1
masthead
V Praze, ve středu dne 6. července.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
4
article
Válka.
Válka.
Před velkou bitvou.
—ch. Z Petrohradu, 6. července. Ruské
japonské síly stojí nyní proti sobě u Kajpinu,
připraveny k veliké bitvě. Kuropatkin dostalu
Dašičaa posilu 30.000 mužů.
Z dešťové doby.
Z Petrohradu, 6. července. »Ruse ozna-
muje z Dašičaa: 3. července bylo slyšet od pobřeží
blíže Kajču prudkou dělostřelbu. Dle
nezaručené pověsti napadl ruský torpé-
dový člun loď japonskou. — Za deště
dne 28. června byl ruský tábor zapla-
ven. — Vojenský rumunský zástupce se za-
chránil, proseknuv stěnu svého stanu šavlí. Ru-
ský sborový velitel zachráněn byl vojíny.
Zničené japonské lodi.
Z Londýna, 5. července. Dle zpráv z To-
kia zničilo ruské vladivostocké loďstvo z
své poslední výpravy zase několik ja-
ponských dopravních lodí. Zde mají
strach o velkou anglickou loď »Commonwealth«,
která již před několika dny měla připlouti do
Saseba. Soudí se, že snad padla Rusům do
rukou.
Admirál Skrydlov.
Z Londýna, 5. července. »Daily Expressu«
telegrafuje se z Tokia: Proslýchá se tu, že
admirál Skrydlov pluje k Port Arturu. Nalezá
prý se na palubě ruského torpédoborce »Poru-
čík Burokov«, který již Nučvan opustil ak
Port Arturu uhání.
Oblehání Port Arturu.
Přes Čifu oznamuje se telegraficky, že se
v neděli japonské vojsko před Port
Arturem až na jedinou anglickou
míli přiblížilo k ruským posicím.
Japonci opevňují na svém postupu k port-
arturským tvrzím pahorek za pahorkem a vy-
zbrojují tato opevnění těžkými děly. Ta-
kovýchto těžkých děl bylo do Dálného dopra-
veno a tam na břeh vyvezeno již půldruhého sta.
Kajpin
Ruse
Kajč
Rus
Skrydlov
Port
Artur
Burokov
Japonec
Petrohrad
Londýn
Sasebo
KIA
Daily Express
skrydlovenský
Porosčík
5
article
Ruský odborník o situaci na
bojišti.
Německým časopisům sděluje se z Petro-
hradu, že jistý vyšší důstojník generálního
štábu takto se pronesl o cílech nynější japonské
taktiky: »Jak známo, pospíchali Japonci, aby
první řadu svých zamýšlených operací provedli
do začátku velké doby dešťové. Za první úkol
svůj v této lhůtě považovali dobytí Por
Arturu, aby pak rychle postupo-
vati mohli na Mukden. Doba dešťů již
začíná a Japonci mají do Mukdenu ještě 120
verst, kdežto obléhání Port Arturu s pozemní
strany teprve začalo. Ani kdyby se žádná pře-
kážka nedostavila, nemohli by Japonci dříve
než za 2 až 3 neděle k Mukdenu dorazit. Je-
jich nejbližším cílem musí tedy býti jenom
Liaojan, kdež doufají nalézti velké zásoby
válečného materialu, nebo Dašičao, kdež od
mandžurské dráhy odbočuje zvláštní trať, ve-
doucí do Nučvanu. Nesmí se zapomínat, že se
tímto směrem prostírá nejúrodnějšía
nejhustěji zalidněná čásť Mand-
žurska. Dosud dostávali Japonci svou spíži
po moři, ale od té doby, co ruské válečné lodi
jejich dopravní parníky začaly honit a ničit,
musí si Japonci opatřovati ta ké
na pevné zemi, čeho k výživě po-
třebují, což ale trvale možným bude jenom,
až se Japonci stanou pány celé ho
pobřeží na zálivu liaotanském až
k čínské hranici. Číňané jakožto tiší
spojenci Japonců pomáhali by jim rádi, nehledě
ani k tomu, že by japonská armáda a čín-
ský sbor, jemuž veli generál Ma, potom přímými
sousedy se staly.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně)
Japonec
Artur
Mand
Číňan
ma
Mukden
petrahrad
6
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
7
article
Dozvuky floridsdorfské.
Dozvuky floridsdorfské.
Z Vídně, 6. července. Není žádných štvanic
protičeských, byť byly sebe bezdůvodnější, aby se
jich nezúčastnila co nejvydatněji »N. Fr. Presse«
Vídeň
8
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
9
article
Kdykoliv je rozdmýchán nějaký plamen proti na-
šemu národu, ať se strany křesťansko- sociální, at
se strany všeněmecké, »Neue Fr. Presse« při-
spíší si a duje do něho. Tak učinila také při
slavnosti floridsdorfské. Nejen že uveřejnila vše-
chny zprávy, vydávané z válečných táborů ně-
meckých, nýbrž ještě k tomu v neděli přidala
zvláštní stať plnou nepravd a překroucenin.
Bylo tam mimo jiné tvrzeno, že došlo k řeži
ve Floridsdorfě mezi Čechya
Němci. Dnes uveřejňuje tento list oprav u,
zaslanou mu vinárníkem a majitelem místnosti,
ve které se tato událost stala.
Vinárník píše jí: » .. . Takové věci dějí se
ve velkých místnostech hostinských často.
Kromě toho věc nebyla v žádné sou-
vislosti s hnutím pro sokolskou slavnost.«
»N. Fr. Presse« myslí, že tedy nebezpečen-
ství od města Floridsdorfu je šťastně odvráceno,
poněvadž Čechové nenalezli
místnosti pro svou slavno st.
Nebezpečí floridsdorfské jest jenom v nakvašené
hlavě »Neue Fr. Presse« a »D. Volksblattu«.
Neue
Čecho
Floridsdorf
Francie . Presse
strana křesťanskýsociální
Presse
10
article
»Nebezpečí« toto zůstane, nedojde-li k výpravě
sokolské. Neboť ve Floridsdorfu jest a bude
ještě dále hojně českých spolků, které pro ně-
mecký ráz tohoto místa nebezpečím žádným
nejsou, jako není pro německý ráz Vídně ne-
bezpečím, ještě méně pak nějakým sociálním,
sta a sta spolků neněmeckých ve Vídni.
Sokolská jednota floridsdorfská rozesílá
ostatně toto sdělení (které jsme nuceni přeložiti
z němčiny, poněvadž Čechové ve Floridsdorfě
vůbec a sokolská jednota zvláště, neuznala za
dobré zpraviti české listy a jich zástupce ve
Vídni o tom, co se děje, tak že byli jsme nu-
ceni bráti všechny referáty z listů německých):
»Náš spolek chtěl, jako každý rok, také
letos uspořádati slavnost, jejímž účelem bylo
toliko, zjednati českým národovcům splole-
čenskou zábavu. Jako dosud, také letos
nebyly chystány žádné demonstrace, poněvadž
spolek náš není politický, nýbrž jenom
společenský a členové jeho náležejí rozličným
svobodomyslným stranám.«
Čecho
Vídeň
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pan sekretář Třapeček.
Žertovná črta. Napsal Ladislav H. Domažlický
Kolikrát, když v zimním večeru na okno
mi bouří meluzina, jakoby chtěla připomenout.
že tam venku není tak, jako u mne, že tam
není milounké teplo, že je tam třeskutý mráz
— když lampa vesele svítí — vzpomenu si na
své nejútlejší mládí. V myšlenkách vykreslím si
ten krásný, rodný kraj, který se mi zdál vždy
kusem ráje; a potom mihají se přede mnou ty
různé rázovité jeho postavičky. O každé něco
vím, o některé smutné, velmi smutné věci
o jiné zas tak veselé, že když si podobnou po-
stavičku v duchu představím, musím se dát do
hlasitého smíchu.
Jednou takovou postavičkou byl pan se-
kretář Třapeček. Nikdy nevyšel na ulici bez uni-
formy, ač jeho drobňounká postavička v této vy-
hlížela ještě drobnější. Představím si ho vždy ma-
ličkého, kráčejícího nadskakujícím krokem,
s hlavou vysoce vypnutou, s kordem za sebou
vlekoucím — a jak si ho představím, jsem
stržen k hlučnému smíchu. Pan sekretář Třa-
peček byl z řady těch starých, kteří ještě „voni-
kali“. Právem ho někdo nazval druhým panem
baronem Prášilem; pan sekretář uměl totiž tak
hezky lhát, že bych byl na rozpacích, kdybych
měl býti rozhodčím o tom, kdo z těchto dvou
pánů stál na prvním místě.
Pan sekretář Třapeček chodíval den za dnem
rázem osmé hodiny do plzeňské pivničky „Pe-
píčka Králoje“, kde scházíval se s jinými úřad-
níky a rázem jedenácté odcházel. Jak přišel,
bylo veselo. Se všech stran začali na něho do-
léhati: „Tak, pane sekretáři, řekněte nám zase
Třapeček
Třa
12
article
jednou něco o té vaší lásce, paní hraběnce
která chtěla všechny své statky opustiti a dáti
se s vámi engagovat k cirkusu.“ — „Řekněte nám
něco o tom jelenovi, co jste zastřelil, a co mě
ty dva žaloudky.““ — —
„Ano, ano“ — odpovídal drkotavým hláskem
drobňounký pan sekretář — „abyste se mi zas
smáli, nevěřící Tomášové!“
„Ale, pane sekretáři!?“
„No — tedy vám dnes něco ještě povím
ale to bude naposled, jakmile se někdo zasměje,
nikdy sem nevkročím.““ — —
Pan sekretář přejel si kapesníkem svoji pleš
zapálil si dýmku, kterou už držel připravenu
„Pepíček Králoje“, vydechl dým a začal vy
právět:
„Pánové!. Bylo to někde v severních Če
chách, kde, na tom vám nezáleží, tenkráte nebyl
jsem ještě ve státních službách, byl jsem assi
stentem na jednom tamějším velkostatku. Tak
abych přešel k věci, sedíme vám jednou — ně-
kolik úřadníků — v hospodě — když se vám
tu otevrou dvéře a jimi vejde — radostí bez
sebe — tamější četnický závodčí. A začne nám
vesele vyprávět: „Pánové, ten syn můj, co odjel
do Ameriky, poslal vám mi revolver, z něhož,
když se zmáčkne spoušť, vyletí všech šest ran
najednou.“ Já na to: „A to není možné“ — víte
přece, pánové, že zbraním velice dobře rozumím
— „není to možné, aby vylétlo na jedno
zmáčknutí všech šest ran najednou, to není
pravda.“ On na to: „Ano, ano, už je to tak,
zde si ho můžete prohlednout,“ vyňal z kapsy
malý revolver a podal mi ho. Čert mi nedal dobře
dělat, já ho prohlížím a než on vzkřikl „Pozor,
je nabito všech šest ran!“ byla vám rána venku.
Štěstí bylo, že v hostinci byl klenutý strop,
kulka letěla ke stropu, tam se odrazila, padla
Tomášová
Al
Pepíček Králoj
Amerika
13
article
zrovna do prostřed našeho dubového stolu, na
tom se začala točit, provrtala ho, a prudce padla
na kamenou podlahu.“ Sekretář se odmlčel.
Všichni páni tajili v sobě smích. V tom jeden
z nich vstal a s veselostí pravil: „No — ano,
pane sekretáři, to je všechno pěkné, ale vždyt
jste říkal napřed, že jak se zmáčkla spoušť, vy-
létlo všech šest ran najednou a kde zůstalo těch
ostatních pět?“
Zahlaholil hlučný smích.
„Víte, pánové, to já nevím, jak se to stalo,
ale tenkrát vylétla jen jedna rána.“ Všichni se
hlučně smáli.
Pan sekretář se rozčilil. Obrátil se na toho
pána, který učinil námitku. „Voni, aby jednou
něco neměli, voni, aby jednou něco neměli —
to se ví — ale co budu živ, nikdy jsem ode
dneška nepřijdu — platím!“ Zaplatil a rozloben
odešel.
Druhý den rázem osmé hodiny přišel pan
sekretář zase, s úsměvem, jakoby se nebylo nie
stalo, a vyprávěl třeba o tom, jak byl letos na
honbě a co zajíců a koroptví zastřelil, ač všichni
věděli, že lovci, kteří byli s ním, ze strachu,
aby nikoho nepostřelil, nabili mu do patron místo
broků, peří..
O panu -sekretáři Třapečkovi vyprávěli se
však i jiné historky. Pan sekretář byl starý mlá-
denec a hospodařila mu slečna Matilda. Jednoho
poledne přišel, ale nepřišel, přiběhl pan sekretář
z kanceláře domů: „Ježíši, je tu pan rada
z Vídně, odpoledne přijde do úřadu vykonat
revisi. Slečno, připravějí mi sváteční uniformu,
novou čáku, šavli, já si teď po obědě trochu
zdřímnu (tohoto každodenního zvyku nemohl se
pan sekretář zříci) a v 1/442. mne probudějí. Ale
nezapomenou!“
Po obědě ulehl pan sekretář na pohovku
Matilda
rada
Vídeň
Třapečk