1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 26. března 1908.
Praha
4
article
Na ranpí a odpol. Histy
přodpláeí se:
v Praze v sduinislrati
na měs
n čtvrt lets . . . . 6 R —h
s drojí čoz ššken
na maěsí
n stvt lata . . . . 7 K 50h
ve flislkáek
. 2 K 30n
na měric ..
Tošten:
na čtvrt lela . . . . B K 60a
s dvoji zásilkeu
na puěsí
nrnt vt
Praha
5
article
„Předpoklady“ positivní politiky
rozpadají se v trosky.
„Předpoklady“ positivní politiky
rozpadají se v trosky.
»Positivní politikou myslíme dobýván
jedné posice za druhou, dobýván
politické moci, abychom za těžkč
oběti, které přinášíme státu, dostaliv
kulturních a hospodářských vě
cech to, čeho potřebujeme ke svému roz-
voji . . . Chceme, abychom v centrál
ních úřadech ve Vídni i v zemích
koruny české byli zastoupen
tak, jak to odpovídá naší početnosti. Chceme
svůj úřadní jazyk ve svých úřadech
a žádáme, aby v nich panoval také český
duch. Chceme druhou universítu
na Moravě, chceme, aby reforma celého
školství byla prováděna v našem národním
duchu českém. Chceme rozšíření autonomie
království a zemí, chceme, aby legislativní
charakter našeho sněmu českého byl vybu-
dován tím co mu patří, totiž mimo jiné
zodpovědností místodržitele. Vláda ne-
smí říci, že sněm jest pouze orgánem správ-
ním, nýbrž základním zákonodárným sborem
našeho království. Konečně žádati budeme
úpravu zemských financí, abychom nemusili
se doprošovati milosti vídeňských vlád. Jsme
a zůstaneme věrni státoprávnímu programu
Všechna naše politika, každý krok její není
ničím jiným, než krok za krokem k tomuto
velkému cíli, ke jzjednání zákonodárné
správní samostatnosti nedíln ch zemí koruny
české v té míře, jak odpovidá to nejen na
šim právům, ale také moravským zájmům
celé říše.
Vídeň
Morava
6
article
My zde v Rakousku jsme silni dost
abychom se ubránili každému nebezpečí od
národnění, ale nejen to, my jsme také siln
dost, abychom si zde vydobyli sa mo
statný národní, kulturní a hospo-
dářský život. — Centralism se nevžil u nás
mý ho nenávidíme, jako dříve, ale centra
lism strašně sesílil, a poněvadž nejsme s to
abychom jej rázem sbořili, musíme je
krok za krokem podrývati vol
nou, svobodnou a neohroženou
politikou a oslabovati jej tím, že na
býváme politické moci. Musíme to
činiti docela loyálně a otevřeně. Když jedná
se o rozhodování nejtěžších a nejosudnějšíel
otázek státních, jest lépe, abychon
byli u moci, poněvadž na váhu padá
jen hlas silného . . . Chceme, aby
chom byli vůděími a spolurozho
dujícími v nové, veliké spravedliv
a demokratické politice, chceme
přetvoření starého Rakouska a obrození jeho
na historických tradicích.« —
Tak definoval před rokem, dne 3. března
1907, p. dr. Kramář na valném sjezdu
strany svobodomyslné smys! politi ky
positivn
Den před tím byl se na sjezdu tom
ozval výstražný hlas: »Varujme se
jen toho, abychom nevešli na scestí b ez-
páteřného oportunismu, k němuž
politika, počítající se skutečnostmi, tak snadno
svádi. Je nebezpečí, aby nepo-
bledly naše ideály politické
abychom se poznenáhlu nepři
způsobovali a na konec — ne-
resignovali.«
Na toto memento reagoval p. dr. Kra-
mář těmito slovy: »Víme, že nemů-
žeme podporovati vládu, která
by nekonala spravedlnost vůč
nám a ostatním národům a která
by se neodhodlala přivést
Němce k tomu, aby uznali, že není
možno spolužiti, neodhodlají-li se k tomu.
dáti nám spravedlnost, která
doktor
Kramář
Němec
Rakousko
7
article
nám patří po právu a zákonech,
které sami Němci usnesli. Nejhorš
by bylo, kdyby si vláda řekla: my ne-
potřebujeme žádného otevřeného protičeského
systému, budeme mluviti o spravedlnosti ke
všem národům, pod rukou by však vláda
pracovala na prospěch Němců.«
Jak viděti, spočívala tato koncepce poli
tiky positivní na předpokladech vychá
zejících rozhodně více z tužeb a přání na-
šich, nežli z prosaické skutečnosti. V čem
a kde bylo jistoty, že ministerský před
seda bar. Beck má vůli a sílu přetvo-
řiti to staré Rakousko v říši ke všem náro-
dům spravedlivou, demokratickou, v monar
chické Švýcarsko samostalných zemí a svo-
bodných rovnoprávných národův? V čem
a kde bylo jistoty, že Němci v novém
parlamentě odloží vůči nám svou posavadní
nenávist, že němečlí parlamentní ministři jež
bar. Beck povolá do svého kabinetu, budou
k nám spravedliví, snášeliví a blahovolní tak,
že pohnou a přimějí své strany německé
v parlamentě k duchu rovně přátelskému vůči
nám a snahám našim?
Němec
Beck
Rakousko
Švýcarsko
8
article
My od prvopočátku chovali v duši po-
chybnost o takovémto polozázračném vývoji
věcí a lidí v Rakousku a proto jsme na
podzim loňského roku radili a napomínali
důtklivě, aby poslanci národa českého, prvé
než vyšlou své zástupce do vlády
Beckovy a prvé než vzdají se tím
své neodvislosti vůči ní, posta-
vili své podmínky, vymohli si bez-
pečné garancie, že půjde nový kurs směrem
nám příznivým a přátelským, že nebudeme
znovu oklamáni a ošizeni za svou důvěrua
za své služby dobré jako již tolikráte. Měli
jsme na mysli zvláště trojí: aby se nám do-
stalo garancií, že přestane hanebný
útisk našich českých menšin ve
zněmčených krajích našich vlastí, že odči-
něno bude bezpráví našemu ná-
rodu dne 17. října 1899 učiněné
že dostane se nám v hlavním městě Moravy
co nejdříve české university.
Než rady naší nedbáno a 67 po-
slanců našich, vyslavše ze svého středu dva
členy do ministerstva Beckova, složeného
z veliké přesily Němců, vzdalo se
beze všech záruk své neodvislo-
sti, i vstoupilo po boku Němeů a Poláků
do vládní většiny v blahé víře, ze
nabývati budou nyní vůčihledě vlivua
moci na veškeré ústrojí státní správy, že
stanou se spolurozhodujícímia
spoluvládnoucími tak, že nadále
ničeho se nebude moci díti proti nám a na
úkor náš, že netoliko uhají me
všech svých těžce dobytých po-
sic dosavadních, ale budeme do
bývat nových a nových v cen-
trálních úřadech státu i země
budeme pokračovat a prospíva
národně, kulturně, politicky
hospodářsky...
Beckův
Němec
Polák
Rakousko
Beckov
Morava
9
article
Nuže a jak se zatím ukázala pravdaa
skutečnost? Co je ze všech těch krásných
růžových předpokladů positivn
politiky z 3. března 1907? Skutky
mluví! Nejen že jsme za ten rok vlády
Beckovy nedomohli se nejmenšího skutku
spravedlnosti a práva k sobě, ale naopak.
situace našeho národa se nepopíratelně o
těch dob co oddali se poslanci čeští důvě-
řivě do služeb vládních, pro nás valně
zhoršila, takže není ani pohádky o něja-
kém postupu, ale za to vážn
nebezpečí, že utrpíme citelnéa
těžké škody, že přijdeme i o ty
své posice, které jsme zaujali z
těžkých zápasův před 28 lety, že dojde k
splnění nejsmělejších tužeb Němcův po vy-
hoštění češtiny z celé třetiny Čech, po zřízení
samostatného německého území v Čechách,a
tedy po roztržení jednoty země české! —
Beckův
Němcův
Čo
Čechy
10
article
Ke všemu tomu za vládní politiky Beckovy
schyluje se; naši ministři jakoby byli pátým
kolem u vozu, nemohou nás v ničem obrá-
niti proti nájezdům a zvůli německých hege-
monův, na něž ohlíží se baron Beck jako na
nejmocnějšího a nejpřednějšího činitele ve
státu, proti jehož vetu netroufá si pro nás
prstem hnouti a byť šlo o věc sebe spra-
vedlivější, jako na př. o českou universitu
v hlavním městě. Moravy. —
Jak tu stál sklamán dr. Kramář, když
zvěděl, kterak ani němečtí křes ťa nští
sociálové nebudou hlasovati pro
tu překrotkou naši resoluci universitní. Jeden
z nejsilnějších předpokladů jeho: důvěra ve
spravedlivost křesťanských sociálů vůči nám
— řítí se v trosky a proto bolestí rozechvě-
ným hlasem zvolal ke všem Němcům, s ni-
miž spolupůsobí ve vládní většině: »Čekal
jsem, že strany zůčastněné na ny
nějším politickém problému zaujmou trochu
jiné stanovisko ku předmětu,
který se hluboce dotýká všech
srdcí českého národa. Pohříchu sly-
šeli jsme od barona d'Elverta opětně kate-
gorické »Ne!« a jsme tudíž nucen
dle toho zaříditi své stanovis ko.
Beckův
Beck
Němec
Elvert
Morava
11
article
Nemohu dnes ještě říci, zda se ob-
mezí pouze na tuto universitn
otázku . .
Den před tím pak dr. Václav Š karda
pravil ke svým voličům v Nymburce o tom
bezprávném vyhazování češtíny o
soudních prahů v kraji chebském,
českolipském a již i mosteckém: »Tu nasky-
tuje se právě vhodná doba, aby poslane
naši v rozpočtovém výboru př
jednání o ministerstvu sprave-
dlnosti zjednali si v té věci plné jasno.
A tu pravím otevřeně, že buď bude vláda
plniti zákony, které znějí v náš pro-
spěch a zjedná plnou a nezkráce-
nou rovnocennost češtině s něm-
činou v Čecháeh, anebo tak neučiní
pak nastane krise v ministerstvu spravedl-
nosti a budeli se ministerský předseda bar-
Beck s tímto stotožňovati, tedy zajisté na-
stane krise i celého ministerstva
Se vší rozhodností prohlašuji, že slibo
váním nejakého jazykového zá-
kona v budoucnosti nedají se naši poslanci
více mýliti a budou vždy žádati, aby plněn
byl základní zákon, který nám dává za pravdu
i bez dalších nějakých nařízení. Toto právo
naše musí býti zjednáno a plněno od vlády.
Stejně vyslovil se včera v Kolíně dr
Fořt, že nejprvnějším předpokladem posi-
tivní politiky přece jest, abychom si uhájili
svých posavadních dobytých posic. Jakmile
však i tyto byly by ohrožovány, jest po po-
sitivní politice veta. —
doktor
Š kard
Beck
Nymburk
Kolín
doktor Fořt
12
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 25. března. (Jednací poř ad
prvé schůze parlamentní.) Předsed-
nictvo poslanecké sněmovny rozeslalo jednaei
pořad prvé plenární schůze, jež se koná odpo-
ledne dne 2 dubna. Na programu jest: 1. Zpráva
justičního výboru o ukládání soudně deponova-
ných cenných papírů u zemské banky králov
ství českého. 2. Zprávy imunitního výboru
3. Zpráva jubilejního výboru o Luegrově ná-
vrhu, aby se na starobní a invalidní pojišťování
věnovalo 100 milionů korun. 4. Debata o pří
pise ministerského předsedy, jímž se oznamuje
jmenování nového haličského ministra krajana
(ryt. Abrahamowieze).
To jest ovšem program úřadní; ale kdy
se sněmovna dostane k jeho projednáni, není
Luegrův
Praha
poslanecký sněmovna
zpráva jubilejní výbor
13
article
známo, poněvadž se nejprve bude rokovatio
četných pilných návrzích, mezi nimiž
na prvém místě jest návrh velkých parlament-
ních stran, aby se pilně vyřídil branec ký
zákon v prvém, druhém i třetím čtení.
V Praze, 25. března (D vouletý státn
rozpočet.) Krakovský »Czase vrtí hlavou
nad dlouhou dobou, kterou zabere i letos vy-
řízení rozpočtu ve výboru a potom ve sněmov-
ním plenu. Výbor potřebuje na své porady celé
tři měsíce, v plenu rozpočtová debata zabere
také šest až osm neděl, rozpočet tedy bude po-
třebovati skoro plných pět měsíců práce. Kdyby
rozpočet zabral každý rok tolik času, jako
letos, nezbylo by na jiné zákonodárné práce
vůbec času, poněvadž mimo říšskou radu musl
každý rok zasedati i delegace a zemské sněmy
a v letních měsících jsou vůbec prázdniny
Má-li se v parlamentě jednati také o jiných
věcech, než o rozpočtu, jest dle »Czasu« jen
jedna možnost: schvalovati rozpoče
vždy na dvé leta. Kdyby pak dvoulelý
rozpočet zabral třebas celý parlamentní rok
zbyl by přiští rok na jiné práce. Pisatel soudí
že kdyby polské kolo vystoupilo s podobným
návrhem, došlo by souhlasu také u jiných par-
lamentních stran.
Praha
14
article
V Praze, 25. března. (Sloučení li
doveů s polským kolem.) V sobotn
krakovské schůzi říšských a zemských poslanců
polské lidově strany usneseno za souhlasu s vý
konným výborem strany po návrhu poslanee
Stapiňského, aby zvláštní sedmičlenná komise
vyjednávala s parlamentní komisí polského kol
o sloučení říšských poslanců obou stran v jeden
společný klub na říšské radě. Posl. Stapiňski
odůvodňoval svůj návrh a uvedl zejména tu
okolnost, že nyní, když počet lidových poslanců
jak na říšské radě, tak i v zemském sněmu
značně vzrostl, odpadá stará obava lidovců, že
budou ve společném klubu majorisováni a žese
přes jejich přání a tužby bude prostě přechá-
zeti k jednacímu pořadu. Lidovci jsou dnes již
tak silni, že si nejenom vymohou, aby společný
klub respektoval jich přání, nýbrž mohou sam
svými návrhy převésti polské kolo na jiné dráhy
než po kterých se bralo za vedení čistě šlechti
ckého a konservativního.
Vývody Stapiňského uznány velikou větši
nou shromáždění za platné a nyní započne vy
jednávání s polským kolem, které asi v brzku
přivede k cíli.
Posl
Stapiňski
Praha
15
article
V Praze, 25. března. (Bankovní otáz ka
v Uhrách.) V uherském sněmovním výboru
pro bankovní otázku vypukl dosti ostrý spo
mezi přívrženci strany neodvislosti a členy strany
lidové a ústavní, stojícími na půdě vyrovnání
z roku 1867. Ačkoli výbor byl zvolen prolo.
aby prostudoval otázku samostatné uherské
cedulové banky, strana neodvislosti dává jednání
výborovému takový směr, jakoby šlo již o sku-
tečné provedení samostatné banky. Prot
tomu vzpírají se strana ústavní a lidová a hrozí
že složí mandáty ve výboru, budou-li i nadále
terorisovány stranou neodvislosti. Výboru scház
dosud právní podklad, aby se usnášel o samo
statné bance, poněvadž dosavadní společne
rakousko-uherské bance náleží právo ucházel
se teprve koncem tohoto roku o prodloužení
nynějšího privilegia. Teprve po Novém roee
bude tedy možno zabývali se meritorně otázkou
samostatné banky.
Aby se přodešla roztržka ve výboru, vy
skytly se v posledních dnech kompromisní
návrhy. Jeden z nich směřuje k tomu, aby se
sice zřídila samostatná uherská banka, ale aby
uzavřela kartel s bankou rakouskou potud.
že obě banky zachovají stejnou valutu
stejnou úrokovou míru. Bankovkám obou
ústavů zabezpečil by se volný oběl v obou stá-
tech. Sama vláda uherská jest proti urychle-
nému řešení bankovní otázky, poněvadž nen
Praha
Uhry
16
article
V drobném prodejit
ranni číslo o sobě . . . za 3 p-
odpolední
. . . na 2k
Ve filialkách na venkově
ranní čislo. . . . .
. 10 k
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserátv
plati se hotevé napřel.
Předplacení a inserty přijímá adminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházají se též redakee
Uiskárna a szpediso „Národnich Listův
Rukoplay se nevracejí.
Národnich Listův
17
article
zatím proč spěchati. Na všechen způsob vláda
si přeje, aby se v nynějším parlamentě vyřídila
nejdřive volební reforma a teprve potom aby se
sněm zabýval otázkou bankovní.
Z Lublaně, 23. března. (Rovnopráv-
nost v Korutanech.) Tyto dni správní
soud rozhodl o stižnosti korutanské slovinské
obce Sela, jejíž slovinské přípisy zemský
výbor korulanský ani nepřijímal, nýbrž otevřené
je vracel. Správní soud uznal, že zemský výbor
porušil zákon o rovnoprávnosti zemských jazyků
a jest povinen nejen slovinské přípisy přijímati,
nýbrž také je vyřizovati.
Lublaň
Korutany
Selo
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 25. března.
Praha
20
article
Otázka slovanského sjezdu.
Ve zprávě o poradě politického klubu pe-
trohradského, věnované otázce příštího slovan-
ského sjezdu, včera v našem listě podané, ne-
bylo jasně vytčeno stanovisko jednoho z řeční-
ků, generala Volodimirova. Doplňujeme mezeru
podle „Kraje“, jenž píše:
Po p. Vergunovi mluvil gen. Volodimirov,
člen petrohradské rady městské, poslaný leni
od ní do Prahy, aby „Sokolům“ doručil dar mě-
sta Petrohradu. Pan Volodimirov věří svatě, že
v Slovanstvu leží celá budouenost Ruska, pro-
čež uznává za účelné svolání sjezdu slovan-
ského. Počin sjezdu podle něho nemá vycházet
ani od členů hosudarstvenné dumy, ani hosu-
darstvenného sovětu, ani od „zkompromitova-
ného v každé příčině Slovanského spolku“, ani
od Akademie nauk. Sjezd nemůže míti nie spo-
lečného s dávným heslem slavjanofilů: pravo-
slaví, samodržavi, národnost, nýbrž musí se se-
jíti za heslem: volnost, rovnost, bratrství, jed-
nota. Pan Volodimirov má za to, že Rusům ná-
leží přidržeti se taktiky vyčkávací. Nechť počin
sjezdu vyjde z Rakouska. Náleží však utvořiti
v Rusku komitét a propagovati myšlenku svo-
lání sjezdu. V Rusku by se měl utvořiti spolek
„novoslovanský“, měly by organisovány býti
síly společenské, zakládány spolky sokolské, pě-
vecké, a především by se Rusko mělo dohod-
nouti s Poláky.
Volodimirov
Rus
Polák
Praha
Petrohrad
Rusko
Rakousko
Sokol
21
article
Pan Volodimirov by se zavděčil Slovánům,
kdyby je poučil, kterak že se „Slovanský spolek
— rozumí se tu patrně petrohradský — zkom-
promitoval v každé příčině“, My o tom ničeho
nevím. Vime pouze, že slovanské spolky ruské,
hlavně pětrohradský a moskovský, vyvinuly vel-
kcu a všeho uznání hodnou činnost v letech
sedmďesátých, kdy Rusko podniklo slavný a ne-
smrtelný slovanský čin, válka s Tureckem za
svobodu Slovanů balkánských. Akce tato vzešla
z podnětů a myšlenek, které i v ruský národ,
i v duši cara Alexandra Il., nazvaného potom
krásným příjmím „cara Osvoboditele“, vležila
škola ruských slavjanofilů. To jsou skutky a zá-
stuhy, stkvělým písmem zaznamenané na strán-
kách slovanských dějin. Víme dále o ruských
Slovanských spolcích a ruských slavjanofilech,
že nyšlence slovanské zůstali věrni i potom,
když po zavraždění Alexandra II. a zvláště ne-
věrou k Rusku krále Milana a Štěpána Stambu-
leva všechna ostatní ruská společnost byla za-
chvácena protislovanskou reakei, kdy slovo
„bratuški“ stalo se v Rusku ošklivou nadávkou
a kdy si Rusové zakládali na tom, jestliže o Sle-
vanoch ničeho nevěděli. Za posledních 22 let
v Rusku jediní slavjanofilové a Slovanské spol-
ky prechovávali u sebe posvátný plamen my-
štenky slovanské, Činnost jejich ovšem byla v té
době nepatrná, ale nemohla býti jiná, protože
se změnily její podmínky v ruské společnosti.
V očích Slovanů i ta věrnost myšlence zůstává
zásluhou.
Co se týče hesle ruských slavjanofilů: pra-
voslaví, samodržaví, ruská národnost, Slovanám
je známo, že slavjanofilé toto heslo nehlásali Slo-
Volodimirov
Slován
Milan
Stamba
Rus
Rusko
Turecko
23
article
O Guy de Maupassantovi.
O Guy de Maupassantovi.
Francouzský nakladatel pan Louis Conar
připadl konečně na šťastnou myšlenku, sestavit
pěkné, pokud jen možno úplné vydání díla de
posud velmi rozptýleného Guy de Maupassan-
tova. Jest známo, že Guy de Maupassant, naro-
zený 5. srpna 1850 v zámku miromesuilském
u Dieppe, jejž popsal vUne vie, jest nejlepš
z vypravovatelů francouzských oně realistické
periody, jejíž okamžitý triumí v literatuře ná-
stedoval bezprostředně pád Druhého Císařstv
a válku německo-francouzskou. Vydání jeví po
divuhodný vkus i po stránce typografické a cena
jest snadně přístupná Mluvice o této edici jako
o „pokud možno úplné“, cheeme tím především
upozorniti, že vyloučena z ní většina mladickýeh
pokusů, jež sám Maupassant odsoudil, že úplnou
korespondenci nebude asi nikdy možno uveřej
niti, neboť spisovatel byl v ni často až necudný
a pak že i to, co z ní po několika letech bude
možno vydati, jest dnes nemožné, neboť by tím
velký počet osob ještě žijících, z nichž slušný
počet spisovatelek a jiných žen, bylo kompromi-
továno. Troška, nám z ní již v tomto prvěm
svazku podaná, poučuje nás dostalečně: nikdy
by člověk nevěřil, kdyby to nečetl, co na př. ten-
to syn dovoluje si psáti své matce. Za to chtěi
bych okamžitě citovati onen dopis, jenž napsal
— bez data, zajisté však roku 1886 — mla-
dému poetovi Maurice Vaucaire-ovi, který mu
zaslal své básně se žádostí o radu:
„Pane! Ustáliti pravidla některého umění
není věcí snadnou, tím více, že každý tempera-
ment spisovatele potřebuje jiných. Myslím, že
máme-li tvořiti, nesmíme mnoho rozumovati.
Musíme se však mnoho dívati a přemýšletio
Conar
Guo Maupassant
Maupassant
Mauric Vaucaire
Gua jít Maupassant
Gua jít Maupassan
Dieppe
24
article
tem, co jsme viděli. Viděti: a viděti správně.
v tom je vše. Viděti správně, pod tím rozumím
viděti vlastníma očima a ne očima mistrů. Ori-
ginalita umělce jeví se především v malýcb vě-
cech a nikoli mistrů. Originalita umělce jeví se
především v malých věcech a nikoli ve velkých.
Mistrovská díla vytvořena byla v bezvýznam
ných detailech, v předmětech vulgárních. Jes
třeba najíti věcem význam, jenž nebyl posuo
odkryt a vyjádřiti jej způsobem osopním.
Kdo mě překvapí, mluvě mi o oblázku
o kmenu stromovém, o potkanovi, o staré židli
bude zajisté na dráze umění, a způsobilý k vel-
kým činům. Červánky, slunce, rosa a měsie.
mladé děvy a láska byly až přespříliš opěvo-
vány, než aby posledně přišlí nenápodobili vždy
někoho, sahajíce k těmto předmětům.
A myslím pak, že se musíme vyhýbati ne-
jasným inspiracím. Umění jest mathematické,
velké efekty docíleny jsou prostředky jedno-
duchými a dobře kombinovanými, Buffon praví;
„Genius není nic jiného, než dlouhá trpělivost.
Ori
Buffon
25
article
Já myslím, že talent není nic jiného než dlouhá
veflexe, inteligenci předpokládaje. Vy máte, za-
jisté, schopnosti poetické, ducha, jenž dojmy
dobře chápe, jenž se nechává dobře pronikai
předměty a myšlenkami. Dle mého skromnéh
mínění potřeboval byste jen napnutí reflexe.
abyste zpina využil svých prostředků, vyhýbaje
se zvláště tak zvaným myšlenkám pocti-
ekým, a hledaje poesii ve věcech precisních
opovrhovaných, kde málo umělců ji posud od-
krývalo. Avšak hlavně, hlavně, nenapodobujte,
neupomínejte se na žádnou čelbu, zapomeňte
vše, a (řeknu monstruositu, již uznávám za abso-
tutně správnou), máte-li se státi opravdu osob-
ním, neobdivujte se nikomu.
Jest těžko v 50 řádkách mluviti o těcht
věcech a nezdáti se pedantem, a jak pozoruji
nevyhnul jsem se úskalí. — Tisknu Vám srdeč
ně pravici.
Guy de Maupassant.“
Maupassant
Gua
26
article
Dopis tento jest nadmíru překvapující od
spisovatele, jehož si již Zola představoval ve
své brigadě, neboť shrnuje poetiku, která v mno
hých příčinách dotýká se poetiky Maurice Mae-
terlinkovy... Takto ukazuje nám, co najednou
udělalo z Maupassanta realistu „trěs ä part“.
spisovatele přechodu mezi školou naturalistickou
a symbolismém, to jest realistu, jenž i přes ze-
vnějšek dovede rozeznati něco dotýkajícího se
tajů života, a nespokojuje se překladem jaksi
fe4o grafieký m.
Na důkaz připomenu jen významné strán
ky, v nichž analysoval své vlastní halucinace
onen úzkostný strach, „jenž se nejeví ani pře
nebezpečím, ani před smrtí neodvratnou, ale z
jistých anormálních okolností, pod jistými taju-
plnými vlivy tváři v tvář zahalenému risiku ...
strach strachu, strach před oným děsným po-
citem nepochopitelné hrůzy.
Po stránce literárně-řemeslné vychován Gu
stavem Flaupertem, do veřejnosti uveden Emi
lem Zolou a svými Soirées de Medan
stojí ve stejné vzdálenosti od drahocenné ma
keterie stylu jednoho a od kalné viny, ktera
prosu druhého činí podobnou bouřlivé a špinavé
řece táním sněhů vzedmuté; na místo aby se
zajimal o styl, zajímá se především o život;
první podmínka život výborně zobraziti.„Často“
praví p. Pol. Neveux v úvodě, „když podléhá
a nesprávnost zdá se býti na blízku, věta živou-
ci, věta, vyšlá z bytostí a z věcí, vytryskne s ta-
kovým důrazem, že zákony kalamáře jsou tím
opět usazeny. Celek těchto stran, vzdálenýeh
„písma“, zůstává areidílem.“ A pak, Maupassa
není z těch, jimž slova nahrazují myslenku.
„Když muž, označen za realistu, má starost, aby
psal co možná nejlépe, jest uslavičně proná-
sledován preoeeupacemi urněleckými, ten jesl.
dle mého náhledu, idealistou.“ Takto píše
v předmluvě ke svým Siorées deMeda n, jež
nadělaly tolik povyku.
Zola
Mauric Mae
Maupassant
jít Medan
Pol
Neveux
27
article
Od této předmluvy a od nevyrovnané
Boule de Suif, ve svazku obsažené, fysio
gnomie Guy de Maupassantova — onoho me-
teoru — byla ustálena... Stává se pro vždy ja
kýmsi Sokolem a veslařem se všemi výhodami,
jest ženami zbožňován, píše ve své kancelář
v ministerstvu a tráví nejlepší čásť své dovolené
s udicí v ruce, neb v lodici pod stromy přivázané
koupaje se a vesluje po hodiny a hodiny. Pozděj
jeho vlastní salony, v nichž nabývá úplné vol-
nosti, nahrazují mu ministerskou kancelář; svě-
tačky, jež krátí jeho dny, nahradí griset ky,
jež rátily jeho noci, a na Střodozemním moři
jachta Belami, pokřtěna dle jeho nejslavnější
knihy, loďky na Seině, Oise a Marně. Zhyne té-
měř náhle ve všeobecné paralysi, tak přírozeně
utržené, a v šílenství. Meteor proletěl . ..
Za jeho oslňující stopou zůstalo nám ně-
kolik krásných remánů, Bel ami, Mo n
Oriol, Pierre et Jean, Notre Coeur,
dvě — tři knihy cestopisné a dojmové: Au
soleil, Sur l'eau, svazek veršů, a konečně
na sto novel, z nichž některé plným právem lze
níti za nejdekonalejší, co v tomto genru fran-
couzský esprit vytvořil. Na důkaz ukazuji jen
na mistrovský debut s Boule de Suif —
vytrysklou „v perfekci spontánního vzletu“, jak
dí správně p. Pol Neveux — „piěce de resistan-
ce“, nejdůležitější část tohoto svazku. Tag -
vého něco se nevypravuje. Byl bych velmi pře-
kvapen, kdyby to nebylo známo a obdivován
pražským obecenstvem tak jako v Paříži. Ostatek
svazku obsahuje pod názvem La ma in
d'écorché první ideu jedné z nejpříšernějších
novel Maupassantových, La main, tak, jak
vyšla podepsána Josephem Pruniěrem r. 1875
v almanachu Pont Mousson. Jest zajímavo uči-
niti si pojem o vzdálenosti, jež děli tuto Ruku
od Boule de Suif a více ještě tente náčrtek
od definitivního provedení v Contes du
Jouretdela Nuit. Ledonneur d'e au
Suif
Maupassantův
Bela y
Pierre et Jean
Pol Neveux
Pruniěr
Nuit
Gua
Seina
Oise
Marna
Oriolo
Sura
Paříž
Sokol
Meteor
Notre Coeur
Ledonneur d ' e
Le ma in d ' écorchý
Le main
Pont Mousson
28
article
bénite, vydán o rok na to v Mosaiq ue,
jeden z názvů, označujíeích jepičí revue ven-
kovské, překvapí vzhledem lidové pohádkya
může poskytnuoit látku ke snění o thematu: co
by se bylo stalo z takového Guy de Maupassanta,
který by si náhodou byl zamíloval naši zemi a
náš lid československý... A jest to ještě týž
Guy de Valmont, jenž v téže Mosaiee nám
vypravuje jinou historku, prostičkou a miloun-
kou, zanášející nás do nepravděpodobných časů,
kdy na ulicích prodáváno „eoco“ a kdy elegáni
rádi nosili „střevice ze světlého sukna s lako-
vými špicemi“... Novely, jež si dávám číst
ze slovenských časopisů, mají někdy touž po-
dobu a nepřekvapilo by mě nikterak, kdyby
z p. Ivana Lyseckého vyklubal se zanedlouho
takový slovenský Guy de Maupassant. Jeho ne-
dávná rozprávka „Čierna žena“ („Národnie
Noviny“, č. 23. 1908) jest nejlepší, již jsem
ode dávna četl.
Tolik o Boule de Suif jako v Ma-
riage du Lieutenant Laré, jíž končí
tento prvý svazek sebraných spisů, vzpomínky
na spád německý, krajiny stiašlivé zimy 1870
až 1871, dávají dilu zároveň onu historickou
hodnotu a onu šťavnatost věci stařičké, jež jest
tak rozkošnou, nesestárlo-li zatím dílo samo . ..
Nesestárlo-li však dílo, změnil se poněkud obeo-
ný vkus... Velmi blízcí jsme zde malbě Meis-
sonnierově, Nittisově, Munkacsya, debutů Uhdle-
ových, a von Kellerových... Abychom cílili
rozdíl, stačí srovnati je s některou novelou
v Mystére du visage Camille Mauelnira.
A o jednou více divím se, že stránky, jež od
nynějška zdají se mnohem blíže vypravovatelům
osmnáctého století než dnešním, mohly se nám
kdy zdáti tak novými, tak revolucionářský mi.
William Rilter.
Maupassant
Valmont
Ivan
Munkacsya
Uhdle
Kellerův
Mauelnira
Rilter
Gua
Čierna
Ma
československý
Lieutenant Larý