V Praze, v pátek dne 3. listopadu.

K číslu 303. Číslo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Il a expedice.

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h Revoluce na Rusi- Ohlas manifestu v Italii. Z Londýna, 2. listopadu. (Pův. zpr. »N. L.«) »Daily Telegraph« sděluje z Říma: carův manifest vyvolal zde všeobecné uspo- kojení a vyslovuje se naděje, že nastává na Rusi nová doba, doba klidu, pokroku a rozvoje, čehož si Italie v zájmu svých obchodních styků s Ruskem přeje. Král zvěděl o události na cestě z Janova do Caserty a netajil své uspo- kojení, papež byl velice uspokojen, když mu ráno kardinál Merry de Val přinesl dobrou zprávu tu.

Amerika o manifestu. Z Londýna, 2. listopadu. (Původní). Tisk a veřejnost byly překvapeny manifestem carovým, jenž „považuje se za Magna charta pro nové Rusko Zvláště příznivě působila zpráva ve fi- nančních rozhodujících kruzích. Očekávané nové bouře v Petrohradě. Z Petrohradu, 3. listopadu. „Fremden- blatt“. V celém městě jest obyvatelstvo zabari- kádováno v bytech. Luza jest pánem ulice a počala na několika místele drancovati skladíště a knámy, aniž policie a četnictvo zakročily. Smýšlení jest ve- lice stísněné. Jest obava, že dojde k no- vým surovostem. Četné ženy a dítky byly mezi raněnými a zabitými dne předvče- rejšího a úterního. Kozáci střílejí bez příčiny na vše, co jen vidí. Dvě zdravotní stanice byly policií zrušeny a zbaveny služby. Na čet- ných táborech bylo usneseno po- kračovati v revoluci, jelikož prý manifest carův nezasluhuje důvěry. Universita vyzdobena jest rudými prapory. Veliké massy lidu proudí ulicemi. Jest obava, že co chvíli dojde ke krvavým událostem, jeli- kož Trepov ohlásil rázné zakročení vojenské. Velké krveprolití v Oděsse. Z Londýna, 3. listopadu. »Standardu« sdě lují z Oděssy: Počet padlých a raněných osob

UDNl předevčírem páčí se na šest tisíc. V Židov- ské čtvrti každá ulice a každý chodník nap lněny jsou mrtvola mi. Všude viděti tratoliště krve. Židov- ské ženy a děti byly na ulicích přepadánya rozsekány na kusy, kdekoliv luza nabyla převahy. Lékař červeného kříže vyprávěl zpra- vodají jmenovaného listů, že události kyšiněvské byly v Oděsse stokrát překonány. Ži- dovské čtvrti zoufale se bránily, ale marně. Přes to měly částečný úspěch a za- bránily všeobecnému drancování a rubání. Vojenské posily. Z Petrohradu, 3. listopadu. (Pův. tel. »Nár. Listů.«) Do Petrohradu a Moskvy přibyly značné nové oddily vojenské na posilu k udržení po- řádku. Vojsko má stále pohotovost. Pro další stávku. Z Varšavy, 2. listopadu. (Pův. tel. » Nár. Listů «) Nejen socialistické revoluční proklamace, též noviny vyzývají k další stávce. Nyní do- chází opět na zatýkání. Železniční stávka přestává. Z Petrohradu, 3. listopadu. Dnes zahájili železniční zřízenci varšavské dráhy vozbu. Na nikolajevské dráze se již také jezdí. Jedno- tlivé vlaky jsou však provázeny vojskem. K pádu Pobědonosceva. Z Hamburku, 2. listopadu. (Pův.) »Hamb. Nachrichten« vidí v odstoupení Pobědonosceva odstranění hlavní překážky pro opravné snahy Vittovy. Vitte zvítězil nad nim l v okoli carově, z čehož lze souditi, že Vittemá nyní ta ké pravomoc obnovíti vnitřní mír. Všeobecná amnestie. Z Petrohradu, 3. listopadu. Carův ukaz, kterým se uděluje všeobecná amnestie politická, bude vyhlášen v pátek. Události ve Finsku. Z Helsingforsu, 2. listopadu. (Ritzau.) Ve včerejší schůzi učiněno bylo rozhodnutí po- kračovati ve stávce až do vypl-

nění politických požadavků. Gene- rální guvernér oznámil, že zašle seznam poža- davků dnes do Petrohradu a slíbil, že od vo- lány budou vojenské blídky, nebot při hlídkách občanských dodržován jest pořádek lépe než kdy jindy. Policmistr podal žádost za propuštění. Žandarmovév Hangoě opustili toto místo, když byli odzbrojeni a četnictvo v Tavastchusu uteklo do svých kasáren, pronásledováno jsouc obyvatelstvem. Podobné věci opa- kovaly se v Abo, kde guvernér poslal vojsko zpět do kasáren. Z Petrohradu, 3. listopadu. (Pet. T. A.) Censura pro neúřadní telegramy no- vin jest dnes zrušena. Z Varšavy, 2. listopadu. (P. T. A.) Při srážkách s vojskem, k nimž během včerejšího dne došlo, bylo 7 osob zabito a 50 raněno. Gubernátor vydal provolání, v němž zabezpečuje udělené svobody a prosí obyvatelstvo, aby projevilo trpělivost a mělo dů- věru k vládě. Ke včerejším bouřným demonstra- cím ve Vídni. Z Vídně, 3. listopadu. Krvavé události, které sběhly se včera na Ringstrasse protil účast- níkům demonstrací pro všeobecné a rovné právo hlasovací a také proti osobám, jež ne- byly nikterak účastny demonstrací, přiměly »Arbeiterzeitunge k této apostrofě na vláduí: »Na 100 osob raněných dosvěd- čuje, jak vídeňská policie řádila. Víme, čemu chtěla policie zabrániti : vedrání se davu do dvorního hradu. Ale snad tento dav chtěl před párlament, aby této privilegované sněmovně symbolicky ukázal, že doba bezpráví jest ta tam. Snad tento dav ani nezamýšlel ru- šiti klid ve hradě, ale nehledě k tomu: což pak se chrání dům císaře rakouského prolé- váním krve, což pak hrad panovníka to-

FEUILLETON Zvíře.

Episoda z mého dětství. Napsala Anna Lášková. ... Bylo mi asi 8 let. Žili jsme na vesnie K mému otci často přicházel jeho přítel, mladý hospodářský úřadník, s nerozlučným průvodcem svým, mladým, krásným chrtem. Jak jsem tyto oba ráda vídala! Líbil se mi pán a ještě více jeho pes. Pán byl urostlý, štíhlý muž snědé tváře. s modrýma smavýma očima a černým, pěkným plnovousem, vždy veselý, až hlučný a velmi dobromyslný. Slyšíc z daleka jeho zvučný, vždy veselost promísený hlas, chvátala jsem k němu a zdravíc pěknou úklonou, očekávala jsem radostí záříc. obvyklý svůj podíl: štípnutí do tváře a přívětivou otázku „Co dělá moje nevěsta?“ Vždyť já zcela vážně věřila, že jsem jeho nevěstou a byla jsem na to tak hrda! Neměla jsem sice jasného po- nětí o tom, co by značilo, býti nevěstou, ale byla jsem přesvědčena, že je to něco pěkného, příjem- ného a že tím velcí bývají a pak jsem svého pana V... měla upřímně ráda.

Byl ke mně vždy tak vlídný, chovával mne na klíně a vyprávěl mi směšné věci, dovedl mne vždycky něčím potěšiti a čím nejlépe se mi za- vděčoval, půjčoval mi ke hraní svého krásného trpělivého chrta. Ten pes mně nad míru imponoval. Měl jem nou, šedou, velmi lesklou srsť a nápadně útlé ušlechtilé tílko, hlavu krásnou a v ní tak oddané dobrácké oči, mezi něž, přiznám se, častokráte jsem jej s chutí políbila. Nad to byl tak moudrý a poslušný; avšak nejcennějším na něm byla pro mne jeho nevyčerpatelná trpělivost. Co jsem se s ním různých kousků natropila. V nejrůznějších nápadech a pokusech musil mi ubohý chrt ho- věti a kdybych mu aspoň byla neubližovala! On však měl mne rád, radostně vždy přichvátal, jak- mile mne zočil a již se ode mne nehnul. Však jsem ale za to schovávala pro něj cukr, kde a jak jsem mohla. A on byl za to vděčný. Často bylo na něm vidět, že je unaven; že už rád bysi odpočinul a že má všeho dosti; ulehl a když jsem jej volala, kňučel a vrtěl ocasem. Nechtělo se mu. Přece však za chvíli se rozmyslil a znovu hověl mým rozmarům, až mne samu vše omrzelo.

Pak dovedla jsem jej k pánovi a tu, vyběhán, krajně unaven, musil ještě poslední ochotu vy- konati: skákat za luskání pánových prstů vysoko do výše. To mně bylo největším potěšením a korunou všech radosti, které mi zvíře připravilo. Pak usedla jesm kdesi v koutku, Lov i tam mne ná- sledoval a stulený u mých nohou klidně podři- moval. Hnula-li jsem sebou, ihned ostražitě zve- dal hlavu a hleděl na mne tázavýma očima; usmála-li jsem se naň a zůstala tiše na svém místě, on znovu položil hlavu a spokojeně mhou- řil oči. Byla jsem svatosvatě přesvědčena, že Lov je mi na smrt oddán a že nikdy a od nikoho nedal by mi ublížiti. Jakmile však jeho pán se zvedl k odchodu vyskočil Lov jako střela a radostně chvátal k němu, obskakuje jej se všech stran a prudce oddychuje. Na to bývala jsem velmi žárlivá, vy- cítila jsem, že v jeho oddanosti mé místo jest přece jenom až na druhém místě. A proto také byla jsem tak ráda nevěstou pana V.. ., nebot věděla jsem, že ženich pro nevěstu kdysi přijde a ona že pak stále s ním bude a tu jsem se těšila, že chrt bude potom také mým a stále se mnou a že snad potom oblibí si mne stejně jako svého pána. Avšak nesplnily se moje sladké naděje. Jednou odpoledne seděla jsem u knihy, učíe se úkolu na druhý den. Z nenadání přiběhl k nám správce velkostatku, celý vzrušen a udýchán.

Jakmile shledl mého otce, vykřikl svým nejsilněj- ším hlasem: „Pan V... je mrtev!“ Pak započalo rozčilené vysvětlování, projevy úžasu a hluboké lítosti a já z toho všeho chápala toliko, že Lov se nechce hnout od svého pána. Leží u něho, vylizuje ránu a vrčí hrozivě chce-li někdo se přiblížiti k mrtvole. Připadli na konec na myšlenku: Zda snad já bych Lova odvolala? Odvedli mne, užaslou a bázní se tetelící, na místo neštěstí. Byla to vrata u dvora. V... vy- jížděl spěšně v bryčce jedním koněm tažené ze vrat, kůň čehosi se venku ulekl, odskočil, vrazil kolem bryčky vší prudkostí na balvan. po straně otvoru umístěný a nárazem ubohý V . .. vylétl střemhlav z brýčky a dopadnul hlavou na patník, stojící u cesty nedaleko. Zůstal mrtev ležeti. Vyjížděl-li kdy pán, běžel Lov pokaždé za povozem. Tak i dnes. Nyní leží u hlavy pánovy, celé tělo se mu třese a nikoho blíže nepustí. Protáhli mne zástupem lidí a vyzvali, abych psa zavolala. Učinila jsem tak, nutíc se, abych pokud možná lichotivě vyslovila psovo jméno. Podíval se, zakňučel, avšak nepohnul se. Po- pošla jsem blíže a vztáhla ruku k němu. Tu hrozivě zavrčel, vycenil zuby a díval se tak di- voce. Vykřikla jsem hrůzou a lítostí. Nesměla jsem blíže ke svému Lovovi, který zajisté byl by mne za to kousl a potrestal. Pro pána mé mladistvé srdce sice velmi trpělo, avšak ne- vlídnost a zneuznání psovy, rozlítostnily mne ještě více. Chrta od mrtvoly nedostali, musili jej za- střeliti. Takový byl konec mého chrta. A já plakala potom delší dobu, naříkajíc trpce: „Lov nine přece jenom neměl rádl