Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 303. ze dne 3 listopadu 1905.

Různé zprávy Rozmary přírody.

Židovka. Zpěvobra o pěti dějstvích. Složil J. F. Halévy. Text od Scribea nově přeložil Otakar Smrčka. Dirigent František Picka. Režisér Robert Polák.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 3. listopadu. 31. bra v předpl (3. čtvrtka.)

PRO HA RMONIUM 50 skladeb v snadném slohu upravil

ALBUN

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy zahradě I. pražského měšť. pivovaru V pátek 3. listopadu. Začátek o 3/48. hod Hraběnka z Podskalí

Jan Malát.

V koloradské poušti jest okrsek, ve kterém příroda zanechala pozoruhodné stopy svých roz- marů. Jest to jedna z nejopuštěnějších divokých, pustých, zapovězených částí pouště, jíž z daleka vy- hýbá se člověk i zvíře. Že jest dobré a dostatečné příčiny k vyhnutí se oněm místům, jest prokázáno značným počtem bezejmenných hrobů, nalezenýchv hrozném kraji. Hroby ty jsou jednoduchými zjevy; hromádky země, obložené kameny a s hromadou drobného písku dvě až tři stopy vysokou u blavy. Každý hrob vypravuje o tragedii horka, žízně a smrti. Zjevy ty pak jsou vším, co známo jesto poutnících, kteří zde zhynuli. Vyschlá, mumiím se podobající těla, anebo kosti jejich nacházejí se za dlouhou dobu po skončeném zápasu a nálezce, maje úctu k památce neznámého, vyhrabe postačitelnou jámu v zemi, uloží do ní příšerné zbytky mrtvoly a nad ně postaví pomník . .. Před několika měsíci uloženy byly takovým způ- sobem k věčnému odpočinku zůstatky oběti žízně v těchto opuštěných, květeny i trávníku prostých hro- bech na pláních Yuha. Planina leží asi na sto stop pod hladinou moř- skou a skály její i úpatí hor jsou omlety podivuhod- ným způsobem. Smísena s opálenými kameny a vul- kanickými troskami, nalézají se tam skaliska vymletá vlnami a fantastického útvaru. Tyto kamenné zvlášt- nosti rozprostírají se na mnoha akrech a některé části pole toho mají určitý tvar i obrazce.

Tak na př. projde člověk obvodem, který na první pohled uvede mu na mysl zelné záhony, ježto vzhled jeho skýtá názor o celém poli této zeleniny — v ká- men obrácené. Vlny vymlely skály v kulaté oddělené kameny velikosti asi zeleniny, jíž se tak velice po- dobají. A těchto kamenů jest plné pole v řadách, ja- koby je schválně vysázel. Jiné místo vyhraženo jest skorem výlučně stol- nímu nádobí... Tisíce kulatých, slabých kotoučů roztroušeno jest po pláni aneb nahromaděno po tu- ctech na sebe; každý kus pak utvářen jest přesně tak, jak vypadá nádobí — právě tak tenké a pravi- delné. Opět jiné oddělení tohoto v pravdě pozoruhod- ného obvodu sestává skorem úplně z činek. Ony různí se velikostí od kusů, dle zdání asi dvě libry vážících až do oněch, jimiž svaly dovedl by tužiti pouze obr a které váží až 40 liber. Téměř v každém případě ony přírodní činky jsou náležitě rozvážnými koule na každém konci jsou stejného tvaru a stejné váhy. Na pláni nalezá se zároveň — celý arsenál. Ač- koliv děl, kordů a bodáků tam není, spatřujeme tam tisíce dělových koulí, různících se tvarem od 2 3 palců, až k oněm, jakých používá se k 13palco- vému modernímu dělu. A všechny ty koule jsou ka- menné, všechny přesně zpracovány v přírodní dílně . .. Mimo vše, co tu uvedeno, jest na pláni !také nesčetný počet jiných předmětů. Jsou tam kamenné růže, kamenné lilie, kamenné tulipány, kamenné li- stí, kamenní ptáci, kamenná zvířata, kamenné výzdoby různých vzácných tvarů — skorem vše, čeho schopna

On však byl teď v novém zmatku. »Steve stál při Krátkém,« řekl zamyšleně. »Pochybení Krátkého stálo ho život, ale on přece jen nechtěl, abychom ho chy- tili —e »Vy pletete věci,« vpadl jsem. »Neslyšel jsem vás nikdy dřive, abyste pletl věci. A nebylo to pochybení Krátkého.« Jevil okamžitý zájem. »Čí tedy?« »Byla to chyba toho, kdo vzal hlupáka do jejich spolku.« »To je správné. Nu, Trampas přivedl Krátkéhoa Steve nechtěl pověděti ani na něho.« Pokoušel jsem se ještě, řka.« Táhli všichni za jeden provaz.« Ale logika byla marná; ztratil své opory v mlze citů. Věděl to, věděl vášnivě, že jednal správně; ale mlčení jeho přítele za oněch posledních hodin zanechalo v něm osten, jejž nemohlo žádné rozumování zmírniti. »Řekl ostatním hochům s bohem, ale mně ne.«A nic, na co jen jsem mohl upozorhiti zdravým rozumem, neodvrátilo jej od vlákna jeho výkladů. Propracovával se tím kruhem opět k vlastnímu ospravedlnění. »Což jsem opustil já jeho? Neprovedl to on desertaci již onoho dne, kdy jsem mu řekl své mínění o kradení telat? Já jsem se přidržel stále stejných cest. To on si vybral novou. Onen muž, s kterým jsem chodíval, není oním mužem tam vzadu. Totéž jméno, to jest jisté. A totéž tělo. Ale rozdílný ve — a přece měl paměť! Paměť nikdy ne- změníte.

Zaštkal. Bylo to poprve, co jsem jej kdy slyšela než jsem věděl, co činím, zatočil jsem koněm k jeho jest příroda nebo umění, znapodobeno jest v ka meni na planinách Yuha. V jedné části vztyčují se dva vrchy, či spíše ře- čeno, hory. Zdáli mohly by býti považovány za pravěké kratery, avšak z blízka shledáme, že jsou to vlastně pomníky pravěkého života — rekordy rodů dávno vyhynulých. Jsou to hory lasturové, velká lo- žiska předhistorických skořepnatých odrůd, které opozdily se na břehu, když pravěké moře kleslo zpět s onoho kraje a zanechalo za sebou suchou a opu- štěnou půdu. Jeden z těchto vrchů sestavá úplně z velkých, hrubých skořápek, mnohem větších, avšak méně prodloužených než skořápky ústřic, jimž se tak podobají, že by považovány býti mohly za po- zůstatky předků mnoho ceněných měkkýšů. Nižší vrch skládá se ze slabých skořápek předhistorického typu branchiopod čili lupenonožek.

50 melodických cvičení od začátků až ku pro- střednímu stupni pro piano na 4 ruce napsal Jos. Gruber. Dva sešity po 2 K. I. 1. A. 2. B. 3. C. 4. Milé máti. 5. Slunečná záře. 6. Lidová píseň. 7. Lidová píseň. 8. Smutná vzpomínka. 9. Venkovské veselí. 10. Přemo- žení malých obtíží. 11. Lidová píseň. 12. Vzdo- rovitý. 13. Na jaře. 14. V dobré náladě. 15. Rázné vystoupení. 16. V zahradě. 17. Valčík. 18. Vzájemné pozdravení. 19. Rozkoš a bo- lest. 20. Bez starosti. 21. Ctverák neposeda. 22. Touha po domově. 23. Smělá řeč. 24. V ko- várně. 25. Trochu nevázaně. 26. Mluviti stříbro — mlčeti zlato. II. 27. Valčík. 28. Trilkující skřivánek. 29. Malý jezdec. 30. Píseň, dobrý společník. 31. Andante z „Paukenschlag-Simfonie“ od Haydna. 32. Vzpomínka. 33. U potoka. 34. Jízda gon- dolí. 35. Lidoví zpěváci. 36. Lehká krev. 37. Milému bratříčku. 38. Malá pohádka. 39. Večerní píseň. 40. Mladistvá nerozvážnost. 41. V radosti i žalosti. 42. Loučení. 43. Mazurka. 44. Studentské zvuky. 45. Válečníkův návrat. 46. Žertem. 47. Honební zvuky. 48. Malý bu- beník. 49. Perlící víno. 50. Zpěv mořských dívek z Weberova „Oberona“.

Ale to nebylo naprosto vše, co mělo přijíti. Zněla mu opět ona poznámka o vězni, který pomáhá ulehčiti výkon svým exekutorům. »Klidný až do samého konce,« pokračoval, v mysli jeho obnovovaly se jitřní výjevy. »Vždyť on se pokoušel vrátiti mi vaše noviny. Já jsem ne —« »Ach, ne,« řekl jsem chvatně. »S těmi již ne- počítám.« »Nu, umíral tak přirozeně, jako žil. Jak se sluší na muže. Jak i já doufám.« Zabýval se opět obrazy ve své mysli. »Žádný divadelní výstup, ani poslední slova. Řekl prostě hochům s bohem, když jsme vedli jeho koně pod větev — nemusíte koukat tak rozměkle,« dodal. »Neu- slyšíte již žádných tísnivých podrobností.« »Já vím, že jsem bázlivý,« řekl jsem, podivně se zasmáv. »Já se nikdy netlačím a nekoukám, když někdo utrpí úraz na ulici. Já jdu pryč.« Přemýšlel o tom. »Vy to všechno nemíníte. Vy byste nemluvil takto o tlačících se a zevlujících, kdybyste měl dobré mínění o nich. Zevlování není odvaha; to je špatná zvědavost. Ale vy jste toho neměl —« Natáhl ruku, aby ukázal, ale sklesla mu a slova mu uvázla a trhl koněm, že rázem zastavil. Mé nervy se vymrskly jako drát při jeho prudkosti, a podíval jsem se, kam se dívá. Byly to topoly, těsně před námi. Jak jsme jeli a hovořili, zapomněli jsme na ně. Teď se objevily asi na sto sáhů; a dráha naše vedla přímo skrze ně. »Objeďme je,« řekl Virgiňan. Když jsme se vrátili ze své okliky na cestu, pokra- čoval: »Vy jste nebyl nucen něco takového činiti. Ale „Virgiňan“.

1. Schumann, Z alba pro mládež č. III. 2. Schubert, Théma ze 7. klav. sonaty. 3. Benda, Román z operetty „Nalezenec“. 4. Mozart, Duetto z op. „Figarova svatba“. 5. Mozart, z op. „Don Juan“. 6. Schumann, Prvá ztráta. 7. Meyerbeer, z op. „Hugenotti“. 8. Malát, Chodila po včelínku. 9. Halévy, z op. Ži- dovka“. 10. Rossini, z op. „Lazebník sevil- ský“. 11. Malát, Voděnka studená. 12. Mo- zart, z op. „Don Juan“. 13. Gluck, Pochod z op. „Ifigenie v Aulidě“. 14. Gluck, Tanec otroků z téže op. 15. Meyerbeer, Pastorale z op. „Prorok“. 16. Benda, z operetty „Dře- vorubec“. 17. Malát, Kudy je cestička k Ví- lovu. 18. Rossini, Svatební průvod z op. „Tell“. 19. Mendelssohn, Píseň beze slov. 2. Mozart, z op. „Don Juan“. 21. Glinka, z op. „Život za cara“. 22. Halévy, z op. „Židovka“. 23. Meyerbeer, z op. „Hugenotti“. 24. Glinka,z op. „Život za cara“. 25. Malát, Každý se nám diví. 26. Mozart, Duettino z op. „Titus“. 27. Mendelssohn, Píseň beze slov. 28. Weber Arietta z op. „Oberon“. 29. Meyerbeer, z op. „Prorok“. 30. Mozart, z op. „Kouzelná flétna“. 31. Rossini, Romance z op. „Tell“. 32. Mo- zart, Pochod z op. „Kouzelná flétna“. 33. Beethoven, Andante z 12. klav. sonaty. 34. Schumann, Chudý sirotek. 35. Čajkovský, Barcarolla. 36—42. Malát, Drobné skladby. 43. Weber, z op. „Oberon“. 44. Beethoven, z op. „Fidelio“. 45. Weber, Arie z op. „Obe- ron“. 46. Rossini, Duetto z op. „Tell“. 47. Beethoven, z op. „Fidelio“. 48. Weber, Zpěv mořské panny z op. „Oberon“. 49. Mendels- sohn, Piseň beze slov. 50. Bach, Mše H-moll, arie „Qui sedes“. 23403 Edition M. U. čís. 12. Cena 4 K, skv. váz 6 K.