1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 13. července 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIst,
předpláeí se
v Praze v zdminkstraei
na něsi
na čirrt leta . . ..
s drojí čonáškou
a nisie
nlnt leta . . . . 7 K 50h
ve úlialkšckt
2 K 50h
na něsic . . ..
Poštont
n niete
ndki kl.“ . . .
ke
s dvejí zisílkos
a něite
nt lta . . . 1 k son
lak hrabě Tisza tiší opposic
v parlamentu?
Návrhy vládní, aby v rozpočtu každé polo-
viny říše náklad na nejvyšší dvůr se zvýšil o dva
nliony korun, podány byly už před dvěma
reky. Požadavek tohoto značného zvýšení odů-
vodňoval se ve výkladech listův vládních neod-
kladnou potřebou, aby v poměru ke stoupajícír
senám všech podmínek životních zvýšilo se
i služné úřadnictva a služebnietva dvorního.
Však věc náleží do právomoci parlamentůva
dosud není vyřízena. V říšském sněmě uher-
ském dostala se do porady teprv letos. Mluví se
tam o ní už čtrnáct dní, téměř výhradně jens
strany opposice spojených Košutovcův a Appo-
nyistův, kteři v rozboru jejím se střídají s vý-
mluvností nevyčerpatelnou.
Co telegramy úřadní o řečnických výkonech
jejich roznesly po světě, byla jen malá ukázka,
vybraná s největší „opatrnosti“, aby už aniv
sousedním Předlitavsku nevyšlo na jevo pravé
jádro smýšlení maďarského. Však závojem nej-
ostřejší a nejsmělejší kritiky, jíž v říšském
sněmě uherském podrobena byla otázka nákladu
na dvůr králův, prokmitala konečně ochota, že
i nejprudčí opposice povoli požadovaný vládou
větší příspěvek na vydržování jeho, budou-li
splněny při tom některé podmínky.
Tisza
Appa
Praha
spojený Košutovcův
Předlitavsko
5
article
Opakuje se tu dávná a posud vždy osvěd-
čená politika národa maďarského. Nejkrajnějši
levice rozhorlí se proti Vídni, naparuje plíce,
řinčí ostruhami, hrozí sbořením celé společné
budovy státní, má v parlamentě vůboc solo, po-
něvadž se strany vládní nikdo se neopováží, aby
Vídně se ujal, a když tak celý parlament s nej-
prudčí opposicí vlastně se ukáže stejné mysli
ona chytře vyčíhá okamžik, aby napověděla, že
za jisté, určité a velice cenné ústupky ve věcech
národní a státní samostatnosti chce upustiti od
svého odporu.
V choulostivé otázce zvýšeného požadavku
pro udržování dvora králova celý parlament pešt-
ský nechal spojenou opposici Košutovu-Appo
nyiovu harcovati na neosedlaných koních na-
před, důvěřuje jí, že ona dobude zase nového
důležitého kusu z národního a státního pro-
gramu maďarského.
Majíc podle sebe bezpečnou ochranu cele
kulisy vládní, opposice pospíšila si ohlásiti za
svou ochotu a povolnost v otázce nákladu na
dvůr králův, aby tento dvůr předně pravidelna
po několik měsícův každého roku sidlil v sídel-
ním městě uherském, za druhé, aby v jeho se-
stavení a ve vnější úpravě zračila se zvláštnost
8 svrchovanost státu uherského, a za třetí, aby
úhaty, spojené s jeho udržováním, byly podro-
beny dozoru a kontrole parlamentu uherského.
Košutův
Appa
Vídeň
6
article
Patrno, že každá z těcht tři podmínek má
pro národní a státní politiku národa maďarského
velikou důležitost. Ve sněmě peštském neozval
se ani jediný hlas maďarský proti nim; členové
strany vládní je vyslechli se zjevnou adostí.
A hrabě Stěpán Tisza? Zvláštní podívan
na něho. Ačkoliv minulé soboty pro hlavní roz-
pravu o zvýšení nákladu na dvůr králův ještě
bylo zapsáno více než dvacet řečníkův oppo-
sičních, on ujal se slova, aby ji — ukrátil. Byle
přesvědčen, že opposice promluvila toho už
právě dost, aby on vystoupil jako sprostředko-
vatel mezi ní a — králem. Ve své řeči z prvu
vytknul sám ještě několik závažných důvodův,
kterých opposice by mohla užiti proti požadavku,
aby náklad na udržování dvora králova byl zvý-
šen, a snažil se, vyvrátiti je. Ale brzy skočil na
svého koně a jal se mluviti o tom, že národ
může prý bezpečně nadíti se už
letos delšího pobytu králova a ce-
lého dvora jeho v Pešti. Není ani nej-
menší pochybnosti, že předseda ministerstva za-
litavského nepronesl tato slova jen tak maně,
nýbrž že si opatřil plnou moc, aby ve
veřejné schůzi říšského sněmu uherského je pro
hlásil jako vzkaz a slib králů v.
Stěpán
Pešť
7
article
Po tomto vyjádření Tiszovu v sobotní de
batě sněmovní lze očekávati, že plameny, jež po
čtrnáct dní vysoko šlehaly k Vídni z řečí oppo-
sičníkův v otázce nákladu na dvůr panovníkův
klesnou a rozplynou se v lehký dým, že bojov
nost i Košutovcův i Apponyistův značne
ochábne, poněvadž už dosáhla nového a cen
ného úspěchu. Hrabě Tisza mluvil o potěšitelne
události, že přání národa maďarského
toužícího, aby svého krále rok co rok po delš
dobu než posud měl ve svém středu, bude spl
něno. Tím odňal opposici nejostřejší zbran
z ruky, a zároveň dal jí na srozuměnou, že do-
jdou splnění i druhé dvě podmínky, na nichž
ona učinila závislou svou ochotu v otázce zvý
šeného nákladu na dvůr králův
Tak za Litavou posud každá činnost oppo
siční skončila novým, cenným vítězstvím pro
gramu úplné samostatnosti národní a státní. Ži
vot ústavní zotavuje a sbírá se tam také z dlouho
rozháranosti své. Do té chvíle říšský sněm uher
ský nevyřídil opozděný rozpočet státní na rol
1904, a vláda už pospíchá, aby měla sestavený
rozpočet na rok 1905, tak, aby už letos na pod
zim mohla jej předložiti poslancům ku projed
náni a schválení ústavnímu, a uvedla finančno
hospodářství uherské do kolejí pravidelných
Ve všech ministerstvech uherských k důtklivé
žádosti finančního ministra Lukáese už co nej-
pilněji se pracuje na sestavení rozpočtův odbo
ných pro rok příští. Počátkem měsíce srpna mi
nisterská rada bude prý s to, aby celkový roz-
počet na rok 1905 projednala a ještě téhož
měsíce předložila Jeho Veličenstvu k před-
chozímu sehválení..
Košutovcův
Apponyistův
Tisza
Vídeň
Litava
8
article
Jakmile hr. Tisza šťastným vyřízenín
sporné otázky zvýšeného nákladu na dvůr králův
utiší opposici v parlamentu a mimo něj, péče
jeho, aby uvedl do pořádku otázku státního roz
počtu uherského, zajisté se zdaří.
Dne 15. srpna budou se slaviti v Išlu na
rozeniny panovníkovy. Pan dr. Körber už ve
svých listech včera ohlásil, že k tomu dni po
jede do Išlu a že bude míti u panovníka zvláštn
slyšení. K témuž dni nejspíše přibude tam i hr
Štěpán Tisza. Přinese s sebou vypracovaný roz-
počet uherský na rok 1905. Pan dr. Körber ne
bude do tohoto dne hotov se svým rozpočten
ani na rok 19041 —
doktor
Körber
Štěpán Tisza
Išlu
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 12. července. (Uherský hla
o § 14.) „Pester Lloyd“ má redakční článek
o politických poměrech v Rakousku, v němž
rozbírá některé projevy německých i českých
politiků z poslední doby a obraci se zejmena
proti obstrukci, jak české, tak i německé, jež
pisatel obě odsuzuje stejně rozhodně, ač ho ne-
může býti tajno, že Němci zahájili svou ob-
strukci proti vládě, kteráž, držíc se přesně zá-
kiadních zákonů státních, přiznala národu če-
skému kus práva, dle ústavy i zákonů mu ná-
ležejícího, kdežto obstrukce česká platí vládám
kteréž národ český onoho práva ne
zákonným způsobem zbavily a zdrá
hají se dáti mu náležité zadostučinění. Částečně
ovšem i „P. L.“ uznává tento rozdil mezi oběm
obstrukcemi, neboť píše mimo jiné: „„Jest
zrovna komické, když němečtí líberální poslanei
z Horních Rakous domáhaji se svolání zemského
sněmu, aby mohli v něm hájiti důležitých zájmů
německých, dokud říšská rada není sehopna
práce. Němci v Rakousku hlásají o sobě, že jsou
ve věcech národních vždy solidární a proto se
bránili vždy proti tomu, aby se politické těžiště
Lloyd
Němec
P L
Praha
Rakousko
Horní Rakousy
10
article
státní přenášelo do zemských sněmů. To se
má nyní změniti, a sice právě nyní, když ob-
strukce zasáhla i některé zemské sněmy a sam
Němci ji zanesli do nejdůležitějšího na ten čas
sněmu, do sněmu království českého. Nikoli:
Němci musejí svůj význam hájiti na říšské radě
a proto se musejí snažit naplniti tuto říšskou
radu parlamentním životem a to se stane tehdy.
když proti Čechům nebudou vystupovati přede-
vším německy-nacionálně, nýbrž výhradně ra-
kousky.
Hlavním účelem stati jest však dokázati, že
obstrukce v Rakousku učinila § 14. nezbytným
a že cizina veškery smlouvy, uzavřené se strany
rakouské pomocí § 14., bude pokládati právě
tak za ústavní, jakoby byly projednány a schvá
leny parlamentem. „P. L.“ cituje tu nedávná
slova posl. Prada, jenž se vyslovil, že cizina.
až půjde o nové obchodní smlouvy, nebude se
pouštěti do rakouských ústavních podrobnoslí
nýbrž že rozhodujícím pro ni bude jen obsah
smlouvy a podpis panovníka jako představitele
státu a nikoli to, byla-li smlouva provedena po-
mocí § 14. „A v tomto oboru — dodává „Pesten
Lloyd“ — cizinou proti Rakousku
jsou zajisté také Uhry. My (Uhři) přáli
jsme si ovšem, aby i rakouští národové měli
ústavu; ale nemůžeme se na svou vlastní škodu
vtírati za kontrolory rakouského ústavního ži
vota, my nemůžeme býti poručníky ústavy rakou-
ských národů.“
Jest známo, že hr. Tisza na několikerý do-
taz opposičných poslanců, připouští-li možnost
vyrovnání, provedeného v Rakousku pomoe
§ 14., odvětil vždy vyhýbavě. Dnešní pro-
hlášení vládního listu peštského ukazuje,že
podobně, jako vláda Szellova, také nynější vláda
Tiszova počítá již s možností, že rakousko-uhe
ské vyrovnání bude v Rakousku uzákoněno opě
paragrafem z nouze.
Němec
Čecho
P L
Lloyd
Uher
Szellův
Rakousko
Prado
Uhry
Tisza
11
article
V Praze, 12. července. (Politický vý
znam universit.) Nedělní vídeňský „Volks
Ztg.“ vytáhl na pomoc inšpruckým německým
professorům a buršům a snaží se dokázati opráv
něnost jich protostů proti vlašské právnické fa
kultě, ať už v Inšpruku, nebo kdekoli jinde v Ty
rolsku. Aby však mohl odůvodniti svůj odpor
proti vlašské fakultě, musil předem odmifnout
také český požadavek stran university brněnské
a učinil to následujícím způsobem. „Českým po-
žadavkem, aby se v Brně zřídila česká univer
sila, dán byl dle „Volks-Zigu.“ téměř školácký
příklad, jak se ostrá národní útočná politik
může ukrýti za zdánlivě čistě osvětové snahy.
V německém Brně má se zříditi česká tvrz.
Proto je zjevný klam, vytýká-li se Němcům, že
chtějí ostatním národům zameziti přístup ku
pramenům osvěty. Co Němci chtějí, jest jasno
spravedlivo (!) tak, že vylučujo každé nedoroz-
umění. Nechtějí si dáti svou zděděnou kulturn
državu zkrátiti politickými úskoky, kryjícími se
za ideálnou maskou, nechtějí, aby se na území
na němž platí jich jazyk a jich mrav, zakládaly
domněle vzdělávací ústavy, ve skutečnosti všal
politická pařeniště.
Volks Ztg
Ziga
Němec
Praha
Brno
12
article
Kdo v Rakousku první zapřáhl university
do služeb politických, ukázal tyto dni vídeňský
zpravodaj „Slowa Polsk.“, uváděje čtenářům n
paměť založení německé university v Černov
cích r. 1874. Tehda ministr osvěty v kabinetč
Auerspergově, dr. Stremayr navrhl sněmovně
poslanecké založení nově německé university
přímo „z důvodů politických“. Zby-
tečná německá universita v Bukovině měla dle
slov ministrových býti politickou protiváhou za
popolštění universit krakovské a Ivovské. „Tedy
nikoliv Čechové — píše „Sl. Polsk.“ — nýbrž
německý centralista byl prvý v Rakousku, kdoze
zakládání nových universit učinil nástroj politi-
cky národnostního boje. Týž Stremayr jen z dů-
vodů politických odřekl Čechům samostatnou
českou universitu v Praze, a nyní Němci do-
pouštějí se téže chyby, vykládajíce zřízení druhé
české university na Moravě jako otázku čistě po
litickou, a sice tak politicky vážnou, že říšská
rada pro tuto otázku nepracuje už od r. 1902.
Auerspergův
doktor
Stremayr
Ted
Čecho
Němec
Rakousko
Černov
Bukovina
Praha
Morava
13
article
Z Krakova, 10. července. (Nové pol-
ské gymnasium.) Zdejším listům sděluje
se z Vídně, že panovník potvrdil již nařízení
jímž se zřizuje nové polské gymnasium v No
vém Targu. Nové gymnasium bude otevřeno
již počátkem příštího školního roku.
Z Lublaně, 10. července. (Jubile um
hodnosti purkmistrovské.) Dne 13
července t. r. minou čtyři sta let od té doby
co se městu Lublani dostalo prvého purkmistra
Toho dne r. 1504 byl totiž tehdejší »rychtáře
Jan Lantheri, jehož potomky jsou nynějš
hrabata Lanthierově, jako prvý, lublaňským
měšťany svobodně zvolený purkmistr neboli župan
panovníkem potvrzen a počal vykonávati svo
úřad. Nynější starosta lublaňský, Iv. Hriba
jest 92. nástupce Lantheriův v hodnosti staro-
stenské. Obec lublaňská užije této příležitosti
uspořádá starostovi Hribarovi, jehož opětná
volba za slarostu byla tyto dni panovníkem po-
tvrzena, dne 13. t. m. slavnostní zastaveničko
čímž oslaví 400leté jubileum lublaňské purk
mistrovské hodnosti.
Lantheri
Lanthierův
Iva
Hrib
Hribar
Krakov
Vídeň
Lublaň
14
article
Ze Zádru, 9. července. (Hájení hla-
holské bohoslužby.) Spor přímořskýeh
Chorvatů s římskou kuril o právo slovanské
bohoslužby značně se přiostřil od té doby, co
se papežem stal Pius X., jenž byl odpůrcem
slovanské bohoslužby již jako patrlarcha benát-
ský. V městech Splitu a Šibeniku bylo aspoř
o svátek svatých Cyrilla a Methoda dovoleno
sloužiti slovanské katolické bohoslužby, jichžs
účastnilo obyvatelstvo měst i širokého okolí se
zvláštní okázalostí. Ještě loni slouženy 5. čer-
vence v obou městech hlaholské mše; leto
však na přímý rozkaz papežův slovanské boho-
služby konati se nesměly. Vzniklo z toho velike
rozhořčení mezi dalmatskými Chorvaty a ve
Splitě svolána byla již schůze, v níž se prot
papežovu zákazu, rušícímu staré právo přímoř-
ských Chorvatů, mělo rázně protestovati. Okresn
hejtman však konání schůze nedovolil. Starosta
splitský a předsedové všech chorvatských spolků
zaslali tedy telegrafieky protest kardinálu Mery
del Valovi; městská rada usnesla se mimo to
že vydá zvláštní projev proti zákazu z Vati
kánu. Z obavy před demonstracemi okresn
hejíman dává četnictvem střežiti splitský biskup
ský palác.
Chorvat
Pius
Cyrill
Vala
Zádr
Split
Šibenik
15
title
Politické zprávy zahraničné.
16
article
V Praze, 12. července.
Praha
17
article
Srbská omladina na Černě Hoře.
Do Cetyně přijela tyto dni deputace srbsk
studující omladiny. Za tou příčinou v černo
horské stolíci konají se slavnosti, ve kterýei
projevuje se duchovní jednota Srbů černohor
ských a z království. Tyto slavnosti pokládaj
se za předzvěsty politického a ho
spodářského spolku mezi Srbskem
Černou Horou a Bulharskem, jen
má tvořiti váhu proti hotovému již spolku mezi
Rumunskem a Řeckem, jejž ostatně nelze po
kládati za vážný, protože mezi oběma státy
vznikl ostrý konflikt pro otázku makedonských
Kucovlachů. Tento konflkt nabývá širokých roz
měrů přese všecko úsili Rakousko Uhersk
o smír.
Srba
Srbsko
Bulharsko
Rumunsko
Řecko
Rakousko
18
article
V drobném prodejit
ranní číslo o 10b5 . . . za 8h
odpolelní
. . . . za 2h
Ve flialkách na venkoršt
ranní čídla. . . . . . . . 10
odpolední
Inserat
platí ne hotově napřei.
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v'Marianské ulici č.3
Tam nnchávejí se též redlakee
tiskárna s ekpedice „Národnich Listů“.
Rukoplsy se novracsji.
marianský ulice
19
article
Hnutí plebiscitní ve Francii.
Ústřední komitét plebiscitní svolalo schůzi
skupin do Toulonu na 10. t. m. Za velkého
účastenství přivrženců plebiscitu ujali se slova
poslanci de Dion a Lasies a pařížstí advokáti
Guillsumin a Moro Giafferi. Významnější byl
pouze řeč markýze Diona, jenž pravil kromě
jiného: »Když politikové, držící nyní otěže
vlády, byli v počáteích, vnutili se do přízně
lidu přehnanými sliby, získali si důvěru dělníků,
jimž slibovali reformy nejrozsáhlejší, ale nyní,
když jejich ctižádost je nasycena, nestarají se
o lid a dělníky, které balamutili. Pro lid pracu-
jící nebyla učiněna ani jedna vážná reforma od
roku 1875, co nynější konstituce je v platnosti.
Parlament se stal anarchistickým a následkem
toho bezmocným.« Řečník dokazoval, že i těch
několik málo sociálních zákonů, provedených
parlamentarismem, neposloužilo valně dělnikovi.
Řeč Dionova byla přijata s velkým nadšením z
hlučných projevů protivládních.
Oba odpůrci, kteří se často prudce srazili
ve sněmovně, zachovávají vážnou a zdvořilou
umírněnost ve svých polemických vývodech.
jít Dion
Guillsumin
Giafferi
Diona
Francie
Toulon
20
article
Lasies napsal svému protivníkovi, jímž je re-
daktor »Petite République«: »Oba budem
mluvit ve své kontroversi k dělníkům, kteří
tvoři větši čásť vašich přátel. Budou míti větš
důvěru a zájem k naší diskusi již pro její
vzájemnou zdvořilost. Mám důvěru v jejich ne-
odvislost a zdravý smysl. V »Petite Républiqne«
i v duši její čtenářů je porozumění pro loyální
a volnou diskusi.«
GéraultRichard přijal návrh ku polemice
ochotně a oproti Lasiesovým theorilm regimu
plebiseitního stavěti bude ve svých článcích
náhledy socialistické demokracie. »Tím lépe,
budou-li z naší polemiky míti nějaký ziskti,
kteří ji budou studovati«, napsal socialistický
vůdce.
To zní zcela jinak nežli naše známé dis-
kuse ať politické nebo vědecké i literární, které
končí polemikami, jež jsou nesmírně vzdálené
zdvořilosti. Socialistický poslanec a publicista
rázu Géraulia Richarda i jeho žurnál »Petite
République« je ovšem naprosto jiného druhu
representantem sociální demokracie, nežli našt
vůdcové a spisovatelé sociální strany a vzděla-
nost i noblessa chefa »Petite République« je
nedostupná onomu sociálnímu doktorovi praž-
skému, jehož reformační, pokroková a politick
činnost vrcholila v aranžování demonstrací po-
uličních a divadelních.
Lasies
Petit République
V Petit Républiqne
Lasiesův
Richard
21
article
Zdvořilé polemiky.
Zdvořilé polemiky.
Nedávno vyměňovali prostřednictvím žur-
nálů své názory o veřejných otázkách dva zna-
meniti a učení spisovatelé francouzšti Brunětiěre
a Georges Renard, z nichž první dokazoval mož
nost shody socialismu a křesťanství a druhý byl
opáčného náhledu. Oba proslulí k itikové a o-
půrci pronášeli své náhledy tonem diskusse po-
vznešené nad všechnu malichernost, ušlechtile
a zdvořile. Podobná polemika, u níž ještě více
překvapuje klidný a zdvořilý ráz, neboť se jedná
o dva nejtemperamentnější politiky, vyvinuje s
v »Petite République« mezi posl. Lasiesema
Gérault-Richardem. Lasies obhajuje plebiseit
dokazuje jeho význam pro sociální hnutí, kdežto
Gérault Richard, jeden z vůdců socialistů, pro-
náší opáčné názory
[Katalonci a Francouzi.
Katalonský list »La Veu de Cata-
lunga« zaznamenává s velikým zadostučiněním
frankofilskou slavnost na podporu francouzských
škol v Madridě a dokládá: Slavnost výroční
Renard
Petit République
Richard
Francouz
Madrid
Le Veo jít Cata
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servát
Heller.
V době absolutismu.
XIII
(Němčina v řemeslech. — Akademick
gymnasium. — Německé vyučování a
německá správa. — Čeští professoři. —
Tehdejší školská praxe. — Opatřen
proti vedru. — Drobné upomínky.)
Kapitola o vládě němčiny v Praze za doby
absolutismu dala by se rozvésti do šiře tlusté
knihy; to však přesáhlo by daleko účel těchto
článků a vyžadovalo by spolupůsobení ještě ji-
ných pamětníků. Budiž tedy zde dotčeno jenom
ještě některých okolností, jež k poznání onoho
žaloslného stavu vydatně přispivají.
Že ve velkých obchodech a živnostenskýeh
závodech té doby němčina panovala, bylo již ře-
čeno, avšak sluší dodati, že vládla také ve mno-
hých umělejších řemeslech, zejmena v těch, jež
pracovala na vývoz. Jakožto příklad budiž uve-
deno rukavičkářství. Žádal-li otec, aby hoch jeho
přijat byl na učení, bylo první otázkou, umí-li
hoch německy? Jak s názvoslovím věc dopa-
dala, netřeba ani připomínat; uvěsti však dlužno,
že se ve schůzích společenstva jenom německy
mluvilo a že se také jenom po německu vedly
knihy. Teprve když r. 1882 pan Václav Břez
novský za starostu společenstva zvolen byl, za
vedl knihy české. Zůstavuji příslušníkům těchto
odvětví, aby, uznají-li za dobré, tuto stránku
doplnili
doktor
Servát Heller
Břez
Praha
23
article
Pisatel těchto řádků vstoupil, jak už řečeno
bylo, po odbytě IV. třídě v Jihlavě do prvn
třidy akademického gymnasia na Starém městě
pražském. Toto gymnasium považovalo se z
první v Čechách a spolu za ústav jaksi český
a především vlastenecký. Název sa kademi-
eké gymnasium« byl tehda už jenom planou
upominkou na stav bývalý a zůstaven střední
škole té pouze na památku. Akademickými n-
zývaly se dříve střední ústavy, jež k některé
universitě (akademií) připojeny byly a jejichž
studujícím, jakmile do »humanitních« tříd vstou-
pili, zápisem čili immatrikulací do universitního
alba se dostávalo akademického občanství. Byli
tedy žáci humanitních třid těchto gymnasií na
roveň postaveni posluchačům university. Rokem
1849 toto právo v Rakousku vůbec pominulo
titul akademický ponechán čtyřem gymnasiím:
staroměstskému v Praze a vždy jednomu ve
Vídni, ve Lvově a v Pešti. Až do roku 1855
rozeznávaly se na úplných gymnasiích třídy gra-
matikální a humanitní a dle toho označováni
také učitelové. V druhé polovici října 1855 uve-
řejnily úřadní noviny ministerské rozhodnutí, že
má docela přestati rozlišování gymnasijních uči-
telů na »gramatikální« a »humanitnís, jakož
na »Ober- und Unterlehrer«, dále pak, že název
»akademické« gymnasium svého významu
pozbyl a že ho na dále jenom k místnímu ozna-
čení, na rozeznání od jiných gymnasií užíváno
býti má. Avšak této distinkce v Praze potřeb
nebylo. Praha měla tehda toliž jenom tři gym
nasia a těm řikalo se obecně a jasně: staro
městské, novoměslské a malostranské. Mýlk
nebyla tu možna a titul zůstal tedy jenom na
památku.
Jihlava
Čechy
Rakousko
Praha
Vídeň
Lvov
Pešť
24
article
Mladší generaci naší není snad jasno, co
značily názvy »gramatikální« a »humanitní« při
učitelích a třídách. Názvy tyto zachovaly se z
staršího zřízení, jež zavedeno bylo reformou
gymnasií z roku 1805 za císaře Františka.
Touto reformou bylo slanoveno, že mají gym-
nasia čítati 5 tříd a jenom v městech, kde jsou
university (akademie) nebo filosofické ústavy
(lycea), že mají obsahovati šest tříd, čtyři gr
matikální (jež se nazývaly: parva, principia,
grammatika, syntaxis) a 2 humanitní (jež sluly
poesie a rhetorika). Učitelové, kteří v nižších 4
třídách vyučovali, nazývali se dle toho »grama-
tikálními« a ti, kteři buď jenom anebo takév
obou vyšších třidách působili, sluli »humanit-
ními«. Vedle šestitřídních gymnasií byl tedy
(v sídlech universit) ještě »filosofický ústav«
(lyceum) o dvou ročnících. Z těchto dvou roč-
níků flosofických ústavů udělány gymnasijn
reformou ze úne 16. září r. 1849 sedmá a osmá
třída gymnasií (»logika« a »fysika«), gymnasii
rozdělena na vyšší a nižší a zavedena zkouška
dospělosti čili maturita. Potom říkalo se třídám
nižšího gymnasia gramatikální a třídám gym
nasia vyššího humanitní, až zmíněným minisler
ským nařízením z roku 1855 i tento formáln
rozdil odstraněn byl a prosté číslování třid o
1 do 8 pravidlem se stalo.
František
25
article
Řekl jsem shora, že bylo staroměstské čil
akademické gymnasium považováno za ústav
jaksi český, ale ono jím už nikterak nebylo
Vlastně jím nebylo nikdy. V letech 1848 a 1849
zaveden na akademickém gymnasiu postupný
utrakvismus a výnosem ze dne 13. záři roku
1850 nařízeno, aby se na tomto ústavě
cvičba v klassických jazycích děla utrakvisticky
v němčině vůbec a v jednom předmětu na vyš
ším gymnasiu jenom německy, v ostatních pak
předmětech, aby se vyučovalo česky. Bylo tedy
i dle tohoto výnosu akademické gymnasium
utrakvistickým, arci s převahou češtiny. Avšak
tomuto pokroku učinila reakce absolutismu již
r. 1853 konec a výnosem ze dne 3. října naři
zeno, že se má kromě náboženství a češtiny
vůbec, jenom ještě na nižším gymnasiu řečtině
po česku vyučovat, jinak veskrze německy. O
té doby až do roku 1861 mělo tedy také staro
městské gymnasium vzhled gymnasia německého
ale co dím »vzhled«: ono bylo skutečně ústa
vem německým. Českým bylo jenom potud
že byli jeho žáci skoro vesměs syny českýeh
rodin.
26
article
Od roku 1857 byl jeho ředitelem Jose
Hoffmann, kovaný Němec, který ani slova če
ského neznal. Zápis konal se německy; přijí
mací zkoušky děly se německy a výsledek je
jich oznamován německy. Jenom školní pravidlu
čtena v zreadlové kapli Klementina po česku
Třídní knihy měly německé rubriky a vedeny
po německu; na konferencích mluvilo se ně-
mecky a výsledky konferencí, pokud jich třeb
bylo žactvu sdělovat, oznamovány německy
Také změny v hodinách, mimořádné prázdniny
a uprázdněné nadace ohlašovány jazykem něme
ckým. Vyučování — až na vytčené shora vy
minky — bylo veskrze německé; německé byly
učebnice, německé byly hlavní katalogy, něme
cké byly výroční zprávy čili programy a něme
cká dostávali jsme také vysvědčení. Nebylo t
tedy gymnasium německé? Na ostatních dvou
gymnasiích nevyučovalo se vůbec ničemu po
česku. Učitelové čili professoři, jak se už tehda
řikalo, byli na staroměstském gymnaslu ovšem
velkou většinou Češi a upřímní národovci. Byl
to v době, kdy pisatel těchto řádků akademi
ckému gymnasiu náležel: Václav Štule, dr. Ino-
cene Frenel, dr. Ignác Axamit, dr. František
Šohaj, Václav Zelený, Antonin Hansgirg, Jose
Balda, Joseť Kolář, Alois Kobliska a Václav
Zikmund. Plnokrevnými Němci byli Alois Un
schuld a dr. Pauly; za Němce považován by
— zdali právem či neprávem, nedovedu říci —-
také prof. Felix Zenker.
Jose Hoffmann
Němec
Klementina
Čech
Václav Štule
doktor . Ina
doktor
Axamit
Šohaj
Zelená
Hansgirg
Jose Balda
Kolář
Kobliska
Václav Zikmund
Alois
Paul
profesor
Zenker
27
article
Mistnosti akademického gymnasia nalezaly
se tehda v Klementinu, ve křidle, kde nyní jsou
upraveny posluchárny filosofické fakulty české
university. Parallelek čili pobočních třid žádných
nebylo, ježto se přijímal jenom omezený poče
žáků. Vyučovacích hodin bylo denně pět: od
osmé do jedenácté hodiny dopolední a od druhé
do čtvrté hodiny odpolední. Vedlejšími, ale po
vinnými předměty byly zpěv (jemuž tehda vy
učoval hudební skladatel a professor, později re
ditel konservatoře J. Krejčí) a pro I. třídu kra
sopis (v němž cvičil učitel týnské hlavní školy
J. Vrba). Kdo již pěkně psáti uměl, mohl být
od krasopisu osvobozen; do zpěvu nechodili je
nom žáci, u nichž zjištěn byl úplný nedostatek
hudebního sluchu. Tělocviku při ústavě nebylo
Učebnic bylo jenom málo a i ty byly většinou
upraveny pro celé nižší (nebo vyšší) gymnasinn
a neměnily zbytečně svých vydání. Úkoly do
mácí i školské psaly se na čivrtky, ježto seši
tová školská industrie tehda ještě nebyla vyna
lezena. O školním nebo domácím vězení jsme
v praxi nikdy nic neslyšeli. Bohoslužby konaly
se v zreadelní kapli den co den a katechetove
(dr. Frenel a V. Štule) doporučovali žákům dů
tklivě, aby je co možná pilně navštěvovali. Po
vinny však byly jenom v neděli. Prázdno bý
valo už tehda vždy ve středu a v sobotu odpoledne
J Vrba
Frenel
Klementinum
filosofický fakulta český univerzita
28
article
ale s omezením, že bylo od 2—3 hod. evičení
buď v krasopisu nebo ve zpěvu. Školného pla-
tilo se tehda (a ještě dlouho potom) 6 zlatých
za půl leta a přicházel je do tříd vybírati zvláštní
kasír. Zápis s přijímacími zkouškami konal se
vždy v posledních dnech měsíce září, »po sva-
tém Václavě«, jak se tehda vůbec řikalo
školní rok trval od 1. října do 31. července.
Odpoledních prázdnin pro přílišné horko [kte-
rýmž se u nás novější dobou dostalo přišerného
názvu »vedřiny«, jakoby se tu učitelové nebo
žáci měli do čehosi »vedřili«, viz školské ter-
miny »dřiti«, »dřina« atd.] tehda ještě vůbec
nebylo; místo nich činěna proti přilišnému vedru
jiná opatření, dle vynalézavosti třídních professorů
nebo žáků. Ředitel měl tehda právo povolovati
několik (více než nyní) prázdných dnů do roka
Hoffmann »usehoval si je« vždy na léto a pře
kvapoval potom studentstvo v době největšího
vedra a také největší dřiny velmi přijemně tím,
že obešel králce před 11. hodinou všechny třídy.
podal všude professorovi šňupec, zamáva
obrovským modrým kapesníkem, potřásl mohut-
nou střibrnou hřivou nad rudou, hladce
oholenou tváří a oznámil, že dává vzhledem ku
parné povětrnosti odpoledne prázdno, není-
proti tomu námitky, kteréž arci nikdy nebyle.
Václava
Hoffmann
29
article
Náš třídní (Antonin Hansgirg) dovolil nám zase,
abychom si pořídili velký džbán na vodu a ně-
kolik sklenic a abychom se, když bude velké
horko, chladným »truňkem« dle libosti občerst-
vovali, nerušíce ovšem školního vyučování
Hansgirg byl učitel řízný a přísný, často az
přílis přísný, ale jinak soucitný. Proto trpěl bez
námitky, že i mezi učením sklenice se nalévaly
a lavicemi do oběhu dávaly, ovšem co možná
potichu. Kdo se chtěl napit, dal »nejvyššímu
číšníkovi« rukou znamení, ale musil sklenici
vypit beze všeho mlaskání nebo vzdýchání.
To bylo opatření velmi humanní a my
jsme ho také nikterak nezneužívali, až na je-
diný případ a ten opakoval se »k dobročinnému
účelu«. Měli jsme totiž několik velmi chudých
spolužáků a tu napadlo kollegovi V. Skrejšov-
skému, který vedro nerad snášel, ale za to rád
se koupal, že spojí příjemné a dobročinným
Hansgirg
V Skrejšov