Periodikum ALTO Viewer

1

Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 310. ze dne 10. listopadu 1905.

2 article Různé zprávy.

Různé zprávy. Rohatý lid. V sousedství čínské prefektury Chien-Chan leží hluboké údolí, přehraničené řekou, kterou žádnému Číňanu není dovoleno překročiti, dokud nepodá do- statečné záruky, že se bude v domově Lolů klidně chovati. Lolové jsou štíhlý, urostlý, svalnatý lid kulatých obličejů, hnědočervené barvy, vysedlých lícních kostí a poměrně špíčaté brady,“ s níž vous pečlivě bývá odstraňován. Jsou vzrůstem vyššími než Číňané a kterékoliv evropské plémě, avšak pozoruhodnou zvláštností jest jejich roh. Každý dospělý muž váže si vlasy v uzel nad čelem, jenž pak skrouti s bavl- něnou látkou tím způsobem, že představuje roh jedno- rožce. Roh považován jest všeobecně za posvátný ma- jetek a třeba by se usadil Lolo v čínském územía nechal si růsti cop, nevzdává se nikdy rohu a pě- stuje jej s větší obezřelostí, nežli cop. Mužové oblé- kají se v plášť se širokými rukávy s červenou nebo černou plstí kolem krku; plášť splývá jim skorem k patám. Spodky jsou z čínské bavlny s plstěnými bandážemi. Obuvi nenosí: vysoký kůželovitý klobouk z utkaného bambusu, pokrytý plstí, slouží právě tak dobře za pokrývku hlavy jako deštník nebo slu- nečník. Číňané dělí Loly na dvě třídy, které nazývají »černé kosti« a »bílé kosti«; ony jsou šlechtici, tito jejich vasaly a sluhy. Jest mezi nimi ještě třetí třída zajatců čínských a jich potomků, pojmenovaných »watzu«, což znamená asi jako otroci. Ti jsou teto- váni na čele značkou svého kmene.

Číňan Lolo Roh

3 article

Lolové vstupují ve sňatek pouze mezi sebou, ve vlastním kmeni; zajaté čínské ženy poskytovány jsou darem jich ručitelům. Sňatek »černé kosti« jest do- bou velkých slavností a mnoha hostin. Zasnoubení jest oslavováno a schvalováno tím, že manžel daruje rodině nevěsty prase a tři nádoby s vínem. Na úsvitě svatebního dne obléká se nevěsta v bohatý oděv s četnými ozdobami. Očekává se o ní, že si bude hrozně naříkat a lkát, ať již jest k to- mu naladěna nebo ne. Uprostřed jejího nářku pří- buznř a přátelé ženichovi vniknou do obydlí, zmocní se nevěsty, mládenec vynese ji ven na ramenou; venku pak vsazena jest na koně a tryskem dopra vena do nového domova. Zde nalezá koně, krávy a ovce, jež mladomanželům zaopatřují rodiče ženicha, kdežto její rodiče posílájí oděv, ozdoby a ku- kuřici. Ženy zaujímají vysoké stanovisko mezi Loly a stává se dosti často, že mezi kmeny volí se ženské náčelnice. Děvče jest výše ceněno, než hoch, což mezi lidem Orientu zdá se býti trochu podivné. Ženy zúčastní se také bitvy, avšak nejsou nepřátelským vojskem napadány dříve, dokud nepoužijí ostré se- kací zbraně. Lolové nepoužívají střelných zbraní, nýbrž luků a šípů a čtyřiadvacet stop dlouhých oštěpů, opatřených hroty pět nebo šest palců dlou- hými. Nikdy nezabíjejí toho, kdo se jim pokoří a na- bídne se podati výkupné, aniž zajímají staré osoby. Činí tak pouze s mladými muži a ženami; dobytek a sůl odnášejí napořád a pakliže jest jim kladen odpor, zničí celou polní úrodu.

Lolo

4 article

= Osud vyděděné. V processu baronessy Irmy Holtzovy, která u krajského soudu v Kremži žalovala rodiče na uznání, že jest jejich dcerou, vynesen byl právě rozsudek nejvyššího soudu. Podkladem sporu byla tato událost: Žalující žila v domácnosti baro- nově, považována jsouc od malička za jeho dceru. Dostalo se jí téhož vychování, jako vlastním dětem baronovým, děvče navštěvovalo tytéž školy jako ostatní dcery a bylo pode jménem Irmy Holtzovy známo v celém okolí Kremže jakožto nejstarší dcera baronova. Když s ní v pozdějších dobách navázal bez vědomí rodíčů milostné styky jakýs poručík, byla baronessa z otcovského domu vyhnána a současně jí bylo sděleno, že jest rodině baronově osobou na prosto cizí, že není dcerou šlechticovou a že tudíž rodina s ní žádných styků nemá. Vyděděná baronka odebrala se na to do Vídně a živila se v bídě a nouzi pouličním prodejem květin. Za nedlouho však na radu svého okolí použila moci práva a podala na domnělé rodiče žalobu o uznání, že je jejich dcerou. Baron Holtz pojal totiž při prvním sňatku za chot paní Amalii šlechtičnu Santovou, s níž pak byl roz- veden. Na to vešel ve sňatek s nynější man- želkou, která již před sňatkem stala se matkou Irmy.

Holtzův Baron Holtz Amalia Santův Irma Kremže Vídeň

5 article

Drubý sňatek mohl býti právoplatně uzavřen toliko v Uhrách, neboť prvá choť baronova byla dosud na živu. Z té příčiny přijal baron Holtz uherské státní občanství. Dle zákona dostačí k legitimaci neman- želských dětí dodatečný sňatek jednoho z rodičů a právě na této závažné okolnosti zákládalo se i po- dání žaloby. Obviněná baronka popřela, že by její manžel býval otcem žalobkyně a prohlásila s dávkou zvláštní urozenosti, že otcem dívčiným byl páně baronův sluha . . . Krajský soud v Kremži po delším jednání a výslechu svědků ža- lobní prosbě vyhověl, uznav, že baronessa jest legi- timovanou dcerou žalovaných. Vrchní stolice nález ten potvrdila. Žalovaní však odpírali rozsudkům těmto revisijní stížností, nicmnéně však i tato byla zamít- nuta a rozsudek prvého soudce nejvyšší instancí v plném znění potvrzen. Ale nebohé, vyděděné dívce ani nejpříznivější rozsudek asi nic neprospěje. Poli- továníhodná baronessa umírá totiž ve vídeňské ne- mocnici tuberkulosou, ba, dle prohlášení lékařů, jsou dnové jejího žití již sečteny ..

Holtz baronův Uhry Krajský soud v Kremže

6 article

= Zvláštní legitimace. Před nedávnem objevil se na poštovním úřadě v Pešti muž, jenž žádal, aby mu vydáno bylo peněžní psaní, pod jeho adressou na poště ležící. K otázce úřadníkově, může-li se při- chozí vykázati náležitou legitimací, zněla odpověd, že cizí muž nejen žádných průkazů nemá, ale že si i žádných opatřiti nemůže, poněvadž jej v Pešti nikdo blíže nezná. Přes to opětoval žádost, aby mu peníze neprodleně byly vydány, poněvadž prý jest v nouzi. Úřadník, jemuž se zpustlý zevnějšek a zvláštní chování se cizího muže nezamlouvaly, prohlásil, že bez zjištění osobnosti příjemcovy není možno pe- něžní psaní vydati. Cizinec odebral se na to z po- štovního úřadu velmi mrzutě, prohlásiv před tím ještě, že se druhého dne znovu dostaví. A skutečně také dostavil se v přesně označený den a z očí zá- řila mu radost, že žádaný průkaz nese . . . Nemalé podivení však projevil úřadník, když mu příchozí předložil listinu, opatřenou úřadním signem a stvrzu- jící, že N. N. odpykav si tříletý trest pro zločin za- bití, byl z vězení propuštěn a že nastupuje cestu domů . . . A tímto způsobem, ne právě obvyklým, prokázal cizí muž svůj nárok k peněžnímu psaní.

N N Pešť

7 article

Zemřelí v Praze Dne 2. listopadu 1905: Löblová Marie, vdo- va po drožkáři, 72 roky, 593—II. Sachsová Berta, majitelka pensionátu, 36 roků, 819—II. Plánička Če- něk, soustružník železa, 30. roků, 715—VII. — U Milosrdných bratři: Zoula Josef, obuvnický pomocník, 20 roků. Dne 3. listopadu: Kuliš Gabriel, ředitel pan- ství v. v., 63 roky, 513—II. Ondráček Adolf, syn typo- grafa, 16 dní, 1484—II. — U Milosrdných bra- tří: Jaroš Josef, pekař, 41 rok. — U Milosrd- ných sester: Bejblová Marie, vdova po topiči, 40 roků. Grohlich Mikuláš, nádenník, 63 roky. Kul- hánková Barbora, vdova po truhláři, 77 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Kostková Anastazie, manželka truhláře, 46 roků. Trpálková Marie, vdova po dělníku, 58 roků. Vášová Růžena, manželka ob- chodního sluhy, 30 roků. Dne 4. listopadu 1905: Loukota Tomáš, továrník, 53 roky, 333—I. Janke Jan, droguista, 38 r., 108—II. Weissová Matylda, vdova po řediteli, 73 r., 200—II. Vyskočilová Terezie, posluhovačka, 75 roků, 1151—II. Švejdová Josefa, vdova po řezníku, 79 roků, 295—III. — U Milosrdných bratří: Hatina Frantíšek, melař, 53 roky. — V židovské ne- mocnici: Schnablová Anna, manželka obuvníka, 43 roky. — Ve všeobecné nemocnici: Bár- tová Marie, posluhovačka, 55 roků. Černá Josefa, manželka dělníka, 49 roků. Englová Olga, manželka dělníka, 24 roky. Wallova z Lendenfeldu, dcera uni- versitního professora, 19 roků. Rubelis Karel, puškař, 51 rok.

Sachsová Bert Plánička Ondráček Barbora Vášová I Janke Jan Vyskočilová Josef Bár Marie Englová Wallův Karel Praha Grohlich Mikuláš Kula Trpálková Marie Löblová Marie Zoul Josef Kuliš Gabriel Jaroš Josef U Milosrd Bejblová Marie Kostková Anastazia Loukota Tomáš Weissová Matylda Hatina Frantíšek Schnablová Anno Lendenfeld

8 article Král.české zem. divadlo v Praze.

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 10. listopadu. 37. hra v předpl. (1. čtvrtka.) HJRDIS. Opera o čtyřech dějstvích. Dle Ibsenova dramatu napsal Frant. Khol. Hudbu složil Karel Moor. Diri- gent Frant. Picka. Režisér Adolf Krössing. Začátek o 7. hod. Konec o půl 10. hod.

Král Ibsenův František Khol Moor Picek Krössing Praha národní divadlo

9 article Lldové divadlo ,Urania“ v VII. částl Prahy.

Lldové divadlo ,Urania“ v VII. částl Prahy. V zabradě l. pražského měšť. pivovaru V pátek 10. listopadu. Začátek o 7. hod. Ve prospěch režiséra p. Bohdana Lachmana. Válka v míru. Veselohra o 5 jednáních od Mosera a Schönthána. Přeložil V. Hes. Režisér Fr. Hlavatý.

Lachman Moser Schönthat V Hes Hlavatá Praha Francie Lldová divadlo

10 article Švandovo divadlo na Smíchově.

Švandovo divadlo na Smíchově. V pátek 10. listopadu Začátek o 7. hod. 14. hra v předplacení (páteční). Svatební noc. (Nuit de Noces.) Fraška o 3 odděleních. Napsal A. Barré, přeložila scénoval režisér Karel Lier.

Fraško A Barré Lier Smíchov Švandův divadlo Nuit jít Noces

11 article Pištěkovo lidové divadlo vinohreoh.

Pištěkovo lidové divadlo vinohreoh. na Král. V pátek 10. listopadu. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Jak se v Praze lidé baví aneb Dr. Zástěrka. Burleskní fraška o 4 jednáních. Napsal E. Čas J. Žert.

Král doktor J Žert Praha Pištěkův lidový divadlo

12 article

Virgiňan zastavil a kýval na mne. »Tady je váš medvěd,« řekl, kdýž jsem dojel »Dvounohý, jak vidite. A měl sám také koně.« Trčel tam kůl, na němž bylo nějaké zvíře na noc přivázáno. »Vypadá to jako Lolovej,« řekl jsem, pozoruje otisky bot. »Je to Lotovej. A Lotovej měl moc zapotřebí ještě jednoho koně, aby mohli s Liberním cestovati, jak se sluší na gentlemeny.« »Ale Liberní s ním pátrně nebyl.« »Ach, Liberní vařil kávu někde tam dole v lese, když se to přihodilo. Žádný z nich netušil, že by tu blou- dili v noci jiné koně, jinak by byli přišli oba.« Vrátil se k našim soumarům. »Tak vy nebudete slíditi po tom ležení, abyste byl jist?« »Zajistím se raději dříve. Mohli bychom býti očeká váni v tom ležení.« Vytáhl svou ručnící za nohou a položil ji na koso přes sedlo. Učinil jsem rovněž tak; a potom jsme se opa- trně dali na další cestu, poněkud jiným směrem. »To jsme ještě nenašli vše,« řekl Virgiňan. »Lo- tovej měl dobrý nápad; ale počitám, že později spáchal hanebnou chybu.« Našli jsme toho už dost a více není třeba, myslil jsem si. Lotovej šel přivésti jejich jedinkého koně a při- šed na pastvě na jiné tři, jal se chytati některého, ale nezdařilo se mu to, zahnal je pouze tam, kam se bál ná- sledovati je. »Krátký nedovedl nikdy sám chytiti koně,« proho dil jsem.

Virgiňan Lo Krátká

13 article

Ale on nechytil se tohoto záchranného lana. »Ano,« odpověděl a jeho oči mne hledaly. »A podal mi no- viny —« »Mimochodem řečeno, kde pak jsou?« tázal jsem se. »Rozdělal jsem jimi oheň. Ale když jsem je od něho bral, musil jsem zachytiti revolver, mířil na má prsa. A na to Steve promluvil: »Myslíš, že můžeš žíti ?e řekl Steve; a já jsem se na něho dopálil a počítám, že jsem mu jistě řekl, co si o něm myslím. Vy jste mne, tuším, slyšel ?e »Jsem rád, že ne. Vaše řeč je někdy« — Zasmál se nahlas. »Ach, já soudím o všem tom, co se děje, právě tak jako vy. Kdybychom si řekli své názory, byla by to bezmalička dvojčata.« »Tak tedy koně viděli medvěda?« »Možná že medvěda. Možná —« ale tu jej opět proud strhl — »Jaký máte názor o snech?« Všechna záchranná lana mli došla. »Játra — nervy,« bylo to nejlepší, co jsem dovedl říci. Ale on teď již plaval statně sám »Vy si asi myslíte, že má společnost zneuctívá,« řekl, »ale já to vím. Měl bych přijati více než — nu. lidé i jindy ztráceli přátelství. Sváry a války rozštěpily hodně svazků ve dví. A je-li má hlava uvedena v nebez- pečí kouskem starých novin — stydím se, že jsem je spálil. Stydím se, že jsem byl tak slabý.« »Každý člověk někdy ochabne,« řekl jsem mu. Z mých záchranných lan se stala stébla, i snažil jsem se, sestrojiti si nějakou politiku pro následující hodiny- Vírotňan“

Steve