komi-
sarka“ domluvila, přistoupil jsem k ní a chtěl
jsem smeknouti klobouk. Neměl jsem však žád-
ného na hlavě. Uklonil jsen. se tedy němě a po-
líbil jí ruku. Udiveně se na mě podívala. Zase
jsem se uklonil a odešel jsem. Od té doby
Komisarek
Moravec
Petrovský