1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 360. ze dne 31. prosince 1901.
4
article
= Nebezpečné podloudnictví. Z Paříže se
oznamuje: Ke strážnici potravní daně u brány Saint
Michel v Avignonu přijel onehdy večer na automo-
bilu obchodník s lihem Graffan ze Salonu s jakous
mladou dámou a odepřel vyhověti vyzvání celních
strážníků, aby sestoupil a následoval je do strážnice.
Při zápase, jenž následkem toho povstal, rozevřely
se kožichy Graffanův a jeho průvodkyně a několik
tuctů litrů sehnaného lihu, jejž měli uschovaný ve
zvláštních nádržkách pod šaty, se rozlilo a vzňalo
od plamene petrolejové nádržky motoru. Plameny
vyšlehly vysoko a úřadníci potravní daně octli se
nebezpečí, že uhoří. Při tom podařilo se Graffanovi,
jenž sám byl značně popálen, na automobilu
uprchnout. Jeho průvodkyni Rosu Faunyovu strážníci
zadrželi. Dřevěná strážnice úplně lehla popelem. Na
bojišti nalezena tobolka Graffanova se značnou su-
mou, jež mu byla při zápase vypadla z kapsy.
Graffan
Rosa Faunyův
Paříž
Avignon
Saint Michel
5
article
=O srážce bleskového vlaku s parní
tramwayí v Lyoně oznamují se následující po-
drobnosti. K půl 8. hodině večerní zpozoroval stráž-
ník na trati, Martin, přijíždějící bleskový vlak ženev-
ský a zároveň ostré světlo svítilny vlaku parní tram-
waye lyonské, sestávajícího ze dvou vagonů. Nanej-
výše poděšen volal na řidiče tramwaye: »Zastavte,
zastavte! jede rychlík!« Avšak řidič nemohl tak
rychle zastavit a nemohl také couvnout a přitáhl
toliko brzdy. A to bylo příčinou katastrofy, nebot
vagony tramwaye stanuly právě na křižovatce. Ble-
skový vlak ženevský, ačkoli strojvedoucí ihned, jak-
mile poznal překážku, dal zpáteční páru, vjel plnou
prudkostí do vagonů parní tramvraye. Parostroj, na
přední straně zahrocený, první vagon parní tramwaye
v pravém toho slova smyslu rozřízl. Střecha vagonu
a opěrné trámy vrženy do dálky dvaceti metrů
ostatek vagonu rozdrcen vlakem, jenž stanul asi 2
metrů od místa katastrofy. Druhý vagon tramwaye
unikl pohromě toliko tím, že spojka s prvním vago
nem prudkostí srážky byla přetržena. Pronikavé vý-
křiky bolesti, krev, stříkající na parostroj, a cáry
oděvů a kusy těl dosvědčovaly, že katastrofě, zavi
něné nedbalostí hlídače Martina, padly za oběť lidské
životy. Tři osoby nalezeny mrtvé, hrozně zohavené
dvacet čtyry osoby byly většinou raněny těžce, ně-
které smrtelně. Jedna raněná paní zemřela na cestě
do nemocnice.
Martin
Martino
6
article
= Podnikaví podvodníci. Newyorské polici
podařilo se přijíti na stopu podvodníkům, kteří ope-
rovali tak drzým způsobem, že je to i v New Yorku
něco neslýchaného. Specialita těchto podvodníků
Franka Dillona a Johna Barretta zakládala se v tom,
že v různých částech obchodní čtvrti metropole za-
kládali úřadovny pod zvučnými tituly. Rozumí se.
že mnoho lidí dalo se napáliti a nyní oplakávají
ztrátu svých peněz. Tito ničemové největší a nej
drzejší podvody prováděli pod jménem L. C. Bennett
Detektive Collection Agency. Dillon a Barrett byli
zatčeni na Broadway a u policejního soudu v Centr
streetu byli ponecháni ve vazbě vyšetřovací. Dl
názoru policie vylákali podvodníci během dvou roků
300.000 dol.
= Oloupený chrám. Z Milána se oznamuje
Do chrámu San Carlo na corsu Vittorio Emmanuele
nejživější třídě města, vloupali se těchto dnů zloději.
Vypáčili postranní dvéře, rozbili skleněnou rakev
Franco Dillon
Barrett
L C
Bennett
Dillon
Emmanuel
New York
Milán
San Carlo
detektiv Collection Agenca
7
article
blahoslaveného Giana Angela Porra a oloupili ostatky
jeho o všecky šperky, jimiž byly ozdobeny. Poně
vadž nemohli dostat prsteny s prstů, zloději několik
prstů uřízli. Kořist zlodějů byla velmi značná, nebo
blahoslavený oděn byl drahocenným rouchem boho-
služebným s četnými drahokamy a šperky. — Blaho-
slavený Gian Angelo Porro žil v letech 1432 a ž
1506. Skleněná jeho rakev byla tak dobře opatřena.
že ostatky jeho skorem za 400 let nesetlely. Blaho-
slavený Porro jest patronem šlechtických dětí milán-
ských. Onemocní-li dítě milánské šlechtické rodiny.
modlí se rodičové k blahoslavenému Porrovi a uzdra-
ví li se dítě, poděkují mu hojnými dary ve zlatě
ve stříbře.
Giano
Angel
Porra
Blaha
Gian Angela Porro
8
article
= Velký požár. Z Malagy se oznamuje
Těchto dnů zuřil zde hrozný požár. Oheň hned na
počátku nabyl takových rozměrů, že rozsáhlá budova.
v níž se nalezalo několik skladišť zboží, byla záhy
jediným mořem plamenů, jež ozařovaly celé město.
rozkládající se po stráních a se strany moře na mnoho
mil byly patrny. Oheň vznikl o čtvrté hodině ranní
za prudkého vichru. Jeden z majitelů obchodu v bu
dově stižené požárem probudil se, když již poko
jeho byl plný dýmu, vyskočil a běžel zachránit svoj
rodinu. Podařilo se mu, vynésti na ulici obě svoje
dcery, jež již byly omámeny, avšak nemohl se již
dostati ke svému osmdesátiletému otci a stařec za-
hynul v plamenech. Ze všech pater ozývalo se vo-
lání o pomoc, všude byly lidské životy ve svrchova-
ném nebezpečí. Bylo skorem nemožno, proniknout
k ohroženým, aniž ohrožení si mohli hledat východu,
neboť v hustém dýmu hasla všecka světla. Teprve
když vyrazily plameny, nastalo světlo a získán pří-
stup vzduchu a mohlo počít zachraňování, jehož se
účastnili hasiči, policie a dva pluky vojska. Hořící
budova stála v úzké ulici a záhy hořely též protější
domy, mezi nimi hotel. Řítícím se zdivem bylo
mnoho lidí zraněno. Sřítivší se podlahou stržen do
hlubiny básník Miguel Merida s celou svou rodinou
a pohřben v ssutinách, ale všichni jako zázrakem
unikli smrti. S nějvětším namáháním pedařilo se za-
chrániti generála Morina, stiženého zánětem plic.
Miguel Merida
Morin
9
article
Prostředky hasičské byly velmi nedostatečny. Oheř
zuřil celý den a ještě následující noci. Celé soused-
ství musilo být vyklizeno a četné rodiny pozbyly
přístřeší.
= O srážce lodí blíže San Franciska ozna-
mují se následující podrobnosti: Přeplavní lodi »San
Rafael« a »San Salito« srazily se v husté mlze. Lo
»San Rafael« se potopila a není pochybnosti, že ně
kolik osob přišlo o život. Neštěstí přihodilo se ne
daleko ostrova Alvatraz. Na lodi »San Rafael« nalé-
zalo se 200 osob cestujících a dle tvrzení zachráně.
ných zahynulo prý 50 osob, zdá se však, že jest
tento počet přepjatý; úřadně se udává, že zahynulo
asi 20 osob. Mnozí cestující zachránili se pomoch
ochranných pásů, jiní byli pak pomocí lan vytaženi
na břeh ostrova.
= Katastrofa na elektrické dráze. Z Liver
poolu se oznamuje: Na nádraží elektrické dráhy
udála se v pondělí katastrofa, jaké v tak hrozných
rozměrech v historii elektrických drah dosud nebylo
U večerního vlaku, jenž právě vjížděl do stanice
Dingel, vznikl oheň v prostoře motorovém, patrně ná-
sledkem krátkého závěru, povstal prudký výbuch
v několika okamžicích byl celý vlak v plamenech
Oheň přeskočil na dva vlaky stojící na pobočních
kolejích a zničil všechny tři vlaky úplně a mimo to
všechny staniční budovy. Počet obětí nemohl býti
dosud zjištěn. Nalezeno bylo osm mrtvol, dvě žen-
ské, pět mužských a jedna dětská, z nichž jen ně-
které mohly být poznány. V tunelu blíže stanice
byli nalezeni dva zřízenci zadušeni
Lo
Dingla
Sana Rafael
Sana Salito
10
article
Zemřelí v Praze.
Dne 20. prosince 1901: Trefná Marie dcera
klempíře, 8 měsíců, 375—II. Mirtes Matěj, syn jir-
cháře, 134 roku, 531—VIII. Fischer Emil, syn čalou-
níka, 8 měsíců, 101—I. Knorrová Josefa, vdova po
uzenáři, 72 roky, 535—II. Z Inwaldů Meta, man-
želka průmyslníka, 24 roky, 580—II. Karešová Anna,
vdova po vrátném, 64 roky, 193—III. Kadlecová
Magdalena, vdova po kočím, 73 roky, 92—IV. Porsch
Antonín, syn kočího, 7 měsíců, 531—VIII. Nováková
Anna, řeznice, 47 roků, 248—V. Hubáčkova Božena,
dcera dělníka, 4 měsíce, 121—VII. Šimůnková Marie,
manželka dělníka, 46 roků, 235—VII. Fiala Václav,
syn dělníka, 5 měsíců, 458—VIII. Mottl Oldřich, syn
klempířského pomocníka, 4 roky, 570—VIII. —
V josefovské nemocnici: Bondy Jonáš,
řezník, 65 roků. Klimentova Josefa, dělnice, 26 roků.
Rebekova Ludmila, dělnice, 16 roků. Švábova Anna,
dělnice, 21 roků. Trojanková Marie, švadlena, 46 r.
Webrova Augustina, dcera dělníka, 3 roky. Vránová
Terezie, manželka dělníka, 30 roků.
Dne 21. prosince 1901: Škrobánek Ondřej,
sluha v. v., 76 roků, 608—II. Kaucký František, ho-
stinský, 24 roky, 1925—II. Cinnerova Ludmila, dcera
zámečníka, 16 měsíců, 494—VII. — Ve vše ob.
nemocnici: Ditrich Jan, zahradník, 84 roky.
Egrová Marie, soukromnice, 43 roky. Chlístovský
Josef, typograf, 34 roky. — U Alžbětinek: Ha-
jerová Josefa, soukromnice, 78 roků. Šmejkalova
Emilie, služka, 23 roky. Vodrážkova Alžběta, služka
24 roky.
Marie
Matěj
Fischer
Emil
I Knorrová
Josef
Anna
Kadlecová
Antonín
Nováková
V Hubáčkův
Božena
Šimůnková
Fiala
Mottl
Klimentův
Rebekov
Ludmila
Švábův
Webrův
Augustin
Vránová Terezia
Kaucká
Cinnerův
Šmejkalův
Emilie
Praha
Trojanková Marie
Egrová Marie
Bond Jonáš
Škrobánek Ondřej
Ditrich Jan
Vodrážkův Alžběta
11
article
Dne 22. prosince 1901: Löbl Antonín, syn
obuvníka, 11/2 roku, 61—II. Procházka Antonín, stu-
dující, 111/2 roku, 751—II. Růžíčka František, dělník,
54 roky, 366—II. Novákova Karolina, dcera obuv-
níka, 22 měsíce, 413—II. Velatová Marie, manželka
dozorce, 33 roky, 224—VII. Mickova Růžena, dcera
slévače, 9 měsíců, 251—VIII. Hrůzova Anna, dcera
zámečníka, 7 měsíců, 434—VIII. — Ve vše o b.
nemocnici: Mašanský Jan, dělník, 46 roků. Šin-
delářová Emilie, manželka dělníka, 32 roky. — u
Alžbětinek: Hallová Barbora, vdova po vodáku,
83 roky. — U milosrdných sester: Hrubý
Karel, obuvník, 24 roky. Martinek Václav, sluha, 49
roků. — V chorobinci: Němcová Kateřina,
služka, 72 roky.
Dne 23. prosince 1901. Čížková Kateřina,
vdova, 58 roků, 196—VIII. Kletečka Václav, písař,
62 roky, 25—I. Gutmann Zikmund, syn učitele,
roky, 885—I. Šlechta Matěj, vrátný, 56 roků, 61—II.
Kučera Josef, zámečnický pomocník, 19 roků, 454—II.
Holá Aloisie, 57 roků, 935—II. Cellerová Anna,
vdova po sedláři, 58 roků, 1448—II. Machová Anna,
dcera dělníka, 5 měsíců, 210—V. — Ve všeobec-
né nemocnici: Kočova Pavlina, švadlena, 23
roky. Vondřejc Vojtěch, obch. příručí, 29 roků. —
V josefovské nemocnici: Hojerová Josefa.
žebračka, 79 roků. — U milosrdných se-
ster: Bendová Josefa, vdova po sluhovi, 66 roků.
Holeš František, dělník, 18 roků. Švejda František,
obuvník, 60 roků.
— 596 —
Antonín
František
Novákův
Hrůzův
Anna
Emilie
Karel
Martinek
Kateřina
Kletečka
I Gutmann
Zikmund
I Šlechta
Matěj
Kučera
Josef
Aloisie
Vondřejc
Holeš
Švejda
Šin
Velatová Marie
Löbl Antonín
Karolina
Mickův Růžena
Mašanský Jan
Hallová Barbora
Němcová Kateřina
měsíc
Kočův Pavlin
Hojerová Josef
Bendová Josef
dělník
12
article
naše sebepoznání, rozptylují se. Tak cítíme, kdo ale
mohl by popsati orkán, jež nás tu překonal? Právě tak
mohli bychom žádati od utonuvšího lodníka, by nám po-
psal divy hlubin, jež ho pohltily, a temno smrti, jež ho
schvátila. Obě bytosti lidské cítily, že zakončují život
svůj. Tak jak byly tu pospolu vůči smrti, mizely pro
ně rozdíly světa, kterýž nyní opouštěly. Jich zrak du-
ševní zjasnil se teď. Cítily se býti jen bytostmi, jichž
těla již zhynula a když chopily se za ruce, tu volné,
ničím již netísněné ruce jejich poznaly vábnou rozmilost
duše druhé a spojily se, chvějíce se.
Vichrem ječícím zvednuta převalila se vlna ohromná,
jež zasvitla temnotou, přes loď. Nešťastníci, kteří dleli
ještě na palubě, s děsem vzhledli v zelenavou massu
tuto a pochopili, že konec nadešel.
Vichr
13
article
Epilog-
Epilog-
Když rozbřesklo se jitro po bouři, paprsky vychá-
zejícího slunce ozářily předmět, jenž plul po hladině ne-
daleko místa, kde se škuner potopil. Předmět ten byl
částí stožárového koše »Lady Franklinové« a v provazoví
zavěšeny byly dvě mrtvoly: tělo muže a ženy. Rameno
muže objímalo tělo ženino; hlava její spočívala na
jeho prsou.
Na obzoru viděti bylo dlouhý, nízký břeh trestni-
ckého ostrova. Bouře minula. Když slunce výše vystou-
pilo, vzduch prodchnut byl vůní, oceán uklidnil se
vrak i jeho břímě, zlaceny paprsky jitra svěžího, splynuly
v širé moře.
593 —
Franklin
14
article
bázlivě i ke dveřím, jakoby čekala kněze, jenž ji měl
utěšiti. Dawes, uhodnuv tyto myšlénky Sylviiny, sám pojal
úmysl jiný. Rychle oděl se v kajutě své v roucho
Northovo. Chtěl čekati, až bude nezbytně pomoci jeho za-
potřebí a pak spěchati k ní. V temnu bude jej Sylvie po-
kládati za kněze. Mohl ji tak vnésti do čluňu, až by
nutno bylo v čluny se uchýliti a pak přenechati sebe iji
osudu. V nebezpečí bylo místo jeho u ní.
S paluby naskytal se rozhled jen nanejvýše dě-
sivý. Mraky byly se semkly. V černo změnilo se vše.
Mocné, obrovské mraky vyvstávaly na obzoru a spěly sem.
Bylo tomu tak, jakoby loď byla se ocitla ve středu víru:
tak mohutné vyvstávaly kolmo na všech stranách massy
vodní. Vítr sám burácel chvílemi jako hrom. Plachta
jedna byla utržena — vítr svál ji v moře jako lístek
papíru. Jek vichru přímo ohlušoval. Lodníci, zachváceni
děsem, lezli na palubě po čtyřech a zachycovali se o vše,
co zdálo se jim skytati jakouž takouž záchranu. Ne-
možno bylo zvednouti hlavu a hleděti živlu vstříc. Oči
musily se zavírati a tvář zdrásána byla ostrou pěnou.
Kormidelník cítil, že veškeré rozkazy byly zbytečny —
nikdo nemohl ničeho slyšeti. Loď ležela takořka na boku,
plachta kde která byla strhána, i nejpevnější. Ruce smrtel-
níkův nic již tu nemohly učiniti !
O půl páté ráno bouře dostoupila zuřivosti největší.
Nebe sršelo deštěm, blesky; dešť vítr odvál dříve ještě,
než k moři dopadl, blesky mizely za chtivými, zuřivými
vlnami dříve, než tmy zjasnily. Loď spočívala pořád na
boku, větrem litým držena v poloze té větrem, jenž lá-
mal hroty vln, jichž bílou pěnu hnal pak jak bílé obláčky
mořem u výši stožáru. Každý náraz větru zdál se býti
již nejprudším, ale pak přicházel náraz ještě prudsí. Děs-
Ztracen pro zivot.
Dawes
Sylviin
Northův
Sylvius