varoval prý cara, aby se měl na pozoru před Vittem; tím prý lze si vysvětliti malou přízeň, kterou nalezá u cara pro svůj návrh za sblí- žení rusko-německé. Dále sděluje týž zpravodaj z Londýna ko- lující tam pověst, že vypukne-li revoluce na Rusi a bude-li car ohrožen, bude se svou ro- dinou během šesti hodin mimo Rusko a na cestě do Londýna. Ale v Londýně se věří, že vzpoura na Rusi již nepotrvá a situace se zlepší. Dlužno dodati, že anglická banka chová velkou část osobního jmění carova. Anglický tisk o Rusku. Z Londýna, 9. listopadu. (Původní.) Angli- cký tisk, Rusku nepřátelský, očekává uklidnění Ruska za ohlášených oprav a změn, při nové ústavě a zároveň ustání revolucionářů od další »práce«. Proti Steadovi, jenž při příchodu z Ru- ska do Kodaně tvrdí, že opravy nynější přichá- zejí příliš pozdě a že Rusko stojí na prahu ohromných hrůz a bouří, vystupuje anglický tisk a nesdilí jeho pessimismus. Gen. Kaulbars o Finsku. Z Petrotradu, 9. listopadu. (Pův. zpr. „Nár. Listů“.) Gen. Kaulbars, velitel vojsk v Oděsse, jenž se uvádí jako příští gen. gubernátor Finska. vyslovil se k zástupci „Pet. Listku“, že soustava. prováděná zvláště Plevem ve Finsku, byla osud- nou chybou; Rusko vytvořilo si tam samo vnitř- ního nepřítele. Odtud boj proti poutům ruským za svá práva, ač země uznává, že bez Ruska nemůže se udržeti. Jest jen otázkou nyní, bude-li Finsko spokojeno s navrácením své ústavy. Za to, co se zde nyní děje, pravil gen. Kaulbars, máme co děkovati Sipjaginovi, Plevovi, Bobri- kovi a jiným ubíječům ducha a nepřátelům lid- stva.

Telegraflcké zprávy. Z německé Afriky.

Z Barlína, 8. listopadu. (C.-B.) Dle úřad ního telegramu z Kamerunu byl zástupce firmy A. a L. Lubcke v Hamburku, kupec Rogge, ve Velemakone v jižní části okresu ebolovského svým vlastním služe bnictvem za- vražděn. Guvernér tvrdí, že tento čin ne- vznikl z příčin politických, a že také nebude miti politických následků. Revoluce na San Domingu. Z Washingtonu, 8. listopadu. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« oznamuje: Námořní úřad učinil opatření, aby na San Domingu, kdež revoluce propukla, opět zjednán byl klid.

Boj o všeobecné právo hlasovací Poznámky k událostem právě minulých dnů. Vlny se ztišily a kdyby nepršelo, řekl bychom, že nad Prahou klene se opět jasné Po rozčilování nastává uvažování a po periodě, v níž panství uchvátil zbouřený cit, opět chvíle rozumového přemítání. A v této chvíli budiž nám dovolen vytknouti jisté záhady, aneb, abychom nepřehá- něli, některé nerozřešené otázky, jimiž se za- bývá snad ne pouze ten, jenž zvyklý je na druhé straně hledati jen samé hříchy, nýbrž na nichž mozek si láme i nejnestrannější pozoro- vatel věci. Z německých listů dočtli jsme se, že jsme měli v sobotu večer, v neděli a v pondělí v Praze »vzpouru« a »revoluci«. Prožili jsme všechny tři dny v Praze, byli jsme svědky různých výjevů a máme za to, že jsme »vzpouru a revoluci« prodělali ssebou. Mohli bychom se pyšniti, že obohatili jsme tím pod- statně své zkušenosti, všák jakýsi vnitřní hlas nám praví, abychom byli opatrnými v úsud- »Vzpoura, revoluce!« A přece jsme viděli. že v ulicích, kde »revoluce« řádila, promenovaly všude dámy, ba že jezdily jimi chůvy s dětmi v kočárkách. Podivná »revoluče«, jež trvala je- den večer a půldruhého dne. Jinde nazývají to »výtržností« u nás je to »revoluce«. Inu, jsme dle tvrzení našich odpůrců, přes své osvědčené západnictví na »prahu orientu« a ten, jak známo, rád přehání. A to činí se zvláštním gustem ze- jména onen »pražský orient«, jemuž svěřeno je psáti do německých novin do zdejších i do za- hraničních, a který svolává na Prahu »náhlá práva« a »vyminečné stavy« po pěti krejcarech za řádku.

A což se nestřílelo? Což nestavili vzbou- řenci barikády? Což nebyl ničen veřejný i sou- kromý majetek? Ano, střílelo se. Jestli ale dvacet neb tři- cet výstřelů z revolveru stači na vzpouru, pak ovšem pojem náš o »revoluci« je náramně pople ten, my představovali si revoluci, upřímně řečeno, jinak. Pisatel tohoto článku měl štěstí — aspoň se nešťastným k vůli tomu necítí — prodělati od let šedesátých v Praze všechny toho druhu »revo- luce«, jakou jsme zažili těchto dnů, od Päu- mannovské až do Křikavovy a dosvědčuje, že při žádné z nich se nestřílelo. Ani na proslavených táborech, ani při bouřné »oslavě« Herbstově. První rána střelná padla teprve v roce 1897. Těchto dnů pak rovněž stříleno. A čim se to dá vysvětlit? Od roku 1860—1897 nestřílelo se proto, že pražská policie vůbec neměla čím stříleti. Střelné rány padají teprve odté doby, co jí pan hrabě Thun vymohl revolvery. Tím vysvětlena jedna záhada Namítne li se, že policie stříleti byla nu- cena, poněvadž na ni »vzpoura« střílela dřiv, dovolíme si prostě připomenouti, že v »krvavém pouličním boji« nebyl střelnou rano zraněn anijediný policejní stráž- ník, ani jediný četník, ani jediný voják, že ale postřeleno bylo ně- kolik lidí ze strany občanské a jeden že byl zastřelen. Uvidíme ostatně z veřejného přelíčení, mnoho-li střelných zbraní bylo u zatčených nalezeno a komu že patřily po většině zbraně, jež byly zatčeným konf skovány. Pokud víme, má policie v rukou — tři revolvery a to na »revoluci«, v níž zúčastněno bylo na sto tisíc lidí a proti níž vyslán byl celý armádní sbor, přece jenom trochu málo!

Ale každý ze zatčených »ozbrojen« byl no- žem — tak aspoň se dočítáme v dobrovolných policejních orgánech z Panské ulice a z Anen- ského dvora. Jak veliký by musil býti kriminál, aby se do něho vešli všickni, již těchto dnů měli v kap se — niůžl A ty barikády! Stratégové té naší revo- luce stavěli je na — Karlově náměstí, kdežto všude jinde měli revolucionáři kuráž zřizovati je jen v úzkých uličkách. Praha — tak aspoň se zdá — musí míti občas nějakou velkou po- uliční afféru, nejde to jinak, pražské bouře jsou asi nezbytným rekvisitem ve vnitřní politice to- hoto státu. Co jsme zde už zažili stavů výjimečných Jak u nás někdo Němci na kuří oko šlápne, hned ozve se volání po stavu obležení a po stanném právu. A jak ochotna je oproti tomu Vídeň, tatáž Vídeň, kde ulice nekácí kandelábry ale vlády a nerozbíjí tabulky u oken, ale pro- ráží poslední zbytky vládní autority, aniž by silná ruka, která tak energicky ohání se v Praze. odvážila se nejmenší učiniti pokus, mimořád- nými opatřeními zjednati tam pořádek. Na Prahu mají odvahu vídeňští páni, ale na Vídeň se neodváží. Opět záhada, zrovna tak je záhadou, pro v Praze každý německý pissoir chráněn batail- lonem vojska, kdežto na příklad v Inšpruku dovoleno demolovati celou budovu, v níž nalé- zala se vlašská právnická fakulta. Máme dobře zapsáno, co stalo se těm, již dopadeni byli při útoku na tuto inšpruckou budovu a zajisté že se nebude vykládati zástup- cům našeho lidu ve zlé, budou-li se domáhati, aby také našim demonstrantům pro veřejné právo hlasovací stejně bylo měřeno.

Mohli bychom ovšem vysvětliti zjev, pro právě Prahu mají rozhodující kruhy tak v lásce a k vůli čemu hlavní město toholo královstvi tak trpí, proč obyvatelstvo jeho tak se poško- zuje a před světem hanobí. Však řeklo by se. že v kritické chvíli popuzujeme a proto si vy- světlení této záhady ponecháme pro čas, až volné slovo nebude se zde tak rdousit, jako děje se nyní. Ale na něco ještě upozorniti třeba. Jako v každém velkém městě, naleznete i v Praze houfy lidí, kteří tvoří společenskou ssedlinu a již v okamžicích pohnutých kořistí z vhodné příležitosti na úkor oprávněného a ve své podstatě mravného hnuti. V historii všech velkých bouří lidových k tomu hojnost dokladů. Také u nás takový živel, u nás ale soudobí kro- nikáři němečtí a vládní nerozlišují, nýbrž házejí všechno do jednoho pytle, aby hnuti zkompro- mitovali a původce jeho zhanobili. Oč jde nyní a jaká byla příčina události z minulých dnů? Jde o všeobecné právo hlasovací, proti ně- muž vyslovili se a hlasovali ve Vídni i v Praze hlavně Němci. Jest přirozeno tedy, že hněv všech, již právo ono vymoci chtějí, obrací se proti Němcům. Ihned ale podstrčena ostouzeči národa na- šeho událostem oněm jiná příčina: národní zášt a nezkrotná nenávisť oproti Němcům. Však bude zjištěno, mnoho-li v neděli a v pondélí vybito bylo tabulek českých a mnoho-li německých a mnoho-li rozbito »německých« kandelábrů. Škoda jen, že povolaní strážcové dobré pověsti Prahy a obyvatelstva jejího mají vždy jen hněvivá — slova.

Usnesení městských a obecních strážníků. Členové Ústřední zemské jednoty městských a obecních strážníků v král. českém usnesli se na ná- sledujícím projevu: Městští a obecní strážníci, čle- nové Ú. Z. J., protestují proti nedělnímu počínání pražské státní policie a přerušují veškeré styky v ob- čanském životě s pražskými c. k. policejními stráž- níky do té doby, dokud se nepostaví na půdu lid- skosti a zákona. Zároveň se usnesli věnovati rodi- nám raněných a uvězněných obnos 50 K. Pokoj, klid a mír nastal včera všeobecný, takže už ani vojenská opatření v ulicích nebyla provedena v takovém rozsahu jako předevčírem. Hiídky policejní v noci byly značně ztenčeny a přece nestalo se v Praze toho nejmenšího. Na hoř. Novém městě byl zatčen chodec jeden, který stále provolával slávu ruské revoluci. Po zjištění jména byl propuštěn. — Od dvou hodin v noci trvá déšť, který ráno proměnil se ve výdatný liják. Práce na stavbách, pokud nejsou už pod střechou, byly zastaveny. Pouliční stráže policejní úplně byly včera a dnes odvolány. Ordonanění službu mezi policejními stráž- nicemi a prozatímnými kasárnami v gymnasiích ob- starávají vojáci a tak se policista na ulici ani neukáže. Služba bezpečnostní u výběrčích domků na mostech byla svěřena městským strážníkům. Roznesla se zpráva, že do pathologického ústavu byla přivezena mrtvola policisty. Vyšetřili jsme, že dotyčný policista (Novák) zemřel po 14denní nemoci, pouličních útoků na lid vůbec se nezúčastnil a také nebyl poraněn. Nebyl tedy žádnou „obětí“ boje za všeobecné právo hlasovací. V noci na včerejšek byla u krámu obchodníka p. Rich. Preisslera v Karlíně čp. 264 kamením rozbita dvě okna krámu. — Rovněž v noci na včerejšek bylo v přízemí budovy okresního soudu v Nuslích rozbito oke

Zemské sněmy. Sněm věvodství slezského. (XLII. zasedání 11. schůze.) —s. V Opavě, 8. listopadu. Schůze byla jen krátká. Několik českých obcí zaslalo petice za provádění rovnopráv no- sti u zemských úřadů, spolek velkoprůmysl- níků v Bílsku petici, aby byla zřízena při opravě vo- lebního řádu sněmovního zvláštní kurie průmyslnická, zemský výbor podal předlohu o zvýšení zemské dávky z piva a změně některých ustanovení dosavad- ních při vybírání této dávky. Bez debaty povoleny, z části pak zamítnuty žá- dosti vdov po učitelích za podpory a jiné subvenční podřízené záležitosti. Při žádostí obce Šobišovic za zvýšenou podporu na stavbu mostu navrhl referent zamítnutí. Poslanec Halfar přimlouval se vřele za povolení 1500 K, zůstal však v menšině. Žádost německé hasičské župy číslo 5, aby po- volena byla podpora na zřízení telefonu požárního, který spojuje obce župy zavdala podnět k debatě, při níž bylo poukazováno, jak macešsky chová se stát při zřizování telefonu k poplatnictvu. V Ně- mecku jsou telefonicky spojeny všecky obce a při požárech povodních a p. může býti telefonu bez- platně používáno. U nás činí státní správa spíse všemožné obtíže; telefonu v obvodu 5. župy smí býti použito jen v případě požáru, ačkoliv stát vůbec na něj nepřispěl. Posl. Olbrich uvedl, že ne- ochota státu jde tak daleko, že soukromí účastníci, kteří zřídí si připojení k některé státní telefonní sta- nici, musí za to platití dvojnásobný obnos, než- kolik to erár stálo. Zemský president bar. Heinold podotkl, že uvedené stížnosti přednese vrchní státní správě, že však v poslední době právě ve Slezsku v mnohém byla zjednána náprava. Navržená podpora 2000 K byla pak sehválena. Příští schůze ve čtvrtek o půl 10. hodině do- poledne.

Denní zprávy. — Praha je tedy klidna . .. a oddává se svému smutku, jehož nezapomenutelným proje- vem byl včerejší pohřeb nebohého hocha Hu- bače, nevinné oběti zabezpečování klidu něme- ckého kasina. Zdrcující jsou to pocity, kteréž zalehly se včerejším soumrakem siré naše město, jehož obyvatelstvo každým desítiletím musí býti vystavováno útrapám ponížení, jakému není v dějinách jiných velkých měst evropských ro- vno. Zvláště smrt mládenečka mučedníka svo- body, včera pohřbeného, zůstane na dlouho ne- zhojenou ranou na hrudi matičky Prahy.