ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 8b5988b0-71f1-11dc-81d1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: place 14, person 23, org 6, work 2
1 masthead
V Praze, ve středu dne 6. července.
Praha
2 masthead
K číslu 185.
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
4 article Válka.
Válka. Před velkou bitvou. —ch. Z Petrohradu, 6. července. Ruské japonské síly stojí nyní proti sobě u Kajpinu, připraveny k veliké bitvě. Kuropatkin dostalu Dašičaa posilu 30.000 mužů. Z dešťové doby. Z Petrohradu, 6. července. »Ruse ozna- muje z Dašičaa: 3. července bylo slyšet od pobřeží blíže Kajču prudkou dělostřelbu. Dle nezaručené pověsti napadl ruský torpé- dový člun loď japonskou. — Za deště dne 28. června byl ruský tábor zapla- ven. — Vojenský rumunský zástupce se za- chránil, proseknuv stěnu svého stanu šavlí. Ru- ský sborový velitel zachráněn byl vojíny. Zničené japonské lodi. Z Londýna, 5. července. Dle zpráv z To- kia zničilo ruské vladivostocké loďstvo z své poslední výpravy zase několik ja- ponských dopravních lodí. Zde mají strach o velkou anglickou loď »Commonwealth«, která již před několika dny měla připlouti do Saseba. Soudí se, že snad padla Rusům do rukou. Admirál Skrydlov. Z Londýna, 5. července. »Daily Expressu« telegrafuje se z Tokia: Proslýchá se tu, že admirál Skrydlov pluje k Port Arturu. Nalezá prý se na palubě ruského torpédoborce »Poru- čík Burokov«, který již Nučvan opustil ak Port Arturu uhání. Oblehání Port Arturu. Přes Čifu oznamuje se telegraficky, že se v neděli japonské vojsko před Port Arturem až na jedinou anglickou míli přiblížilo k ruským posicím. Japonci opevňují na svém postupu k port- arturským tvrzím pahorek za pahorkem a vy- zbrojují tato opevnění těžkými děly. Ta- kovýchto těžkých děl bylo do Dálného dopra- veno a tam na břeh vyvezeno již půldruhého sta.
Kajpin Ruse Kajč Rus Skrydlov Port Artur Burokov Japonec Petrohrad Londýn Sasebo KIA Daily Express skrydlovenský Porosčík
5 article
Ruský odborník o situaci na bojišti. Německým časopisům sděluje se z Petro- hradu, že jistý vyšší důstojník generálního štábu takto se pronesl o cílech nynější japonské taktiky: »Jak známo, pospíchali Japonci, aby první řadu svých zamýšlených operací provedli do začátku velké doby dešťové. Za první úkol svůj v této lhůtě považovali dobytí Por Arturu, aby pak rychle postupo- vati mohli na Mukden. Doba dešťů již začíná a Japonci mají do Mukdenu ještě 120 verst, kdežto obléhání Port Arturu s pozemní strany teprve začalo. Ani kdyby se žádná pře- kážka nedostavila, nemohli by Japonci dříve než za 2 až 3 neděle k Mukdenu dorazit. Je- jich nejbližším cílem musí tedy býti jenom Liaojan, kdež doufají nalézti velké zásoby válečného materialu, nebo Dašičao, kdež od mandžurské dráhy odbočuje zvláštní trať, ve- doucí do Nučvanu. Nesmí se zapomínat, že se tímto směrem prostírá nejúrodnějšía nejhustěji zalidněná čásť Mand- žurska. Dosud dostávali Japonci svou spíži po moři, ale od té doby, co ruské válečné lodi jejich dopravní parníky začaly honit a ničit, musí si Japonci opatřovati ta ké na pevné zemi, čeho k výživě po- třebují, což ale trvale možným bude jenom, až se Japonci stanou pány celé ho pobřeží na zálivu liaotanském až k čínské hranici. Číňané jakožto tiší spojenci Japonců pomáhali by jim rádi, nehledě ani k tomu, že by japonská armáda a čín- ský sbor, jemuž veli generál Ma, potom přímými sousedy se staly. (Ostatní zprávy viz na 3. straně)
Japonec Artur Mand Číňan ma Mukden petrahrad
6 title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
7 article Dozvuky floridsdorfské.
Dozvuky floridsdorfské. Z Vídně, 6. července. Není žádných štvanic protičeských, byť byly sebe bezdůvodnější, aby se jich nezúčastnila co nejvydatněji »N. Fr. Presse«
Vídeň
8 article
Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
Praha
9 article
Kdykoliv je rozdmýchán nějaký plamen proti na- šemu národu, ať se strany křesťansko- sociální, at se strany všeněmecké, »Neue Fr. Presse« při- spíší si a duje do něho. Tak učinila také při slavnosti floridsdorfské. Nejen že uveřejnila vše- chny zprávy, vydávané z válečných táborů ně- meckých, nýbrž ještě k tomu v neděli přidala zvláštní stať plnou nepravd a překroucenin. Bylo tam mimo jiné tvrzeno, že došlo k řeži ve Floridsdorfě mezi Čechya Němci. Dnes uveřejňuje tento list oprav u, zaslanou mu vinárníkem a majitelem místnosti, ve které se tato událost stala. Vinárník píše jí: » .. . Takové věci dějí se ve velkých místnostech hostinských často. Kromě toho věc nebyla v žádné sou- vislosti s hnutím pro sokolskou slavnost.« »N. Fr. Presse« myslí, že tedy nebezpečen- ství od města Floridsdorfu je šťastně odvráceno, poněvadž Čechové nenalezli místnosti pro svou slavno st. Nebezpečí floridsdorfské jest jenom v nakvašené hlavě »Neue Fr. Presse« a »D. Volksblattu«.
Neue Čecho Floridsdorf Francie . Presse strana křesťanskýsociální Presse
10 article
»Nebezpečí« toto zůstane, nedojde-li k výpravě sokolské. Neboť ve Floridsdorfu jest a bude ještě dále hojně českých spolků, které pro ně- mecký ráz tohoto místa nebezpečím žádným nejsou, jako není pro německý ráz Vídně ne- bezpečím, ještě méně pak nějakým sociálním, sta a sta spolků neněmeckých ve Vídni. Sokolská jednota floridsdorfská rozesílá ostatně toto sdělení (které jsme nuceni přeložiti z němčiny, poněvadž Čechové ve Floridsdorfě vůbec a sokolská jednota zvláště, neuznala za dobré zpraviti české listy a jich zástupce ve Vídni o tom, co se děje, tak že byli jsme nu- ceni bráti všechny referáty z listů německých): »Náš spolek chtěl, jako každý rok, také letos uspořádati slavnost, jejímž účelem bylo toliko, zjednati českým národovcům splole- čenskou zábavu. Jako dosud, také letos nebyly chystány žádné demonstrace, poněvadž spolek náš není politický, nýbrž jenom společenský a členové jeho náležejí rozličným svobodomyslným stranám.«
Čecho Vídeň
11 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Pan sekretář Třapeček. Žertovná črta. Napsal Ladislav H. Domažlický Kolikrát, když v zimním večeru na okno mi bouří meluzina, jakoby chtěla připomenout. že tam venku není tak, jako u mne, že tam není milounké teplo, že je tam třeskutý mráz — když lampa vesele svítí — vzpomenu si na své nejútlejší mládí. V myšlenkách vykreslím si ten krásný, rodný kraj, který se mi zdál vždy kusem ráje; a potom mihají se přede mnou ty různé rázovité jeho postavičky. O každé něco vím, o některé smutné, velmi smutné věci o jiné zas tak veselé, že když si podobnou po- stavičku v duchu představím, musím se dát do hlasitého smíchu. Jednou takovou postavičkou byl pan se- kretář Třapeček. Nikdy nevyšel na ulici bez uni- formy, ač jeho drobňounká postavička v této vy- hlížela ještě drobnější. Představím si ho vždy ma- ličkého, kráčejícího nadskakujícím krokem, s hlavou vysoce vypnutou, s kordem za sebou vlekoucím — a jak si ho představím, jsem stržen k hlučnému smíchu. Pan sekretář Třa- peček byl z řady těch starých, kteří ještě „voni- kali“. Právem ho někdo nazval druhým panem baronem Prášilem; pan sekretář uměl totiž tak hezky lhát, že bych byl na rozpacích, kdybych měl býti rozhodčím o tom, kdo z těchto dvou pánů stál na prvním místě. Pan sekretář Třapeček chodíval den za dnem rázem osmé hodiny do plzeňské pivničky „Pe- píčka Králoje“, kde scházíval se s jinými úřad- níky a rázem jedenácté odcházel. Jak přišel, bylo veselo. Se všech stran začali na něho do- léhati: „Tak, pane sekretáři, řekněte nám zase
Třapeček Třa
12 article
jednou něco o té vaší lásce, paní hraběnce která chtěla všechny své statky opustiti a dáti se s vámi engagovat k cirkusu.“ — „Řekněte nám něco o tom jelenovi, co jste zastřelil, a co mě ty dva žaloudky.““ — — „Ano, ano“ — odpovídal drkotavým hláskem drobňounký pan sekretář — „abyste se mi zas smáli, nevěřící Tomášové!“ „Ale, pane sekretáři!?“ „No — tedy vám dnes něco ještě povím ale to bude naposled, jakmile se někdo zasměje, nikdy sem nevkročím.““ — — Pan sekretář přejel si kapesníkem svoji pleš zapálil si dýmku, kterou už držel připravenu „Pepíček Králoje“, vydechl dým a začal vy právět: „Pánové!. Bylo to někde v severních Če chách, kde, na tom vám nezáleží, tenkráte nebyl jsem ještě ve státních službách, byl jsem assi stentem na jednom tamějším velkostatku. Tak abych přešel k věci, sedíme vám jednou — ně- kolik úřadníků — v hospodě — když se vám tu otevrou dvéře a jimi vejde — radostí bez sebe — tamější četnický závodčí. A začne nám vesele vyprávět: „Pánové, ten syn můj, co odjel do Ameriky, poslal vám mi revolver, z něhož, když se zmáčkne spoušť, vyletí všech šest ran najednou.“ Já na to: „A to není možné“ — víte přece, pánové, že zbraním velice dobře rozumím — „není to možné, aby vylétlo na jedno zmáčknutí všech šest ran najednou, to není pravda.“ On na to: „Ano, ano, už je to tak, zde si ho můžete prohlednout,“ vyňal z kapsy malý revolver a podal mi ho. Čert mi nedal dobře dělat, já ho prohlížím a než on vzkřikl „Pozor, je nabito všech šest ran!“ byla vám rána venku. Štěstí bylo, že v hostinci byl klenutý strop, kulka letěla ke stropu, tam se odrazila, padla
Tomášová Al Pepíček Králoj Amerika
13 article
zrovna do prostřed našeho dubového stolu, na tom se začala točit, provrtala ho, a prudce padla na kamenou podlahu.“ Sekretář se odmlčel. Všichni páni tajili v sobě smích. V tom jeden z nich vstal a s veselostí pravil: „No — ano, pane sekretáři, to je všechno pěkné, ale vždyt jste říkal napřed, že jak se zmáčkla spoušť, vy- létlo všech šest ran najednou a kde zůstalo těch ostatních pět?“ Zahlaholil hlučný smích. „Víte, pánové, to já nevím, jak se to stalo, ale tenkrát vylétla jen jedna rána.“ Všichni se hlučně smáli. Pan sekretář se rozčilil. Obrátil se na toho pána, který učinil námitku. „Voni, aby jednou něco neměli, voni, aby jednou něco neměli — to se ví — ale co budu živ, nikdy jsem ode dneška nepřijdu — platím!“ Zaplatil a rozloben odešel. Druhý den rázem osmé hodiny přišel pan sekretář zase, s úsměvem, jakoby se nebylo nie stalo, a vyprávěl třeba o tom, jak byl letos na honbě a co zajíců a koroptví zastřelil, ač všichni věděli, že lovci, kteří byli s ním, ze strachu, aby nikoho nepostřelil, nabili mu do patron místo broků, peří.. O panu -sekretáři Třapečkovi vyprávěli se však i jiné historky. Pan sekretář byl starý mlá- denec a hospodařila mu slečna Matilda. Jednoho poledne přišel, ale nepřišel, přiběhl pan sekretář z kanceláře domů: „Ježíši, je tu pan rada z Vídně, odpoledne přijde do úřadu vykonat revisi. Slečno, připravějí mi sváteční uniformu, novou čáku, šavli, já si teď po obědě trochu zdřímnu (tohoto každodenního zvyku nemohl se pan sekretář zříci) a v 1/442. mne probudějí. Ale nezapomenou!“ Po obědě ulehl pan sekretář na pohovku
Matilda rada Vídeň Třapečk