Telefonické zprávy „Nár. Listů.

hoto státu nedá se jinak hájiti, než jezdí-li a seká-li se do bezbranného lidu? Bylo zajisté dobře uváženým úmyslem vlády, dělnictvo udusiti v krvi a ranách. Máme věřiti, že to souvisí s návratem bar. Gautsche (z Karlových Varů)? Protože vídeňští dělníci žádají to, co král uherský prohlásil za spravedlivé, jsou přepadáni a do krve zraněni. Ale domnívají-li se držitelé moci doufají, že vídeňští dělníci v tomto státě vůbe bázlivě před násilím couvnou, jsou na omylu a poznají brzy osudnosť svého bludu. Z Vídně, 3. listopadu. O včerejších udá- lostech píše »Arbeiterzeitung«: Jako divoká zběř vrhli se uniformovaní hlídači pořádku na komando okresního dozorce dra. Bannera na massy zcela bezbranné, které, překva- peny náhlostí útoku, hledaly spásu v útěku,a sekali do massy lidu, ba s celou silou dle taktu tloukli do lidí, kteří jako klubka leželi na zemi. Dvě mi- nuty a 50 lidí dílem těžce zraněných leželo, krvácejíce a bez pomoci na ulici. Z Vídně, 3. listopadu. (C.-B.) Při včerej- ších volebních demonstracích bylo 12 o soh vážně a 27 lehce poran'ěno. Z Vídně, 3. listopadu. »Arbeiterzeitunge oznamuje o včerejších událostech tyto podrob- nosti: Sotva minula minuta po prvním útoku ša- vlemi, byl pohled na Ringstrasse mezi museem a ulicí Eschenbachskou strašný. Byla po- seta povalenými zástupy lidu. 10, 20, 30 lidí leželo na sobě. Lidé, kteří leželi vespod, křičeli, bojíce se, že budou tiží zadušeni; lidé, kteří leželi na vrchu, spínali ruce nad hlavami. Krev tekla jim přes obličej, záda a prsa z ran, které jim způsobily šavle policajtů.

Pořáde ještě sekali šlechetní jizdní policajti šíleně do klubka lidového. Pěší policistě tolikéž slepě do nich sekali. Ženy a děti křičely pod kopyty koňskými. Pěší strážník čís. 410 sekl šavlí do dítěte a zároveň jízdní strážník sekl ženu přes hlavu, jiný pak sekal do lidu. Čásť dělnictva zatlačena, jiná drala se do předu, abyodnesla raněné. Roz- trpčený lid zuřil hrozným způso- bem. Voláno: »Bando kozácká! Vrahové!« Četní ranění lidé odneseni do kavárny »Kaiser- garten«. Když byl spatřen dělník s roztrženými šaty a když viděly massy, že jeho košile jest skrz naskrz zkrvácena a že mu stále teče krev přes obličej, neznal jejich vztek žádných mezí. Rozbily všechno a volaly: »Rozbite všechnov tomto Rakouskul Proti těmto vra- hům není jinéhoprostředku! S tou čeládkou si promluvíme ruskyl My vám ještě ukážeme, bando vražedná! Čer- nožlutí kozáci, fuj! Černožlutí psové!« Týž list oznamuje, že zraněny byly dvě ženy, z nichž jedna jest v požehnaném stavu. Obě odneseny do kavárny. Nejhůře je 15 oso- bám, které dopraveny rovněž do jmenované ka- várny. Mezi nimi byl ruský student, který sešílel. Seděl u okna. Lékař dával mu ob- vaz na pravé oko a tázal se ho, co se mu stalo. Student odpověděl: »Ztratil jsem oko.

Šavli jsem ještě viděl, ale již ni- čeho více!« A skutečně také lékař potvrdil, že student opravdu oko ztratil. Z Vídně, 3. listopadu. (Zvl. telfongrm. »Nár. Listů«.) Podotknouti sluší, že vylíčení. které přinesla oficiální »Korrespondence Wilhel- mova«, jest naprosto tendenční a zbarveno ve prospěch policie. Jmenovitě jest naprostou smýšlenkou, že odněkud z davu demonstrantů bylo na policejní kordon házeno kamením a že někdo ze stráže byl zraněn. Naproti tomu jest jisto, že z celých zá- stupů demonstrantů, kteří naléhali na policejní kordon, neslyšelo jistě ani dvacet lidí vyzvání k odchodu třídou Mariahilfskou. Jeden zatčený dělník, který ostrými slovy vyjádřil se o brutálnostech policie, byl odveden čtyřmi strážníky na strážnici. V ulici Esterhazyho na kterousi opovržlivou poznámku strážníka řekl klidně: »Jsem na to hrd, že jsem u vás čer- veně zapsán«. V tu chvíli dostal ode všech čtyř strážníků několik políčků. Čísla strážníků byla zjištěna. Policie zůstala na místě až dlouho přes půlnoc a několikrát ještě na místě první velké srážky došlo ke konfliktům. Dva případy těžkého zranění jsou zjištěny. Počet obvázaných ochrannou stanicí obnáší 41 a z nich bylo 11 dopraveno do nemocnice.

Soudní jmenování. Z Vídně, 3. listopadu. (Zvl. zpráva „Nár. Listů“.) Správce ministerstva spravedinosti pře- ležil soudního sekretáře Jindřicha Příbor- ského z Uherského Hradiště do Olomouce, soudní adjunkty Eduarda Součka z Telče do Kroměříže, dra. Viktora Suchánka z Mor. Ostravy do Brna, a Alfréda Wiltschkaz Černé Vody do Moravské Ostravy. Dále udělil místa soudních adjunktů na určitých služebních mstech soudním adjunk- tům obvodu brněnského vrchnihc soudu, dru. Leopoldu Meitnercvi v Olomouci a dru. Aug. Kunzeovi v Mor. Budějovicích a mí- ste soudního adjunkta v obvodu brněnského vrchního zemského soudu udělil soudnímu ad- junktovi v Kunštátě dru. Adolfu Sehlum- pergerovi. Konečně jmenoval soudním sekretářem soudního adjunkta v Mor. Budějovicích Karla Škorpila pro Uh. Hradiště a soudními ad- junkty jmenoval auskultanty Ant. Bachuru pro Černou Vodu, Jar. Bekárka pro Kun- štát, Josefa Richtera pro obvod brněnského vrch. zemského soudu, dra. Pavla Cichya pro Bílsko, Cyrilla Vaňourka pro Telča Otom. Kriehubera pro město Fulnek. Všeobecné hlasovací právo v předlitavském Rakousku.

Z Vídně, 3. listopadu. »Neues Wiener Tagblatt« uveřejňuje z Pešti telegram, podle kterého se císař odhodlal povoliti všeobecné hlasovací právo také v Cislajtanii. Obsahově je tato zpráva nesmyslem, neboť všeobecné právo hlaso- vací v Rakousku se částečně v jedné kurii již provádí od r. 1897. Má-li tato zpráva vůbec nějaký smysl a má-li vůbec nějaký věcný pod- klad, může míti jenom ten, že císař povolil rovné všeobecné právo hlasovací s e zruše- ním kurií. Pověsti tohoto druhu byly zde včera rozšířeny a zaznamenala je také křesťan- sko-sociální »Reichspost«. Na místech vládních je vyvracejí a dokládají, že nestalo se v příčině volebního práva této poloviny říše za poslední doby nic a že také nestalo se nic na poslédní audienci ministerského předsedy bar. Gautsche. »Neue Fr. Presse« zabývá se těmito zprá- vami na čelném místě a dospívá k závěru, že změna taková, t. j. zrušení kurií, vyžaduje dvou- třetinové většiny na říšské radě, které není, ba že není na ní ani většiny naprosté a že věc ta- kového rozsahu vyžaduje krajní opatrnosti vzhledem — na Němce. Sakční chef Stibral odchází. Z Vídně, 3. listopadu. Nejstarší odborný chef v ministerstvu obchodu tajný rada dr. Fran- tišek Stibral odebral se na dlouhou dovolenou. Příčinou udává se churavost, ale víme jistě, že jest to příčina jenom předstíraná. Dr. Stibral jest dávno roz- mrzen. Z četných důvodů. Posledním důvodem jest jmenování hr. Auersperga správcem mini- sterstva obchodu. Skutečně možno považovati za jisté, že dr. Stibral, který jest rozhodným ně- meckým liberálem, se na své místo nevrátí, jakkoli je ještě mlád. Předseda polského klubu povolán do Vídně. Ze Lvova, 3. listopadu. Předseda kola pol- ského hr. Dzileduszycki byl povolán do Vídně k předsedovi minist. bar. Gautschov.

Telegrafické zprávy. Proklamace norské vlády. Z Kristianie, 2. listopadu. (C.-B.) Norská vláda vydala dnes všemi svými členy podepsané provolání k norskému národu, ve kterémž národ důtklivě vyzývá, aby se ke stanovisku vlády a storthingu při- pojil. V provolání praví se mimo jiné: Vláda udílí národu jednomyslnou radu, aby pevně trval při své dosavadní ústavě, jak přirozeným postupem se vyvinula a našim po- měrům, jakož i potřebám se přizpůsobila. Poli- tická svoboda každého národa spočívá v přední řadě na jeho ústavním právu, aby o svém osudu sám rozhodoval, dále pak na jeho vyspělostia schopnosti, ústavy vhodně používati, méně pak na otázce, nazývá-li se náčelník státu králem nebo presidente m. Norská ústava jest první ve světě. Žádná republika neposkytuje svým občanům větších svobod. Ústava tato nesmí býti opuštěna na pro- spěch nevyzkoušených nových útvarů a nejas- ných pokusů, které by nebyly rozhodně levné. Malý národ, který vstupuje za obtížných po- měrů, ale s povznesenou hlavou do řady neod- vislých států, nesmí se osamotiti, nesmí podce ňovati význam dobrých přátelských rad a naši nejlepší přátelé mezi evropskými státníky vyjá- dřili se bez výminky opětovně, že zabezpečíme nejlépe styky nového Norska, zachováme-li naši starou vyzkoušenou ústavu. K cestě řeckého krále. Z Berlína, 2. listopadu. (C.-B.) Řecký král odcestoval o 11. hodině v noci po srdečném rozloučení s císařem, který vyprovázel jej na nádraží.

Denní zprávy. — Krvavý křest vídeňský. Hnutí za vše- obecným, stejným volebním právem narazilo ve Vídni na policejní šavli i tekla krev — prou- dem. Přes šedesát těžce raněných uloženo na obvazištích, ochrannou stanicí na místě zříze ných a sice v kavárně »Kaisergarten« a v re- dakčních místnostech »Arbeiter Ztgu.«. Již z těchto početných a těžce zasažených obětí jest vidno, jak bezohledně, jak šíleně řádil po- licejní běs proti demonstrantům včerejšího ve- čera. Berserker v policejní uniformě oslepl na dobro, neboť nerozeznával: mlátil i do žen a do dětí a vůbec do lidí, vracejících se z divadla, kteří na nějaké účastenství na demonstraci ani nezmanuli. Vídeňské listy, kteréž se předstiho- valy v líčení událostí ruských a s oblibou po- zdržovaly se při podrobnostech, jednajícícho utrpení žen a dětí pod nahajkami kozáků, mají nyní materiál k náležitému rozčilování doma, uvidíme, najdou-li tutéž resonanci mravní bo- lesti a slavného protestu humanity i proti nástrojům Gautschovým, jaká zaznívala z nich proti »pocho- pům carovým«. Zdá se, že methoda, kterouž z Ra- kouska tak vůči Rusku opovrhováno, adaptována byla ve Vídni spíše, než volební hnutí dostou- pilo v Rakousku té výše a prudkosti, aby opráv- nilo i jen desátý díl prudkosti náhlé reakce proti němu. Policie vídeňská v ohromné síle pěšáků a jezdců nashromážděná nechala dojíti řady de- monstrantů až na sebe a potom bez povelu svého komanda tasila šavle a nastaly výjevy, kteréž souhlasně všechny referáty nazývají masakrem.

Na zemi svíjel se val lidských těl v prachu a krvi a nad ním svištěly policajtské šavle, bez únavy provádějící to, čemu se říká drzým a ne- stydatým humorem tak zvaných přátel pořádku »lidská karbonáda«. Slovem, včerejší večer ve Vídni podal náhlou a ohromující odpověd na otázku, tanoucí za ruských bouří znalcům rakouských poměrů stále na rtech, co by se asi stalo v Rakousku, kdyby se tu ulice odvá- žila jen desetiny toho, co vykonala v Rusku Jest očividno, že volební hnutí v Rakousku, jakmile stává se aktivním ve smyslu, dosavad- ním majitelům državy práv zadržených vydě- děncům nepříjemném, potlačeno býti má rozvi- nutím nejkrajnější, nejvýstřednější hrůzy na náhlý vrchol stupňovaným terrorem. Methodu tuto sluší považovati za nejnebezpečnější ze všech, na jaké bylo možno připadnouti. Dnes je situace taková, že musí býti před něčím po- dobným s největším důrazem varováno, nebot jde se vstříc očividnému omylu, že se podaří. zárodek hnutí největším vývinem moci potlačiti.

Přehlíží se, že už o »zárodku« nemůže býti dávno řeči. Chceme říci jen tolik, že způsob, jakým zakročeno ve Vídni, jest receptem, nejspo- lehlivějším návodem, jakým se vlastně dělají re- voluce. Nechať se nezapomíná na ohromnou mo- rální sílu, která hýbe dnes davem. Je to nevy- vratné, nezdolné přesvědčení, že nic nemůže zadržeti uskutečnění idey rovnosti hlasovací, přesvědčení že přiblížil se rozhodný oka- mžik, který nesmí býti promeškán. Druhým ne- odolatelným motorem jesť vítězný příklad ruské revoluce a duševní proces v mysli zástupů, kteréž nemohou si srovnati, že by měly býti vyloučeny z práv, poskytnutých v Rusku, vě- domí ctižádosti uražené stavem, v jakém se jeví východ momentánně pokročilejším než střed Evropy. Bylo by to zase jednou osudným, ryze rakouským omylem, kdyby se cesta nezadrži- telného pokroku měla přetínati zase — šavlí. Mohlo by se lehce stát, že by hnutí dorostlo dřív, než se kdo naděje, na výši, překonávající prostředky moci proti němu užité, a že by otřes ruskou říší sdělený mohl nabýti během pouhých hodin i u nás intensity nenadálé. To dlužno říci v předvečer událostí, jaké nikdo není s to odhadnouti, jež lze však zame- ziti rozvahou, která nikdy v historických momentech nebyla rádkvní rozhodujících či-