Strana 2. Číslo 205.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 28. července 1900.

druhým do příkaznosti. Propustil m. j. náčelníka hlav- ního generálního štábu Markoviče, který zastu- poval Milana v jeho nepřítomnosti. Rozhodnutí to vyvolalo veliký účinek v důstojnickém, býv. králi Milanovi oddaném sboru. Vidí totiž, že král Alexandr nadobro se vymanil z poručnictví Milanova a od- hodlán jest podniknouti, aby provedl svou, všecko. Že má král Alexandr velikou posilu ve své matce, královně Natalii, uvedli jsme již včera. Ale více nežli to, padá na váhu, že úředně byla potvr- zena zpráva, že ruský car Mikuláš skutečně zaslal mu k jeho sňatku blahopřání, jež osobně včera mu doručil ruský zástupce v Bělehradě, Mansurov. Nad- chází tím beze vší pochybnosti nové období v srbské zahraniční politice. Byvši až doposud protiruskou, bude nyní ruskou. Dosti příčin, aby uherské časopisy zasypávaly krále Alexandra tou největší pohanou.

Krále Alexandra oddá s pí. Mašínovou metro- polita. Týž vyzval včera paní Mašínovou, když za jeho intervence slavnostním způsobem úředně prohlá- šeno bylo zasnoubení královo, k vedení vzorného ži- vota manželského. Nový to mravní políček pro Mi- lana, jenž zrovna tak, jako špatným králem, byl i špatným otcem a ještě horším — manželem. Amnestie, již udělil král Alexandr politickým, hlavně radikálním odsouzencům, účinkovala, třeba že jest jenom neúplná a nedostatečná, po celém Srbsku dobře. Četní emigranti chystají se již ku svému ná- vratu do Srbska. Mezi prvními, kdož vrátí se opět do své milované vlasti, budou ve Vídni žijící generál Grujič a Milovan Milovanovič. Emigranti doufají, že srbská armáda, kteráž přeje dosud Milanovi, zachová králi Alexandrovi věrnost a že tudíž budou po svém návratu do Srbska dostatečně chráněni proti úklad- ným piklům a rejdům dobrodruha Milana, jenž pro- dlévá ve Vídni ještě i dnes, podobaje se odvrženému citronu, ze kteréhož byla vymačkána veškerá zdravá a živná šťáva.

Pokud se týče nového srbského kabi- netu, možno o něm zaznamenati následující po- drobnosti. Kabinet sestává mimo svého předsedu z mužů celkem mladších, kteří se hlásí ku všem třem stranám v Srbsku. Společnou jejich vlastností jest jejich přátelství a oddanost ku králi Alexan- drovi; stoupenci Milanovi v novém kabinetě zastou- peni nejsou. Předseda nového kabinetu, Alexa Jovanovič, jenž je zároveň ministrem zahranič- ních záležitostí, je starým soudcem, který požívá po- věsti čestného muže. Považován jest všeobecně za pokrokáře, ale politické úlohy nehrál dosud žádné. Ministr vnitra, Lazar Popovič, jest smýšlení liberálního, byl soudcem při kasačním dvoře, slyne dobrou pověstí, ale neprovozoval až dosud, právě tak jako předseda kabinetu, žádné činné politiky. Mi- nistr spravedlnosti, Nastar Antonovič, byl odborovým náčelníkem v ministerstvu vnitra, pova- žován jest za počestného a spravedlivého úředníka a hlásí se ku straně pokrokářské. Finanční ministr dr. Mika Popovič. byl kdysi odborovým před- nostou v ministerstvu národohospodářském. Je to řádný úředník, který však netěšil se přízni Milanově, i byl za předešlého ministerstva místa svého zbaven. Jest podle svého smýšlení radikálem. Nejmladším z všech ministrů jest ministr pro národní hospodářství,

Dušan Spatič. Nesúčastnil se nikdy veřejného politického vystupování, nýbrž zabýval se jen stu- diemi o zemědělství a lesnictví, ale hlásí se přece ku straně liberální. Ministr kultu a vyučování, Paja Marinkovič, byl dosud advokátem. Jest synem někdejšího pokrokářského ministra spravedlnosti Ma- rinkoviče, důvěrného to přítele Garašanina, zemřelého vůdce p krokářské čili napredňacké strany. Ministr vojenství, major Milan Vassič a ministr staveb, plukovník Andra Zoranovič, úplně stojí mimo všecky politické strany. Sestává tedy nový ka- binet ze tří pokrokářů, dvou liberálů, jednoho radi- kála a dvou bezbarvých. Protože pokrokáři jsou v novém kabinetě nejúčinněji zastoupeni, soudí se z toho, že král nemíní odchýliti se od politiky dosavadní, nýbrž naopak odhodlán jest, v ní po- kračovati. Mezinárodní kongres na ochranu děl- nictva, kterýž po pět dnů konán bude v Paříži, zahájil předevčírem sám ministr obchodu Mille- rand. Kongresu súčastňuje se mnoho vynikajících sociálních politiků ze všech zemí. Z Rako u' s ka přítomni jsou: professor Filippovič, dvorní rada Ma- taja a dr. Wittelshöfer. Téměř všecky vlády, kromě vlády německé říše, vyslaly officiální delegáty. Mille- rand uvítal kongres jménem republiky, podotknuv, že sledovati bude všecko jednání kongresu s docela zvlášt- ním zájmem. Žádná otázka nestojí prý v popředí tak, jako otázka, jež týká se mezinárodní dohody na poli ochrany práce. Ministr vyslovil při tom hlavně přání, aby porady kongresu vedly opravdu k uskutečnění stálého úřadu pro ochranu dělnictva.

Francouzští důstojníci dokazují při každé příležitosti, že nejsou příliš nadšenými přívrženci ny- nější republiky. Nejnověji podal toho důkaz setník Thiboulot. Vrátiv se od přehlídky sedmého ar- mádního sboru, k němuž patří, do svého domova, shledal, že jeho domácí pán vyvěsil trikoloru. Vyzval jej ihned, aby ji svinul a odstranil, uživ při tom slov: »Odstraňte tento hadr!« Když domácí pán po- dotknul, že doufal tím učiniti setníku radost, odsekl tento: »Ah co! Nesúčastňuji se žádných slavností republiky Loubetovy.« Výrok ten donešen byl vrch- nímu veliteli sedmého armádního sboru, generálu Du- chesnovi, kterýž vydal následkem toho tento denní rozkaz: »Po provedeném vyšetřování uložen byl set- níku Thiboulotovi trest šedesátidenního vězení. Mi- nistr vojenství rozkázal, aby velitel pluku, pod jehož velením stál Thiboulot, byl přeložen. Je totiž ministr toho náhledu, že kdyby velitel pluku, jak bylo jeho povinností, přesvědčil svého podřízeného, že každý přestupek proti vojenské kázni bude přísně trestán, že by nedošlo na to, co se stalo.« Dodati k tomu dlužno ještě, že ministr vojenství ponechal potrestání setníkovo sborovému veliteli, sám pak že potrestal plukovního velitele. Italské soudy netěší se, jak známo, příliš dobré pověsti. Staly se hlavně pověstnými zbyteč- ným a zúmyslným protahováním všeho soudního jed- nání. Byl proto až příliš na čase výnos, jejž právě vydal ministr spravedlnosti Giantuves a jímž vyzývá talské soudce k větší pilnosti a přesnosti. Jak zdlou- havě pracuje italská justice také v takových přípa- dech, ve kterých celá země netrpělivě čeká na roz- hodnutí, ukazuje nám na př. proces Palizzolův.

Jsouť Palizollo a Fontano ve vyšetřovací vazbě již od 10. prosince 1899, avšak o skončení vyšetřování do dnes není ani slechu. Výmluva, že prvotní vy- šetřovací soudce v květnu zemřel, jest dosti licháa jalová. Z Madridu píší, že hned v listopadu po se- stoupení se kortesův cznámeno jim bude zasnou- bení princezny Asturské s princem Karlem z Bourbonu, druhým to synem hra- běte z Caserty. Potvrdí-li se tato zpráva, utrpí diplomacie italská porážku, neboť si přeje, aby prin- cezna Maria de las Mercedes (princezna z Astusie) po- jala za choť hraběte z Turina. Ale obavy, že prine Karel činil by snad nějaké nároky na obě Sicilie, následkem čehož by vznikl italský karlismus, byly by ospravedlněny asi sotva. I kdyby princezna z Asturie dosedla snad jednou na trůn, byl by princ Karel přece jen králem-chotěm a nikoliv králem španělským a Španělové asi sotva uchopili by se zbraně násled- kem jeho případných nároků na Sicilii.

Revoluce v Panamě, kteráž právě vypukla, nepřekvapuje, protože revoluce v trepické Americe opa- kují se ne-li každého dne, tedy aspoň každého čtvrt- letí. Podnět k nim zavdávají obyčejně osobní nároky toho neb onoho generála, který dá se uchvátiti prou- dem politiky. Proto také svět revolucí v tropické Ame- rice obyčejně si příliš nevšímá. Tentokráte však vzbu- zuje revoluce v Panamě zájem hlavně z toho důvodu, že bezprostředně ohrožuje město Panamu, v němž jest rozličným evropským státům hájiti obchodní zájmy. Dle posledního, z Panamy přes Nový York došlého telegramu napadli povstalci dne 25. t. m. město velmi prudce. Bylo prý zabito nebo raněno přes 500 mužů vládního vojska. Také ztráty po- vstalců byly velmi značné, takže všecky nemocnice jsou přeplněny raněnými. — Anglická válečná lod »Leander« vysadila na pevninu 91 mužů na ochranu konsulů v Panamě. Další telegram ohlašuje, že na Panamu byl dnes učiněn nový útok. Jiný telegram z Panamy oznamuje, že povstalci v okr. panamském se vzdali.

Ostrov Samos, o němž v poslední době bylo nám několikráta promluviti, je Turecku poplatným knížectvím, kteréž měří 468 čtver. kilometiův a čítá i s pobřežními Samioty na 68.000 obyv. Od března 1899 jest knížetem Samosským Constantinos Vay- annis. Podle londýnského protokolu z roku 1832 stojí knížata na Samosu, jmenovaná od Porty, pod ochranou Anglicka, Francie a Ruska, Nyní právě panuje na Samosu mezi knížetém a lidem veliká ne- spokojenost a Samisté vznesli na sultána, jak bylo oznámeno, zvláštní stížnost. Dokazují v ní, že kníže bez příčiny obvinil je na Portě z velezrádných snab, čelících k tomu, aby knížetem na Samosu byl jmeno- ván princ Mikuláš řecký. Stěžovatelé tvrdí, že to všechno jest lež. Také řecký konsul na Sa- mosu, Anargyros, byl zapleten v agitaci a řecká vláda jej odvolala na žádost velvezíra. Cařihradská mini- sterská rada, i sultán sám, zabývala se již stížností, vznesenou na knížete Vayannisa. Ale kdežto mini- sterská rada schválila jednání knížete, rozkázal sultán, jak bylo již oznámeno, aby vysláni byli na Samos dva císařští komisaři, kteří by celou záležitost vyše- třili na místě samém a zároveň také co nejdůkladněji. Povstání Ašantů. Oddělení vojska, čítající 800 mužů, vyslané plukovníkem Willcocksem, pře- kvapilo a zničilo veliký polní tábor u Kokofu. An- gličané ukořistili veliké množství střelného prachua ručnic. Kokofu bylo srovnáno se zemí. Nepřátelé měli veliké ztráty, Angličané žádné.

byl proniknut duchem církve katoli- cké, tak aby z něho vyznívala opravdovost a vážnost. Tón listu má býti vždy ušlechtilý a v polemice dlužno vždy míti na zřeteli nepřítele, který každé slabosti polemické stati dovedně využije. Přese všecko obme- zení může a má býti list zajímavý, neboť mezi du- chovenstvem jest mnoho pěstitelů různých oborů kteří svými příspěvky mohou učiniti list zajímavým. List dlužno postaviti také na stanovisko lidové, nebot přední naší úlohou jest dostati se do lidu a mezi ním působiti nápravu trvalou. Také tu nemůžeme nepodotknouti, že prof. Drozd se snažil se zesnulým drem. Hubáčkem založiti list v pravdě populácní na základě konservativním v roz- sahu později založeného podobného listu nyní nejvíce rozšířeného. Jednání ta nevedla k cíli následkem ne- dostatku ochoty v rozhodujících kruzích konserva- tivních. Také do »Blahověstu« a vídeňského »Vater- Iandu« přispíval zvláště články o jubileu pražského arcibiskupství r. 1873. S jeho činností žurnalistickou úzce souvisí též politická, která se jevila v organisaci strany, o niž se snažil již v letech sedmdesátých, kdy činitele závažné vybízel k rozhodné akci, avšak marně. Tehdy byl ještě čas, příhodné doby bylo pominuto k vlastní naší škodě. Kde jsme mohli býti dnes, kdyby se bylo poslechlo jeho hlasu? Jeho snaha nyní se nese k tomu, aby naše spolková činnost se mohla vyká- zati úspěchy; působí proto přednáškami a jiné k této věci získává, jak se to stalo na př. u Křesťanské akademie, kde jeho popudem přední naší odborníci měli výklady. Je členem skoro všech katolických pražských spolků, kde zaujímá důležité funkce, jako

na př. byl dlouholetým členem Katolicko-politické jednoty, místopředsedou Akademie křesťanské. Jeho organisatorský talent v zá- ležitostech peněžních ústavů sluší tu rovněž uvésti. Od r. 1872 jest členem výboru, od r. 1878 starostou Svatováclavské záložny a 17. rok členem řiditelstva Živnostenské banky. Jeho rozhled v obchodních věcech se uplatnil též v založení České společnosti pro obchod a průmysl, aby tak toto dů- ležité odvětví finanční ponenáhlu se dostalo do na- šich rukou. Prof. Drozd vydal samostatně zdařilou učebnici »Dějin církevních«, které se dočkaly již třetího vy- dání, přepracoval úplně Frenzlovu »Liturgiku«a upravil k tisku »O umění kazatelském« J. A. Ko- menského kromě brožurek, posudků a menších prací v různých časopisech. Msgr. Jan Drozd narodil se 5. ledna 1837 v Praze, studoval na piaristském gymnasiu, které absolvoval r. 1855, 29. července 1860 byl pak vy- svěcen na kněže, načež působil jako kaplan v Pro- seku do r. 1862, v letech 1862—65 byl kaplanem u sv. Haštala, 1865 —71 prvním kaplanem u sv. Vojtěcha, 12. dubna téhož roku byl povolán na městské reálné gymnasium malostranské, kde pobyl až do r. 1895; od té doby vstoupil do výslužbya požívá volného času k dvojnásobné práci veřejné. V letech 1877, 1888, 1893 a 1900 vedl jdo Říma poutníky ke stolci nástupce Kristova, aby čeští kato- líci se poklonili hlavě církve. Za své zásluhy byl vyznamenán r. 1885 kníže-arcibiskupským notářstvím a expositoriem kanovnickým. Sv. Otec mu udělil řád »Pro Eeclesia et Pontifice« a letos titul tajného ko- moří papežského. Ad multos annos!

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Innocence I., papeže (402—417) z Albana rozeného, který se snažil o to, aby moc papežství upevnil a rozšířil. Ve sporu mezi sv. Augustinema Pelagiem odsoudil pelagianismus, za to se ujal vší silou sv. Chrysostoma. Nadarmo se pokoušel o to, aby r. 410 krále gotského Alaricha odvrátil od pustošení Říma. — Kromě toho se slaví památka sv. Nazaria a Celsa, mučeníků. Zprávy římské. Americké procesí právě do Říma přibylé navštěvuje kostely za příčinou získání plnomocných odpustků. Pro měsíc srpen jsou přihlá- šena tato procesí: 20. z Bologně a Sarda, 26. z Pia- cenzy, Benátek, Lombarska a z Foligna, 28. z Tri- dentu, Terstu a Caltagirone, 29. ze Syrakus a Veroli. Náhlé úmrtí biskupovo. V úterý dne 24. t. m. zemřel náhle msgr. Mando, biskup v Angon- lému ve Francii v 50. roce věku svého. Od něko- lika dnů bylo mu nevolno, přes to však rozdílel ceny chovancům školy sv. Pavla, následkem čehož byl velmi unaven, v úterý večer pak nastala smrt. Byl teprvé rok biskupem, knězem byl od roku 1874. R. i. p. Pomník katolickému biskupovi v Ka- nadě. Megr. Bourgetovi, prvnímu biskupovi v Montrealu v Kanadě, který se po celé zemi dosud