Románová přífoha

„Národnich Listů“ k čislu 309. ze dne 9. listopadu 1905

Různé zprávy.

vhodili do vody. Obyvatelstvo místní bylo zprávou o bestiálním činu tak pobouřeno, že jen s největším úsilím a přemáháním dalo se odvrátiti od úmyslu, aby provedlo lynch nad surovými vrahy.

Všední běh života Nemálo zajímavý proces projednává se v Ber- líně před porotou a udržuje místní i přespolní kruhy v nemalém rozechvění a napjetí. Žaloba vznesena na tři osoby: na služku Helenu Gröselingovu, na sluhu Karla Voigta a na domovnici Pavlu Czernero- vou. Hlavní obžalovaná schází. Dle došlých zpráv žije s mužem, pro něhož trestní pikle zosnovala, za oceanem, v zemi, odkud se dle mezinárodních smluv nevydávají jiným státům zločinci, kteří dopustili se podvodu křivou přísahou či utrhání na cti. Podkladem afféry jest tato událost: Ve věku 69 let pojal boháč a bývalý komerční rada Zimmermann, jenž po sobě zůstavil obrovské jmění 14 millionů marek, za choť 29letou Rosu Schiemannovu, která do té doby zastávala v do mácnosti jeho místo hospodyně. Manželé bydleli z počátku v Drážďanech a teprve později přesídlili do Berlína. Starý pán udržoval té doby přátelské styky s celou řadou vyšších úřadníků, z nichž nej- milejším byl mu zemský rada Ehmke, jejž Zimmer- mann považoval za osobu nejdůvěrnější, jejíž po- kyny a právní radou výhradně se také řídil. Kdysi došlo mezi přáteli k řeči o tom, učinil- Zimmermann poslední pořízení v příčině majetkových nároků své choti, s níž děliti se měli o pozůstalostní jmění synové komerčního rady z prvého manželství Ehmke radil, by Zimmermann odkázal určitý dí majetku své choti zvláštní smlouvou, aby snad do- datečně nedošlo k žádným nepříjemnostem a sporům mezi pozůstalými.

Zimmermann se skutečně také dle rady přítelovy zachoval a aby plné jistoty nabyl, že disposice jeho v příčině pozůstalostního bohatství budou tak plněny. jak si toho přál, ustanovil Zimmermann soudního radu Ehmka za vykonavatele testamentu, přislíbiv mu tam zároveň zvláštní kavalírský honorář. Dne 2. července 1901 zemřel komerční rada Zímmermann, čítaje 81 rok stáří. Ale hned po smrti, kdy ještě nevychladlo jeho bezduché zvadlé tělo, snesla se příšerná bouře nad katafalkem zůstavitelovým. Hlavní slovo v příčiněté vedla — paní Zimmermannová... Prvé totiž, nežli Ehmke začal plniti úkol, k němuž testamentem by povolán, ohradila se pozůstalá vdova proti jeho čin- nosti, uvádějíc, že Ehmke jedná ze ziskuchtivosti, aby se obohatil na útraty dědiců a ze strannictví vůči pozůstalé. Rada Ehmke, jakmile stížnost dostala se ke sluchu povolaných hlav, odrážel útoky na svou osobu podnikané prohlašováním, že paní Zimmermannová za posledních dnů manželova života udržovala in- timní poměr s »professorem« kouzelnictví Reichlem, čímž stala se nehodnou dobrodiní, zůstavitelem jí odkázaného. Paní Zimmermannová, aby se vůči ná- mitce té obradila, navedla své okolí, aby u soudu, až na záležitost Reichlovu bude tázáno, prohlásilo vše za klep a výmysl. A aby si panička byla výsledkem jista, odměnila svědky: Helenu Gröselingovu, Karla Voigta a Pavlu Czernerovou značnými dary, prv ješté nežli nastoupily cestu k soudu . A svědkové potvrdili vše, co jim před tím paní Zimmermannová vylíčila, či vlastně čeho si od nich

přála. Zvláště, že pan Reichel nikdy do domu k paní Zimmermannové nedocházel, ba že jej jejich velitelka ani neznala. Současně pak odpřísáhli svědci, že pan Ehmke, kdykoliv po smrti zvěčnělého přítele do do mácnosti jeho zavítal, od paní Zimmermannové přísně žádal peníze, zejmena pak že jí kdysi vyhro- žoval zastřelením, bude-li mu činiti překážky při vy- placení patřícímu odměny Následkem tohoto stavu věcí zavedl soud trestní a později disciplinární vyšetřování s radou Ehmkem jejž zatím také místa zbavil a pokračoval ve věci s nemalým ostřím.

Avšak konec konců vypadl přece jenom bledě pro — paní Zimmermannovou ... U svědků probu- dilo se za čas svědomí .. . hryzly je výčitky černých myšlenek ... a jeden po druhém dodatečně hlásili se u soudu, že ve vyšetřování lhali... že odpřísahli nepravde ... a zvláště že soudní rada Ehmke jest naprosto nevinen Ale kde byl zatím rada Ehmke! Před pozemním soudem nedočkal se více spravedlnosti za křivdy utr pené a před tribunálem soudů neviditelných pohrdá se svědectvím lidských bytostí .. A paní Zimmermannová, na niž do té doby vy- dán byl zatýkací rozkaz, také unikla z ovzduší ber- línského kriminálu. Odkudsi z Floridy došla zvěsť, že tam tráví blažené dny líbánek po boku jakéhosi pana Rozskola z Zimmermannů, jenž prý se za dob svého pobytu v Evropě živil provozováním kouzel, zvláště čaronvými útoky na tajemná srdce mladých manželek osmdesátiletých millionářů a říkal si tenkrát professor Reichl. Pozůstalost komerčního rady jest prý o několik millionů menší, než byla v době smrti testatorovy; ti, kdož starati se měli o její zachování a správu, hnijou pod zemí, chudáci jsou na skoku do kolika- letého kriminálu a veselá vdova žije s tím, kdo se o její přízeň dělil s nebožtíkem mužem, jenž zavřel oči na měšci se 14 milliony peněz .. A tomuhle se říká: všední běh života — — —

= Zavražděn ženou a syny. Kronika příšerných událostí, jichž jevištém byla v poslední době Italie, dovršena jest bestrálním činem, jejž spáchala žena ve spolku se čtyřmi syny na svém manželu. V obci Griande blíže Menaggia pohřešován byl po delší dobu statkář Giovanni Prina, šedesátiletý muž, o němž se vyprávělo, že jest jedním z nejbohatších venkovanů svého okolí. Veškeré pátrání po osobě zmizelého bylo bezvýsledným i rozšířili členové jeho rodiny ko- nečné pověst, že prý otec stal se obětí neštěstí, aří- tiv se se strmé skály v pohoří. Zpráva zdála se býti pravdivou, neboť obec leží v objetí vysokých hor a neštěstí dotýčného rázu nejsou v krajině právě žádnon novotou. Před několika dny však za- vdal jeden z vrahů sám podnět k pátrání po zmizelé stopě otcově. Carlo Prina, nejmladší člen rodiny zmizelého muže, radil kterémusi z rybářů v Menag- giu, aby při lovení ryb čeřenem dával pozor, nevy- loví-li z hlubin jakýs pytel s mrtvolou. Potom aby prý pytel opět vhodil do vody ... Rybář uvědomil o podezřelém sdělení úřady a ihned potom byla manželka Prinova i se svými čtyřmi syny zatčena. Ak nemalému překvapení se nejmladší syn ke . vraždě doznal i uvedl, že matka jeho a bratři ulloukli otce holemi a pak mrtvolu zašili do pytle, kterýa

Zemřelí v Praze.

Dne 31. října 1905: Winter Adolf, obchodník, 68 roků, 50—I. Straňáková Anna, manželka měst- ského zřízence, 59 roků, 264—III. Táborská Jindřiška; dcera zahradníka, 15 dní, 30—IV. Zvěřinová Josefa, vdova po dělníku, 64 roky, 796—VIII. — U M il o- srdných sester: Chytráček Jan, nádenník, 65r. Lelková Božena, manželka domkáře, 33 roky. Su- hrada Josef, býv. krejčí, 87 roků. — V c. k. vše- obecné nemocnici: Chlupatá Božena, man- želka zedníka, 44 roky. Trousilková Aloisie, vdova po truhláři, 80 roků. Dne 1. listopadu 1905: Bičiště Petr, správce v. v., 56 roků, 1945—II. Zeckendorfova Nelly, dcera obchodníkova, 3 roky, 1093—II. Šipanka Václav, obuvník, 40 roků, 88—VI. Žambach Norbert, syn sfuhy, 11 měs., 32—VI. Kršík Antonín, zednický polír, 56 roků, 620—II. — U Alžbětinek: Neubertová Marie, manželka kamenotiskaře, 78 roků. — U Mi- losrdných sester: Bláha Václav, zedník, 76 r. Zahajská Terezie, vdova po zedníku, 45 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Fous Jan, nosič, 33 r. Pergl Josef, zedník, 30 roků. Staněk Josef, kovář, 52 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 36. hra v předpl. Ve čtvrtek 9. listopadu. (Z. čtvrtka.) Nově studováno, scenováno a vypraveno: HEDY. Zpěvohra o čtyřech dějstvích. Slova dle Byronova »Dona Juana« napsala Anežka Schulzova. Hudbu složil Zdeněk Fibich. Dirigent Karel Kovařovic. Re- žisér Robert Polák. Konec před 10. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru Ve čtvrtek 9. listopadu. Začátek o 7. hod. Po páté: Andrea. Komedie o 6 odděleních od V. Sardoua. Přeložil E. Z. Režisér B. Lachman.

Švandovo divadlo na Smíchově. Ve čtvrtek 9. listopadu Začátek o 7. hod. Matka. Drama o 4 jednáních. Napsa! Lothar Suchý. Režisér V. Táborský. Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka v Praze, vedle Národního divadla a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově. 24539 na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vinohradeok. Ve čtvrtek 9. listopadu. Začátek o 7. hod. 24518 Tragedie lásky. Drama o 5 jednáních od M. A. Potěchina. Z ruštiny přeložil F. v.

Šel po mně mráz a já jsem se neubránil ustraše- nému pohledu onim směrem, jejž jsme pozorovali. Ale jeden z koni se počal pásti a mně napadla zdravá my- šlénka. »Pak ho to nudí, ať vidí cokoliv,« řekl jsem, ukazuje. Úsměv přelétl na okamžik Virgiňanovu tvář. »Musí to býti nuzná podívaná,« poznamenal. Všichni koně se ted pásli a on dodal. »Nezkazilo jim to nijak chut.« Na to jsme si připravovali snídani. A třeba se mne dotýkal až do této chvíle jakýkoliv příšerný strach, opustil mne nadále před opravdovou starostí. Na Virgiňanovi hlodalo leknuti ze Steva. Byl si toho vědom; bránil se proti tomu vší mocí; a podléhal. Byl věru jako statečný plavec, proti němuž se spikl i vítr i proud. A v této nyní předtušné samotě byl jsem tu sám jediný, kdo by mu hodil ochranné lano. A jeho úsili po zachránění bylo tak odvážné, jako onen spodní proud, který je neu- stále mařil. »Trvám, že jsem dělal rámus ve stanu?« řekl, cítě svým způsobem se mnou. Hodil jsem mu lano. »Ano. Můra tlačí — špatné trávení — přílis mnoho novin před spaním.« Chytil se lana. »To jest pravda! Měl jsem celé peklo pošetilých snů na dospělého muže. To bystesi o mně nemyslil.« », ano, věřím. Míval jsem je také. Po probděné noci a šampaňském.« »Ach,« hučel, »probděné! Vysílení to dělá.« Podíval se za sebe. »Steve se vrátil —« »V tom vašem pošetilém snu,« vpadl jsem.

niny mohou býti děsivě veliké.« ty noviny.«. Seděl a pročítal je zdánlivě, kdežto já jsem si upra- voval houně, abych měl teplé lůžko. Ježto jej noviny stále ještě zajímaly, připravil jsem se potom a vklouzl do svých houní na noc. »Budete potřebovati brzy novou svíčku do svítilny,« řekl jsem. Odložil noviny. »Udělal bych zase všechno tak,« počal. »Celou tu věc, právě tak. On znal zvyky zdejší země a pustil se do hry. Nemá právo vyčítati mi pro zvyky země. Buď nech cizí dobytek na pokoji nebo přijmi následky, a Steve to věděl vše hned od začátku. Byl by chtěl, abych bral plat od soudce a jemu dal pokyn ? To by se byl musil náramně změniti od onoho Steva, kterého jsem znal, čekalli to. Nevěřím, že to čekal. Věděl velmi dobře, že jediná věc, jež by jej byla osvobodila, byla by pravidelná porota. Protože koňští zlodějové mají v rukou porotce v Johnsonsku. Udělal bych to vše právě tak.« Dohořívající plamen ve svítilně zaplápolal a zmodral. Ustal v řeči, jakoby chtél upraviti světlo, ale neučinil to, sedě mlěky, sotva viditelný a zdálo se, že sleduje smrtelný zápas plamene. Nenapadlo mne nic, co bych mu řekla domníval jsem se, že si sám dobývá zpět cestu ke klidu. Zachoval svůj zevnějšek skoro tak přirozeně, že jsem za- pomněl na ono chladné dotknuti jeho ruky a ani jsem netušil, jak daleko od rozumnosti unáší jej právě nyní proud rozechvění. »Vzpomínám, jak jednou v Cheyennu,« uvažoval. Vkrsihan. »Ač, nevím,« uvažoval. »Ale jsou doby, kdy i pla-

Dokončili jsme právě hru a on řekl: »Ukažte mi