1
masthead
Na »Národní Listy
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 23. listopadu.
Praha
4
masthead
Čislo v Praze za 21
a na venkově za 3h
Praha
5
article
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
7
article
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Kapucináda vládního orgánu.
Z Vídně, 23. listopadu. Vládě barona
Gautsche patrně zalíbilo se velice na věcech
moravských, jak byly ve sněmu včera odroče-
ném vyřízeny. Každou chvíli vybízí sněm krá-
lovství českého, aby následoval příkladu sněmu
moravského. Také dnes ve stati »Fremdenblattu«
dává po té stránce psáti:
»Poprvé v dějinách rakouského parlamentu
možno zaznamenati obsáhlé národní vyrovnání,
které nezůstalo v protokole, nýbrž vejde ve sku-
tečný život. Poprvé byl podán důkaz, že Němei
a Čechové nemusí býti v nepřátelství věčném.
To dodává moravskému míru důležitosti, která
sahá daleko přes hranice této jedné země ko-
runní. V Čechách poměry pro doroz
umění jsou daleko příznivější, ale
pouze fatalistická víra, že národní boj jest
cosi neodvratného, jenom nerozhodnost
stran prolomiti zeď tenkou, která je dělí,
zabránila dosud kroku rozhodnému.
Nyní stane se příklad Moravy vzorem, nyní
ustupují nedostatek odvahy a pessimismus, se
kterým v Rakousku vždy bylo přistupováno
k řešení národních olázek. Již oznamuje se
z Prahy, že z tlaku brněnských událostí možno
konstatovati sblížení názorů v otázee
volebního práva a také officielním sděle-
ním jest zjištěno, že dosavadní porady ve výboru
umožňují naprostou shodu. Morava nemůže
zůstati bez účinku na Čechy, také tam najde se
východ ze zmatků jazykových a co vyšlo z říš-
ské radý, bude jí měrou mnohonásobnou zase
nahraženo,
Gautsch
Němei
Čecho
Vídeň
Čechy
Morava
Rakousko
Praha
9
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního věsiníku.
Z Vídně, 23. listopadu. (C.-B.) „Wiener Zei
tung“ oznamuje: Finanční ministr jmenoval účet-
ního radu Josefa Wiesnera vrchním účetním
radou a účetního revidenta Aloisa Hnátka
účetním radou pro služební obvod zemského fi-
nančního ředitelství v Praze.
K návštěvě Jindřicha Pruského v Norsku.
Z Kristianie, 22. listopadu. (C.-B.) „Morgen-
bladet“ píše: S radostí byla asi v Norsku přijata
zpráva, že se dostaví princ Jindřich Pru-
ský ke slavnostnímu vjezdu královských man-
želů. Princ Jindřich těší se od svých dří-
vějších návštěv u obyvatelstva hlavního města
velkým sympatiím. Dvojnásobně vřele bude však
přijat, dostaví-li se k ojedinělé události v našich
dějinách jako zástupce císaře Viléma II. a něme-
ckého lidu. Norský národ projevoval po dlouhou
řadu let císaři Vilémovi II. pocity, které se asi
zřídka naleznou u některého národa vůči panov-
níkovi jiné říše a jež mají svůj původ ve vřelém
zájmu, který jevil císař Vilém vždy pro přírodu
naší země a pro její historické památky, jakoži
svou vřelou účastí, byla-li země naše postižena
neštěstími. Princ Jindřich jest jako strýc
královny Maud první příbuzný, kterého naše
rodina královská v hlavním městě norském při-
vítá. Kéž by to bylo dobrým znamením, že přá-
telství a sympatieněmeckého císaře a německého
národa budou v budoucnosti zachováný. Necht
potrvají četné svazky na poli života duševního
i obchodu, jež nás s německým národem spojují,
i nadále ke zdaru pro oba národy.
Wiener
Wiesner
Hnátek
Jindřich pruský
Jindřich Pr
Jindřich
Vilém
Vilém II
Maud
Vídeň
Praha
Norsko
Kristiania
Morgen
královský man
10
article
Nový velký vévoda lucemburský.
Ze zámku Hohenburgu. 22. listopadu.
(C.-B.) Odpoledne vykonal lucemburský velký
vévoda Vilém slavnostním způsobem přísahu na
ústavu za přítomnosti ministra Eyschena, finanč-
ního ministra Mongenasta, jakož i deputace sně-
movny a dvořanstva. Složiv přísahu, přečetl velký
vévoda adressu, ve kteréž svým jménem a jmé-
nem svojí matky za četné projevy soustrasti dě-
koval a Lucembursko svojí věrností a oddaností
ujišťoval. Po vykonaném slavnostním obřadu při-
jala velkovévodkyně, matka návštěvu a poklonu
lucemburských poslanců.
Gorický sněm pro všeobecné hlasovací právo.
Z Gorice, 22. listopadu. (C.-B.) V dnešní
schůzi zemského sněmu rokováno o návrhu
zemského výboru na zavedení vše-
obecného, rovného, tajného a pří-
mého volebního práva proříšskou
radu i zemský sněm. Bylo jedno-
hlasně usneseno: Sněm vyzývá vládu,
aby v tom smyslu říšské radě osnovu
zákona předložila a ukládá zemskému
výboru, aby vypracoval návrh zá-
kona o změně zemského volebního řádu na
základě všeobecného hlasovacího práva. Toto
usnešení bylo četným, na galerii shromážděným
obecenstvem pochvalou uvítáno.
Vilém
Eyschen
Mongenasta
Hohenburg
Lucembursko
Gorica
11
article
Marocká záležitost.
12
article
Z Tangeru, 22. listopadu. (C.-B.) Německý
vyslanec hrabě Tattenbach odcestoval dnes
na palubě německého poštovního parníku. Vy-
slanecký personál a zástupce sultána Mohameda
el Torres doprovodili vyslance až k lodi.
Námořní demonstrace proti Portě.
Z Athén, 22. listopadu. (C.-B.) Lodi moc-
ností určené pro námořní demonstraci přibyly
do Pirea a vyměnily předepsané pozdravy.
Tattenbach
Mohamed
Torres
Tanger
Atény
Pireus
13
article
Portugalský král v Paříži.
Paříž
14
article
Z Paříže, 22. listopadu. (C.-B.) Přijav po-
klonu diplomatického sboru, odebral se král
Carlos o 8. hodině večerní v uniformě portu-
galského admirála do Elysejského paláce, v je-
hož nádherně vyzdobené jídelně slavnostní ho-
stina pro 216 osob byla připravena. Mezi hosty
nalézali se kníže z Monaka, paní Loubetová,
králova družina, členové diplomatického sboru,
ministři se svými manželkami, četní senátoři,
poslanci a vysocí státní funkcionáři.
Carlos
Loubetová
Paříž
Monako
Elysejský palác
15
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Láska.
Napsal Jean Chapeau.
Láska
Chapeau
16
article
O, milostivá, nikdy, nikdy, pravím vám.
Byl to zjev přece jen více než neobyčejný
odpíral-li pan Rolland názoru paní de Santěze.
a to zvláště nyní, bylo-li lze pokládati je oba.
pana Rollanda, onoho bodrého a veselého hocha.
jehož hlavy hrozila již co nejdříve dotknouti se
peruť čtyřiceti let, bezstarostného a vždy ducha-
plného, s jeho padesáti tisíci franky ročních
příjmů, a paní de Santěze, mladou a krásnou
doposud, vdovu se všemi vnadami osmadvaceti
let, po anglickém vicekonsulu, od jisté, nepříliš
dávné doby, za snoubence, kteří se obdivovali
druh druhu a kteří se také nepokrytě zbožňovali.
Ach, strýče, pravil Lucyan, odpustíte zajisté
mé neskromnosti: Zda i vy jste byl milován ta-
kovým stylem lásky, který jest opakem láský pan
dé Santěze?
Rolland
Santěz
17
article
Ano, hochu, pravím ti ještě jednou, to nen
pravá láska, poukázána-li na tichý krb rodinný
a jeho fádní starosti, není-li tu zavření citů jako
příval a bouře, třeba tajená a uzavřená, jež drtí
a ničí. Ne, ne, láska není klid a mír, to je
vášeň, široká a divoká, která se vssaje v před-
mět vámi milovaný, jejž nelze opustiti, jejž nelze
zátratiti při provinění druhu jakéhokoliv, jímž
nelze povrhnouti nikdy a v žádných okolnostech,
která vás provází od onoho kritického dne ne-
úmorně a nezdolně, jako stín, padá-li nám slunce
na široké poušti právě v zad. A láska ta zaniká
posledním vzdechnutím bytosti milující,a
odejde-li milovaný, usídlí se jako mohyla ne-
štěstí, nad vaším rovem, zeleným a okrášleným,
a vy neodcházíte z jejích vzpomínek a zničeného
srdce nikdy a nikdy, a stále jako maják stkvíte
se v opuštěné její duší, provždy a nerozlučně.
Řekněte pak, strýče, doléhal opět Lucyan,
zda byl jste též takovou láskou pronásledován?
— Oh — to musí být strašnél
Ano, pravil pan Rolland, jest tomu tak. Byl
jsem tak milován, tak nevýslovně a úsilovně
sžíhán tou nezdolnou silou vášně. A naposled
jsem ji pak viděl v Morgue, prosáklou vodou
Seiny, s nevýslovným bolem v tváři. Ach, jest
tak truchlivé a smutné, vzpomenu-li ještě na
to vše. Spočívá v tom mnoho zla, jež jsem já
nepřímo zavinil a které se snažím, pokud možno,
zažehnati.
Společnost přála si zvěděti všechny podrob-
nosti, a pan Rolland byl přinucen tolikerými
prosbami odhodlati se ke větší sdílnosti.
Rolland
Morgue
Seina
18
article
Zdaž jste neznali Rollanda tehdy, před pat-
nácti lety, onoho veselého a bezstarostného chla-
píka, který vždy stál s úsměvem ve tváři v čele
pařížské mládeže?! Nuže! A tehdy kypělo me
srdce touhami a vášněmi, jež jsme všichni my
mladí a lehkovážní rozněcovali ještě více v chan-
tantech pochybného druhu a v předměstských
divadlech za kulisami. Byl to vždy výhradně
noční život, který nás opájel šampaňským a ko-
lébal ve své smavé náruči.
A tehdy všechno to vzalo svůj počátek. Ne-
vím, kde již to bylo tehdy v noci, v níž jsme
navštívili jakési Variété. Děvčátko, plné žalost-
ného úsměvu ve svých chrpových očích, a v je-
jichž vlasech zdála se ležeti noc, tak komicky
ostýchavě nabízelo nám svou řetkvičku, že jsme
propukli v bouřlivý smích. A maličká zdála
se býti v takových rozpacích, že jsem neváhal
vzíti si všechnu její řetkvičku. Oh, zdaž si kdo
dovede představiti tu neskonalou vděčnost, již na
mne vylily ony chrpové její oči. A tak jsme se
spolu ihned jaksi spřátelili v tom jejím neštěstí.
Rolland
19
article
A pak jsme všichni pili na její štěstí. A snad
tehdy, zapomenuvši na vše, byla poprvé šťastnou,
v kruhu všech nás.
A na to následovaly dny, jež pro ni byly
palčivým hořem a bolem nevyslovitelným. Od té
doby jsme se spolu častěji vídali v chantantech a
jiných místnostech, kde vydělávala trpký a bo-
lestný svůj chléb, aniž mi řekla, jak zoufale, ce-
lým svým cítěním mne miluje. A všechnu tu
její bolest, tajenou a sžíravou zřel jsem vždy
v jejích očích, krásných a sesmutnělých, a ty mi
více prozrazovaly, než k čemu se nemohla její
růžová a malá ústa odhodlati.
A tak tato láska její ulpěla na mně od onoho
nešťastného dne, po celých patnácte let, stále
stejně rozkvětlá, ba den ode dne se vzmáhající
a zoufaleji volající. Byla šťastna, poštěstilo-li se jí
nalézti mne ve společnosti soudruhů se veselícího
a bujarého. A chopilo-li ji neštěstí, a nenalezla
mne v žádném známém divadle, čekávala na mne
u vrátného hotelu, v dešti a mrazu, po kolik ho-
din, po všechny ty noci patnácti mých veselých
a bezstarostných let. Oh, co bylo vždy smutku
v jejích slovech: Nemohla jsem vás nikde nalézti.
20
article
Tu jsem vždy zkoupil všechen její drobný
majetek.
A tu se stalo před několika týdny, když už
Rossita (to bylo její jméno) stávala se den ode
dne starší a zasmušilejší, že jsme se vydali ně-
kolik nás soudruhů, do Orleansu a vrátili se
pozdě v noci, odebravše se ještě do klubu. Já
pak k ránu vracel se teprve k domovu, vesel a
rozjařen všemi dobrodružstvími svých soudruhů.
A Rossita opět očekávala můj návrat, zoufale upí-
rajíc zrak svůj do dálky, z níž mne očekávala.
A taková bolest tajená a přece vyvěrající volala
z jejích slov. Objavši moje kolena, v slzách mi
pravila: Nemohla jsem vás nalézti — nikde —.
A po celou noc jsem čekala na vás — po celou
noc jsem čekala — protože vám musím říci —
že — Oh, miluji vás, miluji, miluji, a milovala
jsem vás plných patnáct let, bez slova a radosti,
šťastna, zřela-li jsem vás a slyšela váš hlas. A vy,
zdaž jste to tušil, u mne ubohé, zda jste to
zřel v mých očích — — — co vám ústa moje
neodvážila se říci po plných patnáct let? — —
A dnes vám to říkám, říkám vám to naposled —
miluji, miluji vás — — —
— — — A druhý den odpoledne spatřil
jsem ji naposled — v Morgue — — —
Pant de Santěze setřela potají se svých
krásných očích skryté slzy — — —
Santěz
Orleans
Morgue