ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 6 86f21af0-66f0-11dc-958e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 6
Chunky — 31 celkem · entity: person 21, place 16, org 2, work 2
1 masthead
Marie Feigertová,
Feigertová
2 article
učitelka tance, oznamuje, že druhý běh pro začátečníky započne 7. ledna 1902 v sále Národního domu na Král. Vino- hradech. V pokračovacích hodinách se vyučují národní tance. Přihlášky denně v bytu, Brandlova ulice č. 393 (bývalá Beseda) též udělují se zvláštní hodiny. 30205 Překvapující samočinný
Král Brandlův národní dom
30 article
ným jekem přešel vítr náhle v úplné bezvětří. »Lady Franklinovu« byl dostihl právě střed cyklonu. Kor- midelník Portridge, ohlednuv se po rumem spitém a bez vlády po palubě povalovaném Bluntovi, kva- pil v sobecké radosti ke kormidlu. Bude-li loď zachrá- něna, musil býti kapitán vůbec propuštěn a on, od- hodlaný, nastoupil by pak na místo jeho. Škuner, ne- hnán již větrem, byl teď vydán moři ve psí. Náhle ale položil se opět na boky, neboť s vítězoslavným jekem vítr zachvátil jej opět s jiné strany. Orkán, sleduje běh svůj, chytl loď teď od severozápadu, Moře, vrážejíc okénky do nitra lodi, vyražilo dvéře kajuty. Sylvie obklo- pena byla náhle divoce bouřícími živly, jež hrozily ji po- hltiti. Volala hlasitě o pomoc, ale sama hlasu svého ne- slyšela. Zoufale, chytajíc se stožáru, kterýž procházel malou kajutou její, upírala zrak svůj ke dveřím, jimiž, jak mínila, musil North vejíti a na konec šeptala mo- dlitbu za spásu svou. Dvéře otevřely se a dovnitř vstou- pila postava, oděná v černé roucho. Svit lampy, již již shasínající, zjevil Sylvii obličej, jenž nebyl toho muže, jehož očekávala. Ale dvé očí nevýslovné lásky a dobroty upřelo se na ní a dvé ramen zvedlo ji nad proudem do vnitř se valícím, jako ji byla kdys v mlžných, tajuplných dnech minulosti nad něj zvedla. V hrůzách tohoto oka- mžiku cítila Sylvie, jak mrak, kterýž tak dlouho obestíral mozek její, se rozptyluje. Čin tohoto muže před ní do- plňoval jednání trestance, kterýž byl v Port Arturu do vozu její v dolech zapřažen i dovršoval jednání deporto- vaného, jenž zmučen na ostrovu Norfolku, byl nyní po- klekl. Nyní, nyní teprv připomněla si Sylvie dob strašli- vých v Macquarie Harbouru. Vzpomněla večera, kdy člun byl dostavěn, kdy ona zvednuta byla silnými ramenv
Franklinův Blunt Sylvius Zoufal North Sylvie obličej Norfolk Macquarie Harbour
31 article
k lodi záchranné a kdy slíbila, že přimluví se za tre- stance, kterýž ji zachránil. Nyní na ráz vrátila se jí pamět její i pochopila muka smrtelná i hanbu hořkou dlouhého bídného života tohoto muže. Porozuměla, že manžel její ji oklamal a jakouže nízkou lstí a nespravedlností vykou- pil mladou lásku její. Ani z daleka ale nepřipadlo jí tá- zati se, jak muž tento unikl z Norfolkova ostrova a jak ocitl se zde na místě kaplanově. Myslila jen v náhlém ožití paměti své na jeho utrpení, na jeho obdivuhodnou sílu i lásku, i nevěděla v tomto posledním okamžiku či- stěho nešťastného života svého, nežli že on ji kdys za- chránil před smrtí hladem a že přišel opět, aby ji za- chránil před hříchem a zoufalstvím. Kdo byl kdy v ne bezpečí života, vzpomene si, jak rychle myšlénky spějí událostmi před tím dávno zapomenutými a pochopí, jak Sylviin výhled nazpět mísil minulé s přítomným a jak vzpomínka náhle v ní ožilá výrazu došla ve vděčném slůvku dnů minulých: — »Dobrý pan Dawes !« Oči muže a ženy setkaly se v dlouhém vroucím pohledu, Sylvie vztáhla po Dawesovi bělostné ruce své a usmála se. A tu pochopil i Richard Devine bezútěšný život mladistvé ženy a věděl nyní již, jak byla obětována. Ve veliké krisi života našeho, hledíme-li vstříe zkáze, kdy jen na mysli ještě vznášíme se hlubokým jícnem smrti, uvědomujeme si teprve své vlastní já, jež mínili jsme již tak dokonale znáti a shledáváme teprve, že máme ještě zvláštní a dosud netušené schopnosti. Po- psati bouři živlů jest nesnadno, popsati ale bouři v duši, jest nemožno. Ve vřavé bouře takové upomínky, z nichž každá chová v sobě přízrak činu nějakého, jenž dlouho ještě nás vyrušoval, rozmetány bývají jak plevel vichrem — bez pevné podstaty a nevšímány. Mlhy, jež zahalovaly
Sylviin Dawes Sylvius Devine