Strana 2.

Číslo 264.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 26. září 1900.

zkrátka mluvilo o »obstrukci«. Poněvadž však vidomě tomu se vyhnulo, dalo tím na srozuměnou, že ohledně příštího taktického postupu svého nechce nikterak se vázati, nejméně pak ve smyslu obstrukce za každou cenu. — V pravdě tedy praví manifest opak toho, co jistí vykladači chtějí do něho vložiti. Ale násled- kam toho odpadá také poslední důvod ke tvrzení, že čeští poslanci v nové sněmovně neprodleně zahájí ob- strukci. Bude jim třeba nejprve, aby se poučili o úmyslu vlády, na níž tedy v první řadě záleží, chce-li a může-li trvale odstraniti překážky děl- nosti parlamentu. V tomto ohledu však bude nucena přidržovati se levice, aby u této se přesvědčila, jak vlastně má se to s německými úmysly obstrukčními. Teprve potom se ukáže, bylo-li rozpuštěním posla- necké sněmovny dosaženo vytouženého cíle. Zdá se však, že v Rakousku jsou kruhy, jež potajmu si přejí, aby všecko zůstalo při starém. Z kruhů těchto vychází také tvrzení, že čeští poslanci brousí již nyní zbraně opposiční. Ve skutečnosti však mají tito po- slanci nyní starosti docela jiné.« K táboru v Přešticích. Několik slov, jež pronesl redaktor Kratochvíl při společném obědě po nedělním táboru v Přešticích, bylo podáno k našemu překvapení v některých zvláště vídeňských listech ve smyslu takřka úplně nesprávném. Tak na př. vídeň- ský »Vaterland« vložil řečníku do úst slova, jichž tento ani z daleka nepoužil. Oceniv význam jednoty, jaká nyní se jeví skoro ve všech českých politických stranách ohledně snah státoprávních, vzpomněl arciť při tom řečník také státoprávní a autonomní činnosti svou nejstarších přítomných mladočeských poslanců.

Ale vlastní zdravice platila městu Přešticím za to, že uspořádalo státoprávní tábor manifestační. Předseda srbského ministerstva a mi- nistr zahraničních záležitostí, Alexa Jovanovič, jmenován byl také státním radou. Předsedou této stal se na místě bývalého ministra Nikoly Krističe, kterýž dán byl do výslužby, nynější vyslanec v Caři- hradě, Mijatovi č. — Dosavadní vyslanec v Bu- kurešti, Miličevič, dán byl do příkaznosti. — Generální konsul ve Skoplji, Matyáš Božkovič. jmenován byl prvním odborným přednostou v mini- sterstvu zahraničním jako náčelník politického oddě- lení. Bývalý ministr kultu Stojan Božkovič jme- nován byl vyslancem v Athenách a bývalý ministr spravedlnosti v kabinetu Simičově Milovan Mila- novič jmenován vyslancem v Bukurešti. Biskup Anzer prohlásil zástupcům amerických novin, že vyklizení Pekingu by bylo v pravdě velice povážlivé a vyslovil obavu, že žádná vláda kromě německé není dostatečně poučena o nedostižných následcích takového kroku. Považuje vše za ztracena, kdyby Německo se podvolilo ostatním velmocím a a vyklidilo hlavní město Číny.

Vévoda Cumberlandský slavil těchto dnů své narozeniny. Hannoveránské welfské listy při- nesly při té příležitosti zvláštní články, kteréž vzbu- zují v Německu velikou sensaci. Jeden z nich napsal na př. m. j.: »Třeba že vévodovi jest nemožno, aby zevně byl svému lidu tím, k čemuž byl kdysi po- volán svým důstojenstvím, zákonem a pořádkem, při- znáváme se k němu ve svém srdci přece, dle pravdy a svobody křesťanského svědomí, třeba že neskvěje se mocenskými skutky a skvělými řečmi ve víru časové politiky. Vnitřní podstaty a vnitřního významu jeho knížecího postavení se to nedotýká, a poslední slav- nostní události ukázaly ještě nedávno, nikoliv nám, nýbrž překvapeným nositelům a vyznavačům ducha doby a také všemu ostatnímu světu otevřeně a ne- dvojmyslně, že náš vévoda a jeho rod jako uznaní nositelé pravé panovnické důstojnosti, skvěle ctěni a oslavováni jsou jako jedni z prvních mezi panovni- ckými rody na světě, a to i bez zevnějšího lesku ko- runy a trůnu. Jméno a zevnější třpyt neurčují ceny té či oné věci, nýbrž vnitřní podstata a duch jí do- dávají významu potřebného. A v tomto smyslu při- znávají se věrní obyvatelé v zemi k dědičnému pa- novníku a vzdávají mu o jeho narozeninách svůj hold s povinným doznáním a u vědomí povinného osvědčo- vání práva a věrnosti, zrovna tak jako více než před tisícem let naši předkové zůstali v době potlačení je- jich práva a jejich svobody se strany císařské moci věrným národem vévody dolnosaského.« Leží na bíledni, že takováto mužná slova musila vzbuditi silný hněv listů, plazících se v otrockém prachu před trůnem hohenzollernským, a že Welfům, veřejným přívržencům rodu hannoveránského, je po- znovu spíláno německých velezrádců.

Mezinárodní socialistický kongres, kte- rýž byl předevčírem zahájen v Paříži, má průběh, jaký jsme dříve již předvídali. Srazily se totiž prudce hned v prvé jeho schůzi obě strany, ve které se roze- stoupili francouzští socialisté. Již dříve mezi sebou vedli oba jejich vůdcové, Jaurěs a Guesde, prudké časopisecké polemiky. Den před zahájením sjezdu napsal Jaurs do »Pet. Rép.« článek, v němž vy- vracel theorii Guesdeovu, že jest lhostejno socialistům, žijí-li v republice nebo v monarchii. Jaurěs dovozo- val, že tukováto nauka popírá pravou podstatu socia- lismu. Guesde odvolával se hlavně na příklad něme- ckých socialistů, protože tito z opatrnosti nebojují proti monarchii. Jaures mu odpověděl, že úplně zne- uznává německých poměrů, neboť v Německu prý socialisté vždycky hájili všeobecné hlasovací právoa jiné demokratické vymoženosti. Liebknecht sám cito- val prý dosti často, že německé měšťanstvo nevyko- nalo té předběžné práce jako měšťanstvo francouské vykonalo francouzskou revolucí. Guesde uvádí prý svou dělnickou stranu do neblahých odporů, ze kte- rých tato však prý brzy se vysvobodí. Ruská půjčka Persii. Kodaňský telegram »Daily Telegraphu« sděluje, že ruská vláda zapůjčila Persii milion liber šturlinků za účelem opevnění jihoperských zálivů.

Listy z Belgie. Z Antwerp (P. d. K. L.) L 36. Zdejší protikatolické tiskopisy jsou pluy zloby a vzteku proti naší (katolické) vládě. A proč? Co se stalo? Hm, vláda zavřela 3 offielní školy, čímž eo ipso — nemají tam působící učitelé žádného místa více. A proto hrozí hrozné nebezpečenství »vědě«, »vzdělání« a »osvětě« pod »tmářskou, zpá- tečnickou, klerikální vládou«! To je něco strašného! , kéž by se vrátily ony zlaté časy liberální vlády, v nichžto officielní učitelové, vyprázdňujíce jedním douškem pohár šampaňského na královo zdraví, mí- vali ten zvláštní zvyk, že provolávali: »Ave Caesar, morituri te salutant!« (t. j. že neměli co dělat). Neza- tínejte pěstě »spravedlivým« hněvem rozhořčení a milí čtenářové »listů z Belgie«. Je to sice něco strašného, jak jsme již řekli, ale není to tak tuze zlé, jak bel- gické, protikatolické tiskopisy do světa vytrubují. Suďtež sami jak se věci mají: První — vládou — právě zavřená škola officielní nalézá se v obci Ostcamp (v západních Flándřích, 6 kilom. od Brugge). Od roku 1898 nebylo v této škole ni jedi- ného školáka! A děti z této vesnice, jež čítá k 8000 obyvatelů, neučily se tedy ničemu a jen sko- tačily? nikoli, chodily a chodí pilně do jiné školy tamější, v níž ze vyučuje též našemu s v. nábožen- ství. A jich rodiče musí vyučování v této náboženské škole za velmi dobré považovati, sic jinak by posílali své dítky do officielní školy, kteráž jest dosti prostranná a po celá leta prázdná na dítky čekala . . ..

Obecní rada v Oostcampu tázala se konečně sama sebe, k jakému cíli mají se ročně vydávati tisíce franků na školu bez žáků, a má-li obec peněz těch nadarmo stále ještě vydávati. Po záporném rozhodnutí obrátila se obec Oostcamp na vládu o zrušení nepotřebné této školy a zbytečných výdajů, a vláda, nahlédnouc opráv- něnou stížnost Oostcampanů, dala svolení k zavržení této zbytečné školy. Vidíte tedy, že je to něco »straš- ného!« — Oficielní dívčí školu v obci Bande (Rande- les-Marche, canton Nassogne, arrondissement Marche, v belgické provincii Luxemburg), kteráž čítala v zimě asi půl tuctu žaček (arci obec Bande má jen 500 obyvatelů) a v létě však bývala úplně prázdna, za- stihl tentýž osud. Třeba věděti, že v neveliké obci Bande jsou ještě 3 jiné školy, z nichž jedna je dívčí, a tu se tážeme: Jest to tak opravdu strašné, čtvrtou školu v tak malé obci k její žádosti zavříti? — V obci Heule přešly všechny dítky z oficielní školy do školy náboženské — nové. Ná- sledkem toho zaslali všichni 3 učitelové o jiná místa, kteříž v oficielní škole neměli žádného dítka. Zde opět ta »hrozná klerikální« vláda belgická školy oné však nezrušila, leč jen skutečnou událost potvrdila. (Heule, cant. Moorsede, arrond.

Koortrijek-Courtrai v záp. Flánd., čítá asi 6000 obyv.) Konečně v Elsegem (cant. a arr. Audenaarde) obci čítající asi 2 tisíce obyvatel) jest smíšená škola, do níž chodí asi 20 dítek; největší počet dítek, jenž kdy v této škole byl, činil 31. Tento nepatrný počet dítek vyučovali 2 učitelové. Obec Elsegem, kteráž musí přímo divy činiti, aby své zvětšení v rovnováze udr- žela, usnesla se, že k vyučování těch 20 až 30 dítek jeden učitel postačí, a vláda se přidala k tomuto názoru. Kdo může tedy toto ustanovení čili rozhodnutí vlády haněti? A přece prská protikatolický tisk bel- gický oheň a síru na toto čtveré vládní ustanovení, čili, lépe řečeno, potvrzení. Ale varují se velice chytře podati k tomu vysvětlení, že na žádost oněch obcí vláda tak učinila. Velechytré obecenstvo, jež svoji du- ševní stravu hledá jen v zednářských orgánech, při- chází k mylnému náhledu, že katolická vláda ničí vyučování a dítkám ubírá příležitost ku školní návštěvě. Tedy takto si událost tu představovati jest falešno ... Vláda podporuje officielní vyučování všemi způsoby, a nejkrásnějším toho důkazem jest, že počet školních dítek jest stotisíckráte větší, než byl za dří- vější, liberální vlády. Víte, co je neuvěřitelně horší? Že 20 liberálních neb socialistických rodičů má právo na škole, v níž jest veškeren náboženský duch vy- loučen, kdežto v městech, jako Antverpy, 20.000 ro- dičům právo na officielní školu se popírá, do níž by

s důvěrou a bez výčitek svědomí své dítky posílati mohli. Ano, a tyto poměry zdají se nám tím horší, uvážíme-li, že již 16 let belgická vláda se nalézá v ru- kou katolíků a že již dva tak zvané »právo nahražu- jící« školní zákony byly vydány. — Ve wallonském listu (katolickém) »L3 Pays Wallon« nalézáme tuto pikantní, ale pravdivou zprávu: »Jest známo, že stávka ve skelných hutích povstala na rozkaz soci- alistické »Union Verriére«, a že 6000 dělníkům bez příčiny mzda zadržána byla. Převážný počet těchto dělníků byl by rád přijal práci, ale sociali- stické otrokářství utlačuje ubohé dělníky- snáře o nemožné budoucnosti desetkráte více, než kdykoliv nějaký potentát neb utiskovatel činil. A ti, kteří nejvíce ke stávce tyte ubohé dělníky nutili, chodili do Jeumontu na práci!« Vskutku, to je něco pěkného. Než, což jest červenáčské zařízení něco ji- ného, než ohromné balamucení a vydírání těžce vy- dělaných peněz z lidí, kteří vážně mysliti nechtějí? A nejsmutnějším ze všeho jest, že moc těchto červe- náčů jest tak veliká, že mohou své zákony vnuco- vati. Socialističtí pobuřovatelé jedí dobře a zapíjí sta- tečně vzácnými nápoji, kdežto podvedení socialističtí dělníci jsou hladem celí umořeni. Perský vyslanec v Bruselu odevzdal ve jménu šachově bruselskému starostovi tisíc franků, jež perský král poslal k rozdání různým dobročinným ústavům. Ctihodný Otec Josef zemřel ve čtvrtek v noci (13. září) na ránu nožem do zad mu zasazenou. Vrah onen, jak vám již známo, nazývá se Chatenoud, jenž v roce 1884 byl ze sirotčince vyobcován, byl členem ženevských anarchistů, kteříž mu naznačili, aby v sobotu, dne 9. září pátera Josefa zavraždil. Jeho anarchistický soudruh, jakýs Luigi, měl zavra- žditi prefekta téhož ústavu a třetí soudruh měl pumou zničiti největší kavárnu v Lyonu.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes je sv. Cypriana, kterého obrátila na víru sv. Justina. Dříve byl ne- bezpečným kouzelníkem v Antiochii a choval se ne- přátelsky proti křesťanství. Jeho obrácení působilo nemalé zděšení mezi pohany. Místodržitel Eutolmus dal oba bičovati a vhoditi do kotle naplněného hořící smolou. Protože vyšli neporušeni, byli posláni do Nikomedie před císaře Diokleciana, který z bázně před novými zázraky, dal je popraviti roku 304. Těla sv. mučeníků byla předhozena šelmám, ale křesťané je vzali tajně a odnesli do Říma, kde byla v uctivosti pochována. Také se koná památka sv. Nila, poustevníka, s nímž se sv. Vojtěch setkal ve Valiluce r. 989. Sv. Otec arcibiskupu spojených Rumunů. Papež Lev XIII. zaslal arcibiskupu spojených Ru- munů za příčinou jich 200leté památky sloučení s katolickou církví list, v němž Rumunům ke krásné a nerušené svornosti, kterou dávali vždy na jevo, upřímně blahopřeje. Doufá v Boha, že také v bu- doucnosti tento šlechetný národní kmen jako dosud zůstane věren katolické církvi. Římští papežové byli od spojení za Iunocence XIII. stále bedlivými, čest rumunské spojené církve zvýšiti a budou to činiti i budoucně. S požehnáním biskupům a věřícím shro- mážděným na provinciálním sněmu končí papež svůj dopis.

Zprávy římské. Na začátku listopadu bude se konati papežská konsistoř. Jako vážní kandidáté kardinálské hodnosti považují se pouze vídeňský nuncius Taliani a dlouholetý majordomus papež- ský della Volpe. Jako ostatní se jmenují dva ra- kouští arcibiskupové a jeden německý. — Sv. Otec vydá co nejdříve encykliku o křesťansko-sociálním hnutí, kterou mají býti odklizeny jednou pro vždy všecky nepřístojnosti a nedorozumění. — Cremonský biskup Bonomelli, který potvrdil námi uveřejně- nou modlitbu královny Markéty, církevním předpisům odporující, dostal osobní důtku od papeže Lva XIII. před jeho šesti kněžími. Všichni prohlásili, že příště se vždy budou říditi předpisy sv. Stolice. Liberální listy využitkovaly této věci jako prý mstivosti Vati- kánu vůči vládě italské ! Slavnost vykopávky základů pro nové průčelí a dvě věže na kolleglátním chrámu Páně vyšehradském konána v pondělí. O 7. hod. sloužil vsdp. kanovník dr. Karlach za účastenství pp. kapitulárů a děl- níků, jakož i velikého množství věřících mši sv., na- čež se celé shromáždění odebralo na staveniště, kde týž p. kanovník pronesl řeč, jednající o důležitém podniku, na jaký se týmž dnem kapitola vydává, vzpomenuv při tom zásluh probošta Václ. Štulce, načež předsevzal posvěcení staveniště samého a učinil první vykopnutí jménem Nejsvětější Trojice. Vsdpp. děkan Kočí, kanovníci Kafka, Kuchynka a Kyselka následovali. Staveniště bylo okrášleno prapory a ověn- čeno guirlandami. — Přejeme kapitole šťastné dokon- čení díla.