1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne (6. července 1904
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přod plácí se;
v Praze v sdmlnistrai
za měsíe
n ftvrti leta . . . . 6 K — h
s dvojí donáškou
s nroěet
n drt leta . . . . 7 K 50h
ta měske . . . . . . 2 K 80h
Foštont
a máse
n krrt leis . . . .
s drojí zěsilkeu
ra měnle
nant leha . . . Ke k
Praha
5
article
Řím a Francie.
Řím a Francie.
Francouzská republika, vzniklá v nejtěžšíc
chvílích národního neštěstí, na troskách císař-
sivl, zdrceného mocnou rukou souseda za Rý-
nem, po mnoho let udržovala se spíše soupeře-
ním různých skupin monarchistů, kteří ji pova-
žovali za dočasný kompromis, mlčky uzavřený
na dobu, až některá z nich ovládne úplně si-
tuaci a bude s to přikročiti k restauraci — krá-
lovství nebo císařství. Byly okamžiky, kdy rychl
se vzmáhající popularita jednotlivých generál
již již se pokládala za způsobilou zasaditi re-
publice smrtelnou ránu.
Nejslabší stránkou republiky bylo ovšem
v oné době, že z uvedených příčin nemohla
dlouho přikročiti k rozhodné vnitřní re-
organisaci, k sebovědomému pěstění ducha
republikánského. Ostatně zdědila republika ta-
kové břímě těžkého postavení mezinárodního,
že hlavní péči věnovati musila tomu, aby fran
couzský národ, aby francouzský slát znovu
zaujal takové důstojné a významné postavení
v mezinárodním koncertu, jaké i v zájmu všeh
pokročilého lidstva stalo se evropskou nutností
Po této stránce došly snahy francouzské upřím-
ného porozumění zvláště ve středu národů slo-
vanských, a nejen porozumění, ale i vydatné
opory.
Takto uplynula dlouhá řada let, než Francie
mohla od úkolů vnějších přikročiti i k řešení
nalehavých úkolů vnitřních, a k úkolům těmto
zvláště náležela i oprava školství ve směru re-
publikánském, pokrokovém. V létech malomoci
republiky nebylo možno hnouti touto olázkou.
nutno bylo vyčkati doby, až republika ve ve-
řejnéj mínění francouzském se upevní, až
v parlamentě a ve vládě zasedati budou nejen
republikáni dle jména, ale i dle přesvědčení.
Řím
Francie
francouzský republika
6
article
Zatím spočívalo veškeré, zvláště nižší škol
ství v rukou četných řádů mnišských a kongre-
gací, kteréž odchovávaly mládež v duchu, po-
třebám a požadavkům republiky a pokroku přím
se příčícím.
Škola ostatně jest všude předmětem spor
mezi národem, státem a církví. Kde stál a národ
jscu jednotné, kde vláda jest skutečnou
opravdovou výkonnou mocí snah národních.
tam zápas o školy vede se pouze mezi státem
a církví. Podobně jest a bylo tomu i ve Francii.
Republikáni vidouce, že dorůstající pokolení.
vycházející ze škol četných řádů a kongregací.
nemůže býti považováno za pevný, lidový funda-
ment pro stálost republiky, odhodlali se, odníti
školství z rukou posavadních a vložiti výchovu
a vzdělání mládeže do rukou světských, do
rukou odborníků, k úkolu svému náležitě při-
pravených.
Provedení této dalekosáhlé reformy podjalo
se ministerstvo, jehož duší v tomto ohledu byl
Combes. Rozdělil si svůj úkol na dvě části: prvá
směřovala k odstranění a zrušení všech řádů
a kongregací, jež nestály na půdě francouz-
ského spolčovacího zákona, druhá, se týkala
školství samého, pokud spočívalo v rukou ta-
kových řádů.
Zápas o tuto opravu a její provedení vlekl
se dlouho, a došlo při vyklízení klášterů i k čel-
ným srážkám státní moci s lidmi, na klášterech
a řádech závislými, neb jinak s nimi spojenými.
Do nynějšího papeže vedl se jinak tento
zápas, aniž by se byly porušily pravidelné styky
vlády republikánské s Vatikánem. Když všal
zkušený státní sekretář papežský kardinál Ram-
polla za nového papeže vzdal se svého posta-
vení, a nově zvolený papež Lev X. sám dosedl
na stolec papežský jakožto kandidát, proti ě-
muž nestála nepřízeň trojspolku, a když v úrad
státního tajemníka uveden byl kardinál Merry
de Val, v zápase o školu a rozpuštění řádů
Combes
Francie
Vatikán
Rama
Merry jít Val
7
article
kongregací, jímž se nedostalo uznání státem
francouzským — nastalo ostré napjetí mez
Římem a Francií, jež dospělo až k faktické
roztržce.
Když totiž Vatikán protestoval proti ná-
vštěvě presidenta republiky francouzské u krále
italského v Římě, odešel francouzský zástupce
u dvora papežského na dovolenou, a více se ne-
vrátil.
V boji pak proti reformám Combesovým
užito ve Francii samé klerikálními kruhy pro
středků ne právě nejvybranějších.
Jedním z nich bylo šíření pomlu v
jakoby řádu Kartusiánů se bylo podařilo pod
platiti Combesa sumou dvou millionů franků
Kdo ví, jak veřejné mínění francouzské o
afféry s průplavem panamským a procesů drey
fusovských jest náchylno věřiti, že korrupce z
sahuje nejen do kruhů parlamentních, ale i výše
uzná, že tato pomluva měla zlomiti Combesovi
vaz. Combes sám upozornil sněmovnu na tuto
pomluvu a žádal za vyšetření. Výbor pa
lamentem ustanovený sestáv a
většinou z odpůrců Combesovýeh
a výsledek svého šetření sestavil tak, žese
určité odpovědi na předmět vyšetřování veřej-
nosti vůbec nedostalo. Poslanec Collin, jakožto
zpravodaj komise oznámil: že vyšetřováním ne-
našly se důkazy o podplácení syna Combesova
a navrhuje tedy komise sněmovně, aby vyslo-
vila své politování, že ministr Combes ukva-
peně rozčilil zemi a ohrozil autoritu francouz-
ského komisaře světové výstavy v St. Louisu
(komisař onen prý byl prostředníkem Kartu-
siánův) a že dále vyslovuje sněmovna politovánt
ve příčině postupu výkonné moci a soudu.
Combesův
Combes
Collin
Řím
Francie
Vatikán
St . Louis
8
article
Avšak záměr komise, poraziti ve sněmovně
Combesa, šerodně selhal; přijat totiž jednaci
pořad tohoto znění: Sněmovna, uváži vši
že vyplývá z výsledku komise, že
česť předsedy ministerstva a vlá
dy republikánské jest povzne-
šena nade všechnu pochybnost (375
hlasy proti 82 ze 452 hlasů), odsuzuje
bezejmenně pomluvy a pomlou-
vače, kteří se vyhýbají proveden
důkazů (jednomyslně 383 hlasy pří-
tomných) a odmítajíc každý dodatek.
přechází k jednacímu pořadu (při
jato 306 hlasy proti 244 a všecky tyto tři části
pak 334 hlasy proti 154.).
To byla ovšem zdreující porážka komise
i pomlouvačů, a tím znamenitější vítězství Com
besovo, že on sám při zprávě komise ve sně
movně ani se neujal slova.
Výsledek tento zároveň znamená, že
opravní akce Combesova uznána
obrovskou většinou sněmovny za
dílo správné a nutné.
V Římě asi rovněž jsou si vědomi, že ve-
řejné mínění ve Francii stojí v akci proti klá-
šterům a za vymanění školství z jejich rukou
na straně Combesova ministerstva, a proto pře-
nesli boj na jiné pole. Řád jezuitský poslaral se
totiž o to, aby vyšší duchovenstvo a četní po-
slanci klerikální podali k papeži protest proti
akci vlády francouzské; protest ten nepodepsalo
však osm arcibiskupů a biskupů.
Proti těmto prelátům zahájena nyní z Řtíma
akce; někteří byli vyzváni, aby se vzdali svého
eírkevního úřadu, jini byli „pozváni“, aby se do-
stavili do Říma. Protože dle konkordátu mezi
Francií a Římem uzavřeného není Vatikán
oprávněn bez souhlasu vlády sesazovati biskup
a mimo to dle zákonů francouzských není bisku-
pům dovoleno bez téhož souhlasu opustiti
diécesi, ohradila se vláda francouzská proti
zakročení Říma a zároveň odepřela svolení
biskupům, aby opustili diécese své a šli do
Říma.
Combesův
Como
Řím
Francie
Vatikán
9
article
V Římě zatím se snaží seslabiti nepříznivý
dojem, jakýž opatření proti biskupům ve Franci
učinilo a tváří se, jakoby vinou vlády se byly
dostaly na veřejnost zprávy o vypuknutí sporu
tohoto. Ve Vatikáně pouze připouštějí, že za-
kročeno bylo proti biskupu Geayovi, v jehož
diécesi prý jest již dávno „anarchie“ a proti
biskupovi Le Nordezovi, jenž prý již rovněž
dávno jest v církevním vyšetřování, a jemuž
zakázáno vykonávání biskupských práv. Ostat-
ním biskupům byly prý pouze „uděleny
rady“, a tak prý konkordát nebyl Vatikánem
porušen.
Tento nový spor přenese se asi také mez
věřící a způsobí asi zajímavé úsudky v poslušen
ství jejich k biskupům ...
Dle všeho skončí zápas tento vypovězením
konkordátu vládou francouzskou, oddělením
eírkve a státu, a vzhledem k tomu, že v církv
francouzské ode dávna panovalo silné vědom
individuální — gallikanism — není vyloučeno.
že ve Francii oživi se vzpomínky na biskupa
Grégoira, který v době první republiky první
mezi francouzskými duchovními vykonal přísahu
na francouzskou ústavu a postavil se v čelo
hnutí, jehož cílem bylo prohlášení církve fran
couzské (gallikánské) za neodvislou od Říma.
Prozatím ustanovena byla sněmovnou ko-
mise v záležitosti konkordatu, ale vzhledem
k nastávajícím prázdninám sněmovním uslyšíme
o její návrzích bezpochyby až v podzimním za-
sedání.
Geay
Grégoira
Řím
Vatikán
Francie
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 14. července. (Poslanci M
chejda a prof. Hofmann o slez
ských pobočkách.) Zpravodaj „Dz. Polsk.“
rozmlouval o slezských slovanských učitelskýel
pobočkách s poslancem za Těšínsko drem.
Michejdou, jenž na učiněný k němu dotaz
odvětil, že slezští Poláci budou se zřízením pol-
ských poboček při učitelském ústavě těšínském
spokojeni, poněvadž se jich sami do-
máhali. Soukromý polský ústav bylo by sice
možno ihned zříditi, ale jak dlouho by školská
matice musila pak čekati na sestátnění tohoto
ústavu? Vždyť v Rakousku nebylo ještě pří-
kladu, aby byl sestátněn soukromý učitelský
ústav! Jestliže Poláci musili na sestátnění tě-
šínského gymnasia čekati 8 let, čekali by na
sestátnění paedagogia snad 20 let. „Potřebu.
jeme — pravil dr. Michejda — nezbytně pol-
ských a polsky vzdělaných učitelů a sice co nej-
rychleji. Proto jsme také ochotně svolili k vlád
nímu projektu. Mäme při tom všechny záruky
že učiteli paedagogia budou jmenováni skutečn
Poláci a ne Němci, umějící po polsky; mimo
to i jiné sliby co do vnitřní správy a jsme na
tu dobu úplně spokojeni.“ Peněz, sebraných na
zřízení soukromého polského ústavu užije se
nyní dle slov Michejdových na stipendia pro
polské žáky.
profesor
Hofmann
Michejda
Polák
Němec
Michejdův
Praha
Těšínsko
Rakousko
Dz
11
article
Posl. prof. Hofmann mluvil o pobo
kách v městském obecním zastupitelstvě opav-
ském. Na vyzvání jednoho člena zastupitelstva
sdělil, že zemský president hr. Jos. Thun mluvi
s ním již před několika měsíci o úmyslu zemské
školní rady, zříditi české a polské pobočky
že hned tehda hr. Thunovi sdělil své pochyb-
nosti o tomto projektu, který prý dle jeho slov
narazí na odpor slezských Němců. Při té příleži-
tosti prof. Hofmann oznámil, že zemská školn
rada slezská neobdržela ještě z Vídně
potřebného nařízení ministerstv
o světy stran zřízení navržených slovanských
poboček. Plán zemského presidenta, jenž po-
bočky zříditi chce, leží dosud v ministerstvě
osvěty, které nedalo naň ještě nijaké odpovědi.
Posl
profesor
Hofmann
Thun
Němec
Vídeň
12
article
V Praze, 15. června. (Jihoslované
Češi.) Částečné uznání reciprocity záhřebsk
university, pokud se týče chorvatských právníků
z Dalmacie a Istrie, bylo některými vládním
časopisy prohlášeno za obratný šachový tah dra
Körbre proti spolku jihoslovanských poslanců
s českou delegaci na řišské radě. Citovali jsme
na tomto místě již mínění orgánu dra. Šuster-
šíče, jež nikterak nesouhlasí s tvrzením vlád-
ních listů. Nyni máme před sebou podobný pro-
jev dalmatského poslance Periče, otištěný
v „Konser. Korr.“ Posl. Perič praví v něm:
„Výnosu ze dne 24. dubna 1904 podkládán tak-
tický účel, učiniti průlom do srdečného poměru
mezi Jihoslovany a Mladočechy, vzniklého za
posledního zasedání říšské rady. Jestliže v ně-
kterých místech takový vodlejší účel skutečně
byl, mohu ubezpečiti, že to byla
pochybená spekulace. Jiheslo-
vané setrvají pevně po boku če-
ských poslanců. Také jest nesprávno
tvrzení, že chorvatští poslanci jsou uspokojeni
oběma známými výnosy ministerstva osvěty.
Ani to se neshoduje s pravdou, neboť chorvatšt
poslanci přijali ony výnosy jen jako s plát ku
a nepřestanou domáhati se všemi prostředky
úplné reciprocity ve všech oborech akademi-
ckého studia.“ Tímto prohlášením uvádějí se
radosti vídeňského vládního tisku opět na pra-
vou míru.
V Praze, 15. července. (Také němečt
poslanci ze Slezska protestu jí.
Jihoslovan
Čech
Körbre
Šuster
Perič
Posl
Praha
Dalmacie
Istria
Slezsko
13
article
Včera dopoledne sešli se v Opavě němečtí po-
slanci ze Slezska, aby zaujali stanovisko proti
slovanským učitelským pobočkám. Rozhodli se
vyslati předem deputaci k zemskému presidentu
hr. Thunovi, aby ho vyzvala, by upustil od zří-
zení poboček a kdyby tento krok nestačil, má se
vyslati za týmž účelem doputace do Vídně k dru.
Körbrovi a Hartlovi. Hned odpolednc odebralase
deputace k hr. Thunovi a posl. Bukowski vyložil
v jaké rozechvění uvedeno německé obyvatel
stvo Slezska zprávou o slovanských pobočkách
Deputace projevila pak žádost, aby se zřízení
poboček vůbec sešlo. Hr. Thun odvětil depu
taci, že nemá práva dávati jakýkoli závazný
slib, že však podá na vyšší místo zprávu o pro
jeveném požadavku, jakož i o rozčilené náladě
slezských Němců. Chtějí-li prý pánové poslati
deputaci do Vídně, aby to učinili co možná
brzy. Následkem této odpovědi německá depu
tace pojede prý do Vídně již v nejbližšíeh
dnech.
Německé „voto“, posvčeené slibem dra
Körbra, hýří, jak vidno, od Bilska až po Inšpruk.
„Čechové — jak správně poznamenávají „Lid.
Thun
Körbr
Hartl
Bukowský
Němec
Čecho
Opava
Slezsko
Vídeň
Hradec
Lido
14
article
Nov.“ — nesmějí dostati university a nesměji
dostati ani učitelského ú tavu. Jim se nesmí do-
stati ničeho, ani toho nejnepatrnějšího. Vláda
nesmi dbáti žádných potřeb slovanského obyva-
telstva. I kdyby pro nedostatek učitelů musila
zavírati školy, nesmi se ohlížeti na zákon
z něho pro ni vyplývající povinnosti. Rozkladné,
ro zvratné účinky německého „veta“ nesmějíji
lekati, naopak ona je povinna proces urychl -
vati. Německé „veto“ je rakovinou Rakouska.
Zhouba, kterou šíří, je patrna na všech stranách
nejen v zemích českých. A ten, kdo ji státnímu
útvaru vočkoval, těší prý se posud neotřesené
důvěře. Morovou nákazou hyne všecko, čeho
se dotkne dr. Körber. Je snad pro tuto svou
vlastnost nenahraditelný?“
Ze Lvova, 13. července. (Výsledky je-
zuitské kurately nad basiliány.)
Po dvacetiletém dozoru nad ruskými hasilián
skými kláštery v Haliči jezuiti prohlašují své
ruské odchovance za zletilé a ponechávají jim,
aby si své věci nadále řídili sami. „Dilo“ se-
stavilo účty z činnosti jezuitské v basiliánských
klášteřích, z nichž vyjímáme následující: Jozuiti
V drobném prodejii
ranní číslo o robě . . . za 8h
odpolední
. . . za žh
Ve dlialkách na venkověí
ranní číslo. . . . . . . . 10
od poledi ní
. . . . . . . 5h
Inserát
platí se hotově napře.
Předplacení a inserty přijíná sěnini-
strace v Marianské ulici č. a.
Tam nacházejí se též rodakce
tiskárna a ezpedice „Národnich Listů“
Rukoplsy se nevracsjí.
Jim
doktor
Körber
Rakousko
Lvov
Halič
Dila
15
article
odebrali basiliánům gymnasium a národní školu
v Bučači; zamezili jim přístup do Bukovinya
do Krakova; zmařili (náhodou na štěstí! Pozn.
red.) basiliánské misie, chystané metropolitou
Šeplyckým pro Bulhary; prodali Polákům pět
basiliánských poplužních dvorů, tak že jim zbyly
jen tři a i ty jsou prodluženy. Mimo to vzali
basiliánům víru v ruský lid, namluvivše jim, že
lid ten jest temná, nevzdělaná massa s něko-
lika dobrodruhy v čele. Basiliány, kteří se starali
o lid, přesazovali z kláštera do kláštera, až vět-
šina z nich odjela do Ameriky, aby se vyhnula
stálému stíhání. Slovem, oč jezuiti zlepšili
vnitřní zřízení a život klášterní, o to zmrzačili
tento řád a za toto odcizení basiliánů lidu jsou
odpovědni před ruským národem.
Z Terstu, 14. července. (Slovinske
školy v Terstě.) Desetiletý zápas terstských
Slovinců za národní školu slovinskou v Terstě
blíží se ke svému rozřešení. Rozhodnutím ze
dne 2. května 1899 terstské místodržitelství za-
mítlo již po třetí žádost za zřízení slovinské
školy v Terstě a ministerstvo toto rozhodnutí po-
tvrdilo. Proti tomu podána stížnost správnímu
soudu, jenž oznámil, že přelíčení bude se konat
dne 7. října.
Bulhar
Polák
Bukovinya
Krakov
Amerika
Terst
národní škola v Bučač
16
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 15. července
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 15. července
Poslední boje s Tibeťany
líčí dopisovalel »Daily Mailu« v depeši, zaslané
z Kangmy, takto dramaticky: Když nepřítel mě
obsazený ještě klášter v Nemgyi i tvrz tamní,
děla plukovníka Branidera, přivezená z Gyance,
zahájila palbu na něj. Ráno přední stráže ko-
lony generála Maedonalda přibyly k Saotangu.
40. pluk indický vedl útok a naše pěchot
jizdní, objevši tryskem posici, zjednala si styk
s vojem od Gyance přicházejíeím, zamezujíc tak
nepříteli ústup, zalím co pěchota naše od Gyance
přispíšivší obsadila výšiny v boku nepřátelské
posice. Zmíněný pluk udeřil na levou čásť ne-
přátelské posice a 2 oddělení zákopnická ude-
řila na pravou čásť. Nepřítel neustupoval al
před ohněm našim až teprve v deset hodin.
Voj gen. Maedonalda přibyl o půl jedenácté.
Britská horská batterie zahájila palbu na tvrz,
jež nalezala se na vrchu, v jedenáct hodin
i umlčela střelbu její za čtvrt hodiny. Pluk
onen dobyl pak vesnice a klášter na levém boku
nepřátelské posice, zákopníci pak na pravém
boku, jsouce podporováni při tom jízdní pě-
chotou. Nepřítel držel ale potom ješté některé
vesnice v moci své. Děla naše — také Maxi-
mova— zahájila palbu na ně, pokračujíce vní
do půl druhé hod., kdy nepřítel byl úplně
umlčen. Boj na straně tvrze i ve vesnicích byl
velmi tuhý. Nepřítel byl ale citelně zirestán.
Maedonald
Saotang
Max
Praha
Daily Maila
17
article
Naše ztráty byly: čtyři sepoyové zabiti a sedm
sepoyů zraněno, včelně majora Lya ze sboru
zákopnického, který byl zraněn do ruky. Množ-
ství pušek Martiniových i jiných bylo námi
ukořistěno. Všechny sbory naše zdatně si počí-
naly; pluk indický dobyl vesnic bodákem,
kdežto děla naše bořila účinně nepřátelská
opevnění. Při přechodu kolony naší z Gyance
tvrz byla zahájila ostrou palbu, ale střely její
nezpůsobily skod.
Roztržka v demokratické straně americké.
Otázka měny ve Spojených státech severo-
amerických hrozi velice seslabiti demokratickou
stranu, což bude míti pro ni při nastávajících
volbách předsednictva republiky neblahé ná-
sledky. Sjezd strany v St. Louisu, před několika
dny konaný, se otázce této vyhnul, nepojav jí
ve volební provolání, ve vědomí, že otázka měny
Lya
spojený stát severo
St . Louis
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V četách makedonský ch.
Ze vzpomínek Jana K lim še.
Sloupy dýmu hořících vesnie stoupají k ne
besům, ryk válečný dolehá k měmu sluchu
vidím potoky krve, vidím sťaté hlavy, bezhlavé
trupy lidské, z nichž krev pozvolna vytéká na
zemi, která lačně ssaje nejdražší mok — pára
z ní vystupuje na chladném vzduchu jitra
Mrazí mne, zahaluji se lépe; jen tvář je volna
Jsem znaven. Opírám hlavu o pařez a dumám.
Usnul jsem.
Ve snu vidím »Karbinec«, dosti velkou
vesnici ve štipském okresu. Právě sešli se hoste
slaviti panagýr (posvícení). Všude veselo, pečivo
se rozdává, víno, po celý rok schovávané, ko-
luje od hosta k hostu. Čorbadži (hospodář) točt
skopa na rožni, druzí mu pomáhají, popíjejíce
rakije.
Je čas do »eírkve« (kostela). Vše ve sla
nostním úboru spěchá, by nezmeškalo služel
božích. Jen hospodář a hospodyně zůstávaj
doma. Na panagýru třeba tolik opatřiti!
Po službách božích se jí a veselí počíná
Mládež se sešla na velké ulici. Objevil se gaj-
duška (dudák) a nezbytný muž s topanem (bub-
nem), jenž udává takt při národním tanci choro,
u Srbů kolo. Gajdy zahučely. Však mládež
malebném svém kroji, ač rozjitřená vínem, ne
troufá si. Dává přednost starším, jak tu zvykem
ve všem. Necení si Makedonec boháče, ale
slarce si váží, třeba žebráka. Všem se jen nohy
třesou do tance, ale žádný nezačíná. Rád bych
si též vyskočil, ale nemohu z místa, jak bývá
ve snu. Chceš utíkat a nemůžeš. Slarci vážně
pohližejí jeden na druhého, snad v předtuše
události. Však tu jeden se zvedl, podává gaj-
dulkovi peníz a začíná. Petrov, jeden z měh
vddělení. Vypravovával mi, jak veselá bývala
llakedonie před 30 lety, jaká byla »sluboda«,
jik slavili posvícení celý týden. Oči se mu
jakřly za vypravování, tvář nabyla výrazu měk
kího. Zmizely brázdy vyryté osudem do tváře,
Jan
Srba
Gajda
Makedonec
Petrov
19
article
Však jen na chvíli. Pobled stranou účinkoval.
jak chladná sprcha. Hluboký vzdech, hlava
sklonila se k prsům. Dvě slzy se řinou jizvou
po obličeji. A na všech tvářích! Tak i sám
nejednou, když vše kolem spalo tvrdým snem
zahloubal jsem se v myšlénky o národě bratr-
ském a slzy litosti jsem ronil.
I dnes po návratu do vlasti marně se
snažím vymaniti se z trapných myšlének. Rad
bych vylíčil, co strastí a svízelů je snášet
bratřím na jihu. Žijí na nejkrásnějším kousku
Evropy, v hotovém ráji; však kolik musí zkou-
šeti a trpěti! Kde oplýval lid bohatstvím —
uhostily se hlad a bída; kde byly smích a ve-
selí — je pláč a nářek.
Viděl jsem ve snu, jak národ tančí. Sedě
jsem opodál a kochal se pohledem na divadlo,
nikdy před tím nespatřené. Pojednou někdo
z mládeže vytrhne svou bambitku a již houkají
výstřely. Někdo zatřepe mým ramenem:
»Slyšís ?«
Slyšel jsem. Výstřely as hodinu cesty o
nás. »Co jest?« ptám se.
Evropa
20
article
Jmenovali četovoda, který v těch končinách
má svůj přidělený okrsek.
»Má asi svatbu s nepřítelem«, prohodi
někdo z mužstva. Ten tam tedy bujný sen
panygýru a zase drsná rvačka o životl
Před námi malá dolina. Před několika dny
podobala se hladině zčeřeného zlatého moře.
Jako hejna rybek skotačila v ní stáda domácího
dobytka při zvucích šalmaje. Teď je učiněnou
pouští. Z malebně položených salaší nezbyly
než ssutiny a rum. Marně hledáš stáda bučícíh
skotu, marně napínáš sluch po zvuku libezné
šalmaje! Salaš, kde jsem před několika dny
meškal jako host, teď leží v rozvalinách.
Chatrče proměnily se v mohyly. Katastrofa se
tu odehrála. Kde je rodina, která nás před
několika dny tak uctivě pohostila? Co se sn
stalo?
Rozteskněn ani nepozoruji, že již nejsme
na místě odpočinku.
Palba v horách byla stále prudší. Ospalost
mne opustila. Zanechav dumání obracím se k
družině, pobízeje zrychliti krok. Čím více se při
21
article
bližujeme směrem střelby, vzmáhalo se rozči
lení. Každý prohlíži svoji pušku a výzbroj, po
opravuje si pás, natahuje kohoutek, zkouší ostř
nože. Stoupáte z nižšího kopce do vysokého
vrchu. Na temeni dal jsem znamení. Vše ulehlo
Ještě se dvěma opatrně vyhledali jsme místo
odkud by možný byl přehled situace. Nebylo
třeba dalekohledu. Místo půtky je vzdáleno jen
něco málo minut. Chceme jen zjistit nepřítele.
Není to snadné. Srážka odehrává se na malém
pahrbku, hustě křovím porostlém. Není rozhledu.
Poslal jsem muže na výzvědy, rozdělil jsem
svůj sbor na tři díly.
Trvalo dlouhou chvíli, než se zvědov
vrátili. Četovod vzkázal, že má proti sobě oddí
asi čtyř set mužů, na nějž četa v lese narazila
Podařilo se jí však v rychlosti zaujati dobr
posice,
Úkol je jasný. Jeden oddíl vrhnu vší sil u
do levého boku nepřítele. Sám se svým oddílem
napadnu jej ze zadu a třeti oddíl měl na starosti
pravé křídlo. První oddil ve chvíli, kdy vypadne
na nepřítele, dá znamení hřímavým »urá!«
obrátí pozornost jeho k sobě a nám umožní
nepozorovaně se přiblížiti.
22
article
Zase dlouhá chvíle čekání. Prvnímu oddílu
jen dloubou oklikou bylo možno stihnout na
své působiště. Sleduji každý jeho pohyb. Je
podívaná, jak opatrně si vede taková hrstka
junáků proti přesile! Chvílemi je ztrácím z oč
a beru ku pomoci dalekohled. Duševní tiseř
minula. Vidím, že muži přešli šťastně středem
za zády nepřítele. Hlavní nebezpečí je překo-
náno. Ještě malý kousek po hřbetě skalních
výběžků a dorazí své mety.
Doplazil jsem se nepozorovaně na mulý
hřbet, porostlý dubovým a granátovým křovím.
Jaký pohled! Ve hlubokém úvalu pod nám
pasou se koně tureckých důstojníků, též několik
nákladních, i oslů; stranou složeny bedny
s nábojem a kolem spousta vojáků, bezstarostn
se strkajících.
Jediný pohled stačil. Víme, co dělat. Ben
pokynu, bez rozkazu hlouček se rozptýtil a ob-
sadil hřbet skaliska. Každý z nás má dosti
příčin nepřítele nešetřit, každý býval svědkem
jeho zvířeckosti. Vytaženy ruční pumy, nejmoe
nější zbraň povstalců. Doutnáky zapáleny, za-
prskaly — a už litají dolů mezi hromadu tu-
reckých askerů železná jablka. Ohlušující pra-
skot — otřesy země — jako za prudké bouře
váli se hrom po horách, oblaka kouře stoupají
k obloze. Okamžik hrobového ticha ! Pozorujeme
effekt se svého hlediště. Kdo živ zůstal naproti
a s úžasem se rozhlíží. Turei nevědí, co s
stalo. Však za to naši vědí! Klidně, s puškou
při líci, s okem jiskřícím, čeká každý na pove
ke střelbě.
Vyčkávám.
ben
23
article
Jen chvili trvalo ticho. Pak jako ze stáda
napadených šelem ozve se nářek a sténání ra-
něných. A člověk vidí krev, vidí mrtvoly, vií
sebe příčinou té děsné spousty a — těší s
z toho, jako umělee z podařeného dilal
První oddil pochopil svůj úkol. Na levém
křídle zarachotila silná palba z pušek. To jsou
našinci! Nepřítel námi již neviděný prchá pa-
trně trhlinou ve skalách ze stanoviště, kde byí
napadnut. Hlučné »urá!« jako hřímavá ozvěna
je nám znamením k postupu.
Sestupujeme s náležitou dbalosti krytu za
skalisky až po samo místo, jež Turci právě byli
opustili. Vůkol plno raněných a mrivých.
ostatní vojsko? Prchá ve zmatku hlubokým
žlabem. Hledá ústup, který však tudy možný
není. Je jich asi 80 mužů. Mohli se snadno
seřaditi a postaviti na odpor. Četovod Gone ně-
jaký čas je pronásledoval palbou. Pak ustal a
přidává se k nám. My rovněž zastavujeme palbu
a voláme za nepřítelem, aby se vzdal. Neupo-
slechne-li, že začnem házet pumy. Vyzvání i tu-
recky se opakuje. Spousta nadávek a zlořečení
zní v odpověď. Vyzvání opakováno ještě jednou.
však místo odpovědí ozve se z protější strany
silná palba. V odvetu vrženo od nás na místa.
jak se zdálo, nejvíce nebezpečná, po nějak
pumě.
To pmohlo! Palba ustala. Turek prosí, by
chom vyjednávali. Však teď teprve nastávaj
obllíže.
Na naše přání, aby se velitel vojska do
stavil k nám, odpovídají naproti, že padl. Nen
Turek
Četovod Gone
24
article
prý žádného důstojníka mezi nimi. Tak prota-
huje se vyjednávání do nekonečna. Úskoční
Turci, mezitím co jedni na oko vyjednávali,
shlukli se na jedně straně rokle, odkud po chvíli
z nenadání podnikli útok. Domnívali se, že tam
naše slabina. Však se jim nepodařilo. Naši při-
valili ke srázu velké balvany a svalením jich
zmařili útok. Nejeden z Turků zasažen. Ostatni
si další úklad rozmyslili. Zmatek mezi nimi
rostl. Konečně podrobili se podmínce: opust
rokli beze zbraně, směrem, který udámel
A vskutku, jeden po druhém, tiše, poslušně
odcházejí směrem, který jsme naznačiil. Čet
Gonova má úkol, bdíti nad skládáním zbranía
přesném vyhovění podmínce. Někteří z Turků
rozbíjejí pušky o skálu. Nebráníme jim. Když
poslední vyšel, několik našich junáků prohlédali
úžlabinu, zda se tu nikdo neskrývá. A co našli?
Důstojníka, ještě mladého. Velmi pečlivě se
ukrýval. Měl proč! Našlo se i několik trup
křesťanských sedláků s ufatými hlavami. Kdo je
dal povražditi? Ranění odpovídají, že důstojník.
Turek
Gonův
25
article
Měli dopraviti svým potahem zásoby střeliva.
Padlo na ně podezření, že prozradili povstaleům
ležení vojska. Za to pykali.
Měli jsme původce vraždy v rukou. Nasta
soud. Nékolik předáků sestoupilo se k poradě.
Rozhodnuto důstojníka za nedůstojný rozkaz po
praviti.
Čásť našich zatím sehnala do houfu roz
ptýlené v kotlině Turky. Četovod Gone krátkými
ale pádnými slovy vylíčil zajateům vinu i trest.
Nevím, jaký účinek měla tklivá jeho slova na
mysle krvežíznivců. Žádný ani brvou nehnul.
Mlčky vyslechli výklad četovoda. Byla podívaná
na skupinu! Turci klečí se skříženýma rukama
na prsou, jak křesťané jindy musí klečet před
nimi. Žádný z nich neutratil slova pro svého
důstojníka. Dám rozkaz, aby hlásili se ti, kteř
zavraždili na rozkaz důstojníkův křesťanské se-
dláky?
Nehlásil se nikdo. Teprv na vyhrůžku, že
budou utraceni všichni, neoznači li vinníka, uká-
záni dva vojíni. Dostali rozkaz důstojníka po-
praviti.
Turek
Mlček