Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 323. ze dne 23. listopadu 1905.

Různé zprávy. Strašidelná historie . .. Aby své sloupce neplnily bez přestávky zprá- vami a referáty o krvavých vraždách, o nebezpeč- ných srážkách automobilů a srdcervoucích tragediích beznadějné lásky, přinášejí téměř veškeré římské listy sáhodlouhá líčení a pojednání o strašidelné hi- storii, kteráž se před delším časem udála v Apulii Od roku 1901 bydlí tam podnikatel staveb Man- rico Pausini se svou rodinou ve starém nárožním domku, kterýž jest jeho majetkem. Domek umístěn jest na hořejším konci stoupající třídy, jež vede k ná- městí sv. Rupa, pořadím významného řeckého slou- pení vyzdobenému. Brzy potom, když se rodina do domku přistěho- vala, vznikly — jak zaznamenává »Uorriere de la Puglie« — ve veřejnosti poplašné zprávy, roznášené ústy domácích lidí, že prý v domku — straší. Obrazy beze vší příčiny padaly se stěn, nádobí se stolů a sklenice se skříní. A talíře, hrnky i tácky vznášely se vzduchem, auiž se jich před tím kdo do- tek! Ba i nářadí, aniž se k němu kdo přiblížil, dá- valo se do bujného křepčení a zápasilo mezi sebou jakoby se potýkalo v souboji. Zaříkávání duchů a pokrop záhadných předmětů svěcenou vodou jevily se naprosto bezúčinnými. A nejzáhadnější při tom bylo, že sedmiletý Pausinův synek Alfredo upadal častěji v hypnotický spánek, ve kterém — mirabile dictu — změněným hlasem proslovoval velikolepé věci frančinou, latinou nebo řečtinou, anebo doslovně citoval úryvky z »Bož- ské komedie«. Někdy v noci zapřádal hoch, aniž o tom dodatečně věděl, rozmluvy s celou řadou duchů, při kteréž příležitosti mluvil každou chvíli jiným orgánem... A pak sebou na zemi házel, jakoby mu někdo citelně ubližoval . ..

Podivuhodné zjevy zanikly, když hoch byl dán z domu do semináře. Lonského roku považován byl za úplně vyhojeného i byl poslán opět z učiliště do- mů. Sotva že však několik dní meškal za domácím prahem, roznesly se v městě nanovo zprávy o tan- čícím nářadí, o létacím nádobí a o padání obrazů. A ještě o čemsi zvláštním se vyprávělo. Nejen Alfredo, nýbrž i mladší bratříček jeho počal na sobě jeviti známky zvláštního duševního pohnutí . .. Jednoho dne byli hoši pozorování o 9. hodině dopolední v Rupu a za dobu neplné půl hodinky potom v Molfettě před kapucínským klášterem. A přece místa tato jsou od sebe vzdálena na 60 kilometrů .. Výlety toho druhu podnikali potom hoši častěji aniž si toho byli vědomi . . . V přestávkách nepatr- ných několika chvil byli vídáni v Biseglii, Giovanozzu Mariottě, Terlizzi, odkudž byli známými či úřady do- praveni opět k postrašeným rodičům . .. Lékař nemocnice v Ruvu dr Rafaeile Cotugno, když tázán byl po posudku o záhadě duševního stavu hochů, pronesl úsudek, že se jedná asi o pří- pad »dvojnásobného vědomí . . .« Co římský tisk přimělo k tomu, aby se teprve za dnešních dob o událostech, datujících se z dřívějších časů rozepsal, zakládá se právě na příhodách poslední doby. Hoši vrátiti se měli po nedávné návštěvě tety v Molfettě domů. Na cestě však usnul Alfredo a pak neústupně žádal, aby mu dovoleno bylo vrátiti se do

Molfetty. A skutečně vydal se na zpáteční cestu Avšak již druhého dne zase z Molfetty zmizel a ob- jevil se v Bitontě, místě 40 mil drahou od Molfetty vzdáleném. Dnem 9. listopadu t. r. ve dvě hodiny odpoledne opustila dvojíce záhadných bratří byt, aby se ode- brala do školy. Nicméně již za nepatrnou dobu 15 minut viděli je lidé pobíhat na nádvoří arcibiskup ského paláce v Barri . . . K dotazu, jak se tam do- stali, odvětil Alfredo ve spaní, že vše, co se s ním děje, stává se z »božího rozkazu« . .. Mohl prý by se snadno a v nepatrném okamžiku objeviti docela v Americe, kdyby to bylo přáním nebes . .. Rodina Pausinova čítá celkem sedm členů. Otec rodiny jest zdravý, silný muž. Choť jeho jest po- někud chorobná. Děti jsou vesměs normálního vzrůstu a projevují stopy intelligence. O tom, jak věci skončí, zvláště zdali poslední slovo do záhadné události promluví kriminální in- stance, není dosud známo.

= Zamětřesení v Řecku. Z Athén se oznamuje ; Dne 7. t. m. od 11 hodin 41 minut a 50 vteřin do 11 hodin 48 minut 15 vteřin zachvátilo zemětřesení sedmkráte Athény. Směr jeho byl od severu k jihu, Nejsilnější otřes byl třetí o 11 hod. 43 minut 15 vt. trvající 40 vteřin a postrašivši i mnoho na zemětřesení již zvyklých lidí. Téhož dne v tutéž dobu bylo ze- mětřesení v Trikkale, Velestynu, Stylidě, Larisse Volu, na ostrově Skyru a na mnoha jiných místech. Zdá se, že bylo nejsilnější ve Volu, kde započalo již o 10 hod. 30 minut v noci a mnohokráte se opako- valo. Otřesení o 3. hodině ráno bylo tak silné, že poškodilo několik budov. S mnohých budov spadly sochy a v jedné sesypal se i strop. Na štěstí není želeti lidských životů. Druhého dne opakovalo se zemětřesení tákřka v celém severním Řecku, ale velmi slabě. Zde bylo nejsilnější o 2 hod. 2 min 55 vteřin a o 2. hodině 48 minut 55 vteřin ráno. Za centrum zemětřesení toho možno pokládati jižní Makedonii, kde v Solunu vystoupilo velmi silně a způsobilo mnoho škod. Že jest původu vulkani- ckého, není pochybnosti. Pozoruhodno jest, že každý rok takřka v tutéž dobu povstává a že v některých čistě vulkanických krajinách, ležících jako ostrovy v sismickém okrsku v tu dobu ho není. Též skoro nikdy nerozšiřuje se na Peloponnes, jehož západnía jižní části leží na velkém vulkanickém ohniskua jak známo, nezřídka zhoubnými otřesy, trvajícími často po delší dobu, bývají zachvacovány. Obyčejně bývá zemětřesení na Peloponnesu ve spojení s vulkanickou činností v jižní Italii, avšak velmi je podivuhodno, že poslední zemětřesení v Kalabrii, jež tam způsobilo nesmírné škody, nemělo žádného účinku ani na Peloponnes ani na Jonické ostrovy.

Zemřelí v Praze. Dne 15. listopadu 1905: Hartíg Jan; hu- debník, 80 roků, 1560—II. Stoček Prokop, krejčí, 77 roků, 276—II. Šeflerova Marie, dcera obuvníka, 18 roků, 566—II. Šírová Anna, vdova po učiteli, 68 roků, 1494—II. Körnerová Ludvíka, vdova po obuvníku. 81 rok, 214—III. Šimek Josef, 21 rok, 193—III. Po- spíšilová Terezie, žena posluhy, 73 roky, 275—V. — U Milosrdných sester: Susa František, býv. sazeč, 73 roky. — V městském chudobinci

Karešová Jana, vdova; 81 r. — V měst. věznici: Müller Jan, nádenník, 51 rok. — Ve všeobecné nemocnici: Kábová Antonie, manželka pozla- covače, 43 roky. Pecková Marie, manželka kočího, 31 rok. Zeman Josef, úřadník úrazové pojišťovny, 29 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve čtvrtek 23. listopadu. 49. hra v předpl. (1. čtvrtka.) HEDY. Zpěvohra o čtyřech dějstvích. Slova dle Byronova »Dona Juana« napsala Anežka Schulzova. Hudbu složil Zdeněk Fibich. Dirigent Karel Kovařovie. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec před 10. hod.

Lidové divadlo „,Uranla“ v VII. čásťl Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve čtvrtek 23. listopadu. Začátek o 7. hod. Po druhé: Malí ničemové.

FIBICH:

Repertoirní opera Národního divadla!

Klavírní výtah s textem čes. a ném. . . . . . . . . . K 14.— skvostně vázaný . . . . . . . K 18.— Text . . . . . . . K —. 60 Směs pro klavír na 2 ruce: ve slohu snadném. . . . . . K 5.— ve slohu těžším . . . . . . K 4.— Balletní hudba pro klavír na 4 ruce . . K 6.— Úvod k II. jednání. Pro klavír a housle upravil prof. Jan Mařák K 2.50 Píseň rybáře ze IV. jednání. Pro zpěv a klavír . K —.80 Speclalní seznamy děl Fibichových. Největší a nejstarší český hudeb- ní závodl

Ceský knihkupee FR. A. URBÁNEK Nakladatel

v Praze, ve Ferdinandově třídě, vedle Národního divadla. 24386

»Tehdy jsme se vlastně nesetkali,« řekla. »Bylo to při tanci. Neviděla jsem tě ještě, ale Trampas řekl o mně néco ohavného a ty jsi řekl — ty jsi řekl: »Vstaň. ty tehoři, a řekni jim, že jsi lhář.« Když jsem to usly- šela, myslím — myslím, že to u mne rozhodlo.« Růměnec polil Mollyinu tvář. »Zapomněl jsem,« hučel Virgiňan. Na to ostře, »Jak jsi to doslechla ?« »Paní Taylorová — »Oh! Nu, žádný muž by to nebyl nikdy po- věděl ženě.« Molly se vítězně zasmála. »Kdo to tedy pověděl paní Taylorové?« Jsa takto chycen zubil se na ni. »Trvám, že man- želé jsou zvláštní druh mužů,« byla jediná odpověď, již našel. »Nu, když o tom víš, byl to nejbližší tah v té hře. Trampas si myslil, že jsem neměl právo zabraňo- vati mu, aby si mluvil, co je mu libo o ženě, do které mi nie nebylo — tehdy. Ale všechny ženy mají býti něčím pro muže. A tak jsem to opět Trampasovi vysvět- lil před diváky a bylo to jako při těch kartách. Jemu zase nenapadla žádná myšlenka. A tím zase poněkud kleslo jeho mínění o mně! »Nuž, nepodařilo se mi pozvednouti je. Bylo to a ono a jiné — ty víš většinou sama o posledních událo- stech — a dnes poprvé jsem náhodou uviděl toho člo- věka od podzimních událostí. Ty patrně víš o nich také. On ví, že mu nemohu dokázati, že byl s onou tlupou koňských zlodějů. A nemohu mu dokázati, že zavraždil chudáka Krátkého. Ale ví, že jsem se s ním minul jen náramně těsně a zkazil jsem mu na chvíli jeho krádeže. Divíš se tedy, že má o mně nevalné mínění? Ale kdy- jeho zamlčování ji zabolelo — a což nebyla daleko od své matky a velmi osamělá a on nemohl pomoci? Necht zví příběh jeho sporu řečí tak lehkou a nahodilou, jak jen se dá zastříti. Učinil počátek oklikou. Neřekl jí: »Povím ti to.

Viděla jsi, že jsem byl připraven na Trampasa, proto že jsem byl na něho připraven v každý čas po těchto pět let.« Počal daleko od toho bodu s onou svou zakořeně- nou opatrností — opatrností, již sdílí prostý divoch s do- konalým diplomatem. »Je věru pořádný rozdíl mezi ženou a mužem,e prohodil. »Jsi sobě tím jist?« odtušila. »Což to není štěstím? — že jsou zde oba, mí- »Nevím o štěstí. Stroje by snad vykonaly pro nás všechny těžké práce bez vaší pomoci.« »A kdo vynalezl stroje?« Zasmála se. »Nepotřebovaly bychom ty ohromné, hřmotné věci, jež jste udělali. Náš svět by byl něžný.« »Ach, božínku dobrý!« »Co tím míníš ?« »Ach, můj božínku! Ku předu, Monte! Něžný svět plný dam !« »Nazýváš snad muže něžnými?« tázala se Molly. »Nu, to je směšné, když na to pomyslím. Zaslechla jsi někdy vtip o tchánech? Je právě tolik tchánů jako tchyní; ale o které pak straně se vtipkuje ?« Molly nebyla přemožena. »To je proto, že muži píší humoristické listy,« řekla. »Slyštš, Monte? Muži je píší. Nu, kdyby psaly ženy humoristické listy, ty by myslím byly asi něžné.« „Virgiňan- ním.«