V Praze, v pátek dne 10. listopadu.

K číslu 3l0. Čislo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Železniční služba dle předpisů. Z Vídně, 10. listopadu. Dnes o 6. hodině ranní připojili se k resistenci železničních za- městnanců také zřízenci dráhy jižní. Z Celovce, 10. listopadu. Personá státních drah připojil se včer k passivní resistenci, personál jižní dráhy roz- hodne se dnes. Z Lince, 10. listopadu. Předsednictv zdejší obchodní komory a předsedni- etví obchodní komory v Českých Budějovicích obrátila se telegraficky na ministerstvo železnic se žádostí, aby učinilo ne- prodleně pronikavé opatření k zasta- vení passivní resistence, jelikož jev se citelný nedostatek vagonů. Z Brna, 10. listopadu. Zástupcové zdej ších organisací železničních zří- zenců svolali na neděli odpoledne schůzi, které bude podán návrh, aby na zdejšíc nádražích dráhy severní a spo- lečnosti státní dráhy o 12. hodině noční dne 12. t. m. připojili se k resistene personálu z království českého. Nepokoje na vídeňské universitě. Z Vídně, 10. listopadu. Německo-nacionální buršáci usnesli se zmařiti přednášky. které se konají na medicinské fakultě a to ne- jen v posluchárnách, ale také na klini- kách. Akademický úřad učinil opatření, aby přednášky mohly se konati nerušeně. Dlužno podotknouti, že medicinská fakulta nalezá se ve zvláštních budovách mimo velkou budovu universitní. Uherští ministři ve Vídni. Z Vídně, 10. listopadu. Ministři Fejér- váry, Lonyay a Kristoffy sem přibudou aby přítomni zde byli slavnostem, jež uspořá- dány budou za pobytu španělského krále, jakož aby podali také panovníku z právu o situ- a ci. Zůstanou tady několik dní.

Události na Rusi. Vojenská vzpoura v Kronštatě. Z Loudýna, 10. listopadu. Kronštat od včerejšího večera hoří. Vzpoura vznikla mezi námořaími vojíny, kteří porubali své důstojníky a potom šli na pevninu, napadli krámy a ve- řejné budovy, jakož i skladiště lihovin, náleže- jící státu a vydrancovali je. Nastal strašný pouliční zápas, ve kterém mnoho lidí bylo zabito a zraněno. Buřič byli dobře ozbrojeni a dobyli strojní h děla. Krvavý boj zuřil po celou noc. Mnoho domů bylo zapáleno; také velká budova námořního klubu vydrancována. Dle posledních zpráv vojíni spolčili se s námořními vojíny a drancuj společně s proletariáte m. Revoluční duch v armádě. Z Londýna, 10. listopadu. »Daily Maile oznamuje z Petrohradu: Byl usnesen vo- jenský »coup«. Důstojníci několika pluků zavázali se písemně, že se súčastní lidového hnutí na pro- spěch ústavy. Bude-li položeno poslední ultimatum lidu autokratismu, většina ar- mády zachová se passivně. Několik důstojníků gardových bylo v úterý pro spiknutí zatčeno. Četné proklamace ve- řejně rozšiřují se mezi důstoj- níky a vojskem a přijímají se bez prote- stu. Také loďstvo černomořské a východomořské jest naplněno du- chem revolučním. V kantinách důstojníei mluví zcela zjevně proti nynějšímu regimu.

Protižidovské bouře. Z Oděssy, 9. listopadu. (C.-B.) Zdejší bursa usnesla se, že požádá bursy celého světa, aby uspořádaly sbírky pro oběti zdejších a vůbec jihoruských nepokojů. — Následkem úkazu o amnestii bylo 180 zajatů propuštěno. — De- putace městské správy dostavila se dnes ke ge- nerálnímu gubernátorovi bar. Kaulbarsovi a

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

sdělila mu, že se dle kolující pověsti na zej- třek chystá nové vraždění a že je následkem toho v městě veliký po- strach. Baron Kaulbars slíbil, že učiní bez prodlení nejvážnější opatření a že potlačí nepokoje, nechť si z kterékoli strany vzniknou. Vojsko obdrželo prý již rozkaz, aby zastřelilo všude ka- ždého, kdož by na nějaký dům nebo krám útočil. — Z různých měst jižního Ruska docházejí zprávy o vraždění Židů. Kyjevský guvernér doznává zločiny policie. Z Kyjeva, 9. listopadu. (C.-B.) »Petr. teleg- agentura« oznamuje: Gubernátor vydal prohlá šení, ve kterémž praví, že obdržel zprávy, jež potvrzují žaloby, že se policejni úřadníci a zřízenci za posledních nepokojů dopouštěli přehmatůa z ločinů. Gubernátor vyzývá osoby, jež byly svědky takovýchto činů, aby mu o tom za- slaly sdělení. Na ruských hranicích. Z Berlína, 9. listopadu. (Pův.) Z Katovic sděluje »N. Preus. Ztg.«, že šíří se v pohraničí ruském stávka. Tisíce pobuřujících letáků vrhá se do vojska a hlásá se, že místo cara povede president vládu novou. Vojsko nemá střílet na své bratry. Také polský poslanec Korfanty zde vystupuje. Kozácké oddíly pohraniční jsou všude sesileny. Další stávka na drahách v carstvu polském. Z Varšavy, 9. listopadu. (C.-B.) Úřadníci a dělníci varšavsko-vídeňské dráhy usnesli se v dnešní schůzi, že setrvají ve stávce až do zrušení válečného stavu a udělení neobmezené amne- stie. Ve schůzi zúčastnili se také delegáti drah vislanských. Lichá zvěst. Z Petrohradu, 9. listopadu (C.-B.) »Petrohr. telegr. agentura« oznamuje! Na londýnské burse rozšířená pověsť, že byl italský konsui v Oděsse zavražděn, je zcela bezpod- statnou,

FEUILLETON. Wilhelm.

Humoreska Sipulusza. Z maďarského přeložil B.P Seděl jsem jednoho tichého, zářijového od- poledne před kavárnou Florianovou na náměstí sv. Marka v Benátkách. K sousednímu stolu sedl si mladý párek. Oba dva, Němci, sáhového vzrůstu, plaví. Muž chvatně vysrkl černou kávu, ženě objednal dávku zmrzliny a na to odešel. Žena ho sledovala zrakem, pokud nezmizel, potom vyndala z kapsy červenou knihu a četla v ní, mezitím co mechanicky jedla zmrzlinu. Najednou zpozorovala holuby, poletující po náměstí. Jakoby jí cosi bylo přišlo na mysl, začala obraceti listy v červené knize a patrně i našla, co hledala. Asi to, co vztahovalo se na holuby, poněvadž její pohled znovu na ně za- mířil, potom rozhlédla se po kavárně. Po krát- kém váhání oslovila číšníka německy. Číšník vlašsky se omlouval, že nerozumí německy. Tu zdvihl jsem klobouk a nabídl jsem jí svoje služby. Dáma pohledla klidně na mne a řekla: — Chtěla jsem dva rohlíky, abych mohla podle předpisu nakrmiti holuby. — Agosto, doneste dva rohlíky! Dáma s rohlíky vyšla na schody a drobila je holubům. Mezitím prohledl jsem červenou knihu. Mráz mne přeběhl: Byl to jeden z cesto- pisů Zeyerových a měl nadpis: „Pět dní v Benátkách“. Hned jsem jej prohledl. Vzhledem k holu- bům dává tu radu, že každý cestující, který dá něco na sebe, je nakrmí.

Dáma, na tváři s vědomím vykonané po- vinnosti, vrátila se na svoje místo. Kromě toho bylo na ní viděti blaženost i proto, že se jí po- dařilo jeden bod programu oddrobiti. Považoval jsem za povinnost pokračo- vati s ní. — Pravda, to byl pan choť, co odešel? — Ano. — Patrně jste na svatební cestě? — Ano, můj pán, Wilhelm a já jsme na svatební zestě. (V Berlíně každou ulici a v Prusku ka- ždého muže nazývají buď Vilém anebo Bedřich. aneb Vilém-Bedřich.) — Už dávno? — Dva týdny. Oh, ale už jsme projeli ce- lou Italii. Tolil. krásných věcí jsme viděli. Ú jako snoubenci koupili jsme si knihy a sesta- vili si program. V každém chrámě a v každé obrazárně jsme byly... Doma, v Magdeburku, nebudou se moci zeptati na nic, co bychom ne- byli viděli... Tyto Zeyerovy knihy jsou skvostné. Na všechno upozorňují. Vilém vždy říká, kdo ví, kdy sem zase přijdeme. A cesta je tak drahá, tedy nesmíme nic zanedbati. Pittia palác, vatikánská obrazárna, chrám sv. Petra, fórum, kapitólium, Pompeje ... všechno si musíme prohlednouti . .. Pěkně, s výtečnou pamětlivostí začala m ta dáma opakovati známé už názory Zeyerovy na pamětihodnosti větších měst italských. — A jak se vám líbí Benátky? — Velmi zajímavé. Viděla jsem chrám sv Marka, most vzdechů, palác Desdemonin .. tak milé! — Ale jak se zdá, ráčíte býti už una- vena?

— Hrozně jsem unavena. Z Magdeburku cestovati do Italie, to už samo je únavné. A zde celý den cnodit sem tam, večer sotva držíme se na nohou. .. — A pan choť, kde je ted? — Šel si prohlednout pomník Colleonia . .. zde je, hleďte, na čtrnácté straně... potom patrně si prohledne hřbitov... Vilém je ne- únavný, ale já už nemonu. Marně domlouval, nedostal mne na to, abych s ním zase šla. Trochu si odpočinu. Chudák Vilém (Männchen ho nazvala), teď musí sám se ploužit. To mne dohřálo. Tato hezká, rusá, popelavých očí, zdravá, okrouhlá, svěží dáma, prožívající medové týdny, ona ještě lituje toho kostnatého pomořanského granátníka, toho severoněmeckého holomka, který ji tu nechal samotnu. — Milostivá paní — odpověděl jsem pološeptem, zatím co jsem se díval ne na ni, nýbrž do ne- konečnosti blankytného nebe — mne zrodila jiná země, než vašeho muže. Jiná země, kde ohnivější, bláznivější, nerozvážnější jsou mužové a vášnivější ženy. Ale u nás nikdy by neodpustili mužovi, který by v líbánkách tak samotnu zanechal ženu. Krásná paní upřela svůj čistý zrak na mne. — Ale, pane, Vilém přísahal mi věčnou věrnost a tak podle lidských výpočtů asi třicet — čtyřicet roků — ... nebo vezměme průměr, dvacet pět roků ... Mráz mne přešel. Tato paní, která cituje z ně- mecké statistiky průměr manželství, naplnila mno úžasem. — Vilém a já ostatně známe se již dávno. Pět let k nám chodil a pět let u nás večeříval. Teprve před šesti měsíci dostal místo takové, aby se mohl oženiti. Ještě více jsem se rozhněval.

— Jak? Pět roků se vám dvořil a když konečně