V Praze, ve čtvrtek dne 9. listopadu.

K číslu 309. čislo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h.

NARUDNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Konání služby dle instrukce. Z Vídně, 9. listopadu. Jak se spolehlivě dovídáme, zahájeny budou dnes ještě rozpravy k zastavení passivní resistence na dráhách státních i soukromých. Vlá- da jest ochotna přijíti železnič- ním zřízencům státních dráhv ústrety a učiniti jim částečné koncese hmotné. Dnes minister- stvo učiní po té stránce prvn krok. Z Vídně, 9. listopadu. »Fremdenblatte oznamuje, že dnes večer připojí se k pa- ssivní resistenci také zřízenci n dráze jižní, zejtra zřízenci na tratích s po- lečnosti státní dráhy, v sobotu zří- zenci na dráze severoz ápadní a v ne- děli zřízenci na Ferdinandově sever n dr áze. Vláda a volební oprava. Z Vídně, 9. listopadu. Baron Gautsch k zástupcům jednotlivých stran, kteří v posled- ních dnech u něho byli, se pronesl, že na- před musí býti zajištěno schvá- lení některých státních nezbyt- ností, zejmena zatímního rozpočtu na první polovinu r. 1906, příspěvku této poloviny říše na záležitosti společné, smlouvy ob- chodní a zákon o rekrutech na rok 1906, než bude moci se přikročiti k volební reformě. Nebudou-li tyto tak zv. státní ne- zbytnosti v čas povoleny a vyřízeny, bude říšská rada neprodleně roz pu- štěna. Vláda považuje za přední svůj úkol opravu volební, o které se pracuje za předsednictví ministra vnitra hr. Bylandt-Rheidta ve všech re- sortech, které jsou zúčastněny při tomto velkém díle. Rozpustí-li se říšis ká rada, půjde vláda do nových voleb s hes- lem volební reformy. Vyhoví-li parla-

ment nátlaku vládnímu, zasedati bude do čer- vence příštího roku. To jest akční a pracovní program vlády a to jest také pracovní program pro říšskou radu. Nepokoje na vídeňské universitě. Z Vídně, 9. listopadu. Akademický senát vídeňské university učinil po- dání správci ministerstva vyučování, ve kterém vyzývá jej vzhledem na telegram, zaslaný mu poslaneckou skupinou Wolfovou na sněmu krá- lovství českého, aby nedopřál poslechu poslancům, kteří bez náležitý ch informací zasahují do vnitřních záležitostí universitních, zvláště disciplinárních. Akademický senát zároveň vyslovil naprostou důvěru rektoru Philippowichovi.

Události na Rusi. Vydrancovaná a spálená židovská města. Z Berlína, 9. listopadu. Z Oděssy ozna- mují: Města Golta a Olviopol byla tak zv. čer- nou tlupou úplně spálena a vydran- cována. Mnoho lidí zahynulo v plamenech. Z Londýna, 9. listopadu. »Standard« ozna- muje z Bukurešti: Ruské město Kala Raš v Besarabii jest úplně spáleno. Mno h set židů zahynulo v plamenech. Zabiti a raněni židé. Z Londýna, 9. listopadu. »Daily Expresse oznamuje z Oděssy: Počet židů, kteř v různých částech jižní Rusi při- šli o život, páčí se na 15.000, poče raněných a zmrzačenýchna 100.000. Tyto čislice jsou dle pramene naprosto spole- hlivé. Příčina protižidovských bouří. Z Berlína, 9. listopadu. »Köln. Ztg.« praví, že část štvanic a bouří protižidovských pří- sluší »černé sotně«, ale druhou dlužno přičísti nepřekonatelné propasti, dělící široké vrstvy pra-

BSlI. Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

voslavných Rusů od židů, ktera byla přílišnou účastí židů na revo- lučním hnutí rozmnožena. Právě toto vystoupení židů poskytlo zpá- tečníkům zbraně, vydávati se před carem za je- diné spasitele říše a cara. Admirál Něbogatov v Petrohradě. Z Petrohradu, 9. listopadu. (Pův. tel. Nár. Listů«.) Dnes očekává se sem příjezd admirála Něbogatova, Demisse velkoknížete Vladimíra a ministra Chilkova přijata. Z Petrohradu, 9. listopadu. (P. T. A.) De- misse velkoknížete Vladimíra jako velitele gardo- vých vojsk a petrohradského vojenského okruhu byla přijata, rovněž ministra dopravy knížete Chilkova; týž byl jmenován členem říšské rady. Poměry v Moskvě. Z Moskvy, 9. listopadu. (C.-B.) Městská rada zamitla návrh na zřízení stráže z mě- šťanů. Uklidněná města. Z Petrohradn, 8. listopadu. (C.-B.) »Petrohr. telegr. agentura« oznamuje: Pravidelné poměry nastaly zase v těchto městech: v Pim- feropoli, v Jekaterinburku, v Ivanově- Vozněsen- sku, v Derptu, v Oděsse, v Rize, v Irkutsku, Vladiměři, v Penze a v Jekaterinoslavi. — Děl- nictvo v Revalu usneslo se, že z ahájí o pět p ráci. Ukončení stávky ve Varšavě. Z Varšavy, 9. listopadu. (Pův. zpr. »N. L.«) Očekává se, že v nejbližších dnech bude zde po stávkách. Rusko-anglické poměry. Z Paříže, 9. listopadu. (Pův. tel. »Nár. Listů«.) »Patrie« sděluje z Londýna, že car v posledních týdnech si neustále dopisuje s an- glickým králem, patrně ve věci sblížení anglo- ruského. Eduard VII. před příjezdem Vittovým do Petrohradu z Berlina od císaře německého

FEUILLETON, V cizí půdě.

Dráteníčkův příběh. Ze života napsal K. L. Fus. Toulal se už léta Prahou. Opánky na ma- lých nohou, halenku přehozenou přes ramena měkký, nízky, promaštěný klobouček ledabyle na hlavě pohozený. Vesele díval se do ruchu ži vota bloudě ulicemi, očka jeho šelmovstvím jen svítila, ale svítila dobromyslně, plaše, jako očka dítěte nedotknutého dosud životem. Jenom když viděl zraky některého chodce upřeny na sebe klobouček hladce stáhl přes obličej na prsa, skří ženýma rukama ho přitiskl a skroušeně žebronil svoje: „Milostpánko, dajte — Ulice dobré ty děti nezkazí. Ptejte se, kde nabyly ochrany proti této nákaze, jež vyžaduje tolik obětí lidských existencí! Prach ulic nechytá se jejich poctivých duší, o něž vychvalovaná dosavadní kultura širokých vrstev lidových na svém pochodu světem dosud nezavadila. Potkal jsem ho jednou z večera pod nusel- skými schody. Na nocleh šel někam za Prahu. Kolečko drátu přehozené po zádech, několik drá- těných pastí, upevněných k němu, to bylo vše, co dávalo mu živobytí. Jak málo je třeba k životu! Stál v hustém chumáči dětí. — Jurko, zakukej! — prosily děti. Ale Jurko nic. Jenom se rozhlížel po dětech. vědom si své vyšší hodnoty uprostřed té malé společnosti, pousmál se, ale nezakukal. — Zakukej, Jurko, krejcar dostaneš, dorá- žely děti, Ale Jurko jen šibalsky a nedůvěřivě přeměřil očima kroužek té drobotiny. Znal ji až do jejích kapes. Nezlákala ho její lichometná pří- pověd, stál nehybně, jen oči mluvily za jeho roztomilá ústa, plná zdravých, bílých zubů. — Co pak umí Jurko? — ptám se chlapců.

— Kukat! Ale jak! Tak nikdo nezakuká — volá několik chlapců najednou. — Jurko, zakukej, krejcar dostaneš — po vídám a důvěrně přistupuji blíže. Jurka nesměle a důvěřivě nadzvedl oči, ústa sešpoulil, do žlábku stočil jazyk, podložil ho spodním rtem a — — — — U—u! U— u! U — ! kulatě a jasn třikrát stupínkovitě zaznělo kolem, jakoby ze svahu zahrad vinohradských vill byla zahoukala kukačka. Opravdu radosť poslechnout! Sama kukačk Jurkovi by záviděla ten čistý okrouhlý tón lahod ného hlásku. Dobře ho tam na Slovači kukačce odposlouchal. Však není-li Jurka volný jako pták Jen hnízda nikde nemá, ubožáček! — Tu máš — a zkus to ještě jednou, po bízím dále. Jurko kukal. Dávejte mu po krejcaru ukukal by se. Jurko rostl. Úhledný z něho byl hoch, mile hovorný, nevtíral se svým chováním, jeho oči byly plny plachého kouzla. Jurko na svých pochůzkách Prahou postanu kdysi na dvoře velkého restaurantu. Hostinský byl lidumil. Jurkovi často hojně ukáplo z bohate kuchyně. Liboval si a přicházel častěji. Jednou, v době kdy Jurko povyrostl, hostin ský zastavil se u něho. — Jurko, pověz, chtěl bys se míti stále tak dobře? — Jurko jenom se usmál do široka. — Víš co, Jurko, tys čiperný hoch; chceš-li hostinským tebe vyučím. Chceš? U mne zůsta- neš, budeš obsluhovati hosty, dobře se poměješ, Jurko přisvědčoval. — Tak pojď, vykoupáš se, upravíš, celý pře- vlečeš. Jurko šel. Nikdy nebyl šťasten tak, jako dnes. Ztratil se v komůrce pod střechou hostince.

svlékl halenku, opánky sundal. Upravili ho, pře- vlékli do čistého prádla, navlékli do tmavých, z brusu nových šatů. Jaký byl Jurko hezký chlapec! Nedůvěřivě sama sebe v zrcadle obhlížel, svým očím ne- věřil, jak byl změněný. Od toho dne měl Jurko všeho dost. Jídlai pití, a peněz ani utratiti nemohl. Jurko stal se miláčkem hostí. Tak vtipněa uhlazeně nikdo ze sloužících nedovedl hověti je- jich zábavným choutkám jako on „dráteníček“, jak ho nazývali. Na papírové hodnoty vtipných narážek do- dával čistou, zvonivou mincí svých rázovitých nápadů. — Vzácný hoch! — pochvalovali si hosté a hostinský, hrdý svým nálezem, honosil se od těch dob znalectvím lidských duší. — K srdci mi přirostl ten hoch, říkal. Tě- ším se, až doroste. Dětí nemám, zaopatřím ho dochovám — —. Nedochoval — Jednoho dne Jurko zmizel. Hledali ho v ko- můrce, byla prázdná. V celém domě nebylo po něm ani potuchy. Nikdo neviděl ho odcházeti. Z posledních dnů byl ještě veselejší, než dosud. Co se s ním stalo? Hledali ho. Marně. Snad někam zašel a vrátí se. Nevrátil. Čekali den za dnem, že přijde. Nepřišel. Prohledali jeho komůrku. Nalezli v koutku složené Jurkovy šaty. prádlo, kravatu, boty, všecko až do nejmenších drobností. Ničeho s sebou nevzal. Jenom uzlíček s halenkou, opánkami a klo- boučkem zmizel s Jurkou. A od té doby Praha jakoby se nad ním byla zavřela.